10 C 17/2025 - 44

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 112 250 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 112 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 112 250 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni částku 112 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], a to z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení. Žalobu odůvodnila tím, že v řízení vedeném u [Anonymizováno] soudu pro [adresa] pod sp. zn. [anonymizováno] vystupovala žalobkyně rovněž v pozici žalobkyně. Soudní řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy žalobkyně podala k soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované pojišťovně, u které měla zemřelá sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, zaplacení pojistného plnění představující bolestné, ztížení společenského uplatnění, ztráty na výdělku a hmotné škody, a to vše v souvislosti s dopravní nehodou, při které zemřela osoba, která dopravní nehodu způsobila. Naříkané řízení bylo skončeno až usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-330, které bylo žalobkyni doručeno dne [datum], řízení tedy trvalo více než 7 let. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum] na nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně následně obdržela stanovisko ze dne [datum], ve kterém jí žalovaná sdělila, že jí přiznala náhradu pouze ve výši 87 750 Kč, kterou jí následně vyplatila. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaná měla vyjít minimálně ze základní roční částky 18 000 Kč a současně měla zohlednit inflaci.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne [datum] uplatnila nárok z dlouhodobosti řízení ve výši 200 000 Kč. Dále uvedla, že žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobkyni bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 87 750 Kč, když uzavřela, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 15 000 Kč, když současně shledala důvody pro procentuální zvýšení základní výše zadostiučinění, a to o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni, když se jednalo o náhradu škody na zdraví, současně přistoupila k ponížení základní částky o 30 % z důvodu složitosti věci a projednání věci na více stupních soudní soustavy.

3. Soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň účastníci řízení s tímto postupem shodně souhlasili.

4. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum] a že žalovaná stanoviskem ze dne [datum] přiznala žalobkyni částku 87 750 Kč, která jí byla vyplacena.

5. Z potvrzení o platbě a bankovního výpisu žalované bylo zjištěno, že částka 87 750 Kč byla žalobkyni vyplacena dne [datum].

6. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [anonymizováno] soud zjistil následující: Dne [datum] podala žalobkyně žalobu o zaplacení celkové částky 2 217 414 Kč s příslušenstvím proti [právnická osoba] a.s. z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu po skončení pracovní neschopnosti a ztížení společenského uplatnění s požadavkem na mimořádné navýšení a o náhradu nákladů vynaložených na znalecké posudky, kdy osoba, která způsobila dopravní nehodu měla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Dne [datum] vyzval soud žalovanou k vyjádření k žalobě. Dne [datum] se k žalobě vyjádřila žalovaná. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval zaměstnavatele žalobkyně, aby v řízení poskytl součinnost v podobě uvedení částek a jednotlivých období, za která byla hrazena zákonná pojištění zaměstnance (žalobkyně). Dne [datum] zaměstnavatel žalobkyně zaslal požadované informace. Dne [datum] bylo odročeno nařízené jednání z důvodu nepřítomnosti soudce, a to na [datum]. Dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět z důvodu částečného plnění ze strany žalované a současně ji doplnila o další skutečnosti. Jednání ve věci se konalo dne [datum], na kterém bylo rozhodnuto o částečném zpětvzetí žaloby, byly provedeny listinné důkazy, žalobkyně byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, jednání bylo za účelem doplnění odročeno na neurčito. Dne [datum] žalobkyně doplnila skutková tvrzení a označila důkazy. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] žalobkyně předložila další doplnění žaloby. Jednání se konalo dne [datum], byly provedeny listinné důkazy, jednání bylo odročeno na neurčito za účelem procesního podání žalobkyně, případně doplnění dokazování znaleckými posudky. Dne [datum] se vyjádřila žalovaná s návrhem na další dokazování, a to včetně návrhu na zpracování znaleckého posudku. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Jednání se konalo dne [datum], byl vyslechnut svědek, provedeny listinné důkazy, jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem doplnění dokazování znaleckým posudkem. Dne [datum] bylo jednání z důvodu ustanovení znalce odročeno na neurčito. Dne [datum] soud uložil žalované, aby zaplatila zálohu na znalecký posudek. Záloha byla zaplacena dne [datum]. Dne [datum] žalovaná předložila otázky pro znalecký ústav. Dne [datum] byla ustanovena Psychiatrická nemocnice [adresa] k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, a to ve lhůtě 70 dnů od doručení spisu. Spis byl znaleckému ústavu zaslán dne [datum]. Dne [datum] soud urgoval vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek byl soudu předložen dne [datum], a to včetně vyúčtování znalečného. Dne [datum] soud rozhodl o znalečném. Stejného dne soud vyzval účastníky řízení k vyjádření se ke znaleckému posudku. Dne [datum] se k posudku vyjádřila žalobkyně. Dne [datum] bylo nařízeno jednání ve věci na den [datum]. Dne [datum] bylo znaleckému ústavu vyplaceno znalečné. Dne [datum] byl na jednání konané dne [datum] předvolán znalecký ústav. Dne [datum] bylo doručeno soudu vyjádření žalobkyně. Dne [datum] se konalo jednání, předvolaný zástupce znaleckého ústavu se k jednání nedostavil, byly provedeny listinné důkazy, jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] se vyjádřila žalobkyně, rozšířila nárok na ztížení společenského uplatnění o úroky z prodlení, u nároku na ztrátě na výdělku vzala žalobu částečně zpět a částečně ji rozšířila. Žalovaná se vyjádřila dne [datum]. Jednání se konalo dne [datum], bylo odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o procesních návrzích žalobkyně. Dne [datum] soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby. Usnesením ze dne [datum] bylo asistentkou soudce rozhodnuto, že řízení se částečně zastavuje, rozšíření žaloby připuštěno nebylo. Dne [datum] vznesla žalobkyně proti nepřipuštění rozšíření žaloby námitky. Dne [datum] bylo usnesení ze dne [datum] vydané asistentkou soudce potvrzeno soudcem. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [Anonymizováno] se vyjádřila žalobkyně a předložila závěrečný návrh. Jednání se konalo dne [datum], byly provedeny listinné důkazy, jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazů dle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. Dne [datum] žalobkyně doplnila skutková tvrzení a důkazy, současně navrhla změnu žaloby. Dne [datum] soud změnu žaloby učiněnou žalobkyní v podání ze dne [datum] nepřipustil. Dne [datum] požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu nemoci s tím, že se jí nepodařilo za sebe najít náhradu. Dne [datum] bylo jednání odročeno na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, na kterém byly předneseny závěrečné návrhy, jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] soud vyhlásil rozsudek, jímž žalobě částečně vyhověl (v rozsahu částky 594 000 Kč), ve zbývající části žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dne [datum] žalobkyně podala proti rozsudku odvolání. Dne [datum] soud žalobkyni vyzval k doplnění odvolání. Dne [datum] žalobkyně doplnila odvolání. Dne [datum] byl spis předložen [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno]. Dne [datum] bylo nařízeno odvolací jednání na den [datum]. Dne [datum] žalobkyně doplnila odvolání. Odvolací jednání se konalo dne [datum], na kterém městský soud vyhlásil rozsudek, kterým připustil změnu žaloby, rozsudek soudu prvního stupně z části potvrdil a zčásti změnil (žalobkyni přiznal ještě částku 10 000 Kč s příslušenstvím a další úrok z prodlení), současně rozhodl o nákladech řízení. Dne [datum] byl spis vrácen soudu I. stupně. Žalobkyně podala dne [datum] dovolání. Dne [datum] soud vyzval žalovanou k vyjádření k dovolání. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila dne [datum]. Spis byl dne [datum] předložen Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud dne [datum] dovolání žalobkyně odmítl. Spis byl dne [datum] vrácen soudu I. stupně. Usnesení dovolacího soudu bylo právní zástupci žalobkyně doručeno dne [datum]. Usnesení dovolacího soudu nabylo právní moci dne [datum].

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum] ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012)

13. Při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk je nutno postupovat nejen podle zákonné úpravy, do níž je zasazena, ale též v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při posuzovaní odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je tak v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017.

14. Předmětné řízení vůči žalobkyni trvalo od [datum], kdy došla soudu žaloba od žalobkyně, do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení dovolacího soudu. Naříkané řízení tak trvalo 7 let a 6 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, když řízení ohledně újmy na zdraví má být rychlé, nicméně je třeba dodržet určité zákonné postupy. S přihlédnutím na shora uvedené není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé.

15. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), i sama žalovaná žalobkyni finančně odškodnila.

16. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

17. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající 7 let a 6 měsíců bude odškodňováno základní částkou 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

18. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12).

19. Základní částku 97 500 Kč pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: - - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – řízení bylo složitější po stránce skutkové i po stránce hmotněprávní, když bylo provedeno rozsáhlé dokazovaní, kdy bylo potřeba v dané věci vypracovat i znalecký posudek zadaný soudem, žalobkyně pak opakovaně v průběhu doplňovala skutková tvrzení, bylo rozhodováno o změnách žaloby, zpětvzetích, ve věci bylo rozhodováno na všech stupních soustavy, kdy řízení bylo skončeno až odmítnutím dovolání. Soud tak v rámci tohoto kritéria dospěl k závěru, že je pro složitost skutkovou, právní i procesní věci namístě modifikovat základní částku snížením o 20 % a dále o 10 % z důvodu, že věc probíhala na všech stupních soudní soustavy, když sice účastníkům řízení nemůže být kladeno k tíži, že využívají svých procesních práv, na druhou stranu žalované nemůže být kladeno k tíži, že řízení se o řádné vyřízení těchto opravných prostředků nutně o nějakou dobu prodlouží. Soud tak pro dané kritérium modifikoval základní částku celkem o 30 %. - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) – žalobkyně v řízení nevystupovala způsobem, které by délku řízení pozitivně či negativně ovlivnilo, soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikoval. - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – pokud jde o kritérium postupu soudu během řízení, soud neshledal, že by soud v daném řízení postupoval nekoncentrovaně, že by v řízení docházelo k průtahům, ostatně ani sama žalobkyně žádné průtahy netvrdila. Soud v řízení postupoval plynule, jednání nařizoval včas, v případě že docházelo k odročení jednání, tak se jednalo o důvodná odročení, průtah ani nelze spatřovat v tom, že znalecký posudek nebyl zpracován ve stanovené lhůtě, když znalecký ústav předložil znalecký posudek obratem k výzvě soudu, a tudíž nedošlo k žádnému nepřiměřenému prodloužení řízení, ve kterém by šlo spatřovat průtah. Pro dané kritérium tak soud základní částku nijak nemodifikoval. - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobkyni soud shledal jakožto zvýšený, neboť předmětem řízení byla náhrada bolestného, ztížení společenského uplatnění, ztráty na výdělku a hmotné škody, to vše v souvislosti s dopravní nehodou, soud tak dospěl k závěru, že se jedná o řízení s presumovaným zvýšeným významem. Soud tak dospěl k závěru ve vztahu k tomuto kritériu, že je namístě navýšení základní částky zadostiučinění o 20 %.

20. Základní odškodnění ve výši 97 500 Kč je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponížit o 10 % na výsledných 87 750 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení právě částku ve výši 87 750 Kč, soud tak žalobkyni nepřiznal ničeho navíc.

21. K námitce žalobkyně stran nesouhlasu s výší základní částky odškodnění a jejímu nutnému navýšení s ohledem na nárůst cen od roku 2010 lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, kde dovolací soud uzavřel, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (k tomu také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI Stanoviska přitom vyplývá, že základní částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výš než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Obecně platí, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč, tedy nemusí být takto postupováno a lze vyjít z nižší základní částky. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak, na čemž i nadále setrvává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, nebo ze dne 15. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 287/2024).

22. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne [datum]. Žalovaná se dostane do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ustanovení § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy by proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila [datum], přičemž žalovaná dobrovolně plnila na základě svého stanoviska dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud tak žalobkyni ani nepřiznal úrok z prodlení, který požadovala.

23. Na základě shora uvedeného tak soud v celém rozsahu žalobu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu 1 paušálního nákladu za vyjádření k žalobě podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 300 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.

Poučení