10 C 158/2023 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], 709 00 Ostrava zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 69797111, sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 165 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I Zamítá se žaloba na zaplacení 165 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 8. 2023 do zaplacení. II Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 8. 2023 domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu vyvolanou u něj vydáním nezákonného rozhodnutí, konkrétně nezákonným trestním stíháním ve věci vedené Okresním soudem ve [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že byl na základě předběžného projednání nároku žalovanou odškodněn co do částky 30 000 Kč, jelikož původně nárokoval částku 195 000 Kč, žalobou se domáhá rozdílu ve výši 165 000 Kč. Žalobce v žalobě popisuje v obecné rovině zásahy do osobnostní sféry, jak tyto soud rozebírá níže.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 29. 9. 2023. Uvedla, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobce odškodnila částkou 30 000 Kč. Žalovaná poukázala zejména na to, že žalobce je osobou s kriminální minulostí, neboť má v rejstříku trestů již 6 záznamů. S ohledem na obecně tvrzené zásahy a tuto trestní minulost žalobce pak má žalovaná za to, že poskytnuté zadostiučinění je dostačující.

3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil 24. 2. 2023 a mezi stranami bylo rovněž nesporným, že na základě stanoviska ze 4. 5. 2023 byla žalobci na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to v době před podáním žaloby, uhrazena částka 30 000 Kč.

4. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ve vztahu k žalobci (k 30. 6. 2022) soud zjistil, že žalobce byl celkem 6× odsouzen za trestnou činnost, a to v letech 1988, 1992, 2004, 2009, 2010 a 2012. Jednalo se o trestnou činnost týkající se ublížení na zdraví, výtržnictví a opakovaně pojistného podvodu.

5. Ze spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením ze dne 1. 6. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelství ve [adresa]. Dne 15. 10. 2020 byla podána obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne 1. 3. 2022, č.j. [spisová značka] byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a), b) tr.ř. Odvolání podané proti rozsudku bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 26. 8. 2022, č.j. [spisová značka]. Trestní stíhání tak bylo pravomocně skončeno dne 26. 8. 2022.

6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů.

7. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

10. Žalobce se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 165 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok poskytla finanční zadostiučinění stanoviskem ze dne 4. 5. 2023 a nárok odškodnila finančně částkou 30 000 Kč (před podáním žaloby; ve lhůtě pro předběžné projednání nároku).

11. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. [spisová značka]). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

12. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie České republiky ze dne 1. 6. 2020, č.j. [Anonymizováno][tel. číslo]/TČ-[Anonymizováno][tel. číslo], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku. Toto bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne 1. 3. 2022, č.j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 26. 8. 2022, č.j. [spisová značka].

13. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

14. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

16. Žalobce byl stíhán pro trestnou činnost vydírání, loupeže a padělání a pozměňování platebních prostředků. Svou povahou se tak jedná o trestnou činnost násilnou a majetkovou, přičemž za oba druhy této trestné činnosti byl žalobce již v minulosti odsouzen. Samotná povaha trestního stíhání ve vztahu k žalobci tak dle závěru soudu nemohla vyvolat odsouzení v očích veřejnosti, jako by tomu bylo u osoby, která doposud stíhána nebyla. Soud s tímto kritériem pracoval tak, že vycházel primárně při porovnání z odškodnění poškozených, stíhaných za trestnou činnost shodnou či obdobnou.

17. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

18. Žalobce byl stíhán po dobu dvou let a tří měsíců. Soud předně uzavírá, že se nejedná o dobu nepřiměřeně dlouhou, zejména s ohledem na skutkovou složitost děje, který byl předmětem šetření, a soud s tímto kritériem rovněž pracoval tak, že toto jakožto jedno ze základních kritérií porovnával s označenou či soudem dohledanou judikaturou.

19. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

20. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

21. Dále je třeba zohlednit, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. rozsudek ze dne 27. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

22. Pokud jde o zásahy v osobnostní sféře, pak žalobce konkrétně tvrdil, že byl zasažen na své cti a důstojnosti v tom směru, že byl vůbec nezákonně trestně stíhán, tedy samotným faktem vydání nezákonného rozhodnutí. A dále tím, že bydlel v malé obci s přibližně 1200 obyvateli, kde se o trestním stíhání vědělo. Dále žalobce tvrdil zásahy spočívající ve vyvolaném stresu, nejistotě z výsledku trestního stíhání a obav ohledně nestrannosti činnosti orgánů činných v trestním řízení. Ve zbytku byla tvrzení žalobce neurčitými a soud proto žalobce na jednání konaném 28. 11. 2023 poučil ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. o nutnosti tyto konkrétně specifikovat, zejména pokud jde o zásahy do rodinného, osobního či pracovního života, a dále do cti a důstojnosti za situace, kdy žalobce byl již 6× pravomocně za trestnou činnost odsouzen. I přes poučení soudu toto žalobce však nijak nedotvrdil. Soud tak tedy uzavírá, že tvrzení o zásazích ve sféře pracovní, osobní, rodinné a cti a důstojnosti nad rámec výše uvedeného zůstaly nedotvrzeny.

23. Ve stručnosti tak lze shrnout, že žalobce v řízení tvrdil obecné zásady na cti a důstojnosti vyvolané tím, že byl vůbec nezákonně trestně stíhán, tedy že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, že byl v souvislosti s tím vystaven obavám o výsledek trestního stíhání a stresu a jediný konkrétní zásah, který tvrdil byl, že se o trestním stíhání vědělo v obci, kde bydlel. Takto obecně tvrzené zásahy má soud za prokázané a nebylo třeba k nim vést dokazování, když jsou plně uvěřitelnými. Ve zbytku žalobce zásahy do osobnostní sféry ani přes poučení soudu nedotvrdil, tedy nedotvrzeny zůstaly zásahy v osobnostní sféře nad rámec zásahu do cti a důstojnosti výše uvedeného, dále nedotvrzeny zůstaly zásahy ve sféře rodinné, jakož i sféře pracovní - v tomto směru žalobce sice tvrdil, že byla negativně ovlivněna činnost společnosti [právnická osoba], nicméně neuvedl, jak se toto konkrétně dotklo jeho osoby, tedy jeho jakožto fyzické osoby odlišné od této právnické osoby. Rovněž žalobce nedotvrdil další zásahy na cti a důstojnosti ve vztahu k jeho osobě za situace, kdy je osobou v minulosti 6× trestně odsouzenou.

24. I přes obecně tvrzené zásahy a předchozí odsouzení žalobce má soud zato, že zejména pro délku trestního stíhání, kdy žalobce byl vlivům trestního stíhání vystaven po dobu dvou let a tří měsíců, má soud zato, že žalobci by se mělo dostat odškodnění finančního.

25. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

26. Soud vyšel primárně z případů dohledaných vlastní činností.

27. Konkrétně z rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán po dobu jednoho roku a tří měsíců pro zločin loupeže, za který mu hrozil trest odnětí svobody 2 roky až 10 let. U tamního poškozeného byly shledány konkrétní zásahy ve sféře zdravotní, trpěl pocity frustrace a beznaděje a utlumil své volnočasové aktivity. Tamní poškozený rovněž tvrdil konkrétní zásahy spočívající v tom, že konkrétně označené osoby přihlížely zásahu orgánů činných v trestním řízení, čímž byla poškozena dobrá pověst tamního poškozeného. U poškozeného se jednalo se o osobu v minulosti netrestanou. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Porovnáním s tímto případem soud dospívá k závěru, že žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve výši 30 000 Kč ve vztahu k žalobci je dostačujícím. Poškozený v porovnávaném případě byl stíhán pro shodnou trestnou činnost, se stejnou hrozící trestní sazbou, trestní stíhání bylo sice o rok kratší, nicméně u tamního poškozeného byly shledány zcela konkrétní zásahy, zejména ve sféře zdravotní a sociální, rovněž byl zadržen. Naproti tomu u žalobce konkrétní zásahy, jak soud uvádí výše, shledány nebyly. S přihlédnutím k tomu, že obecně zásahy do cti a důstojnosti u žalobce je třeba zohlednit i v tom směru, že je osobou v minulosti 6× trestanou, pak soud uzavírá, že porovnáním s tímto případem se jeví částka 30 000 Kč jakožto dostačující.

28. Soud dále porovnal případ žalobce s případem řešeným Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán dobu 10 měsíců pro trestný čin omezování osobní svobody a sexuálního nátlaku a znásilnění, hrozil mu trest odnětí svobody až 12 let, byl ve vazbě 224 dnů. Tamní poškozený byl nucen podrobit se v rámci trestního stíhání ponižujícímu falometrickému vyšetření a byl nucen veřejně odkrýt svoji sexuální orientaci. Na své cti a důstojnosti byl tamní poškozený zasažen tím, že byl zadržen za účasti několika obyvatel domu a jeho rodina se z důvodu zásahu do cti a důstojnosti z tehdejšího bydliště odstěhovala. Rovněž se od tamního poškozeného odvrátila většina dosavadních přátel. Na cti a důstojnosti byl tamní poškozený rovněž zasažen tím, že byl nucen veřejně líčit své sexuální preference, a to na jednání, kterého se účastnil větší počet osob ve veřejnosti. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. I porovnáním s tímto případem soud dospívá k závěru, že žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve vztahu k žalobci ve výši 30 000 Kč není nízkým. V porovnání s tímto poškozeným byl žalobce stíhán za obdobnou trestnou činnost, lze spíše uzavřít, že tamní poškozený byl stíhán pro trestnou činnost ještě odsouzeníhodnější, což kompenzuje to, že trestní stíhání žalobce trvalo o 1,5 roku déle. Jak uvedeno, u žalobce byly shledány pouze obecné zásahy, naopak u tamního poškozeného byly shledány zcela konkrétní zásahy, zejména do cti a důstojnosti, jak tyto soud rekapituluje. Tedy porovnáním s tímto případem soud dospívá k závěru, že částka 30 000 Kč ve vztahu k žalobci je odškodněním odpovídajícím.

29. Soud dále vyšel z porovnání s případem řešeným Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán dobu 11 měsíců pro zločin loupeže a výtržnictví, hrozil mu trest odnětí svobody až 12 let. Tamní poškozený byl zadržen, byly shledány konkrétní zásahy profesní, zejména v nutnosti vysvětlovat absenci v práci v souvislosti s trestním stíháním, kde jinak poškozený pracoval 19 let a měl dobrou pověst. Tamní poškozený, respektive poškozená, byla zesměšňována ze strany kolegů, přestali si jí vážit. Tamní poškozený prokázal konkrétní zásahy ve sféře zdravotní, byl nucen užívat antidepresiva a u tamního poškozeného došlo k zadržení za přítomnosti veřejnosti, čímž došlo k zásahu do cti a důstojnosti. Tamní poškozená přestala vykonávat volnočasové aktivity. Dostalo se jí odškodnění 34 000 Kč. I porovnáním s tímto případem soud dospívá k závěru, že žalobci poskytnuté zadostiučinění ve výši 30 000 Kč je odškodněním adekvátním. U tamního poškozeného je porovnatelná povaha trestné činnosti, tamní poškozený byl stíhán po dobu jednoho roku a čtyř měsíců, tedy dobu kratší. Naopak oproti žalobci, který prokázal a tvrdil pouze zcela obecné zásady do osobnostní sféry žalobce, u tamní poškozené byly prokázány zcela konkrétní zásady profesní, volnočasové, sociální i do dobré pověsti a důstojnosti. I porovnáním s tímto případem tak soud dospívá k závěru, že žalobci by se nemělo dostat odškodnění vyššího než této poškozené, tedy poskytnutá částka 30 000 Kč je částkou adekvátní.

30. Soud dále provedl porovnání s případy označenými žalobcem.

31. Jedná se o věc řešenou Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán pro trestný čin podvodu a neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku. Tamní poškozený byl pravomocně odsouzen na dobu šesti let. Až dovolací soud toto rozhodnutí poté změnil. Ve výkonu trestu odnětí svobody byl 132 dnů. Tamní poškozený působil v pozici ředitele strategického nákupu, tedy ve vyšší manažerské pozici a tento pracovní poměr s ním byl zrušen právě pro pravomocné odsouzení pro úmyslný trestný čin. U tamního poškozeného byly shledány zásadní zásahy ve sféře zdravotní, konkrétní akutní psychotická porucha a schizoafektivní porucha. Byl nucen užívat medikaci. Tamnímu poškozenému hrozilo, že bude nucen uhradit škodu v řádech stovek milionů korun českých. Tamní stíhání trvalo 4 roky a 10 měsíců a tamní poškozený prokázal i sebevražedné úmysly v souvislosti s trestním stíháním. Rovněž byly prokázány konkrétní zásahy ve sféře rodinné, zejména pokud jde o narušení vztahu s přítelkyní, dočasně i s dětmi. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Žalobcem označený případ k porovnání s případem žalobce vhodný není. Jediným obdobným kritériem je povaha trestné činnosti, kdy i žalobce byl stíhán pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, a to vedle vydírání a loupeže. Ve zbytku tamní poškozený byl stíhán dobu 4 let a 10 měsíců, tedy byl vystaven účinkům trestního stíhání dobu více jak 2× delší, zejména však u tamního poškozeného byly shledány zcela neporovnatelné zásahy, ať už ve zdravotním stavu, které se projevily v konkrétním psychickém onemocnění s nutnou medikací a sebevražednými sklony, tak zcela konkrétní zásahy ve sféře profesní, které vedly k ukončení pracovněprávního poměru, tak i zcela konkrétní zásahy ve sféře rodinné. Zejména pro zcela nesouměřitelné zásahy do osobnostní sféry, kdy žalobce tvrdil pouze zcela obecné zásahy, spočívající v tom, že byl zasažen na své cti a důstojnosti tím, že byl stíhán, že se obával o výsledek trestního stíhání a že se o tomto trestním stíhání vědělo v obci za kontextu, kdy byl již 6× pravomocně odsouzen, vedou soud k závěru, že tento případ k porovnání vhodný není. Tedy neodůvodňuje, aby žalobci bylo přiznáno odškodnění vyšší než žalovanou poskytnutých 30 000 Kč.

32. Soud dále vyšel při porovnání z případu řešeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], rovněž označeným žalobcem. Tamní poškozený byl stíhán pro zločin vydírání po dobu dvou let a šesti měsíců. Tamní poškozený byl 3 měsíce ve vazbě, v průběhu trestního stíhání byl 2× nepravomocně odsouzen, hrozil mu trest odnětí svobody až 12 let. Případ tamního poškozeného byl rozsáhleji a opakovaně medializován, tamní poškozený pracoval jakožto profesionál v oboru bankovnictví, kde je bezúhonnost zcela úzkostlivě zkoumána a v souvislosti s trestním stíháním a nepravomocným odsouzením byly prokázány konkrétní zásahy do profesní sféry, které vedly k ukončení pracovního poměru. U tamního poškozeného došlo k vyvolání existenční nejistoty v návaznosti na finanční ztráty v souvislosti s trestním stíháním. Rovněž byly prokázány konkrétnější zásahy do soukromého života. Rovněž tento případ s případem žalobce obecně porovnatelný není. Porovnatelnou je sice povaha trestné činnosti, pro kterou byl poškozený i žalobce stíhán, i délka trvání trestního stíhání, nicméně opět zcela neporovnatelnými jsou zásahy v osobnostní sféře, které vedly k přiznání odškodnění ve vztahu k tamnímu poškozenému ve výši 105 000 Kč. Tato částka totiž u tamního poškozeného zrcadlí zejména zcela zásadní profesní zásahy poškozeného jakožto osoby působící v bankovní sféře, kde je kladen důraz na bezúhonnost, rovněž zohledňuje fakt omezení osobní svobody v podobě výkonu vazby, konkrétní rodinné zásahy a zásahy ve sféře soukromého života. U žalobce žádné konkrétní zásahy shledány nebyly. Žalobce pouze obecně tvrdil zásahy do cti a důstojnosti vyvolané tím, že je stíhán, tím, že se obával o výsledek trestního stíhání, a že se o tomto vědělo v obci, kde žil, avšak za kontextu, kdy byl již 6× pravomocně odsouzen za jinou trestnou činnost. Tedy porovnáním s tímto případem soud rovněž nedospívá k závěru, že by se žalobci mělo dostat odškodnění vyššího, neboť k porovnání označený případ se pro zcela diametrální odlišnost v osobnostních zásazích obou poškozených k porovnání nehodí.

33. Soud konečně vyšel v rámci porovnání i z případu řešeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán pro zvlášť závažný zločin loupeže, nedovoleného ozbrojování a byl v průběhu trestního řízení celkem 3× nepravomocně odsouzen. Rovněž byl tamní poškozený vzat do vazby, kde strávil 2 roky. Za toto však byl odškodněn samostatně. Dominantními zásahy u tamního poškozeného jsou zejména zásahy ve sféře volnočasové, kdy přerušil slibnou kariéru začínajícího zápasníka v oblasti kickboxu, neboť 2 roky se nemohl tomuto sportu věnovat, zhubl o 15 kilo a k tomuto sportu se již nikdy nevrátil. Došlo ke změně jeho osobnosti, kdy se vytratila jeho bojovnost a dřívější dravost. Rovněž bylo prokázáno, že došlo ke změně okruhu přátel tamního poškozeného. O jeho trestním stíhání byly dohledatelné informace i na internetu. Za újmu vyvolanou samotným trestním stíháním bylo vedle odškodnění za vykonanou vazbu tamnímu poškozenému přiznána částka 87 500 Kč. Pokud jde o porovnání s případem žalobce, tak porovnatelný je typ trestné činnosti, rovněž délka vedení trestního řízení v době po propuštění tamního poškozeného z vazby, kdy tento byl 2 roky ve vazbě, a poté se ještě 2 roky dále vedlo trestní stíhání. Neporovnatelnými jsou však opět zásahy v osobnostní sféře poškozeného a žalobce. Jak uvedeno, žalobce pouze obecně tvrdil, že byl zasažen na cti a důstojnosti samotným faktem stíhání, obavou o výsledek trestního stíhání a znalostí o trestním stíhání v obci, kde bydlel, avšak za kontextu, že byl osobou již předtím 6× pravomocně odsouzenou za jinou trestnou činnost. Naproti tomu zdejší poškozený byl poskytnutým zadostiučiněním odškodněn zejména za zcela konkrétní zásahy ve sféře rodinné, zdravotní a zejména volnočasové, kdy byla přetržena nenávratně v mladém věku 25 let nadějná kariéra sportovce, který se již k tomuto sportu nevrátil. Rovněž tento žalobcem označený případ tak neodůvodňuje, aby se žalobci dostalo odškodnění vyššího než 30 000 Kč, jak toto dobrovolně poskytla žalovaná. Ani tento žalobcem označený případ tak není pro porovnání s případem žalobce vhodným.

34. Jelikož žalovaná žalobce odškodnila před podáním žaloby částkou 30 000 Kč, kterou soud shledal s ohledem na výše uvedené dostatečným odškodněním, pak soud žalobu na další odškodnění ve výši 165 000 Kč v plném rozsahu zamítl.

35. Soud k tomuto doplňuje, že při stanovení výše finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu za pochybení na straně státu dle zák. č. 82/1998 Sb. je obecně třeba vycházet z povahy poskytovaného odškodnění, které nemá sankční charakter, jako je tomu například u bulvárních médií, u nichž je přiznáváno finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu výrazně vyšší, a to právě i jako sankce za to, že ve snaze dosáhnout senzace či zisku zasahují tyto subjekty do osobnostní sféry poškozených osob. V případě odškodnění za vydání nezákonného rozhodnutí však jde o nápravu pochybení státu, které však nebylo vedeno snahou po zisku, senzaci či jinými obdobnými zájmy, ale tím, že příslušné orgány vykonávaly činnosti a funkce, které jsou jim svěřeny, a v rámci těchto bohužel došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Rovněž je na místě v této situaci připomenout, že Nejvyšším soudem přijatý závěr, že samotné usnesení o zahájení trestního stíhání je vůbec nezákonným rozhodnutím, je značně rozšiřujícím výkladem ustanovení odškodňovacího zákona, neboť toto se z tohoto zákona, co do formálních požadavků na nezákonné rozhodnutí, bezprostředně nepodává a toto bylo dovozeno až judikatorně. Je zde totiž zcela evidentní rozdíl mezi podmínkami pro vydání usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 tr. řádu, kdy trestní stíhání má být zahajováno policií za situace, kdy nasvědčují prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a okamžikem, kdy je o vině a trestu rozhodováno trestním soudem, kdy tento naopak musí vycházet z toho, zda provedenými důkazy byly zjištěny a prokázány okolnosti svědčící bez pochyb o spáchání trestného činu. Z tohoto porovnání se tak podává, že podmínky pro rozhodnutí policie při zahájení trestního stíhání a podmínky pro rozhodnutí trestního soudu na konci trestního řízení jsou založeny na jiných předpokladech - pokud tedy za těchto okolností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i tak lze zprošťující rozsudek považovat za odklizující rozhodnutí ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání, pak je třeba výší finančního zadostiučinění, která je příp. přiznávána za takovýto odpovědností titul ve formě nezákonného rozhodnutí, reflektovat i to, že se jedná právě o výklad rozšiřující, v němž z rozdílné povahy zmiňovaných institutů nutně musí docházet k situacím, kdy trestní stíhání, která byla řádně zahájena, nakonec budou po provedení komplexního dokazování vést k závěru o zproštění obžaloby. Pokud by za této situace mělo být všem poškozeným poskytováno odškodnění na úrovni sankčního odškodnění, nikoliv odškodnění reparačního, pak by toto ve svém posledku limitovalo nebo až paralyzovalo činnost státních orgánů, což je nutno eliminovat.

36. O náhradě nákladů soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3× režijního paušálu nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem ve výši 900 Kč (vyjádření; účast na jednání; příprava na něj). Jejich zaplacení soud uložil žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.