10 C 146/2020-174

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 5 082 500 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na úhradu 5 070 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 50 272,56 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 1. 2020 domáhá po žalované nároků souvisejících s trestním řízením vedeným u [název soudu] [anonymizováno] [pobočka], pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou tohoto řízení, a to ve výši 150 000 Kč, když vychází z roční částky odškodnění 30 000 Kč a délky řízení 5 let. Žalobce dále uvádí, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestní čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) a h), spáchaného ve spolupachatelství, ze dne 20. 4. 2015, když toto trestní řízení skončilo zproštěním žalobce, což bylo potvrzeno i odvolacím soudem usnesením z 30. 1. 2019. Žalobce se tak dále domáhá škody tvořené náklady na obhajobu ve výši 189 113 Kč, a dále nemajetkové újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 5 000 000 Kč. Žalobce uvádí, že trestním stíháním byla zasažena jeho čest, dobrá pověst, společenský a rodinný život, a možnosti pracovního uplatnění.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 27. 11. 2020. V tomto konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a žalobci poskytla odškodnění ve výši 189 113 Kč spočívající v náhradě nákladů obhajoby, a dále odškodnění ve výši 67 500 Kč za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí. K tomuto žalovaná uvedla, že nemá za dostatečně tvrzené zásahy do osobnostní sféry žalobce, ale že tuto částku poskytuje s ohledem na zavrženíhodný charakter trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, přičemž zohledňuje i skutečnost, že žalobce byl již v minulosti 4x odsouzen a to i k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a rovněž zohledňuje skutečnosti vyplývající ze zprošťujícího rozsudku, dle něhož se spáchání trestného činu jeví poměrně pravděpodobným, nicméně pro plné prokázání viny chybí jednoznačné věrohodné důkazy. Pokud jde o medializaci, pak žalovaná namítá, že tato není přičitatelná státu. K nároku na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení žalovaná uvedla, že předmětné řízení trvalo 3 roky a 9 měsíců, a věc byla skutkově složitá, s obrovským množstvím svědků, a se znaleckými posudky, a s ohledem na charakter trestné činnosti bylo věc třeba řádně prošetřit. Žalovaná uzavřela, že tak nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a tento nárok neodškodnila.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok žalované předběžně uplatnil dne 23. 5. 2019.

4. Podáním ze dne 6. 5. 2020 vzal žalobce částečně žalobu, co do částky 256 613 Kč, zpět, a soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 22. 12. 2020. Předmětem řízení tak nadále není nárok na náhradu obhajného, který byl žalovanou zcela uhrazen, a předmětem řízení zůstal nárok na náhradu finančního zadostiučinění za délku řízení ve výši 150 000 Kč a za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 4 932 500 Kč (5 000 000 – 67 500).

5. Z článku z 9. 3. 2017 ze serveru [anonymizováno] s názvem„ [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]“, dále z článku se serveru [webová adresa] s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]“ z 24. 8. 2017, dále z článku ze serveru [anonymizováno] s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ z 29. 3. 2017, dále z článku ze serveru [anonymizováno] s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení]“ z 24. 8. 2017, dále z článku ze serveru [webová adresa] z 30. 1. 2019 s názvem„ [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova]“, dále z článku ze 17. 7. 2018 ze serveru [webová adresa] s názvem„ [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, a dále z článku ze serveru [anonymizováno] z 13. 3. 2017 s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ soud zjistil, že tato média informovala o trestním řízení, které se vedlo mimo jiné ve vztahu k žalobci, a že v těchto článcích byl zmiňován žalobce jménem, a byla zde zveřejněna i jeho fotografie. Soud tak z tohoto mohl učinit závěr, že trestní řízení jako takové bylo obecně předmětem zájmu médií s celostátním i regionálním rozsahem. Z předmětných článků však nebylo možno učinit závěr o tom, že by se v rámci této medializace orgány činné v trestním řízení negativně vyjadřovaly k osobě žalobce, porušovaly presumpci neviny či trestní stíhání svým chováním či vyjadřováním iniciovaly.

6. Z reportáží vysílaných [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] ve vztahu k předmětnému řízení soud zjistil následující. Žalobce přesné datum vysílání těchto reportáží neoznačil, nicméně v rámci provedeného dokazování bylo identifikováno, že všechny tyto byly vysílány v období před nařízením prvého hlavního líčení, část z nich pochází z 27. 3. 2017, většina z období v okolí tohoto data. Z obsahu všech těchto reportáží má soud za prokázané, že předmětná trestní kauza byla předmětem obecné medializace, a to jednak na [příjmení] [příjmení] v rozsahu 2 reportáží a dále na [příjmení] [příjmení] v rozsahu 6 reportáží. Obě skupiny těchto reportáží zahrnují vždy velmi obdobný rozsah a z velké části rekapitulují reportáže předchozí. Z těchto reportáží lze mít za prokázané, že média, tj. konkrétní televize s celostátním dosahem, referovala o předmětném trestním stíhání, a to zejména v tom rozsahu, že podnikatel pan [příjmení], který byl pravomocně odsouzen za činnost související s [anonymizována dvě slova], když mělo dojít ke [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Z obsahu všech těchto reportáží se však podává, že [anonymizována dvě slova] [příjmení] nebylo nikdy nalezeno a že je zde pouze o podezření ve vztahu k obžalovaným. V naprosté většině těchto reportáží jsou tyto mířeny proti panu [jméno] [příjmení], který měl v jiné oblasti společné podnikání s panem [příjmení], pan [příjmení] je často zobrazován a média ve vztahu k němu o tomto trestním stíhání i referují. V jedné z reportáží je poté zachycen na obrazovém záznamu i přímo žalobce a je jmenován i jménem. Jedná se však obecně o informace zprostředkované médii ohledně obsahu obvinění a toho, co je obžalovaným kladeno za vinu. Z těchto reportáží nebylo možno zjistit, že by se v rámci těchto orgány činné v trestním řízení negativně vyjadřovaly k osobě žalobce, porušovaly presumpci neviny, nebo jiným způsobem porušovaly povinnosti dané trestím řádem, když veškeré informace jsou obecného charakteru, tedy týkají se toho, na jaký skutek zní obžaloba, případně toho, že nebylo dohledáno [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení], anebo obecně informací o průběhu trestního řízení, zejména ve vztahu k době, kdy ke spáchání skutku mělo dojít. Soud tak shrnuje, že z této medializace bylo možno učinit závěr, že trestní řízení bylo medializováno v obecné rovině, ale že nebyl prokázán excesivní zásah orgánů činných v trestním řízení, který by tuto medializaci způsobil, či nějak negativně ovlivnil.

7. Z tisku výsledku vyhledávače internetové stránky [webová adresa] soud zjistil, že při zadání hesla„ [celé jméno žalobce] [obec]“ se zobrací informace o žalobci, a to jednak, pokud jde o medializaci, tak jak tuto soud zjistil výše, a jednak pokud jde o zápis žalobce v různých rejstřících, zejména podnikatelských. Soud tak z tohoto důkazu učinil závěr, že při zadání jména žalobce do tohoto vyhledávače lze stále dohledat články týkající se naříkaného řízení a spojení tohoto řízení se žalobcem.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], soud zjistil, že v době trestního stíhání byl jednatelem této společnosti pan [jméno] [příjmení], který jednal za společnost samostatně. Společníkem společnosti pak byl žalobce, a to od 3. 2. 2011 do 5. 11. 2019, s podílem ve výši 100%. Soud dále z tohoto výpisu zjistil, že tato společnost byla zrušena usnesením Městského soudu v Praze, ze dne 11. 9.2018, s právní mocí k 17. 10. 2018, a byl této jmenován likvidátor. K výmazu společnosti z obchodního rejstříku pak došlo 5. 11. 2019. Ze sbírky listin této společnosti se pak podává, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 9. 2018 tuto společnost zrušil z důvodu eliminace daňových subjektů, které nevyvíjí žádnou činnost a které jsou využívány jako tzv. prázdné schránky k daňovým únikům. Toto rejstříkový soud odůvodnil tím, že právnická osoba je nečinná, což je zřejmé mimo jiné z toho, že za zdaňovací období 2014 až 2017 nepodala daňová přiznání, ačkoli je k tomu povinna.

9. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující. Trestní stíhání zasáhlo žalobce, pokud jde o jeho důstojnost, čest a dobré jméno, zejména pro povahu trestné činnosti, pro kterou byl stíhán, a to zejména v souvislosti s obecnou medializací kauzy, když se o této dozvědělo okolí žalobce. Tímto pak byla zasažena sociální sféra žalobce, když došlo k odvratu části známých a kamarádů od žalobce, kteří s ním nechtěli být nadále spojováni, a rovněž došlo k odsouzení žalobce ze strany blízkého okolí v obci, když lidé se vyhýbali kontaktu se žalobcem. Soud uvěřil rovněž zásahům ve sféře rodinné, a to v tom směru, že trestní stíhání a jeho medializace a zavrženíhodná povaha trestného činu vraždy přispěly k rozpadu partnerského soužití žalobce s matkou jeho dětí, což mělo dále za následek to, že se prohloubil dopad do vztahu žalobce s jeho dcerou, která se odstěhovala společně s matkou. Rovněž vztahy s dcerou byly dočasně narušeny, když tato byla vystavena nutnosti toto řešit v rámci školního kolektivu. V obecné rovině má soud za prokázané i zásahy ve sféře zdravotní, tedy, že žalobce byl vystaven vyšší míře stresu a uzavřel se do sebe. Z výpovědi žalobce se neprokázalo, že by žalobce byl vystaven zásahům ve sféře pracovní, když žalobce neuváděl konkrétní pracovní činnost, kterou vykonával a která by byla v důsledku trestního řízení přerušena, pouze obecně uváděl, že zařizoval nějaké záležitosti v rámci stavebnictví, konkrétně však tyto neuměl specifikovat. Rovněž žalobce sám uvedl, že pokud jde o [právnická osoba] [anonymizováno], pak vlastně neví, jestli trestní stíhání její podnikání ovlivnilo, či nikoliv, tedy zásahy soud v tomto ohledu neshledal.

10. Z výpovědi [celé jméno žalobce], syna žalobce, soud zjistil následující. Z této výpovědi má soud za prokázané, že došlo k zásahům do důstojnosti, cti a dobrého jména žalobce, když pro zavrženíhodnou povahu trestného činu [anonymizováno] došlo k odsouzení blízkého okolí ve vztahu k žalobci, lidé se s ním méně stýkali, resp. se kontaktu s ním vyhýbali a žalobce se báli. Soud má z této výpovědi za prokázané, že došlo k omezení sociálních kontaktů žalobce v důsledku tohoto, a rovněž má soud za prokázané, že trestní stíhání přispělo k rozpadu partnerského soužití žalobce a matky jeho dvou dětí, mj. svědka. Rovněž má soud za prokázané, že trestní stíhání negativně ovlivnilo, minimálně dočasně, vztahy žalobce s jeho dcerou, tj. sestrou svědka. Ani z výpovědi tohoto svědka nebylo možno prokázat zásahy ve sféře pracovní a pokud jde o zásahy ve sféře rodinné, pak tyto byly prokázány v obecné rovině na úrovni stresu a uzavření se do sebe.

11. Z výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zjistil následující. Z výpovědi těchto svědků bylo možno zjistit zásahy vyvolané trestním stíháním v osobnostní sféře žalobce, pokud jde o sociální sféru, důstojnost, čest a dobré jméno, když tito svědci shodně popisovali, že žalobce byl odsuzován svým okolím, když to jej fakticky považovalo za vraha a z tohoto důvodu se jej známí báli a stranili se kontaktu s ním. Oba svědci hodnověrně popisovali konkrétní události, jichž byli přítomni a které potvrzovaly odsouzení okolí žalobce, konkrétně v tom směru, že se konkrétní lidé vyhýbali styku s žalobcem, či nechtěli být společně s ním přítomni na konkrétních událostech. Oba svědci rovněž shodně popisovali, že žalobce se více uzavřel do sebe, čemuž soud uvěřil. Z výpovědi těchto svědků nebylo možno potvrdit dopady ve sféře rodinné, když tyto měli informace pouze zprostředkovaně, a ani dopady ve sféře pracovní, když k těmto neměli žádné konkrétní informace, nebo o těchto vůbec nehovořili.

12. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ve vztahu k žalobci soud zjistil, že tento byl v době před zahájením předmětného trestního stíhání celkem 4x odsouzen, a to [název soudu] dne 8. 12. 1994 k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 5 měsíců, dále [název soudu] dne 10. 10. 1995 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 1 roku, dále [název soudu] dne 11. 12. 1996 k podmíněnému odnětí svobody ve výměře 6 měsíců a dále 27. 8. 1998 [název soudu] k peněžitému trestu ve výši 10 000 Kč.

13. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Ze spisu se podává, že trestní stíhání vůči žalobci bylo zahájeno usnesením Policie České republiky z 20. 4. 2015 [číslo jednací]. Tímto bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, jakožto obviněného, pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2, písm. b) a h) ve spolupachatelství. Pokud jde o průběh přípravného řízení, pak se ze spisu se podává, že vzhledem k délce přípravného řízení žádal státní zástupce prodloužení lhůty, a to zejména s hledem na rozsáhlé dokazování. Ve věci byla slyšena celá řada svědků, konkrétně svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno]. Některé z těchto osob byly i zatčeny. Dále svědků [příjmení]. Bylo prováděno šetření k osobě [příjmení], byli slyšeni svědci [celé jméno žalobce], [příjmení], [příjmení], byl vytěžen [anonymizována tři slova], dále svědci [příjmení], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], bylo provedeno šetření k osobě [příjmení] [jméno], byli slyšeni svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] [jméno], [anonymizováno] [obec], [jméno] [příjmení], dále svědci [příjmení], [příjmení], [obec], [příjmení], [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], byla provedena i rekognice, dále byli slyšeni svědci [jméno] [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]. Byly prováděny neodkladné a neopakovatelné úkony, dále byli slyšeni svědci [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno], svědci [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], byly realizovány i domovní prohlídky a vyhodnocovány odposlechy ze záznamů telekomunikačního provozu. Řada z těchto svědků byla vytěžena policií opakovaně, bylo zveřejněno pátrání na celostátní úrovni po [příjmení] [jméno]. Byla prováděna kriminalisticko-technická analýza dat na nosičích dat, konkrétně diskety a CD. Opakovaně byly zajišťovány údaje o telekomunikačním provozu a byli slyšeni další svědkové [příjmení], [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno] [příjmení], [příjmení], [anonymizována dvě slova], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno]. Byla prováděna statistika uskutečněných telefonických hovorů, bylo žádáno o prodloužení lhůty k prověřování a vyšetřování s ohledem na rozsah provedeného dokazování, byla prováděna lustrace podezřelých osob. Policie rovněž šetřila vozidla, konkrétně Audi A6 a vyhodnocovala fotodokumentaci. Dále byli slyšeni svědci [příjmení], [příjmení], bylo prováděno i šetření k odcizenému vozidlu Mercedes jakož i k vozidlům jiným Porsche, Mercedes Benz. Další svědci, kteří byli slyšeni, byl svědek [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [jméno], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [jméno] [příjmení], svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [jméno] [příjmení], [obec], bylo rovněž rozhodováno o ustanovení obhájců obviněným osobám. Policie vydávala souhlas se zadržením podezřelých osob mj. žalobce, byla prováděna další domovní prohlídka u svědkyně [příjmení], rovněž prohlídka jiných prostor a pozemků. Domovní prohlídka byla prováděna ještě pak opakovaně na jiných místech a rovněž byl nařizován odposlech a záznamy telekomunikačního provozu. Rovněž bylo rozhodováno o povolení ke sledování osob a věcí a použití operativně technických pátracích prostředků. Ve věci byli slyšeni i všichni obvinění a další svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení], [část obce], byla prováděna opět rekognice a opakovaně slyšena celá řada dalších svědků, například [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [příjmení] [jméno], [příjmení], [příjmení]. Dále byli slyšeni i svědci [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [anonymizována dvě slova], dále svědek [příjmení], [příjmení], bylo přistoupeno i k ukládání pořádkové pokuty pro neplnění povinností. Ve věci byl vyžádán znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví fonoskopie a tento byl vypracován [anonymizováno] [příjmení]. Bylo žádáno i o doplnění tohoto znaleckého posudku, a to 2x. Byl přibrán i znalec z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky [anonymizováno] [příjmení], dále byl přibrán znalec z oboru kriminalistiky, odvětví biologická a genetická expertíza, tito znalci rovněž podali znalecké posudky, bylo nařízeno vyšetření duševního stavu obviněných [příjmení] a [příjmení]. K tomuto byly rovněž vypracovány znalecké posudky. Byl nařízen i posudek na posouzení pravosti písma z oboru kriminalistiky, odvětví expertíza ručního písma. Bylo vyžádáno i odborné vyjádření z oboru ekonomiky, odhady nemovitých věcí, zde byl rovněž podán znalecký posudek, dále byl podán posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, dále z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetiky a rovněž byl přibrán znalec za účelem vyšetření duševního zdraví žalobce. Byla vyžádávána právní pomoc z Černé Hory a [příjmení] [jméno]. Rovněž byly předmětem zkoumání reportáže médií, zejména televizí, byla prováděna lustrace obviněných osob, včetně vyžádávání rozhodnutí o jejich předchozích odsouzeních. Byly rovněž vyžádány zprávy z místa bydliště ohledně obviněných. Krajské státní zastupitelství podalo obžalobu 14. 10. 2016 ke Krajskému soudu [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] [pobočka]. V únoru 2017 provádí soud lustraci všech obviněných osob, ve spise jsou pak založeny opisy z evidence rejstříku trestů. Na č. l. 2914 je pak založen opis z evidence rejstříku trestu ve vztahu k žalobci. Z tohoto se podávají celkem 4 záznamy o předchozích odsouzeních. Zastupitelství doplňuje 20. 2. 2017 informace i k dalšímu zjištěnému svědkovi, dále doplňují dodatečné informace k mobilnímu telefonu, týkajícímu se dané trestní věci. Hlavní líčení se koná 29. až 30. 3. 2017, jsou vyslechnuti obžalovaní a věc je odročena na 12. až 13. 6. 2017 za účelem výslechu svědků. Soud poté předvolává zhruba 40 svědků na toto hlavní líčení. Následně soud řeší omluvy části svědků. Dne 2. 6. 2017 žádá obžalovaný [příjmení] o zrušení omezení, spočívající v zákazu vycestovat, které dokládá předchozími rozhodnutími. Z hlavního líčení, nařízeného na červen se pak omlouvají další svědci. Hlavní líčení se koná 12. až 13. 6. 2017, jsou slyšeni svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [anonymizována dvě slova], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a na hlavním líčení, pokračujícím 13. 6. 2017 pak svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení], čtou se omluvy svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] s tím, že u těchto je souhlase se čtením jejich svědecké výpovědi z přípravného řízení, je slyšen obžalovaný [příjmení] a obhájci poté přislibují soudu zaslat informace v tom směru, které z výpovědí svědků je možné číst a které navrhují dále volat. Hlavní líčení se poté odročuje na 24. až 25. 8. a 28. 8. 2017. Usnesením z 13. 6. 2017 zamítl dříve uváděnou žádost [jméno] [příjmení] soud v tom rozsahu, že nezrušil omezující opatření ve vztahu k cestování. Soud poté volá na nařízené jednání svědky, hlavní líčení se koná 24. až 28. 8. 2017. Je slyšen utajený svědek, dále svědci [příjmení], [příjmení], další utajený svědek, obžalovaný [příjmení], dále další utajená svědkyně, svědek [příjmení] [příjmení] a líčení je odročeno za účelem pokračování ve výslechu svědků na 16. až 20. 10. 2017. Soud provádí šetření ohledně požadovaných svědků, obhájci navrhují výslech dalších svědků, resp. upřesňují, u kterých požadují jejich výslech. Soud volá svědky na nařízené hlavní líčení rovněž v počtu desítek osob. Ve spise jsou pak založeny trestní rozsudky, týkající se některých z navržených svědků. Soud řeší poté závady v doručování předvolaným svědkům, je řešena i eskorta svědků a hlavní líčení se koná 16. a 17. 10. a 23. a 24. 10. 2017. Jsou slyšeni svědci [příjmení], [příjmení], [jméno], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [jméno], [anonymizována dvě slova], [příjmení], [příjmení] a hlavní líčení je odročeno za účelem předvolání svědků a provedení listinných důkazů na 11. až 12. 12. 2017. Soud řeší návazně otázky svědečného, krajské státní zastupitelství navrhuje doplnit dokazování 2. 11. 2017. Z nařízeného hlavního líčení se omlouvá část svědků, obžalovaný [příjmení] 16. 11. 2017 označuje další důkazní návrhy a vznáší námitku podjatosti policejního orgánu. Tento obžalovaný rovněž podává novou žádost o zrušení omezení v zákazu cestování z 16. 11. 2017 Hlavní líčení se koná 11. až 12. 12. 2017. Je slyšen svědek [příjmení], je slyšen obžalovaný [příjmení], je slyšen svědek [příjmení] a jednání je odročeno za účelem opětovného předvolání svědků na 13. až 14. 2. 2018. Usnesením ze dne 12. 12. 2017 soud zrušil omezení spočívající v zákazu cestování pro obžalovaného [příjmení]. Proti tomu podává stížnost Krajské státní zastupitelství 17. 1. 2018 Hlavní líčení se koná 13. 2 a 14. 2. 2018, je slyšen svědek [příjmení], [příjmení], [jméno], čtou se svědecké výpovědi dalších svědků, je slyšena svědkyně [příjmení], hlavní líčení je odročeno na 5. 4. 2018 za účelem pokračování v dokazování. Věc je předložena odvolacímu soudu 1. 3. 2018 ohledně stížnosti proti zrušení omezujících opatření. Vrchní soud v Praze rozhoduje 7. 3. 2018 tak, že zamítá stížnost krajského státního zástupce. Soudu se omlouvají svědci z nařízeného hlavního líčení. Hlavní líčení se koná 5. 4. 2018, je slyšen svědek [příjmení], [anonymizováno], další svědek je slyšen v poradní místnosti za účelem bezpečnostních opatření. Líčení je odročeno za účelem opětovného obeslání svědků na 25. a 29. 5. 2018. Někteří svědci se opět omlouvají, soud rozhoduje o svědečném a tlumočném. Hlavní líčení se koná 25. 5. 2018, je slyšen znalec [příjmení], svědkyně [příjmení], čte se výpověď dalších svědků, dále rejstříku trestů a předchozí rozsudky ohledně trestních odsouzení obžalovaných a líčení je odročeno za účelem výslechu svědka [jméno] a přednesu závěrečných návrhů na 16. až 17. 7. 2018. Soud řeší znalečné, ve spise je pak založena řada trestních rozsudků, týkající se zejména osob svědků. 14. 6. 2018 zakládá městské státní zastupitelství podání pana [příjmení], které bylo vyhodnoceno nikoliv jako trestní oznámení, ale jakožto vyjádření k výpovědi v tomto trestním řízení. Hlavní líčení se koná 16. a 17. 7. 2018. Je slyšen utajený svědek [jméno] a je uděleno slovo k závěrečným řečem. Hlavní líčení konané 16. 7. 2018 je přerušeno do 17. 7. 2018, kdy je pokračováno v závěrečných řečech. Na tomto jednání pak soud vyhlašuje i rozsudek, a to sice tak, že všechny 4 obžalované, tedy i žalobce, zprošťuje obžaloby podané pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy. Písemné vyhotovení rozsudku [název soudu] ze dne 17. 7. 2018 je založeno pod č. j. 52 T 9/2016-3761 a na tomto je vyznačena doložka právní moci k 30. 1. 2019, rozsudek čítá 43 stran. Z odůvodnění se podává, že se nepodařilo prokázat, že skutek spáchali obžalovaní a s ohledem na aplikaci principu presumpce neviny tak jsou obžalovaní obžaloby zproštěni. Rozsudek je vypraven 4. 10. 2018 a následující dny. Krajské státní zastupitelství podává 10. 10. 2018 odvolání v neprospěch všech čtyř obžalovaných, toto odvolání je doplněno 1. 11. 2018. Obžalovaní se vyjadřují k odvolání státního zástupce, věc je předložena [název soudu] 13. 12. 2018. Veřejné zasedání odvolací soud nařizuje na 30. 1. 2019, toto veřejné zasedání se koná. Jsou předneseny konečné návrhy a odvolací soud vyhlašuje usnesení, kterým zamítá odvolání státního zástupce. Písemné vyhotovení usnesení [název soudu] ze dne 30. 1. 2019 je založeno pod č. j. 8To 116/2018-3827 a tímto bylo, jak uvedeno, zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku [název soudu] ze 17. 7. 2018. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že tento se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že poškozený byl skutečně za okolností, popsaných státním zástupcem, unesen, usmrcen a okraden s čímž se odvolací soud plně ztotožňuje. Uvádí, že verze navržená státním zástupcem se jeví poměrně pravděpodobná a logická, k tomu, aby však bylo možno uzavřít, že byla plně prokázána, chybí jednoznačné a věrohodné důkazy. Soud I. instance tak správně rozhodl o zproštění obžaloby podle § 226, písm. a) trestního řádu, na čemž nic nemění ani chyba v psaní, kdy uvedl § 226, písm. c), když po obsahové stránce je odůvodnění soudu I. instance srozumitelným a jasným. Následně je řešena již jen otázka obhajného a odvolání proti tomuto. Soud tak uzavírá, že ve vztahu k žalobci bylo řízení pravomocně skončeno k 30. 1. 2019, tj. dnem právní moci rozhodnutí soudu odvolacího, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvoinstančního.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce pak soud tyto souhrnně rozebírá níže a na toto odkazuje. V řízení nebyla prokázána medializace přičitatelná státu. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud proto nehodnotí důkazy týkající se poskytnutí právních služeb a jejich úhrady ze strany žalobce jeho právnímu zástupci, když v této části bylo řízení zastaveno. Soud dále duplicitně nehodnotí listiny dokládající průběh trestního řízení, když byl k důkazu proveden celý trestní spis.

15. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

17. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

18. Žalobce se podanou žalobou domáhal nároku na náhradu škody ve formě nákladů obhajného, tato škoda byla žalovanou zcela uhrazena (16.3.2020, tj. po podání žaloby i lhůtě pro předběžné projednání). Soud pro zpětvzetí žaloby v této části řízení zastavil. Žalobce nežádal z tohoto nároku úroky z prodlení.

19. Žalobce se dále podanou žalobou domáhá zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 150 000 Kč.

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

22. Předmětné trestní řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 20. 4. 2015, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do dne 30. 1. 2019, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Tedy celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 3 roky a 9 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále rozvedené okolnosti ještě přiměřená.

23. Soud k tomuto závěru vede zejména vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) a d) odškodňovacího zákona. Konkrétně tedy kritérium složitosti řízení a postupu orgánů veřejné moci během řízení. Z obsahu naříkaného řízení se podává, že řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové, neboť předmětem trestního řízení byla obžaloba podaná za situace, kdy nebylo dohledáno tělo osoby, která měla být zavražděna. Již s ohledem na tuto skutečnost bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování jinými prostředky, což se projevilo zejména v rozsahu svědeckých výpovědí, když v rámci přípravného řízení i řízení před soudem byly vyslechnuty desítky svědků, celkově v součtu přesahujícím 50 osob a bylo vypracováno i několik znaleckých posudků, ať už z oblasti kybernetiky, psychiatrie nebo písmoznalectví Tedy zejména skutečnost, že se nepodařilo dohledat [anonymizována dvě slova] [příjmení], který měl být zavražděn, a to, že ve věci byly slyšeny desítky svědků a prováděno rozsáhlé znalecké dokazování, pak odůvodňuje závěr o tom, že věc byla extrémně skutkově složitou. Z tohoto důvodu lze pak uzavřít, že i po stránce procesní bylo řízení nadstandardně složitým, neboť velké množství svědků s sebou neslo značnou procesní náročnost, pokud šlo o obstarávání účasti těchto svědků u hlavních líčení. Z průběhu naříkaného řízení se podává, že toto bylo odročováno právě z důvodu, že se vždy některý ze svědků, kteří byli předvoláváni v řádech desítek osob, omluvil. I po procesní stránce tak bylo řízení tedy nadstandardně složitým. I po stránce právní bylo řízení zvýšeně složité, neboť jeho předmětem byl jeden z nejzávažnějších trestných činů, tj. podezření ze spáchání trestného činu vraždy, a soud musel vyhodnocovat naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu za komplikované situace, kdy nebylo dohledáno [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], tedy musel hodnotit důkazy nepřímé, což nakonec vedlo k aplikaci zásady in dubio pro reo, kdy obžalovaní byli zproštěni, neboť verze, prezentovaná státním zástupcem, nebyla beze všech pochybností prokázána. S ohledem na tuto vysokou složitost (ve všech ohledech) předmětu řízení pak soud uzavírá, že jak policejní orgány, tak soud I. instance i II. instance činily úkony v přiměřených lhůtách a nelze v jejich úkonech shledat ani dílčí období nečinnosti, či průtahů. Usnesení o zahájení trestního stíhání ve vztahu k žalobci bylo vydáno 20. 4. 2015, lhůta k ukončení vyšetřování byla prodlužována a obžaloba byla podána 14. 10. 2016, což vzhledem k tomu, že v přípravném řízení bylo vytěženo více než 50 svědků, byly prováděny domovní prohlídky, bylo prováděno několik znaleckých zkoumání, dožadovány informace, pokud jde o použitá vozidla, a vyhodnocovány a prováděny i odposlechy telekomunikačního provozu, lze hodnotit jako dobu přiměřenou a nelze v tomto shledávat ani dílčí průtah. Pokud pak jde o řízení před samotnými soudy, zde lze konstatovat, že řízení probíhalo velmi plynule a rychle; jak uvedeno, obžaloba byla podána v říjnu roku 2016 a i přes nadstandardní skutkovou složitost a rozsáhlost důkazního materiálu bylo hlavní líčení nařízeno již na březen roku 2017, a poté bylo odročováno vždy v řádech jednotek měsíců, většinou na dobu za další 2 měsíce, což je fakticky doba nezbytně nutná k tomu, aby soud vůbec mohl se pokusit zajistit účast svědků na dalším hlavním líčení. Rovněž jednání před soudem odvolacím bylo velmi rychlé, věc mu byla předložena v prosinci roku 2018 a tento již 30. ledna 2019 v takto složité věci obratem rozhodl. Soud tak tedy uzavírá, že zejména s ohledem na závěr, že věc byla extrémně skutkově složitá, nadstandardně procesně složitá a zvýšeně právně složitá a že i přes toto orgány činné v trestním řízení, a to jak policie, tak soudy, postupovaly ve věci velmi rychle a plynule, lze ještě celkovou dobu řízení v délce trvání 3 let a 9 měsíců s ohledem na tato kritéria považovat ještě za přiměřenou.

24. Pokud jde o kritérium dle § 31a odst. 3 písm. c) odškodňovacího zákona, pak soud v rámci naříkaného řízení neshledal jednání poškozeného, které by bylo možno vyhodnotit tak, že žalobce se snažil o urychlení předmětu řízení a i přes jeho snahu nedošlo k urychlení, když postoj žalobce v rámci řízení byl neutrálním, tedy nelze shledat ani úkony, kterými by řízení prodlužoval, ale ani úkony, kterými by se snažil o jejich urychlení. Tedy ani toto kritérium nesvědčí pro závěr o tom, že celková délka řízení je nepřiměřená.

25. Pokud jde o poslední kritérium významu předmětu řízení podle § 31a odst. 3 písm. e) odškodňovacího zákona, pak lze obecně dospět k závěru, že i Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení typově řadí mezi řízení, kterým se přisuzuje zvýšený význam pro účastníky. V tomto případě však žalobce zároveň žalobou uplatnil nemajetkovou újmu, způsobenou samotným vydáním nezákonného rozhodnutí, a jak uvedeno, v tomto ohledu žalovaná plnila; soud navíc (viz níže) ú dospěl k závěru, že je třeba žalobci poskytnuté finanční zadostiučinění ještě navýšit. Žalobci tak pro samotné vydání nezákonného rozhodnutí bylo přiznáno finanční odškodnění za takto způsobenou nemajetkovou újmu v celkové výši 80 000 Kč. V rámci odpovědnostního titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení tak již nelze duplicitně zohledňovat kritérium typového významu tohoto naříkaného řízení, neboť by toto bylo hodnoceno podruhé, duplicitně. Žalobce tak za význam řízení byl již odškodněn v rámci nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí a tedy ani pohledem tohoto kritéria významu řízení nelze dospět k závěru, že celková délka řízení v rozsahu 3 let a 9 měsíců by měla být nepřiměřenou.

26. Soud tak uzavírá, že dospěl k závěru, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a proto nárok na finanční zadostiučinění za tuto nemajetkovou újmu pro absenci odpovědnostního titulu v celém rozsahu zamítl.

27. Žalobce se dále žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 4 932 500 Kč, když žalovaná na tento nárok v původní výši 5 000 000 Kč dobrovolně plnila 67 500 Kč (16.3.2020, tj. po podání žaloby i lhůtě pro předběžné projednání) a soud pro zpětvzetí žaloby v této části řízení zastavil (žalobce nežádal z tohoto nároku úroky z prodlení).

28. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením (viz výše). Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení Policie ČR z 20. 4. 2015, č. j. [anonymizováno] [číslo], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) a h) trestního zákona, spáchaného ve spolupachatelství, podle § 9 odst. 2 trestního zákona, když toto usnesení bylo odklizeno rozsudkem [název soudu] [anonymizováno] [pobočka], ze dne 17. 7. 2018, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. [spisová značka], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí, jímž se žalobce zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu.

29. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod [číslo] 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

30. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

31. Soud dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě zasaženo do práv žalobce obecně ve sféře cti, důstojnosti a dobrého jména, dále v oblasti sociálního života a rodinného života a částečně ve sféře zdravotní.

32. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

33. Žalobce byl stíhán pro trestný čin vraždy, což je jeden z nejvíce zavrženíhodných trestných činů, který s sebou nese jednu z nejvyšších forem odsouzení společnosti. Soud toto kritérium zohlednil tím, že vyšel v porovnávaných případech z trestních stíhání pro stejný druh trestné činnosti.

34. Trestní stíhání žalobce trvalo 3 roky a 9 měsíců, což ještě nelze považovat za dobu nepřiměřeně dlouhou. Soud toto kritérium vyhodnotil tak, že kritérium délky řízení zohledňoval při porovnávání výše finančního zadostiučinění přiznaného v posuzovaných případech v porovnání s tamní délkou řízení a toto kritérium v návaznosti na toto zohlednil.

35. K zásahům do osobnostní sféry žalobce v žalobě a jejím doplnění tvrdí, že vydáním nezákonného rozhodnutí bylo zasaženo do jeho cti a dobré pověsti, což bylo zapříčiněno konkrétně velkou medializací celé kauzy zahrnující jméno žalobce. Dále tím, že byla poškozena jeho pověst, když žalobce před tímto stíháním požíval slušného společenského postavení, a dále byla tato sféra zasažena tím, že žalobce v době trestního stíhání žil v malé obci [obec], která má zhruba 170 obyvatel. Tedy vzhledem k velikosti obce, byla tato sféra výrazněji zasažena. Dále žalobce uváděl, že byl vystaven negativním komentářům sousedů a známých, že ztratil některé přátele a známé a že byla podepisována petice za jeho odstěhování. Žalobce specifikoval zásahy v oblasti pracovního uplatnění, kde uvádí, že došlo k útlumu a následnému zániku jeho podnikání, jakožto společníka ve [právnická osoba] [anonymizováno], kdy v důsledku trestního stíhání tato společnost ztratila klienty a skončila v likvidaci. Žalobce uváděl, že bylo ztíženo jeho společenské uplatnění na trhu práce. Žalobce popsal rovněž dopady ve sféře zdravotní, charakterizované jakožto poruchy spánku, bolesti hlavy, žaludeční a neurologické obtíže, a vliv na duševní zdraví. Žalobce dále tvrdí zásahy ve sféře rodinné, kdy se mu odcizila dcera a dále, že byl narušen vztah s matkou jeho dvou dětí, která se s ním rozešla. Dále žalobce uváděl, že byl narušen vztah žalobce a jeho matky.

36. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující zásahy v osobnostní sféře žalobce. Trestní stíhání zasáhlo žalobce na důstojnosti, cti a dobrém jménu. Toto je dáno zejména povahou trestné činnosti - vraždy, která je společensky jednou z nejvíce odsuzovaných. Toto bylo znásobeno obecnou (nikoli státem vyvolanou) medializací kauzy (články, reportáže), kdy se o trestním stíhání pro podezření ze spáchání vraždy dozvědělo i okolí žalobce. Z provedeného dokazování se však nepodává, že by zde byla medializace bezprostředně vyvolaná orgány činnými v trestním řízení, nebo negativně ovlivněná v tom směru, že by se orgány činné v trestním řízení k této vyjadřovaly způsobem porušujícím trestní řád, či presumpci neviny. Soud tedy zásahy vyvolané medializací posuzuje pouze v tom směru, že trestní stíhání vešlo více v známost. Soud má za prokázané zásahy v oblasti sociální sféry, vyvolané obavou okolí z osoby žalobce, což se projevovalo zejména tím, že část známých a sousedů se vyhýbala kontaktu se žalobcem. Soud má rovněž za prokázané zásahy ve sféře rodinné, když trestní stíhání, spolu se zavrženíhodnou povahou této trestné činnosti, přispělo k rozpadu partnerského soužití žalobce a matky jeho dvou dětí, a rovněž má soud za prokázané, že dočasně došlo k narušení vztahu žalobce s jeho dcerou, která byla vystavena ve školním prostředí odsouzení v důsledku trestního stíhání otce. V řízení bylo naopak prokázáno, že vztahy se synem narušeny trestním stíháním nebyly. Soud má dále za prokázané v obecné rovině zásahy ve sféře zdravotní, a to v úrovni stresu a uzavření se do sebe. Závažnější zásahy ve sféře zdravotní prokázány nebyly, žalobce neuváděl, že by se léčil, resp. pouze uváděl, že bral léky, které mu předepsal kamarád – lékař, což se ale nikde neeviduje. Soud nemá za prokázané, že by došlo k zásahům ve sféře pracovní, a to zejména proto, že ani žalobce, ani žádný ze svědků nepopisoval, že by žalobci ušla nějaká konkrétní pracovní příležitost či že by musel přestat vykonávat nějakou konkrétní pracovní nebo jinou výdělečnou činnost. Vše zůstalo pouze v obecných, nekonkrétních tvrzeních, že žalobce pomáhal s nějakými věcmi, nějakým lidem, čemuž soud neuvěřil. Soud rovněž nemá za prokázané zásahy do pracovní sféry žalobce ovlivněním podnikání [právnická osoba] [anonymizováno], když tyto žalobce jednak sám relativizoval v tom směru, že neví, jestli tato společnost tím vůbec byla ovlivněna, zejm. se však z provedených listinných důkazů podává, že tato společnost již od roku 2014 žádnou činnost nevykonávala a z tohoto důvodu byla také nedobrovolně zrušena.

37. Z odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne 30. 1. 2019, č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. [spisová značka] se podává, že žalobce byl obžaloby z trestného činu vraždy zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu poté, co soud provedl rozsáhlé dokazování a uzavřel, že i přes velké množství důkazů se nepodařilo prokázat, že skutek spáchali obžalovaní. Zproštění obžaloby pak odůvodnil jakožto uplatnění zásady presumpce neviny projevující se mimo jiné tím, že neprokázaná vina má tentýž význam jako prokázaná nevina a trestní soud tak tedy musel v duchu zásady in dubio pro reo postupovat ve prospěch obžalovaných. Tedy trestní soud uvedl, že nebylo prokázáno, že by skutek spáchali obžalovaní, neboť se nepodařilo spolehlivě potvrdit, i přes úplné a řádně provedené dokazování, že pachateli těchto trestných činů jsou právě obžalovaní, když tito nemohli být dostatečně usvědčeni výsledky dokazování, a odsuzující rozsudek nelze postavit pouze na podezření. Navíc vyplývající z výslechu osob z kriminálního prostředí. Z tohoto důvodu proto trestní soud žalobce obžaloby zprostil.

38. Soud všechna tato kritéria vyhodnotil společně a dospěl k závěru, že žalobci je třeba poskytnout zadostiučinění ve formě finančního odškodnění, když konstatování porušení práva by nebylo dostatečnou satisfakcí za vydání nezákonného rozhodnutí, a to pro svoji nižší intenzitu formy odškodnění ve vztahu k závažnosti obvinění z vraždy.

39. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

40. Soud s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že adekvátní výší finančního zadostiučinění ve vztahu k žalobci je částka 80 000 Kč. Soud vyšel při porovnání z následujících případů.

41. Ve věci řešené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 272/2015 a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 16 Co 304/2017 bylo vedeno odškodňovací řízení rovněž pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto finanční zadostiučinění v souhrnu ve výši 50 000 Kč. U tamního poškozeného došlo k zásahům do rodinného života, když byly narušeny jeho vztahy s dcerou, dále došlo k výraznému společenskému odsouzení pro charakter této trestné činnosti a tamní kauza byla celostátně medializována, navíc byl tamní poškozený dva dny zadržen. Tamní poškozený byl v minulosti trestně stíhán a odsouzen. Tamní řízení trvalo jeden rok a 3 měsíce. Posuzovaný případ je tak s porovnávaným shodný povahou trestné činnosti, zásahy ve sféře rodinné, pokud jde o vztahy k dceři, a dopady v oblasti sociálního života, když rovněž žalobce byl vystaven odsouzení svého okolí. Rovněž žalobcova kauza byla celostátně medializována, a rovněž žalobce byl v minulosti trestně stíhán. U zdejšího žalobce pak byly navíc prokázány další zásahy ve sféře rodinné, spočívající přispění k rozpadu partnerského soužití, a dále v obecné rovině nižší zásahy ve sféře zdravotní. Toto samo by odůvodňovalo navýšení finanční částky odškodnění. Řízení u zdejšího žalobce se navíc vedlo o 2 roky a 8 měsíců déle, což újmu na straně žalobce rovněž zvyšuje. Pro další zásahy ve sféře rodinné a pro delší dobu trvání trestního stíhání tak soud má za to, že je na místě částku finančního zadostiučinění u žalobce navýšit na výsledných 80 000 Kč, což vyvažuje zejména delší dobu trvání trestního řízení a zásah shledaný ve vlivu na rozpad partnerského soužití, neboť zbývající zásahy byly jako u posuzovaného případu vyvolány již tím, že trestní stíhání bylo vůbec zahájeno. Soud nepřistoupil k vyššímu finančnímu odškodnění, když zohlednil i okolnosti průběhu a výsledku trestního stíhání (kdy existovalo na počátku stíhání, vzhledem k absenci [anonymizována tři slova], závažné podezření vázané právě na obviněné osoby, a to právě vzhledem ke kontaktu [anonymizována tři slova] [příjmení] bezprostředně před jeho [anonymizována dvě slova]).

42. Soud dále vyšel při porovnání z případu řešeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 268/2015 a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 30 Co 393/2016. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, byl rovněž stíhán pro trestný čin vraždy, a to po dobu trvání jednoho roku a 4 měsíců, a shodně, jako u zdejšího žalobce, byla kauza široce medializována a tamní poškozený rovněž nebyl v minulosti bezúhonným. U tamního poškozeného však nebyly shledány další zásahy do osobnostní sféry. V rámci takto poskytnutého zadostiučinění bylo zohledněno i společenské odsouzení související s touto zavrženíhodnou trestnou činností. V tamním případě poskytnuté zadostiučinění ve výši 20 000 Kč rovněž odůvodňuje závěr o přiměřenosti zadostiučinění ve výši 80 000 Kč ve vztahu k žalobci, u kterého byly navíc shledány zásahy ve sféře rodinné, pokud jde o narušení vztahu s dcerou a ovlivnění rozpadu partnerského soužití s matkou dětí, a dále v obecné rovině zásahy zdravotní. Rovněž toto navýšení odůvodňuje delší doba trestního řízení, v tomto případě o 2 roky a 5 měsíců, když zbývající zásahy, vyvolané povahou trestné činnosti, byly jako v případě výše uvedeném shodné (plynou z povahy trestního stíhání pro vraždu).

43. Soud tak dospěl k závěru, že adekvátní výší finančního zadostiučinění ve vztahu k žalobci je částka 80 000 Kč. Jelikož žalovaná žalobci z tohoto titulu poskytla žalobci částku 67 500 Kč, soud přiznal žalobci na tomto nároku částku 12 500 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

44. Soud uzavírá, že žalobcem k porovnání navržený případ, řešený Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 297/2011 a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 20 Co 48/2013 není pro posouzení výše finančního zadostiučinění v případě žalobce přiléhavým. V tomto případě se jedná o jiný druh trestné činnosti, konkrétně o podezření ze spáchání trestného činu majetkového charakteru souvisejícího s daňovou problematikou, a dále tamní řízení bylo vedeno dobu delší 10 let. Tedy jak délka řízení, tak druh trestné činnosti, nejsou s žalobcovým případem porovnatelné. Zcela odlišné jsou pak i zásahy v osobnostní sféře tamního poškozeného, když tamní poškozený byl známým vysokoškolským pedagogem působícím na 3 vysokých školách, s prosperující advokátní kanceláří zaměstnávající 5 advokátů a 3 koncipienty, s ročním obratem okolo 18 milionů Kč, která v důsledku trestního stíhání tamního poškozeného fakticky zcela ukončila činnost.; spolupracující advokáti tuto opustili, a to včetně koncipientů, a tamnímu poškozenému byla dokonce na rok a půl pozastavena činnost advokáta. Tedy i osobnostní zásahy ve sféře tamního poškozeného jsou zcela odlišné od žalobce. Jelikož žalobcem předložený případ tedy není porovnatelný ani jedním z kritérií, soud z tohoto nevycházel.

45. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř., tedy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a dále jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 289 113 Kč (2x 50 000 Kč za 2 nemajetkové újmy /usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + 189 113 Kč jako majetková škoda). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 239 113 Kč (nemajetková újma za vydání nezákonného rozhodnutí - neboť pokud poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu či je mu tato dobrovolně uhrazena, je nutno toto hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014 + 189 113 Kč na majetkové škodě, kterou žalobce žaloval důvodně a pro její uhrazení vzal v této části žalobu zpět). Žalobce tak byl převážně úspěšný v rozsahu 65,41%.

47. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady sestávající z: -) soudní poplatek ve výši 6.000 Kč; -) 6x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 9 460 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ze dne 6.5.2020; 3x účast na soudním jednání; za předběžné uplatnění nároku u žalované odměna dle § 31/4 OdpŠk nenáleží; konání porad žalobce nedoložil), tj. 68 679,60 s DPH (dle § 6,7, 9/4a), 11/1a),d),g) AT); -) 6x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 178 Kč s DPH; tedy celkem 76 857,60 Kč, z čehož 65,41% činí přiznaných 50 272,56 Kč.