10 C 150/2024 - 128

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 30 000 Kč a nákladů řízení takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 30 000 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 12 765,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 30 000 Kč a nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že je organizací určenou ke vzdělávání dětí, a současně spravuje mimo jiné služební byt pro své zaměstnance o velikosti 2+1 situovaný v budově Základní školy [adresa]. Žalobkyně pronajala předmětný byt smlouvou o nájmu bytu ze dne 14. 1. 2021 svému zaměstnanci - [jméno FO], za nájemné ve výši 5 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2021. Následně byl tento byt pronajat nájemní smlouvou ze dne 23. 8. 2021 svědku [jméno FO], který ve škole rovněž vykonával práce související s činností školníka. Ve smlouvě bylo sjednáno nájemné ve výši 500 Kč měsíčně, nicméně slovy zde bylo uvedeno pět tisíc pět set korun českých za měsíc. Za žalobkyni uzavřela obě výše uvedené nájemní smlouvy žalovaná, která byla od 1. 8. 2009 jejím statutárním orgánem. Žalovaná se následně dne 20. 2. 2023 vzdala funkce ředitelky ke dni 31. 7. 2023, a k 31. 12. 2023 ukončila svůj pracovní poměr v návaznosti na zjištění žalobkyně, že řádně neplní své pracovní povinnosti. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná nedůsledně kontrolovala placení nájemného, neboť po nájemci [jméno FO] požadovala nájemné pouze ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobkyně se proto obrátila na žalovanou i na nájemce s tím, že za období od 1. 9. 2021 do 1. 9. 2023 činí dlužné nájemné 120 000 Kč, a po každém z nich žádala zaplacení poloviny této částky. Žalobkyně požadovala po svědku [jméno FO] částku ve výši 60 000 Kč z titulu jeho bezdůvodného obohacení. Svědek [jméno FO] nárok žalobkyně uznal, a protože se rozhodl svůj závazek splnit, uzavřela s ním žalobkyně dohodu o narovnání. V této dohodě se svědek zavázal uhradit část nezaplaceného nájemného ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně požadovala zbývající část dluhu ve výši 60 000 Kč po žalované, a to z titulu porušení jejích povinností řádného hospodáře, neboť svým jednáním způsobila žalobkyni majetkovou újmu. Podle žalobkyně žalovaná řádně nekontrolovala finanční hospodaření žalobkyně, protože nájemné ve výši 500 Kč měsíčně, se kterým se spokojila, neodpovídá běžnému nájemnému v daném místě a čase. Takto způsobenou majetkovou újmu však žalovaná odmítla žalobkyni uhradit. Žalobkyně se proto rozhodla požadovat po žalované částku 30 000 Kč, kterou jí však žalovaná ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná uvedla, že neporušila žádnou povinnost péče řádného hospodáře při kontrole finančního hospodaření žalobkyně nebo jejího majetku. Žalovaná namítala, že se žalobkyně původně domáhala svého nároku vůči ní dopisem ze dne 23. 11. 2023 z titulu bezdůvodného obohacení. Nájemné v nájemní smlouvě uzavřené se svědkem [jméno FO] dne 23. 8. 2021 bylo sjednáno v souladu s vůlí smluvních stran, a se souhlasem starosty obce [adresa], a mělo činit 500 Kč měsíčně. Částka 5 500 Kč uvedená ve smlouvě slovy, byla pouze písařskou chybou, protože text vycházel ze starší verze smlouvy, uzavřené s předchozím školníkem. Podle žalované má služební byt pro školníka jiný charakter než běžné nájemní byty, což odůvodňovalo nižší výši nájemného. Pravidelné čtvrtletní kontroly [obec] ani auditorská zpráva neprokázaly pochybení žalované, a neměly námitek k výši nájemného hrazeného svědkem [jméno FO]. Žalovaná dále uvedla, že dohoda o narovnání měla vypořádat celou pohledávku žalobkyně ve výši 120 000 Kč, nicméně byla uzavřena na částku 30 000 Kč. Z tohoto důvodu nemá žalobkyně další nároky vůči žalované.

3. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalobkyně je organizací určenou ke vzdělávání dětí, která spravuje mimo jiné služební byt pro své zaměstnance o velikosti 2+1, o rozloze 51,8 m2, který je situován v budově Základní školy [adresa]. Žalovaná byla zaměstnankyní žalobkyně od 2. 7. 2007 do 31. 12. 2023, a s účinností od 1. 8. 2009 byla jmenována ředitelkou základní školy, a byla statutárním orgánem žalobkyně až do 31. 7. 2023. Dále nebylo mezi účastnicemi sporu o tom, že žalobkyně zastoupená žalovanou jako statutárním orgánem pronajala předmětný byt smlouvou o nájmu bytu ze dne 14. 1. 2021 svému zaměstnanci [jméno FO], který pracoval ve škole jako školník, za nájemné ve výši 5 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2021 (viz též Smlouva o nájmu bytu ze dne 14. 1. 2021). Dále bylo mezi účastnicemi nesporné, že žalobkyně zastoupená žalovanou jako svým tehdejším statutárním orgánem uzavřela jako pronajímatel nájemní smlouvu ze dne 23. 8. 2021 se svědkem [jméno FO], jaké nájemcem, kterému pronajala předmětný byt, a že svědek [jméno FO] vykonával pro žalobkyni činnost školníka. V předmětné smlouvě ze dne 23. 8. 2021 bylo stanoveno nájemné, které v číselném vyjádření činilo 500 Kč měsíčně a ve slovním vyjádření částku 5 500 Kč měsíčně, o čemž panovala mezi účastnicemi shoda. Soud proto vzal tato shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z Dodatku č. 3 Zřizovací listiny [právnická osoba], tj. žalobkyně, vyplývá, že žalobkyně je příspěvkovou organizací. Žalobkyně měla podle článku 6, odst. 4, písm. a) tohoto dodatku povinnost ke svěřenému majetku, a to majetek držet a hospodárně využívat pro splnění hlavního účelu předmětu činnosti a doplňkové činnosti podle zřizovací listiny. Podle písmene d) téhož ustanovení měla žalobkyně povinnost sjednat při pronájmu majetku nájemné nejméně ve výši, které je v daném místě čase obvyklé. Nižší nájemné bylo možné sjednat, pokud to bylo opodstatněné. Podle článku 6, odst. 5. písm. a) dodatku měla žalobkyně ke svěřenému majetku právo vlastním jménem a na vlastní účet mimo jiné pronajmout byt na dobu jednoho roku včetně, a to opakovaně s tím, že na dobu delší než 1 rok tak mohla učinit pouze s předchozím písemným souhlasem zřizovatele.

5. Soud ze Smlouvy o nájmu bytu ze dne 23. 8. 2021 dále zjistil, že v článku II. odst. 2 smlouvy bylo uvedeno, že „pronajímatel a nájemce se dohodli na úhradě nájemného za přenechaný předmět nájmu k dočasnému užívání měsíčně ve výši 500 Kč, slovy: pět tisíc pět set korun českých za měsíc, nájemce je povinen tuto částku platit na základě faktury vystavené pronajímatelem“. Podle článku II odst. 4 smlouvy byla první platba nájemného ve výši 500 Kč zaplacena na základě faktury vystavené pronajímatelem (tj. žalobkyní) při podpisu této smlouvy, což pronajímatel podpisem této smlouvy potvrdil. Podle článku IV. smlouvy byl nájem uzavřen na dobu určitou, a to po dobu výkonu práce svědka [jméno FO] pro pronajímatele od 1. 9. 2021 do ukončení účinnosti pracovního poměru. Podle odst. 3 měl nájem služebního bytu skončit posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém svědek přestal vykonávat práci pro žalobkyni.

6. Dopisem ze dne 23. 11. 2023 žalobkyně informovala žalovanou, že svědek [jméno FO] hradil v pronajatém bytě žalobkyně omylem nájemné ve výši 500 Kč, čímž vznikl dluh na nájemném za dobu od 1. 9. 2021 do 1. 9. 2023 ve výši 120 000 Kč. Žalobkyně navrhla rozdělení dluhu mezi více osob a uzavření dohody o narovnání na částku 30 000 Kč.

7. Z e-mailové korespondence účastnic je zřejmé, že se žalobkyně e-maily z 11. 12. 2023 a února a března 2024 obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaná uzavřením předmětné nájemní smlouvy se svědkem [jméno FO] s nájemným 500 Kč měsíčně způsobila žalobkyni škodu, neboť výše nájemného byla podhodnocena. Žalovaná v únoru 2024 sdělila žalobkyni, že předmětné nájemné se svědkem [jméno FO] bylo sjednáno ve výši 500 Kč, což bylo konzultováno i se starostou města [adresa], a bylo to i vůlí stran smlouvy; pouze nedopatřením došlo k chybě, kdy částka vyjádřená slovy nebyla opravena. K dohodě mezi účastnicemi ohledně předmětu sporu tedy nedošlo.

8. Z dopisu ze dne 26. 1. 2024 je zřejmé, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k uzavření dohody o náhradě škody a současně ji upozornila na možnost řešení sporu u soudu. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že tato výzva byla žalované doručena. Soud proto vzal toto shodné tvrzení účastníků za své skutkové zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

9. Z Dohody o narovnání má soud za prokázané, že byla uzavřena 16. 2. 2024 mezi žalobkyní a svědkem [jméno FO]. Podle této dohody se její účastníci dohodli na narovnání práv a povinností vyplývajících z pracovního poměru tak, že uplatňovaná pohledávka za bezdůvodné obohacení se v návaznosti na právní odpovědnost dalších osob upravuje ve vztahu ke svědkovi tak, jak dále uvedeno. Strany smlouvy uvedly, že svědek [jméno FO] má na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 23. 8. 2021 pronajatý předmětný služební byt, protože u žalobkyně vykonává práci školníka. Dále je v dohodě uvedeno, že v článku II odst. 2 nájemní smlouvy byla dohodnuta cena nájmu 5 500 Kč za měsíc, přičemž tato částka je ve smlouvě stanovena slovy. V číslicovém zobrazení však bývala ředitelka školy uvedla částku 500 Kč, přičemž se jednalo o její pochybení. Z dohody dále vyplývá, že svědek [jméno FO] hradil na základě vystavených účetních dokladů a podle pokynů žalobkyně měsíčně částku 500 Kč za nájem, která ale neodpovídala výši srovnatelných nájmů v daném místě a čase. S ohledem na charakter bytu a činnost svědka ve prospěch žalobkyně se obě strany dohodly na výši nájemného ve výši 5 500 Kč s účinností od 1. 11. 2023. Dále je v dohodě uvedeno, že „za uplynulé období dvou let narostla dlužná částka do výše 120 000 Kč, ale vzhledem k tomu, že povinný (tj. svědek [jméno FO]) nezpůsobil tento právní problém, oprávněný (tj. žalobkyně) bude po něm požadovat pouze část, a to ve výši 30 000 Kč“. Oba účastníci se tedy vedeni snahou vypořádat existující práva a povinnosti vyplývající z existující pohledávky dohodli tak, že svědek [jméno FO] uznal nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 30 000 Kč, kterou se jí zavázal zaplatit v libovolných splátkách do 31. 12. 2025. Obě strany prohlásily s odkazem na ustanovení § 1903 a následujících občanského zákoníku, že jejich vzájemná práva a povinností upravené touto dohodou jsou narovnány a ke dni 16. 2. 2024 nemají vůči sobě žádných dalších nároků ani pohledávek.

10. Podle výpisu z Usnesení Rady [adresa], konané 19. 2. 2024, které se týkalo žalobkyně a dohody o narovnání, vzala Rada města na vědomí průběh řešení úhrady majetkové škody způsobené nedbalostí blíže neurčené zaměstnankyně žalobkyně a pověřila advokáta města požadovat smírný postup úhrady náhrady škody ve výši 30 000 Kč, a současně jej pověřila podáním žaloby ve věci náhrady škody způsobené nedbalostí zaměstnankyně žalobkyně.

11. Svědek [jméno FO] vypověděl, že před zhruba třemi a půl lety začal pracovat u žalobkyně jako školník a bydlel ve služebním bytě žalobkyně. Do pracovního poměru jej tehdy přijímala ředitelka školy, tedy žalovaná, která s ním v srpnu 2021 uzavírala i Smlouvu ohledně nájmu služebního bytu. Žalovaná mu tehdy říkala, že má od pana starosty volnou ruku uzavřít nájemní smlouvu a stanovit nájemné, aby mohla získat kvalitního školníka. Z tohoto důvodu byly svědkovi stanoveny platby na byt ve výši 1 500 Kč na služby a ve výši 500 Kč na nájemném. V této výši platil svědek platby za bydlení do doby, než v září 2023 nastoupilo nové vedení žalobkyně. Toto vedení žalobkyně zjistilo, že ve smlouvě byla písařská chyba, které si nikdo nevšiml. Proto pak obdržel dopis od právního zástupce žalobkyně, v němž jej žalobkyně zpětně žádala o zaplacení nájemného ve výši 120 000 Kč. Tato skutečnost svědka překvapila, protože si myslel, že je vše v pořádku. Svědek informoval nové vedení žalobkyně, že měl platit dohodnuté nájemné 500 Kč měsíčně, ale žalobkyně poukazovala na to, že bývalý školník platil 5 500 Kč měsíčně. V září nebo říjnu 2023 proběhla schůzka, které se účastnilo i vedení města [adresa] a žalovaná. Svědek a žalovaná na ní říkali žalobkyni, že svědek měl hradit 500 Kč měsíčně. Zástupci města [adresa] s tím však nesouhlasili a žalovaná to neměla písemně potvrzené. Svědek byl proto v podstatě smířen s tím, že zaplatí celou požadovanou částku, výslovně to ale nepotvrdil. Bylo mu pak ale naznačeno, aby celý dluh nenechával na sobě a žalobkyně mu nabídla, že mu poníží dluh na částku 30 000 Kč, kterou bude moci uhradit v libovolných splátkách do konce roku 2025. Svědek dohodu se žalobkyní podepsal, protože nechtěl mít potíže a nechtěl chodit po soudech. Svědek na tuto částku již zaplatil celkem 20 000 Kč, a zbývá mu doplatit 10 000 Kč. Svědek v současné době pracuje jako školník na [právnická osoba], a za pronájem služebního bytu hradí nájemné ve výši 1 900 Kč měsíčně.

12. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 555 odst. 1 o.z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1 o.z. platí, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se při výkladu projevu vůle přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

14. Podle § 159 odst. 1 o.z. kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Podle odstavce 2 téhož ustanovení člen voleného orgánu vykonává funkci osobně; to však nebrání tomu, aby člen zmocnil pro jednotlivý případ jiného člena téhož orgánu, aby za něho při jeho neúčasti hlasoval.

15. Podle §1903 odst. 1 o.z. lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. Podle § 1905 o.z. narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, která strany zřejmě nemohly mít na mysli.

16. Podle § 131 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, je ředitel statutárním orgánem školské právnické osoby. Ředitel rozhoduje ve věcech školské právnické osoby, pokud tento zákon nestanoví jinak.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaná byla v období od 2. 7. 2007 až do 31. 12. 2023 zaměstnankyní žalobkyně, a v době od 1. 8. 2009 do 31. 7. 2023 působila jako ředitelka základní školy, tedy byla statutárním orgánem žalobkyně. Žalovaná pak dne 23. 8. 2021 jako tehdejší statutární orgán žalobkyně uzavřela za žalobkyni nájemní smlouvu se svědkem [jméno FO], jímž byl svědkovi pronajat výše uvedený služební byt, neboť svědek pracoval u žalobkyně jako školník. Svědek [jméno FO] uvedl, že vůlí stran při uzavření smlouvy bylo sjednání nájemného ve výši 500 Kč měsíčně, přestože školník, který působil na základní škole před ním, hradil nájemné ve výši 5 500 Kč měsíčně. V písemném vyhotovení nájemní smlouvy ze dne 23. 8. 2021 sice byla výše tohoto nájemného číselně vyjádřena částkou 500 Kč měsíčně, nicméně podle slovního vyjádření mělo nájemné činit 5 500 Kč měsíčně. Svědek [jméno FO] se podle smlouvy zavázal hradit nájemné vždy na základě faktury vystavené žalobkyní. Soud má za prokázané, že mezi svědkem [jméno FO] a žalobkyní bylo skutečně sjednáno nájemné ve výši 500 Kč měsíčně, protože žalobkyně, za kterou v tu dobu jednala žalovaná jako její statutární orgán, tyto faktury svědku [jméno FO] vystavovala právě s touto částkou, jak potvrzuje Dohoda o narovnání ze dne 16. 2. 2024. Svědek pak tuto částku žalobkyni měsíčně hradil, jak sám vypověděl.

18. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyni v této souvislosti vznikla škoda. Obecně platí, že ředitel školy jako statutární orgán příspěvkové organizace odpovídá za řádné hospodaření s majetkem školy, a to v souladu se zřizovací listinou a právními předpisy upravujícími nakládání s veřejným majetkem. Na žalovanou se tedy vztahovala povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, jak vyplývá z ust. § 159 odst. 1 o.z. Soud v tomto směru odkazuje i na komentář C.H. Beck k § 131 školského zákona, RIGEL, Filip a spol., Školský zákon. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 611, marg. č. 3, podle něhož „Na ředitele se vztahuje obecná povinnost člena voleného orgánu jednat s péčí řádného hospodáře (§ 159 ObčZ), včetně důsledků plynoucích z porušení této povinnosti.“ Konkrétní povinnosti a kompetence žalované jako ředitelky byly upřesněny ve zřizovací listině žalobkyně, resp. v jejím dodatku č.

3. Tato listina tak stanovila rámec pro hospodaření s majetkem školy (tj. žalobkyně). Jak vyplývá z Dodatku č. 3 Zřizovací listiny žalobkyně, měla žalobkyně svěřen majetek, se kterým měla hospodařit, jímž byl výše uvedený služební byt. Ten měl sloužit pro potřeby školy a měl být hospodárně využíván. Žalovaná jako tehdejší statutární orgán žalobkyně tedy byla oprávněna podle tohoto Dodatku pronajmout služební byt svědku [jméno FO] a sjednat nájemné, které mělo být v daném místě a čase obvyklé. Žalovaná jednající za žalobkyni se podle Dodatku mohla se svědkem [jméno FO] dohodnout na nižším nájemném, ovšem pouze v případě, jestliže by to bylo opodstatněné, tj. by odůvodňovaly dané okolnosti.

19. Jak vyplynulo z výpovědi svědka [jméno FO], dohodl se se žalovanou jednající za žalobkyni na měsíčním nájemném ve výši 500 Kč proto, že žalobkyně potřebovala zajistit vhodného školníka. Je otázkou, zda pro sjednání nájemného v této výši byly splněny podmínky, tedy zda skutečně byla dohoda o nižší výši nájemného oproti nájemnému sjednanému s bývalým školníkem opodstatněná, a zda s ohledem na to, že nájem služebního bytu byl sjednán na dobu neurčitou, tedy delší než 1 rok, měla žalovaná předchozí písemný souhlas zřizovatele žalobkyně k uzavření předmětné nájemní smlouvy se svědkem [jméno FO]. Jak totiž vyplývá z článku IV. smlouvy, bylo sice ve smlouvě sjednáno, že je nájemní smlouva uzavřena na dobu „určitou“, nicméně konec této doby byl omezen blíže neurčitou dobou výkonu práce svědka pro žalobkyni. Soud se však splněním výše uvedených podmínek blíže nezabýval, neboť tuto otázku považoval za nadbytečnou, jak dále uvedeno.

20. Pokud by totiž žalovaná skutečně měla předchozí písemný souhlas zřizovatele žalobkyně k uzavření předmětné nájemné nájemní smlouvy se svědkem [jméno FO], případně zde byly odůvodněné okolnosti, pro které mohlo být nájemné sjednáno ve výši 500 Kč měsíčně, žalovaná neporušila svoji povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, a tedy neodpovídá žalobkyni za případnou škodu, a žaloba v takovém případě není důvodná.

21. Naopak jestliže žalovaná uzavřením smlouvy se svědkem [jméno FO] s nájemným ve výši 500 Kč měsíčně porušila své povinnosti řádného hospodáře, pak žalobkyni vznikla škoda představující rozdíl mezi obvyklým nájemným a nájemným sjednaným se svědkem [jméno FO]. Tuto škodu by pak musela nahradit žalovaná právě podle § 159 o.z., nicméně pouze v případě, že by škoda nebyla nahrazena žalobkyni jinak, například svědkem [jméno FO], vůči kterému i žalobkyně celý svůj nárok uplatnila.

22. Žalobkyně považovala za obvyklé nájemné v daném místě a čase částku 5 500 Kč, která byla sjednána s předchozím školníkem panem [jméno FO] ve smlouvě o nájmu bytu ze dne 14. 1. 2021. Svědek [jméno FO] vypověděl, že v současné době platí na jiné základní škole za nájem služebního bytu částku ve výši 1 900 Kč měsíčně. Obvyklé nájemné se tak mohlo pohybovat v rozmezí mezi těmito částkami. Pokud by soud vycházel z částky, kterou hradil předchozí školník, pak by škoda žalobkyně za období od září 2021 do září 2023 představovala 24 x částku 5 000 Kč (tj. 5 500 – 500), tedy celkem 120 000 Kč. Žalobkyně tuto celou částku požadovala nejprve po svědku [jméno FO], jak je zřejmé z jeho výpovědi. Svědek [jméno FO] však měl za to, že za dané období činilo nájemné 500 Kč měsíčně, které řádně hradil, a proto s požadavkem žalobkyně na zaplacení této částky nejprve nesouhlasil. Teprve poté, co zjistil, že žalovaná jako tehdejší statutární orgán žalobkyně, neměla písemně potvrzeno, že nájemné bylo sjednáno ve výši 500 Kč měsíčně, a současně nechtěl řešit spor u soudu, přistoupil na uzavření dohody o narovnání se žalobkyní. Touto dohodou byla mezi ním a žalobkyní nově narovnána otázka sporné výše měsíčného nájemného, která měla s účinností od 1. 11. 2023 činit 5 500 Kč měsíčně, jak je zřejmé z Dohody o narovnání ze dne 16. 2. 2024. Současně došlo k narovnání jeho dluhu za dobu „uplynulého období dvou let“ právě ve výše 120 000 Kč, ohledně něhož si strany této dohody sjednaly, že svědek [jméno FO] nově zaplatí pouze částku 30 000 Kč.

23. Protože se Dohodou o narovnání se podle §1903 odst. 1 o.z. dosavadní nárok žalobkyně na zaplacení případné škody ve výši 120 000 Kč nahradil novým závazkem svědka [jméno FO], který se z tohoto titulu zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč, zanikl žalobkyni nárok požadovat (případnou) vzniklou škodu ve zbývající výši 90 000 Kč. Dohoda o narovnání totiž nahrazuje původní sporný nebo nejistý závazek novým závazkem, na kterém se strany dohodly. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 23 Cdo 3729/2022-90: „Narovnání (transactio) je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnání má řadu shodných rysů s privativní novací, neboť i její podstatou je, že dohodou zaniká dosavadní závazek a nahrazuje se jiným. … Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva a povinnosti, jimiž mohou disponovat. Spornost či pochybnost se vztahuje jak na skutkové, tak na právní otázky, příčinou může být i omyl; není přitom podstatné, zda se některá ze stran při vlastním hodnocení předpokladů narovnání mýlí.“ Z výpovědi svědka [jméno FO] současně vyplynulo, že tento nový dluh hradí, resp. že jej již ze dvou třetin uhradil, a je připraven v řádném termínu zaplatit i jeho zbývající část, jejíž splatnost nastane až 31. 12. 2025.

24. Pokud žalobkyně namítala, že Dohodou o narovnání ze dne 16. 2. 2024 narovnala se svědkem [jméno FO] pouze část svého nároku, pak tuto skutečnost popírá samotný text dohody, v níž se hovoří o celém závazku svědka ve výši 120 000 Kč, což potvrdil i svědek [jméno FO] ve své výpovědi, když uvedl, že jej žalobkyně zpětně žádala o zaplacení (celého) nájemného ve výši 120 000 Kč.

25. Soud proto má za to, že případný nárok žalobkyně na náhradu škody z titulu nájemného hrazeného v nižší než obvyklé výši zanikl nad částku 30 000 Kč. Protože při případném nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 30 000 Kč připadá na každý z měsíc za období dvou let částka 1 250 Kč měsíčně, tj. méně než nyní hradí svědek [jméno FO] za pronájem služebního bytu, považoval soud za nadbytečné, blíže se zabývat otázkou rozdílu mezi obvyklým nájemným v daném místě a čase a nájemným sjednaným se svědkem [jméno FO]. Nad to z částky 30 000 Kč již byla žalobkyni uhrazena případná škoda ve výši 20 000 Kč, a tedy v této části není žaloba důvodná. Splatnost zbývající částky 10 000 Kč nastane až 31. 12. 2025, a v této části je tak žaloba předčasná. Nad lze odůvodněně očekávat, že tuto částku zřejmě uhradí žalobkyni svědek [jméno FO], jak potvrdil ve své výpovědi.

26. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný, a proto jej v celém rozsahu zamítl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na to, že žalovaná byla v řízení plně úspěšná a má proto právo na plnou náhradu jejích nákladů. Náklady žalované představují mimosmluvní odměnu za 4 úkony právní služby po 2 300 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření, účast na jednání na dne 6. 12. 2024) a náhradu hotových výdajů za 1 úkon právní služby po 450 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (účast na jednání soudu dne 24. 1. 2025), to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. ve výši 2 215,50 Kč. Celkem tedy soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 765,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátkou, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo této advokátce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení