10 C 149/2023-42

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], sídlem [adresa] o zaplacení 134 712 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Zamítá se žaloba na zaplacení 134 712 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 10. 2. 2024 do zaplacení. II) Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 8. 2023 domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou u něj nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce rekapituluje průběh naříkaného řízení, uvádí, že trvalo 3 643 dnů, že se na délce řízení negativně nepodílel, věc nebyla složitou a výpočtem dospívá k v požadovaném zadostiučinění ve výši 134 712 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 12. 10. 2023. Uvedla, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení, přičemž žalobce odškodnila částkou 110 500 Kč. Žalovaná uvádí, že řízení trvalo od května 2013 do února 2023, vyšla z roční částky odškodnění 15 000 Kč a tuto ponížila o 10 % pro složitost věci, danou zejména množstvím listin a svědků, dále pro 5 % z důvodu podílu účastníků na délce řízení, když řízení bylo přerušeno z vůle účastníků, a dospívá právě k poskytnutému zadostiučinění ve výši 110 500 Kč.

3. Z předběžného uplatnění nároku a akceptačního přípisu žalované soud zjistil, že žalobkyně u žalované nárok předběžně uplatnila, a to dne 8. 8. 2023.

4. Žalovaná stanoviskem z 12. 10. 2023 sdělila, že žalobkyně byla odškodněna částkou 110 500 Kč, a toto doložila i stanoviskem z 10. 10. 2023. Ze stanoviska z 10. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyni se za délku naříkaného řízení dostalo odškodnění právě v této výši 110 500 Kč. Soud zamítl návrh na provedení důkazu likvidační doložkou, kterou k důkazu navrhovala žalovaná, neboť tuto skutečnost měl dostatečně prokázanou právě ze stanoviska žalované a ze skutečnosti, že vyjádření žalované bylo žalobkyni doručeno, a tato přípisem z 16. 11. 2023 soudu pouze sděluje, že se omlouvá z nařízeného jednání, nicméně proti tvrzení o výplatě tohoto zadostiučinění nikterak nebrojí.

5. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 11 C 120/2013 soud zjistil následující. Dne 24. 5. 2013 podává [právnická osoba] s.r.o. v pozici žalobce v naříkaném řízení žalobu proti dvěma žalovaným, jímž se domáhá určení vlastnického práva k nemovitostem. Konkrétně se domáhá určení, že žalovaná 2, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, je vlastníkem celkem osmi pozemků k. ú. [okres]. Ve spise je založeno několik desítek listinných příloh, zejména dokumentů z katastru nemovitostí, nabývacích titulů, spisů, či mapových podkladů. Žalobce je vyzván k úhradě soudního poplatku 27. 5. 2013, tento je uhrazen, žalovaní jsou vyzváni 10. 6. 2013 k vyjádření k žalobě. 26. 6. 2013 žalobkyně opravuje označení žalované 2, tedy žaloba je nyní vedena proti žalovanému 1. Basis [anonymizováno] a žalované 2. Česká republika – ÚZSVM. Dále doplňuje skutečnosti k naléhavému právnímu zájmu. Dne 9. 7. 2013 navrhuje žalobkyně změnu žalovaného [číslo] neboť došlo k převodu předmětných nemovitostí, žalovaný 1 se vyjadřuje 18. 7. 2013. K tomuto je založeno opět několik listin z katastru nemovitostí. Usnesením z 18. 7. 2013 soud připouští, aby na místě původního žalovaného vystupoval nadále žalovaný 1 [právnická osoba] Právní moci toto nabývá 12. 2. 2014. Nový žalovaný 1 podává 13. 8. 2013 odvolání proti svému vstupu do řízení, žalovaná 2 se vyjadřuje k žalobě 13. 6. 2013, soud činí úkony po podaném odvolání, do spisu strany v mezidobí zakládají další desítky listin z katastru nemovitostí: geometrické plány, mapy, nabývací tituly, výpisy ze starších evidencí nemovitostí. Věc je předložena odvolacímu soudu 24. 9. 2013, ve věci procesně nástupnictví, [název soudu] rozhoduje usnesením z 17. 1. 2014 tak, že v procesním nástupnictví je [právnická osoba] potvrzuje. Jednání je nařízeno na 17. prosince 2014, žalobce kontaktuje soud 24. 11. 2014 s žádostí o odročení na dobu osmi měsíců s tím, že strany budou jednat o smírném řešení předmětu sporu. Soud tedy jednání odročuje, po uplynutí požadované lhůty 5. 8. 2015 kontaktuje žalobce soud s tím, že jednání stále probíhají. Žalobce žádá o prodloužení lhůty k jednání 30. 9. 2015, 27. 10. 2015 žalobce sděluje, že strany se dohodly na přerušení řízení dle § 110 o.s.ř. Toto strany potvrzují a usnesením z 6. 11. 2015 je pak řízení přerušeno dle § 110 o.s.ř. Dne 1. 11. 2016 sděluje žalobce soudu, že ke shodě nedošlo a že navrhuje pokračování v řízení. Usnesením ze dne 3. 11. 2016 je pak v řízení pokračováno. Strany se vyjadřují k podané žalobě, jednání je nařízeno na 15. 3. 2017. Žalobce žádá o odročení z důvodu dovolené a soud jednání odročuje na 29. 3. 2017. Ve spisu jsou dále založeny další listiny týkající se nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Jednání je poté nařízeno na 21. 6. 2017, toto jednání se koná. Jsou čteny listinné důkazy, jednání je odročeno na neurčito s ohledem na zvážení dalšího dokazování. Ve spise jsou poté založeny další listiny v počtu desítek kusů týkající se podkladů z katastru nemovitostí, geometrické plány, mapy, prohlášení, doklady z veřejných rejstříků jako je obchodní rejstřík, a nabývací tituly, zejména předchozích vlastníků. Jednání je poté nařízeno na 20. září 2017. Toto jednání se koná, je ukončeno dokazování a vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku z 25. 9. 2017 je založeno pod číslem listu 244, tímto je zamítnut návrh žalobce na určení, že Česká republika je vlastníkem předmětných nemovitostí a je rozhodnuto o nákladech řízení. Žalobce žádá opravu zjevné nesprávnosti 4. 10. 2017 a podává odvolání 6. 10. 2017 10. 10. 2017 vydává soud opravné usnesení, soud vyzývá odvolatele k úhradě soudního poplatku, strany se vyjadřují k podanému odvolání, věc je předložena odvolacímu soudu 23. 11. 2017 [název soudu] rozhoduje usnesením z 22. 12. 2017, pod číslem listu 268, a to tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušuje, věc mu vrací k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k opačnému závěru, a to sice tomu, že žalobce je aktivně legitimován, neboť mu svědčí naléhavý právní zájem, který soud prvé instance neshledal. To vše za situace, kdy se určení domáhá žalobce ve prospěch jiného subjektu k nemovitostem, na nichž se nacházejí stavby žalobce, či přístupové cesty k nim. Jednání je nařízeno na 28. 3. 2018, žalobce žádá o odročení z rodinných důvodů. Jednání je odročeno na 23. 5. 2018 22. 5. 2018 oznamuje ukončení zastoupení žalovaného 1 jeho právní zástupce, a toto přebírá právní zástupce nový. Jednání se koná 23. 5. 2018 a je odročeno za účelem ustanovení mediátora, na kterém se strany shodly. Soud poté nařizuje usnesením z 23. 5. 2018 mediační řízení předtím zvoleným mediátorem. Mediátor sděluje 30. 8. 2018, že mediace stále probíhá, poté sděluje 18. 10. 2018, že dohoda uzavřena nebyla. Jednání je nařízeno na 20. února 2019. Žalovaná žádá o odročení tohoto jednání z důvodu kolize. Jednání je odročeno na 6. 3. 2019. Zde žádá o odročení právní zástupce žalobce z důvodu dovolené. Jednání je odročeno na 3. 4. 2019, toto jednání se koná, je navržen výslech svědků a jednání je odročeno na neurčito. Žalovaná doplňuje svá tvrzení 17. 6. 2019. Jednání je pak nařízeno na 10. 6. 2019, toto se koná, jsou slyšeni 3 svědci a účastník. Jednání je odročeno na 4. 9. 2019. Stranám je daná lhůta k doplnění důkazních návrhů, 27. 6. 2019 doplňuje důkazní návrhy žalovaná 1, žalovaná 2 se vyjadřuje 27. 6. 2019, žalobce 28. 6. 2019. Žalobce bere 14. 8. 2019 částečně své důkazní návrhy zpět. Soud vyzývá strany k formulaci procesních návrhů, jak bylo dříve dohodnuto, a to 1. 10. 2019. Žalovaná tak činí 15. 10. 2019 s tím, že nemá nových návrhů, žalobce se vyjadřuje 15. 10. 2019. Do spisu jsou založeny další listiny, týkající se nabytí vlastnických práv k předmětným nemovitostem. Žalobce sděluje dále, že trvá 30. 10. 2019 na výslechu dalších dvou svědků. Jednání je nařízeno na 6. 1. 2020, poté odročeno na 2. 3. 2020, toto jednání se koná. Jsou slyšeni svědci, jednání je odročeno na neurčito. Ve věci je poté nařízeno místní šetření, toto je však odvoláno 17. 3. 2020 z důvodu koronavirových opatření. Místní šetření je odročeno na 14. 5. 2020. Do spisu jsou založeny další listiny týkající se nabývacích práv k předmětným nemovitostem. Jednání na místě samém se koná 14. 5. 2020, kdy je provedeno ohledání parcel, se stranami je dohodnuto, že jednání bude nařízeno po žních s ohledem k protiepidemickým opatřením. Do spisu je založena fotodokumentace z místního ohledání. Žalovaná činí návrh na doplnění dokazování 7. 8. 2020, jednání je pak neřízeno na 21. 10. 2020, toto se koná, jsou slyšeni svědci, jednání je odročeno na neurčito. Jednání je poté nařízeno na 6. 1. 2021, žalobce žádá o jeho odročení 4. 1. 2021. Soud jednání poté odročuje na 3. 3. 2021 žalobce opět žádá o odročení 1. 3. 2021. Jednání je odročeno na 28. 4. 2021. Toto jednání se koná, strany žádají možnost přednést závěrečné návrhy písemně, což soud umožňuje. Závěrečné návrhy jsou pak založeny v písemné podobě do spisu, rozsudek je poté vyhlášen 7. 6. 2021, na jednání, které je za tímto účelem nařízeno. Písemné vyhotovení rozsudku okresního soudu ze 7. 6. 2021 je založeno pod číslem listu 489, je na něm doložka právní moci k 9. 2. 2023 ve spojení s rozhodnutím soudu odvolacího. Soud tímto zamítl návrh na určení, že žalovaná 2, tj. ČR-ÚZSVM, je vlastníkem předmětných pozemků a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaná 2 podává odvolání 24. 6. 2021, rovněž žalobce podává odvolání 24. 6. 2021, žalovaná 2 toto odůvodňuje 8. 7. 2021, věc je předložena k rozhodnutí o odvolání 30. 7. 2021, strany se ještě vyjadřují k podaným odvoláním, jednání odvolacího soudu je nařízeno na 16. 12. 2022. Nový právní zástupce žalobce žádá o odročení jednání, jednání odvolacího soudu je odročeno na 17. 1. 2023, a toto se koná. Další jednání odvolacího soudu se koná 24. 1. 2023. Na tomto je pak vyhlášen rozsudek pod číslem listu 540, odvolací soud tímto rozsudek soudu prvé instance potvrdil a změnil ve výroku nákladovém. Na tomto rozsudku je doložka právní moci k 9. 2. 2023. Tím dle obsahu spisu naříkané řízení končí.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk.

11. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 24. 5. 2013, kdy podává žalobu, do 9. 2. 2023, kdy nabývá právní moci druhé rozhodnutí odvolacího soudu, tedy trvá 9 let a 8 měsíců, což je doba nepřiměřeně dlouhá.

14. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, a to zejména písm. d) - postupu soudů během řízení. V průběhu naříkaného řízení soud shledal období dvou dílčích průtahů, který tento závěr potvrzují. Jedná se o období od 12. 2. 2014, kdy nabývá právní moci rozhodnutí soudu prvé instance ve spojení s rozhodnutím soudu odvolacího, kterým je potvrzeno, že namísto žalovaného 1 vstupuje do řízení [právnická osoba], a období průtahu trvá až do 17. 12. 2014, kdy je teprve ve věci nařízeno jednání na tento den. Tedy od rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu do jednání ve věci uplyne 10 měsíců, což je doba nepřiměřeně dlouhá. Druhým obdobím průtahu je období od 30. 7. 2021, kdy je věc podruhé předložena s rozsudkem ve věci samé odvolacímu soudu, do 6. 12. 2022, kdy je teprve nařízeno jednání odvolacího soudu, tedy nařízení jednání odvolacího soudu trvá 1 rok a 5 měsíců, což je doba nepřiměřeně dlouhá. Tedy vyhodnocením kritéria § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk soud dospívá k závěru o existenci odpovědnostního titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

15. Tento závěr nevyvrací ani hodnocení kritérií ostatních. Pokud jde o kritérium § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk, pak soud dospěl, viz níže, k závěru o tom, že řízení bylo nadstandardně skutkově i procesně složitým, nicméně nikoli natolik, aby toto odůvodnilo celkovou délku jakožto přiměřenou a soud pro toto kritérium tedy základní částku modifikoval. Rovněž tak pokud jde o kritérium § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk, pak soud dospěl k závěru, že účastníci řízení, včetně žalobce, se na délce řízení zásadním způsobem negativně podíleli, nicméně rovněž nikoli natolik, aby toto celkovou délku řízení ospravedlnilo, a proto soud i pro toto kritérium dospěl k závěru o modifikaci základní částky odškodnění pro toto kritérium. Zbývající kritérium je kritérium § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, význam řízení, který soud shledal neutrálním, tedy ani toto kritérium neodůvodňuje celkovou délku řízení jakožto přiměřenou; spíše hovoří pro závěr, že řízení mělo být ukončeno v době kratší.

16. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

17. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

18. Za posuzované řízení v délce trvání 9 let a 8 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 130 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal. K těmto jednotlivým kritériím se soud podrobně vyjadřuje níže, a příp. pro tyto základní částku odškodnění modifikuje – soud nicméně nedospěl k závěru, že by se některé z těchto kritérií na celkové délce řízení podílelo natolik zásadní měrou (výjimečně), že by toto mělo být zohledněno ještě navíc (vedle modifikace) tím, že bude navýšena i samotná základní částka ročního odškodnění.

19. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011.

20. Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové a stránce procesní a soud pro tato dvě kritéria souhrnně ponížil základní částku odškodnění o 10 %. Skutková složitost věci se projevila zejména tím, že v řízení bylo třeba vyhodnotit několik desítek listin z katastru nemovitostí, zejména staré evidence vlastnického práva účastníků řízení a jejich právních předchůdců, a po procesní stránce bylo řízení složitější v tom směru, že bylo slyšeno cca 6 svědků, účastníci, a konalo se místní šetření. Toto tuto modifikaci základní částky odškodnění odůvodňuje. Po právní stránce bylo řízení sice složitějším, pokud jde o otázku legitimace v řízení a naléhavého právního zájmu, nicméně skutečnost, že pro chybný závěr o absenci naléhavého právního zájmu bylo rozhodnutí soudu prvé instance z 25. 9. 2017 dne 22. 12. 2017 zrušeno, se jednak na délce řízení časově zásadněji nepromítlo, zejména však toto nelze klást dalším ponížením odškodnění k tíži poškozeného. Pokud jde o počet soudních instancí, pak bylo rozhodováno 2× soudem prvé instance a 2× soudem odvolacím, tedy ani počet soudních instancí se na délce řízení dominantně nepromítl, a soud jak pro kritérium právní složitosti řízení, tak počtu soudních instancí základní odškodnění dále nemodifikoval. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Jednání poškozeného se naopak na délce řízení negativním způsobem zásadně promítlo. Soud ve věci totiž nařídil jednání na 17. 12. 2014. Na to reaguje právní zástupce žalobce s žádostí o přerušení jednání na dobu osmi měsíců, kdy strany budou jednat o mimosoudním řešení předmětu sporu, což nakonec vyústí ve společnou žádost o přerušení řízení dle § 110 o.s.ř., čemuž soud vyhovuje, strany však mimosoudní řešení sporu nenaleznou a v řízení je pak pokračováno na základě usnesení z 3. 11. 2016. Lze tak uzavřít, že fakticky po dobu od listopadu 2014 do listopadu 2016, tedy (necelé) 2 roky, nebylo řízení vedeno z vůle stran, včetně žalobce jakožto poškozeného. Z celkové délky řízení toto činí cca 20 % jeho celkové délky a soud za prodloužení délky naříkaného řízení o tuto dobu neodpovídá. Soud proto přistoupil k procentuálně odpovídajícímu ponížení základní částky odškodnění rovněž o 20 %. Na délce řízení se dále žalobce negativně podílel nadstandardně četnými žádostmi o odročení jednání. Jak se podává výše, žalobce žádal celkem 6× o odročení nařízeného jednání a jakkoli soud nařizoval další jednání v termínech nejbližších, pak toto v součtu rovněž vedlo k zásadnímu prodloužení délky řízení, celkově cca o 1 rok. Procentuálně vyjádřeno, z celkové délky řízení 10 let se jedná o dalších 10 % délky řízení, kterou zavinil svým chováním poškozený. Soud tedy pro toto kritérium dále ponížil základní částku odškodnění o dalších 10 %. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítly průtahy (jak je uvedeno výše). Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již tím, že soud ve věci shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení a stanovením peněžité formy zadostiučinění. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá dále ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění. Řízení jinak probíhalo plynule ve snaze dosáhnout rozhodnutí ve věci samé. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto běžný, když i subjektivně žalobce tento dovozoval fakticky od významu typového.

21. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací nutno ponížit o 40 % na výsledných 78 000 Kč. Žalovaný přitom žalobci již poskytl po podání žaloby, avšak v rámci lhůty pro předběžné projednání nároku, odškodnění vyšší, v částce 110 500 Kč. Žalobce na toto nereagoval ani částečným zpětvzetím žaloby, proto soud řízení o celém žalobním požadavku na úhradu 134 712 Kč s příslušenstvím zamítl.

22. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované uplatnil předběžně dne 8. 8. 2023, žalovaná žalobci plnila v rámci lhůty pro předběžné projednání nároku dne 10. 10. 2023, tedy žalobci nárok na úhradu úroků z prodlení nevznikl, neboť žalovaná plnila i soud rozhodl ještě před uplynutím šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku. Konečně sám žalobce úroky z prodlení požaduje až od 10. 2. 2024.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná, vůči které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, byla plně procesně úspěšná, proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů ve výši tří úkonů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř., konkrétně ve výši 900 Kč, za úkon vyjádření ve věci, účast na soudním jednání a přípravu na něj. Jejich úhradu uložil soud žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení