10 C 167/2023 - 237

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o náhradu újmy způsobenou řidičem vozidla takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 460 Kč od 21. 7. 2023 do 19. 12. 2024, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalované se zamítá co do částky 493 772,22 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 493 772,22 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení a dále co do částky 37 960 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 960 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení, které hradil stát, částku, která bude uvedena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci takovéhoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované náhrady újmy, která jí vznikla při dopravní nehodě dne 28. 7. 2019 v [adresa]. Tuto nehodu způsobil [jméno FO] jako řidič vozidla reg. zn. [SPZ] odpovědnostně pojištěného u žalované. [jméno FO] před přechodem pro chodce nedobrzdil a narazil svým vozem do vozu před ním, čímže toto vozidlo postrčil do prostorou přechodu pro chodce, kde vozidlo zasáhlo poškozenou. Žalobkyně utrpěla zlomeninu horního konce pažní kosti, měla přetrhané vazy v rameni, otřes mozku a bolestivě naraženou levou stranu těla zasaženou autem a pravou stranu těla v důsledku pádu na zem. Dále u ní došlo k poranění měkkých tkání krku s whiplash syndromem (tzv. „opěrkový“ syndrom). Žalobkyně byla nejprve 3 dny hospitalizována ve [adresa] a následně až do 28. 7. 2021 v pracovní neschopnosti, kvůli které nemohla nastoupit do nového zaměstnání, které měla dohodnuté od 1. 8. 2019. Proti řidiči bylo zahájeno trestní řízení, které bylo nakonec vyřešeno tzv. odklonem, tedy bylo podmíněně zastaveno dle § 307 tr. řádu. Škůdce se doznal k činu.

2. Žalobkyně se původně žalobou ze dne 25. 7. 2023 domáhala uspokojení vícero nároků, z nichž vzhledem k následnému rozšíření žaloby a částečným zpětvzetím zůstalo předmětem řízení k okamžiku vydání tohoto rozsudku toliko nárok na náhradu nákladů spojených s péčí o žalobkyni a její domácnost (tj. zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 460 Kč od 21. 7. 2023 do 19. 12. 2024 a zaplacení částky 37 960 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 21. 7. 2023 do zaplacení) a nárok žalobkyně na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (tj. zaplacení částky 493 772,22 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 21. 7. 2023 do zaplacení). Soud se proto při rozhodování zabýval pouze těmito nároky, nicméně pro lepší srozumitelnost rozsudku a odůvodnění nákladových výroků na tomto místě soud stručně rekapituluje, že: žalobou ze dne 25. 7. 2023 se domáhala po žalované zaplacení částky 700 000 Kč na náhradě ztížení společenského uplatnění, částky 16 335 Kč na náhradě za zpracování znaleckého posudku, částky 43 420 Kč s příslušenstvím na náhradě nákladů spojených s péčí o žalobkyni a její domácnost, částky 10 164 Kč na náhradě nákladů právního zastoupení a částky 493 772,22 Kč s příslušenstvím na náhradě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti; usnesením ze dne 7. 9. 2023, č. j. 10 C 167/2023-86, soud v návaznosti na návrh žalobkyně rozhodl výrokem I. o rozšíření žaloby o částku 1 210 Kč požadovanou jako náhrada za zpracování znaleckého posudku (po rozšíření žaloby tak žalobkyně po žalované požadovala na náhradě za zpracování znaleckého posudku celkem 17 545 Kč na místo původní částky 16 335 Kč) a výrokem II. o zastavení v řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 700 000 Kč na náhradě ztížení společenského uplatnění a částky 17 545 Kč na náhradě za zpracování znaleckého posudku; usnesením ze dne 6. 5. 2024, č. j. 10 C 167/2023-157, soud v návaznosti na návrh žalobkyně rozhodl o zastavení řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 164 Kč na náhradě nákladů právního zastoupení, přičemž důvodem zpětvzetí byla skutečnost, že tento nárok žalovaná uspokojila již před podáním žaloby; a usnesením ze dne 4. 2. 2025, č. j. 10 C 167/2023-208, soud v návaznosti na návrh žalobkyně rozhodl o zastavení řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 460 Kč na náhradě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, přičemž důvodem zpětvzetí byla skutečnost, že tento nárok žalovaná uspokojila po podání žaloby.

3. Žalobkyně svůj nárok na náhradu nákladů spojených s péčí o žalobkyni a její domácnost odůvodnila tím, že byla po 2 roky v pracovní neschopnosti, kdy nebyla schopna se o sebe a svou domácnost plnohodnotně postarat. Z těchto důvodů požádala žalovanou o úhradu částky 81 250 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni v této souvislosti uhradila částku 11 700 Kč s tím, že péče o žalobkyni po datu 12. 9. 2019 nebyla nadále nezbytná a účelná, s čímž žalobkyně nesouhlasila. K tomu odkázala na skutečnost, že jí byl od června 2020 přiznán příspěvek na péči, jelikož je ve III. stupni závislosti, ve kterém se před škodnou událostí nenacházela. Neschopnost vykonávat některé úkony sama (osobní hygiena, stravování, péče o domácnost atd.), byla zapříčiněna zraněními utrpěnými při dopravní nehodě. S ohledem na skutečnost, že žalobkyni byl přiznán příspěvek na péči až od června 2020, byla od 13. 9. 2019 do 31. 5. 2020 odkázána na pomoc třetí osoby při výše zmíněných úkonech v rozsahu 2 hodin denně. V období od 9. 12. 2019 do 12. 3. 2020 byla žalobkyně na pobytu v Rehabilitačním ústavu [adresa] a za toto období náhradu nákladů na péči nepožaduje. Žalobkyně tak vyčíslila svůj nárok celkem na 43 420 Kč za 167 dní, kdy byla odkázána na pomoc třetí osoby, a to po 260 Kč/den (hodinová sazba 130 Kč), přičemž požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po doručení výplatního dopisu od žalované, kterým byl definitivně její nárok odmítnut. Po úhradě doplatku 5 460 Kč (v tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno usnesením ze dne 4. 2. 2025, č. j. 10 C 167/2023-208), který odpovídá náhradě za období od 30. 7. 2019 do 3. 10. 2019 žalobkyně požadovala na náhradě náhradu nákladů spojených s péčí o žalobkyni a její domácnost 37 960 Kč s příslušenstvím a úroky z prodlení z vyplacené částky 5 460 Kč od 21. 7. 2023 do 19. 12. 2024.

4. Nárok na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně odůvodnila tím, že ode dne 7. 1. 2019 byla zařazena úřadem práce do evidence uchazečů o zaměstnání a snažila se aktivně hledat novou práci. V této souvislosti zahájila jednání se společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], z jejíž strany jí následně byla závazně přislíbena pracovní pozice kresliče v programu AutoCAD, a to s nástupem od 1. 8. 2019 za měsíční mzdu ve výši 30 000 Kč. Před nástupem na pozici absolvovala kurz programu AutoCAD a byla jí předána odborná literatura k nastudování. [právnická osoba] před nástupem do slíbeného zaměstnání však došlo k dopravní nehodě, a žalobkyně tak nemohla k výkonu práce nastoupit. Žalobkyni proto vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, neboť k realizaci přislíbeného zaměstnání u společnosti [právnická osoba]. v důsledku dopravní nehody nedošlo a žalobkyně přišla o slíbený pravidelný měsíční příjem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná před zahájením řízení uznala nárok žalobkyně za období do 12. 3. 2020 a vyplatila jí pojistné plnění ve výši 167 959 Kč s tím, že po tomto datu její pracovní neschopnost trvala pro souběh diagnóz psychiatrických, neurologických a rehabilitačních bez přímé příčinné souvislosti s poškozením zdraví utrpěným při předmětné nehodě. Žalobkyně s tímto hodnocením nesouhlasila, když byla v pracovní neschopnosti do 28. 7. 2021, k čemuž odkázala na lékařské zprávy, ze kterých vyplývá, že následky dopravní nehody – poraněné rameno, whiplash syndrom, byly nadále hlavní příčinou pracovní neschopnosti. Žalobkyně se proto po žalované domáhala po žalované zaplacení částky 493 772,22 Kč na náhradě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 13. 3. 2020 do 28. 7. 2020, tj. 502 dnů, ve výši 983,61 Kč (vypočtený denní průměrný výdělek) za jeden den pracovní neschopnosti.

5. Žalovaná se k nárokům uplatněným žalobou vyjádřila tak, že je neuznává a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

6. K uplatněnému nároku na náhradu nákladů spojených s péčí o žalobkyni a její domácnost žalovaná uvedla, že žalobkyni poskytla pojistné plnění za období od 30. 7. 2019 do 12. 9. 2019 ve výši 11 700 Kč s tím, že neuznala nárok žalobkyně za období od 13. 9. 2019 do 31. 5. 2020, jelikož ke dni 12. 9. 2019 již jednoznačně došlo k ukončení léčby žalobkyně v souvislosti s úrazem utrpěným při předmětné škodní události. K tomu odkázala na zdravotní dokumentaci žalobkyně, že které je zřejmé, že žalobkyně v tomto období již začala s rehabilitací a v době rehabilitace již byl zcela soběstačná. Ohledně argumentace žalobkyně o přiznání příspěvku na péči žalovaná poukázala na to, že žalobkyně již před dopravní nehodou trpěla řadou závažných zdravotních problémů a byla poživatelkou invalidního důchodu II. stupně, takže k přiznání příspěvku nedošlo v souvislosti se zraněními utrpěnými při předmětné nehodě.

7. K uplatněnému nároku na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalovaná uvedla, že žalobkyni poskytla pojistné plnění za období od 1. 8. 2019 do 12. 3. 2020 ve výši 167 959 Kč s tím, že neuznala nárok žalobkyně za období od 13. 3. 2020 do 28. 7. 2021, jelikož v tomto období již pracovní neschopnost žalobkyně trvala z důvodu souběhu jiných závažných onemocnění žalobkyně nesouvisejících s dopravní nehodou, a to psychiatrických, neurologických a rehabilitačních, k čemuž žalovaná odkázala na závěry lékařského posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 19. 6. 2023.

8. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Z usnesení o podmínečném zastavení trestního stíhání ze dne 18. 11. 2020 doplněného potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne 28. 7. 2019 a usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně byla účastnicí dopravní nehody dne 28. 7. 2019 v [adresa], kterou způsobil řidič vozidla reg. zn. [SPZ] pan [jméno FO] (dále jen „škůdce“). Nehoda se stala tak, že škůdce řídil osobní motorové vozidlo, přičemž v místě nehody z nedbalosti dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu a nedodržel bezpečnou vzdálenost od před ním jedoucího osobního motorového vozidla, které dávalo přednost v chůzi po vyznačeném přechodu poškozeným [jméno FO] a žalobkyni, které přecházely vozovku, a do tohoto vozidla zezadu narazil a odmrštil jej do prostoru přechodu pro chodce, kde se toto vozidlo střetlo s oběma chodkyněmi. Proti škůdci bylo vedeno trestní řízení, které bylo nakonec vyřešeno tzv. odklonem, tedy bylo podmíněně zastaveno dle § 307 tr. řádu. Škůdce se doznal ke spáchání činu.

10. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že provozovatel vozidla reg. zn. [SPZ] měl sjednané pojištění odpovědnosti z provozu předmětného vozidla u žalované. Tato skutečnost rovněž vyplývá z doložené komunikace mezi zástupcem žalobkyně a žalovanou před zahájení tohoto řízení a z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 28. 7. 2019.

11. Z potvrzení o ušlém (přislíbeném) zaměstnání ze dne 18. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyni bylo přislíbeno zaměstnání u společnosti [právnická osoba]. na pozici kreslič, a to od 1. 8. 2019. Za tímto účelem se žalobkyně přihlásila do kurzu AutoCAD, který i absolvovala. /viz Osvědčení o absolvování kurzu ze dne 8. 3. 2019/ 12. Z potvrzení vydaného [tituly před jménem] [jméno FO], praktickým lékařem dne 30. 7. 2019 a 28. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyni bylo vydáno potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci či úrazu, a to pro účely doložení této skutečnosti [právnická osoba], přičemž uvedená dočasná pracovní neschopnost trvala od 28. 7. 2019 do 28. 7. 2021 13. Již před předmětnou nehodou byl žalobkyni přiznán v říjnu 2018 invalidní důchod II. stupně z důvodu poklesu míry pracovní schopnosti o 55%, přičemž jako rozhodující příčina byla uvedena položka 4c kapitoly V. vyhl. č. 349/2009 Sb., tj. středně těžké postižení, depresivní či manické epizody středně těžké, dostatečně dlouhé remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit omezen. Jako další postižení, zdůvodňující navýšení o 10% oproti horní hranici 45%, je uváděn vertebrogenní syndrom a astma bronchiale. Původně byl žalobkyni již v roce 1996 přiznán plný invalidní důchod z důvodu stavu po operaci (hysterektomie pro karcinom endometria) a radioterapie, který byl v roce 2000 změně na částečný invalidní důchod z důvodu vertebrogenního algického syndromu. V posudku je výslovně zmíněna mimo jiné středně těžká depresivní fáze a anamnesticky panická porucha a somatizační porucha. /viz rovněž Posudek Pražské zprávy sociálního zabezpečení o invaliditě ze dne 29. 10. 2018/ 14. Žalovaná při posouzení nároků uplatněných žalobkyní vyšla ze závěrů lékařského posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 19.6.2023, který si nechala vypracovat. Jmenovaný lékař v něm dospěl k závěru, že obvyklá doba léčby zranění utrpěných žalobkyní při nehodě činí 56 dní, nicméně v daném případě došlo v důsledku poúrazové rigidity pravého ramene k prodloužení doby léčení. Pracovní neschopnost žalobkyně v příčinné souvislosti s úrazem pak trvala od 28.7.2019 do 12.3.2020, kdy byla ukončena léčba v rehabilitačním ústavu v [adresa]. Pokud pracovní neschopnost trvala i po tomto datu, pak měla souvislosti s předchozími zdravotními obtížemi (souběh psychiatrických, neurologických a rehabilitačních diagnóz). /viz. lékařský posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 19.6.2023/ 15. Ze znaleckého posudku č. 656/10/2024 [tituly před jménem] Jana Boháče a jeho výslechu soud zjistil, že žalobkyně při dopravní nehodě utrpěla zlomeninu pažní kosti – došlo k abrupci (odlomení) velkého hrbolu humeru (pažní kosti) vpravo, která byla hojena konzervativně pomocí znehybnění ortézou. Žalobkyně byla po úrazu 3 dny hospitalizována ve Fakultní nemocnici Královské [adresa]. /jedná se rovněž o nesporné tvrzení/ Následná léčba zlomeniny probíhala ambulantně. /viz rovněž lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 13. 9. 2019 a lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 5. 9. 2019/ V období 9. 12. 2019 až 12. 3. 2020 žalobkyně absolvovala pobyt v Rehabilitačním ústavu [adresa]. /viz rovněž zpráva rehabilitačního ústavu [adresa] ze dne 12. 3. 2020 a zpráva rehabilitačního ústavu [adresa] ze dne 22. 2. 2020/ Žalobkyně již před dopravní nehodou trpěla řadou tělesných i psychických potíží. /uvedené potvrzuje rovněž například zpráva rehabilitačního ústavu [adresa] ze dne 12. 3. 2020/ Pokud jde o předchozí zdravotní obtíže, znalec konstatoval, že po pohybové stránce šlo o chronické páteřní potíže zejména v krční oblasti, pro psychické potíže byla v ambulantních kontrolách psychiatra a byla pro ně uznána v roce 2016 invalidní ve II. stupni, když rozhodující příčinou byly středně těžké depresivní epizody v kombinaci s panickou poruchou a psychosomatickými projevy kardiovaskulárního, gastrointestinálního a pohybového systému. Sociální i pracovní fungování tak bylo významně snížené již před předmětnou nehodou, přičemž od 7. 12. 2017 do 6. 1. 2019 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti.

16. Soud dále ze znaleckého posudku a výslechu znalce zjistil, že průměrná doba léčení u zlomeniny pažní kosti je 3 až 4 měsíce, u starších pacientů může být i delší pro možné ztuhnutí kloubu. Ohledně pracovní neschopnosti žalobkyně v důsledku úrazu při dopravní nehodě se znalec ztotožnil se závěrem lékařského posudku [tituly před jménem] [jméno FO] předloženého žalovanou v tom smyslu, že v důsledku poúrazové rigidity pravého ramene došlo k prodloužení obvyklé doby léčení, přičemž délku dočasné pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s úrazem stanovil znalec od 28. 7. 2019 do 12. 3. 2020, kdy došlo k ukončení léčby v rehabilitačním ústavu [adresa]. /viz rovněž zpráva rehabilitačního ústavu [adresa] ze dne 12. 3. 2020/ Znalec dále dospěl k závěru, že žalobkyně byla v úkonech sebeobsluhy omezena do 3. 10. 2019, přičemž svůj závěr opřel o lékařské vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] dne 3. 10. 2019, který oproti předchozímu vyšetření dne 11. 9. 2019, kdy uvedl nulovou hybnost pravého ramene, uváděl již jen omezenou hybnost pravého ramene. Znalec dospěl k závěru, že převážná většina žalobkyní uváděných problémů při sebeobsluze (silné bolesti v oblasti hlavy, krční páteře a pravého ramene, v důsledku bolestí a psychického traumatu měla problémy se spánkem a přes den proto byla velmi malátná) byla přítomna již před předmětným úrazem. Znalec uvedl, že žalobkyně od 3. 10. 2019 pravidelnou péči a pomoc druhé osoby nepotřebovala, když mohla samostatně vykonávat základní osobní hygienu, převlékat se, podat si jídlo, podat si předměty denní potřeby, ovládat běžné domácí spotřebiče. Při jednání soudu znalec doplnil, že drobná motorika, tzn. hybnost prstů, nebyla nijak porušena, a z medicínského hlediska tak žalobkyně již nebyla omezena při základních úkonech jako je malá osobní hygiena, schopnost připravit si nějaké jídlo nebo najíst se sama příborem. Žalobkyně byla schopna upažení v rozsahu 80 stupňů s tím, že za normu se považuje upažení v rozsahu 90 stupňů, přičemž takovýto rozsah pohybu byl dle znalce dostatečný pro běžnou sebeobsluhu. Z hlediska ortopedického byl rozsah pohybu téměř v normě. Znalec tak uzavřel, že žalobkyně nebyla schopna péče o svoji osobu a domácnost v důsledku předmětného úrazu v období od 30. 7. 2019 do 3. 10. 2019, a to při celkové koupeli, přípravě jídla, většímu úklidu domácnosti, při obstarávání nákupů v rozsahu průměrně dvě hodiny denně. /viz rovněž lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 9. 2019, která potvrzuje obtíže žalobkyně při sebeobsluze/ 17. S uvedenými závěry znalce se soud zcela ztotožnil, když je shledal logicky odůvodněnými a v souladu s ostatními provedenými důkazy. Znalec vycházel z kompletní zdravotní dokumentace žalobkyně, kterou si za účelem zpracování znaleckého posudku opatřil, své závěry logicky zdůvodnil a vypořádal se s veškerými zjištění vyplývajícím z jednotlivých podkladů, přičemž podrobně vysvětlil, které podklady byly relevantní a které naopak nikoliv. Soud proto v tomto ohledu vycházel převážně z hodnocení znalce, přičemž současně vzal v potaz i obsah jednotlivých lékařských zpráv od různých poskytovatelů péče, a to zejména při hodnocení přesvědčivosti jednotlivých závěrů znalce – viz lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 9. 2019, posudek o zdravotním stavu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 10. 2020, lékařské zprávy MUDR. Šusta ze dne 30. 4. 2020, ze dne 8. 6. 2020, ze dne 1. 7. 2020, ze dne 31. 8. 2020, ze dne 30. 9. 2020, ze dne 30. 10. 2020, ze dne 30. 11. 2020, ze dne 1. 3. 2021, ze dne 28. 5. 2021, lékařské zprávy z ortopedie z období od 11. 6. 2020 do 22. 5. 2023; propouštěcí zpráva rehabilitačního ústavu [adresa] ze dne 12. 3. 2020, propouštěcí zpráva a potvrzení rehabilitačního ústavu [adresa] ze dne 22. 2. 2021. Soud se rovněž obdobně seznámil s popisem obtíží, které žalobkyně uváděla dne 15. 6. 2020 v rámci výslechu v trestním řízení – viz protokol o výslechu žalobkyně jako svědkyně v trestním řízení ze dne 15. 6. 2020.

18. Soud má dále za to, že znalec se při soudním jednání přesvědčivě vypořádal s jednotlivými námitkami žalobkyně podloženými dalšími lékařskými zprávami – viz lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11. 6. 2020, lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 17. 9. 2020, ze dne 5. 11. 2020 a ze dne 3. 12. 2020, ze dne 24. 3. 2021, ze dne 21. 4. 2021, lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] ze dne 31. 5. 2021, 8.9.2021, 15.10.2020, 27.4.2020 a 19. 8. 2020. Znalec logicky zdůvodnil, proč lékařské zprávy z ortopedie a psychiatrie z pozdějšího období nejsou způsobilé jakkoliv ovlivnit jím stanovené závěry, neboť jeho úkolem bylo zhodnotit stav v roce 2019 až 2020 a nikoliv současný stav žalobkyně. U žalobkyně v důsledku předmětné dopravní nehody nedošlo k rozvoji nových psychických obtíží, neboť již před nehodou byla u žalobkyně diagnostikována středně těžká deprese a opakované panické ataky, kdy jejich spouštěčem byly somatické potíže a obtížná situace v rodině. V jedné zprávě zmíněná schizofrenii pak není nijak prokázána a z lékařské dokumentace pro ni nic dalšího nesvědčí. I následné přiznání invalidity III. stupně je zcela nepodstatné, neboť důvodem tohoto bylo onkologického onemocnění nesouvisející s předmětným úrazem. Soud se tak ztotožňuje se závěrem znalce, že žalobkyně trpěla řadou závažných onemocnění již před dopravní nehodou, a že právě tyto zdravotní obtíže, a nikoliv poškození pravé ruky, měly po ukončení prvního rehabilitačního pobytu v [adresa] zásadní vliv na její způsobilost/nezpůsobilost zapojit se do pracného procesu. S ohledem na shora uvedené soud neshledal jakoukoliv souvislost psychiatrických obtíží žalobkyně s předmětnou dopravní nehodou, přičemž o dřívějších závažných psychiatrických obtížích žalobkyně svědčí nejen lékařské zprávy, ale zejména posudek o invaliditě ze dne 29.10.2018, kdy právě psychické obtíže byly rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, pro které ji byla přiznána invalidita II. stupně. Pokud jde o samotnou zlomeninu, znalec zdůraznil, že následný rentgen ramene ze srpna 2020 prokázal, že zlomenina se zhojila v uspokojivém postavení bez nějakých větších ortopedických následků.

19. Znalec se při svém výslechu rovněž vypořádal se skutečností, že žalobkyni byl později přiznán průkaz osoby ZTP ve II. stupni invalidity /viz. vyhovující rozhodnutí Úřadu práce ze dne 8. 12. 2020 o přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením ode dne 1.5.2020/, když nerozporoval pozdější zhoršený zdravotní stav žalobkyně, nicméně neshledal zde příčinnou souvislost s dopravní nehodou. Ze shora uvedeného rozhodnutí Úřadu práce soud zjistil, že důvodem jeho přiznání bylo těžké omezení funkce dvou končetin, kdy posuzovaný je schopen samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a chůze v exteriéru jen se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti.

20. Dřívější závažné zdravotní problémy nesouvisející s úrazem utrpěným při nehodě ostatně potvrzují i posudkové zprávy Pražské správy sociálního zabezpečení, které uvádějí, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav. V těchto posudcích je jako rozhodující příčina nepříznivého zdravotního stavu uveden periodický depresivní syndrom s panickými atakami a výrazně omezenou sociální adaptací. V přehledu široké polymorbidity dominuje regresivní poškození osového skeletu, polyetážový vertebrogenní algický syndrom, CB syndrom a LS syndrom s trvalou imitací do obou dolních končetin. Dále jsou zde zmíněny revmatoidní polyartridis a broncheální astma. Astma společně s těžkou nadváhou způsobuje dušnost žalobkyně již při lehké zátěži. Je zde sice zmíněna i omezená hybnosti pravé horní končetiny, nicméně pokud jde o konkrétní rozsah omezení pohybu, tento posudek se tímto na rozdíl od znaleckého posudku [tituly před jménem] Boháče blíže nijak nezabývá. /viz posudek Pražské zprávy sociálního zabezpečení o zdravotním stavu žalobkyně ze dne 1. 5. 2020/. Shora uvedené potvrzuje i další posudek o zdravotním stavu žalobkyně vypracovaný Pražskou zprávou sociálního zabezpečení ze dne 10.6.2020, který se zabýval stupněm závislosti žalobkyně pro účely přiznání příspěvku na péči, kde je žalobkyně hodnocena jako polymorbidní pacientka s pestrým interním a pohybovým omezením, kdy potíže jsou umocněny psychickou nadstavbou. I zde je zmíněna ztížená pohyblivost pravého ramenního kloubu, nicméně opět bez uvedení přesného rozsahu omezení hybnosti. /viz. posudek o zdravotní stavu žalobkyně Pražské zprávy sociálního zabezpečení ze dne 10.6.2020/ 21. Soud dále vzal za svá skutková zjištění nesporné tvrzení účastníků řízení, a to že - výše nákladů na péči o žalobkyni a její domácnost v období, za které je žalobkyní požadována náhrada, činila 130 Kč za jednu hodinu péče třetí osoby. - výše průměrného denního výdělku žalobkyně za období, za které žalobkyně požaduje náhradu, po zohlednění podpory v nezaměstnanosti vyplacené žalobkyni v tomto období, by činila 983,61 Kč za jeden kalendářní den.

22. Žalobkyně před podáním žaloby uplatnila u žalované jednotlivé nároky na náhradu škody, a to včetně nároku na náhradu nákladů na péči a domácnost žalobkyně a nároku na ztrátu na výdělku, které žalovaná částečně uspokojila. /viz dopis [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 18. 3. 2020, dopis [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 17. 6. 2020, dopis [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 6. 2020, dopis [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 8. 2020, dopis [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 9. 10. 2020, dopis [tituly před jménem] Bunkaniče ze dne 21. 6. 2023, dopis [tituly před jménem] Bunkaniče ze dne 14. 6. 2023, dopisy žalované ze dne 16. 5. 2020, 30. 6. 2020, 11. 8. 2020, 21. 9. 2020, 3. 11. 2020 a 7. 7. 2023/ Žalobkyně mj. konkrétně dopisem ze dne 17. 6. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě náhrady nákladů na vynaloženou péči o žalobkyni a její domácnost v celkové výši 81 250 Kč, na který žalovaná reagovala (a tím vzala na vědomí, resp. jí byl nejpozději tohoto data dopis žalobkyně doručen) dne 11. 8. 2020, kdy byl vyhotoven dopis, v němž žalovaná sděluje žalobkyni výši poskytnutého pojistného plnění na tento nárok. /viz dopis žalované ze dne 11. 8. 2020/ 23. Soud dále vzal za svá skutková zjištění nesporné tvrzení účastníků řízení, že žalovaná uhradila před podáním žaloby žalobkyni částku 11 700 Kč na náhradě nákladů o péči žalobkyně a její domácnost v období od 30. 7. 2019 do 12. 9. 2019 a částku 167 959 Kč na náhradě ztráty na výdělku za období od 28. 7. 2019 do 12. 3. 2020. Dále žalobkyně uhradila již po podání žaloby dne 19. 12. 2024 částku 5 460 Kč na náhradě nákladů o péči žalobkyně a její domácnost v období od 13. 9. 2019 do 3. 10. 2019.

24. Z dalších provedených důkazů (e-mail s poptávkou znaleckého posudku ze dne 9. 6. 2023, čestné prohlášení ze dne 2. 6. 2020, záznam ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči, protokol o výslechu žalobkyně jako svědkyně v trestním řízení ze dne 15. 6. 2020, zamítavé rozhodnutí Úřadu práce ze dne 6. 6. 2019), soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádná pro věc relevantní skutková zjištění. Soud neprovedl důkaz revizním znaleckým posudkem, který navrhla žalobkyně, jelikož jej považoval za nadbytečný vzhledem k zjištěnému skutkovému stavu, přičemž soud nenabyl ani na základě námitek žalobkyně pochybností o správnosti a úplnosti znaleckého posudku podaného [tituly před jménem] Janem Boháčem. K tomu soud připomíná, že pouhý nesouhlas účastníka se závěry znaleckého posudku sám o sobě nevede k závěru o nutnosti zpracovat revizní posudek – srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2023, sp. zn. I. ÚS 2221/22.

25. V návaznosti na provedené dokazování tak soud dospěl ke skutkovému závěru, který lze shrnout následovně. Žalobkyně utrpěla úraz pravé horní končetiny (zlomeninu pažní kosti) při dopravní nehodě dne 28. 7. 2019, kterou zavinil škůdce jako řidič vozidla reg. zn. [SPZ]. Žalobkyně v důsledku úrazu nebyla schopna pečovat o sebe a svou domácnost v období od 30. 7. 2019 do 3. 10. 2019, a to při celkové koupeli, přípravě jídla, většímu úklidu domácnosti, při obstarávání nákupů v rozsahu průměrně dvě hodiny denně. Po tomto období již žalobkyně pravidelnou péči a pomoc druhé osoby nepotřebovala. V důsledku úrazu utrpěného při předmětné dopravní nehodě žalobkyně nebyla schopna zapojit se do pracovního procesu v období 28. 7. 2019 do 12. 3. 2020. Následná pracovní neschopnost neměla žádnou souvislosti se zraněním utrpěnými či psychickými následky vzniklými v důsledku předmětné dopravní nehody.

26. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům, přičemž vycházel z následujících ustanovení právních předpisů.

27. Podle § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

28. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZoPO“), má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku způsobenou škodu na zdraví nebo usmrcením, s tím, že podle § 9 odst. 1 tohoto zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

29. Podle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle odst. 2 cit. ust. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

30. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

31. Podle § 2962 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

32. Ve věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že předmětnou dopravní nehodu způsobil řidič vozidla odpovědnostně pojištěného u žalované, a žalobkyně jako poškozená je proto podle § 6 odst. 2 a § 9 odst. 1 ZoPO oprávněna uplatnit své případné nároky na náhradu újmy způsobené při předmětné dopravní nehodě přímo u žalované jako pojistitele z titulu pojištění odpovědnosti tohoto vozidla. Žalobkyně u žalované ostatně ještě před zahájením řízení uplatnila vícero nároků, z nichž část žalovaná uspokojila. Ve věci dále nebylo sporu o tom, že žalobkyni vznikla určitá újma na zdraví, která byla vyvolaná provozem předmětného vozidla škůdce, a žalovaná je povinna podle § 2 927 odst. 1 ve spojení s § 2 960 a § 2962 odst. 1 o. z. vzniklou újmu žalované nahradit. Sporné mezi stranami bylo, do kdy byla žalobkyně z důvodu omezené hybnosti pravé ruky neschopna sebeobsluhy a dále do kdy nebyla způsobilá zapojit se do pracovního procesu z důvodu následků utrpěných při předmětné nehodě, ať již fyzických nebo psychických.

33. V souvislosti s uplatněným nárokem na náhradu nákladů na péči o žalobkyni a její domácnost z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně v důsledku úrazu nebyla schopna pečovat o sebe a svou domácnost v období od 30. 7. 2019 do 3. 10. 2019, kdy její zdravotní stav vyžadoval pomoc v rozsahu průměrně 2 hodiny denně, a to při celkové koupeli, přípravě jídla, většímu úklidu domácnosti, při obstarávání nákupů. Po tomto období soud v souladu se závěry znalce shledal, že žalobkyně byla již natolik soběstačná, že ji dopravní nehodou způsobené zranění v běžné sebeobsluze neomezovalo natolik, aby potřebovala pomoc další osoby. Hybnost pravé ruky byla natolik dostatečná, aby základní sebeobslužné úkony zvládala sama. Výše nákladů na péči o žalobkyni a její domácnost v období od 30. 7. 2019 do 3. 10. 2019 činila 130 Kč za jednu hodinu péče třetí osoby. V návaznosti na tyto zjištěné skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl z titulu náhrady nákladů na péči a domácnost podle § 2960 o. z. za uvedené období za žalovanou nárok na zaplacení částky celkem 17 160 Kč (tj. 66 dnů x 260 Kč), přičemž žalovaná tuto částku v době vyhlášení tohoto rozsudku již zcela žalobkyni uhradila, a to částku 11 700 Kč ještě před podáním žaloby a částku 5 460 Kč po podání žaloby dne 19. 12. 2024. Ve zbylém rozsahu, tj. za období od 4. 10. 2019 do 31. 5. 2020 (ponížené o období pobytu žalobkyně v Rehabilitačním ústavu [adresa] od 9. 12. 2019 do 12. 3. 2020), soud nárok žalobkyně důvodným neshledal. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

34. Soud na druhou stranu shledal důvodným nárok žalobkyně na úroky z prodlení v zákonné výši z částky 5 460 Kč za období od 21. 7. 2023 do 19. 12. 2024, když na tuto částku měla žalobkyně v souladu s výše uvedeným nárok, přičemž žalovaná byla k úhradě této částky vyzvána již výzvou žalobkyně ze dne 17. 6. 2020, ale uhradila ji teprve dne 19. 12. 2024. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroků z prodlení vychází z § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

35. V souvislosti s uplatněným nárokem na náhradu ztráty na výdělku z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně by byla v důsledku úrazu při dopravní nehodě „v pracovní neschopnosti“ od 28. 7. 2019 do 12. 3. 2020, kdy skončil její pobyt v rehabilitačním ústavu. Po tomto datu již bylo zdravotní omezení žalobkyně v důsledku úrazu při dopravní nehodě (tj. nikoliv v důsledku jiných zdravotních omezení, která nebyla způsobena dopravní nehodou) takové povahy, že nebránilo žalobkyni v zapojení do pracovního procesu. Soud tak měl za to, že žalobkyně po propuštění z pobytu v rehabilitačním ústavu [adresa] dne 12. 3. 2020 již byla schopna pracovního uplatnění v tom rozsahu, ve kterém nebyla omezena s ohledem na své ostatní zdravotní indispozice, které nesouvisely s dopravní nehodou. Soud vzal za své skutkové zjištění nesporné tvrzení účastníků, že výše průměrného denního výdělku, kterého by žalobkyně dosahovala v období od 28. 7. 2019 do 12. 3. 2020 činila 983,61 Kč za jeden kalendářní den. V návaznosti na tyto zjištěné skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl z titulu náhrady ztrátu na výdělku podle § 2962 odst. 1 o. z. za uvedené období za žalovanou nárok na zaplacení částky 167 959 Kč (225 dní x průměrná denní výdělek 983,61 Kč mínus poskytnutá podpora v nezaměstnanosti 53 353 Kč), kterou žalovaná žalobkyni uhradila již před podáním žaloby. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a nárok žalobkyně na náhradu ztráty na výdělku za období od 13. 3. 2020 do 28. 7. 2021 včetně požadovaného příslušenství zamítl, když jej neshledal důvodným.

36. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud v této souvislosti při posuzování míry úspěchu ve věci zohlednil změny v předmětu řízení v jeho průběhu (viz rozšíření a zpětvzetí žalobního návrhu v průběhu řízení uvedená v odst. 2 výše) a vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu částky 559 244 Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění, v rozsahu částky 17 545 Kč na náhradě nákladů za zpracovaný znalecký posudek, v rozsahu částky 5 460 Kč na náhradě nákladů na péči a dále co do úroku z prodlení z této částky (v kapitalizované výši 1 382 Kč ke dni vyhlášení rozsudku), kdy tyto nároky byly s výjimkou výše uvedených úroků z prodlení uhrazeny po podání žaloby a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno (srov. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), žalovaná byla naopak úspěšná v rozsahu částky 10 164 Kč žalované z titulu náhrady nákladů právního zastoupení, kdy žalobkyně vzala bez přičinění žalované svůj návrh zpět a tím zavinila zastavení řízení v této části (srov. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.), dále v rozsahu částky 37 960 Kč s příslušenstvím žalované z titulu náhrady nákladů na péči (kdy úrok z prodlení z této částky kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku činil 9 609 Kč) a částky 493 772,22 Kč s příslušenstvím žalované z titulu náhrady za ztrátu na výdělku (kdy úrok z prodlení z této částky kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku činil 124 998 Kč), když v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta, Soud tak dospěl k závěru, že míra úspěchu žalobkyně a žalované poměřovaná kritérii podle § 142 o. s. ř. je v zásadě srovnatelná (žalovaná byla pouze nepatrně úspěšnější) a proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

37. O náhradě nákladů státu soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku tak, že žalovaná je povinna nahradit státu náklady řízení v částce, která bude uvedena v samostatném usnesení, jelikož konečná výše nákladů státu nebyla v době vydání tohoto rozsudku dosud známa. Při posledním jednání totiž proběhl výslech znalce, přičemž o případném znalečném nebylo ke dni vydání tohoto rozsudku pravomocně rozhodnuto. Soud uložil povinnost nahradit tyto náklady toliko žalované, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 7. 9. 2023, č. j. 10 C 167/2023-87, plně osvobozena o placení soudních poplatků. Žalovaná tak bude povinna státu nahradit náklady řízení podle míry svého (ne)úspěchu ve věci ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení.

38. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta před středníkem.

Poučení