10 C 143/2020-106

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem [titul] Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 200 227,30 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na úhradu částky ve výši 200 227,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 141 492,30 Kč od 7. 12. 2016 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 9. 2020 domáhá po žalované úhrady částky v celkové výši 200 227,30 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvádí, že dne 8. 6. 2014 byl účastníkem dopravní nehody, které se účastnila řidička [jméno] [příjmení], a dále řidič blíže nezjištěného vozidla. Ve věci této dopravní nehody bylo vedeno šetření Policií České republiky a toto bylo ukončeno usnesením Policie České republiky, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne 19. 5. 2015, kterým bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit neznámý pachatel. Žalobce uvádí, že podkladem pro vydání tohoto rozhodnutí byl znalecký posudek, který si nechala vypracovat Policie ČR, konkrétně posudek [číslo] z [datum], zpracovaný [titul]. [jméno] [jméno]. Na základě tohoto posudku pak policie dospěla k závěru, že viníkem nehody je řidič neznámého vozidla, a jelikož se tak jedná o neznámého pachatele, rozhodla o odložení trestní věci. Žalobce pak uvádí, že tímto usnesením Policie České republiky mu byla způsobena škoda a této se domáhá po žalované. Konkrétně žalobce uvádí, že v návaznosti na usnesení o odložení trestní věci podal žalobu na Českou kancelář pojistitelů s tím, že toto řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení se domáhal po České kanceláři pojistitelů, jakožto subjektu, který odpovídá za škodu způsobenou při provozu dopravního prostředku neznámým řidičem, náhrady škody, která mu v důsledku dopravní nehody vznikla. Žalobce však byl v takto zahájeném řízení neúspěšný, jeho žaloba byla zamítnuta, a to z důvodu, že nalézací soud shledal znalecký posudek jako nedostatečným pro závěr, že za nehodu odpovídá nezjištěný řidič, nezjištěného vozidla. Žalobce tak má za to, že pokud žalobu podal na základě usnesení o odložení trestní věci, založené na předmětném znaleckém posudku, pak mu tímto vznikla škoda, a to konkrétně spočívající v tom, že nevymohl jemu způsobenou škodu dopravní nehodou ve výši 141 492,30 Kč, která sestává z částky 85 686 Kč jakožto újmy vzniklé ublížením na zdraví, částky 200 Kč jakožto nákladů na vypracování znaleckého posudku, částky 48 522 Kč jakožto ztráty na výdělku a částky 4 473,30 Kč jakožto cestovného. Dále pak žalobci vznikla škoda ve výši nákladů, které musel v souvislosti s takto vyvolaným nalézacím řízením uhradit, a to konkrétně ve výši 4 249 Kč, jakožto nákladů státu v tomto řízení, a částky 54 486 Kč, jakožto nákladů žalovaného v předmětném řízení.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním z 19. 1. 2021. V tomto uvedl, že ve věci není dán odpovědnostní titul. Pokud žalobce poukazuje na usnesení Policie České republiky z 19. 5. 2015, pak toto nebylo pro nezákonnost změněno či zrušeno a nejsou tak splněny podmínky odškodňovacího zákona dané jeho § 8. Žalovaná poté sporuje i to, že by se mohlo jednat o odpovědnost z titulu nesprávného úředního postupu policie, když poukazuje na to, že v nalézacím řízení došlo k změně výpovědi řidičky druhého z vozidel, která přiznala, že by viníkem mohla být i ona, což rovněž přispělo k zamítnutí žaloby, podané žalobcem. Žalovaná tak žalobou uplatněný nárok zcela odmítla.

3. Ze stanoviska [stát. instituce] z 15. 1. 2021 má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 21. 4. 2020.

4. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující. Žalobci byl detailně znám průběh předmětné dopravní nehody, k níž došlo 8. 6. 2014, a soud zjistil, že žalobce zcela jednoznačně za viníka této nehody označoval paní [jméno] [příjmení]. Z výslechu žalobce se rovněž podává, že žalobce o tom, že dopravní nehodu způsobila paní [jméno] [příjmení], věděl bezprostředně poté, co k této nehodě došlo, což žalobce potvrzoval detailním rozborem škod, které způsobil jeho motocykl [značka automobilu] na bílém vozidle [anonymizováno] paní [jméno] [příjmení]. Žalobce toto rovněž potvrzoval výslednou polohou vozidel po dopravní nehodě i tím, kam on sám byl v rámci dopravní nehody, v důsledku srážky, odmrštěn. Soud tak z tohoto učinil jednoznačný závěr, že žalobce bezprostředně po dopravní nehodě, ještě v době, kdy policie věc vyšetřovala, věděl o tom, že skutečným viníkem nehody je paní [jméno] [příjmení], nikoliv řidič neznámého vozidla, jak uzavřela policie v rámci svého usnesení z 19. 5. 2015. Výslechem žalobce tak bylo vyvráceno jeho tvrzení, že až výsledky policejního šetření vedly žalobce k závěru o tom, kdo nehodu způsobil, když tento proti výsledkům policejního šetření nadále brojil právě s poukazem na to, že skutečný viník je jiný, že jej zná a že tímto je paní [jméno] [příjmení].

5. Podáním ze dne 6. 4. 2021 a rovněž na jednání, konaném dne 12. 4. 2021, žalobce potvrdil, že za nezákonné rozhodnutí považuje usnesení Policie České republiky z 19. 5. 2015 o odložení trestní věci v souvislosti s dopravní nehodou, která nastala 8. 6. 2014. Žalobce v tomto směru uváděl, že s ohledem na judikaturu Ústavního soudu je nutno překlenout požadavek na zrušení či změnu tohoto rozhodnutí pro jeho nezákonnost, neboť žalobce se o důvodech této nezákonnosti dozvěděl až později v souvislosti s civilním řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o právní hodnocení, pak žalobce uvedl, že v případě, že by nešlo o nezákonné rozhodnutí, pak nedostatky v dokazování policie, které vedly k odložení věci, jsou nesprávným úředním postupem.

6. Z usnesení Policie České republiky z 19. 5. 2015 [číslo jednací] soud zjistil, že tímto policie odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit neznámý pachatel v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 8. 6. 2014, v rámci níž došlo ke zranění žalobce a kterého se rovněž účastnila [jméno] [příjmení], jakožto řidička vozidla [anonymizováno]. Důvodem pro odložení věci byl závěr policie, že se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Toto rozhodnutí je opřeno o výpověď paní [jméno] [příjmení] a znalce [titul]. [jméno] [jméno] a policie v tomto uvádí, že primární příčinou vzniku nehody bylo zahájení odbočovacího manévru řidičem vozidla [anonymizováno], na které reagovala řidička vozidla [anonymizováno], tj. [jméno] [příjmení] a až sekundární příčinou vzniku dopravní nehody pak byla pozdní a málo intenzivní reakce žalobce, jakožto řidiče motocyklu. Policie uzavřela, že nehodu zapříčinil řidič vozidla [anonymizováno], jeho totožnost se nepodařilo zjistit, a proto věc odložila. V rámci dokazování v tomto řízení nebylo zjištěno (nebylo toto ani tvrzeno), že by toto rozhodnutí bylo změněno, či zrušeno.

7. Ze znaleckého posudku [titul]. [jméno] [jméno] [číslo] z [datum] soud zjistil, že tento znalec uzavřel, že za hlavní důvod dopravní situace, která vedla k nehodě, lze označit rychlost a způsob jízdy řidiče vozidla [anonymizováno] a reakci řidičky [jméno] [příjmení] označil za přijatelnou a včasnou. Naopak reakci žalobce, jakožto řidiče motocyklu, označil jakožto opožděnou a málo intenzivní. Tedy znalec za primární příčinu označil odbočovací manévr vozidla [anonymizováno], na které musela reagovat [jméno] [příjmení], řidička vozidla [anonymizováno], a za sekundární příčinu označil pomalou a málo intenzivní reakci žalobce.

8. Z rozsudku [název soudu], č. j. [číslo jednací], a z usnesení téhož soudu, vydaného pod číslem listu 150, soud zjistil, že byla zamítnuta žaloba [celé jméno žalobce], tj. zdejšího žalobce, proti České kanceláři pojistitelů o zaplacení částky 141 492,30 Kč a že žalobce byl povinen tamnímu žalovanému uhradit na nákladech řízení částku 54 486 Kč a státu náklady řízení ve výši 4 249 Kč. Soud má dále za zjištěné, že tento nalézací soud dospěl k závěru, že skutečným viníkem nehody je paní [jméno] [příjmení], nikoliv nezjištěný řidič vozidla [anonymizováno], a to v důsledku vyhodnocení výpovědi této svědkyně a přehodnocení závěru znaleckého posudku [titul]. [jméno]. Z protokolu o jednání, které se v této věci konalo dne 18. 4. 2019, pak soud zjistil, že v rámci tohoto byla slyšena svědkyně [jméno] [příjmení], která mj. v rámci své výpovědi potvrdila, že kdyby si nechala větší odstup od vozidla [anonymizováno], mohla nehoda dopadnout jinak, a dále popisovala průběh předmětné nehody.

9. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 8. 6. 2014 nastala dopravní nehoda, která byla šetřena Policií České republiky, [anonymizována dvě slova] [obec]. Policie odložila podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví v souvislosti s touto dopravní nehodou usnesením z 19. 5. 2015 a v řízení nebylo prokázáno, že by toto usnesení bylo následně změněno či zrušeno pro jeho nezákonnost. Předmětné dopravní nehody se účastnil mj. žalobce, jakožto řidič motocyklu a zároveň osoba poškozená v rámci této dopravní nehody, a dále paní [jméno] [příjmení], řidička vozidla [anonymizováno] a nezjištěný řidič vozidla [anonymizováno]. Soud dále zjistil, že policie vyšla ze znaleckého posudku [titul]. [jméno] [jméno], který označil za primárního viníka dopravní nehody nezjištěného řidiče vozidla [anonymizováno], a vzhledem k tomu, že se jedná o pachatele neznámého, pak policie na těchto závěrech trestní věc odložila. Soud dále zjistil, že žalobce inicioval řízení, vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla zamítnuta jeho žaloba proti České kanceláři pojistitelů, v níž se domáhal nároku vůči tomuto subjektu, jakožto subjektu, který odpovídá za škodu způsobenou nezjištěným řidičem vozidla [anonymizováno]. Soud dále zjistil, a to z účastnického výslechu žalobce, že tomuto byl jasně znám průběh dopravní nehody s tím, že věděl, že nehodu způsobila paní [jméno] [příjmení]. V souhrnu tak lze skutková zjištění učiněná soudem shrnout v tom směru, že soud zjistil, že usnesení Policie České republiky z 19. 5. 2015 nebylo zrušeno ani změněno pro nezákonnost a že závěry znaleckého posudku [titul]. [jméno] [jméno] z [datum] se bezprostředně promítly v obsahu tohoto usnesení policie. Dále pak má soud za vyvrácené, že by žalobce nevěděl o tom, kdo je skutečným viníkem dopravní nehody, tedy škůdcem ve vztahu ke škodám, vzniklým žalobci v důsledku dopravní nehody, když žalobci bezprostředně po nehodovém ději bylo zřejmým, že tuto škodu mu svým pochybením způsobila paní [jméno] [příjmení].

10. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

11. Soud ve vědci nehodnotil knihu jízd [jméno] [příjmení] za rok 2014 a 2015, záznam žalobce o průběhu rehabilitační péče, posudek o bolestném z 19. 10. 2016 vypracovaný ve vztahu k žalobci ani technický průkaz k vozidlu [registrační značka]. Rovněž tak soud nehodnotil potvrzení o ztrátě na výdělku žalobce z 4. 11. 2016 ani rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti z 8. 6. 2014. To vše z důvodů, že tyto důkazy se týkaly prokázání konkrétní výše škody, nicméně jak uvedeno níže, soud dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu a příčinné souvislosti s tvrzenou škodou, proto tedy bylo nadbytečným tyto důkazy, které prokazují pouze otázku výše škody, hodnotit.

12. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

15. Žalobce, pokud jde o odpovědnostní titul, po skutkové stránce v řízení tvrdil, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to konkrétně usnesení Policie ČR o odložení trestní věci z [datum]. K tomuto žalobce uváděl, že není třeba trvat na splnění podmínky zrušení tohoto rozhodnutí pro jeho nezákonnost či změnu z tohoto důvodu, neboť toto nebylo za dané situace po žalobci možno spravedlivě požadovat, a odkazoval na judikaturu Ústavního soudu. Dále žalobce uváděl, že pro případ, kdyby soud dospěl k závěru o absenci nezákonného rozhodnutí, je třeba dojít k závěru o nesprávném úředním postupu, neboť policie nedostatečně prošetřila průběh nehody, zejména neodstranila vady znaleckého posudku a na takto špatně zjištěném skutkovém stavu vydala usnesení o odložení trestní věci.

16. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

17. Úprava nezákonného rozhodnutí pak stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

18. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembrg5pwk232ge4dslttmjptcojzhbptqms7obtdcmy důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).

19. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

20. Soud uzavírá, že v posuzovaném případě nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, když usnesení Policie České republiky o odložení trestní věci z 19. 5. 2015 nebylo zrušeno ani změněno pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 odškodňovacího zákona. Žalobce v tomto směru ani netvrdil, že by došlo ke změně či zrušení tohoto rozhodnutí pro jeho nezákonnost a namítal, že není třeba trvat na splnění této podmínky s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, dle které není třeba za okolností, které žalobce na své straně shledává, nezbytným trvat na splnění toho, aby poškozený využil všechny prostředky nápravy, pokud tyto nemohou být efektivními. Soud v tomto ohledu uvádí, že žalobcem citovaná judikatura se dotýká problematiky upravené v § 8 odst. 3 odškodňovacího zákona, tedy požadavku, kdy za situace, kdyby to ve vztahu k poškozenému bylo možno považovat za nepřiměřeně přísné, není nutno trvat na tom, aby poškozený vyčerpal dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva, avšak za předpokladu splnění základní podmínky dle § 8 odst. 1 odškodňovacího zákona - tedy že existuje nezákonné rozhodnutí, tj. pravomocné, či předběžně vykonatelné rozhodnutí, které bylo změněno či zrušeno pro jeho nezákonnost - avšak k tomuto došlo, aniž by se proti němu poškozený bránil (ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠk). V případě žalobce však není splněna základní, zcela nezbytná, podmínka, že napadené rozhodnutí musí být vůbec změněno či zrušeno pro nezákonnost, což v daném případě nenastalo. Nezákonné rozhodnutí tak v daném případě vydáno nebylo.

21. Dále soud odkazuje na závěry Ústavního soudu, dle nichž stěžovatel nemá ústavně zaručené právo na to, aby výsledkem jeho podnětu bylo zahájení správního řízení, které následně vyústí v uložení pokuty konkrétní osobě. Takové právo totiž obecně nemá ani oznamovatel trestného činu či poškozený (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. srpna 2017 sp. zn.

IV. ÚS 4262/16, či ze dne

30. července 2014 sp. zn. III. ÚS 2343/14). Nárok na uložení sankce zde náleží pouze státu, nikoliv konkrétní osobě, která se cítí být jiným správním deliktem dotčena na svých právech (ta má navíc k dispozici např. občanskoprávní žalobu). Tento závěr je použitelný i na případ zdejší, kdy se žalobce fakticky domáhá odpovědnosti státu za to, že orgány činné v trestním řízení nedospěly k závěru o trestní odpovědnosti jiné osoby, o níž je žalobce přesvědčen.

22. Žalobce se dále domáhá odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu, který má spočívat v tom, že policie na nekvalitně zjištěném skutkovém podkladě rozhodla o odložení trestní věci. V tomto případě odkazuje soud na výše uvedené, když ani v tomto nelze shledávat odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu. Žalobce se po skutkové stránce domáhá přezkumu činnosti orgánů činných v trestním řízení, která se bezprostředně promítla v rozhodnutí – žalobce totiž namítá, že policie nedostatečně zjistila skutkový stav, což má právě přímý odraz v tom, že věc byla odložena. Pokud tedy žalobce po skutkové stránce namítá pochybení v činnostech, které mají bezprostřední odraz v rozhodnutí, které bylo vydáno, tj. v tomto případě namítá-li žalobce nesprávná, či nedostatečná skutková zjištění, nebo vady posudku, které se bezprostředně promítly v usnesení o odložení věci, pak by bylo možno odpovědnostní titul shledat nikoliv v rovině nesprávného úředního postupu, ale pouze ve formě nezákonného rozhodnutí. Tedy opět by bylo třeba, aby usnesení o odložení trestní věci Policie České republiky ze dne 19. 5. 2015 bylo zrušeno či změněno pro nezákonnost, což nenastalo, jak soud uvádí výše.

23. S ohledem na výše uvedené tak soud uzavírá, že ve věci není dán odpovědnostní titul a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

24. Pro úplnost soud uvádí, že dalším plnohodnotným důvodem pro zamítnutí žaloby je nesplnění podmínky existence příčinné souvislosti mezi tvrzenými pochybeními a škodou. Po skutkové stránce se žalobce domáhá toho, že v důsledku činnosti policie, neměl mít správnou informaci o tom, kdo je viníkem dopravní nehody, tedy kdo odpovídá za jemu způsobenou škodu. Z účastnického výslechu žalobce se však jednoznačně podává, že žalobci bylo i přes šetření policie jasně známo, že viníkem dopravní nehody je paní [jméno] [příjmení], když právě policii vytýkal to, že jemu takto známá zjištění ohledně viníka dopravní nehody, policie neakceptuje. Mezi usnesením o odložení trestní věci vůči neznámému pachateli, které je založeno na závěru o tom, že viníkem je tento neznámý pachatel, a žalobcem tvrzenou škodou v tom směru, že nežaloval správného viníka nehody paní [jméno] [příjmení], tak není dána příčinná souvislost, když žalobci byl skutečný viník paní [jméno] [příjmení] i dle jeho vlastních tvrzení, od počátku znám. Příčinnou souvislost lze mít dále za přetrženou i tím, že pokud došlo k pochybení ve zjišťování skutkového stavu, pak tyto žalobce fakticky vztahuje nikoliv k usnesení o odložení trestní věci, ale k chybným závěrům, které jsou uvedeny ve znaleckém posudku, tedy pasivně legitimován by pak měl být znalec, nikoliv stát.

25. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k věci samé (15.1.2021; 19.1.2021) a účast u ÚJ. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.