10 C 148/2021-139

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 509 740,50 Kč takto:

Výrok

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 15 363 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 494 377,50 Kč. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 559 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhá nároků, které souvisejí s trestním řízením vedeným Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že proti němu byla vydána dvě usnesení o zahájení trestního stíhání, prvé z [datum], toto bylo zrušeno usnesením státního zastupitelství z [datum], druhé usnesení o zahájení trestního stíhání pak bylo vydáno [datum], na jeho základě došlo k podání obžaloby a této obžaloby byl žalobce pravomocně zproštěn rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum]. Žalobce se žalobou domáhá jednak nároku na náhradu škody tvořené náklady, které vynaložil na obhajobu v celém trestním řízení, a to celkově v částce 78 105,50 Kč. Žalobce pak dále neurčitě vyčíslil nárok na finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč, obecně v souvislosti s tímto trestním stíháním. Na základě usnesení soudu z [datum] a výzvy soudu na jednání konaném dne [datum] pak žalobce specifikoval, že se konkrétně domáhá částky 100 000 Kč, jakožto finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, a to druhé části trestního řízení, zahájeného usnesením z [datum], a dále žalobce specifikoval, že se domáhá finančního zadostiučinění za újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, za které považuje usnesení z [datum], kterým bylo podruhé zahájeno jeho trestního stíhání, a za újmu vyvolanou vydáním tohoto nezákonného rozhodnutí požaduje odškodnění ve výši 400 000 Kč. Nemajetkových újem z prvého usnesení z [datum] se žalobce touto žalobou nedomáhá. Žalobce v žalobě obecně popisuje zásahy v osobnostní sféře, které mu trestní stíhání způsobilo.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z [datum], a dále na jednání konaném dne [datum]. Žalovaná uvedla, že ve věci došlo k vydání dvou nezákonných rozhodnutí a žalobci poskytla zadostiučinění za vydání druhého z nezákonných rozhodnutí ve formě omluvy. Dále žalovaná vyhověla nároku na náhradu nákladů právního zastoupení co do částky 68 365 Kč, a v článku V. svého vyjádření poté specifikovala 5 úkonů právní služby, které neodškodnila, respektive, které odškodnila jinak, než žalobce požadoval. Pokud jde o nemajetkové újmy, které by měly být vázány k prvému usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum], pak žalobkyně namítla promlčení. Na jednání, konaném dne [datum], pak žalovaná namítla, že žalobce neuplatnil předběžně nárok na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, když jeho předběžné uplatnění bylo označeno jakožto újma z nezákonného rozhodnutí, a má tak za to, že i tento nárok je promlčen, a to i ve vztahu k druhému, pozdějšímu usnesení o zahájení trestního stíhání.

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět co do uhrazeného obhajného ve výši 68 365 Kč, a soud proto řízení v této části usnesením z [datum] dle § 96 o.s.ř. částečně zastavil.

4. Z předběžného uplatnění nároku datovaného [datum] a z potvrzení [žalovaná] z [datum] soud zjistil, že žalobce uplatnil předběžně nároky týkající se naříkaného trestního řízení u žalované dne [datum]. Soud dále z textu tohoto uplatnění nároků žalobcem u žalované zjistil, že tento se domáhá obhajného, a dále zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, kterou blíže vyčísluje částkou 500 000 Kč, přičemž v textu předběžného uplatnění žalobce zmiňuje jak újmu, způsobenou u něj délkou řízení s odkazem na § 31a odst. 3 OdpŠk a v něm uvedená kritéria odškodňovacího zákona, tak zmiňuje i zásahy do osobnostní sféry žalobce vyvolané samotným trestním stíháním. Soud tak z tohoto učinil závěr, že žalobce u žalované uplatnil náhradu za nemajetkovou újmu, vyvolanou jak délkou řízení, tak vydáním nezákonného rozhodnutí, jakkoliv tyto dvě újmy od sebe jasně neoddělil.

5. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení], právního zástupce žalobce v naříkaném řízení, soud zjistil, že žalobce uhradil tomuto právnímu zástupci na základě faktury číslo [rok] v [anonymizováno] [rok] částku 18 150 Kč, dle faktury [rok] v [anonymizováno] [rok] částku 11 253 Kč, dále v [anonymizováno] [rok] na základě faktury [rok] částku 18 262 Kč, dále v [anonymizováno] [rok] na základě faktury [rok] částku 4 02 Kč, dále v [anonymizováno] [rok] na základě faktury [rok] částku 6 050 Kč, dále v [anonymizováno] [rok] na základě faktury [rok] částku 12 100 Kč, dále v [anonymizováno] [rok] na základě faktury [rok] částku 4 840 Kč, dále v [anonymizováno] [rok] na základě faktury [rok] částku 8 470 Kč, dále na základě faktury [rok] v [anonymizováno] [rok] částku 8 470 Kč, dále v [anonymizováno] [rok] na základě faktury [rok] částku 16 940 Kč. Soud tak zjistil, že po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum] žalobce svému právnímu zástupci uhradil na odstranění tohoto nezákonného rozhodnutí, respektive na nákladech obhajoby v trestním řízení, které bylo zahájeno usnesením z [datum], celkově částku 56 870 Kč.

6. Z výplatních pásek žalobce u zaměstnavatele [anonymizováno] [právnická osoba] za [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že výplata žalobce od tohoto zaměstnavatele činila v těchto měsících částku v rozmezí 21 000 až 23 000 Kč měsíčně čistého. Z výpisu žalobce u [anonymizováno] soud zjistil, že v období od [anonymizováno] [rok] až [anonymizována dvě slova] [rok] činil měsíční příjem žalobce u zaměstnavatele [právnická osoba] částky v rozmezí 21 000 Kč až 28 000 Kč, a za pro toto řízení relevantní období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] pak činil příjem žalobce měsíčně částku v rozmezí 22 000 Kč až 30 000 Kč čistého.

7. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pro účely šetření policie byl vypracován znalecký posudek, který se zabýval existencí duševní poruchy a závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách u žalobce a případného ovlivnění ovládacích a rozpoznávacích schopností, přičemž soud má za zjištěné, že tento znalecký posudek byl vypracován [datum], tedy před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum].

8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením Policie ČR z [datum] bylo zahájeno trestní stíhání, mimo jiné i žalobce, pro podezření ze způsobení těžké újmy na zdraví a z bránění užívání osobní svobody. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] pak bylo toto usnesení zrušeno, a věc vrácena policejnímu orgánu, kterému se uložilo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Policie poté vydává dne [datum] usnesení o zahájení trestního stíhání, mimo jiné ve vztahu k žalobci, s tím, že žalobci je kladeno za vinu, že měl bez oprávnění bránit poškozenému v užívání osobní svobody. Usnesení má čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. Žalobce podává stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání, rovněž tak ostatní obvinění. Toto usnesení je vydáno ještě proti dalším pěti osobám. Mladiství obvinění žádají o ustanovení obhájce, a následují v [anonymizováno] [rok] výslechy obviněných [příjmení], [celé jméno žalobce], [anonymizováno]. V [anonymizováno] poté svědka [příjmení], dále svědkyně [příjmení], dále poškozeného svědka [příjmení], a to dne [datum]. Je slyšen svědek [příjmení], [příjmení]. Vysvětlení poté podává ještě cca dalších 10 svědků či vytěžených osob, zejména mladistvých Tito všichni jsou poučování o ochraně soukromí vzhledem k tomu, že se jedná o mladistvé a nezletilé. Ve věci je vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví na zranění [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tento je vypracován již [datum]. Dále je vypracován doplněk k tomuto znaleckému posudku [datum]. Policie připojuje lékařské zprávy obou poškozených. Dále je ve věci vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na stanovení ZSU u [jméno] [příjmení]. Ve věci je pak rovněž vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví na [celé jméno žalobce], tj. žalobce. Tento je vypracován [datum]. Předmětem posouzení bylo, zda obviněný trpí [anonymizováno 9 slov], a to zda případné takovéto zjištění mohl mít vliv na jeho jednání či nebezpečné pro jeho budoucí pobyt na svobodě. Ve věci je dále řešena v přípravném řízení otázka peněžité pomoci obětem trestné činnosti. Jsou zjišťovány poměry jednotlivých mladistvých, jsou vyhodnocovány videozáznamy z předmětného konfliktu. Stranám je poté umožněno prostudování spisu. Právní zástupce žalobce tak činí [datum] [datum] je sepsán návrh na podání obžaloby, a tento je podán [datum] Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4. Obžaloba je podána [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Ve spise jsou založeny předchozí rozhodnutí ohledně mladistvého [jméno] [příjmení], které časově předcházejí, ale rozhodnutí o prodloužení zkušební doby tohoto mladistvého. Poškozený [jméno] [příjmení] poté uplatnil nárok na náhradu újmy vůči tvrzeným pachatelům, ve vztahu k žalobci se jedná o částku 15 000 Kč, a to přípisem z [datum] Hlavní líčení se koná [datum], je přednesena žaloba. Je slyšen obžalovaný [příjmení], dále obžalovaný [celé jméno žalobce], tj. žalobce, dále obžalovaný [příjmení], svědek [příjmení], svědek [příjmení] Hlavní líčení je odročeno za účelem doplnění dokazování dle návrhu stran [datum]. Právní zástupce žalobce poté žádá [datum] s ohledem na pandemii koronaviru, zda bude hlavní líčení odročeno. O odročení hlavního líčení žádají i jiní právní zástupci obžalovaných. Z důvodu nouzového stavu je pak hlavní líčení nařízené na [datum] odvoláno s tím, že termín bude stanoven dodatečně. Toto soud sděluje všem obžalovaným a jejich zástupcům, i znalci a svědkům. Hlavní líčení je pak nařízeno na [datum]. Jsou voláni všichni obžalovaní i svědci a znalec. Ve spise jsou založeny rozsudky k předchozímu odsouzení obžalovaného [jméno] [příjmení]. Hlavní líčení se koná [anonymizováno] [číslo]. Je slyšena znalkyně [příjmení] [příjmení], dále znalec [příjmení]. Je vyslyšeno několik svědků, konkrétně 3. Líčení je odročeno na [datum] za účelem pokračování dokazování. Poškozený upřesňuje nárok na náhradu škody [datum]. Soud v mezidobí vyplácí znalečné, a o tomto rozhoduje. Hlavní líčení se koná [datum]. Je proveden doplňující výslech obžalovaného [příjmení]. Je slyšena svědkyně [příjmení] a další 2 svědci. Líčení je odročeno [datum], a to z důvodu akutní indispozice obžalovaného [příjmení] tak, aby mohlo být pokračováno v provedení listinných důkazů. Hlavní líčení se koná [datum]. Je ukončeno dokazování a jsou předneseny závěrečné řeči. Soud na tomto jednání vyhlašuje rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č j. [číslo jednací] je založeno na tomto čísle listu, a tímto byl žalobce [celé jméno žalobce] zproštěn obžaloby dle § 226 písmene c) tr. řádu. U výroku týkajícího se žalobce je vyznačena doložka právní moci [datum]. Ve spise pak již následují listiny týkající se vyúčtování právních zástupců a náhrady škody jinými obžalovanými. Ve vztahu žalobci tak trestní řízení tedy pravomocně skončí [datum]; odvolání ve vztahu k výroku týkajícímu se žalobce podáváno nebylo.

9. Z potvrzení o zaměstnání vystaveného [právnická osoba] soud neučinil zjištění relevantní pro toto řízení, neboť toto se týkalo období roku [rok] [rok]. Z potvrzení o zaměstnání [právnická osoba] soud rovněž v kombinaci s výpovědí žalobce neučinil relevantní zjištění v tom směru, že by žalobce skutečně vykonával činnost pro tuto společnost v období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok], když žalobce sám v rámci svého účastnického výslechu vypověděl, že vzhledem ke covidovým opatřením v tomto období činnost pro tuto společnost fakticky nevykonával; tato společnost zajišťovala tuto činnost vlastními zaměstnanci kmenovými a z provedeného výslechu žalobce se podává, že žalobce fakticky pracoval u jiné společnosti (konkrétně opět pro [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]).

10. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce se obával výsledku trestního řízení, zejména se obával, že by mu mohl být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Z výpovědi žalobce má soud za zjištěné, že za nejcitelnější zásah tento považuje ekonomický dopad trestního stíhání do své sféry, kdy musel vedle hlavního pracovního poměru vykonávat brigádnickou činnost, aby zajistil dostatek finančních prostředků i na financování obhajoby v trestním řízení. Z výpovědi žalobce má soud rovněž za potvrzené, že tento v době trestního stíhání omezil sociální život, pokud jde o kontakty se svými kamarády. Soud rovněž zjistil, že žalobce v době trestního stíhání bydlel u svého otce, kterému hradil v souvislosti s bydlením částku cca 3 000 Kč měsíčně. Z výpovědi žalobce jinak bylo možné zjistit obecně zásahy spojené s obavami ohledně výsledku trestního stíhání a nervozitou spojenou s jednotlivými úkony trestního řízení. Z výpovědi žalobce dále soud zjistil, že tento pracoval do konce [anonymizováno] [rok] pro zaměstnavatele [právnická osoba] a od [anonymizováno] [rok] pak pro [anonymizováno] [právnická osoba] Soud na základě výpovědi účastníka uvěřil, že v tento době trestního stíhání vykonával i brigádnickou činnost vedle tohoto hlavního pracovního poměru, a to pro [anonymizováno] ve [obec] ([právnická osoba]) v době, kdy ještě nebyla v účinnosti covidová opatření, a poté, že [anonymizována dvě slova] pro [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] - jakkoliv se toto nepodává z listinných důkazů založených žalobcem, pak výpověď žalobce v tomto směru byla věrohodnou a sud jí uvěřil. Z výpovědi žalobce lze mít rovněž za potvrzené, že rodina žalobce v době trestního stíhání podporovala.

11. Z výpovědi matky žalobce, paní [jméno] [příjmení], soud zjistil pouze obecné zásahy ve vztahu k žalobci způsobené trestním stíháním, a to zejména v rovině obav o výsledek trestního řízení a psychické nepohody s tím spojené. Z výpovědi svědkyně má soud dále za potvrzené, že žalobce v době trestního řízení vykonával brigádní činnost vedle hlavního pracovního poměru, a to i za účelem financování obhajoby v rámci trestního stíhání. Soud rovněž zjistil, že svědkyně nemohla žalobce finančně podpořit, pokud jde pomoc s náklady trestního stíhání.

12. Z výpovědi otce žalobce, pana [celé jméno žalobce], soud zjistil rovněž pouze obecné zásahy vyvolané u žalobce trestním stíháním, a to v rovině obav o výsledek trestního stíhání a psychické nepohody, které mu toto trestní stíhání přineslo. Z výpovědi svědka soud zjistil, že žalobce byl zatížen trestním stíháním zejména v ekonomické rovině tím, že velmi intenzivně pracoval, a to právě i brigádně po večerech či nocích, nicméně z výpovědi svědka nelze mít zjištěné, že by žalobce nad rámec obecných obav z výsledků trestního řízení tímto výrazněji trpěl, když z výpovědi svědka lze učinit závěr, že žalobce vnímal trestní stíhání jakožto následek toho, že byl přítomen konfliktní události, která byla skutkově předmětem trestního řízení. Soud dále zjistil, že rodina žalobce v trestním stíhání podporovala po stránce morální, nicméně finančně jej ani otec podpořit nemohl.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil pouze obecné zásahy vyvolané u žalobce v důsledku trestního stíhání, konkrétně spočívající v tom, že žalobce se obával výsledků trestního stíhání, když subjektivně se bál možnosti, že mu bude uložen trest nepodmíněného odnětí svobody. Z výpovědi svědka lze mít rovněž za potvrzené, že žalobce většinu svého času věnoval práci na hlavní pracovní poměr nebo brigádní činnosti a že se žalobce nevěnoval volnočasovým aktivitám. Z výpovědi svědka tak bylo souhrnně možno pouze zjistit, že žalobce byl vystaven psychické nepohodě ohledně obav z výsledků trestního řízení, a dále, že došlo k omezení jeho volnočasových aktivit na úkor rozsáhlejšího výkonu pracovní činnosti, zejména pokud jde o brigády. Z výpovědi svědka však nebylo možno učinit závěr o tom, že rozsáhlejší brigádnická činnost žalobce by byla důsledkem trestního stíhání, když výpověď svědka v tomto směru nebyla přesvědčivou, o samotném rozsahu brigádnické činnosti žalobce se spíše domníval, neboť sám uváděl, že se žalobcem v době trestního stíhání v kontaktu moc nebyl. Obecně lze mít dále z výpovědi svědka za potvrzené, že rodina, pokud jde o morální podporu, tuto žalobci poskytovala, finančně však žalobce podpořit nemohla.

14. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato svědkyně byla spolupracovnicí žalobce v době, kdy brigádně pracoval v [anonymizováno] ve [obec]. Z výpovědi svědkyně nebylo možno zjistit, jaké zásahy trestní stíhání u žalobce vyvolalo, neboť svědkyně žalobce neznala před zahájením trestního stíhání, navíc o jeho stíhání ani nevěděla. Z její výpovědi lze mít pouze za potvrzené, že žalobce v době trestního stíhání neměl zájem o kontakt s ostatními osobami, většinu času trávil výkonem práce a byl uzavřený. Z výpovědi této svědkyně má soud rovněž za zjištěné, že o trestním stíhání se nevědělo v místě výkonu práce žalobce, když ani tato svědkyně nevěděla o tom, že žalobce byl vůbec trestně stíhán.

15. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry, pak soud tyto konkrétně rozepisuje níže. Ve stručnosti lze shrnout, že soud má za zjištěné, že žalobce byl obecně zasažen tím, že je nedůvodně trestně stíhán a že se obával o výsledek trestního stíhání, v souvislosti s čím byl v psychické nepohodě. Dále má soud zjištěné, že žalobce omezil sociální život a více se věnoval obstarání finančních prostředků. Naopak soud nezjistil, že by byl zasažen žalobcův rodinný život či že by došlo k zásahům v sociální sféře. Soud nemá ani za prokázané zásahy ekonomické, ani zásahy tvrzené na úrovni nutnosti podrobit se znaleckému zkoumání. Rovněž nebyla prokázána, respektive ani tvrzena medializace přičitatelná státu.

16. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

17. Soud neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], neboť na výslechu tohoto svědka žalobce netrval, a soud zamítl návrh na provedení důkazů dohodou o provedení práce z [datum], kterou žalobce k důkazu předložil soudu až na jednání konaném dne [datum] v návaznosti na svoji účastnickou výpověď, neboť pro provedení tohoto důkazu nebyla splněna žádná z výjimek pro prolomení koncentrace dle §118b odst. 1o.s.ř., když i sám žalobce k tomuto pouze fakticky uváděl, že jej napadlo nebo se mu podařilo tuto dohodu dohledat až poté, co byl ve věci slyšen. Soud dále neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když na výslechu těchto svědků žalobce rovněž netrval.

18. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Soud má za to, že žalobce v předběžném uplatnění nároku u žalované uplatnil souhrnnou částku nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč jak nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, tak újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, neboť skutková tvrzení žalobce míří jak k újmě vyvolané délkou řízení, tak k újmě vyvolané nezákonným trestním stíháním. Tato tvrzení se v tomto podání žalobce prolínají, újmy a nároky od nich odvozené nelze od sebe jednoznačně oddělit, nicméně bylo by příliš formalistickým dospět k závěru, že výslovně nárok na újmu vyvolanou čistě délkou řízení, nebo čistě vydáním nezákonného rozhodnutí uplatněn nebyl. Soud má proto podmínku předběžného uplatnění nároku ve vztahu ke všem žalobou uplatněným nárokům za splněnou.

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Žalobce se podanou žalobou domáhá nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 100 000 Kč, a to za období trestního řízení vedeného od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum] do pravomocného zproštění obžaloby. Na jednání konaném dne [datum] žalobce výslovně potvrdil, že odškodnění nemajetkové újmy za délku trestního řízení v období od vydání prvého usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum] do [datum] se žalobce nedomáhá.

22. Pokud jde o finanční zadostiučinění požadované za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení (průtahy), soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

23. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

24. Při stanovení celkové doby trestního řízení, za kterou se žalobce odškodnění domáhá, soud vyšel z toho, že předmětné trestní řízení bylo ve vztahu k žalobci zahájeno dnem [datum], kdy bylo žalobci doručeno usnesení Policie České republiky z [datum], kterým bylo ve vztahu k žalobci zahájeno trestní stíhání pro skutek, kterým měl žalobce naplnit skutkovou podstatu trestného činu bránění užívání osobní svobody jiné osobě, a trestní stíhání ve vztahu k žalobci skončilo právní mocí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Celková doba naříkaného řízení ve vztahu k žalobci tak činí 1 rok a 3 měsíce, což je doba ještě přiměřená.

25. K tomuto závěru vede soud zejm. vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 písm. b) a e) OdpŠk. O závěru, že celkovou dobu trestního řízení je ještě třeba považovat za přiměřenou, svědčí zejména vyhodnocení kritéria písmene b) - složitosti řízení. Z obsahu naříkaného spisu se podává, že ve věci se jednalo o skutkově složitější děj, spočívající v konfliktu, v rámci kterého došlo k omezení osobní svobody a fyzickému napadení třetí osoby. Tohoto skutkového děje se účastnilo nebo mu bylo přítomno větší množství osob, mimo jiné i žalobce, a úkolem orgánů činných v trestním řízení pak bylo objasnit, kdo se na útoku vůči poškozenému fakticky podílel, kdo nikoli, a jakou měrou. Orgány činné v trestním řízení musely vyslechnout více než 10 svědků, většinou mladistvých osob, a ve věci byly zpracovány 3 znalecké posudky, ať už jde o poškození zdraví napadené osoby, či míru ztížení společenského uplatnění, která poškozenému byla způsobena, tak i ve vztahu k žalobci, pokud jde o otázku toho, zda trpí [anonymizováno 9 slov], a jak by tato skutečnost mohla ovlivnit jeho jednání či chování do budoucna. Ve fázi řízení před soudem byli svědci rovněž znovu slyšeni a rovněž bylo slyšeno několik znalců. Samotné kritérium skutkové složitosti věci tak odůvodňuje celkovou dobu řízení, a to včetně řízení přípravného v délce trvání 1 roku a 3 měsíců. Tento závěr podporuje i kritérium složitosti procesní, která se odvíjela právě od skutkové složitosti věci, kdy celkovou dobu řízení lze shledat odůvodněnou i s ohledem na nutnost organizace výslechu takového množství svědků či podezřelých, vypracování znaleckých posudků a výslechu znalců. Z obsahu naříkaného řízení se přitom podává, že jednání muselo být i odročováno z důvodu pandemie koronaviru, což procesně řízení rovněž zatížilo. I kritérium procesní složitosti věci tak odůvodňuje celkovou délku řízení jakožto přiměřenou. Řízení bylo po právní stránce běžně složitým a probíhalo instančně před policií a soudem I. instance, pokud jde o rozhodnutí ve věci samé (kritérium počtu instancí). Ani tato kritéria však nelze vyhodnotit natolik marginálními, že by pro ně bylo třeba shledat celkovou délku řízení nepřiměřenou, když tato délka je jako ještě přiměřená plně odůvodněna právě skutkovou a procesní složitostí věci. O přiměřenosti celkové délky řízení hovoří i vyhodnocení kritéria písm. d) téhož ustanovení, tj. postup orgánů činných v trestním řízení během naříkaného řízení. Jak v postupu policie, tak ve fázi soudního řízení v postupu soudu, nelze shledat období ani dílčích průtahů, jednotlivé úkony byly činěny ve vzájemné návaznosti s cílem dosáhnout co nejrychlejšího ukončení věci. S ohledem na velké množství svědků, znaleckých posudků i výslechu znalců, a i s ohledem na skutečnost, kdy bylo třeba přistupovat k celé věci citlivěji, neboť se jednalo o trestní stíhání mladistvých, lze naopak uzavřít, že postup orgánů činných v trestním řízení byl velmi plynulý, a nelze v něm shledat ani dílčí prodlení. Tedy i toto kritérium hovoří pro závěr o přiměřenosti celkové doby řízení. Pokud jde o kritérium písm. c) - jednání poškozeného, pak soud v řízení neshledal úkony na straně žalobce, kterými by se tento snažil o urychlení řízení, ale ani úkony, kterými by se na délce řízení negativně podílel. Nelze však dospět k závěru, že by pro toto kritérium bylo nutno shledat řízení již nepřiměřeně dlouhým, když procesní aktivita žalobce byla standardní, a nelze tak dovozovat, že by pro jeho chování bylo třeba očekávat ukončení řízení v době kratší. Závěrečným kritériem písmene e) je pak kritérium významu předmětu řízení. Trestní řízení typově spadá i dle judikatury ESLP mezi řízení se zvýšeným typovým významem, nicméně žalobce se touto žalobou domáhá samostatně odškodnění za vydání samotného nezákonného rozhodnutí, v němž je povaha samotné skutečnosti, že žalobce byl vůbec trestně stíhán, tedy že proti němu je vedeno trestní řízení, plně zohledněna. Zvýšené hodnocení typového významu trestního řízení i u tohoto nároku, plynoucího z délky řízení, by tak bylo duplicitním. Zejména je vak třeba dodat, že ani tento typově zvýšený význam řízení trestního nepřeváží vyhodnocení kritérií ostatních, jak uvedeno zejména kritéria skutkové a procesní složitosti řízení, a velmi plynulého postupu orgánů činných v trestním řízení.

26. Vyhodnocením souhrnu všech těchto kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, jak tyto soud výše popisuje, tak soud dospívá k závěru, že celková doba naříkaného trestního řízení je ještě přiměřenou, a ve věci tak není dán odpovědností titul nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

27. Pro absenci odpovědnostního titulu tak není dána odpovědnost žalované za tvrzenou nemajetkovou újmu a z tohoto důvodu soud žalobu v části požadavku na finanční zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 100 000 Kč s přísl. jako nedůvodnou zamítl.

28. Žalobce se dále žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 400 000 Kč. Na jednání konaném dne [datum] žalobce uvedl, že se domáhá odškodnění nemajetkové újmy pouze v důsledku vydání druhého usnesení o zahájení trestního stíhání – tedy za vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum], a že se nedomáhá odškodnění nemajetkové újmy vyvolané vydáním prvého nezákonného rozhodnutí, tj. usnesení z [datum].

29. Žalovaná na tento nárok žalobci poskytla jakožto zadostiučinění omluvu a konstatování vydání nezákonného rozhodnutí, avšak po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku.

30. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

31. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie ČR z [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro skutek, ve kterém byl spatřován přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství, když toto nezákonné rozhodnutí bylo odklizeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], který nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne [datum], a kterým byl žalobce dle § 226 písm. c) trestního řádu obžaloby zproštěn.

32. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

33. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

35. Pokud jde o povahu trestné činnosti, pak žalobce byl stíhán pro přečin omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 trestního zákoníku, který sám o sobě nezpůsobuje zvýšené společenské odsouzení, jako je tomu například u trestné činnosti se sexuálním podtextem nebo s následkem smrti, či těžkého ublížení na zdraví. Žalobce byl vystaven hrozbě trestu odnětí svobody až na 2 roky, což v kombinaci s dosavadní bezúhonností žalobce u tohoto rovněž nemohlo objektivně založit důvodnou obavu ohledně uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Kritérium povahy trestné činnosti pak hovoří spíše pro odškodnění nefinanční.

36. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

37. Pokud jde o délku trestního řízení, pak soud, viz výše, shledal, že toto trvalo 1 rok a 3 měsíce a že tuto dobu nelze shledat nepřiměřenou, zejména pro velmi plynulý postup orgánů činných v trestním řízení s ohledem na skutkovou a procesní složitost věci. Tedy ani kritérium délky řízení nezakládá závěr o nutnosti poskytnutí odškodnění finančního.

38. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

39. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

40. Žalobce v řízení tvrdil tyto zásahy do osobnostní sféry: Žalobce uvádí, že byl obecně vedením trestního řízení zasažen v tom směru, že byl vystaven hluboké nejistotě, neboť do té doby nebyl nikdy trestně souzen ani jinak soudně řešen, a trestní stíhání u něj vyvolalo nedůvěru v orgány činné v trestním řízení, obával se výsledku trestního stíhání, cítil se dotčen tím, že byl znovu obviněn poté, co bylo původní usnesení zrušeno. Dále žalobce označuje zásahy ve sféře cti a důstojnosti v důsledku medializace, nikoli však vyvolané státem, ale medializace obecné; dále v důsledku toho, že byli vytěžováni svědci z okruhu jeho přátel, a že byl podroben znaleckému zkoumání [anonymizováno] [příjmení] z hlediska závislosti na [anonymizována tři slova]; dále se cítí dotčen tím, že se musel opakovaně dostavovat na předvolání a podávat vysvětlení policii. Žalobce popisuje i zásahy ve sféře ekonomické, kdy si musel tvořit finanční rezervy a nemohl realizovat dovolenou a kupovat si hodnotnější věci, za obhajobu hradil částku 10- 15 000 Kč měsíčně a jeho příjmy činily okolo 21 000 Kč, tedy musel nastoupit na brigádu. Žalobce byl odkázán na pomoc rodiny, ale tato mu ji moc nechtěla poskytnout. Pokud jde o rodinné zásahy, pak žalobce uvádí, že ho rodiče chtěli podpořit, ale věc s nimi musel probírat. Pokud jde o zásahy ve sféře sociální, pak uvádí, že i kamarádi byli slyšeni jakožto svědci i v jeho přítomnosti v dané věci, hleděli na něho jako na obžalovaného. Věc se udála v [obec], stalo se to v prostředí jeho kamarádů, tedy věci probírali a byl opakovaně dotazován, jestli už to je ukončeno, zda čin spáchala podobně. Žalobce dále stresovalo, že se na něj obracel pan [příjmení], což byl poškozený, respektive jeho matka, kteří se domáhali odškodnění za vzniklou újmu.

41. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázané tvrzené zásahy ekonomické, neboť v době od vydání druhého nezákonného rozhodnutí ([datum]) žalobce vynaložil na svoji obhajobu finanční prostředky v celkové výši 56 870 Kč, přičemž z výplatních pásek a bankovního výpisu žalobce obsahujícího příjmy od zaměstnavatele soud zjistil, že žalobce pobíral měsíčně částky v rozmezí 21- 30 000 Kč čistého. Jakkoliv tedy celkové náklady na obhajobu nejsou zanedbatelné, pak je třeba zohlednit, vedle toho, že žalobce se jejich náhrady domohl v rámci tohoto trestního řízení, skutečnost, že samotná výše těchto nákladů s ohledem na výši měsíčních příjmů žalobce neprokazuje, že by vedení trestního stíhání žalobce natolik ekonomicky omezovalo, že by například pouze pro trestní stíhání nemohl jet na dovolenou či si koupit hodnotnější věci, jak žalobce tvrdil.

42. Soud dále nemá za prokázané zásahy v tom směru, že žalobce byl v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí nucen podrobit se znaleckému zkoumání ohledně toho, zda trpí [anonymizováno 6 slov], neboť znalecké zkoumání bylo realizováno, s vypracováním znaleckého posudku, ke dni [datum]; žalobce se však domáhá nemajetkové újmy až za vydání nezákonného rozhodnutí následujícího, ze dne [datum], a pokud žalobci tímto znaleckým zkoumáním skutečně zásah do osobnostní sféry vznikl, pak tomu nebylo v příčinné souvislosti s tímto tvrzeným nezákonným rozhodnutím.

43. Soud dále rovněž nezjistil a žalobce fakticky ani netvrdil, že by došlo k medializaci trestního řízení přičitatelné státu. Pokud jde o obecnou medializaci, pak tato je důsledkem veřejnosti trestního řízen a žalobce netvrdil (ani po poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř.), že informace, které měly média k dispozici, by pocházely od orgánů činných v trestním řízení či z jiných důvodů/zdrojů přičitatelných státu. Soud tak s odkazem na judikované závěry uzavírá, že medializace je v tomto případě prostým důsledkem veřejnosti trestního řízení, přičemž nebylo tvrzeno, že by se orgány činné se v trestním řízení podílely na iniciaci této medializace nebo se ve vztahu k žalobci v rámci medializace negativně vyjadřovaly nebo např. porušily zásadu presumpce neviny (rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011) – tedy má soud za to, že medializací vyvolané následky v osobnostní sféře žalobce nejsou v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem (nezákonné rozhodnutí) a nelze tyto přičítat žalované.

44. V řízení nebylo prokázáno, že by trestní stíhání negativně zasáhlo rodinnou sféru žalobce, když rodina, konkrétně otec i matka, žalobce po morální stránce podporovali, a z provedeného dokazování se ani nepodává, že by žalobce v důsledku trestního stíhání byl negativně zasažen na své sféře sociální. Nejbližší kamarád svědek [jméno] [příjmení] nepotvrdil, že by on nebo jiní kamarádi na žalobce negativně nahlíželi v důsledku toho, že je trestně stíhán. Svědkyně [příjmení], jakožto blízká spolupracovnice žalobce, dokonce o trestním stíhání žalobce vůbec nevěděla. Soud nemá ani za zjištěné žalobcem tvrzené zásahy v tom směru, že se obával nutnosti nahradit škodu poškozenému [příjmení], když již na úrovni skutkových tvrzení se nejedná o zásah přičitatelný trestnímu stíhání, neboť pokud by žalobce byl skutečně k náhradě škody povinen, pak proto, že by porušil nějakou právní povinnost, nikoliv proto, že je trestně stíhán. Nicméně ani z dokazování, a to ani z účastnické výpovědi žalobce, tento zásah potvrzen nebyl. O tom, že v tomto směru žalobce neunáší důkazní břemeno, byl žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen na jednání konaném dne [datum] poté, co soud provedl k důkazu do té doby označené důkazy a ani přes následně označené nové důkazní návrhy tyto zásahy prokázány nebyly. Soud tak uzavírá, že žalobci ve vztahu k takto tvrzeným zásahům neunesl břemeno důkazní.

45. Soud tak má v obecné rovině pouze za zjištěné, že žalobce byl dotčen na své cti tím, že je vůbec nedůvodně trestně stíhán, že se obával o výsledek trestního stíhání a že se žalobce v souvislosti s trestním stíháním snažil obstarat více finančních prostředků tím, že vykonával po večerech či v noci vedle hlavního pracovního poměru i brigádní činnost, zejména v [anonymizováno] ve [obec], a rovněž jako [anonymizováno] pro [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]. V obecné rovině pak soud má rovněž za zjištěné, že žalobce omezil sociální život v porovnání s dobou před zahájením trestního stíhání.

46. Soud neshledal v tomto případě žádné zvláštní okolnosti, které by bylo třeba zohlednit při stanovení odškodnění nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí.

47. Soud uzavírá, že jakkoliv ani povaha trestné činnosti ani délka trestního řízení nenasvědčují nutnosti poskytnout odškodnění finanční, pak zásahy do osobnostní sféry žalobce, jakkoliv tyto byly shledány pouze spíše v obecné rovině, odůvodňují závěr, že konstatování porušení práva by nebylo odškodněním dostačujícím, a soud proto přistoupil k odškodnění finančnímu.

48. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

49. Soud proto v návaznosti na citovanou judikaturu dovolacího soudu provedl porovnání s níže uvedenými případy jiných poškozených a dospěl k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka 15 000 Kč. S judikaturou, ze které bude soud vycházet, soud přitom účastníky seznámil na jednání konaném dne [datum].

50. Soud předně vyšel z případu řešeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], prvoinstančně řešeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán pro přečin poškození cizích práv, a to 2 roky a 3 měsíce, a hrozil mu trest odnětí svobody až 2 roky. Tamní poškozený byl zasažen zejména v obecné úrovni, tedy tím, že je trestně stíhán, z čehož pociťoval psychickou újmu. Kauza tamního poškozeného byla medializována, jiné zásadnější zásahy u tamního poškozeného prokázány nebyly. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto odškodnění ve výši 15 000 Kč. S případem žalobce je tento případ porovnatelný, pokud jde o povahu trestné činnosti, týkající se zásahu do práv cizí osoby. U žalobce zdejšího byly shledány rovněž zásahy na úrovni psychické nepohody a obavy z výsledků trestního stíhání, a rovněž na úrovni obecné medializace. Oproti tamnímu poškozenému byl žalobce o něco více zasažen na osobnostní sféře tím, že omezil své volnočasové aktivity a věnoval více času pracovní činnosti, zejména brigádní. Na druhou stranu řízení žalobce trvalo pouze rok a 3 měsíce, tedy o 1 rok méně než u tamního poškozeného. Tyto faktory odůvodňující navýšení odškodnění (o něco vyšší zásahy do osobnostní sféry) a naopak ponížení poskytnutého odškodnění (kratší doba trvání trestního řízení) se vzájemně kompenzují a soud tak uzavírá, že je tímto odůvodněno, aby žalobci bylo poskytnuto odškodnění ve stejné výši jako tamnímu poškozenému., tj. částka 15 000 Kč.

51. Soud dále vyšel z případu řešeného Městským soudem v Praze, pod sp.zn. [spisová značka], která byla řešena prvoinstančně Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán dobu jednoho roku pro trestný čin nebezpečného pronásledování v souběhu s porušováním domovní svobody a hrozil mu trest odnětí svobody až 3 roky nepodmíněně. Tamní poškozený navštěvoval v době trestního stíhání školní zařízení, byl ve druhém ročníku odborného učiliště a byl nucen tento ročník opakovat. Rovněž došlo k zásahům ve sféře rodinné, když byl izolován tamní poškozený od rodiny a do jeho osobnostní sféry bylo obecně zasaženo i tím, že byl 73 dnů ve vazbě, jejíž podmínky obtížně snášel. Trestní stíhání mělo dopady do sociální sféry tamního poškozeného, neboť na něj jak učitelé, tak spolužáci hleděli jako na zločince, tedy byl zasažen na cti a dobré pověsti, a byl nucen snášet posměšky. Pro poskytnutí zadostiučinění tamnímu poškozenému bylo zásadní i to, že došlo k pochybení při vyznačování právní moci na zprošťujícím rozhodnutí, tedy že tamní poškozený se o právní moci zprošťujícího rozsudku dozvěděl až cca se zpožděním 1,5 roku. Tamnímu poškozenému bylo za nezákonné trestní stíhání poskytnuto odškodnění ve výši 30 000 Kč. Pokud jde o porovnání s případem žalobce, pak trestní stíhání žalobce trvalo 1 rok a 3 měsíce, tedy zhruba stejnou dobu, a žalobce byl stíhán za trestnou činnost, která je svou závažností o něco nižší než u tamního poškozeného. U žalobce byly shledány zásahy v osobnostní sféře spíše obecného charakteru, na úrovni psychické nepohody, obav z výsledku trestního stíhání a odklonu od volnočasových aktivit na úkor pracovní činnosti. Zásahy u tamního poškozeného tedy byly zásadnější, neboť se dotkly nutnosti opakovat ročník v rámci odborného učiliště a výrazných zásahů ve sféře sociální, kdy tamní poškozený byl vystaven posměškům spolužáků a učitelů, a rovněž trpěl izolací od rodiny. I tento případ tak odůvodňuje přiznání odškodnění žalobci ve výši 15 000 Kč, neboť porovnáním s tamním poškozeným došlo u zdejšího žalobce k výrazně nižším zásahům do osobnostní sféry, rovněž byl žalobce stíhán za méně závažnou trestnou činnost a hrozil mu kratší trest odnětí svobody. Rovněž u žalobce nenastala zásadní okolnost, spočívající v chybném vyznačení doložky právní moci až 1,5 roku po nabytí této právní moci, jako tomu bylo poškozeného, což mělo u tamního poškozeného vliv na poskytnutou výši zadostiučinění. Tímto je odůvodněno přiznání zadostiučinění žalobci ve výši poloviční, tj. v částce 15 000 Kč.

52. Pro úplnost pak soud provedl porovnání i s případem řešení Městským soudem v Praze pod sp.zn. [spisová značka], řešeno Obvodním soudem pro Prahu 2 prvoinstančně pod sp.zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán po dobu 5 měsíců pro porušování domovní svobody a hrozil mu trest odnětí svobody 3 let. Tamní poškozený měl narušeno psychické zdraví již před zahájením trestního stíhání, byl bezúhonným a věděl, že mu trest odnětí svobody nehrozí. Věc tamního poškozeného byla postoupena do přestupkového řízení, tedy pro poskytnutou formu zadostiučinění bylo zásadní, že tamní poškozený se jednání dopustil. Tamnímu poškozenému bylo jakožto zadostiučinění poskytnuto konstatování porušení práva a omluva. Zdejší žalobce byl stíhán pro trestnou činnost stejné závažnosti, avšak dobu delší - jednoho roku a tří měsíců - a zásadním rozdílem je to, že žalobce se skutku, pro který byl stíhán, oproti tamnímu poškozenému nedopustil. Ve zbytku jsou osobnostní zásahy u žalobce a tamního poškozeného porovnatelné. Rozdíly v délce trvání obou trestních řízení a ve skutečnosti, že žalobce je odškodňován za skutek, kterého se nedopustil, pak odůvodňují, aby žalobci bylo přiznáno odškodnění finanční, nikoliv pouze konstatování porušení práva. Rovněž tento porovnávaný případ tak odůvodňuje, aby žalobci bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 15 000 Kč.

53. Žalobce judikaturu k doložení odůvodněnosti výše jím požadovaného zadostiučinění nedoložil, tedy soud neměl s čím žalobcem vyčíslené odškodnění porovnávat.

54. Soud tak pokud jde o tento nárok uzavírá, že důvodným shledal odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 15 000 Kč, v této části soud žalobě vyhověl, a ve zbytku, tj. co do částky 385 000 Kč, soud žalobu zamítl.

55. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené náklady vynaloženými na obhajobu. Žalobce tyto nároky ve vztahu k oběma usnesením o zahájení trestního stíhání jakožto nezákonným rozhodnutím vyčíslil v celkové výši 78 105,50 Kč, přičemž v žalobě specifikuje jednotlivé úkony právní služby, za které odškodnění žádá. Žalovaná žalobce na tomto nároku odškodnila částkou 68 326 Kč s tím, že ve svém vyjádření z [datum] uvádí 5 úkonů, respektive souhrnu úkonů, za které odškodnění poskytnuto nebylo. Na jednání konaném dne [datum] pak strany učinily nesporným, že žalovaná odškodnila žalobce za veškeré úkony právní služby právě s výjimkou těch, které jsou uvedeny ve vyjádření žalované z [datum].

56. Soud v tomto směru poukazuje na to, že usnesením ze dne [datum] bylo řízení částečně zastaveno, pokud jde o nárok na obhajné ve výši 68 365 Kč, a předmětem řízení tak ohledně tohoto nároku zůstala pouze částka 9 740,50 Kč, a to za úkony, které jakožto neodškodněné vymezily strany právě na jednání konaném dne [datum].

57. V obecné rovině pak soud k tomuto uvádí, že odpovědnostní titul je dán, neboť usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum] bylo zrušeno usnesením státního zastupitelství z [datum], tedy bylo jakožto nezákonné odklizeno, a usnesení z [datum] je rovněž nezákonným rozhodnutím, jak soud uvádí výše.

58. I další podmínka vzniku tohoto nároku na náhradu škody, to jest existence vzniku závazku, je prokázána, když žalobce k důkazu založil faktury, kterými jeho právní zástupce vyúčtoval náklady právního zastoupení v naříkaném trestním řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o.z. (po [datum]), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu.

59. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

60. Předmětem žaloby tak zůstaly tyto úkony právní služby, přičemž soud připojuje i závěr ohledně každého z dílčích nároků: Datum + úkon právní služby; Závěr soudu; Poznámka [datum] - stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání; žalovaná odškodnila řádně dle AT, kdy byla přiznána odměna za tento úkon ve výši 1/2 odměny za úkon (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. [spisová značka]); žalobce toto na jednání konaném dne [datum] uznal; nenáleží odškodnění [datum] – výslech [jméno] [příjmení] – nedostavil se; žalovaná řádně odškodnila dle § 14/2 AT jako náhradu za promeškaný čas ve výši mimosmluvní odměny bez režijního paušálu dle § 13/4 AT; skutkově nebylo mezi stranami sporným; žalobce toto na jednání konaném dne [datum] uznal i co do právní argumentace; nenáleží odškodnění [datum] – výslech svědka [příjmení] + [příjmení]; výslech [příjmení] měl proběhnout od [číslo], realizován však až [číslo] - [číslo]; následoval výslech [příjmení] [číslo]; žalovaná realizaci, průběh ani účelnost nesporuje; náleží 4 x nárok na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT ([číslo] 4x započatá hod.); 1 x úkon dle § 11/1 e) AT ([číslo] – [číslo] nepřesáhlo dvě hod.) přestávka trvající maximálně 30 minut se započítává jako úkon (tedy včítá se do úkonu; je-li přerušení mezi dvěma úkony delší než 30 minut, nezapočítává se přerušená doba do úkonu, ale jde o promeškaný čas, který se účtuje podle § 14/1,3 AT (srov. usnesení VSPH sp. zn. 8 To 143/01) žalovaná odškodnila jako 3x náhrada dle §14 AT (nikoli 4x) a 1x úkon (toto je řádné); náleží odškodnění ve výši 1x 100 Kč dle § 14/1,3 AT [datum] – výslech obviněných [příjmení], [celé jméno žalobce], [příjmení]; ze spisu zjištěna tato délka výslechů: [příjmení] ([číslo]); [celé jméno žalobce] ([číslo]); [příjmení] ([číslo]); náleží 2 x nárok na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT ([číslo] 2x započatá hod.); 1 x úkon dle § 11/1 e) AT (25 min. + 10 min. + 10 min. 45 min, tj. nepřesáhlo dvě hod.) přestávka trvající maximálně 30 minut se započítává jako úkon (tedy včítá se do úkonu; je-li přerušení mezi dvěma úkony delší než 30 minut, nezapočítává se přerušená doba do úkonu, ale jde o promeškaný čas, který se účtuje podle § 14/1,3 AT (srov. usnesení VSPH sp. zn. 8 To 143/01) žalovaná neodškodnila vůbec náhradu dle §14 AT a odškodnila 1x úkon (toto je řádné); náleží odškodnění ve výši 2x 100 Kč dle § 14/1,3 AT [datum] – výslech [příjmení] – nedostavil se; žalovaná řádně odškodnila dle § 14/2 AT jako náhradu za promeškaný čas ve výši mimosmluvní odměny bez režijního paušálu dle § 13/4 AT; skutkově nebylo mezi stranami sporným; žalobce toto na jednání konaném dne [datum] uznal i co do právní argumentace; nenáleží odškodnění 61. Pokud jde o nárok na náhradu škody, tvořené náklady na obhajobu, náleží tak žalobci na žalovanou neodškodněných úkonech, resp. nad rámec poskytnutého odškodnění, s odkazem na výše uvedené, nárok na celkem 3x 100 Kč dle § 14/1,3 AT, tj. 363 Kč s DPH. Dle založených faktur byl [anonymizováno] [příjmení] plátce DPH. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl, a ve zbytku tohoto nároku, tj. co do 9 377,50 Kč ([číslo], [číslo]) soud žalobu zamítl.

62. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

63. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 178 105,50 Kč (2x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu /délka řízení; nezákonné rozhodnutí/; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 78 105,50 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 118 728 Kč - 50.000 Kč na újmě na vydání nezákonného rozhodnutí (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení) na škodní nárok ve výši 68 365 Kč + přiznaných 363 Kč. Převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 33,32% a v tomto rozsahu mu tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

64. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.000 Kč -) odměny za 6x účelně vynaložený úkon právní služby po 8 260 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], 3x účast na jednání soudu), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 59 967,60 Kč s DPH -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 178 Kč s DPH -) soud nepřiznal odměnu za předběžné uplatnění nároku u žalované a jeho doplnění (§ 31 odst. 4 OdpŠk); a dále za porady s klientem ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] (obecně, srov. např. NS sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad) a přiznání vícero dalších porad by mělo být jen výjimečné, vždy odůvodněné konkrétními okolnosti vyžadujícími nezbytnost toho konkrétního úkonu za účelem zastupování v daném řízení; v případě porady [datum] se jednalo o předběžné uplatnění nároku, které úkonem není; porada [datum] sledovala doplnění žaloby, bylo však věcí žalobce, aby žalobu podal bezvadnou, bez nutnosti radit se o jejím doplnění a návrh na částečné zpětvzetí žaloby pro plnění žalované je běžným procesním úkonem, nevyžadujícím poradu; porada dne [datum] a [datum] byla přípravou na jednání soudu, v rámci řízení se však neudálo, a žalobce toto ani netvrdí, nic neočekávaného, nestandardního, co by poradu vyžadovalo, poradu tak soud hodnotí jako konanou pro subjektivní potřebu žalobce, nikoli účelnou a nezbytnou pro vedení řízení) -) cestovné zástupce na jednání soudu [datum] za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět; [obec] – [obec] – [obec]; celkem 138 km (dle www.mapy.cz); při spotřebě 5,9 litrů BA/100 km (třetí hodnota dle TP; metodika 692/); v celkové výši na jednu cestu 950,66 Kč s DPH -) cestovné na jednání soudu [datum] a [datum] za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět; [obec] – [obec] – [obec], celkem 138 km (dle www.mapy.cz); při spotřebě 5,9 litrů BA/100 km (třetí hodnota dle TP; metodika 692/); v celkové výši na jednu cestu 1 010,91 Kč s DPH; tedy za dvě cesty 2 021,82 Kč s DPH -) 3x náhrada za promeškaný čas právního zástupce za každou cestu k soudu a zpět (tj. vždy 2x 3x hod.; dle www.mapy.cz) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – celkem 2 178 Kč s DPH -) parkovné 410 Kč zástupce při dopravě k jednání soudu (120+130+ 160 Kč) -) právní zástupce žalobce je plátci DPH Tedy celkem 73 706,08 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 33,32% částku 24 559 Kč (zaokrouhleno na celé koruny).

Poučení