10 C 162/2023 - 320

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [datum] trvale bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0]: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená dne [datum] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení 5 000 000 Kč a nákladů řízení takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 5 000 000 Kč se zamítá.

II. Žalované se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 5. 2023 původně domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. [číslo], parc.č. [číslo] a parc.č. [číslo] a jedné poloviny stavby č.p. [číslo] -objekt k bydlení, která je součástí pozemku parc.č. [číslo] a jedné poloviny stavby bez čísla popisného nebo evidenčního - garáž, která je součástí pozemku parc.č. [číslo], to vše v k.ú. [adresa] (dále také „nemovitosti“). Žalobce uvedl, že darovací smlouvou ze dne 2. 11. 2005 tyto nemovitosti daroval žalované společně se svojí bývalou manželkou. Žalobce byl při podpisu smlouvy výlučným vlastníkem pozemků, a stavby byly ve společném jmění manželů. Současně bylo pro žalobce a jeho bývalou manželku zřízeno věcné břemeno doživotního užívání bytu v suterénu domu č.p. [číslo] a spoluužívání garáže, příslušenství, jakož i uvedených pozemků. Poté, co v roce 2005 matka žalované sdělila žalobci, že není jeho dcerou, se žalobce odstěhoval na chatu v [jméno FO], kterou zrekonstruoval. Dům ve [obec] postavil žalobce v 70. letech 20. století, následně přistavěl podkroví, tři garáže s pracovnou, a v roce 2005 jej kromě střechy zrekonstruoval. V domě se nachází více bytů, a suterénní byt, k němuž svědčilo právo věcného břemene, užívala matka žalobce, která zemřela v roce 2006. Po její smrti se z bytu stalo skladiště, a prostor nebyl obyvatelný. Žalobci nebylo známo, kdo tento byt nyní užívá, protože mu žalovaná do něj i na zahradu znemožnila přístup. Žalobce dále uvedl, že po rozvodu manželství v roce 2015 došlo v nemovitosti ke konfliktu kvůli tomu, že se rozhodl odstěhovat si z bytu některé své věci. Věc řešila policie a žalobce byl i ošetřen v nemocnici; poté se již obával do domu vstoupit. Žalobce má v domě hlášené trvalé bydliště, dochází sem vyhazovat odpad, za jehož odvoz platí a přebírá si zde poštu, využíval rovněž zahradu. Protože je žalobce starý a nemocný člověk, je pro něj ze zdravotního, psychického i praktického hlediska bydlení na chatě nadále neúnosné. Žalobce proto požádal žalovanou dopisem z 10.8.2022 o umožnění výkonu práva z věcného břemene. Žalovaná však toto práva odmítla a podala proti žalobci u zdejšího soudu žalobu na určení promlčení věcných břemen z 30.10.2022 vedenou pod sp.zn. 3 C 178/2022. Žalovaná se v prosinci 2022 domáhala zrušení trvalého pobytu žalobce v předmětné nemovitosti, řízení však bylo přerušeno. Žalovaná sice žalobci nabídla jako náhradu nezanedbatelnou finanční částku, která však neřeší důstojné žalobce bydlení v domě, ke kterému má vztah. Žalobce opětovně požádal žalovanou dopisem ze dne 16.11.2022 o pomoc, spočívající v možnosti užívat předmětný byt. Žalovaná tuto pomoc odmítla, což odůvodnila osobností žalobce a jeho psychickým i fyzickým násilím vůči své bývalé manželce a matce žalované. Podle žalobce však tato tvrzení nejsou pravdivá. Žalobce nikdy neměl žádný konflikt se žalovanou, o rodinu žalované se vždy dobře staral. Žalobce dále uvedl, že matce žalované daroval svoji firmu a na vlastní náklady jí postavil přístavbu v předmětném domě. Žalobce proto podanou žalobou odvolal svůj dar vůči žalované a domáhal se jeho vrácení, přičemž v žalobě uvedl důvody pro odvolání daru uvedené v bodě 14 odůvodnění tohoto rozsudku.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná namítla pozdní uplatnění nároku žalobce, který se z nemovitosti odstěhoval již v srpnu 2006. Dále namítala, že žalobce nedostatečně určitě tvrdil, jakým konkrétním jednáním žalované mělo dojít k údajnému zamezení užívání věcného břemene. Rovněž uvedla, že ji žalobce dosud nevyzval k vrácení daru, a proto je žaloba předčasná. Žalovaná také namítala, že zřízení věcného břemene ve prospěch žalobce je absolutně neplatné, neboť v předmětném domě není suterén, a tedy ani suterénní byt, k němuž by mohlo být právo odpovídající věcnému břemeni zřízeno. Žalovaná potvrdila, že byla uzavřena darovací smlouva v době trvání manželství žalobce a její babičky, paní [jméno FO] a současně bylo v jejich prospěch zřízeno věcné břemeno. Protože po rozvodu manželství bydlel žalobce na chatě své manželky v [jméno FO], a nepředpokládalo se, že by se do nemovitosti vrátil, nebylo vypořádáno bydlení manželů. Právo žalobce z věcných břemen proto historicky zůstalo zapsáno na nemovitostech. Žalobce si ihned po opuštění nemovitosti v roce 2006 odnesl všechny své osobní věci, i další věci ve společném užívání celé rodiny či ve výlučném vlastnictví [jméno FO] a finanční hotovost, z níž hradil rekonstrukci chaty. Podle žalované žalobce autoritativně řídil chod rodiny a k členům rodiny i k žalované se choval hrubě a agresivně a vyhrožoval, a to zejména své bývalé manželce, a dále matce žalované, a opakovaně je hrubě slovně i fyzicky napadal. V roce 2015 si žalobce odvezl z nemovitosti několik kusů nábytku, a další domácí vybavení. Bývalá manželka žalobce opakovaně hlásila tyto útoky žalobce na policii. Žalobce tak dlouhodobě hrubě porušoval dobré mravy a vzpomínky na jeho chování žalovanou i její rodinu traumatizují, a ta se mu proto raději vyhýbala. Žalovaná naopak žádným způsobem dobré mravy vůči žalobci neporušila. Žalované odmítla, že by byly splněny podmínky pro odvolání daru, protože žalobce po dobu více než 15 let v nemovitosti nebydlel. Žalovaná popřela, že by znemožnila žalobci přístup do poštovní schránky, a i v případě že by se tak skutečně stalo, učinila tak na ochranu svého majetku a jí blízkých osob. Žalovaná nabídla žalobci vysokou finanční částku, která by mu umožnila pokrýt některé náklady spojené s léčbou a jeho dalšími potřebami, případně zajistit adekvátní bydlení, nicméně žalobce nabídku odmítl.

3. S ohledem na to, že žalovaná po podání žaloby prodala předmětné nemovitosti, žalobce podáním ze dne 27. 9. 2023, doplněným podáním z 13. 10. 2023, navrhl změnu žaloby tak, že se nadále domáhal zaplacení částky 5 000 000 Kč jako finanční náhrady za darované nemovitosti. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 18. 10. 2023, č.j. 10 C 162/2023-150 změnu žaloby připustil. Rozhodnutí nabylo právní moci 25. 10. 2023.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce se svojí bývalou manželkou [jméno FO], narozenou [datum], bytem [adresa], společně darovali žalované darovací smlouvou ze dne 2. 11. 2005 předmětné nemovitosti. Mezi účastníky byl rovněž nesporný obsah článku III. darovací smlouvy, jakož i skutečnost, že žalobce má v předmětné nemovitosti hlášeno trvalé bydliště. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

5. Z Darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemen z 2. 11. 2005 spolu s geometrickým plánem soud dále zjistil, že žalované bylo v době darování 13 let. V bodě III. smlouvy žalovaná zřídila žalobci a jeho manželce právo věcného břemene k nemovitosti spočívající „v právu doživotního užívání části nemovitosti, a to části rodinného domu č. p. [číslo] – označené jako byt v suterénu, sestávajícího z kuchyně, pokoje, koupelny s WC a chodby a dále ve spoluužívání garáže a příslušenství a pozemku parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa].

6. Podle znaleckého posudku č. [číslo] znalce Ing. [jméno FO], [tituly za jménem] z 18. 12. 2023 je předmětný dům na adrese [adresa] postaven v mírně svažitém terénu a má tři nadzemní podlaží včetně podkrovní vestavby a jedno podzemní podlaží.. Z fotografie prostoru garáže (obr. 8 posudku) je zřejmé, že vstup z ulice do garáže se mírně svažuje a podlaha garáeže se nachází pod úrovní ulice. Podél celého obvodu rodinného domu činí výškový rozdíl mezi podlahou v interiéru a terénem v exteriéru méně než 800 mm. Podle závěru znalce nemá rodinný dům podzemní podlaží (tj. suterén) ve smyslu definice dle normy ČSN 73 4301, podle které lze hovořit o podzemním podlaží domu, pokud má úroveň podlahy nebo její převažující část níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 5 m po obvodu domu. Z geodetického předávacího protokolu z 14. 12. 2023 zpracovaného doc. Ing. [jméno FO], [tituly za jménem] soud zjistil, že garáž se nachází -0,645 m až -0,633 m pod úrovní terénu. V podlaží, na němž se nachází garáž, se nachází i přístupová chodba, pokoj, koupelna, a další pokoj, a to -0,600 až 0,597 m pod úrovní terénu.

7. Ze spisu o přestupku č. [číslo] vyplývá, že tehdejší manželka žalobce [jméno FO] oznámila dne 8. 10. 2014, že žalobce přijel do domu ve [obec] stěhovat některé společné věci a slovně ji vulgárně napadl slovy „kurva, svině a nelítostná bestie“. Žalobce toto tvrzení paní [jméno FO] popřel, potvrdil ale, že mezi nimi došlo ke slovní rozepři. Podle spisu o přestupku č. [číslo]/[číslo] [jméno FO] doplnila své oznámení z 8. 10. 2014 a uvedla, že po odjezdu police sdělila žalobci, že se nechá rozvést, což jej rozzlobilo. Snažil se ji udeřit a křičel. Žalobce poté stěhoval některé společné věci do automobilu, s čímž nesouhlasila. Žalobce při potyčce rozbil skříňkou skleněnou výplň dveří. [jméno FO] sdělila, že má ze žalobce strach, protože když se rozčílí, je nepříčetný. Žalobce k věci uvedl, že přijel po telefonické domluvě domů pro věci a nějaký nábytek. Protože mu manželka nadávala a začala ho mlátit, žalobce ji odstrkoval. Žalobci se stěhováním pomáhal jeho syn, svědek [jméno FO] a společně odnosili věci do auta. Svědek [jméno FO] ml. tyto skutečnosti potvrdil. Přestupky byly řešeny [právnická osoba] [adresa], jak vyplývá ze sdělení tohoto úřadu z 13. 12. 2023.

8. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně z 15. 1. 2015, č.j. [číslo], má soud za prokázané, že manželství žalobce a paní [jméno FO] bylo k návrhu manželky žalobce rozvedeno. Rozhodnutí nabylo právní moci 16. 4. 2015. [jméno FO] v návrhu uvedla, žalobce odešel ze společné domácnosti 20. 8. 2007 a od té doby spolu manželé nežili a nestýkali se. Žalobce se jednání neúčastnil z důvodu těžké formy diabetu, nicméně s tvrzením manželky souhlasil a k návrhu se připojil. [jméno FO] při svém výslechu uvedla, že manželé ukončili manželské soužití před 10 lety a již sedm let, tj. od roku 2007, žijí odděleně a ani se po tuto dobu neviděli.

9. Podle oznámení přestupku z 9. 10. 2015 žalobce dne 12. 8. 2015 hrubě slovně napadl žalovanou, jakož i bývalou manželku [jméno FO] a po příchodu [jméno FO] i jeho. (Protože mezi účastníky bylo nesporné, že [jméno FO] je zeť žalobce a otec žalované, vzal soud tuto nespornou skutečnost za své skutkové zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.). Žalobce a [jméno FO] se současně vzájemce fyzicky napadli údery a kopy. Z rozhodnutí Městského úřadu [adresa], Odbor správní a obecní živnostenský úřad, s datem 2. 5. 2015 (pozn. správně zřejmě 2016) vyplývá, že žalobce měl slovně urážet svojí bývalou manželku, žalovanou a posléze i [jméno FO], kterého obě na místo přivolaly. Žalobce vypověděl, že šest let žije na chatě v [obec] a ve [obec] chtěl otevřít otázku svého bydlení, protože má v domě služebnost. V bytě, ke kterému byla služebnost zřízena, však není možné bydlet, protože v něm mají jeho bývalá manželka a [jméno FO] uskladněné své věci, a byt si předělali pro své potřeby. [jméno FO] uvedl, že jej na místo zavolala bývalá manželka žalobce z obav ze žalobce, protože ji, dceru i žalovanou v minulosti napadl. [jméno FO] sdělila, že žalobce začal před dvěma lety nepravidelně docházet do domu 1× za 10 dní, kde ji vyhledá, nadává jí a slovně na ni útočí, aby z domu odešla. K tomu došlo i 12. 8. 2015. Žalovaná ve věci vypověděla, že žalobce chodí v posledních letech neočekávaně do domu, a vyvolává konflikty. Nadává své bývalé ženě, která žalované řekla, že ji žalobce také fyzicky napadl, stejně jako matku žalované, a proto se ho bojí. Řízení ve věci přestupku, kterého se měl dopustit žalobce dne 12. 8. 2015 tím, že v domě fyzicky napadl [jméno FO] údery a kopy do těla, bylo zastaveno, protože nebylo prokázáno, že skutečně [jméno FO] zasáhl. Stejně tak bylo zastaveno řízení ve věci přestupku, kterého se měl téhož dne dopustit [jméno FO], který měl v domě fyzicky napadnout žalobce údery a kopy do těla, udeřit jej rukou do obličejové části a způsobit mu zranění, a to s odůvodněním, že [jméno FO] jednal v nutné obraně, když odvracel útok žalobce.

10. Podle přestupkového spisu sp.zn. [spisová značka] měl žalobce dne 26. 3. 2017 slovně napadal paní [jméno FO] vulgárními výrazy, když byla na zahradě. Půl hodiny jí nadávat výrazy „svině hnusná, kurvo, vymrdaný mozek, apod.“ a chtěl, aby se odstěhovala. [jméno FO] uvedla, že se žalobcem mají veškeré majetkové věci vypořádány. Žalobce sdělil, že si na adrese svého bydliště chtěl vzít své klíče. Protože nebyl vpuštěn do domu, s manželkou se hádali.

11. Z přestupkového spisu sp.zn. [spisová značka] vyplývá, že paní [jméno FO] oznámila dne 23. 4. 2020, že ji žalobce opětovně slovně napadl cestou ze zahrady a říkal jí, že má „vymrdaný mozek“, je „hnusná kurva“ a říkal i další vulgární výrazy. Podle [jméno FO] chodí žalobce asi tři roky na předmětnou zahradu, ovšem vždy jen, aby jí vulgárně nadával. Tato skutečnost ji psychicky ničí. Žalobce ji nikdy fyzicky nenapadl; jeho chování před rozvodem bylo špatné, po rozvodu se ještě zhoršilo.

12. Výše uvedená přestupková řízení byla s výjimkou věci z 12. 8. 2015 odložena, protože [jméno FO] nedala souhlas se zahájením řízení. Přestupky byly řešeny Městský úřadem [adresa], jak vyplývá ze sdělení tohoto úřadu z 13. 12. 2023, sdělení Policie České republiky z 27. 11. 2023 a zprávy Městské policie [adresa] z 4. 12. 2023.

13. Podle lékařských zpráv Nemocnice [jméno FO] a [právnická osoba] z ledna, března a dubna 2022 a [právnická osoba] ze srpna a září 2022 žalobce prodělal v roce 2005 operaci [Anonymizováno]. U žalobce přetrvává inkontinence, trpí chronickou neradikulární lumbalgii, (tj. častým nucením na močení), je diabetik, má polyneuropatii, občas ho brní končetiny, a má sklon ke kornatění tepen. Protože měl fibrilaci síní, byl mu v lednu 2022 voperován kardiostimulátor. Žalobce dále trpí anxiózní depresivní poruchou a nedoslýchavostí, bolí ho bedra a jeho chůze je nejistá. Žalobce je osobou se zdravotním postižením (viz záznam o převzetí průkazu osoby se zdravotním postižením z 9. 12. 2022).

14. Dopisem z 10. 8. 2022 žalobce požádal žalovanou s ohledem na svůj zhoršující se zdravotní stav, aby mu umožnila výkon práva z věcného břemene, tedy bydlet v předmětném domě, a aby mu předala klíče od domu, protože má přístup pouze na zahradu. Žalobce rovněž požádal o vrácení všech osobních věcí, které se v domě nacházely a nebyly předmětem darování. Dopis byl žalované téhož dne odeslán (viz dodejka spolu s obálkou).

15. Současně požádal o neprodlené řešení tíživé situace žalobce. Z e-mailu z 18. 11. 2022 vyplývá, že pro žalobce je obtížné jezdit osobním automobilem. Žalobce požádal o umožnění bydlení v předmětném domě, žalovaná však namítla promlčení užívacího práva žalobce. Uvedeným e-mailem právní zástupkyně žalobce sdělila žalované, že žalobce zanechal v domě své osobní věci, mimo jiné i po svém otci z koncentračního tábora, je vážně nemocný a chtěl by v domě dožít. Z e-mailu z 30. 11. 2022 vyplývá, že se žalobce v listopadu 2022 čtyřikrát marně pokoušel vyzvednout si poštu a vyhodit u domu svůj odpad, za který platí, nicméně byla zamčená vrátka. Z e-mailu právní zástupkyně žalobce z 8. 12. 2022 vyplývá, že žalobci byla znepřístupněna poštovní schránka, a proto požádal o její zpřístupnění a předání klíčů.

16. Právní zástupce žalované e-mailem z 15. 12. 2022 sdělil, že podle žalované došlo k promlčení věcných břemen žalobce k nemovitosti, neboť žalobce nemovitost více než 15 let neužíval. Žalovaná neumožnila žalobci v domě bydlet s ohledem na jeho chování. Žalobce se dopouštěl psychického a fyzického násilí vůči své bývalé ženě i matce žalované a nepravdivými tvrzeními a hrubými urážkami poškozuje pověst žalované a její rodiny. Mezi účastníky proběhla dvě osobní jednání, žalovaná nabídla žalobci finanční pomoc, a její nabídka trvá.

17. Z usnesení Městského úřadu [adresa] z 26. 1. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná podala dne 12. 12. 2022 žádost o zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce na adrese [adresa]. Městský úřad řízení přerušil do doby pravomocného rozhodnutí soudu o tom, zda došlo k promlčení věcného břemene žalobce k předmětným nemovitostem.

18. Z obsahu žaloby ze dne 25. 5. 2023 soud zjistil, že žalobce touto žalobou odvolal svůj dar žalované, neboť požadoval jeho vrácení. Svoji žádost odůvodnil tím, že mu žalovaná neumožnila výkon práva z věcného břemene, tedy užívání předmětného bytu, přestože o to požádal dopisy ze dne 10. 8. 2022 a 16. 11. 2022. Další důvody pro odvolání daru spatřoval v tom, že žalovaná proti němu podala u soudu žalobu na určení promlčení věcných břemen a ve správním řízení požadovala zrušení jeho trvalého pobytu. Žalovaná mu rovněž zamkla vrátka vedoucí do zahrady, nedala mu od nich klíč, čímž mu znepřístupnila poštovní schránku a znemožnila vyzvedávat si poštu. Žalovaná dále podle žalobce nereagovala na jeho sdělení, že se v domě nachází jeho osobní věci a věci z dědictví po rodičích, včetně dopisu otce psaného na pyžamu z koncentračního tábora a nevyzvala jej k převzetí osobních věcí. Pokud jde o nábytek, který nebyl předmětem darování, žalovaná s ním podle žalobce nakládala bezohledně a pravděpodobně jej zlikvidovala. Žalované byla žaloba doručena dne 28. 6. 2023 prostřednictvím jejího právního zástupce (viz doručenka na č.l. 77 spisu).

19. Z podstatného obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 178/2022 je zřejmé, že žalovaná podala vůči žalobci dne 30. 10. 2022 žalobu na určení promlčení předmětných věcných břemen s odůvodněním, že žalobce tato práva více než 15 let nevykonával. S ohledem na to, že se po podání žaloby stal vlastníkem nemovitostí pan [jméno FO] a žalovaná navrhla jeho vstup do řízení na její místo, s čímž [jméno FO] souhlasil, Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 3. 10. 2023 připustil jeho vstup do řízení na místo žalované.

20. Podle výpisů z katastru nemovitostí pro LV č. [číslo] v k.ú. [adresa] a informací o pozemcích byla žalovaná ke dni 2. 8. 2022 zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí. Ke dni 31. 8. 2023 byl jako vlastník nemovitostí evidován pan [jméno FO], narozený [datum], bytem [adresa], který nabyl své vlastnické právo na základě kupní smlouvy z 30. 5. 2023 s právními účinky k 30. 6. 2023. Podle této kupní smlouvy činila kupní cena 5 000 000 Kč.

21. Svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobce zná asi deset, patnáct let, z chaty z [jméno FO], kam se žalobce přistěhoval z domu ve [obec]. Důvodem stěhování byly rodinné záležitosti, kdy žalobce nebyl v domě „žádoucí“, nebylo mu umožněno v domě být nebo se nepohodl s manželkou. Žalobce si proto vybudoval novou chatu. Z domu ve [obec] si žalobce nic neodvezl, protože si neměl co odvézt. Svědek jel asi třikrát se žalobcem do [adresa], a to dne 5. 6. 2022, dne 21. 7. 2022 a třetí datum si svědek nepamatoval, neboť mu žalobce říkal, že se nemůže dostat na zahradu domu ve [obec] a pro poštu. Žalobce se dvakrát na zahradu nedostal, jednou bylo otevřeno, a žalobce svědkovi ukazoval, kde má bydlet. Svědek charakterizoval žalobce jako výborného souseda, vždy ochotného ostatním pomoci.

22. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], bratr žalobce, vypověděl, že spolu mají dobré vztahy. Vždy si vzájemně pomáhali, a to i při stavbách domů. Žalobce žije sám v chatové oblasti asi 10 km od [obec], kdy asi před dvaceti lety odešel z domu kvůli neshodám při rekonstrukci střechy. Přízemí, resp. suterén domu obývala jejich matka, a to obývací pokoj a koupelnu se záchodem. V horním patře domu byly další tři pokoje se sociálním zařízením a kuchyňkou. Žalobce dům daroval dětem své dcery a měl v něm i právo doživotního užívání. Žalobce už poté do domu ani na zahradu nechodil. Žil pouze chatě, kam za ním svědek jezdil. Svědek ke vztahům mezi žalobcem a vlastníky domu, uvedl, že je mu pouze známo, že žalobce měl neshody se svým synem. Pokud jde o dědictví po matce, se žalobcem si rozdělili její věci, které byly v nadzemním suterénu domu. Svědek si vzal polovinu broušeného skla. Druhou polovinu broušeného skla, dva gauče, konferenční stolek, dvě skříně po rodičích, jednu skříň trojdílnou a jednu dvojdílnou, sekretář, křesla a koberec, gauč v kuchyni a plynová kamna s elektrickou troubou nechal žalobci. Žalobce si tyto věci z domu neodvezl. 23. [Jméno zainteresované osoby 0/0], syn žalobce, vypověděl, že žalobce žije cca od roku 2006 – 2008 na chatě v [obec], kam se odstěhoval kvůli neshodám v domě. Ve spodním patře domu, kde měli rodiče svědka zřízeno věcné břemeno, dříve bydlela svědkova babička. V 1. patře domu bydlela matka svědka, která se následně odstěhovala do svědkova bytu kvůli konfliktu se sestrou svědka (svědkyní [jméno FO]) ohledně chaty. Chatu darovali svědkovi rodiče někdy v roce 2008. V domě bydlela i svědkyně [jméno FO] poté, co v něm postavili přístavbu. Potom, co žalobce z domu odešel, se do něj pravidelně vracel. Svědek nebyl u jeho stěhování, ale měl za to, že si žalobce odvezl jen osobní věci. Svědek byl pak v domě jen jedenkrát, když jej před několika lety žalobce požádal, aby mu snesl z patra skříňky, které si žalobce odvezl. Žalobce chodil na zahradu u domu, jinak neměl potřebu nemovitost více užívat. Dovážel sem odpadky a vrátky si chodil na pozemek vybírat poštu, protože zde má stále trvalý pobyt. Asi před rokem však byly žalobci i matce svědka znepřístupněny poštovní schránky. Svědek dále vypověděl, že měli se sestrou skvělé dětství. Svědek občas dostal výprask, když udělal nějaký „průšvih“, jinak je se sestrou žalobce nebil. Svědek má se žalobcem standardní vztahy, žalobce pro něj a sestru hodně udělal a zabezpečil je. Žalobce daroval žalované dům a rodičům žalované svoji firmou. Měl s nimi ústní dohodu, že mu budou měsíčně platit nějakou částku, po třech letech mu odprodají staré auto, a svědek bude ve firmě až do své smrti zaměstnán. To se však nestalo. Žalobce také pomáhal stavět svědkovi dům, v němž dosud žije. Svědek ke konfliktům mezi žalobcem a žalovanou, případně svědkyní [jméno FO], vypověděl, že u žádného z nich nebyl. Příčiny konfliktů nebyly svědkovi známy. Vztah žalobce a žalované byl v pořádku. Nyní vznikl spor kvůli tomu, že žalobce chtěl v domě bydlet pro svůj nepříznivý zdravotní stav, a protože je na chatě osamělý.

24. Svědkyně [jméno FO], dcera žalobce a matka žalované, vypověděla, že žalobce asi od roku 2006 bydlí na bývalé chatě její matky. V předmětném domě ve [obec] se nachází tři byty. V přízemí bydlela babička svědkyně, tedy matka žalobce, o kterou se starali, než ji odstěhovali do domova důchodců. V 1. patře původně bydleli rodiče svědkyně, a poté jen její matka. Svědkyně sice bydlela od svých 14 let na internátu, ale v jejích 24 letech, (tj. v roce 1992), přijala nabídku žalobce, že přistaví na domě patro, protože její dcera [jméno FO] měla v Praze alergické problémy. Od narození druhé dcery proto svědkyně žije ve 2. patře domu. V době, kdy žalobce daroval nemovitost žalované, daroval manžel svědkyně na naléhání žalobce svůj byt v [obec] druhé dceři svědkyně (svědkyni [jméno FO]), a svědkyně s manželem darovali peníze na rekonstrukci dceři manžela z prvního manželství. Rekonstrukci domu proto hradil žalobce a řešil ji od roku 2003, kdy šel do důchodu. Stále proto museli něco budovat. Svědkyně dostala od žalobce podíl ve firmě [právnická osoba], a je v ní společníkem. V té době se sice žalobce bála, ale neprotestovala proti němu. Firmu převzala po smrti svého manžela před 5,5 lety, ale chodí do ní pracovat, jen když je to třeba. Žalobce zde totiž třikrát či čtyřikrát říkal zaměstnancům, že je svědkyně kurva po matce, že si ji matka „našukala na Čerťáku“ a že kurvit se naučila i své dcery. Zaměstnancům říkal o svědkyni i horší věci. K odchodu žalobce z domu svědkyně uvedla, že v srpnu 2006 objednal rekonstrukci střechy, kterou však svědkyně s manželem nechtěli. To žalobce rozzlobilo, a proto se rozhodl odejít od rodiny s tím, že se nikdy nevrátí. Žalobce už pak v domě nikdy nežil. Žalobce si vzal jen kufr, všechny osobní věci, matčino auto, veškeré peníze a odešel. Po dvou až třech měsících se začal vracet do bytu, kde bydlel s matkou svědkyně pro vše, co potřeboval. Odnesl si cibulák včetně lustru a cenné věci. Při těchto návštěvách hlasitě nadával. Svědkyně u těchto návštěv nebyla, protože se vždy, když žalobce viděla, schovala ve skříni. Po odchodu žalobce byly jednou vysklené dveře a jednou rozmlácená vitrína. V bytě po babičce svědkyně (matce žalobce) neměl žalobce žádné osobní věci. V tomto bytě zůstal jeden sekretář a knihy, mezi nimiž byly i knihy rodiny svědkyně. Dále zde byl starý nábytek, koberce a gauč. Svědkyně a žalovaná vše nedávno vyhodili, protože se jednalo o staré a bezcenné věci a dům rekonstruovali. Žalobce o tyto věci žalovanou nežádal. Pokud jde o vztah svědkyně k žalobci, jako dítě byl kladný, přestože ji žalobce nikdy nechválil. Později začala mít ze žalobce strach, a bojí se jej dodnes. Žalobce byl na okolí milý, ale rodinu vedl autoritativně. Svoji zlobu z práce řešil tím, že svědkyni zbil a psychicky ji týral výhrůžkami; na rozdíl od bratra jí nic neodpustil. Svědkyni zmlátil například za průvan dveří či nahrubo nakrájené zelí. Přestože svědkyně vystudovala tři vysoké školy, nikdy to žalobci nestačilo. Protože se žalobce bála i matka svědkyně, nikdy se jí nezastala. Žalobce se choval vůči svědkyni agresivně i v době, kdy už byla dospělá. V den, kdy měla druhá dcera svědkyně magisterskou promoci, chtěla jet na kole na nákup. Žalobce ale po svědkyni skočil, shodil ji z kola, plival na ni, kopal do ní i do kola a křičel na ni „ty kurvo jedna“. Žalobce měl i incident s manželem svědkyně a pronásledoval její matku. Seděl v autě před domem, a když matka svědkyně vyšla z domu, křičel na ní nadávky. Jednou, když matku svědkyně viděl s přítelem, snažil se jí i škrtit. Svědkyně i její matka tyto incidenty hlásili na policii. Pokud jde o bratra, svědkyně viděla jen jedenkrát, že jej žalobce chtěl uhodit, ten ale vyskočil z patra dolů, a nic se mu nestalo. Pokud jde o vztah žalobce k žalované a druhé dceři svědkyně (svědkyni [jméno FO]), nikdy je nebil. Měl ovšem nestandardní výchovné metody, například jim držel hlavy pod vodou, i když je nechtěl utopit. Dcery svědkyně se žalobce bály. Pokud jde o užívání nemovitosti žalobcem, měl od ní klíče, ale zřejmě žalovaná před časem zámky vyměnila. Žalobce měl do té doby přístup na zahradu, kam chodil, a i do poštovní schránky. Když jel okolo, házel do popelnic odpad. Asi před rokem, když se žalobce domníval, že jsou vrátka od zahrady zavřená, vysypal odpad na zahradu jako pozdrav od něj.

25. Svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobce dříve pracoval v jejich firmě [právnická osoba] [adresa] s.r.o. a byl jeho nadřízeným až do roku 2006, kdy odešel do penze. Svědek ve společnosti pracuje již 25 let a nyní je jejím spolumajitelem po svém otci. Dalším spolumajitelem je svědkyně [jméno FO], na níž a jejího manžela žalobce převedl svůj podíl. V té době bydlel žalobce ve [obec]. Pokud jde o vztahy v rodině žalobce, žalobce asi třikrát přišel do firmy a po smrti manžela svědkyně [jméno FO], (což je asi pět let), asi dvakrát vyprávěl zaměstnancům společnosti, že její manžel je zasraný komunista, a svědkyně je svině, a že ho okradli. Říkal i další nepěkné věci o své bývalé manželce a pomlouval svoji rodinu. Svědek to nechtěl poslouchat, proto nic bližšího nevěděl.

26. Svědkyně [jméno FO], sestra žalované a vnučka žalobce, vypověděla, že žalobce neviděla několik let, a nemá s ním blízký vztah. Žalobce se bála a bojí se ho dosud. Pokud spolu pobývali, plnili jen jeho pracovní úkoly. Se žalovanou mají dobré vztahy, i když si nejsou úplně blízké. Svědkyně uvedla, že od roku 2006 nebo 2007 bydlí žalobce na chalupě v [obec], kam se odstěhoval ze [obec]. Vzal si všechny své osobní věci a pro nějaké další se vracel, například z garáže a dílny či pro cibulák. Věci si bral z bytu v 1. patře, kde bydlel s babičkou. Svědkyně se po jeho odchodu k babičce přistěhovala. Po rozvodu si žalobce odvážel další věci, například polovinu židlí a podobně. V dolním patře domu bydlela asi do roku 2006/2007 prababička svědkyně, o kterou se starala babička. Prababička obývala jednu místnost a měla zde své věci, dva hrnečky a talíře, starou válendu a stůl. Ve druhé místnosti byly staré skříně, v nichž byly i věci svědkyně a její rodiny; jednalo se ale spíše hadry a harampádí. Po smrti prababičky se věci daly pryč. Žalobce žádné věci nepožadoval. Pak se se žalobcem asi deset let neviděli. Svědkyně se v roce 2011 odstěhovala do [obec] na vysokou školu. Žalobce v roce 2014 viděl babičku s novým partnerem, a proto ji sledoval, parkoval před domem, nebo jezdil autem po ulici, stalkoval ji, volal na ni přes plot nebo ji stíhal do obchodu a vícekrát jí nadával. Protože svědkyně měla s babičkou velice blízký vztah, věděla, že babička na tom byla z obavy ze žalobce psychicky špatně, nespala a často nemohla jíst. Babička také svědkyni říkala, že za ní žalobce například běžel na zahradu a vyhrožoval jí, že ji polije kyselinou. Podle svědkyně působí žalobce na okolní lidi mile a velkoryse, ale doma celé dětství svědkyně všechny ponižoval a řval na ně. Měl výbuchy vzteku a svědkyně nevěděla, co od něj má očekávat. Žalobce řval nejen na babičku, ale i na matku žalované, například za to, že špatně odbočil, nadával jí do kurev a krav. Svědkyně nemá na [obec] dobré vzpomínky, a proto sem nechce jezdit. Protože se všichni včetně babičky žalobce báli, snažila se to babička řešit na policii. Strach se žalobce má i matka svědkyně (tj. svědkyně [jméno FO]). Když jej vidí, třese se, má průjem a zvrací a má tendence se schovávat. Žalobce několikrát potkal svědkyni [jméno FO] v obchodě nebo ji někdy v roce 2014/2015 strhl z kola, když jela z města, a měl i incident s otcem svědkyně. V roce 2021, když byla svědkyně naposledy ve [obec] na návštěvě, přijel žalobce na pozemek, zabouchal dole, a pak na svědkyni a její matku křičel, že jsou kurvy, že jsou nevděčné a že si babička vyšukala svědkyni [jméno FO] s někým jiným. Když matka svědkyně zavírala okna, smál se tomu a hulákal. Matka svědkyně jí říkala, že jim pak žalobce rozházel na zahradě pleny jako pozdrav. Svědkyni nebylo známo, kam chodila žalobci pošta a kam vyhazoval svůj odpad. Babička svědkyně se pak ze [obec] odstěhovala do bytu svědka [Jméno zainteresované osoby 0/0], který ji zde z obavy před žalobcem ukrýval.

27. Žalobce vypověděl, že v roce 2005 podstoupil náročnou operaci [Anonymizováno]. Protože jeho zdravotní stav nebyl dobrý, daroval předmětné nemovitosti, aby se o ně ostatní starali a on zde mohl na stáří bydlet. Rodině žalované také daroval firmu na kachlová kamna. Žalobce opustil předmětný dům 4. 8. 2006. V té době prováděl rekonstrukci fasády a svědkyně [jméno FO] s manželem mu sdělili, že si nepřejí rekonstrukci střechy. Vedli debatu a svědkyně mu řekla, že není jeho dcerou a vnučky nejsou jeho. Protože na to rodina nic neřekla, žalobce se rozhodl, že s nimi nechce žít a odešel. Vzal si kufry, cestoval po republice a 10. 11. 2006 odešel na tehdy neobyvatelnou chatu. Z nemovitosti si odvezl cibulový porcelán. Do domu ve [obec] se vrátil v prosinci 2006 a lednu 2007 za svojí matkou, kterou navštěvoval do roku 2007. Poté už ve svém bytě nikdy nebyl a v nemovitosti nepřespával. Matka žalobce zemřela v roce 2008. Po její smrti si s bratrem rozdělili její nábytek a zařízení, a to skříně, sekretář, knihovnu a zařízenou kuchyň a další věci, spolu s dopisem od otce z [obec]; nechali je však v bytě. Rodina žalované pak věci zlikvidovala. Žalobce poté docházel do nemovitosti na zahradu. Když v nemovitosti nikdo nebyl, sedl si na zahradě a koukal, jak je zdevastovaná. Žalobce také chodil přes léto odhazovat odpad do popelnic, které stojí na zahradě za brankou, a za jehož odvoz hradí poplatek. Na zahradě je i poštovní schránka, kterou si vybíral. V nemovitosti má dosud trvalé bydliště. Žalobce dále uvedl, že se jeho bývalá manželka z nemovitosti odstěhovala kvůli její chatě, kterou po ní rodina žalované požadovala. Žalobce bývalé ženě nikdy sprostě nenadával. Pokud jde o vztahy mezi účastníky, žalobce viděl žalovanou v roce 2015, kdy mu při vyhazování odpadu sprostě nadávala. Pak ji viděl až v roce 2020, když uklízela byt po matce žalobce. Žalovaná tehdy odmítla jeho žádost, aby mohl v bytě bydlet, a byt rozbourali. Do roku 2020 měl žalobce od nemovitosti klíče. Pak se již na zahradu nedostal. Žalobce potvrdil, že v roce 2015 napadl svědkyni [jméno FO], když jela na kole. Napadl ji proto, že se mu dvakrát vysmívala, že jej bývalá manželka nakazila žloutenkou po intimním poměru s jejím nadřízeným. Žalobce však na svědkyni neplival, ani ji nekopal. Žalobce dále uvedl, že při jiném incidentu, když jej svědkyně [jméno FO] falešným tónem pozdravila „ahoj tatínku“, jí dal několik facek. Žalobce dále uvedl, že nikdy nebyl agresivní a nikomu nenadával. K žádnému incidentu mezi ním a žalovanou nedošlo. Pokud jde o vysypané pleny na zahradě u domu, pytel s odpadem se žalobci rozsypal, když jej hodil přes plot, protože se nedostal k popelnici. Žalobce se nikdy dříve nedomáhal, aby mu bylo umožněno v předmětném bytě bydlet, protože chtěl bydlet na chatě a měl za to, že v něm má zřízené věcné břemeno. V posledních čtyřech letech je pro žalobce problém bydlet na chatě v zimě, je zde osm měsíců sám, nemůže se pohybovat, několikrát spadl a byl také v nemocnici.

28. Žalovaná vypověděla, že se žalobce z domu ve [obec] odstěhoval v roce 2006 a vzal si všechny své věci. Několikrát zopakoval, že s rodinou žalované nechce být, protože nejsou jeho rodina a odešel. Nemovitost pak neužíval a na zahradu nechodil, bydlel v [obec]. Žalovaná předpokládala, že tam také vyhazoval odpad a nebylo jí známo, kam žalobci chodila pošta, svědkyně ji nevybírala. Žalovaná posléze nemovitost prodala, protože na ni má špatné vzpomínky. Mezi ní a žalobcem došlo k incidentu v období jeho rozvodu s babičkou žalované. Žalobce na babičku slovně útočil, a žalovaná ji bránila, když viděla, že se žalobce proti ní rozbíhá. Žalobce přitlačil žalovanou ke zdi a křičel na ni, že je „vyšukaná na dráze“, že se s takovým hajzlem nebude bavit. K dalším fyzickým útokům nedošlo, ale žalobce na všechny, kteří v domě žili, slovně útočil.

29. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné. Z tohoto důvodu soud zamítl výslech svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], kteří jsou pouze sousedé z chaty z [obec] či známí žalobce, a nejsou obeznámeni se situací ve [obec] a chováním žalobce v jeho rodině. Výslech svědka [jméno FO], soud zamítl, přestože se jedná o souseda ze [obec], neboť se svědek dvakrát bez omluvy k soudu nedostavil, a skutečnost, jak je dům obýván, soud zjistil z výpovědí slyšených svědků. Pro nadbytečnost soud zamítl i výpověď svědka [jméno FO], neboť okolnosti vyhrožování žalobce vůči matce žalované soud zjistil z provedených důkazů. Dokumentace ke zdravotnímu stavu svědkyně [jméno FO], matky žalované, nebyla soudu do doby jeho rozhodnutí předložena, nicméně ji soud rovněž považoval pro své rozhodnutí za nadbytečné. Stejně tak soud zamítl návrh na provedení důkazu označeného jako „ručně psané poznámky bývalé manželky žalobce“, protože z nich něj zřejmé, kdo jej psal.

30. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobce se svojí tehdejší manželkou [jméno FO], babičkou žalované, společně darovali žalované darovací smlouvou ze dne 2. 11. 2005 nemovitosti uvedené v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku v k.ú. [adresa]. Žalobce byl v době podpisu darovací smlouvy výlučným vlastníkem obou uvedených pozemků, a stavby byly ve společném jmění manželů. V bodě III. darovací smlouvy bylo pro žalobce a jeho manželku zřízeno právo doživotního užívání části nemovitostí, a to části rodinného domu č. p. [číslo] – označené jako „byt v suterénu“, sestávající z kuchyně, pokoje, koupelny s WC a chodby a dále ve spoluužívání garáže a příslušenství a pozemku parc. č. [hodnota], parc. č. [číslo] a parc.č. [číslo]. V této části nemovitosti žila prababička žalované (matka žalobce), 1. patro domu obýval žalobce s manželkou a od roku 1992, kdy byla zbudována přístavba, v ní bydlela s manželem svědkyně [jméno FO], která zde bydlí dodnes. Žalobce dále daroval své dceři, tedy svědkyni [jméno FO] a jejímu manželovi, svůj podíl ve společnosti [právnická osoba]. Společně s manželkou také darovali strýci žalované, tj. svědku [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. chatu v [obec]. V srpnu 2006 pak došlo mezi žalobcem a manželi [jméno FO] k rozporům kvůli rekonstrukci střechy předmětného domu, kdy svědkyně [jméno FO] v afektu řekla žalobci, že není její otec. Žalobce proto odešel ze společné domácnosti a v listopadu 2006 se odstěhoval na chatu do [obec]. Žalobce si z domu odnesl všechny své osobní věci a v průběhu let si odvážel i další věci, které byly umístěny v bytě v prvním patře předmětného domu. Žalobce poté docházel do „suterénního bytu“ pouze za svojí matkou, u které přespával, a která zde bydlela do roku 2007. Poté, co se přestěhovala do domova důchodců, už žalobce v předmětném bytě nikdy nebyl. Po její smrti v roce 2008 si žalobce s bratrem rozdělili její nábytek, umístěný v bytě; žalobce si jej však neodvezl, a o jeho vydání nikdy nežádal. Z bytu se tak stalo skladiště a nebyl obyvatelný. V roce 2014 podala manželka žalobce žádost o rozvod, a její manželství se žalobcem bylo pravomocně rozvedeno ke dni 16. 4. 2015. Žalobce cca od roku 2014 docházel na zahradu předmětného domu, chodil si sem posedět. Do popelnic umístěných na pozemku u domu vyhazoval svůj odpad a z poštovní schránky si vyzvedával poštu, neboť zde má až dosud hlášeno trvalé bydliště. Žalobce hodlal bydlet na chatě v [obec], nicméně před čtyřmi lety se situace změnila. Pro zhoršení jeho zdravotního stavu žalobce v srpnu 2022 požádal žalovanou, aby mu umožnila výkon jeho užívacího práva. Žalovaná toto právo odmítla s poukazem na to, že došlo k jeho promlčení a nabídla žalobci „nezanedbatelnou“ finanční částku. V říjnu 2022 žalovaná podala žalobu na určení promlčení práv z věcného břemene. Současně zamkla vrátka od zahrady, čímž žalobci znemožnila vyzvedávat si poštu a u nemovitosti vyhazovat odpad. V prosinci 2022 podala žalovaná žádost o zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce v předmětném domě. Žalobce poté žalobou podanou u soudu dne 25. 5. 2023 odvolal svůj dar žalované, a vyzval ji k jejímu vrácení. Žaloba byla žalované doručena dne 28. 6. 2023. Žalovaná v mezidobí prodala předmětné nemovitosti kupní smlouvou ze dne 30. 5. 2023 [jméno FO], s účinky k 30. 6. 2023.

31. Vzhledem k tomu, že darovací smlouva byla uzavřena v roce 2005, je třeba s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“) aplikovat na posuzovaný případ ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). To platí nejen pro darovací smlouvu, ale i pro veškeré nároky z ní vzniklé, a tedy i pro nárok na vrácení daru a existenci práva odpovídajícího věcnému břemeni. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2339/2019: „Byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013, i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014.“.

32. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

33. Podle § 628 odst. 1 obč zák. platí, že darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Podle odstavce 2 téhož ustanovení musí být darovací smlouva písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

34. Podle § 151n odst. 1 obč.zák. věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Podle § 151o odst. 1 obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení může smlouvou zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud zvláštní zákon nedává toto právo i dalším osobám. Podle § 151p odst. 1 obč. zák. věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný vklad do katastru nemovitostí.

35. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 109 obč. zák. platí, že právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno.

36. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

37. Soud zhodnotil všechny důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Pro rozhodnutí ve věci byla podstatná otázka, zda žalobce svůj dar žalované řádně odvolal, a zda pro odvolání daru byly splněny podmínky, tedy zda žalovaná svým chováním vůči žalobci hrubě porušila dobré mravy. Pokud by tyto podmínky splněny byly, došlo by doručením odvolání daru žalované k obnovení jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem, a s ohledem na následný prodej nemovitostí žalovanou třetí osobě za kupní cenu 5 000 000 Kč, by vzniklo žalobci právo na zaplacení přiměřené náhrady za takto zcizené nemovitosti.

38. Soud se nejprve zabýval námitkou žalované, že žalobce nedostatečně určitě tvrdil, jakým konkrétním jednáním žalované mělo dojít k údajnému zamezení užívání věcného břemene. V řízení bylo prokázáno, že žalobce daroval žalované předmětné nemovitosti darovací smlouvou z 2. 11. 2005, a že tento dar odvolal žalobou podanou u soudu dne 25. 5. 2023, neboť jí žalovanou vyzval k vrácení daru. Žalobce v žalobě specifikoval důvody pro odvolání daru tak, že mu žalovaná ani přes výzvu ze srpna a listopadu 2022 neumožnila bydlet v suterénním bytě, že proti němu podala žalobu u soudu na určení promlčení věcných břemen, že ve správním řízení požadovala zrušení jeho trvalého pobytu, že mu zamkla vrátka vedoucí do zahrady, že mu tím znemožnila vyzvedávat si poštu, a že nereagovala na jeho sdělení, že má v nemovitosti své věci (viz bod 18 odůvodnění rozsudku). Takto specifikované důvody jsou podle soudu vymezeny dostatečně určitě, a je zřejmé, jaké konkrétní jednání žalované má zapříčinit zrušení darovací smlouvy a obnovení vlastnického práva žalobce. Soud proto v tomto rozsahu námitku žalované jako důvodnou neshledal. Jedinou výjimkou je důvod vymezený jako to, že žalovaná měla nakládat bezohledně s nábytkem, který nebyl předmětem darování, a měla jej pravděpodobně zlikvidovat. Z takto vymezeného důvodu není zřejmé, o jaký konkrétní nábytek se má jednak, jak bezohledně s ním měla žalovaná nakládat a kdy jej měla (pravděpodobně) zlikvidovat. Soud proto dospěl k závěru, že v této části je dovolání daru absolutně neplatným právním úkonem podle § 37 odst. 1 obč. zák.

39. Pokud jde o námitku žalované, že ji žalobce dosud nevyzval k vrácení daru, a proto je žaloba předčasná, pak soud má za to, (jak uvedeno v bodě 38 odůvodnění tohoto rozsudku), že žalobce vyzval žalovanou k vrácení daru v žalobě, a tedy svůj dar odvolal. Je sice pravdou, že tak žalobce neučinil před podáním žaloby, judikatura ale dovodila, že dar lze odvolat přímo v žalobě. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1620/2001 „Úkon směřující k vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák. může být obsažen i přímo v žalobě. Je-li úkon obsahující vrácení daru obsažen v žalobě, nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce (zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc za splnění podmínek v ustanovení § 630 obč. zák.) okamžikem doručení žaloby obdarovanému.“ Protože žaloba byla podána u soudu 25. 5. 2023 a doručena žalované 28. 6. 2023, a tímto okamžikem by za splnění podmínek pro odvolání daru došlo ke zrušení darovací smlouvy.

40. Žalovaná rovněž namítala, že žalobce odvolal svůj dar po uplynutí lhůty pro odvolání daru. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník nestanoví pro odvolání daru žádnou speciální lhůtu, a je tedy třeba vycházet z ust. § 101 obč. zák., podle něhož činí promlčení lhůta tři roky. Z obsahu žaloby je zřejmé, že jí žalobce vytýká žalované události, k nimž mělo dojít v roce 2022, tj. kdy mu žalovaná ani přes výzvu ze srpna a listopadu 2022 neumožnila bydlet v suterénním bytě, že proti němu podala žalobu u soudu na určení promlčení věcných břemen (říjen 2022 – bod 19 odůvodnění) a ve správním řízení požadovala zrušení jeho trvalého pobytu (prosinec 2022 – bod 17 odůvodnění), dále mu zamkla vrátka vedoucí do zahrady, znemožnila mu vyzvedávat si poštu, ani nereagovala na jeho sdělení, že má v nemovitosti své věci (listopad a prosinec 2022 – bod 15 odůvodnění). Protože žaloba byla podána u soudu 25. 5. 2023 a doručena žalované 28. 6. 2023, uplatnil žalobce svůj nárok ve tříleté zákonné lhůtě, tedy včas.

41. Protože tedy ve výše uvedeném rozsahu uplatnil žalobce své právo u soudu včas, zabýval se soud jednotlivými důvody pro odvolání daru. Soud doplňuje, že je vázán žalobcem vymezeným okruhem důvodů pro odvolání daru, přičemž žalobce nezaslal žalované jinou výzvu k vrácení daru. Soud se proto zabýval pouze jednotlivými okolnostmi uvedenými pouze v žalobě. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostarvě, sp.zn. 57 Co 25/2003: „Naplnění předpokladu pro vrácení daru dle § 630 ObčZ 1964 spočívajícího v chování žalovaného vůči žalobcům, které je hrubým porušením dobrých mravů, musí nastat nejpozději do doručení výzvy žalovanému k vrácení daru. K dalšímu negativnímu chování žalovaného po doručení výzvy nelze přihlédnout, nebyla-li znovu učiněna výzva k vrácení daru.“ Proto pokud žalobce následně v průběhu soudního řízení doplňoval další okolnosti, v nichž spatřoval důvody pro odvolání daru, nemohl se jimi soud zabývat.

42. První důvod pro odvolání daru žalobce spatřoval v tom, že mu žalovaná i přes výzvy ze dne 10. 8. 2022 a ze dne 16. 11. 2022 neumožnila výkon jeho práva z věcného břemene spočívající v užívání předmětného bytu. Soud se v této souvislosti nejprve zabýval námitkou žalované, že věcné břemeno bylo zřízeno k věci, která neexistuje, a je tedy absolutně neplatné, neboť nemovitost nemá žádný suterén, a tedy ani suterénní byt. Jak vyplývá z bodu III. Darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemen ze dne 2. 11. 2005, pro žalobce a jeho tehdejší manželku bylo zřízeno právo věcného břemene spočívající v právu doživotního užívání části nemovitosti, která byla vymezena jako byt v suterénu domu č. p. [číslo], který sestával z kuchyně, pokoje, koupelny s WC a chodby. Jak uzavřel znalec Ing. [jméno FO], [tituly za jménem] ve svém znaleckém posudku č. [číslo] z 18. 12. 2023, předmětný dům na adrese [adresa], nemá podzemní podlaží (tj. suterén) ve smyslu definice stanovené normou ČSN 73 4301. Z geodetického předávacího protokolu z 14. 12. 2023 zpracovaného doc. Ing. [jméno FO], [tituly za jménem] je však zřejmé, že se v nejnižším podlaží vedle garáže nachází i prostor se dvěma pokoji, koupenou a chodbou, který svými dispozicemi odpovídá „suterénnímu“ bytu vymezenému Darovací smlouvou. Tento prostor je umístěn pod úrovní terénu -0,600 až 0,597 m. Sice tedy nesplňuje definici suterénu dle normy ČSN 73 4301, protože zde k přilehlému terénu chybí cca 20 cm, nicméně je zřejmé, že se tento prostor částečně nachází pod úrovní ulice (viz obrázek 8 posudku). Soud má proto za prokázané, že pokud byl v darovací smlouvě prostor, k němuž bylo zřízeno užívací právo žalobce, označen jako „byt v suterénu“, je zcela zřejmé, že jím měli účastníci smlouvy na mysli právě tento prostor. Jako suterén se totiž obecně označuje podlaží, které se zcela nebo částečně nachází pod úrovní terénu. To, že účastníkům smlouvy nebyla známa předmětná směrnice, na jejich vůli zřídit k tomuto bytu věcné břemeno, nic nemění. Soud má proto za to, že věcné břemeno užívání předmětných prostor bylo zřízeno platně ve smyslu ust. § 151o odst. 1 a 2 obč. zák.

43. Žalovaná namítala, že právo žalobce odpovídající věcnému břemeni spočívající v právu doživotního užívání suterénního bytu, a ve spoluužívání garáže a příslušenství a pozemků v k.ú. [adresa], již zaniklo promlčením, pak podle ust. § 109 obč. zák. platí, že právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno. Jak vyplývá z komentáře C.H. Beck, k ust. § 109 obč. zák., Švestka, Jiří, Spáčil,Jiří, Škárová Marta, Hulmák Milan a kol., Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 614, marg. č. 1., na který soud odkazuje, „Promlčecí doba u práva odpovídajícího věcnému břemenu počíná běžet od doby, kdy právo bylo vykonáno naposled. … Spočívá-li však věcné břemeno v právu určitým způsobem se chovat, začíná běh promlčecí doby dnem, kdy se oprávněný choval tímto způsobem naposledy. Jestliže proto bylo toto právo vykonáno v průběhu promlčecí doby alespoň jedenkrát…, nemůže se promlčet, neboť promlčecí doba se přetrhla, resp. se přerušila. Přestane-li však oprávněná osoba opět vykonávat své právo, začne běžet nová desetiletá promlčecí doba (možnost zápočtu promlčecí doby uplynulé do okamžiku přerušení je v těchto případech vyloučena).“ V Darovací smlouvě nebyl obsah práva doživotního užívání bytu blíže vymezen. S ohledem na to, že se jednalo o byt, lze uzavřít, že toto právo spočívalo jednak v možnosti bydlení žalobce v tomto bytě, a dále v možnost užívat jej pro své věci.

44. Pokud jde o právo bydlení, z výpovědi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] i samotného žalobce vyplynulo, že v suterénním bytě bydlela matka žalobce. Žalobce vypověděl, že zde jeho matka bydlela až do roku 2007, a do této doby ji zde žalobce navštěvoval a v bytě přespával. Po jejím odstěhování do domova důchodců už v tomto bytě nikdy nebyl. Skutečnost, že žalobce od roku 2007 v bytě nebydlel, svědčí i výpověď svědka Ing. [jméno FO], [Jméno zainteresované osoby 0/0], ml. a [jméno FO].

45. Ohledně užívání bytu umístěném věcí žalobce v něm, pak je pravdou, že svědek Ing. [jméno FO] vypověděl, že po smrti matky si se žalobcem rozdělily její věci, a žalobci podle této dohody připadla polovina broušeného skla a nábytek, tj. dva gauče, konferenční stolek, dvě skříně, jedna skříň trojdílná a jedna dvojdílná, sekretář, křesla a koberec, gauč v kuchyni a plynová kamna s elektrickou troubou. V řízení však současně bylo prokázáno, že žalobce tyto věci nikdy nepožadoval, přičemž z rozhodnutí Městského úřadu [adresa] ze dne 2. 5. 2015 vyplývá, že sám při daném ústním jednání uvedl, že v suterénním bytě má uskladněné své věci jeho bývalá manželka a manželé [jméno FO], a že si byt předělali pro své potřeby. Již z toho je zřejmé, že se v suterénním bytě věci žalobce nenacházely. Svědkyně [jméno FO] pak uvedla, že žalobce v suterénním bytě neměl žádné osobní věci, což potvrzují i výpovědi svědka [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. a [jméno FO], kteří uvedli, že si žalobce všechny své osobní věci z nemovitosti odvezl. Svědkyně [jméno FO] pak uvedla, že v suterénním bytě zůstal jeden sekretář a knihy včetně knih její rodiny, starý nábytek, koberce a gauč. Svědkyně [jméno FO], která v domě bydlela se svojí babičkou, a tedy je se situací v domě dobře obeznámena, uvedla, že po smrti prababičky, o kterou se babička starala, se její věci daly pryč. Výpověď zejména svědkyně [jméno FO] soud hodnotil jako věrohodnou, i proto, že tato svědkyně předmětné nemovitosti nikdy nevlastnila, a nemá na výsledku sporu žádný zájem. Nad to sama uvedla, že se žalovanou nemají příliš blízký vztah. Prababička svědkyně, tedy matka žalobce, zemřela v roce 2008, jak vyplynulo z výpovědi žalobce, proto je zřejmé, že i v případě, že by žalobce zanechal v suterénním bytě nábytek, který by mu patřil, tyto věci se v tomto bytě již minimálně 10 let nenacházejí. Nadto i svědek [jméno FO] vypověděl, že si žalobce neměl z nemovitosti co odvézt, a bývalá manželka žalobce, [jméno FO] v přestupkové věci v roce 2017 uvedla, že se žalobcem mají veškeré majetkové věci vypořádány. Ani žalobce se ve svém dopise z listopadu 2022 nedomáhal vydání takového nábytku po své matce. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce předmětný suterénní byt neužíval po dobu delší 10 let, a proto toto jeho právo odpovídající věcnému břemeni zaniklo dle § 109 obč. zák. Protože žalobce po dobu delší deseti let neužíval ani pozemek parc. č. [číslo] a pozemek parc.č. [číslo], vzhledem k tomu, že se jedná o zastavěné plochy, a žalobce od roku 2007 dům neužíval, zaniklo toto jeho právo i k těmto pozemkům. Pokud tedy žalovaná neumožnila žalobci výkon práva užívat suterénní byt, nebyly splněny podmínky pro odvolání daru podle § 630 obč. zák., protože tím hrubě neporušila dobré mravy.

46. Je pravdou, že situace je jiná v případě pozemku parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa], tedy zahrady. V řízení vyšlo najevo, že tento pozemek žalobce užíval. Svědek Ing. [jméno FO] sice vypověděl, že žalobce na zahradu nechodil, nicméně tato jeho výpověď je vyvrácena ostatními důkazy. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] je zřejmé, že žalobce docházel na zahradu domu od roku 2014. Svědkyně [jméno FO] rovněž uvedla, že žalobce měl přístup na zahradu, kam chodil do doby, než zřejmě žalovaná vyměnila zámky u vrátek. Vzhledem k tomu, že tato svědkyně dosud v domě bydlí, lze její výpověď považovat za pravdivou. Soud má za to, že k této skutečnosti došlo na podzim 2022, neboť na ni upozornila právní zástupkyně žalobce žalovanou až v e-mailu z 8. 12. 2022. V dopise z 10. 8. 2022 žalobce pouze žádal o možnost bydlet v bytě, přičemž je zde výslovně uvedeno, že žalobce má přístup pouze na zahradu. Stejně tak svědek [jméno FO] ml. v listopadu 2023 vypověděl, že schránky, a zjevně tedy přístup na zahradu, byly znepřístupněny před rokem. Do podzimu 2022 si také žalobce chodil pro poštovní zásilky, které mu byly doručovány do poštovní schránky umístěné na zahradě. Žalobce také chodil odhazovat odpad do popelnic umístěných na zahradě. Skutečnost, že žalobce začal chodit na zahradu domu od roku 2014 potvrzuje i výpověď svědka [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml., a spisy o jednotlivých přestupcích, kdy prvního přestupku se měl žalobce odpustit v roe 2014. V těchto řízeních paní [jméno FO] potvrzovala, že žalobce chodí na zahradu, kde ji však vulgárně napadá. Protože žalobce chodil na zahradu u domu minimálně do srpna 2022, dospěl soud k závěru, že v této části věcné břemeno odpovídající právu užívání pozemku parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa] promlčením nezaniklo a trvá nadále. Žalobce však jako důvod odvolání daru označil pouze to, že mu žalovaná neumožnila užívání předmětného bytu, nikoliv však zahrady.

47. Pokud jde o další důvod uvedený žalobcem v žalobě pro odvolání daru, a to že žalovaná podala proti žalobci u soudu žalobu na určení promlčení věcných břemen, pak ani v tomto jednání žalované soud nespatřuje hrubé porušení dobrých mravů. Žalovaná totiž tímto způsobem pouze bránila své vlastnické právo, když žalobce právo odpovídající věcnému břemeni s výjimkou užívání zahrady nevykonával. V případě užívání zahrady se pak choval způsobem popsaným v přestupkových spisech pod bodem 7, 10 a 11 odůvodnění rozsudku, což potvrzují výpovědi svědkyně [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobce vyvolával konflikty s babičkou a matkou žalované a vulgárně jim nadával. Jak ostatně vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 942/2012, na který poukazovala i žalovaná, „Domáhat se ochrany ohroženého nebo porušeného subjektivního práva u soudu je - bez ohledu na výsledek řízení - legitimní jednání (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, § 4 obč. zák.); podání žaloby o zrušení věcného břemene proto nemůže být samo o sobě chováním v rozporu s dobrými mravy. Je-li vlastník v mezích zákona oprávněn s předmětem svého vlastnictví nakládat (§ 123 obč. zák.), není prodej části pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území B. H. jednáním, kterým by žalovaný poté, co nemovitosti darováním nabyl, hrubě porušil dobré mravy.“ Je tedy zjevné, že ani v tomto případě žalovaná hrubým způsobem neporušila dobré mravy. Nad to věcné břemeno žalobce odpovídající jeho právu doživotně užívat suterénní byt, jakož i pozemek parc.č. [číslo] a parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa] zaniklo, jak výše uvedeno.

48. Stejně tak výše uvedené závěry platí ohledně požadavku žalované na zrušení trvalého pobytu žalobce v předmětné nemovitosti, kdy věcné břemeno žalobce odpovídající právu užívaní suterénního bytu již zaniklo. Tedy ani v tomto případě žalovaná nejednala v hrubém rozporu s dobrými mravy.

49. Pokud jde o to, že žalovaná nereagovala na sdělení žalobce, že se v domě nachází jeho osobní věci a věci z dědictví po rodičích, včetně dopisu otce psaného na pyžamu z koncentračního tábora, v řízení nebylo prokázáno, že by jakékoliv osobní věci žalobce nacházely, neboť si je v průběhu let odvezl (viz bod 45 odůvodnění rozsudku). Z tohoto důvodu nelze po žalované ani požadovat, aby žalobce vyzývala k převzetí jeho osobních věcí. Z bodu 45 odůvodnění rozsudku a zejména z výpovědi svědkyně [jméno FO] rovněž vyplývá, že v době, kdy žalobce informoval žalovanou o tom, že by měly být v nemovitosti věci po jeho rodičích, tedy v srpnu a listopadu 2022, se takovéto věci v nemovitosti nenacházely. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno, že by se v nemovitosti měl nacházet dopis po otci žalobce z koncentračního tábora, když žalobce tuto skutečnost uvedl poprvé až v e-mailu z 18. 11. 2022. Ani v přestupkovém řízení vedeném v roce 2015 žalobce žádný takový dopis nezmiňoval, jak je zřejmé z rozhodnutí Městského úřadu [adresa] ze dne 2. 5. 2015. Proto pokud žalovaná nijak nereagovala na sdělení žalobce, že by se tyto věci měly v nemovitosti nacházet, pak rovněž nejednala v rozporu s dobrými mravy. Nad to žalobce po žalované nikdy před podáním žaloby nepožadoval vydání těchto věcí a nepožadoval je ani v žalobě.

50. Soud doplňuje, že i v případě, že by považoval za řádně uplatněný a tedy určitý důvod pro odvolání daru to, že žalovaná měla nakládat bezohledně s nábytkem, který nebyl předmětem darování, a že jej pravděpodobně zlikvidovala, pak ani v tomto případě by nebyly splněna podmínka hrubého porušení dobrých mravů. Jak vyplývá ze spisu o přestupku č. [číslo], žalobce v tomto řízení vypověděl, že si přijel po telefonické domluvě do domu pro věci a nějaký nábytek, a že si tento nábytek odvezl. Tuto skutečnost potvrdil i jeho syn, svědek [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml., který mu se stěhováním pomáhal. Jak vyplývá z výpovědi svědkyně [jméno FO] i [jméno FO], starý nábytek (po babičce) „vyhodili“. Sám žalobce ve své výpovědi uvedl, že nábytek po matce a zařízení, a to skříně, sekretář, knihovnu a zařízenou kuchyň a další věci, spolu s dopisem od otce z [obec] vyhodila rodina žalované a nikoliv přímo žalovaná. Je tak zřejmé, že ani v tomto případě se žalovaná nedopustila jednání, které by bylo možné hodnotit jako jednání v rozporu s dobrými mravy.

51. Jediné jednání, které by bylo možné posoudit jako jednání v rozporu s dobrými mravy, je skutečnost, že žalovaná zamkla žalobci vrátka vedoucí do zahrady, nedala mu od nich klíč, čímž mu znemožnila vyzvedávat si poštu. Tuto skutečnost potvrzuje jednak výpověď svědkyně [jméno FO], která uvedla, že přestože v předmětné nemovitosti bydlí, zámek nevyměňovala, a že tak zřejmě učinila žalovaná. Vzhledem k tomu, že v dané době patřila nemovitost žalované, lze minimálně předpokládat, že zámek byl vyměněn minimálně s jejím vědomím. Z provedených důkazů však vyplývá, že toto její jednání bylo vyvoláno chováním žalobce vůči její rodině. Z přestupkových spisů, výpovědi svědkyně [jméno FO] i [jméno FO] vyplývá, že žalobce mnoho let vulgárně nadával své bývalé manželce, napadal ji, napadal i svoji dceru, svědkyni [jméno FO], která z něj má dodnes trauma. Dlouhodobé konfliktní jednání žalobce vůči jeho rodině potvrzuje také skutečnost, že jeho odchod z domácnosti v roce 2006 nikomu z rodiny nevadil, ba se dá říci, že to rodina uvítala. Žalobce pak sice docházel na zahradu u domu, nicméně vždy, když zde potkal někoho z rodiny, vyvolal s ním konflikt, jak je zřejmé z přestupkových spisů. Byť paní [jméno FO] nikdy nedala souhlas s projednáním přestupku, soud má za prokázané, že se žalobce skutečně jí popisovaného jednání dopouštěl. [jméno FO] oznamovala toto chování žalobce, tedy vulgární nadávky vůči ní, v průběhu několika let. Stejné chování žalobce pak shodně s ní popisovala i svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO], jejíž výpověď soud jak výše uvedeno považoval za věrohodnou. Stejně tak se o vulgárních nadávkách zmiňovala ve své výpovědi i žalovaná. O konfliktech mezi žalobcem a svědkyní [jméno FO] vypovídal i svědek [jméno FO] ml., byť mu nebyla známa jejich příčina. Je rovněž otázkou, zda mu skutečně důvod konfliktů nebyl znám, když naopak svědek Ing. [jméno FO] tedy bratr žalobce a tedy žalobci blízká osoba, který s ním má dobré vztahy, hovořil pouze o neshodách žalobce s jeho synem, tedy svědkem [jméno FO] ml. Svědkyně [jméno FO] pak vypověděla, že svědek [jméno FO] ml. kvůli rozporům se žalobcem i jednou vyskočil z patra předmětného domu. Nad to žalobce sám potvrdil, že napadl svědkyni [jméno FO], když jí strhl z kola, a to v době, kdy již byla dospělá, a také uvedl, že jí dal „pár facek“. Ani případná skutečnost, že by jej snad svědkyně pozdravila falešným tónem, takové jednání neomlouvá, a pokud žalobce uvedl, že vůči ní nikdy nebyl agresivní, pak je zjevné, že má posunuté vnímání agresivity. Pokud tedy žalovaná posléze i s ohledem na chování žalobce vůči její matce, s níž má blízký vztah, zamezila žalobci v roce 2022 přístup na zahradu, hrubě neporušila dobré mravy, protože její chování bylo vyvoláno předchozím chováním žalobce vůči její matce a babičce. Za hrubé porušení dobrých mravů totiž nelze pokládat každé jednání, které dárce považuje za nevhodné. „Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Jde buď o porušení značné intenzity, nebo porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Musí jít o takové chování obdarovaného vůči rodině dárce, které lze objektivně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za nichž k němu došlo, posoudit jako hrubé porušení mravních a etických norem společnosti. Rozhodující je hledisko objektivní, nikoliv jen subjektivní pocity dárce.“ (viz komentář C. H. Beck k ust. § 630 obč. zák. In: Švestka, Jiří, Spáčil,Jiří, Škárová Marta, Hulmák Milan a kol., Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1800–1801, marg. č. 5., či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1180/2017). Nad to se žalovaná pokusila vyřešit spor se žalobcem smírnou cestou ještě před podáním žaloby, když žalobci nabídla nemalou finanční částku, kterou ovšem žalobce odmítl.

52. Ze všech výše uvedených důvodů proto dospěl soud k závěru, že odvolání daru učiněné žalobcem nebylo důvodné a tedy nevyvolalo obnovení vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem. Soud se z tohoto důvodu již nezabýval otázkou následného převodu vlastnického práva na pana [jméno FO], ani případnou náhradou za předmětné nemovitosti ve smyslu § 458 obč. zák.

53. Protože tedy nebyly splněny předpoklady pro odvolání daru, zamítl soud žalobu v celém rozsahu (výrok I. rozsudku).

54. Výrok II. rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 150 o.s.ř. Přestože soud zamítl žalobu v celém rozsahu, nepřiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení. Soud při své úvaze vycházel z toho, že žalobce a žalovaná jsou rodina, byť jsou vztahy mezi nimi zcela zjevně narušeny. Žalobce odvolal dar svojí žalobou až poté, co žalovaná podala vůči němu žalobu na určení promlčení práv z věcného břemene. Žalobce se žalobou původně domáhal určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, a teprve poté, co žalovaná předmětné nemovitosti prodala třetí osobě, byl nucen žalobu změnit. Tím došlo k zásadnímu navýšení hodnoty jednoho úkonu právní služby, a tedy i celkových nákladů řízení. Žalobce tuto změnu žaloby, a tedy ani navýšení hodnoty sporu nijak nezavinil, když návrh na vklad vlastnického práva [jméno FO] do katastru nemovitostí byl podán až dva dny poté, co byla žalované doručena žaloba. Nad to z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobce je zřejmé, že žalobce žije sám, není na něm finančně závislá žádná osoba, je starobním důchodcem s důchodem 22 861 Kč měsíčně a nemá majetek větší hodnoty. Podle oznámení České správy sociálního zabezpečení z 23. 8. 2022 byl žalobci vyměřen starobní důchod od září 2022 ve výši celkem 20 938 Kč měsíčně. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce i s ohledem na jeho zdravotní stav nemá možnost přivýdělku, na rozdíl od žalované, u které lze s ohledem na její věk předpokládat, že má možnost zajistit si dostatečné finanční prostředky pro vedení sporu. Soud proto dospěl k závěru, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele, a úspěšné žalované nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.