10 C 149/2018-351

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 2 336 046,70 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 28 314 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 12. 7. 2018 do zaplacení, a dále úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 12. 7. 2018 do 21. 1. 2019, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 2 307 732,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 1. 2019 do zaplacení, dále v požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 2 295 732,70 Kč od 12. 7. 2018 do 21. 1. 2019, a dále v požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 2 336 046,70 Kč od 13. 1. 2018 do 11. 7. 2018. III) Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně (dále též i jen„ žalobce“) se žalobou podanou dne 13. 7. 2018 domáhala po žalované úhrady částky v celkové výši 3 897 091,90 Kč spolu s příslušenstvím. Své nároky odvozuje od vydání nezákonného rozhodnutí, respektive nezákonného trestního stíhání, zahájeného usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 8. 2015, když trestní řízení bylo následně vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] a pravomocně toto skončilo dne 19. 7. 2017 zproštěním žalobkyně obžaloby v celém rozsahu, neboť nebylo prokázáno, že skutek se stal. Žalobkyně se žalobou domáhá částky 58 917 Kč, jakožto majetkové škody z titulu nákladů vynaložených na obhajobu, dále majetkové škody ve výši 10 029,75 Kč, jakožto majetkové škody vzniklé náklady vynaloženými na přepravu zbraní na trase [obec] – [obec] a zpět, a to dvojí přepravy, když tato byla realizována na základě rozhodnutí vydaného policií dne 21. 5. 2018, na jehož základě byly žalobkyni zajištěny střelné zbraně a střelivo. Dále se žalobkyně domáhá částky ve výši 1 240 000 Kč, jakožto ušlého zisku, když uvádí, že v důsledku trestního stíhání došlo u ní k poklesu pracovní činnosti, když se nemohla soustředit na svou práci a měla sníženou schopnost vést obchodní jednání, přičemž částka ušlého zisku je tvořena provizí, která jí ušla, když pro klienta společnost [právnická osoba] v červnu 2015 vyhledala nemovitost v centru [obec] v hodnotě 62 000 000 Kč, na základě čehož podepsala smlouvu o spolupráci, z níž jí vznikl nárok na provizi ve výši 2% z výše kupní ceny. Nicméně tato jednání nebyla dokončena právě proto, že nebyla schopna se soustředit na práci a vést obchodní jednání, a proto z obchodu sešlo a jí nárok na provizi tak tedy ve skutečnosti nevznikl. Dále se žalobkyně domáhá nároku z titulu ztížení společenského uplatnění, který vyčísluje ve výši 1 561 045,20 Kč, když uvádí, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k poškození zdraví žalobkyně, došlo k progresi spastické parézy dolních končetin a vzniku psychické poruchy. K vyčíslení nároku z titulu ztížení společenského uplatnění dokládá znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterým tento vyčíslil ztížení společenského uplatnění na částku 1 200 804 Kč, přičemž žalobkyně má za to, že v jejím případě je na místě tuto částku ještě zvýšit o 30% a dospívá tak k částce 1 561 045,20 Kč. Žalobkyně se dále domáhá majetkové škody ve výši 27 100 Kč, jakožto nákladů, které zaplatila za tento znalecký posudek ve výši 24 000 Kč a 3 100 Kč, které zaplatila v souvislosti s tímto znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Závěrem se pak žalobkyně domáhá částky ve výši 1 000 000 Kč, jakožto nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 14. 1. 2019 a 1. 11. 2019, ve kterém činní nesporným, že žalobkyně u ní žalobou uplatněný nárok uplatnila dne 11. 1. 2018. Žalovaná uvádí, že žalobou uplatněné nároky neuznává, pouze v části nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím uhradila žalované částku 12 000 Kč a za vydání nezákonného rozhodnutí se omluvila a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí. V podrobnostech pak žalovaná uvádí, že pokud jde o náhradu ušlého zisku, pak nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, musí být najisto postaveno, že nebýt odpovědnostního titulu, pak by se majetek skutečně zvýšil, tedy namítá, že musí být v podstatě nepochybné, že by budoucí zisk žalobkyně získala, přičemž v daném případě má za to, že budoucí zisk žalobkyně je iluzorní a ničím nepodložený. Rovněž poukazuje na to, že tvrzený ušlý zisk není v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem a že příčinná souvislost musí být postavená najisto, nestačí pouhé připuštění možnosti vzniku škody, tedy i z tohoto důvodu má za to, že tento nárok žalobkyni nevznikl. Pokud jde o nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění, pak žalovaná uvádí, že se nejedná o nárok, který se odškodňuje podle odškodňovacího zákona, ale o nárok podle ustanovení § 2958 občanského zákoníku, přičemž má za to, že znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] není pro vyčíslení nároku z titulu ztížení společenského uplatnění v tomto řízení použitelný. V souvislosti s tímto znaleckým posudkem poukazuje pak zejména na to, že znalec v tomto shledal, že onemocnění týkající se spastické parézy dolních končetin a jeho průběh není v příčinné souvislosti s trestním stíháním a obecně pak žalovaná namítá, že tento posudek nelze použít, neboť svojí podstatou nejde vůbec o ztížení společenského uplatnění, když namítá, že u žalobkyně nedošlo k žádnému úrazu, nebo narušení tělesné integrity a žalovaná má za to, že se zde směšuje nemajetková újma dle odškodňovacího zákona a dle § 2958 občanského zákoníku. Má tak za to, že tato tvrzená újma a její rozsah nebyla prokázána. Rovněž má za to, že tvrzená újma nevznikla v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem, respektive že toto není ani řádně tvrzeno. Pokud jde o nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí, pak má žalovaná za to, že žalobkyni vyplacená částka ve výši 12 000 Kč společně s poskytnutou omluvou a konstatováním nezákonného rozhodnutí je dostatečným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu, když uvádí, že žalobkyně netvrdí žádné konkrétní zásahy do své osobnostní sféry, neuvádí porovnatelnou judikaturu a rovněž se nevyjadřuje k příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a takto tvrzenou nemajetkovou újmou. Pokud jde o náhradu škody ve výši obhajného, pak poukazuje na to, že nárok není řádně dotvrzen a doložen s tím, že uvádí, že za nesporné má vykonání těchto úkonů: příprava a převzetí věci, účast na hlavním líčení 6. 4. 2017 v rozsahu 2 úkonů právní služby a účast na hlavním líčení 18. 5. 2017, tj. celkově 4 úkony právní služby. Pokud jde o požadavek na úhradu škody ve výši 27 100 Kč, představujících náklady na vypracování znaleckého posudku, pak žalovaná namítá, že nejde o náklady vynaložené v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, a pokud jde o škodu tvrzenou ve výši 10 029,75 Kč, jakožto nákladů vynaložených na přepravu zbraní z [obec] do [obec] a zpět, pak žalovaná namítá, že není doložen jednak řádný výpočet tohoto cestovného a dále že zde není tvrzena příčinná souvislost.

3. Usnesením vyhlášeným na jednání konaném dne 4. 1. 2022 byl k samostatnému řízení vyloučen nárok žalobkyně odvozený od ztížení společenského uplatnění a vyčíslený ve výši 1 561 045,20 Kč. Předmětem tohoto řízení tak zůstal nárok na škodu ve formě obhajného, náklady na přepravy zbraní, ušlého zisku a nákladů na znalecké posudky a konzultace, a dále náhrada nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí.

4. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 14. 1. 2019 a z uplatnění nároku výzvy k plnění ze dne 11. 1. 2018 soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 1. 11. 2018.

5. Ze schvalovací doložky ze dne 14. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 12 000 Kč na nemajetkové újmě za vydání nezákonného rozhodnutí dne 21. 1. 2019.

6. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], vč. předcházejícího přípravného řízení, soud zjistil následující. Dne 19. 8. 2015 vydala Policie ČR usnesení pod č. j. KRPA-314293-68/TČ-2015-001272-2, kterým bylo ve smyslu §160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání, mimo jiné [celé jméno žalobkyně] [anonymizováno] [datum], jakožto obviněné ze zvlášť závažného zločinu loupeže podle ustanovení § 24 odst. 1 písmene c) a §173 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve formě pomoci. [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [část Prahy], [anonymizována tři slova] [celé jméno žalobkyně] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [celé jméno žalobkyně] [datum narození] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 8 slov] [anonymizována dvě slova] [datum]. [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] ([role v řízení]), [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 8 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], [ulice a číslo], [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [číslo]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [celé jméno žalobkyně]. [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], [obec a číslo], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno 8 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova], [anonymizováno 8 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno 8 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [celé jméno žalobkyně] byla zadržena [datum] [anonymizováno] [údaj o čase] [anonymizováno], je umístěna v CPZ [obec a číslo], [ulice a číslo], a vzhledem k tomu je dáván podnět k návrhu na vzetí obviněné do vazby z důvodu § 67 písmene b) a c) trestního řádu. Z pokynu adresovaného věznici [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Obvodním státním zástupcem pro [část Prahy] na č. listu 77, č.j. [číslo jednací] se podává, že byl státním zástupcem dán příkaz věznici, aby byla zadržená propuštěna ihned na svobodu, přičemž pokyn je ze dne 20. 8. 2015, konkrétní čas propuštění na něm uveden není.

7. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil následující. V celém trestním řízení byl pro žalobkyni jednoznačně nejstresovějším momentem okamžik, kdy došlo k jejímu zadržení a domovní prohlídce, neboť do bytu žalobkyně v brzkých ranních hodinách vtrhli ozbrojení policisté, přičemž vyrazili dveře a žalobkyně byla bezprostředně poté odvezena na policejní stanici. V době domovní prohlídky byla navíc nahá a chování zasahujících policistů nebylo dle jejího vnímání vhodné, kdy jí umožnili se obléci až poté, co sdělila základní informace, které po ní požadovali. Celkově považuje za stresující právě to, že někdo vnikl do jejího obydlí takovýmto způsobem, za situace, kdy vůbec netušila, že mohl nějaký problém někde vzniknout. Pokud jde o zásahy do rodinné sféry, pak žalobkyně popsala, že v důsledku této události, které byla přítomna i její sestra, která společně s ní byt užívala, došlo k ovlivnění jejího vztahu se sestrou, ale to na té úrovni, že se hádaly, nicméně v obecné rovině jí sestra podporovala. Zbývající část rodiny důsledky trestního stíhání zasažena nebyla, neboť žalobkyně tyto rodině nesdělila z důvodu zdravotních obtíží u jiných členů rodiny, které se v té době rovněž projevily a kdy žalobkyně nechtěla těmito informacemi, týkajícími se jejího trestního stíhání, bližší rodinné prostředí zatěžovat. Pokud jde o dopady do sociální sféry, pak žalobkyně popsala v obecné rovině, že část kamarádů toto vnímala špatně, jedna kamarádka jí opustila, nicméně nepopisovala, že by došlo k nějakému zásadnímu odsouzení její osoby, když z její výpovědi vyplynulo, že většina jejích kamarádů jí podporovala a věřila v její nevinu. Pokud jde o dopady do zdravotního stavu, pak žalobkyně popisovala komplexně své zdravotní problémy, které souvisejí zejména s tím, že v polovině roku 2013 jí byla diagnostikována nemoc zvaná [příjmení], která se projevuje svalovou slabostí v dolních končetinách a která může u mužské části populace vést až k úmrtí a u ženské části populace k tomu, že nastává nekontrolovatelný třes nohou, případně až pád. Pokud jde o konkrétní vývoj této nemoci u žalobkyně, pak žalobkyně uváděla, že u ní byla tato nemoc diagnostikována v souvislosti s tím, že byla objevena u jednoho z jejích synovců a v rámci rodinného šetření pak tedy byla tato nemoc objevena i u ní, přičemž až do počátku roku 2015 tato nemoc neměla zásadnější projevy, respektive v prvé polovině roku 2015 se projevovala tím, že žalobkyně občas zakopávala, neboť špatně koordinovala činnost dolních končetin. Žalobkyně poté popisovala, že v souvislosti se zahájením trestního stíhání a zejména tedy stresovou domovní prohlídkou, kterou popisovala, u ní došlo i ke zhoršení této nemoci, když na stresové situace, které byly vyvolány, reagovala právě tím, že došlo k těžko ovladatelnému třesu dolních končetin, což končilo i pádem. Konkrétně žalobkyně uváděla, že toto bylo příčinou jedné její havárie na kole, kdy byla vyvolána stresová situace tím, že žalobkyně byla zaháknuta větví, dolní končetiny jí ochably, nebyla schopná tyto vyndat z nášlapných pedálů a došlo k poranění ruky při následném pádu. Žalobkyně rovněž uváděla, že toto onemocnění je poměrně vzácné, ale bohužel zrovna v její rodině jím trpí pět osob, respektive trpělo pět osob, když jeden ze synovců v roce 2014 zemřel. Pokud jde o další dopady do zdravotní sféry, pak žalobkyně popisovala, že předmětné trestní stíhání, tedy opět události týkající se domovní prohlídky, u ní vyvolaly psychické problémy, které nejprve řešila s léčitelkou, nicméně jelikož problémy přetrvávaly, začala navštěvovat psychologa a psychiatra. V tomto ohledu zmiňovala paní doktorku [příjmení] a pana doktora [příjmení], na jejichž doporučení posléze začala brát medikaci, když tyto oba navštívila zhruba rok po předmětné domovní prohlídce. Žalobkyně spojuje své psychické problémy s tím, že je nadále vystavena neodůvodněným obavám či strachu, pocitu úzkosti, a došlo i ke změně v jejím chování, spočívajícím zejména v tom, že se více uzavřela do sebe, není tolik komunikativní, společenská, a obává se spolupráce s cizími lidmi. Pokud jde o dopady do profesní sféry, pak žalobkyně popisovala, že počátkem roku 2015 prodala firmu, jejímž prostřednictvím půjčovala [anonymizována dvě slova], a to právě na doporučení lékařů, aby se zklidnil její zdravotní stav související s onemocněním [příjmení], které popisovala. Právě v souvislosti s prodejem této firmy poté vznikla předmětná konfliktní situace, která byla předmětem šetření policejních orgánů, respektive v souvislosti s finančními otázkami týkajícími se této společnosti. Žalobkyně pak uvedla, že v roce 2011 a 2012 pracovala ve velké poradenské firmě, která se zabývala realitní činností, kde se zabývala i velkými realitními projekty, a zhruba od poloviny roku 2013 pak podnikala jako osoba samostatně výdělečně činná. Její příjmy byly spíše jednorázové, z prodeje konkrétních nemovitostí na úrovni bytových jednotek, když až do poloviny roku 2015 žádný obchod v řádech desítek miliónů nezrealizovala. Žalobkyně odhadla své příjmy z realitní činnosti za rok 2014 zhruba na částku 300 000 Kč, jako částku, která byla z její strany fakturována jakožto odměna za zprostředkovatelskou činnost. Žalobkyně poté konkrétně popisovala zásah, spočívající v ušlém zisku v tom, že v červnu roku 2015 měla se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uzavřít zprostředkovatelskou smlouvu a na základě ní pak konkrétní ujednání, že má obdržet 2% jakožto odměnu z nákupu nemovitosti, konkrétně činžovního domu ve [anonymizováno] ulici, jehož nákupní cena byla zhruba 62 000 000 Kč. Žalobkyně uváděla, že zprostředkovala kupující a prodávající, přičemž zorganizovala prohlídku nemovitosti a následující jednání, kdy kupujícímu byl dán prostor zhruba 6 týdnů k tomu, aby se seznámil s právním a faktickým stavem nemovitosti, což tedy časově odpovídalo tomu, že strany se poprvé potkaly zhruba v červnu 2015 a zhruba v červenci 2015 se kupující, to jest [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], rozhodl, že nemovitost koupí. Žalobkyně poté uváděla, že jejím úkolem bylo zajistit další setkání stran, tak aby mohly být dohodnuty konkrétní podmínky koupě, to jest kupní cena, výše rezervačního poplatku a podobně. Nicméně k tomuto jednání již nedošlo, neboť žalobkyně byla přesně v den, na který bylo toto jednání svoláno, zadržena policií, jednání musela zrušit a následně z této koupě sešlo, neboť sám kupující již prodávající subjekt nekontaktoval a prodávající si zhruba do 14 dnů našli jiného kupujícího. Žalobkyně popsala svoji činnost pro tohoto kupujícího jako činnost zprostředkovatelskou, kdy jejím úkolem bylo subjekty zkontaktovat, zajistit jejich vzájemnou komunikaci a koordinovat jejich vzájemná jednání, žalobkyně k dotazu soudu nebyla schopna specifikovat, čím byla její činnost výjimečná a nenahraditelná v situaci, kdy tuto nemohla dle svých tvrzení vykonávat. Žalobkyně uvedla, že nebyla v minulosti trestně stíhána a že její kauza nebyla nijak medializována.

8. Z výslechu svědka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil informace, které se týkají spastické parézy dolních končetin, tedy onemocnění, kterým žalobkyně trpí. Jedná se o onemocnění, které napadá u ženské části populace míchu a postupně ztěžuje hybnost dolních končetin, kdy dochází k častějšímu zakopávání s tím, že nemoc se s postupem věku zhoršuje. Soud zjistil, že na progres této nemoci může mít vliv i stresová událost, když tato nemoc a její vývoj je obecně citlivý na vnější faktory, jako jsou právě stres, výživa, fyzická kondice, apod. Nicméně zjistit jaký konkrétní vliv na rozvoj této nemoci má jedna konkrétní vnější událost, dle informací tohoto svědka, v podstatě nelze. Z výslechu tohoto svědka tak soud nezjistil informace relevantní pro toto řízení, neboť nárok za ztížení společenského uplatnění z psychických onemocnění, konkrétně z posttraumatické stresové poruchy, byl vyloučen k samostatnému řízení, navíc tyto nárok žalobkyně dovozuje nikoliv z tohoto onemocnění, kterým žalobkyně trpí a trpěla již před posuzovaným trestním stíháním.

9. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento svědek, jakožto advokát, zastupoval žalobkyni v předmětném trestním řízení, a to od jeho zahájení až do jeho ukončení. Z výslechu tohoto svědka má soud za prokázané, že pro účely obhajoby v rámci trestního řízení bylo třeba konat časté porady, a to jak se žalobkyní, která se trestního řízení i jeho výsledku výrazně obávala, tak i s ohledem na osoby, které byly spoluobviněny, nebo které vystupovaly na straně poškozené, když svědek uváděl, že podstata trestního stíhání byla založena na křivém svědectví, navíc osob, které jsou značně nevyzpytatelné a docházelo tak často k změně tvrzení či okolností. Soud na základě výslechu tohoto svědka uvěřil, že jakožto advokát poskytoval žalobkyni právní služby v rozsahu, jak žalobkyně tvrdí v tomto řízení, když svědek zejména potvrdil, že se pravidelně konaly porady před hlavním líčením, a to i opakovaně, když bylo třeba reagovat na nové skutečnosti či nová tvrzení, která vyšla v řízení najevo, či byla nově některou ze zúčastněných osob tvrzena. Soud tak na základě výpovědi tohoto svědka uvěřil tomu, že tento poskytl právní služby spočívající v poradě s klientem před hlavním líčením dne 15. 3. 2017, dále v poradě s obhájci ostatních obžalovaných dne 21. 3. 2017, a dále rovněž porady před hlavním líčením dne 3. 4. 2017 a 5. 4. 2017, a rovněž před závěrečným hlavním líčením dne 15. 5. 2017. Vzhledem k charakteru trestné činnosti a dalším osobám, které byly spoluobviněny, nebo které naopak vystupovaly jakožto osoby poškozené, i vzhledem k postoji žalobkyně k tomuto trestnímu řízení, má soud za prokázané, že četnost těchto porad je skutečná a soud tomuto rozsahu uvěřil.

10. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil následující. Svědek je spolumajitelem a ředitelem [právnická osoba] [právnická osoba], tj. společnosti, která se zabývá realitní a developerskou činností. Svědek potvrdil, že jeho společnost měla se žalobkyní uzavřenu zprostředkovatelskou smlouvu, na základě které měl být realizován nákup nemovitostí ve [anonymizováno] ulici v [obec]. Z výpovědi svědka vyplynulo, že jeho společnost měla zájem na koupi této nemovitosti za částku zhruba 67 milionů Kč, když v této ceně byla zahrnuta i plánována nástavba na této nemovitosti, která v době koupě ještě realizována nebyla. Touto nástavbou měla být zvýšena užitná plocha nemovitosti o 200- 300 m2 a prodávající kalkulovali s tím, že k tomuto dojde, a s ohledem na toto byla nastavena tedy i kupní cena. Pro společnost svědka bylo přitom zásadní ověřit, zda nástavba může být skutečně realizována, a to jak po právní stránce, tak po stránce faktické, zejména pokud jde o přístup sousedů (ve vztahu ke stavebnímu řízení). Z výpovědi svědka bylo rovněž zjištěno, že jeho společnost přistoupila k uzavření rezervační smlouvy již v době, kdy věděl, že žalobkyně není dostupná a že si s ní nemohou snadno komunikovat. Soud neuvěřil tvrzení svědka, že jediným důvodem proč nebyla nemovitost koupena, byla skutečnost, že žalobkyně nepřesvědčila sousedy k tomu, aby dali souhlas s předmětnou nástavbou, a to zejména z důvodu, že svědek sám potvrdil, že nakonec stavba byla koupena jiným zájemcem, který nástavbu nerealizoval, a rovněž svědek potvrdil, že prodávající nebyli ochotni slevit na kupní ceně tak, aby částka odpovídala hodnotě nemovitostí bez nástavby, což byla podmínka společnosti svědka. Rovněž z výpovědi svědka vyplynulo, že prodávající vedli paralelně jednání i s jinými zájemci, kteří byli ochotni koupit nemovitost i bez nástavby nebo i jen potvrzení možnosti její realizace za cenu, kterou prodávající požadovali. Soud tak z této výpovědi nezjistil, že by činnost žalobkyně pro společnost svědka byla natolik unikátní, že by byla jedinou a hlavní příčinnou toho, proč společnost nemovitost ve [anonymizováno] ulici nakonec nekoupila, a proč tedy žalobkyni nevznikl nárok na tvrzenou provizi, když má soud z výpovědi tohoto svědka za zjištěné, že důvodem pro nekoupení nemovitosti bylo naopak to, že se nepodařilo ověřit faktickou realizaci možné nástavby, ani splnění právních náležitostí. Navíc bylo prokázáno, že tyto fakticky splněny nebyly, když nástavba realizována fakticky není. To vše za situace, kdy byla nemovitost prodána jinému zájemci, s kterým vlastníky jednal paralelně, tedy nelze mít za prokázané, že by v případě pokračující činnosti žalobkyně jednoznačně došlo k tomu, že tato by souseda přesvědčila, že mají souhlasit s realizací nástavby a vlastníci nemovitosti by jen proto upřednostnili společnost svědka před jinými zájemci (kteří ani nic ve vztahu k možné nástavbě nežádali).

11. Z faktury [číslo] [číslo] vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobkyni, soud zjistil, že advokát vyúčtoval žalobkyni za právní služby celkem částku 30 600 Kč s DPH a 28 314 Kč s DPH. Z potvrzení o úhradě z 1. 11. 2016 a z výpisu z internetbankingu z 3. 7. 2018 soud zjistil, že žalobkyně advokátovi tyto částky uhradila.

12. Ze zprostředkovatelské smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne 1. 6. 2015 a z dodatku k této smlouvě o zprostředkování ze dne 23. 6. 2015 soud zjistil, že mezi žalobkyní a touto společností byla uzavřena obecná zprostředkovatelská smlouva, na základě které žalobkyní vzniká nárok na provizi dnem podpisu kupních smluv, které jsou předmětem zprostředkování nebo jiných smluv o prodeji daných nemovitostí, a na základě tohoto dodatku pak bylo upřesněno, že tato spolupráce se týká i činžovního domu na adrese [adresa], když cena nemovitosti je ve výši 62 milionů Kč. Soud z těchto dokumentů zjistil pouze, že tyto smlouvy byly takto uzavřeny a že z dodatku ke zprostředkovatelské smlouvě se podává, že je zde budoucí stav, který je předpokládán a který počítá s výstavbou dalších místností v podkroví pro další pokoje, kdy předpokladem je mimo jiné získání závazného rozhodnutí od památkářů se souhlasem s výstavbou. Dále je uvedeno, že cena za tuto nemovitost a veškerá povolení byla sjednána na 62 milionů Kč.

13. Z rozhodnutí PČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, ze dne 21.9.2015 soud zjistil, že policie rozhodla tak, že žalobkyni se zajišťuje její zbrojní průkaz, a dále zbraně a průkazy zbraní specifikované v tomto rozhodnutí. Žalobkyni bylo uloženo bezodkladně odevzdat do úschovy příslušného útvaru policie v rozhodnutí označené doklady a věci, a to konkrétně na Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, kontaktní místo Brno, ul. Příčná 31.

14. Z technického průkazu vozidla [registrační značka] soud zjistil, že se jedná o vozidlo [anonymizována tři slova], nákladní skříňový automobil a že jeho vlastníkem je pan [příjmení] [jméno].

15. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobkyně, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

16. Soud ve věci nehodnotil listinné důkazy, které se týkaly nároku vyplývajícího ze ztížení společenského uplatnění žalobkyně v důsledku postižení psychického zdraví žalobkyně, neboť tento nárok byl vyloučen k samostatnému řízení a v rámci vyloučeného nároku soud tyto listiny zhodnotí samostatně. Soud tak nehodnotil znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] z 1. 7. 2018, ani jeho doplněk ze dne 25. 1. 2020, dále soud nehodnotil znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [celé jméno znalkyně] z 24. 7. 2021. Dále soud nehodnotil expertní lékařský posudek 30. 9. 2021 vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení], ani mezinárodní klasifikaci nemocí, desátou revizi, část duševní poruchy a poruchy chování. Dále soud nehodnotil doklad vystavený [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], ani doklad o platbě částky 24 000 Kč na účet [anonymizováno] [příjmení], ani vyúčtování znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 1. 7. 2018, neboť, jak uvedeno níže, soud dospěl k závěru, že tyto náklady nebyly vynaloženy v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem, tedy hodnocení těchto důkazů by bylo nadbytečným. Soud nehodnotil ani ambulantní zprávu z 19. 4. 2018, neboť tato se týká onemocnění [příjmení] žalobkyně a toto nebylo předmětem tohoto řízení. Rovněž pak soud nehodnotil výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] ani výslech [celé jméno znalkyně], neboť tyto se rovněž týkají nároku na ztížení společenského uplatnění, který byl vyloučen k samostatnému řízení.

17. Pro úplnost soud uvádí, že zbývající důkazní návrhy, uplatněné původně ve společném řízení, tj. návrh na výslech čtyř svědků. paní [celé jméno žalobkyně], [příjmení] a [příjmení] a pana [příjmení] se rovněž týká nároku na ztížení společenského uplatnění. Soud tyto bude posuzovat v řízení o nároku vyloučeném.

18. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 30 OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů vylučuje odpovědnost státu.

21. Pokud jde o podmínku existence odpovědnostního titulu, pak usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]). V daném případě trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením (viz výše), čímž je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jež bylo odklizeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

22. Pokud jde o nárok na náhradu škody, který žalobkyně vyčíslila ve výši 27 100 Kč, přičemž tento nárok na náhradu škody sestává z částky 24 000 Kč, které žalobkyně zaplatila [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za znalecký posudek a 3 100 Kč, která byla zaplacena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] za odbornou konzultaci v rámci zpracování tohoto znaleckého posudku, pak soud nemá v tomto směru pochyby o tom, že žalobkyně předmětnou částku uhradila, nicméně uzavírá, že se nejedná o škodu, která by vznikla v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem, neboť tyto náklady byly vynaloženy nikoli za účelem odstranění tohoto odpovědnostního titulu, nebo přímo v důsledku tohoto odpovědnostního titulu, ale výlučně za účelem, aby se žalobkyně mohla domáhat nároku z titulu ztížení společenského uplatnění v tomto řízení. Takto vynaložené náklady tak nejsou škodou, která by vznikla v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem, a proto soud proto žalobu v této části zamítl.

23. Pokud jde o náhradu škody ve formě nákladů vynaložených na odstranění nezákonného rozhodnutí (obhajné), pak žalobce žalobou uplatňuje částku v celkové výši 58 917 Kč.

24. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

25. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o.z. (po 1. 1. 2014), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. [příjmení] vznik dluhu pak má soud za prokázaný z faktury [číslo] [číslo] vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobkyni (soud zjistil, že advokát vyúčtoval žalobkyni za právní služby celkem částku 30 600 Kč s DPH a 28 314 Kč s DPH; z potvrzení o úhradě z 1. 11. 2016 a z výpisu z internetbankingu z 3. 7. 2018 soud navíc i zjistil, že žalobkyně advokátovi tyto částky uhradila).

26. Žalobkyně konkrétně uplatňuje náklady za tyto úkony právní služby, přičemž soud zároveň uvádí, jak tyto vyhodnotil: Datum; Úkon právní služby; Závěr soudu; Poznámka ; příprava a převzetí právního zastoupení; úkon pr. služby dle §11/1 písm. a) AT; žalovaná nesporuje; 1 úkon 1. 3. 2017; nahlížení do spisu; není samostatný úkon právní služby dle AT - úkon právní služby nahlížení a studium spisu je třeba považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení (NS sp. zn. 30 Cdo 1407/2017); 15. 3. 2017; porada s klientem před hlavním líčením 23.3.2017; 12.30 – 13.55 hod.; úkon pr. služby dle § 11/1 písm. c) AT; 1 úkon 21. 3. 2017; porada s klientem a obhájci ostatních obžalovaných; 14.30 – 16.20 hod.; úkon pr. služby dle § 11/1 písm. c) AT; 1 úkon 3. 4. 2017; porada s klientem před hlavním líčením 6.4.2017; 9.30 – 11.55 hod.; úkon pr. služby dle § 11/1 písm. c) AT; 1 úkon 5. 4. 2017; porada s klientem před hlavním líčením 6.4.2017; 16.05 – 17.30 hod.; úkon pr. služby dle § 11/1 písm. c) AT; 1 úkon 6. 4. 2017; účast na hlavním líčení (2 úkony); 9.00 hod – 12.08 hod.; úkon pr. služby dle §11/1 písm. g) AT; žalovaná nesporuje; 2 úkony 15. 5. 2017; porada s klientem před závěrečným hlavním líčením 18.5.2017; 16.00 – 17.05 hod.; úkon pr. služby dle § 11/1 písm. c) AT; 1 úkon 18. 5. 2017; účast na hlavním líčení; úkon pr. služby dle §11/1 písm. g) AT; žalovaná nesporuje; 1 úkon 27. Pokud jde o porady s právním zástupcem žalobkyně, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění učiněná z jeho výpovědi.

28. Soud tak dospěl k závěru, že 9 úkonů právní služby bylo učiněno/vynaloženo účelně za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí a že tak v tomto rozsahu žalobci náleží nárok na náhradu škody ve smyslu § 31 OdpŠk.

29. Proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Podle § 10 odst. 3 písm. c) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v takovém trestním řízení považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty částku 2 300 Kč. Dále podle § 13 odst. 1, 4 AT, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. K těmto částkám je třeba připočítat DPH v zákonné výši, jehož byl právní zástupce žalobce plátcem. Odměna za jeden úkon právní služby pak tedy souhrnně činí 2 600 Kč bez DPH, tj. 3 146 Kč včetně DPH. Právní zástupce žalobce byl plátcem DPH, jak vyplývá ze založených faktur (viz např. fa č. 1701013).

30. Jak uvedeno výše, žalobce má nárok na náhradu škody spočívající v odměně za celkem 9 úkonů právní služby, tj. nárok na náhradu škody ve výši 28 314 Kč (9 x [číslo]). Ve zbytku žalobního požadavku, tj. částce 30 603 Kč soud nárok na náhradu této škody zamítl.

31. Žalobkyně se dále domáhá úhrady částky ve výši 10 029,75 Kč jakožto nákladů, jež žalobkyně vynaložila na přepravu zbraní z [obec] do [obec], a to celkem za dvě cesty [obec] – [obec] a zpět.

32. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně byla povinna odevzdat zbraně a doklady s nimi související na pracovišti policie v [obec], ul. [ulice a číslo]. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně bydlela v době trestního stíhání v [obec]. Soud proto na jednání dne 18. 11. 2019 žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby dotvrdila skutečnosti týkající se nezbytnosti přepravy zbraní a výpočtu výše škody, a na jednání konaném dne 13. 1. 2020 byla žalobkyně poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v tom smyslu, že má tvrdit, jaký má vztah k použití vozidla, ohledně něhož cestovní výdaje účtuje.

33. Soud pokud jde o tento nárok uzavírá, že žalobkyně ani přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., kterého se jí dostalo výše popsaným způsobem, nedoplnila důkazní návrhy k tomu, proč a že skutečně bylo použito vozidlo [anonymizována tři slova] k přepravě zbraní, jehož není vlastníkem, přičemž právě ohledně tohoto vozidla účtuje cestovní výdaje, tedy takto škodu obecně tvrdí, a dále nedoplnila důkazní návrhy k tomu, že takto účtovaná částka byla žalobkyní skutečně vynaložena, resp. že jí vznikl dluh na úhradu za užití vozidla cizího vlastníka. Soud uzavírá, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že bylo použito skutečně tohoto vozidla k přepravě předmětných zbraní, a rovněž ohledně toho, že tyto částky byly skutečně vlastníku vozidla žalobkyní uhrazeny, neboť se jinak jedná primárně o výdaje vynaložené tímto vlastníkem vozidla (tedy že tak nejde ze strany žalobkyně pouze o výpočet teoretické výše cestovních náhrad dle příslušných předpisů). Soud z těchto důvodů nárok žalobkyně zamítl.

34. Žalobkyně se dále domáhá škody ve formě ušlého zisku ve výši 1 240 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvádí, že v důsledku stresu vyvolaného trestním stíháním došlo k poklesu pracovní činnosti a schopnosti soustředit se na jednání s klienty, přičemž uvádí, že v roce 2015 začala žalobkyně spolupracovat s několika developery, jako akviziční manažer, a vyhledávat pro ně příležitosti k nákupu nemovitostí. Jedním z těchto byla pak společnost [právnická osoba], přičemž pro tohoto klienta žalobkyně vyhledala v červnu 2015 činžovní dům v centru [obec] ve [anonymizováno] ulici a jednalo se o akvizici za 62 milionů Kč. Žalobkyně uvádí, že podepsala smlouvu o spolupráci, z níž jí vznikl nárok na 2% odměnu z výše kupní ceny a jelikož právě v půli srpna roku 2015 došlo k trestnímu stíhání, nebyla schopna tento konkrétní projekt dokončit. Celý obchod nakonec realizován nebyl právě proto, že žalobkyně nebyla schopna soustředit se na práci, a vzhledem k její nečinnosti pak přišel jiný zájemce a byl upřednostněn. Žalobkyně tak má za to, že jí vznikl ušlý zisk ve výši 1 240 000 Kč.

35. Soud výše shledal existenci odpovědnostního titulu, a proto se zabýval ostatními podmínkami pro vznik nároku na náhradu škody. Těmito dalšími podmínkami pro vznik nároku na náhradu škody žalobce vůči žalovanému jsou vznik škody jako takové a existence příčinné souvislosti mezi touto škodou a tvrzeným odpovědnostním titulem.

36. Soud se předně zabýval otázkou, zda takto vyčíslená škoda může být v příčinné souvislosti s tím, jaký odpovědností titul žalobkyně tvrdí a prokazuje. Pokud jde o příčinnou souvislost, odkazuje soud na judikované závěry (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]), ze kterých vyplývá, že je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, než které vedou ke vzniku škody; mezi těmito je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody, přičemž z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti, v němž každý má svou příčinu a zároveň je příčinou jiného jevu, je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí se tak jednat o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. [příjmení] byla dána příčinná souvislost, pak je nezbytné, aby řetězec postupně navazujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku, tj. že první příčina musí bezprostředně vyvolat jako následek příčinu jinou, a ta případně další apod. K přerušení příčinné souvislosti však dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní vzniklou událost.

37. S ohledem na tyto závěry pak dospěl soud k závěru, že v posuzovaném případě není splněna podmínka příčinné souvislosti mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou/ušlým ziskem. [ulice] příčinnou tvrzené škody ve formě ušlého zisku na straně žalobkyně není vydání nezákonného rozhodnutí, tj. usnesení o zahájení trestního stíhání, když sama žalobkyně tvrdí, že příčinnou ušlého zisku bylo to, že nebyla schopna dosavadní činnost vykonávat v původním rozsahu. Zásadní je však skutečnost, že z provedeného dokazování má soud za prokázané, že důvodem proč [právnická osoba] [právnická osoba] nekoupila předmětné nemovitosti, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na provizi, je skutečnost, že tato společnost měla zájem zakoupit nemovitosti pouze tehdy, pokud bude možné realizovat na této nástavbu. Realizace nástavby byla přitom závislá na souhlasu sousedů a splnění celé řady dalších podmínek, přičemž z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] vyplynulo, že tyto podmínky fakticky naplněny nebyly, když ani aktuálně na nemovitosti nástavba není a nemovitost byla navíc prodána jinému zájemci, který na podmínkách týkajících se nástavby netrval. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně byla schopna zajistit stav jiný, tedy že by přesvědčila ostatní sousedy o tom, že s nástavbou mají souhlasit, ani to, že by zajistila splnění ostatních právních podmínek, když takovéto tvrzení zůstala v rovině teoretické a žalobkyně pouze tvrdila, že nemohla vykonávat další činnost, zejména sama hovořila o tom, že nemohla kontaktovat vlastníky. Rovněž z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně se zavázala, že zprostředkuje nákup nemovitosti ve [anonymizováno] ulici pro zájemce [anonymizováno] [právnická osoba] za cenu 62 milionů Kč, když ředitel této společnosti potvrdil, že v jednání byla cena 67 milionů Kč, tedy takto nízké ceny nebylo dosaženo. Zároveň z výpovědi ředitele této společnosti vyplynulo, že samotní vlastníci této nemovitosti vedli paralelně jednání s jiným zájemcem, kterého upřednostnili, přičemž se jednalo o zájemce, který na realizaci nástavby, která celý realitní kontrakt komplikovala, netrval. Svědek jako ředitel této společnosti rovněž potvrdil, že jeho společnost neměla zájem na koupi této nemovitosti za cenu 67 milionů Kč za předpokladu, že by nebyla možná nástavba. Rovněž potvrdil, že sami kontakt na vlastníky nemovitostí měli a pokoušeli se jednat s vlastníkem sousední nemovitosti, nicméně tato jednání nedopadla dobře a v řízení nebylo prokázáno, ani tvrzeno, proč by [role v řízení] byla schopna tento stav zvrátit. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že důvodem proč [právnická osoba] [právnická osoba] nekoupila předmětnou nemovitost a žalobkyni tak nevznikla provize je ten, že vlastníci této nemovitosti zvolili jiného zájemce, který netrval na realizaci nástavby, a dále to, že se [právnická osoba] [právnická osoba] nepodařilo ověřit, že nástavba je skutečně fakticky i právně realizovatelná, a to zejména s ohledem na to, že v současné době tato nástavba na nemovitosti není. Další příčinou, proč nárok na provizi nebyl reálným, je výše kupní ceny, která nebyla 62 milionů Kč (podmínka zprostředkovatelské smlouvy), ale 67 milionů Kč. To, že se žalobkyně nacházela dočasně po předmětné domovní prohlídce v psychickém stavu, který byl pro ni obtížný, tak není hlavní a převažující příčinnou toho, proč [právnická osoba] [právnická osoba] nemovitost nekoupila a žalobkyni nárok na provizi nevznikl. Není tak splněna podmínka příčinné souvislosti a soud proto z tohoto důvodu nárok zamítl. K tomuto přistupuje rovněž skutečnost, že příčinná souvislost je přetržena tím, že [právnická osoba] [právnická osoba] uzavírala rezervační smlouvu s vlastníky nemovitostí již v době, kdy věděla, že žalobkyně není dosažitelná, tedy nelze uzavřít, že by to, že ji nemohla (pro zahájené trestní stíhání) sehnat a kontaktovat, bylo příčinnou toho, že nemovitost nekoupila, když tento stav trval již v době uzavření rezervační smlouvy.

38. Soud se dále zabýval i otázkou, zda takto vyčíslená škoda je skutečně škodou, jež žalobci vnikla. Žalobce, co do podstaty svého škodního nároku tento formuluje jakožto ušlý zisk, který odvíjí od tvrzené ceny nemovitosti, jejíž koupi měl zprostředkovat. Soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2416/2012, ze kterého se podává, že ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně a jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybným. Tedy nemůže se jednat pouze o hypotetickou namítanou možnost dosažení zisku. Navíc je-li pak ušlým ziskem majetková újma způsobená jen tím, že škodní událost zasáhla do průběhu děje, vedoucího k určitému zisku, pak nelze o ušlém zisku hovořit. V souzeném případě přitom má soud za to, že škoda tak, jak tuto žalobce vyčíslil, je škodou nikoli nepochybnou, neboť žalobce při vyčíslení škody jakožto ušlého zisku vyšel z nepodloženého předpokladu, že by nemovitost byla prodána skutečně za tvrzenou cenu. I svědek [příjmení] však potvrdil, že variant cen bylo více a navíc je zde i rozpor mezi cenou uvedenou v dodatku ke zprostředkovatelské smlouvě a tvrzenou cenou zjištěnou v rámci svědeckých výpovědí. Soud v tomto směru odkazuje i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména sp. zn. 25 Cdo 2973/2005 nebo sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, z nichž se v souhrnu podává, že pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu poškozeného v budoucnu musí být postavena najisto, tedy že nebýt protiprávního jednání či škodní události, pak by se majetek poškozeného bezpochyby zvýšil. S ohledem na výše uvedené pak soud dospěl k závěru, že tomu tak v tomto případě není, že budoucí zisk žalobce není bezpochybným, spíše naopak pouze teoreticky možným, a že žalobci tak tvrzená škoda v tvrzené výši nevznikla. Ani podmínka existence (očekávatelné) škody ve formě ušlého zisku tak není splněna.

39. Pokud jde o zadostiučinění požadované za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání (nezákonné rozhodnutí) ve výši 1 000 000 Kč uvádí soud následující.

40. V daném případě byla žalobkyně obžaloby zproštěna, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

41. Soud dospěl k závěru (jak je rozvedeno dále), že nezákonným trestním stíháním (příčinná souvislost) byla v souzeném případě zasažena čest a důstojnost žalobkyně, a to zejm. v souvislosti s realizovanou domovní prohlídkou dne 19. 8. 2015.

42. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/ 2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

43. Žalobkyně byla stíhána pro pomoc k zvlášť závažnému zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a § 173 odst. 1 trestního zákoníku Trestní řízení trvalo 1 rok a 11 měsíců. Soud uvádí, že samotná povaha trestné činnosti, tj. pomoc k zvlášť závažnému zločinu loupeže, působí zvýšené společenské odsouzení, nicméně z provedeného dokazování vyplynulo, že o tomto trestním stíhání širší okolí žalobkyně nevědělo, když o tomto neřekla nic ani v rámci své rodiny, pouze několika blízkým kamarádům a trestní řízení nebylo předmětem medializace.

44. Samotná délka trestního řízení v délce trvání 1 roku a 11 měsíců je již delším řízením a soud i z důvodu délky tohoto trestního řízení dospěl k závěru, že zvolil, jakožto formu zadostiučinění, peněžité plnění.

45. Co se týká následků v osobnostní sféře žalobkyně, pak má soud z provedených důkazů, zejména z účastnické výpovědi žalobkyně, za prokázané, že žalobkyně se cítila dotčena na své cti a důstojnosti, zejména v souvislosti s realizací domovní prohlídky, k níž došlo 19. 8. 2015 v časných ranních hodinách, konkrétně v 6:05 hodin, když úkorně snášela způsob realizace této domovní prohlídky, i to, že takto policisté vnikli do jejího obydlí. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by bylo dále zasaženo do osobnostní sféry žalobkyně ve sféře rodinné, když žalobkyně pouze obecně tvrdila, že došlo dočasně ke zhoršení jejích vztahů se sestrou, a když zbytku rodiny o svém trestním stíhání ničeho nesdělila. Rovněž soud neshledal zásahy v sociální oblasti, kdy žalobkyně uváděla, že jí prostředí kamarádů v podstatě podporovalo a soud nemá rovněž za prokázané zásahy v profesní sféře, když v tomto ohledu odkazuje na závěry uvedené ohledně nároků uplatněné žalobkyní, pokud jde o ušlý zisk. Pokud jde o zásahy způsobené v zdravotní sféře, je u žalobkyně situace výrazně komplikovanější vzhledem k onemocnění, kterým trpí, nicméně z výpovědi profesora [příjmení] má soud za prokázané, že trestní řízení mohlo negativně ovlivnit vývoj spastické parézy dolních končetin u žalobkyně, nicméně takovéto úvahy jsou v rovině teoretické, když na tuto progresi choroby mohou působit jakékoliv vnější vlivy, včetně výživy, fyzické kondice, infekcí či jiných stresových faktorů a sám tento svědek potvrdil, že souvislost s trestním řízením s vyšší mírou určitosti tvrdit nelze, když obecně je progrese této choroby postupná a zhoršující se. Další zdravotní zásahy spočívající v zásahu do psychického zdraví žalobkyně přitom soud v rámci tohoto nároku nezohledňoval, neboť žalobkyně se domáhá samostatně nároku za újmu vzniklou ztížením společenského uplatnění právě v důsledku těchto zásahů do psychiky (zejm. je tvrzen vznik posttraumatické stresové poruchy), tedy zohledněním těchto zásahů i v rámci nároku tohoto by došlo k nepřípustnému duplicitnímu odškodnění téhož zásahu (uplatnění přímého nároku na náhradu újmy na zdraví má přitom přednost). Z provedeného dokazování dále sice vyplynulo, že žalobkyni byl odebrán zbrojní průkaz a zbraně, nicméně žalobkyně netvrdila, že by dříve střelbu jako koníček vykonávala a byla tak tímto způsobem ve volnočasových aktivitách omezena.

46. S ohledem na všechny tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu má být poskytnuto v penězích, neboť samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva není dostačující formou zadostiučinění, a to zejm. s ohledem na povahu trestného činu a délka řízení.

47. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

48. Žalobce po poučení soudem pro srovnání svého případu (k tomu srov. rozhodnutí R 67/2016) neoznačil judikaturu, která by odůvodňovala závěr, že jím požadované zadostiučinění lze považovat na přiměřené, když odkazoval podáním ze dne 8. 1. 2020 obecně na judikaturu zabývající se principy odškodňování dle OdpŠk, dále na judikaturu, dle níž stát přiznaným zadostiučiněním nemůže bagatelizovat trestní stíhání, a dále odkázal na nálezy Ústavního soudu, z nichž se však nepodával žádný porovnatelný případ, ani co do výše konkrétně přiznaného zadostiučinění, ani co do míry zásahů do osobnostní sféry poškozeného.

49. Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, učinil srovnání s obdobnými případy, když vyšel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], o němž bylo rozhodováno v odvolacím řízení Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto porovnávaném řízení přiznaly soudy žalobci nárok na odškodnění ve výši 10 000 Kč, a to za realizaci domovní prohlídky a zadržení žalobce v délce trvání 18 hodin. Vzhledem k výše uvedenému považuje soud toto rozhodnutí za plně porovnatelné, neboť zásahy v osobnostní sféře žalobkyně byly způsobeny fakticky pouze právě domovní prohlídkou ze dne 19.8.2015 a zbytek trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně nezasáhl.

50. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že v této věci je namístě pro povahu trestné činnosti a délku řízení přiznat finanční zadostiučinění a že nepostačuje konstatování porušení práva či omluva, čímž tato kritéria vyčerpal. Pokud jde o výši finančního zadostiučinění, pak soud hodnotil povahu a rozsah zásahů do osobnostní sféry žalobkyně, a jak uvedeno výše tyto soud shledal pouze v souvislosti s realizací domovní prohlídky, když touto bylo zasaženo do cti a důstojnosti žalobkyně. Zde soud uvádí výše relevantní porovnávací judikaturu, dle níže je adekvátním finančním zadostiučiněním částka 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni na tento nárok plnila částku 12 000 Kč, byl žalovanou po podání žaloby tento nárok žalobkyně adekvátně odškodněn. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevzala ani v části poskytnutého plnění žalobu zpět pak soud tedy tento celý nárok zamítl.

51. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky, kterou shledal důvodnou, tj. z částky 28 314 Kč, a dále soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 12 000 Kč, neboť žalovaná dobrovolně hradila žalobkyni tuto částku, tedy dle § 2054 odst. 2 o.z. uznala i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky. Žalobce původně nárokoval veškeré plnění ode dne 13. 1. 2018, žalovaná však byla v prodlení až ode dne 12. 7. 2018, proto do 11. 7. 2018 soud zamítl úroky z prodlení z celkově žalované částky a úroky přiznal způsobem popsaným výše až od 12. 7. 2018.

52. O lhůtě k plnění na straně žalované bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, 3 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 1 386 046,75 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu /viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 a součet uplatněných škodních nároků: 58 917 Kč + 10 029,75 Kč + 1 240 000 Kč + 27 100 Kč). Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 28 314 Kč (přiznané obhajné; zbytek škodních nároků byl zamítnut a žalobkyně ani po dobrovolném plnění 12 000 Kč na nemajetkovou újmu nevzala žalobu ani částečně zpět, tedy byla procesně i zde neúspěšnou). Žalovaný tak byl úspěšný v rozsahu 95,91 %, což soud vyhodnotil jakožto neúspěch nepatrný a přiznal žalovanému plný nárok na náhradu nákladů řízení.

54. V souzeném případě tak soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 19 režijních paušálů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 5x písemná vyjádření k žalobě, resp. podání ve věci (14.1.2019; 1.11.2019; 2.1.2020; 18.9.2020 a 5.11.2021; soud nepřiznal odměnu za podání ze dne 3.8.2021 a 3.9.2021, nešlo o vyjádření ve věci) a 7x účast na soudním jednání (18.11.2019; 13.1.2020; 18.2.2020; 22.6.2020; 8.9.2020; 5.10.2021 a 4.1.2022) a 7x přípravu na tato jednání. Celková výše nákladů řízení tak činí 5 700 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení