10 C 159/2021- 164

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. [jméno] [příjmení] a soudců Mgr. Jana Podaného a JUDr. Blaženy Škopkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným:

1. Ing. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti smlouvy o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku č.j. 10 C 159/2021-116 ze dne 30. 11. 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka]; jinak se ve výroku II. potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č.j. 10 C 159/2021-116 ze dne 30.11.2021 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) byl zamítnut návrh žalobce na určení, že„ je neplatná kupní smlouva“ (v přesně specifikovaném znění) uzavřená mezi žalobcem a žalovanými dle rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 27 Co 100/2021-329 ze dne 5.8.2021 (výrok I.). Podle výsledku řízení pak byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že (již) není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení, že smlouva je neplatná. Žalobce naléhavý právní zájem na podané žalobě odůvodňoval tvrzením, že probíhá vkladové řízení na základě uvedené kupní smlouvy, podle níž by mohlo být (dle žalobce neprávem) zapsáno vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalované. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaní jsou s právními účinky zápisu k okamžiku [datum] (tedy již před podáním žaloby dne [datum], přičemž zápis byl proveden dne [datum]) v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci předmětných nemovitostí. Dále uvedl, že ani samotná tvrzení žalobce o podstatném porušení kupní smlouvy ze strany žalovaných nejsou opodstatněná. Žalovaní činili veškeré úkony v dobré víře a ve snaze dostát svým povinnostem dle kupní smlouvy, byť v mezidobí (již před právní mocí rozsudku) došlo k zániku účtu [právnická osoba] s.r.o., představující místo plnění sjednané mezi žalobcem a žalovanými v předmětné kupní smlouvě. [právnická osoba] proto sdělila žalovaným jiný bankovní účet, na který žalovaní obratem uhradili uvedenou kupní cenu. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaní řádně a v souladu se lhůtou uvedenou v kupní smlouvě uhradili sjednané plnění, neboť sdělení odlišného čísla účtu nepředstavuje změnu platebního místa (tedy uhrazení uvedené částky k rukám [právnická osoba] s.r.o., jak bylo sjednáno v kupní smlouvě mezi žalobcem a žalovanými), nýbrž toliko úpravu způsobu, jakým k úhradě části kupní ceny vůči [právnická osoba] s.r.o. došlo. Z toho důvodu by ani odstoupení od smlouvy ze strany žalobce nebylo lze považovat za platné. Náklady řízení pak soud prvního stupně vypočetl z tarifní hodnoty sporu ve výši [částka] podle § 6, § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každý ze 3 společných úkonů právní služby, které vymezil, a to včetně paušálních náhrad hotových výdajů, cestovného, náhrady za ztrátu času a DPH, jak podrobně zdůvodnil.

2. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, a to v celém rozsahu. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Žaloba byla podána již dne [datum], přičemž k tomuto dni nebylo řízení o povolení vkladu vlastnického práva žalovaných do katastru nemovitostí ukončeno, k tomu došlo až později. V důsledku požadovaného určení neměl být podle žalobce vklad sporného práva proveden. V době podání žaloby tak žalobce měl na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Odkazoval přitom na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 446/2002. Podle žalobce je naléhavý právní zájem na požadovaném určení dán zejména tehdy, pokud by bez takového určení bylo ohroženo právo žalobce nebo pokud by se bez tohoto určení stalo právní postavení žalobce nejistým. Právě tyto podmínky byly v dané věci podle žalobce splněny. Na tom nemůže nic změnit ani provedení vkladu vlastnického práva žalovaných do katastru nemovitostí, neboť žaloba měla být projednána přednostně. Podle žalobce je nesprávný i závěr soudu prvního stupně o tom, že ze strany žalovaných nedošlo k podstatnému porušení smlouvy. Předmětnou kupní smlouvou bylo sjednáno, že částka [částka] bude zaplacena z vlastních prostředků kupujících ve prospěch prodávajícího na účet [právnická osoba] s.r.o. č. účtu [bankovní účet], a to do 10 dnů od podpisu této smlouvy. V případě prodlení kupujících s úhradou doplatku kupní ceny byl prodávající oprávněn od smlouvy odstoupit. Tato ustanovení kupní smlouvy nebyla žádným písemným dodatkem změněna, část kupní ceny ve výši [částka] tedy měla být zaplacena do [datum]. V řízení před soudem prvního stupně ale bylo prokázáno, že tato část kupní ceny nebyla ze strany žalovaných jako kupujících na uvedený účet nikdy uhrazena. Tím došlo k naplnění podmínek pro odstoupení od předmětné kupní smlouvy, neboť je nepochybné, že se jedná o podstatné porušení kupní smlouvy. Proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, nebo ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaní ve svém vyjádření navrhli potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I. (ve věci samé) s tím, že naléhavý právní zájem žalobce není dán i proto, že neplatné právní jednání je jednání vadné od počátku, jednání, které nesplňuje náležitosti, které zákon či strany pro právní jednání stanoví. Zákon uvádí hlavní důvody neplatnosti právního jednání, přičemž žádný z nich na souzený případ nedopadá. Žalobce ani neuvádí žádný způsobilý důvod, pro který by kupní smlouva měla být neplatná, absolutně či relativně. Pokud se žalobce domnívá, že smlouva je neplatná v důsledku jeho odstoupení od ní, mýlí se. K tomu odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2222/2011. Dále uvedli, že v případě úspěchu žalobce by výrok soudu nebyl způsobilým podkladem pro provedení změny zápisu do katastru nemovitostí (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 522/2015). Žalovaní považují jednání žalobce za šikanózní a zlovolné. Skutečnost, že žalovaní doplatek kupní ceny dle čl. III. písm. c) a d) kupní smlouvy řádně a včas zaplatili ([částka] na účet [právnická osoba] s.r.o. a [částka] na účet žalobce), oznámili žalovaní prostřednictvím svého právního zástupce žalobci přípisem z [datum]; oznámení a výzvu adresovali též právnímu zástupci žalobce. Žalobce tedy měl informaci o splnění platební povinnosti žalovaných před uplynutím lhůty pro zaplacení doplatku kupní ceny. Žalovaní nemohli zaplatit část kupní ceny na sjednaný účet, neboť ten byl před uzavřením kupní smlouvy zrušen. Žalovaní ve lhůtě stanovené kupní smlouvou zaplatili na jiný účet [právnická osoba] s.r.o., která přijetí této části kupní ceny písemně potvrdila. Jednáním žalovaných nedošlo k žádné změně v postavení žalobce. Tvrzení žalobce o tom, že žalovaní nesplnili smlouvu a nezaplatili kupní cenu včas, je tedy nepravdivé. Obdobná situace nastala i v jiném (paralelním) řízení mezi žalobcem a synem žalovaných s partnerkou, kde žalobce na výzvu jiný účet [právnická osoba] s.r.o. nesdělil. Proto navrhli potvrzení této části rozsudku soudu prvního stupně.

4. Dále žalovaní podali proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání, ale jen v rozsahu nákladového výroku II. Uvedli, že soud měl při určení tarifní hodnoty sporu vycházet z kupní ceny předmětných nemovitostí, která byla uvedena ve smlouvě ([částka]), jejíž neplatnosti se žalobce domáhá. K tomu odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2688/15. Eventuálně uvedli, že tarifní hodnota by měla činit minimálně [částka], neboť jde o neplatnost smlouvy o převodu nemovitostí. Proto navrhli (po příslušném přepočtu) změnu výroku o nákladech.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je z obou stran podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobce neopodstatněným, a to z více důvodů. Odvolání žalovaných naopak považuje odvolací soud co do výše náhrady nákladů řízení za (částečně) opodstatněné.

6. Z hlediska skutkových zjištění lze poukázat na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro zjednodušení na něj v souladu se závěry Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 zcela odkazuje, aniž by ho opakoval (viz výše). Proto nebylo třeba za podmínek § 213 o.s.ř. dokazování opakovat či doplňovat. Žalobce ostatně žádné skutkové námitky ve svém odvolání neuplatnil. Jeho výtky se týkají výlučně právního posouzení věci. Rovněž žalovaní zdůrazňovali jen okolnosti, které soud prvního stupně považoval za prokázané. Jinými slovy zde o skutkovém stavu není spor.

7. Ve vztahu k odvolacímu přezkumu je nutné nejprve uvést, že odvolací soud zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce sice je ve věci aktivně legitimován, nicméně na shora uvedeném určení neplatnosti (vymezené) kupní smlouvy není naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.).

8. Soudní praxe je již ustálená v tom, že žalobce má naléhavý právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní poměr (vztah), na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí již takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení. Naléhavý právní zájem je dán také v případech, kdy žaloba na určení vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec představující prevenci budoucích sporů.

9. Obecně tak není vyloučena žaloba na určení neplatnosti smlouvy. Lze-li však žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není naopak dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [příjmení] [jméno] [číslo], popř. sp. zn. 22 Cdo 2147/99 publikovaný též ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 68/2001, jakož i další navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu, včetně rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 522/2015, na které poukazovali žalovaní, ale také přiléhavá rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2027/2008, nebo sp. zn. 30 Cdo 4593/2010).

10. Rozhodným datem, ke kterému se existence naléhavého právního zájmu na konkrétním požadovaném určení posuzuje, je datum vyhlášení rozsudku (viz též § 154 odst. 1 o.s.ř.), nikoli datum podání žaloby, jak se domnívá žalobce (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1943/2004, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 78/2006, nebo sp. zn. 29 Cdo 914/2014, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 107/2014). Je tedy dobře možné, jako v tomto případě, že žalobce svůj právní zájem na požadovaném určení v průběhu řízení z nějakého důvodu (zde v důsledku vkladu práva žalovaných do katastru nemovitostí) ztratí.

11. Pokud žalobce adekvátními právními prostředky nedosáhl přerušení vkladového řízení, popř. zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva žalovaných do katastru nemovitostí, lze z hlediska existence naléhavého právního zájmu žalovat (již) jen na určení vlastnického práva, nikoli na určení neplatnosti smlouvy, které samo o sobě (i kdyby soud takovému určení vyhověl) není způsobilé zvrátit stav zápisu práva v katastru nemovitostí (vytvořit právní základ pro jiný stav zápisu – změnu), jak správně argumentovali žalovaní. Nic na tom nemění ani závěry žalobcem zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 446/2002, naopak. Nejvyšší soud zde vycházel z odlišného skutkového základu, neboť šlo o uplatnění předkupního práva spoluvlastníka a zejména došlo v důsledku podané určovací žaloby k přerušení vkladového řízení, takže ke dni rozhodnutí soudu nebyl vklad práva realizován. To se v tomto sporu nestalo (ani to nikdo netvrdil). Případné pochybení úřadu ve vkladovém řízení nelze obejít (zvrátit) navrhovaným určením.

12. Soud prvního stupně také žalobci při jednání výslovně umožnil na situaci nastalou po vkladu vlastnického práva žalovaných do katastru nemovitostí podle předmětné kupní smlouvy (v průběhu řízení) adekvátně procesně reagovat (změnou žaloby), nicméně žalobce, jak patrno i z podaného odvolání, tuto možnost odmítl a setrval na původním žalobním žádání. Již to podle názoru odvolacího soudu postačuje k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně bez ohledu na další (věcné) posouzení. Pro úplnost ale považuje odvolací soud za nutné se stručně vyjádřit i k dalším otázkám zmíněným v odvolání a ve vyjádření k němu.

13. Odvolací námitka žalobce, že žalovaní svou platební povinnost ze smlouvy řádně a včas nesplnili, je zjevně neopodstatněná. Soud prvního stupně skutkově i právně (podle občanského zákoníku č. 89/20212 Sb., dále jen„ o.z.“) jasně a správně vysvětlil, proč považuje spornou část kupní ceny za řádně a včas uhrazenou. Žalobce účelově pomíjí, že číslo účtu [právnická osoba] s.r.o. uvedené ve smlouvě bylo zrušeno již v době uzavření smlouvy (právní mocí uvedeného rozsudku odvolacího soudu o nahrazení vůle), čímž se při uzavření kupní smlouvy změnila situace oproti uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní, aniž by to strany soudu sdělily. Objektivně tedy nebylo možné uvedené společnosti na původně sjednaný účet plnit, byť i o to se žalovaní včas (neúspěšně) pokusili. To ale kupní smlouvu neplatnou nečiní, jde jen o výklad aktuálního právního jednání, které takovou„ chybu“ obsahuje (srov. § 555 a násl. o.z.). Původní vůlí stran v uvedené smlouvě, jak správně vystihl soud prvního stupně, bylo plnit žalobci kupní cenu k rukám třetího – [právnická osoba] s.r.o., která představovala sjednané místo plnění. Vymezení konkrétního účtu uvedené společnosti je z hlediska obsahu a účelu smlouvy pouze otázkou technického provedení platby, která místo plnění (u třetí osoby) ve vztahu mezi účastníky nemění (viz též § 1954 o.z.). Právní postavení žalobce se tím vskutku nezměnilo, tato část kupní ceny neměla být placena k jeho rukám. Pokud žalovaní od uvedené společnosti po právní moci uvedeného rozsudku (po uzavření smlouvy) získali nové číslo účtu, na který v dohodnuté lhůtě dohodnutou částku zaplatili, pak nelze učinit jiný závěr, než že splnili (také tuto spornou část kupní ceny) řádně a včas, jak uzavřel i soud prvního stupně. Představa žalobce, že nemožnost plnění na konkrétní účet by měla představovat porušení smlouvy, je zjevně nesprávná. Nejde ani o nemožnost plnění (viz § 580 odst. 2 o.z.). Jde jen o další účelový výklad, jímž se žalobce snaží zamezit účinkům smlouvy o smlouvě budoucí, kterou uzavřel a jejíž účinky byly řešeny v předchozím řízení.

14. Lze tedy shrnout, že vedle naléhavého právního zájmu žalobci nesvědčí ani právo od smlouvy odstoupit, neboť žalovaní smlouvu neporušili, jak správně uvedl již soud prvního stupně. Právo žalobce odstoupit je jen tvrzené, ale věcně neopodstatněné. Jeho realizace proto nemá žádné právní účinky.

15. Odvolací soud zde považuje navíc za nutné zdůraznit, že ani věcně opodstatněné odstoupení od smlouvy nezpůsobuje neplatnost smlouvy, jak žalobce požadoval určit. V tom je třeba přisvědčit žalovaným, byť nejde o otázku posouzení existence naléhavého právního zájmu, jak uvedli, ale o posouzení právních následků odstoupení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2222/2011, nebo sp. zn. 22 Cdo 2677/2018). Právní teorie i soudní praxe standardně rozlišuje platnost a účinnost (účinky) smlouvy. V zásadě se platnost odvíjí od jednotlivých náležitostí daného právního jednání (zde smlouvy), zatímco účinnost je okamžik, kdy nastávají účinky daného (platného) právního jednání, tedy vznik, změna či zánik práva. Účinky mohou být různé (obligační, translační), některé účinky mohou nastat v okamžiku, kdy je smlouva uzavřena, jiné mohou nastat až později, na základě další právní skutečnosti, např. po splnění podmínky, v důsledku dalšího platného právního jednání apod. Účinky platné smlouvy mohou podobným způsobem zaniknout. Odstoupením od smlouvy zanikají podle § 2004 o.z. ve spojení s § 2005 o.z.„ v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran“ (ze smlouvy). Smlouva sama se tím ale nestává neplatnou, některé její účinky mohou přetrvat dokonce i po platném odstoupení (podle rozsahu jeho účinků). Úspěch žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy je tedy z žalobcem vymezeného důvodu vyloučen i obecně.

16. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako ve výroku I. věcně správný.

17. Věcně správný je podle § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. i výrok II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi úspěšnými žalovanými a žalobcem. Odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. per analogiam pouze výši náhrady nákladů řízení, která byla soudem prvního stupně nesprávně vyčíslena. V občanském soudním řízení lze z úřední povinnosti změnit výrok o nákladech i v neprospěch odvolatele, v daném případě navíc napadli nákladový výrok odvoláním i žalovaní. Odvolací soud uzavřel, že za tarifní hodnotu sporu je třeba považovat paušální částku [částka] podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), nikoli [částka], jak uvedl soud prvního stupně s odkazem na § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, neboť jde o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je nemovitá věc. V daném případě není možné postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a vyjít z ceny nemovitostí, která byla (podle dřívější smlouvy o smlouvě budoucí) uvedena v kupní smlouvě jako kupní cena ([částka]), jak navrhovali žalovaní. Tato cena totiž bez dalšího nemusí představovat a nepředstavuje aktuální cenu obvyklou ve vztahu k úkonům právní pomoci v tomto řízení. I kvůli ceně předmětných nemovitostí, určené smlouvou o smlouvě budoucí, ostatně mezi účastníky vznikl spor už v předchozím řízení. Odvolací soud zde odkazuje zejména na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4822/2017, v němž Nejvyšší soud provedl obsáhlý sjednocující výklad dané problematiky, včetně historického vývoje judikatury, a dospěl k závěru, že pouze cena obvyklá může být jako jediná právně relevantním podkladem pro závěr o hodnotě (nemovité) věci ve smyslu rozhodování o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Kupní cena (bez dalšího) ještě nevypovídá o obvyklé ceně převáděné nemovité věci, neboť může vyjadřovat i tzv. cenu zvláštní obliby, nebo může zohledňovat jiné aspekty spoluurčující její výši, a může tak být oproti ceně obvyklé nižší nebo naopak vyšší. Odvolací soud proto uzavřel, že není-li tu hodnověrný podklad k aktuální ceně obvyklé, je třeba se přidržet paušální tarifní hodnoty ve výši [částka]. Zásadní odlišnost nepřináší ani odkaz žalovaných na nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2688/15, neboť ani judikatura Ústavního soudu není v tomto směru zcela konzistentní (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 269/16, který naopak akcentuje jako prevenci nahodilosti nákladů sporu uvedenou paušální sazbu), což ostatně zmínil i Nejvyšší soud. Argumentům žalovaných tak odvolací soud vyhověl jen částečně. Při tarifní hodnotě sporu ve výši [částka] činí odměna advokáta za jeden úkon podle § 7 advokátního tarifu [částka] a nikoli částku [částka], z níž vycházel soud prvního stupně. Dále je třeba zohlednit, že jde o nedělitelný předmět řízení a na straně žalovaných šlo o zastoupení dvou osob, jak již správně uvedl soud prvního stupně. V takovém případě se odměna podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snižuje o 20% u každého ze žalovaných, odměny se ale sčítají. Celková odměna za zastoupení žalovaných tak činí [částka] za jeden úkon právní služby (2x2 [částka]), nikoli [částka] (2x [částka]).

18. Jinak lze ale na odůvodnění náhrady nákladů řízení soudem prvního stupně zcela odkázat co do počtu 3 úkonů, dále 3 režijních paušálů po [částka] a dále co do cestovného v celkové výši [částka], náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] a DPH. Celkové náklady žalovaných před soudem prvního stupně tak činí [částka] (3x [částka] + 3x [částka] + [částka] + [částka] + DPH). Jiné náklady k náhradě požadovány nebyly a ani nevyplývají z obsahu spisu. Náhradu nákladů soud prvního stupně již správně určil zaplatit v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.) Odvolací soud také neshledal jakýkoli důvod k odepření či snížení náhrady podle § 150 o.s.ř. Odvolací soud proto výrok II. napadeného rozsudku soudu prvního stupně ve zbytku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy podle výsledku odvolacího řízení ve věci samé úspěšným žalovaným i v odvolacím řízení přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši stanovené podle shodných ustanovení. Na straně žalovaných jde o odměnu advokáta za podání vyjádření k odvolání žalobce a účast u jednání odvolacího soudu podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy 2x [částka], k tomu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 2x [částka] a DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Ostatních nákladů, včetně odměny za samostatné odvolání do výroku o nákladech řízení, se zástupkyně žalovaných výslovně vzdala. Náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka] (2x [částka] + 2x [částka] + DPH) je žalobce opět povinen zaplatit žalovaným k rukám zástupce v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.) Odvolací soud neshledal jakýkoli důvod k odepření či snížení náhrady podle § 150 o.s.ř. ani v odvolacím řízení, a to tím spíše, že žalobci již z přesvědčivého odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně muselo být patrné, že žaloba nemá naději na úspěch.

Poučení