10 C 161/2022- 87

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení existence podmínek pro prodloužení nájemního vztahu takto:

Výrok

I. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu žalobců sjednaného pro byt [číslo] na adrese [adresa žalobkyně a žalobce], se zamítá.

II. Žaloba na určení, že nájem žalobce [celé jméno žalobce], narozeného [datum], sjednaného pro byt [číslo] na adrese [adresa žalobkyně a žalobce], trvá, se zamítá.

III. Určuje se, že nájem žalobkyně [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], k bytu [číslo] na adrese [adresa žalobkyně a žalobce], trvá.

IV. Žaloba se, co do nároku žalobců na uložení povinnosti, aby s nimi žalovaná sjednala novou nájemní smlouvu k bytu [číslo] na adrese [adresa žalobkyně a žalobce], zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 9. 6. 2022, ve znění doplnění ze dnů 1. 9. 2022 a 4. 11. 2022, se žalobci společně domáhali určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu [číslo] na adrese [adresa žalobkyně a žalobce] (dále jen„ Byt“), případně, aby jim žalovaný umožnil další užívání Bytu a toto jim potvrdil sjednáním nové nájemní smlouvy. Pro případ, kdyby výše uplatněné nároky nebyly shledány důvodnými, se žalobci (tzv. in eventum) dále domáhali, aby jim žalovaný zajistil náhradní bydlení v jiném bytě, odpovídajícím dispozičně Bytu, tedy o dispozici 3 + 1 či 3 + KK. V odůvodnění podané žaloby žalobci sdělili, dřív obývali nájemní byt na adrese [adresa], taktéž vlastněný žalovaným. Ten však opustili v důsledku plánované rekonstrukce a také s ohledem na skutečnost, že jim, pro dlouhodobou zdravotní indispozici (úraz), t. č. vznikl dluh na nájemném, který se však, po dohodě s tehdejší starostkou, snažili umořit splátkami. Tehdy jim ze strany žalovaného, konkrétně tehdejší starostky E. [příjmení], také byla, pro období rekonstrukce, nabídnuta směna a přestěhovali se právě do Bytu (jenž dosud obývají a řádně platí veškerá související plnění), kde platili nižší nájemné, a tak mohli starší dluh na nájemném splácet. Až později, asi po roce nebo půl roce, žalobci od sociální pracovnice zjistili, že jim žalovaný [příjmení] pronajal jakožto byt sociální, jehož užívání bylo vázáno na určitou příjmovou hladinu, k jejímuž doložení je také žalovaný po roce vyzval. Byť o tomto statusu Bytu nebyli žalobci dopředu informováni, s výjimkou jednoho čtvrtletního příspěvku 300 Kč nikdy nepobírali žádné sociální dávky a i v tisku dohledali zprávu, že toliko 3 byty měly být v domě [adresa] pronajaty jako byty sociální, zatímco další 3 byty měly být nabídnuty k užívání„ solidním nájemcům“. K doložení příjmové hladiny byli žalobci vyzvání i pro rok 2022, nicméně pro toto období dosáhli vyššího koeficientu, což bylo vyvoláno tím, že došlo k navýšení invalidního důchodu žalobce b). V návaznosti na překročení stanoveného koeficientu žalovaný žalobce vyzval k vyklizení Bytu. K vyklizení byla stanovena lhůta pokrývající období 3. 5. - 30. 6. 2022. Takto popsaný postup žalovaného žalobci shledávali jako vadný neboť, (i.) žalobcům sice stouply příjmy, avšak od dubna se měnily i související koeficienty životní úrovně, což mělo být zohledněno, neboť nájem měl uplynout k 30. 4. 2022 (ii.) žalobci byli žalovaným uvedeni v omyl, když museli vyklidit předchozí byt a, ačkoli očekávali směnu, nastěhovali je do Bytu v sociálním režimu (aniž by o tom byli dopředu informováni), (iii.) výzva k vyklizení Bytu, žalobci kvalifikovaná jako„ výpověď“, stanovila pro vyklizení kratší lhůtu než zákonem stanovenou lhůtu 3 měsíců a nadto nebyla opatřena poučením o případném soudním přezkumu, (iv.) žalovaný sám jim sice stanovil k vyklizení dobu 2 měsíců, jím vymezené období (3. 5. 2022 - 30. 6. 2022) však dobu dvou celých měsíců nepokrylo a (v.)„ výpověď“ byla opatřena špatnou adresou, konkrétně adresou trvalého pobytu, což ji taktéž činilo neplatnou. Dále také žalobci rozporovali závěr, že by do příslušného koeficientu měl být započítán příjem žalobce b) z invalidního důchodu, neboť tento mohl být, nezávisle na vůli žalobce b), kdykoli odejmut a i co do výše upraven. Závěrem také žalobci poukázali na svou obtížnou sociální situaci danou zdravotními neduhy žalobce b) (t. č. v III. stupni invalidity), nezaměstnaností žalobkyně a) (propuštěné ve věku 46 let z důvodu rušení provozu) a špatným psychickým stavem 18 leté dcery žalobců, která, t. č., z důvodu sociální fobie, pobírala léky a docházela k psychologovi i psychiatrovi. S tím, že právě neutěšené sociální poměry žalobcům bránily v získání jiného nájemního bydlení, ačkoli toto průběžně poptávali.

2. Žalovaný na žalobu reagoval vyjádřením ze dne 10. 8. 2022. Zde uvedl, že uplatněný nárok neuznává. V tomto směru žalovaný sdělil, že mezi ním a žalobkyní a) byla 30. 4. 2018 sjednána„ Smlouva o nájmu sociálního bytu“ (dále jen„ Smlouva“), realizovaného v rámci dotačního programu Ministerstva pro místní rozvoj,„ Integrovaný regionální operační program“, financovaného z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj. Označení„ sociální byt“ tak bylo obsaženo přímo v názvu Smlouvy, mezi jejímiž přílohami nadto bylo i prohlášení, obsahující označení dokladů k výpočtu příjmů každé posuzované osoby, kde bylo jednomu každému nájemci uloženo, aby (i.) označil společné posuzované osoby, (ii.) vyslovil souhlas se zjištěním výše příjmů svých i výše příjmů ostatních, společně posuzovaných osob (vč. příjmů z dávek důchodového pojištění) a (iii.) aby vzal na vědomí následky související s nepravdivým označením údajů výše uvedených. Užívání Bytu tak bylo, ve smyslu závěrů z usnesení [číslo] 2018 ze dne 17. 4. 2018 rady žalovaného, od samého počátku koncipováno jako určitá forma sociální podpory, na níž obecně neexistuje právní nárok. Toho si žalobci museli být vědomi nejen s ohledem na označení sjednané Smlouvy a povinnosti uvedené v její shora označené příloze, ale též s ohledem na skutečnost, že byl žalobcům, po dohodě, menší a na provoz lacinější Byt přidělen proto, že jim v souvislosti s užíváním většího a na provoz nákladnějšího bytu na adrese [adresa] v [obec], taktéž vlastního žalovaným, vznikl dluh na nájemném. Podmínkou přidělení a užívání Bytu pak, ve smyslu čl. 2„ specifických pravidel pro žadatele a nájemce“ (dále jen„ Specifická pravidla“), bylo, aby v domácnosti se třemi členy nepřesáhl úhrn měsíčních příjmů 0,9 násobek průměrné (hrubé) měsíční mzdy dle údajů ČSÚ. S tím, že nájem byl sjednán na dobu určitou, konkrétně dvou let, s možností prolongace, vždy o další 2 roky. Případné prodloužení nájmu však bylo možné toliko při splnění uvedené podmínky, o čemž byli žalobci informováni opakovaně, např. při jednáních se sociální pracovnicí [jméno] [příjmení], jež se odehrála 27. 4. 2021 a 2. 3. 2022. Kdy právě pro rok 2022 úhrn příjmů žalobců (41 202,50 Kč) přesáhl limit 0,9 násobku průměrné měsíční mzdy (35 662 Kč pro rok 2020), na čemž by se nic nezměnilo ani v případě, pokud by žalovaný příslušný přepočet provedl ve vztahu k údajům účinným pro rok 2022. Co se týče další argumentace žalobců, žalovaný namítl, že nájem Bytu byl sjednán na dobu určitou a tento skončil, ve smyslu čl. IV. odst. 1 ve spojení s čl. VIII. odst. 3 Smlouvy, k 30. 4. 2022 v důsledku uplynutí doby nájmu (v minulosti jednou prolongovaného). [jméno] tedy formou výpovědi, neboť„ Oznámením o ukončení nájmu“ ze dne 3. 5. 2022 měli být žalobci toliko informováni o již objektivně nastanuvší skutečnosti, dané plynutím času. V této souvislosti také žalovaný, s odkazem na čl. IV. odst. 2 Smlouvy, doplnil, že neprodloužení nájmu bylo vázáno též na zaslání písemné výzvy s vyjádřením nezájmu o další prodloužení, limitované na lhůtu do 30 dnů před uplynutím nájmu (v konkrétním případě do 31. 3. 2022), která žalobcům zaslána nebyla. Splnění této naposled uvedené povinnosti nicméně žalovaný, za podmínek projednávané věci, označil za absurdní a odporující dobrým mravům. A to s odkazem na skutečnost, že žalobci byli před uplynutím nájmu, mj. i v rámci programů sociálního poradenství a zasílaných výzev (např. výzvy z 2. 3. 2022), opakovaně upozorňování na skutečnost, že jsou povinni doložit své příjmy a pro případ, že jejich příjmy přesáhnou stanovený koeficient, nebudou již dále splňovat podmínky pro přidělení Bytu v režimu sociálního bydlení.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Žalovaný byty ze svého bytového fondu, vyjma bytů„ startovacích“, nenárokově a s výhradou odmítnutí všech učiněných žádostí obecně přiděluje k užívání na základě„ Pravidel pro přidělování uvolněných bytů ve vlastnictví města Sadská“, datovaných k 24. 10. 2017, v rámci výběrového řízení a v návaznosti na příkladmo vyjmenovaná kritéria, zahrnující mj. (i.) existenci závazků po splatnosti vůči žalovanému, (ii.) sociální situaci žadatele, (iii.) schopnost plnit předepsané závazky či (iii.) počet osob žijících se žadatelem ve společné domácnosti. Přihlášky do vypsaných výběrových řízení lze podat na předepsaném formuláři (vzor přiložen jako příloha). Případně vybranému žadateli je byt, oproti sjednání nájemní smlouvy a složení vratné jistoty, přidělován na dobu určitou, na dobu 1 roku s právem na prodloužení, s výhradou nedodržování ujednání ze sjednané nájemní smlouvy.

5. Na webovém portálu spravovaném vydavatelem periodika„ [příjmení] deník“ byl k blíže neurčenému datu (pozn. rukou doplněná poznámka datum určuje k březnu roku 2018) publikován článek„ Dům hrůzy se proměnil v krásné bydlení“. Zde stojí, že k blíže neurčenému datu proběhla rekonstrukce bytového domu v [ulice] ulici v [obec]. A to s výhledem, že do tří zde situovaných bytů se po rekonstrukci, spolufinancované z„ programu na podporu sociálního bydlení“, vrátí původní„ solidní nájemníci“, zatímco do dalších tří zde situovaných bytů jsou t. č. hledáni noví nájemníci. Zároveň zde byly vymezeny též podmínky„ sociálního bydlení“, zahrnující přítomnost alespoň poloviny výdělečně činných osob v rodině potenciálního žadatele, absenci dluhů vůči žalovanému a určitou maximální výši příjmu rodiny potenciálního žadatele.

6. Oproti podpisu Smlouvy, datované k 30. 4. 2018, přenechal žalovaný žalobkyni a) Byt k užívání (čl. II.) Jako členy své domácnosti, a tedy i uživatele Bytu, žalobkyně a) označila žalobce b) a [jméno] [příjmení], [datum narození] Sb., svou dceru (čl. III.). Užívání bylo sjednáno pro dobu určitou, pro období 1. 5. 2018 30. 4. 2020 (čl. IV. odst. 1), jejíž uplynutí bylo označeno jako jedna z forem skončení užívání, resp. nájmu (čl. VIII. odst. 2). Prodloužení doby užívání, vždy o dalších 24 měsíců, bylo sjednáno bez dalšího, kterákoli smluvní strana nicméně mohla možnost prodloužení vyloučit písemným oznámením, jež muselo být protistraně dodáno ve lhůtě nejpozději do 30 dnů před uplynutím doby užívání. Ve vztahu k textu Smlouvy je pak třeba doplnit, že přímo v jeho rámci není užívání Bytu nijak vázáno na mzdu žalobkyně a) ani osob spolu s ní žijících. Přenechání Bytu, jakožto bytu sociálního, do užívání žalobkyně a), t.č. obývající větší byt na adrese [adresa] v [ulice] ulici v [obec], již k datu 17. 4. 2018, s odkazem na její složitou sociální situaci, schválila pod bodem VI. rada žalovaného. Při jednání, o jehož konání byl pořízen soudu předložený„ Zápis a usnesení [číslo] 2018“.

7. Souběžně s podpisem Smlouvy, tj. dne 30. 4. 2018, žalobkyně, oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Příloha II. k nájemní smlouvě – Prohlášení o souladu s cílovou skupinou podpory sociálního bydlení v IROP, Specifický cíl 2.1“, prohlásila, že v návaznosti na„ uzavření nájemní smlouvy k bytu“ (pozn. adresa nevyplněna) spadá do kategorie definované jako„ cílová skupina podpory sociálního bydlení z IROP…“. V čl. 2 uvedeného dokumentu bylo sjednání nájemní smlouvy vázáno na naplnění předpokladu, že součet měsíčního příjmu osoby, s níž má být nájemní smlouva uzavřena, a měsíčních příjmů ostatních členů téže domácnosti, v domácnosti tvořené třemi osobami, za 12 kalendářních měsíců před uzavřením nájemní smlouvy nepřesáhne 0,9 násobek průměrné měsíční mzdy.

8. K datu 30. 4. 2018 také žalobkyně a), oproti svému podpisu, vystavila„ Prohlášení“, kde, oproti podpisu jedné každé jmenované osoby, (i.) byly pod bodem B) označeny osoby„ společně posuzované“ co do jejich příjmů (totožně označené v čl. III. Smlouvy), (ii.) byly pod bodem C) označeny podklady sloužící k výpočtu příjmů všech osob„ společně posuzovaných“ a (iii.) bylo pod bodem D) obsaženo sdělení žalobkyně a), jehož prostřednictvím tato vzala na vědomí, že příjmy rozhodné pro„ uzavření nájemní smlouvy“ budou zjišťovány mj. i u zaměstnavatelů a u„ orgánů vyplácejících dávky důchodového pojištění“.

9. Byt byl žalobcům, resp. žalobci b) k užívání předán oproti podpisu„ Předávacího protokolu“, datovaného k 14. 5. 2018, zaznamenávajícího stav měřidel vody a plynu, a„ Předávacího protokolu“, datovaného k 16. 5. 2018, kdy byly předány dva klíče (bez podpisu přebírajícího). Žalobkyně a) také k datu 11. 6. 2018 odevzdala žalovanému byt na adrese [adresa] v [ulice] ulici v [obec]. 10. [jméno] [příjmení], DiS., v rozmezí dat 27. 4. 2021 až 16. 5. 2022 vystavila 4 záznamy o jednáních se žalobci. Při prvním jednání (záznam z 27. 4. 2021) jmenovaná [příjmení] navštívila žalobce v Bytě, kde, po zjištění, že byl žalobci b) na podzim roku 2020 přiznán invalidní důchod třetího stupně a že má žalobkyně a) stálé zaměstnání, tyto informovala o povinnosti doložit v příštím roce příjmy, jakožto o podmínce hodnocení nároku na sociální bydlení. Následně (záznam z 2. 3. 2022) jmenovaná [příjmení] žalobcům připomněla jejich povinnost doložit příjmy za období březen 2021 až únor 2022 a žalobce b) současně informovala, že mezi příjmy bude na místě započíst i jeho invalidní důchod, s čímž žalobce b) vyslovil nesouhlas. Další jednání (záznam z 24. 3. 2022) se již odehrálo pouze mezi J. [příjmení] a žalobcem b) a jmenovaná [příjmení] v jeho rámci žalobce b) informovala o zjištění, že doložené příjmy žalobců překročí stanovený koeficient, v důsledku čehož nebude ve vztahu k žalobcům„ pravděpodobně“ naplněna jedna z podmínek pro přidělení sociálního bydlení. Žalobce b) v tomto směru vyjádřil nesouhlas a rozporoval postup, kdy je koeficient určován průměrnou mzdou z roku 2020, což J. [příjmení] vysvětlila s odkazem na podmínky stanovené Ministerstvem pro místní rozvoj Poslední jednání (záznam z 16. 5. 2022) se odehrálo taktéž mezi J. [příjmení] a žalobcem b), který J. [příjmení], v návaznosti na zamítnutí žádosti o prodloužení nájmu, informoval o hledání nového bydlení a o svém špatném zdravotním stavu. Jakož i o taktéž zvažované, avšak neuskutečněné variantě, že se odstěhuje ke svým rodičům, aby žalobkyně a) s dcerou splňovaly podmínky pro prodloužení nájmu v Bytě.

11. Dokumentem, označeným jako„ Výzva k doložení příjmů za období 3/ 2021 – 2/ 2022“, datovaným k 1. 3. 2022 a opatřeným podpisem žalobkyně a), žalovaný žalobkyni a) upomenul, aby v 15 denní lhůtě předložila doklady o svých příjmech za shora označené období, což učinil s odkazem na naplnění podmínek„ užívání sociálního bydlení“.

12. Žalovaný, v souvislosti s ověřováním příjmů žalobkyně a), vyhodnotil potvrzení zaměstnavatele žalobkyně a), společnosti [právnická osoba], týkající se příjmů žalobkyně a) v období od března roku 2021 do února roku 2022. Dle údajů zde uvedených průměrný příjem žalobkyně a) za rozhodné období činil 22 078 Kč (odpovídající průměru částek 22 147 Kč a 22 009 Kč). Dále také žalovaný, tentokráte v souvislosti s ověřováním příjmů žalobce b), vyžádal potvrzení od ČSSZ a OSSZ. Dle nich bylo žalobci b) za rok 2021 na dávkách důchodového pojištění vyplaceno 227 316 Kč (potvrzení OSSZ Nymburk ze 7. 3. 2022) a za období od ledna 2022 částka 19 794 Kč měsíčně. Pro účely vyhodnocení zjištěných údajů žalovaný, na nedatovaném a neoznačeném dokumentu, opatřeném razítkem žalovaného a podpisem jeho pověřeného zaměstnance („ Nedělová“), shrnul, že součet průměrných čistých příjmů (41 202,50 Kč) žalobkyně a) (22 078 Kč) a žalobce b) (19 124,50 Kč) za posledních 12 měsíců převyšuje koeficient 0,9 násobku průměrné měsíční mzdy (pozn. částky 35 662 Kč evidované ČSÚ pro rok 2020), v důsledku čehož nejsou ve vztahu k žalobkyni a) naplněny podmínky pro užívání sociálního bytu rodinou o 3 členech (z nichž jedním bylo nezletilé nezaopatřené dítě).

13. Dokumentem, označeným jako„ Oznámení o ukončení nájmu bytu sjednaného na dobu určitou“, datovaným k 3. 5. 2022, který žalobkyně a) převzala dne 4. 5. 2022 oproti svému podpisu, žalovaný žalobkyni a) vyzval, aby do 30. 6. 2022 Byt vyklidila, neboť byla 27. 4. 2022 zamítnuta její žádost o prodloužení nájmu, jenž, v důsledku již jednou uskutečněné prolongace (pro období 24 měsíců následujících po datu 30. 4. 2020) skončil k 30. 4. 2022. V tomto směru žalovaný zaslané oznámení odůvodnil tak, že žalobkyně a) k datu podané žádosti přestala splňovat podmínky předepsané pro užívání„ sociálního bytu“, jelikož průměrný měsíční příjem její tříčlenné rodiny t. č. převyšoval 0,9 násobek průměrné měsíční mzdy. Současně také žalovaný žalobkyni a) sdělil, že je až do data 30. 6. 2020, resp. do data odevzdání Bytu povinna platit předepsané nájemné a hradit náklady za služby související s užíváním Bytu.

14. Následně, k 29. 6. 2022, žalovaný s odkazem na § 2285 o. z. a § 2230 o. z. vyhotovil ještě dokument označený jako„ Výzva k opuštění bytu po skončení nájmu“, v němž žalobkyni a) opětovně informoval o ukončení nájmu (k 30. 4. 2022) a o lhůtě k vyklizení Bytu (do 30. 6. 2020). Uvedený dokument není v předložené verzi adresátem – žalobkyní a) podepsán, byť obsahuje podpisovou doložku.

15. Pro rok 2022 žalovaný 10. 6. 2022 vyhlásil„ Výzvu [číslo] 2022 k podání žádosti o byt v rámci projektu„ Sociální byty v ulici [adresa] [obec]“. Mezi zde předepsanými podmínkami pro sjednání nájmu Bytu, jako bytu sociálního, byla pod bodem 3) písm. b) zahrnuta i podmínka, že průměrný čistý měsíční příjem žadatelovy domácnosti, má-li 3 členy, nesmí přesáhnout 0,9 násobek průměrné měsíční mzdy, částku 32 095,80 Kč. Průměrnou čistou měsíční mzdu žalovaný na základě údajů ČSÚ v témže čl. určil částkou 35 662 Kč, s výhradou možné úpravy dle aktuálních údajů ČSÚ.

16. Sdělením ze dne 29. 8. 2022 byl žalobce b) pověřeným zaměstnancem města Poděbrady informován, že jeho žádosti o nájem bytu [číslo] na adrese [adresa].

17. Po provedení všech předložených důkazních prostředků soud informoval žalovaného o absenci jakýchkoli podkladů, týkajících případného zaslání oznámení o neprodloužení nájmu ve smluvně zakotvené lhůtě, limitované nejpozději na 30. den před uplynutím doby sjednaného nájmu. Žalovaný nicméně stran této skutečnosti možnost poskytnutí procesního poučení odmítl. Žalobci pak, jakkoli v rámci jednání zpochybnili správnost údajů v žalobkyní a) podepsaném„ Prohlášení“, taktéž, v návaznosti na průběh jednání, sdělili, že již o předkládání dalších důkazních prostředků nemají zájem.

18. Na základě skutkových zjištění shora uvedených tak vzal soud za prokázané, že žalovaný, na základě usnesení své rady č. 09/2018 ze dne 17. 4. 2018, odůvodněného s odkazem na sociálně obtížnou situaci rodiny žalobkyně a), přenechal žalobkyni a) k užívání Byt, což žalobkyně a) a pověřený zaměstnanec žalovaného k datu 30. 4. 2018 stvrdili podpisy písemného vyhotovení Smlouvy (o nájmu sociálního bytu), v jejímž čl. III byli žalobce b) a [jméno] [příjmení] označeni jako členové domácnosti žalobkyně a). Byt do užívání převzal žalobce b), který k datu 14. 5. 2018 protokolárně ověřil stav měřidel vody a plynu v Bytě. Žalobkyně a) naopak žalovanému, opět protokolárně, 11. 6. 2018 odevzdala byt v domě [adresa] v [obec], který do té doby i s rodinou, mj. i se žalobcem b), obývala, přičemž uvedený dům byl určen k rekonstrukci. V„ Příloze II.“ ke Smlouvě žalobkyně a) potvrdila, že v návaznosti na„ uzavření nájemní smlouvy“ ke zde blíže neoznačenému bytu patří do„ cílové skupiny podpory sociálního bydlení“, která byla v čl. 2 předmětné přílohy vymezena mj. na základě předpokladu, že úhrn čistých měsíčních příjmů tříčlenné domácnosti žadatele o sociální bydlení, tvořené alespoň z 50 % osobami v ekonomicky produktivním věku (15 - 64 let), nepřesáhne 0,9 násobek průměrné měsíční mzdy. Souběžně s podpisem Smlouvy a její již označené přílohy, taktéž 30. 4. 2018, dále žalobkyně a) vystavila„ Prohlášení“, v jehož rámci mj. vyslovila souhlas s tím, aby byly ověřovány příjmy všech osob, v tomto„ Prohlášení“ označených jako osoby„ společně posuzované“, a to mj. i na základě podkladů od zaměstnavatelů či orgánů vyplácejících dávky důchodového pojištění. Užívání Bytu pak bylo v čl. IV. odst. 1 Smlouvy ujednáno na dobu určitou, pro období od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2020, s možností prodloužení, jež mohla každá ze smluvních stran, ve smyslu čl. IV. odst. 2 Smlouvy, ve lhůtě nejpozději do 30 dnů před uplynutím sjednané doby vyloučit cestou písemného sdělení, že na dalším trvání užívání, resp.„ trvání smlouvy“ nemá zájem.

19. K 27. 4. 2021 [jméno] [příjmení], Dis., sociální pracovnice žalovaného, vyzvala žalobkyni a) k doložení příjmů jejích a i příjmů žalobce b). Tomuto požadavku, dodatečně realizovaném též formou písemné výzvy ze dne 2. 3. 2022, bylo ze strany žalobců vyhověno, formou předložení potvrzení od zaměstnavatele žalobkyně a) a potvrzení od ČSSZ, resp. potvrzení od OSSZ, týkajících se invalidního důchodu žalobce b). Jmenovaná [anonymizováno]. [příjmení] provedla vyhodnocení předložených podkladů a zjistila, že součet průměrných příjmů žalobců (41 202,50 Kč) převyšuje 0,9 násobek průměrné měsíční mzdy evidované ČSÚ pro rok 2020 (35 662 Kč). O tomto závěru J. [příjmení] při jednání dne 24. 3. 2022 informovala žalobce b) s upozorněním, že žalobcům do budoucna„ pravděpodobně“ nebude užívání Bytu dále prodlouženo, s čímž žalobce b) vyslovil nesouhlas a namítl, že je hodnota průměrné měsíční mzdy stanovena dle údajů z roku 2020. Již dřív, při jednání 2. 3. 2022, také žalobce b) sporoval, že není na místě, aby byl mezi posuzované příjmy zahrnut též jeho invalidní důchod. Následně, aniž by byli žalobci, ve smyslu čl. IV. odst. 2 Smlouvy, ve stanovené lhůtě upozorněni, žalovaný k 4. 5. 2022 žalobkyni a) předal oznámení, jehož prostřednictvím jí sdělil, že žádost o prodloužení užívání Bytu byla zamítnuta z důvodu nenaplnění příjmového koeficientu. Cestou téhož oznámení také žalovaný žalobkyni a) vyzval, aby spolu s rodinou [příjmení] do 30. 6. 2022 vyklidili. Nato [anonymizováno]. [příjmení] 16. 5. 2022 dále jednala se žalobcem b), který jí sdělil, že celá rodina poptává nové bydlení, dosud však neúspěšně, na čemž nic nezměnila ani žádost o přidělení obecního nájemního bytu v [obec], jež byla 29. 8. 2022 zamítnuta.

20. Žalovaný sice k datu 29. 6. 2022, s odkazem na § 2230 o. z. a § 2285 o. z., vyhotovil další výzvu k vyklizení Bytu, její předání žalobkyni a) zde nicméně nebylo potvrzeno, a žalobci tak Byt dosud obývají. Byť žalovaný, za podmínek opakovaně uváděných výše, již dne 10. 6. 2022 vypsal výběrové řízení na obsazení Bytu novými uživateli.

21. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

22. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

23. Podle § [číslo] odst. 1a 2 užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

24. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

25. Podle § 2239 o. z. nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

26. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

27. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

28. Podle § 2286 odst. 1 a 2 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. (2) Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

29. Při právním hodnocení vzal soud v úvahu, že žalobci společně uplatnili celkem 3 dílčí nároky, které bylo na místě jednotlivě vypořádat. Současně však také nebylo možné pominout, že všechny uplatněné nároky směřovaly k jedinému cíli, zpochybnění okolností, za nichž žalobci měli ztratit užívací, ve smyslu § 2201 o. z. ve spojení s § 2235 o. z., nájemní právo k Bytu, a takto buď užívací právo k Bytu zachovat, případně získat užívací právo k jinému bytovému prostoru z majetku žalovaného. Z tohoto hlediska tedy je možné konstatovat, že všechny uplatněné nároky, jako pomyslná„ kaskáda“, byly, jakožto nároky tzv. eventuální, vzájemně provázány v tom směru, že vyhovění nároku primárně uplatněnému (namítané neplatnosti výpovědi) činilo zbytečným rozhodovat o nároku sekundárně uplatněnému (určení přetrvání užívacího práva k Bytu s povinností obnovit užívací právo cestou nové nájemní smlouvy) a vyhovění sekundárnímu nároku obdobně činilo zbytečným dodatečně rozhodovat o důvodnosti posledního uplatněného nároku (uložení povinnosti přidělit náhradní bydlení).

30. Stran nároku prvého, v jeho rámci žalobci, ve smyslu § 2290 o. z., sporovali neplatnost„ výpovědi“ z nájmu Bytu, tito iniciovali zvláštní typ soudního řízení, který nepředstavuje obecnou formu určovacího nároku a jako takový není, ve smyslu § 80 o. s. ř., vázán na doložení tzv. naléhavého právního zájmu na projednání věci (obdobně viz např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4249/2016 ze dne 18. 1. 2017, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 75/2018 civ.) Přičemž, ve vztahu ke konkrétnímu nároku je třeba doplnit, že žalobci v rámci svých žalobních tvrzení jako„ výpověď“, ve smyslu § 2286 odst. 1 o. z., zjevně kvalifikovali„ Oznámení“ z 3. 5. 2022. Tento nárok ale soud neshledal důvodným a zamítl jej. Ačkoli ve vztahu ke každému ze žalobců odůvodnily zamítnutí předmětného nároku odlišné skutečnosti.

31. Předně tak je třeba konstatovat, že žalobce b) ve vztahu k uplatněnému primárnímu nároku, a stejně tak i nároku sekundárnímu, zcela postrádal aktivní žalobní legitimaci, neboť nebyl smluvní stranou Smlouvy ze dne 30. 4. 2018, jíž se žalovaným, jakožto pronajímatelem, sjednala výlučně žalobkyně a). Žalobci b), ve Smlouvě označenému toliko jako člen domácnosti žalobkyně a), tak stran sjednaného nájmu nevznikla žádná přímá práva a ani povinnosti a jeho právo užívat k bydlení Byt, i povinnost předkládat doklady o příjmech, byly odvozeny výlučně od práv a povinností žalobkyně a).

32. Žalobkyně a) pak z titulu Smlouvy sice měla postavení nájemce. Nicméně, za podmínek projednávané věci soud nemohl pominout skutečnost, že„ Oznámení“ ze dne 3. 5. 2022 vůbec nemělo povahu výpovědi, ve smyslu § 2286 odst. 1 a 2 o. z. Nebylo tedy na místě dále přezkoumávat, zda„ Oznámení“ ze dne 3. 5. 2022, v rozsahu námitek žalobců (absence poučení o soudním přezkumu, nutnost stanovit řádnou výpovědní dobu atd.), vykazovalo náležitosti výpovědi, jež zákon stanoví např. v § 2286 odst. 2 o. z. (zde stran práva na poučení o možnosti iniciovat soudná přezkum) nebo v § 2288 odst. 3 o. z. (zde co do povinnosti vymezit výpovědní důvod). V této souvislosti je třeba doplnit, že nájem Bytu byl sjednán na dobu určitou (s možností prodloužení), jež měl v konkrétním případě, po již jednou uskutečněném prodloužení, uplynout k 30. 4. 2022. Pokud tedy žalovaný v rámci„ Oznámení“ ze dne 3. 5. 2022 žalobkyni a) vyzval k vyklizení Bytu ve zde stanovené lhůtě, činil tak v návaznosti na skutečnost, že nájem Bytu již měl být t. č. ukončen, a dodatečná lhůta stanovená k vyklizení tak byla žalobkyni a) stanovena v její prospěch, v podstatě nad rámec sjednané Smlouvy. Jinými slovy, účelem„ Oznámení“ ze dne 3. 5. 2022 za podmínek projednávané věci nebylo ukončit nájem Bytu před uplynutím dřív sjednané doby, jak by tomu bylo v případě výpovědi, ale toliko zpravit žalobkyni a) o uplynutí doby sjednaného nájmu, ve smyslu § 2285 o. z. S tím, že takto učiněné oznámení, vyjma zachování písemné formy, vyjádření vůle k neprodloužení nájmu a zajištění reálného dojití do rukou nájemce (všechny předpoklady byly naplněny), nemusí vykazovat žádné ze žalobci vymezených náležitostí (obdobně co do náležitostí sdělení o uplynutí nájmu sjednaného na dobu určitou, zejména ohledně dojití, viz např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Nejvyšší soud, 26 Cdo 977/2022 ze dne 19. 7. 2022).

33. Co se týče žalobci sekundárně uplatněného nároku, na určení trvání práva nájmu k Bytu s povinností sjednat nový nájem, i tento bylo třeba bez dalšího zamítnout ve vztahu k žalobci b), a to z důvodů uvedených výše, v bodu 31. Naopak, ve vztahu k žalobkyni a) soud takto uplatněný nárok po věcné stránce přezkoumal. A to poté, co bylo postaveno na jisto, že je k projednání tohoto nároku, ve smyslu § 80 o. s. ř., na straně žalobkyně a) dán tzv. naléhavý právní zájem. S tím, že přítomnost naléhavého právního zájmu žalobkyně a) na projednání tohoto nároku soud odvodil s odkazem na skutečnost, že autoritativní určení„ přetrvání“ nájmu ze Smlouvy i po datu 30. 4. 2022, resp. určení existence podmínek pro jeho znovuobnovení o dalších 24 měsíců, ve smyslu čl. IV. odst. 2 Smlouvy, představuje jediný u soudu aplikovatelný prostředek, jímž mohla žalobkyně a), v mezích svých dispozičních oprávnění, ve vztahu k závazku ze Smlouvy prosadit svá práva. Další takový prostředek totiž za podmínek projednávané věci mohl být uplatněn až v rámci případného nároku na vyklizení Bytu, vzneseného žalovaným (formou námitek na nedůvodnost vyklizení), jehož uplatnění nicméně zůstává v dispozici žalovaného, a bylo by tedy protismyslné a mimořádně sociálně necitlivé, aby žalobkyně a) byla nucena s ochranou zajišťování svých bytových potřeb vyčkávat až na případný další postup žalovaného.

34. Při věcném přezkumu projednávaného, sekundárního nároku vzal soud v úvahu, že je legitimním právem pronajímatele, zda v případě sjednaní nájmu na dobu určitou stanoví podmínky pro jeho případné obnovení, po plynutí sjednané doby (v této souvislosti viz např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3821/2017 ze dne 14. 3. 2018), či zda žádné obdobné podmínky nestanoví a ponechá režim nájmu sjednaného na dobu určitou toliko v mezích podmínek zákonných. Přičemž, jedinou zákonem stanovenou podmínkou, jejímž naplněním pronajímatel vyloučí jinak automaticky nastupující, tzv. konkludentní, obnovení nájmu (při zachování užívání nájemcem) je, ve smyslu § 2285 o. z. ve spojení s § 2230 odst. 1 o. z., zaslání již výše uváděného oznámení, jehož prostřednictvím nájemci ve lhůtě do tří měsíců po plynutí doby sjednaného nájmu sdělí svou vůli užívací právo k předmětu nájmu/bytu dále neprodlužovat. Za podmínek konkrétní věci však žalovaný a žalobkyně a) v čl. IV. odst. 2 Smlouvy, v mezích smluvní volnosti, ve smyslu § 1 odst. 2 o. z., zákonný mechanismus modifikovali v tom směru, že lhůtu k zaslání oznámení, vyjadřujícího vůli nepokračovat v nájmu, předsunuli do doby před skončením sjednaného nájmu. Nejpozději k 30. dni před uplynutím doby sjednaného nájmu, v konkrétním případě tedy nejpozději do 31. 3. 2022. Takto smluvně realizovanou modifikaci pak lze dle názoru soudu považovat za krok učiněný ve prospěch nájemce, nikoli tedy rozporný s principem zvláštní zákonné ochrany nájemce, jakožto obecně slabší smluvní strany, ve smyslu § 2239 o. z. A to s ohledem na skutečnost, že žalovaným a žalobkyní a) sjednané pravidlo posiluje právní jistotu žalobkyně a), nájemce, který je ve smyslu předmětného ujednání již před uplynutím doby sjednaného nájmu informován o tom, zda bude či nebude sjednaný nájem ukončen, a nevystavuje jej tedy nejistotě plynoucí ze stavu, kdy sice může nájemní byt ještě po skončení nájmu obývat, ale zároveň v režimu rizika, že mu bude až dodatečně sděleno, aby nájemní byt opustil. Nadto sjednaná lhůta k dojití oznámení, vyjadřujícího vůli nepokračovat v nájmu, vázaná nejpozději na 30. den před uplynutím doby sjednaného nájmu, poskytuje nájemci relativně velký časový prostor k nalezení případného nového bydlení, čímž je opět posilována právní jistota nájemce. Shrnuto, tedy lze sjednané pravidlo kvitovat. Tím spíše za situace, kdy byl nájem sjednán v režimu„ sociálním“, jehož cílem bylo zajistit bydlení osobě/osobám sociálně zranitelným. I z tohoto důvodu tak bylo na místě striktně vyžadovat, aby žalovaný v příslušné lhůtě a v odpovídající formě, tj. prostřednictvím zaslání písemného oznámení ve lhůtě do 30. dnů před 30. 4. 2022, svou smluvní povinnost splnil. S tím, že pokud tak žalovaný, v rozporu se závazkem ze Smlouvy, neučinil („ Oznámení“ ze dne 3. 5. 2022 žalobkyně a) převzala až 4. 5. 2022, více než měsíc po 31. 3. 2022), bylo na místě uplatněnému nároku, co do určení, že žalobkyni a) bylo zachováno právo užívat Byt z titulu sjednané Smlouvy, vyhovět, což soud výrokem III. učinil. Za daného stavu tedy lze uzavřít, že žalovaný ve smluvně zakotvené lhůtě nenaplnil svou povinnost zaslat oznámení, vyjadřujícího vůli nepokračovat v nájmu Bytu dle Smlouvy, a nájem Bytu se tak počínaje od 1. 5. 2022, ve smyslu čl. IV. odst. 1 a 2 Smlouvy, prodloužil o dalších 24 měsíců.

35. Námitky, které v tomto směru vznesl žalovaný, jenž zaslání příslušného oznámení ve sjednané lhůtě netvrdil a neměl jej ani zájem prokazovat, soud vyhodnotil jako nedůvodné. Jednání, jež se žalobci vedla sociální pracovnice žalovaného, totiž nemohla existenci písemného sdělení, vyžadovaného Smlouvou, nahradit. Nadto za situace, kdy se tato, dle vlastního záznamu ze dne 24. 3. 2022, ve vztahu k žalobcům ohledně případného prodloužení nájmu vyjádřila v režimu pouhé pravděpodobnosti. V této souvislosti je také třeba připomenout, že existenci písemného sdělení, vyjadřujícího vůli nepokračovat v nájmu, vyžaduje, byť v jiné, méně komfortní lhůtě (jak bylo rozvedeno výše), přímo zákon v § 2285 o. z. Pokud by tedy soud akceptoval, že v konkrétním případě postačovalo ústní sdělení a dodatečné zaslání„ Oznámení“ mimo smluvně zakotvenou lhůtu, zbavil by žalobkyni a), nájemce, jeho zákonem garantované (a smluvně rozšířené) ochrany, v rozporu s § 2239 o. z. A jestliže pak šlo v konkrétním případě o povinnost, sloužící k zachování zákonem garantované, byť částečně smluvně modifikované (ve prospěch nájemce – slabší smluvní strany) ochrany nájemce, lze jen stěží dovozovat, že by, jak uvedl žalovaný ve vyjádření k žalobě, mohl požadavek na řádné naplňování této povinnosti představovat postup v rozporu s dobrými mravy.

36. Naopak, v části, týkající se povinnosti sjednat nový nájem v mezích nové smlouvy, soud uplatněný nárok zamítl, neboť zákon ani sjednaná Smlouva pro vyhovění takovému nároku nezakládají žádné předpoklady. Ostatně, aktuálně by se jednalo o postup nadbytečný, jelikož, jak bylo uvedeno výše, nájem k Bytu, sjednaný z titulu Smlouvy, byl ve vztahu k žalobkyni a) počínaje od 1. 5. 2022 na dobu určitou, konkrétně na 24 měsíců, prodloužen. Do budoucna tak bude záviset výlučně na žalobkyni a) a žalovaném, jako stranách Smlouvy, zda v mezích své smluvní volnosti, přirozeně při respektování kogentních zákonných pravidel, budou mít zájem nájem k Bytu znovu prodloužit, ukončit, modifikovat nebo dokonce nahradit cestou sjednání dodatku ke Smlouvě či nové nájemní smlouvy.

37. Toliko nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že, jakkoli toto žalobci zpochybňovali, bylo plným právem žalovaného, aby v mezích přílohy ke Smlouvě navázal užívání Bytu též na výši příjmů žalobkyně a) a členů její domácnosti, s čím nadto žalobkyně, oproti svému podpisu, vyslovila souhlas. Byť objektivní nesplnění této podmínky bylo ve vztahu k žalobkyni a) eliminováno tím, že žalovaný nesplnil svou smluvně převzatou povinnost řádně a včas informovat žalobkyni a), že nemá zájem na další prodloužení nájmu. Ostatně, jak soud uvedl výše, je právem jednoho každého pronajímatele, zda v případě sjednání nájmu na dobu určitou naváže jeho případné prodloužení na další podmínky nestanovené zákonem, přirozeně za předpokladu, nebudou-li takové podmínky, v rozporu s § 2239 o. z., nepřiměřeně zatěžovat nájemce. Taktomu ale v podmínkách projednávané věci nebylo, neboť poskytování bydlení v sociálním režimu je třeba hodnotit jako nanejvýše potřebnou aktivitu, a pokud jsou pro tento účel osoby„ sociálně potřebné“ přiměřeně, ve vztahu ke svým příjmům, definovány, nelze toto bez dalšího považovat za excesivní. Tím spíše, pokud žalobkyně a) byla o relevantních parametrech, oproti podpisu příslušných listin (včetně Smlouvy, výslovně vztažené k nájmu„ sociálního bytu“), zpravena, vč. upozornění, že příjmy všech„ společně posuzovaných osob“ budou ověřovány i u orgánů vyplácejících dávky důchodového pojištění (tedy i invalidní důchod). Ačkoli by jistě bylo na místě vážit některé parametry sociálně citlivěji, např. ve vztahu k datu, k němuž je určována úroveň průměrné mzdy (vhodné by bylo vycházet z nejaktuálnějších hodnot, což by ale ve vztahu k žalobcům tak jako tak na překročení koeficientu nemělo vliv, pozn. i v roce 2022 by totiž součet příjmů žalobce b) a žalobkyně a) hodnotu aktuálně vypočtenou ČSÚ, resp. její 0,9 násobek překročil).

38. Za situace, kdy bylo, byť toliko žalobkyni a) a de facto toliko částečně, vyhověno co do sekundárně uplatněného nároku na určení existence užívacího práva k Bytu, bez existence povinnosti opětovně sjednat novou nájemní smlouvu, soud již o posledním, eventuálně uplatněném nároku na přidělení bytové náhrady nerozhodoval (v této souvislosti viz např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3140/2019 ze dne 27. 11. 2019). Toliko ve stručnosti lze ve vztahu k tomuto nároku konstatovat, že aktuální právní úprava nájmu již pronajímateli, pro případ skončení nájmu, nezakládá povinnost k zajištění bytové náhrady či náhradního bydlení. Tím spíše ne pro případy, kdy je nájem ukončen uplynutím doby sjednaného nájmu, jak tomu bylo za podmínek projednávané věci.

39. Další žalobci uváděnou argumentaci, týkající se jejich obtížných sociálních i majetkových poměrů i údajného nepoctivého jednání žalovaného, vztahujícího se k podmínkám, za nichž byli žalobci přestěhování z bytu v domě [adresa] v [obec] do Bytu, soud neshledal relevantní, resp. prokázanou. Předně je třeba konstatovat, že tyto námitky neměly ve vztahu k právnímu poměru ze Smlouvy žádnou vazbu a tyto by bylo na místě vyhodnotit jako podstatné až ve vazbě na situaci, kdy by je žalovaný vyzval k vyklizení Bytu (z hlediska typově obdobné kazuistiky, týkajícího se uvedení v omyl při přestěhování, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3385/2021 ze dne 22. 2. 2022). Současně také nebylo možné pominout, že žalobci své tvrzené obtížné sociální poměry nijak blíže nedokládali a v režimu pouhého tvrzení tak zůstaly např. námitky týkající se špatného psychického stavu dcery žalobců, nezaměstnanosti žalobkyně a) (a důvodů jejího propuštění ze zaměstnání) či existence příslibů, jež měly být žalobcům poskytovány vedením žalovaného v době jejich přestěhování z bytu v domě [adresa] v [obec] do Bytu. Obdobně také žalobci nepředložili žádné důkazy týkající se správnosti údajů na některých, jimi podepsaných listinách (konkrétně„ Prohlášení“ ze 30. 4. 2018). Přičemž, sami žalobci, v návaznosti na průběh jednání, provedené dokazování a již vyjádřený právní názor soudu, sdělili, že nemají zájem předkládat další důkazní prostředky.

40. Co do nároku na náhradu nákladů řízení vzal soud v úvahu, že žalobci ve věci uplatnili celkem tři nároky, jež, jak stojí již výše, v bodu 29, bylo na místě hodnotit jako nároky eventuální. Přičemž, plné vyhovění kterémukoli eventuálně uplatněnému nároku zakládá, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., plný procesní úspěch ve věci (shodně viz např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2550/2015 ze dne 24. 11. 2015). V konkrétním případě nicméně je třeba uvést, že procesní úspěch žalobců lze považovat za toliko částečný, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyni a) bylo vyhověno co do nároku na určení, že je oprávněna i nadále obývat Byt, resp., že nájem k Bytu trvá, jak formuloval soud ve výroku III. Zároveň však byl tento nárok částečně zamítnut v tom rozsahu, aby byla žalovanému uložena povinnost sjednat novou nájemní smlouvu, kterýžto dílčí nárok lze ovšem pouze stěží matematicky vyjádřit ve vztahu k uplatněnému nároku jako celku. Žalobci b) pak nebylo, z důvodu absence aktivní legitimace k uplatnění projednávaných nároků, vyhověno vůbec. Tento ale vystupoval na straně žalobkyně a), která v řízení částečně uspěla, a tak lze uzavřít, že i žalobce b) v řízení dosáhl svého (byť toliko částečně), neboť za situace, kdy je, dle sjednané Smlouvy, jeho právo užívat Byt odvozeno od práva žalobkyně a), i tento je oprávněn Byt v rozsahu daném Smlouvou i nadále užívat (dle vůle žalobkyně a)). Za uvedeného stavu věci tedy dle názoru soudu nelze bez dalšího kvantifikovat konkrétní míru procesního úspěchu žalobců ani žalovaného, a jeví se tedy jako nejpřiměřenější i nejspravedlivější, aby všichni účastníci, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., nesli ty náklady, jež jim za řízení vznikly. Ve věci náhrady nákladů řízení proto soud rozhodl tak, že se právo na její úhradu nepřiznává žádnému z účastníků.