10 C 14/2023-83

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 375 395,83 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 297 105,92 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do [datum] částkou 16 018,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 298 305,92 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12,70 % ročně z částky 297 105,92 Kč od [datum] do zaplacení, a dále pak částku 41 561,41 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do [datum] částkou 2 259,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 561,41 Kč od [datum] do zaplacení, částku 27 319,77 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do [datum] částkou 1 482,88 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 319,77 Kč od [datum] do zaplacení a částku 5 808,73 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do [datum] částkou 317,79 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 808,73 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 200 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 13,60 % ročně z částky 41 561,41 Kč od [datum] do zaplacení a částky 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 200 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 13,10 % ročně z částky 27 319,77 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 5 808,73 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 51 751,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 375 395,83 Kč s příslušenstvím, který se skládá celkem ze 4 uplatněných nároků; všechny pohledávky byly dne [datum] postoupeny na žalobkyni. 2. 1.) Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 300 000 Kč, a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splatit s úrokem ve výši 12,70 % ročně a s případnými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,60 % z úvěrového rámce, tj. 4 800 Kč za příslušné měsíční období. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 300 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky splácení, neboť se dostal do úpadku. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku 298 305,92 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 297 105,92 Kč, poplatky v celkové výši 1 200 Kč (2× 600 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 018,60 Kč, kapitalizovaného ke dni [datum], a následně z běžícího smluvního úroku ve výši 12,70 % ročně z dlužné jistiny a z běžícího zákonného úroku z prodlení ze součtu jistiny a poplatků. 3. 2.) Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 13,60 % ročně a s případnými poplatky v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 019,61 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 50 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky splácení, neboť se dostal do úpadku. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku 42 761,41 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 41 561,41 Kč, poplatky v celkové výši 1 200 Kč (2× 600 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 259,11 Kč, kapitalizovaného ke dni [datum], a následně z běžícího smluvního úroku ve výši 13,60 % ročně z dlužné jistiny a běžícího zákonného úroku z prodlení ze součtu jistiny a poplatků. 4. 3.) Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 31 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 13,10 % ročně a s případnými poplatky v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 623,93 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 31 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky splácení, neboť se dostal do úpadku. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku 28 519,77 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 27 319,77 Kč, poplatky v celkové výši 1 200 Kč (2× 600 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 259,11 Kč, kapitalizovaného ke dni [datum], a následně z běžícího smluvního úroku ve výši 13,10 % ročně z dlužné jistiny a běžícího zákonného úroku z prodlení ze součtu jistiny a poplatků.

5. Nakonec žalobkyně 4.) nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 15,90 % ročně a s případnými poplatky v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 489,15 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 10 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky splácení, neboť se dostal do úpadku. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku 5 808,73 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 5 808,73 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 317,79 Kč, kapitalizovaného ke dni [datum], a následně z běžícího smluvního úroku ve výši 15,90 % ročně z dlužné jistiny a běžícího zákonného úroku z jistiny.

6. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

8. Žalovaný uzavřel ve dnech 1) [datum] 2) [datum] 3) [datum] a 4) [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) 1) smlouvu o revolvingovém konsolidačním úvěru a v nárocích 2), 3) a 4) smlouvu o úvěru (s obchodním označením„ Expres půjčka“), a to vždy včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 1) 300 000 Kč, 2) 50 000 Kč, 3) 31 000 Kč a 4) 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal uvedené jistiny úvěru s příslušným úrokem ve výši 1) 12,70 %, 2) 13,60 % ročně, 3) 13,10 % ročně a 4) 15,90 % ročně a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši sjednané ve smlouvě /viz každou ze smluv o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku na č. l. 17-20, [číslo], [číslo], [číslo] spisu/. Žalovaný úvěry do výše poskytnutého limitu čerpal, se splácením splátek se však dostával do prodlení, s ohledem na zjištěný úpadek žalovaného v insolvenčním řízení právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění všech úvěru, a zůstatek všech úvěrů se stal ke dni [datum] splatným, v případě nároku 1) ke dni [datum] /viz jednotlivá oznámení o zesplatnění na č. l. 30, 31, 32, 33/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly uvedené pohledávky vůči žalovanému z výše uvedených smluv postoupeny na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 34-38, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 39 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

9. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl ohledně nároků 2), 3) a 4) učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice ohledně každého z uplatněných nároků tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. K nařízenému ústnímu jednání žalobkyně požádala o odročení z důvodu kolize spolupracujících advokátů, blíže však ohledně kolize nic nespecifikovala a nedoložila, přičemž se dle jejího vyjádření nemělo jednat o kolizi zastupujícího advokáta JUDr. Ing. [příjmení], Ph.D., nýbrž toliko jeho zástupců (substituentů); soud proto žádosti o odročení nevyhověl a jednání dne [datum] provedl za nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, jakožto i v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla v případech 2), 3) a 4) právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně, přičemž soud žalobkyni k tvrzení ohledně úvěruschopnosti dříve vyzval, její odpověď však nepožadoval za dostatečnou (k tomu blíže viz dále v odůvodnění). Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

11. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

19. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným v každém ze 4 uplatněných nároků uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, přičemž toliko ohledně nároku 1) byla tato zcela řádně a po právu uzavřena.

20. Ohledně uplatněného nároku 1) soud žalobě v celém rozsahu nároku vyhověl, poněvadž žalovaný neuhradil požadovanou dlužnou částku s ohledem na zesplatnění ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně a včas. Soud proto žalobě vyhověl ohledně požadované dlužné jistiny včetně smluvního úroku a úroku z prodlení, částečně v kapitalizované a částečně v běžící výši, jakožto i co do vyúčtovaných poplatků ve výši 1 200 Kč (2× 600 Kč) za odeslané upomínky s prodlením, neboť žalovaný byl s povinností hradit uvedené poplatky dle smlouvy (obchodních podmínek, sazebníku) při podpisu smlouvy seznámen a souhlasil s ní.

21. V případě smluv dle nároků 2), 3) a 4) však právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila tak svou povinnost stanovenou jí zákonem.

22. Dle vyjádření žalobkyně právní předchůdkyně ve všech uvedených nárocích zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že jeho tvrzený čistý příjem žalovaného za zaměstnání (uvedený dle nároků 1) ve výši 19 000 Kč měsíčně, 2) ve výši 21 000 Kč měsíčně), 3) ve výši 21 000 Kč měsíčně a 4) ve výši 21 000 Kč měsíčně) ověřila dle„ dokladu o příjmu“ (který však soudu nedoložila), přičemž uvedený příjem, jakožto i tvrzený příjem celé domácnosti (uvedený ve výši 1) 50 000 Kč, 2) ve výši 50 000 Kč, 3) ve výši 60 000 Kč a 4) ve výši 60 000 Kč) porovnala se statisticky odhadnutými výdaji žalovaného (odpovídajícím součtu životního minima a normativních nákladů na bydlení dle ust. § 26 zákona č. 117/1995 Sb.) při zohlednění jednotlivých ostatních měsíčních splátek žalovaného, ať již interních (vůči žalobkyni) tak či externích (vůči ostatním subjektům - 1) interní splátky ve výši 500 Kč a externí ve výši 0 Kč, 2) interní splátky ve výši 4 800 Kč a externí ve výši 1 278 Kč, 3) interní splátky ve výši 5 819,61 Kč a externí ve výši 6 776 Kč, 4) interní splátky ve výši 6 443,54 Kč a externí ve výši 6 776 Kč) tak vždy ve všech případech prostřednictví vlastního systému vypočetla disponibilní částky, dle které je možno vypočítat limit úvěru a stanovit výši splátek, a proto ve všech 4 případech požadovaný úvěr poskytla.

23. Soud však konstatuje, že uvedený způsob považuje za dostatečný toliko v případě nároku dle 1), a to pouze z důvodu, že se jednalo o konsolidační úvěr, tzn. úvěr, jehož cílem je spojit více různých dluhů z úvěrů/zápůjček do jednoho tak, aby se snížila celková nákladovost úvěru (výše smluvního úroku) a žalovaný byl tak lépe schopen hradit své dosavadní dluhy; celková zadluženost žalovaného se tak nezvyšuje, ba naopak se snižuje. V ostatních případech, kdy byly uvedené úvěry dle nároků 2), 3) a 4) poskytnuty vždy až poté, co byl poskytnut první konsolidační úvěr, soud uvedený postup považuje za nedostatečný, přičemž žalobkyni nebylo lze poučit o nutnosti doložit, zda úvěruschopnost byla dále zkoumána/ověřována i nějakým dalším způsobem. Ze součtu jednotlivých interních a externích splátek žalovaného vyplývá, že žalovaný postupně na splátkách dosavadních úvěrů/zápůjček hradil více a více, přičemž ani tato skutečnost nedonutila právní předchůdkyni žalobkyně, aby nějakým způsobem blíže zkoumala majetkové poměry žalovaného, zejména jeho výdaje, a nadále vycházela pouze ze statistických dat a svých vlastních výpočtů. Žalovaný dále ve všech žádostech uváděl, že bydlel u rodičů a neměl žádnou vyživovací povinnost, a vyjma uvedených splátek úvěrů/zápůjček neuvedl žádné výdaje. Soud však dospěl k závěru, že v případě nároků 2), 3) a 4) již bylo nutné přistoupit k vyšší míře zkoumání zejména výdajové stránky ze strany žalovaného, neboť vycházet toliko ze statisticky stanovených částek zcela odporuje samotné podstatě zkoumání úvěruschopnosti, tedy nikoliv že se porovnávaní pouze„ odhadované“ příjmy a výdaje osoby dle určitých parametrů, ale že se porovnávají právě konkrétní zjištěné příjmy a výdaje žadatele o úvěr tak, aby se zjistila skutečná finanční situace žadatele, čímž může dojít k řádnému posouzení schopnosti splátek (a to bez ohledu na to, zda využívání„ statistických“ odhadů může vést k nižšímu procentu úvěru, ohledně kterých nejsou řádně splaceny splátky, neboť zákon o spotřebitelském úvěru výslovně stanovuje v ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ povinnost posuzovat schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nikoliv dle„ statistických odhadů příjmů a výdajů“ určitých osob). Soud nevylučuje, že stanovení výdajů (a výjimečně i příjmů) může být v určitých případech provedeno na základě odůvodněného výpočtu dle kvalifikovaného odhadu žalobkyně, žalobkyně pak však musí v případě soudního sporu jednak prokazatelně tvrdit, jak k uvedené výši dospěla, a jak ji stanovila (přičemž v tomto případě žalobkyně nesdělila vůbec žádnou hodnotu„ stanovených“ výdajů v tomto konkrétním případě, tudíž je soud ani nemohl přezkoumat), jednak v případě pochybnosti soudu o správnosti uvedeného postupu (jeho výstupu při zohlednění okolností každého konkrétního případu) musí být připravena prokazovat ověřování uvedených údajů, zejména doložit soudu ověřované listiny. Není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně ani neuvedla, v jaké konkrétní výši byly stanoveny výdaje žalovaného, nelze proto daný postup v tomto konkrétním případě ohledně nároků 2), 3) a 4) považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

25. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Právní předchůdkyně žalobkyně však zcela rezignovala na nutnost zjišťování skutečných výdajů žalovaného, který dle tvrzení žalobkyně„ žádné výdaje kromě splátek dřívějších úvěrů neměl uvést“, a proto žalobkyně přistoupila ke stanovení„ obvyklých“ výdajů dle statistických dat, čímž však popřela smysl a účel zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze ani přehlédnout, že tato situace postupně vedla až k prohlášení úpadku žalovaného (insolvenční řízení bylo později zastaveno z důvodu nedostatečné spolupráce žalovaného).

26. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

27. Ohledně následku absolutní neplatnosti při nezkoumání úvěruschopnosti po účinnosti ZoSÚ od [datum] soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

28. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistin spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o úvěru neplatně sjednány, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků včetně příslušenství u nároků 2), 3) a 4) zamítl.

29. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněných nároků 2), 3) a 4) soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému jistiny v celkové výši 2) 50 000 Kč, 3) 31 000 Kč a 4) 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 2) 41 561 Kč, 3) 27 319,77 Kč a 4) 5 808,73 Kč odpovídající nesplacené části poskytnutých jistin, včetně zákonného úroku z prodlení z těchto částek (částečně v kapitalizované a částečně v dále běžící výši).

30. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

31. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části (části příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 751,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 375 395,83 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 360 Kč ve výši 6 375,60 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.