10 C 158/2024 - 45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 144 750 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 750 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na úhradu částky 135 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 135 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 9 750 Kč od [datum] do [datum].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12 587,50 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni částku 144 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], a to z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení. Žalobu odůvodnila tím, že v řízení vedeném u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [anonymizováno] vystupovala žalobkyně v rovněž v pozici žalobkyně. Naříkané soudní řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy žalobkyně podala žalobu, kterou se domáhala určení povinnosti ručení a zaplacení částky ve výši 476 374 Kč s příslušenstvím. Naříkané řízení bylo skončeno doručením rozsudku odvolacího soudu, Vrchního soudu v [anonymizováno], dne [datum]. Žalobkyně uplatnila dopisem ze dne [datum] svůj nárok u žalované na nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně obdržela stanovisko ze dne [datum], ve kterém jí přiznala náhradu pouze ve výši 55 250 Kč, kterou jí následujícího dne vyplatila.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne [datum] uplatnila nárok ve výši 200 000 Kč. Dále uvedla, že žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobkyni bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 55 250 Kč, neboť uzavřela, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 15 000 Kč, odškodnila délku trvání řízení 5 let a 4 měsíce, neboť shledala důvody pro procentuální úpravu základní výše zadostiučinění, a to ponížení o 15 % z důvodu složitosti řízení.

3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila, a to dne [datum].

4. Ze spisu vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [anonymizováno] soud zjistil následující: žaloba o určení povinnosti ručení a zaplacení částky ve výši 476 374 Kč s příslušenstvím byla u Krajského soudu v [adresa] podána dne [datum]. Dne [datum] soud vyzval žalobkyni a žalovaného k vyjádření k předloží věci k rozhodnutí o věcné nepříslušnosti vrchnímu soudu. Žalobkyně se vyjádřila dne [datum], žalovaný dne [datum]. Předkládací zpráva k rozhodnutí o věcné příslušnosti byla vyhotovena dne [datum], doručeno Vrchnímu soudu v [anonymizováno] dne [datum]. Dne [datum] Vrchní soud v [anonymizováno] rozhodl, že ve věci je věcně příslušný krajský soud, spis byl vrácen Krajskému soudu v [adresa] dne [datum], usnesení bylo doručeno účastníkům dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen místopředsedovi soudu, dne [datum] byla věc přidělena jinému soudci. Dne [datum] byla vyhotovena výzva k zaplacení soudního poplatku, soudní poplatek byl zaplacen dne [datum]. Dne [datum] byla zaslána žaloba žalovanému k vyjádření. Dne [datum] se žalovaný vyjádřil k žalobě. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění rozhodných skutečností a důkazů ze strany žalované a byla poskytnuta lhůta 60 dnů. Dne [datum] žalovaná doplnila tvrzení. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce, jednání bylo odročeno na [datum], následně dne [datum] bylo jednání odročeno na [datum] z důvodu mimořádných opatření v souvislosti s COVID-19. Dne [datum] požádal žalovaný o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize právního zástupce a nemoci jeho kolegů pro substituci. Dne [datum] bylo odročeno jednání na [datum]. Dne [datum] požádal žalovaný o odročení nařízeného jednání, a to z důvodu onemocnění COVID-19 právního zástupce. Dne [datum] bylo odročeno jednání na [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení nařízeného jednání s ohledem na současnou epidemiologickou situaci ve společnosti, dne [datum] soud odročil jednání na [datum]. Dne [datum] žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu vyskytnutí zdravotních potíží s příznaky onemocnění COVID-19, se kterým byl právní zástupce žalovaného v kontaktu. Dne [datum] bylo odročeno jednání na [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení nařízeného jednání z důvodů kolize právního zástupce žalobkyně. Dne [datum] soud odročil jednání na [datum]. Dne [datum] požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu kolize dříve nařízeného jiného jednání právního zástupce, přičemž sdělil volné termíny v [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Dne [datum] soud odročil jednání na [datum]. Ústní jednání se konalo dne [datum], které bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] soud vyhlásil vyhovující rozsudek, kterým určil, že žalovaný ručí za splnění povinnosti a je povinen žalobkyni zaplatit žalovanou částku. Dne [datum] požádal předseda senátu o prodloužení lhůty pro vyhotovení rozhodnutí do [datum] z důvodu rozsáhlosti provedených důkazů, předseda krajského soudu žádosti vyhověl. Rozsudek byl vypraven dne [datum]. Dne [datum] žalovaný podal odvolání spolu s žádostí o osvobození od soudního poplatků, s tím že odvolání doplní do 20 dnů. Dne [datum] požádal žalovaný o prodloužení lhůty o dalších 20 dnů k doplnění odvolání. Dne [datum] žalovaný znovu požádal o prodloužení lhůty k doplnění odvolání o dalších 15 dnů, neboť právní zástupce je zdravotně indisponován a jeho koncipient je na zahraniční dovolené. Dne [datum] žalovaný opětovně požádal o prodloužení lhůty k doplnění odvolání minimálně o 15 dnů. Dne [datum] soud vyzval žalovaného k odstranění vad odvolání. Dále soud zaslal žalovanému formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Dne [datum] byl soudu doručen formulář o poměrech žalovaného. Dne [datum] žalovaný doplnil své odvolání. Dne [datum] soud přiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků v rozsahu 60 %. Dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne [datum] byla žalovaným k soudu podána opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků. Dále dne [datum] požádal žalovaný o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku minimálně do doby, než bude rozhodnuto o jeho opakované žádosti o osvobození. Dne [datum] byl žalovaný soudem vyzván, nechť doloží obratem pověření k provedení exekuce, na které se žalovaný odvolává. Dne [datum] žalovaný sdělil k výzvě soudu požadované informace. Dne [datum] soud usnesením žalovanému přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Dne [datum] bylo zasláno odvolání žalobkyni k vyjádření. Dne [datum] se žalobkyně vyjádřila k odvolání žalovaného. Dne [datum] byla vyhotovena předkládací zpráva k rozhodnutí o odvolání, [datum] bylo odvolání doručeno Vrchnímu soudu v [anonymizováno] jako soudu odvolacímu. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum] a současně byla žalobkyně vyzvána k doložení faktur, které jsou označené k důkazu. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce. Dne [datum] bylo odročeno nařízené jednání na [datum]. Ústní jednání proběhlo dne [datum], na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. potvrzen. Spis byl vrácen Krajskému soudu v [adresa] dne [datum], rozsudek byl rozeslán [datum], právní moci nabyl dne [datum].

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

6. Soud k důkazu zamítl provedení znaleckého posudku k určení, zda nemajetková újmu, která odpovídala v daném čase rozhodnutí Nejvyššího soudu v roce 2010, odpovídá nemajetkové újmě v roce [Anonymizováno], když tuto otázku je soud schopen si sám posoudit.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum] ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012)

12. Při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk je nutno postupovat nejen podle zákonné úpravy, do níž je zasazena, ale též v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při posuzovaní odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je tak v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017.

13. Předmětné řízení vůči žalobkyni trvalo od [datum], kdy žalobkyně podala žalobu proti žalovanému v naříkaném řízení, a trvalo do [datum], kdy rozsudek soudu prvního stupně ve spojením s rozhodnutím odvolacího soudu v naříkaném řízení nabyl právní moci, tedy 5 let a 4 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, když kompenzační řízení má být rychlé, nicméně je třeba dodržet určité zákonné postupy, a to zejména podrobně přezkoumat procesní postup orgánu veřejné moci v původním řízení. S přihlédnutím na shora uvedené není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé.

14. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), i sama žalovaná žalobkyni finančně odškodnila.

15. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

16. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající 5 let a 4 měsíce bude odškodňováno základní částkou 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

17. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12).

18. Základní částku 65 000 Kč pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – řízení bylo mírně složitější po stránce skutkové i po stránce hmotněprávní, ve věci bylo rozhodováno opakovaně na dvou stupních soudní soustavy (jednou k rozhodnutí o procesním rozhodnutí, věcná příslušnost, a jednou o meritorním). Soud prvního stupně ve věci rozhodl meritorně jednou, odvolací soud meritorně také jednou, tedy rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud musel rozhodovat opakovaně o žádosti o osvobození od soudních poplatků. První ústní jednání musel soud odročit za účelem výzvy k doplnění rozhodných skutečností a důkazů ze strany žalované, tedy nebylo možné skončit ukončit věc při prvním jednání. Soud se musel při dokazování vypořádat s vyšším množstvím listinných důkazů. Z hlediska právní složitosti se soud v rozsudku musel vypořádat s určením ručení za závazky společnosti a se stanovením povinnosti k plnění. Soud v rámci tohoto kritéria dospěl k závěru, že je namístě modifikovat základní částku snížením o 15 %. - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) – žalobkyně v řízení částečně vystupovala způsobem, které délku řízení negativně ovlivnil, soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění modifikoval snížením o 5 %. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce, jednání bylo odročeno na den [datum]. Dále dne [datum] požádala žalobkyně o odročení nařízeného jednání s ohledem na současnou epidemiologickou situaci ve společnosti, dne [datum] soud odročil jednání na den [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení nařízeného jednání z důvodů kolize právního zástupce žalobkyně. Dne [datum] soud odročil jednání na den [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně žádost o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce. Dne [datum] bylo odročeno nařízené jednání na [datum]. Sice se nejedná o úmysl žalobkyně, avšak nelze dospět k tomu, že bude odškodňováno prodloužení sporu o cca 5,5 měsíce kvůli tomu, že soud v naříkaném řízení vyhověl žádostem žalované o odročení ústních jednání. - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – pokud jde o kritérium postupu soudu během řízení, soud shledal, že soud postupoval ve věci nekoncentrovaně a v řízení vzniklo období průtahů, proto soud modifikoval základní částku odškodnění navýšením o 20 %. Dne [datum] se žalovaný vyjádřil k žalobě a až dne [datum] bylo jednání nařízeno na [datum] (necelé 4 měsíce, ale navíc první jednání ve věci bylo nařízeno na termín více než 13 měsíců ve věci, což je i s uvážením rozhodování odvolacího soudu o věcné příslušnosti nepřiměřené). Dne [datum] žalovaná doplňuje tvrzení a až dne [datum] soud nařizuje jednání na [datum] (11,5 měsíce; samotné odročení na neurčito nemusí být samo o sobě nesprávným postupem, ale uvedená prodleva je). Dne [datum] žalovaný podává odvolání spolu s žádostí o osvobození od soudního poplatků, přičemž bližší důvody odvolání uvede do 20 dnů. Dne [datum] žádá žalovaný i o prodloužení lhůty o dalších 20 dnů k doplnění odvolání. Dne [datum] žalovaný žádá o prodloužení lhůty k doplnění odvolání o i dalších 15 dnů, neboť právní zástupce je zdravotně indisponován a jeho koncipient v AK je na zahraniční dovolené. Dne [datum] žal opětovně žádá o prodloužení lhůty k doplnění odvolání minimálně o 15 dnů. Dne [datum] soud vyzývá žalovanou k odstranění vad odvolání. (3,5 měsíce). V tomto případě soud mohl dříve vyzvat žalovaného k odstranění vad podání. Nejedná se přímo o průtah jako v ostatních uváděných případech, avšak například výzvou na začátku [Anonymizováno] po uplynulých 20 dnů uváděných v blanketní žádosti by bylo možné dosáhnout doplnění podání dříve než [datum] (i vzhledem k tomu, že opakované žádosti o prodloužení lhůty nebyly odůvodněny). Dále dne [datum] soud přiznává žalovanému osvobození od soudních poplatků v rozsahu 60 % dne [datum] je žalovanému zaslán výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání. (4 měsíce). Dne [datum] byla žalovaným k soudu podána opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků. Dále dne [datum] žádá žalovaný o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku minimálně do doby, než bude rozhodnuto o jeho opakované žádosti o osvobození. Dne [datum] je soudem žalovaný vyzván, nechť doloží obratem pověření k provedení exekuce, na které se žalovaný odvolává. (5 měsíců). Dne [datum] žalovaný sděluje k výzvě soudu, dále dne [datum] soud usnesením přizná osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (3,5 měsíce od výzvy). Dne [datum] zasláno odvolání žalobkyní k vyjádření (nad 3 měsíce). Soudní jednání byla odročována jak na základě žádostí žalobkyně, tak na základě žádostí žalovaného. V několika situacích šlo o důvody zdravotních, v mnoha o nedostupnost právního zástupce bez možnosti substituce. Lze pochopit přístup soudu v naříkaném řízení ve vyhovění stranám, avšak na druhou stranu tolik odročení způsobilo nepochybně délku řízení. Minimálně u důvodu nedostupnosti právního zástupce bez možnosti substituce soud prvního stupně měl již trvat na konání ústního jednání v nařízeném termínu. V daném ohledu soud doplňuje, že jistá prodleva kvůli pandemii covid-19 není přičitatelná státu. To se týkalo odročení nařízeného jednání v [Anonymizováno]. S námitkou žalobkyně ohledně poskytnutí lhůty 60 dnů na doplnění tvrzení a důkazů žalovanou soud souhlasí. Soudem mohla být poskytnuta kratší lhůta, ale nejedná se o okolnost, která by způsobila průtah či nepřiměřeně dlouhé řízení. - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto běžný.

19. Základní odškodnění ve výši 65 000 Kč je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě navýšit o 0 % na výsledných 65 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku ve výši 55 250 Kč, soud přiznal žalobkyni rozdíl těchto částek, který činí 9 250 Kč výrokem I. rozhodnutí. Ve zbývající částce žalobu zamítl.

20. K námitce žalobkyně stran nesouhlasu s výší základní částky odškodnění a jejímu nutnému navýšení s ohledem na nárůst cen od roku 2010, tak aby odpovídala roku [Anonymizováno], kdy k tomuto navrhovala, aby soud nechal vypracovat znalecký posudek, lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1885/2024 ze dne 8. 10. 2024 týkající se možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku Cpjn 206/2010 s ohledem na ekonomický růst v České republice. Zde odkázal na své usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 a zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění přitom nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak, na čemž i nadále setrvává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, s p. zn. 30 Cdo 2207/2022, nebo ze dne 15. 3. 2024, sp.zn. 30 Cdo 287/2024).

21. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne [datum]. Žalovaná se dostane do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ustanovení § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy by proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončí dnem [datum] (pondělí) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud tedy dále přiznal nárok úrok z prodlení ode dne [datum] z přiznané částky, za dny [datum] a až [datum] nárok zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

23. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 587,50 Kč. Soud vyšel ze soudního spisu, když právní zástupce žalobkyně soudu nezaslal vyúčtování nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného do [datum] (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dále odměna stanovená dle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného od [datum] (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 750 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za účast u jednání dne [datum] uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 750 Kč ve výši 10 587,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Soud odměnu nepřiznal odměnu za vyjádření žalobkyně doručené soudu dne [datum], neboť k žádnému vyjádření žalobkyni nevyzýval, navíc nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, tudíž své vyjádření k vyjádření žalované mohla sdělit na ústním jednání Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení