10 C 170/2020-139

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO], sídlem [adresa] o zaplacení 9 173 386,85 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na úhradu částky 9 173 386,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p.a. od 17. 2. 2020 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 27. 10. 2020 domáhal po žalované úhrady částky v celkové výši 9 173 386,85 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvádí, že dne 9. 9. 2016 došlo usnesením Policie České republiky k zajištění jeho finančních prostředků ve výši 500 000 EUR, které byly vedeny u [právnická osoba] a.s. Toto usnesení o zajištění finančních prostředků bylo, po souhlasu státního zástupce, usnesením ze dne 8. 11. 2016 omezeno na peněžní prostředky ve výši 500 000 EUR, což však pro žalobce neznamenalo žádnou zásadní změnu. Žalobce uvádí, že se opakovaně domáhal zrušení tohoto zajištění, přičemž o některých jeho žádostech bylo rozhodnuto tak, že tyto byly zamítnuty, a dále namítá, že o části z nich rozhodnuto nebylo vůbec. Trestní stíhání bylo předáno do Polska, a následně bylo polskými orgány činnými v trestním řízení sděleno, že trestní řízení se na žalobce nevztahuje. Usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 28. 11. 2019 pak došlo ke zrušení zajištění, toto nabylo právní moci 6. 12. 2019. Žalobce obecně namítá, že k zajištění vůbec dojít nemělo, když nebyly splněny podmínky pro zajištění jeho finančních prostředků. Dále namítá, že takového zajištění finančních prostředků trvalo po nepřiměřeně dlouhou dobu, a nebylo orgány činnými v trestním řízení zrušeno z úřední povinnosti, když se toto stát mělo, a dále namítá, že nebylo rozhodnuto o řadě jeho žádostí o zrušení tohoto zajištění, čímž bylo žalobci znemožněno, aby se domáhal cestou práva přezkumu takovýchto rozhodnutí a dosáhl zrušení zajištění. K zajištění finančních prostředků došlo proto, že zde existovalo podezření, že předmětné finanční prostředky mohou být výnosem trestné činnosti, což však žalobce popírá, že by tomu tak mohlo být. Žalobce se z uvedených důvodů domáhá po žalované náhrady škody ve výši 3 524 870,05 Kč, což je částka, kterou jakožto škodu žalobce vyčísluje prostřednictvím zákonných úroků z prodlení od zajištění finančních prostředků, tj. od 9. 9. 2016 do právní moci zrušení tohoto zajištění, tj. 6. 12. 2019. Žalobce uvádí, že zajištění finančních prostředků se ukázalo jako zjevně bezpředmětným. Doba prodlení trvala 1 183 dnů, žalobce vychází ze zákonné výše úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně, a z přepočtu zajištěné částky na koruny na 13 510 000 Kč. Dospívá tak k takto vyčíslené škodě. Dále se žalobce domáhá náhrady škody ve formě nákladů vynaložených na odstranění nesprávného úředního postupu ve výši 3 148 516,80 Kč, přičemž uvádí, že ve věci bylo učiněno 26 úkonů právní služby, a v tomto směru odkazuje na přílohu žaloby, a uvádí, že odměna za 1 úkon právní služby činí 49 740 Kč bez DPH, k čemuž je nutno přičíst DPH, a 300 Kč za paušální náhradu hotových výdajů, přičemž u každého z úkonů požaduje navýšení na dvojnásobek s ohledem na složitost a použití cizího jazyka. Jakožto třetího nároku se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 2 500 000 Kč, neboť bylo zasaženo do podnikání žalobce, přišel o významnou část svých obchodních partnerů, řízení trvalo příliš dlouho, a mělo toto pro něj zásadní reputační důsledky. Rovněž to u něj vyvolalo obavy o existenci spravedlivého procesu jako takového. K výzvě soudu pak žalobce žalobu upřesnil podáním z 6. 5. 2021, kde zopakoval, že za nesprávný úřední postup považuje samotnou skutečnost, že vůbec došlo k zajištění finančních prostředků na základě podezření, které se nepotvrdilo. Tedy takovéto rozhodnutí je od počátku vadné. Dále namítá, že toto zajištění trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tedy namítá nesprávný úřední postup ve formě délky řízení, a dále namítá, že nebylo rozhodováno orgány činnými v trestním řízení o jeho žádostech o zrušení zajištění. Žalobce uvádí, že se jedná o komplex událostí, které lze od sebe jen obtížně oddělit, a opakuje, že samotným provedením zajištění, které trvalo dlouho dobu, mu vznikla škoda, kterou vyčísluje jakožto ekvivalent zákonného úroku z prodlení za dobu zajištění těchto finančních prostředků. Pokud jde o zadostiučinění na nemajetkovou újmu, pak tuto rovněž vnímá jakožto celistvou, nicméně k výzvě soudu tuto člení na částku 500 000 Kč, jakožto kompenzaci samotného faktu vadného zajištění finančních prostředků a negativních důsledků tím vyvolaných, dále na částku 1 000 000 Kč, jakožto zadostiučinění za újmu vyvolanou tím, že nebylo rozhodováno o žádostech žalobce o zrušení zajištění, a dále částku 1 000 000 Kč spočívající v zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou řízení. Žalobce se poté v tomto podání vyjadřuje k jednotlivým úkonům právní služby co do účelnosti a vztahu k tvrzeným odpovědnostním titulům.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 25. 2. 2021. Nárok neuznala v celém rozsahu a nebylo tak plněno ani částečně. Žalovaná rekapituluje průběh řízení o zajištění finančních prostředků a uvádí, že k zajištění finančních prostředků došlo z důvodu podezření, že jde o výnos z trestné činnosti, nelze tak přisvědčit k tomu, že by finanční prostředky byly zajištěny bezdůvodně. Žalovaná poukazuje poté na suspenzivní účinky usnesení o dočasném upuštění od některých úkonů v trestním řízení, a i s ohledem na to žalovaná uzavírá, že celkovou délku zajištění lze ještě hodnotit jakožto přiměřenou. K tomu poukazuje právě na to, že podstatná část řízení probíhala v cizím státě, a Česká republika do takto probíhajícího řízení nebyla oprávněna, s ohledem na § 108 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci, zasahovat. V rámci České republiky pak bylo zajištění a trestní řízení vedeno od 9. 9. 2016 do 17. 5. 2017, a dále od 24. 10. 2019 do 6. 12. 2019, přičemž v tomto období průtahy, ani jiný nesprávný úřední postup, shledat nelze. Žalovaná poté obecně namítá, že úroky z prodlení nepředstavují žádné zmenšení majetkové hodnoty a takto vyčíslená škoda je nedůvodnou. Pokud jde o náhradu škody ve formě nákladů na obhajobu, pak žalovaná popírá, že by šlo o úkony vynaložené k odstranění nesprávného úředního postupu, a obecně se pak vyjadřuje k tomu, jaké úkony by snad bylo možno považovat za akceptovatelné, nicméně i tak popírá nárok na zvýšení odměny na dvojnásobek. Obecně tento nárok žalovaná však s odkazem na neexistenci odpovědnostního titulu odmítá. Rovněž pak odmítá nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu s odkazem na to, že nenastal nesprávný úřední postup. Žalovaná se poté ještě vyjádřila k žalobě podáním ze dne 25. 5. 2021, ve kterém namítá, že žalobce nedostatečně určitě specifikuje odpovědnostní tituly a nároky, které vztahuje k tomu kterému z nich, a žalovaná opakuje, že má za to, že délka zajištění finančních prostředků nebyla nepřiměřenou, s odkazem na důvody, které byly sděleny dříve. Žalovaná pak opakuje argumentaci, že úroky z prodlení nejsou škodou na straně poškozeného, a má za to, že specifikace škody ve vztahu k jednotlivým úkonům právní služby není dostatečně určitá.

3. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil a to dne 17. 2. 2020.

4. Ze spisu vedeného Policií České republiky pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2016 soud zjistil, že dne 25. 7. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci legalizace výnosů z trestné činnosti proti společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba], které se týkaly období 1. 7. 2016 až 25. 7. 2016. Dále dne 9. 9. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci legalizace výnosu z trestné činnosti rovněž ve vztahu k společnosti [právnická osoba], a to za období od 17. 8. 2016 do doby zahájení těchto úkonů trestního řízení. Toto zahájení úkonů trestního řízení se již týkalo i žalobce, s tím, že dne 17. 8. 2016 podepsala [právnická osoba] a.s. rámcovou smlouvu se [právnická osoba] [anonymizováno] a na interní účet vedený u [právnická osoba] byly zaslány finanční prostředky z polského bankovního účtu žalobce v celkové hodnotě 500 000 EUR. Přičemž, po konverzi těchto finančních prostředků z PLN na EUR byl žalobcem zadán 6. 9. 2016 příkaz, že takto konvertované prostředky mají být odeslány zpět na polský účet žalobce vedený u [příjmení] [příjmení]. K tomuto následně [právnická osoba] společnost žalobce doložila smlouvu se společností [právnická osoba], vůči níž je však v Polské republice vedeno trestní řízení s podezřením na rozsáhlou mezinárodní síť karuselových obchodů s minerálními oleji v souvislosti s podvody, u kterých došlo ke krácení daně z přidané hodnoty. Tedy v těchto figuruje právě společnost [právnická osoba] a je tak vysoká pravděpodobnost, že tyto trestní věci spolu souvisí a předmětné finanční prostředky mohou být výnosem z trestné činnosti páchané na území Polské republiky a je zde tak možná snaha zastřít původ finančních prostředků velkého rozsahu, které byly získány trestným činem v cizině ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. 25. 7. 2016 žádala policie o předchozí souhlas se zajištěním finančních prostředků společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] a tento souhlas byl 26. 7. 2016 státním zastupitelstvím udělen. Policie poté usnesením z 26. 7. 2016 podle § 79a odst. 1 trestního řádu zajistila peněžní prostředky společnosti [právnická osoba], a usnesením z téhož dne pak zajistila i finanční prostředky společnosti [právnická osoba] V prvém případě se jednalo o 2 000 000 PLN, a ve druhém případě 6 610 000 PLN. Všechny účty byly vedeny rovněž u [právnická osoba] Obě tyto společnosti podaly stížnost do usnesení o zajištění finančních prostředků a obě tyto stížnosti byly následně zamítnuty [název soudu], a to vždy usnesením z [datum rozhodnutí], pod sp. zn. [spisová značka], respektive [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] pak Policie ČR žádá [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] předchozí souhlas se zajištěním finančních prostředků žalobce podle § 79a odst. 1 trestního řádu. Toto je odůvodněno tím, že 8. 9. 2016 byl prostřednictvím FAÚ doručen dodatek k trestnímu oznámení s tím, že skutečnosti nasvědčují podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti i ve vztahu k žalobci. Proto je žádán státní zástupce o udělení souhlasu se zajištěním finančních prostředků vedených u [právnická osoba] pro žalobce, a to až do výše 500 000 EUR. Tato žádost je odůvodněna tím, že žalobce uzavřel dne 17. 8. 2016 se [právnická osoba] a.s. rámcovou smlouvu, a na základě této převedl částku 500 000 EUR na účet u této společnosti s tím, že konvertované prostředky mají být odeslány zpět na polský účet dle příkazu z 6. 9. 2016. Následovat pak měla obdobná konverze finančních prostředků ve výši 1 513 682,31 PLN, tj. 348 125 EUR. [příjmení] [příjmení] [jméno] vyzvala žalobce k doložení dokumentů dokládající původ peněz, a žalobce na toto zaslal této společnosti smlouvu se společností [právnická osoba] Tato společnost však již byla oznámena [právnická osoba] a.s. právě v souvislosti s oznámením o podezřelém obchodu ohledně původu finančních prostředků. [právnická osoba] spatřovala i v tomto případě riziko v tom, že jde o legalizaci výnosu z trestné činnosti, když společnosti byly založeny relativně nedávno, a je obchodováno přeshraničně s rizikovou komoditou pohonnými hmotami, přičemž zde existuje právě riziko podvodu v souvislosti s DPH nebo pokusu o legalizaci výnosu z jiné trestné činnosti. Jelikož tak bylo vyhodnoceno, že uvedené finanční prostředky pocházejí z bankovního účtu ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], a tato společnost již byla oznámena [právnická osoba] a.s. dříve a je prověřována pro stejnou trestnou činnost, pak policie uzavírá, že je zde důvodná obava, že se tato společnost nadále dopouští trestněprávně relevantního jednání, kterým by mohla být prováděna legalizace výnosu z trestné činnosti, a to v návaznosti na zdrojovou trestnou činnost páchanou v Polské republice. Státní zástupce vyslovil souhlas se zajištěním 9. 9. 2016. Usnesením z 9. 9. 2016 pak policejní orgán rozhodl o zajištění finančních prostředků žalobce na účtu u [právnická osoba], právě ve výši 500 000 EUR. Toto usnesení je odůvodněno, stejně jako žádost o předchozí souhlas se zajištěním, tj. dodatkem trestního oznámení ze 17. 8. 2016, na základě něhož došlo k přijetí finančních prostředků ve výši 500 000 EUR na účet žalobce a tím, že dne 6. 9. 2016 je pak zadán příkaz k převodu zkonvertovaných finančních prostředků na EUR a zpět do Polska, přičemž další konverze ve výši cca 350 000 EUR a její následná platba do Polska má následovat. Ve spojení s tím, že vzhledem k odůvodnění účelu transakce navázané na společnost [právnická osoba], která je již trestně stíhána pro podezření v souvislosti s legalizací výnosu z trestné činnosti, respektive daňovými úniky, pak je dán důvod, že i tyto finanční prostředky pocházejí rovněž z účtu ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], tedy je zde důvodná obava, že by mohla být tímto způsobem nadále prováděna legalizace výnosu z trestné činnosti, a to v návaznosti na zdrojovou daňovou trestnou činnost páchanou v Polské republice. Dne 19. 9. 2016 žalobce podává stížnost proti tomuto usnesení policie a [název soudu] je tato stížnost 29. 9. 2016 usnesením zamítnuta. Z odůvodnění se podává, že soudce nezjistil, že by v napadeném rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, došlo k vadám, či že by policejní orgán postupoval v rozporu se zákonem. Soudce rovněž uzavírá, že předmětné finanční prostředky jsou velmi pravděpodobně výnosem z daňové trestné činnosti, přičemž prostřednictvím platby přes český subjekt [právnická osoba] mělo pravděpodobně dojít k jejich legalizaci. Případně existuje riziko podvodu s DPH, a to právě s ohledem na navázání celé platby na společnost [právnická osoba], která je již pro stejnou trestnou činnost prověřována. Soud tak uzavírá, že zjištěné skutečnosti odůvodňují závěr o zajištění finančních prostředků. Usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 8. 11. 2016 pak bylo rozhodnuto tak, že toto omezení finančních prostředků žalobce se omezuje na částku 500 000 EUR. Usnesením [název soudu], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] pak bylo rozhodnuto tak, že se zamítá stížnost žalobce proti usnesení [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 20. 2. 2017, kterým nebylo vyhověno žádosti o zrušení předmětného zajištění. Z odůvodnění se podává, že důvody zajištění nadále trvají s tím, že věc byla předána k šetření do Polské republiky, kde se polské orgány zabývají trestnou činností žalobce a dalších společností, zejména společností [právnická osoba]

5. Ze spisu vedeného Policií České republiky pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil následující. Dne 9. 9. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci legalizace výnosu z trestné činnosti ve věci společnosti [právnická osoba] Usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 17. 5. 2017, pak bylo rozhodnuto tak, že v trestní věci podezřelých [právnická osoba] a [anonymizována tři slova], tj, žalobce, pro trestný čin legalizace výnosu z trestné činnosti se podle § 108 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních dočasně upouští od některých úkonů trestního řízení. [příjmení] jiné v souvislosti s tím, že dne 17. 8. 2016 byla uzavřena rámcová smlouva mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] a právě i společností žalobce, kdy na základě těchto smluv byly odeslány finanční prostředky, které byly obratem zasílány zpět do Polska na zadané bankovní účty, a to právě na účet společnosti společností [právnická osoba], kdy šlo o částku 6 610 000 PLN, dále na účet společnosti [právnická osoba], když zde šlo o částku 2 000 000 PLN, a dále na účet žalobce, přičemž v tomto případě se jednalo o částku 500 000 EUR s tím, že věc je předávaná proto, že je zřejmé, že peněžní prostředky byly přeposílány mezi bankovními účty s cílem znemožnit či zastřít původ finančních prostředků, a z tohoto důvodu je pro tyto skutky žádáno právě převzetí trestního řízení do Polska. Z odůvodnění se pak podává, že v této trestní věci byla téhož dne vypracována žádost o převzetí trestního řízení do Polska, a proto bylo rozhodnuto o tomto dočasném upuštění od některých úkonů trestního řízení pro tyto skutky. Usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], pod č. j. [číslo jednací], pak bylo ukončeno dočasné upuštění od některých úkonů trestního řízení vedeného pro skutky související s převody finančních prostředků na účet u [právnická osoba] a.s. ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], [právnická osoba] a právě i ve vztahu ke společnosti žalobce, pokud jde o předmětných 500 000 EUR. A to vše z důvodu, neboť cizí stát oznámil, že ve věci nebude konat řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že dne 17. 5. 2017 bylo v souvislosti s podáním žádosti o převzetí trestního řízení do Polska rozhodnuto o dočasném upuštění od některých úkonů trestního řízení, dne 10. 7. 2018 pak státní zastupitelství obdrželo rozhodnutí prokurátora z 26. 6. 2018, ze kterého se podává, že bylo zahájeno řízení o zmíněné žádosti o převzetí řízení vedeného Státním zastupitelstvím pod sp. zn. [spisová značka], státnímu zastupitelství byl poté doručen dne 11. 6. 2019 průvodní dopis k rozhodnutí prokurátora z 25. 9. 2018, ze kterého se podává, že trestní řízení se netýká žalobce, ale pouze společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba], jelikož tak nebylo zřejmým, zda bylo trestní řízení převzato i ve vztahu k žalobci, pak byla regionální prokuratura v Polsku opakovaně vyzývána, jak prostřednictvím Eurojustu, tak písemně 26. 7. 2019, k poskytnutí dodatečné zprávy, která by rozhodnutí o převzetí řízení odůvodnila, tato žádost byla doručena polskému justičnímu orgánu 14. 8. 2019, tento však nereagoval, státní zástupce pak uzavírá, že z uvedených důvodů se podává, že trestní řízení bylo justičními orgány Polska převzato i ve vztahu k žalobci, avšak následně bylo zjištěno, že trestní řízení je vedeno pouze vůči společnostem [právnická osoba] a [právnická osoba], a z tohoto důvodu je tedy rozhodnuto o tom, že se ukončuje dočasné upuštění od některých úkonů v trestním řízení ve vztahu k žalobci, což se však netýká zbývajících dvou společností. Policie poté rozhodla 13. 11. 2019 záznamem o vyloučení věci tak, že trestní věc ve vztahu k žalobci, týkající se zaslání finančních prostředků na účet u [právnická osoba], které měly být po jejich konverzi na EUR 6. 9. 2016 zaslány zpět do Polska, se vylučuje k samostatnému projednání. I z tohoto se podává, že dne 9. 9. 2016 požádala Policie České republiky o vydání předchozího souhlasu se zajištěním finančních prostředků žalobce vedených u [právnická osoba], že tento souhlas byl státním zástupcem udělen a usnesením policie z 9. 9. 2016 pak dochází k zajištění finančních prostředků ve výši 500 000 EUR s tím, že toto zajištění je usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství z 8. 11. 2016 limitováno právě na částku 500 000 EUR, dále že žalobce podává proti tomuto stížnost 19. 9. 2016, a tato je zamítnuta [anonymizováno] soudem [anonymizována dvě slova] usnesením ze dne 29. 9. 2016, dále že [anonymizováno] soud [část Prahy] ze dne 6. 12. 2016 zamítl stížnost proti usnesení [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 8. 11. 2016, kterým se rozhoduje o omezení zajištění na částku 500 000 EUR. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] usnesením z 20. 2. 2017 nevyhovělo žádosti o zrušení zajištění peněžních prostředků žalobce. Žalobce podal poté ústavní stížnost proti usnesení [název soudu] z 29. 9. 2016, a usnesení [obec] ČR z 9. 9. 2016, tedy proti zajištění předmětných finančních prostředků. [název soudu] bylo usnesením ze dne 11. 4. 2017 rozhodnuto tak, že ústavní stížnost se odmítá. V odůvodnění rozhodnutí [název soudu] se podává, že [název soudu] nepovažuje závěry obvodního soudu za zjevně nesprávné či svévolné, aby jej opravňovaly ingerovat do činnosti orgánů činných v trestním řízení v této úvodní fázi trestního řízení. [anonymizováno] státní zastupitelství pak usnesením z 28. 4. 2017 zamítlo další žádost žalobce o zrušení zajištění. Žalobce poté podal další ústavní stížnost proti usnesení [název soudu] z 6. 12. 2016 a usnesení státní zástupkyně z 8. 11. 2016 a usnesení Policie ČR z 9. 9. 2016, tj. proti usnesení, kterým byly zajištěny předmětné finanční prostředky a došlo k omezení tohoto zajištění co do částky 500 000 EUR. Tato ústavní stížnost byla rovněž odmítnuta [název soudu] pod sp. zn. [ústavní nález], usnesením z 10. 5. 2017. I zde [název soudu] uvádí, že neshledal pochybení orgánů činných v trestním řízení, které by odůvodňovaly to, že by [název soudu] měl ingerovat ve věci, ani další skutečnosti, které by odůvodňovaly přehodnocení jeho závěrů, které přijal již v dané věci v usnesením předchozím sp. zn. [ústavní nález]. Usnesením [název soudu] ze dne 30. 5. 2017 pak byla zamítnuta stížnost proti usnesení [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 28. 4. 2017, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o zrušení zajištění finančních prostředků. Z odůvodnění se podává, že soud konstatuje, že se jedná již o celkově třetí žádost majitele účtu, a že i nadále v této fázi trestního řízení trvají důvody zajištění. Soud k tomuto uvádí, že 8. 9. 2016 bylo doručeno oznámení Finančně analytického útvaru Ministerstva financí, které nasvědčuje podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosu z trestné činnosti v souvislosti s uzavřením rámcové smlouvy žalobce se [právnická osoba] a.s., a to právě v souvislosti s přijetím finančních prostředků, které měly být po jejich konverzi v celkové hodnotě 500 000 EUR příkazem z 6. 9. 2016 převedeny zpět do Polska, dále se uvádí, že nebyly zjištěny žádné vady, které by předcházely dosavadnímu řízení, a i v nynějším stádiu je třeba toto zajištění zachovat. Soud rovněž uvádí, že s ohledem na opakované žádosti majitele o zrušení tohoto zajištění, jakož i k žádostem ostatních dotčených společností nebylo možné trestní řízení předat do Polska, což věc protahuje. Zrušení tak není možné, neboť zrušením zajištění by bylo ztíženo řízení vedené v Polské republice a jeho efektivita. Usnesením Obvodního státního zastupitelství z [datum rozhodnutí] bylo pod č. j. [číslo jednací] rozhodnuto tak, že se zrušuje k žádosti žalobce zajištění předmětných finančních prostředků, neboť toto zajištění již není třeba. Z odůvodnění se podává, že Policie od 9. 9. 2016 prověřuje podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti, kterého se mohla dopustit právě i společnost žalobce, když v úmyslu zastřít původ finančních prostředků přijala dne 17. 8. 2016 na svůj platební účet vedený u [příjmení] [jméno] finanční prostředky ve výši po konverzi v částce 500 000 EUR, které chtěla 6. 9. 2016 následně převést do Polska. Přičemž k těmto bezhotovostním transakcím byla přiložena smlouva se společností [právnická osoba], která je již v Polsku prověřována na rozsáhlou trestnou činnost mající charakter tzv. karuselového podvodu. Tedy i tyto finanční prostředky mohou představovat výnos z trestné činnosti. Žádostí ze 14. 11. 2019 se pak žalobce opakovaně domáhá zrušení tohoto zajištění a státní zástupce poté odkazuje na relevantní judikaturu [název soudu], z níž se podává, že v případě institutu zajištění výnosů z trestné činnosti je jeho přiměřenost třeba poměřovat nejen ve vztahu ke společenské škodlivosti, pro které se řízení vede, ale rovněž s přihlédnutím k době trvání trestního řízení a jeho důkaznímu vývoji. Tedy i s ohledem na to, zda původní podezření nadále trvají, respektive jsou zeslabována či naopak posilována. Je tak třeba zkoumat, zda argumenty vymezené na počátku zajištění jsou nadále podporovány a prohlubovány, či naopak dochází k jejich zeslabování. Státní zástupce pak opakuje, že zákonnost zajištění byla opakovaně potvrzena i v rámci soudního přezkumu, nicméně v průběhu prověřování nebylo původní podezření podepřeno. Věc byla postoupena dle § 105 zákona o mezinárodní justiční spolupráci do Polska, nicméně tamními orgány bylo nakonec sděleno, že trestní stíhání se společnosti žalobce netýká. Toto má vliv i právě na další trvání zajištění, a pokud by společnost žalobce byla nadále předmětem zájmu polských orgánů činných v trestním řízení, pak by toto bylo sděleno. Jelikož se tak nestalo a jedinými důkazy jsou nadále listiny poskytnuté na začátku v rámci AML procedury, tedy zejména smlouvy se společností [právnická osoba] a [právnická osoba], pak na základě takovéhoto důkazního stavu již zajištění finančních prostředků, které trvá déle než 3 roky, je neudržitelné, neboť v mezidobí nebyly zjištěny žádné bližší poznatky o kriminálním původu zajištěných finančních prostředků a spíše naopak se podává, že mohlo jít o podezření liché. Z tohoto důvodu tak bylo rozhodnuto o zrušení zajištění, neboť převažuje zájem na ochraně vlastnického práva před zajištěním dalšího postupu v trestním řízení, s ohledem na zeslabující tendenci podezření. Úkony v rámci trestního řízení ve vztahu k žalobci byly zahájeny na základě trestního oznámení podaného Finančně analytickým útvarem Ministerstva financí ČR z 8. 9. 2016, kdy v souladu se zákonem o opatřeních proti legalizaci výnosu z trestné činnosti a financování terorismu učinil tento útvar oznámení o podezření ze spáchání trestného činu panem [příjmení] [jméno] [jméno], prokuristou společnosti žalobce, případně jinými osobami. Z obsahu tohoto trestního oznámení se podává, že [příjmení] obdržel 6. 9. 2016 oznámení o podezřelém obchodu od [právnická osoba], která zajišťuje na území ČR směnárenskou činnost a obchodní platební styk. Z tohoto se podává, že 17. 8. 2016 podepsala tato společnost smlouvu se žalobcem a na interní účet vedený pro žalobce byly připsány finanční prostředky z polského bankovního účtu společnosti žalobce. Po konverzi těchto prostředků v celkové hodnotě 500 000 EUR byl tímto klientem 6. 9. 2016 zadán příkaz, že tyto prostředky mají zkonvertované být odeslány zpět na polský účet žalobce. Následovat pak měla obdobná konverze v hodnotě zhruba 350 000 EUR. [příjmení] [příjmení] [jméno] proto vyzvala žalobce k doložení původu peněz a tento zaslal smlouvu se společností [právnická osoba], přičemž se jedná o společnost, která již byla oznámena právě pro podezření z legalizace výnosu z trestné činnosti. K účelu platby pak byla dodána ještě smlouva se společností [právnická osoba] Z tohoto se podává, že předmětem tohoto financování je obchod s naftou, dodávané z Běloruska, která má být doručena na Slovensko. Jelikož společnosti existují krátkou dobu, a to v kombinaci s rizikovou komoditou pohonných hmot, pak zde je spatřováno riziko podvodu s DPH, případně pokusu o legalizaci výnosu z trestné činnosti. FAÚ provedlo vlastní šetření, v rámci kterého zjistilo, že ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba], byly již tyto společnosti oznámeny s podezřením, že dochází k vyvádění finančních prostředků z polských bankovních účtů, a že je zde důvodná obava, že zdrojově tyto finance pocházejí z daňové trestné činnosti, uskutečňované dlouhodobě na území jiného členského státu. FAÚ řeší věc s polskými orgány, nicméně je zde podezření, že i tyto finanční prostředky mohou sloužit k legalizaci výnosu z trestné činnosti, a proto byla uložena povinnost [právnická osoba] odložit splnění příkazu žalobce. A to právě ve vztahu k zůstatku 500 000 EUR. Podezření je pak spatřováno v tom, že prokurista žalobce, pravděpodobně záměrně a účelově, systematicky organizoval převod a následné vyvádění finančních prostředků z polských bankovních účtů, přičemž finanční prostředky mohou zdrojově pocházet z daňové trestné činnosti uskutečňované dlouhodobě na území jiného členského státu, konkrétně Polska. Tímto může dojít k legalizaci výnosu z trestné činnosti v návaznosti na zdrojovou daňovou trestnou činnost páchanou v Polsku. Finanční analytický útvar Ministerstva financí pak 12. 9. 2016 ještě doplnil dodatkem trestní oznámení, ve kterém se uvádí, že dne 9. 9. 2016 byla obdržena dílčí informace od partnerské jednotky Polské republiky, z níž se podává, že [právnická osoba] [anonymizováno] byla rovněž subjektem oznámení odeslaného tamními orgány, avšak že v Polsku nebyly zadrženy žádné finanční prostředky, nicméně tato informace ohledně přijatého oznámení bude dále prověřována i v Polsku. Přípisem z 22. 11. 2016 pak sděluje Policejní prezídium ČR Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie [obec a číslo], že cestou komunikačního systému Europolu bylo zjištěno, že zájmové osoby ve věci vyšetřování vedené u prokuratury ve Varšavě zahrnují, mimo jiné, [právnická osoba] [anonymizováno]. Usnesením Policie České republiky z [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací], pak byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti ve vztahu k neznámému pachateli v souvislosti právě s tím, že dne 17. 8. 2016 byla podepsána rámcová smlouva se [právnická osoba] a.s. a žalobcem, na základě níž došlo k převodu finančních prostředků po konverzi v hodnotě 500 000 EUR, které měly být na základě příkazu z 6. 9. 2016 zpět uhrazeny do Polska. A to z důvodu, že ve věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu. V odůvodnění je pak rekapitulováno, že úkony trestního řízení byly zahájeny 9. 9. 2016, právě v souvislosti s touto finanční transakcí, když již dříve bylo ze strany FAÚ podáno oznámení 25. 7. 2016 na polské právnické osoby [právnická osoba] a [právnická osoba], a to pro podezření z legalizace výnosu z trestné činnosti ohledně finančních toků od společnosti [právnická osoba] Cestou Interpolu byla získána informace, že i společnost žalobce je společností zájmovou, proto věc byla 17. 5. 2017 předána do Polska a bylo rozhodnuto o dočasném upuštění od některých úkonů trestního řízení, a to včetně jednání žalobce. 10. 7. 2018 bylo rozhodnuto o zahájení řízení o převzetí žádosti Polskou republikou a z přípisu doručeného 11. 6. 2019 pak orgány činné v trestním řízení zjistily, že trestní řízení vedené polskými justičními orgány se netýká žalobce. Proto bylo 24. 10. 2019 rozhodnuto o ukončení dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení pro skutek týkající se žalobce a věc žalobce byla vyloučena k samostatnému projednání. Dne 28. 11. 2019 bylo zrušeno zajištění finančních prostředků a k dalším dotazům bylo ze strany polských justičních orgánů sděleno, že žalobce není předmětem tretního řízení. Policie tak uvádí, že pokud by byla společnost žalobce předmětem trestního řízení, pak by toto bylo z polské strany sděleno, což se nestalo. Tato informace byla dále i ověřována, a nebylo zjištěno, že by společnost žalobce byla prověřována v souvislosti s předmětnou platbou. Policie tak uzavírá, že nedošlo ke spáchání zdrojového trestného činu na území Polské republiky, tedy nebyly naplněny znaky skutkové podstaty a věc je na místě odložit, neboť nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosu z trestné činnosti.

6. Ze spisu [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] zn. [spisová značka] sud zjistil následující. Dne 9. 9. 2016 policie žádá [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] vydání předchozího souhlasu se zajištěním finančních prostředků žalobce ve výši 500 tis. EUR. Usnesením z 9. 9. 2016 pak policie rozhoduje o zajištění finančních prostředků žalobce vedených na účtu [příjmení] [jméno], a to právě ve výši 500 tis. EUR a okamžikem doručení tohoto usnesení zakazuje dispozice s těmito finančními prostředky. Žalobce podává stížnost proti tomuto usnesení policejního orgánu datovanou dne 19. 9. 2016. Státní zastupitelství předkládá spis k rozhodnutí o stížnosti 23. 9. 2016 [název soudu] pak rozhoduje usnesením z [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka] tak, že se stížnost podaná proti usnesení policie z 9. 9. 2016 zamítá. Ve spise je pak ještě založeno odůvodnění stížnosti proti usnesení z 9. 9. 2016 sepsané žalobcem 26. 9. 2016. Žalobce podává dne 4. 10. 2016 první žádost o zrušení zajištění finančních prostřední [anonymizováno] státnímu zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy]. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] o zapůjčení spisu 25. 10. 2016 a spis je zapůjčen 27. 10. 2016. [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] k podané žádosti usnesením z [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] rozhoduje tak, že se omezuje zajištění finančních prostředků právě na částku 500 tis. EUR. Žalobce podává stížnost proti tomuto usnesení z 8. 11. 2016 datovanou 11. 11. 2016. Žalobce pak zasílá [anonymizováno] státnímu zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] k součinnosti datovaný 11. 11. 2016, kterým nabízí předložení dalších potřebných dokladů k rozhodnutí o jeho žádosti. [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] spis k výkonu dohledu [anonymizováno] státnímu zastupitelství k podané stížnosti dne 14. 11. 2016. Ve spise je pak založen právě podnět k výkonu dohledu předcházející tomuto vyžádání spisu ze 7. 11. 2016 sepsaný žalobcem. Policie překládá kopii spisu státnímu zastupitelství přípisem z 6. 11. 2016. Policie poté podává přípisem z 23. 11. 2016 [anonymizováno] státnímu zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] na postup dle § 105 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. [anonymizováno] státní zastupitelství vypracovává 5. 12. 2016 vyrozumění o výsledku přezkoumání k žádosti žalobce na výkon dohledu nad postupem [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy]. Z tohoto podává, že dohledové státní zastupitelství neshledalo v souvislosti se zajištěním finančních prostředků žádné porušení práva vyžadující uplatnit některé z dohledových oprávnění. Žalobce je rovněž upozorněn, že k obsahově shodným podnětům se již nebude městské státní zastupitelství vyjadřovat. [anonymizováno] státní zastupitelství pak 5. 12. 2016 vrací spodnímu státnímu zastupitelství. Z tohoto se podává, že nebyly zjištěny závady, pokud jde o postup související se zajištěním finančních prostředků. Je uloženo [anonymizováno] státnímu zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] žádost o nahlédnutí do spisu ze strany žalobce. [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 13. 12. 2016 informuje žalobce, že odepření nahlédnutí do spisu policií nebylo řádným a že bude policejnímu orgánu uloženo, aby své rozhodnutí řádně odůvodnil. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] 7. 2. 2017 kontaktuje policii v souvislosti se žádostí žalobce o zrušení zajištění s dotazem, zda je toto nadále nutné. Na toto reaguje policie přípisem z 10. 2. 2017. Uvádí, že spisový materiál týkající se uvedené věci byl dne 30. 11. 2016 zaslán s návrhem o předání do Polské republiky a že prověřování zdejší policejní součástí bylo ukončeno. Dále uvádí, že 5. 10. 2016 prostřednictvím Národní ústředny Interpolu byla zaslána urgence žádosti o spolupráci ve vztahu ke všem společnostem, tedy [anonymizováno], [příjmení] [příjmení] a žalobce a s uvedením, že 22. 11. 2016 bylo odborem mezinárodní policejní spolupráce sděleno, že všechny uvedené společnosti včetně jejich zástupců jsou vyšetřovány v Polsku příslušnými orgány s tím, že zprávu policie státnímu zastupitelství přikládá. Policie uvádí, že zajištění finančních prostředků ve stávajícím rozsahu považuje za nutné do doby, než bude rozhodnuto příslušným polským orgánem, zda se jedná či nejedná o finanční prostředky týkající se předmětné trestné činnosti. [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] rozhoduje usnesením z 20. 2. 2017 tak, že se žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků nevyhovuje. Žalobce ještě před tím 17. 2. 2017 se dotazuje na stav řešení jeho žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků. Žalobce podává poté stížnost proti usnesení státní zástupkyně z 20. 2. 2017 datovanou 22. 2. 2017. Věc je předložena [anonymizováno] soudu státním zastupitelstvím 27. 2. 2017 a [název soudu] rozhoduje usnesením z 6. 3. 2016 tak, že se stížnost proti usnesení z 20. 2. 2017 zamítá. Policie poté přeposílá [anonymizováno] státnímu zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] další žádost o zrušení zajištění finančních prostředků. Usnesením [název soudu] sp. zn. [ústavní nález] pak byla odmítnuta ústavní stížnost podaná žalobcem proti usnesení [název soudu] z 29. 9. 2016 a usnesení policie z 9. 9. 2016. Dne 13. 4. 2017 zasílá žalobce doplnění třetí žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků a 7. 4. 2017 žalobce žádá o přezkoumání postupu policejního orgánu. K dotazu [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] policie sděluje přípisem z 24. 4. 2017, že zajištění finančních prostředků považuje i nadále za opodstatněné, a to z důvodů, které již byly sděleny podáním z 10. 2. 2017. Odkazuje tedy znovu na nutnost vyčkat rozhodnutí příslušných orgánů v Polské republice a na závěry [název soudu], z nichž se podává, že ani tento neshledal zajištění nedůvodným. [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] usnesením z 28. 4. 2017 rozhoduje tak, že nevyhovuje žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků žalobce. Proti tomuto podává žalobce stížnost datovanou 5. 5. 2017. K žádosti o přezkum postupu policejního orgánu z 7. 4. 2017 pak státní zastupitelství 16. 5. 2017 sděluje žalobci, že neshledává pochyby v postupu policejního orgánu. [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] vydává 16. 5. 2017 opravné usnesení k usnesení z 28. 4. 2017. [název soudu] poté rozhoduje usnesením sp. zn. [ústavní nález] ze dne 10. 5. 2017, kterým odmítá ústavní stížnost žalobce podanou proti usnesení [název soudu] z 6. 12. 2016 a usnesení státní zástupkyně [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 8. 11. 2016 a proti usnesení Policie ČR z 9. 9. 2016. [název soudu] odkázal na závěry přijaté ve svém předchozím usnesení v této věci sp. zn. [ústavní nález] s tím, že neshledal pochybení v samotném faktu zajištění finančních prostředků a poukázal na nutnost toto poměřovat délkou jeho trvání do budoucna. [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] usnesením ze 17. 5. 2017 rozhodlo tak, že ve smyslu § 108 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci se dočasně upouští od některých úkonů trestního řízení, neboť se pro tento skutek žádá převzetí trestního řízení do Polska. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] zasílá věc téhož dne, tj. 17. 5. 2017, prokuratuře v Polsku ve Wroclawi. Žalobce podává dne 17. 5. 2017 stížnost proti usnesení státní zástupkyně z 28. 4. 2017. Věc je předložena státnímu zastupitelství soudu 22. 5. 2017 s informací, že věc již byla předána do Polska. [název soudu] pak usnesením z 30. 5. 2017 zamítá stížnost podanou proti usnesení z 28. 4. 2017. Žalobce žádá poté přípisem z 6. 6. 2017 o identifikaci polského orgánu a čísla jednacího. Státní zastupitelství odpovídá žalobci na tuto žádost 7. 6. 2017, kdy označuje okresní prokuraturu ve Wroclawi. Žalobce podává 4. 10. 2017 čtvrtou žádost o zrušení zajištění finančních prostředků a 7. 11. 2017 žalobce žádá o rozhodnutí o jeho žádosti o zrušení zajištění. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] žalobci přípisem z 9. 11. 2017 s odkazem na identický přípis z 1. 11. 2017, že věc byla 17. 5. 2017 předána do Polské republiky a že bylo upuštěno od úkonů v trestním řízení a že státní zastupitelství opakovaně sděluje, že o žádosti nelze rozhodnout. Žalobce je odkázán opakovaně na to, nechť dotaz činí v Polské republice. Žalobce podává poté podnět k výkonu dohledu nad postupem státní zástupce [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 15. 2. 2018. Spis je předložen z tohoto důvodu městskému státnímu zastupitelství 6. 3. 2018. [anonymizováno] státní zastupitelství pak vyrozumělo žalobce o výsledku výkonu dohledu na základě jeho podnětu k přezkoumání činnosti Státního zastupitelství pro [část Prahy] to přípisem městského státního zastupitelství z 12. 4. 2018. Dohledový orgán konstatuje, že neshledal pochybení v postupu Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] o podaných žádostech o zrušení skutečně nelze rozhodovat, proto podnět k výkonu dohledu jako nedůvodný odkládá. Rovněž upozorňuje, že na obsahově shodné podněty již nebude státní zastupitelství reagovat. Dne 30. 5. 2018 pak žalobce opět žádá o zrušení zajištění finančních prostředků a dne 8. 10. 2018 žádá Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] sdělení stavu řízení ve vztahu k zajištění finančních prostředků. Státní zastupitelství pro [část Prahy] na podnět žalobce přípisem z 12. 10. 2018 a žalobce je informován o stavu řízení v Polsku, který se podává z listin, které státní zastupitelství obdrželo. Žalobce poté podává 14. 1. 2019 další žádost o zrušení zajištění. [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] žalobce 18. 1. 2019 o vyřízení žádosti o zrušení zajištění rovněž s odkazem na převzetí věci polskou stranou a nemožnosti ve věci rozhodovat. Žalobce poté podává 11. 6. 2019 opětovnou žádost o zrušení zajištění finančních prostředků a žádost o rozhodnutí. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] žalobce přípisem z 2. 7. 2019 o vyrozumění o vyřízení žádosti o zrušení zajištění, a to opět s odkazem na řízení vedené v Polské republice, kdy je třeba aktuálně vyřešit, zda trestní řízení ve vztahu k žalobci bylo převzato či nikoliv podle aktuálního vývoje. Žalobce podává podnět k výkonu dohledu dne 17. 7. 2019 [anonymizováno] státnímu zastupitelství v [obec]. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] poté 26. 7. 2019 prokuraturu v Polsku s opakovanou žádostí o sdělení stavu věci. [anonymizováno] státní zastupitelství pak informuje žalobce o výsledku výkonu dohledu k jeho podnětu přípisem z 12. 9. 2019. [anonymizováno] státní zastupitelství uvádí, že se ztotožňuje s postupem [název soudu], pokud jde o přetrvávající suspenzivní účinky související s odložením úkonů trestního řízení v souvislosti s předáním věcí do Polska. Poukazuje na to, že státní zastupitelství činilo dotazy ve vztahu k Polské republice, a proto je podnět odkládán. Žalobce žádá přípisem z 24. 9. 2019 sdělení aktuálního stavu a postupu ve věci. Usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 24. 10. 2019 je pak ukončeno dočasné upuštění od některých úkonů trestního řízení, které je vedeno pro daný skutek a 13. 11. 2019 pak policie činí záznam o vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání.

7. Ze spisu [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] rozhodlo o ukončení dočasného upuštění od některých úkonů v trestním řízení pro předmětný skutek a věc byla 24. 10. 2019 [anonymizováno] státnímu zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] Policii ČR. V tomto státní zastupitelství rekapituluje průběh řízení v Polské republice a s odkazem na pasivitu polských justičních orgánů vrací spis policii. Policie poté činí záznam o vyloučení věci týkající se žalobce 13. 11. 2019 k samostatnému řízení. Žalobce podává 14. 11. 2019 opětovnou žádost o zrušení zajištění finančních prostředků. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] usnesením z 28. 11. 2019 zrušuje k žádosti žalobce předmětné zajištění, které bylo realizováno na základě usnesení z 9. 9. 2016. Z odůvodnění se podává, že [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] ze závěrů akcentovaných soudem ústavním, kdy v případě zajištění finančních prostředků je třeba posuzovat jeho přiměřenost nejen ve vztahu ke společenské škodlivosti trestného činu, pro které se řízení vede, ale i s přihlédnutím k celkové době trvání trestního řízení a jeho důkaznímu vývoji, tedy zda původní podezření nadále trvá. Státní zastupitelství uvádí, že jakkoliv byla zákonnost zajištění finančních prostředků opakovaně potvrzena soudním přezkumem i [název soudu], tak v posledku bylo Polskou republikou sděleno, že trestní řízení se netýká společnosti žalobce a nejsou zde ani jiné skutečnosti, které by nasvědčovaly kriminálnímu původu finančních prostředků, tedy není-li společnost žalobce nadále předmětem zájmu polských justičních orgánů, tak za situace, kdy zajištění trvá již déle než 3 roky, přičemž nebyly zjištěny bližší poznatky o kriminálním původu finančních prostředků, je zajištění nadále neudržitelné pro konflikt s čl. 11 Listiny, a to bez ohledu na to, jakým bude způsobem věc v ČR vyřízena. Usnesením policie z 12. 3. 2020 je pak věc podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti žalobce odložena.

8. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Pro posouzení žalobou uplatněných nároků jsou relevantní zejm. skutková zjištění, která soud učinil z obou výše citovaných spisů Policie ČR a obou výše citovaných spisů [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy]. Na základě těchto pak soud učinil následující závěr o průběhu předmětného trestního řízení včetně zajištění finančních prostředků žalobce. Dne 9. 9. 2016 byly Policií ČR ve vztahu k žalobci zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. a), b) trestního zákoníku. Policie přitom již dříve vedla trestní řízení pro stejný trestný čin vůči společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba], a to pro skutky, které nastaly před 9. 9. 2016. Den předtím, 8. 9. 2016, bylo doručeno policii oznámení Finančně analytického útvaru Ministerstva financí, ze kterého se podávalo, že společnost žalobce uzavřela dne 17. 8. 2016 rámcovou smlouvu se společností [právnická osoba] a na základě této byly společnosti žalobce poslány z Polska finanční prostředky, které činily po konverzi částku ve výši 500 000 EUR. Společnost žalobce poté podala příkaz dne 6. 9. 2016 [právnická osoba] [anonymizováno], aby tyto finanční prostředky byly následně převedeny zpět do Polska, přičemž následovat pak měla ve vztahu ke společnosti žalobce obdobná konverze finančních prostředků v přepočtu ve výši 348 125 EUR. [příjmení] [příjmení] [jméno] v rámci předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti vyzvala společnost žalobce k doložení dokumentů, které by dokládaly původ těchto finančních prostředků, jichž se transakce týkají, a společnost žalobce zaslala [právnická osoba] CZ smlouvu se společností [právnická osoba] a [právnická osoba] Soud dále zjistil, že právě společnost [právnická osoba] byla již pro předmětnou trestnou činnost v Polské republice vyšetřována. Policie tak uzavřela, že je zde dáno podezření, že tímto převodem finančních prostředků na účet žalobce vedený u [právnická osoba] a jejich zpětným převodem po konverzi na eura zpět do zahraničí může dojít k legalizaci výnosů z trestné činnosti v podobě krácení daně z minerálních olejů nebo se může jednat o karuselové podvody s DPH. Policie proto poté 9. 9. 2016 zajistila, s předchozím souhlasem státní zástupkyně, finanční prostředky žalobce právě ve výši 500 000 EUR, přičemž toto nabylo právní moci 29. 9. 2016. Žalobce podal proti tomuto usnesení stížnost a tato byla [název soudu] zamítnuta. Žalobce následně podal dne 4. 10. 2016 žádost o zrušení zajištění a o této bylo rozhodnuto [anonymizováno] státním zastupitelstvím pro [část Prahy] z 8. 11. 2016 tak, že předmětné zajištění finančních prostředků bylo omezeno právě na částku 500 000 EUR. Žádosti o zrušení zajištění jako takové však vyhověno nebylo a toto rozhodnutí ke stížnosti žalobce potvrdil soud. V souvislosti se zajištěním finančních prostředků dne 9. 9. 2016 pak policejní orgán kontaktoval opakovaně i Finanční analytický útvar Ministerstva financí ČR a bylo policii sděleno, že ve spolupráci s Polskou republikou je připravováno i dodatečné oznámení ve vztahu ke společnosti žalobce. Policie poté učinila 21. 9. 2016 dotaz k možnému kriminálnímu původu zajištěných finančních prostředků rovněž cestou Interpolu a dne 22. 11. 2016 bylo policejnímu orgánu ze strany polských policejních orgánů sděleno, že společnost žalobce je vedena jakožto zájmová. Dne 23. 11. 2016 pak policie předkládá [anonymizováno] státnímu zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] na postup podle § 105 zákona č. 104/2013 Sb., tj. návrh na předání trestní věci do Polské republiky. Žalobce pak podává další žádosti o zrušení předmětného zajištění 6. 1. 2017 a 7. 4. 2017 O prvé z nich je rozhodnuto [anonymizováno] státním zastupitelstvím [anonymizováno] [část Prahy] 20. 2. 2017, o druhé z nich pak 28. 4. 2017. Proti každému z rozhodnutí žalobce podává stížnost a tato je zamítnuta [název soudu]. Žalobce ve věci rovněž podal dvě ústavní stížnosti, které mířily proti usnesení o zajištění finančních prostředků z 9. 9. 2016, druhá ústavní stížnost pak i proti omezení tohoto zajištění z 8. 11. 2016, a dále proti souvisejícím rozhodnutím. [název soudu] v obou případech, konkrétně pod sp. zn. [ústavní nález] a [ústavní nález] tyto ústavní stížnosti odmítl s tím, že i [název soudu] konstatoval, že podmínky pro zajištění finančních prostředků naplněny byly a že neshledává postup orgánů činných v trestním řízení nesprávným. Žalobce rovněž podával opakovaně podněty k výkonu dohledu [anonymizováno] státnímu zastupitelství v [obec] na činnost [anonymizováno] státního zastupitelství pro [část Prahy] toto opakovaně zkonstatovalo, že pokud jde o zajištění finančních prostředků, nelze [anonymizováno] státnímu zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] [anonymizováno] pochybení. Toto bylo [anonymizováno] státním zastupitelstvím pak shledáno i v případě, kdy nižší státní zastupitelství nerozhodovalo o žádostech o zrušení zajištění v době, kdy byla věc předána k šetření do Polské republiky. Dne 17. 5. 2017 pak požádala státní zástupkyně [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] převzetí trestního řízení Polskou republiku a tato žádost byla doručena do Polské republiky 23. 5. 2017. Zároveň [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 17. 5. 2017 o dočasném upuštění od některých úkonů trestního řízení podle § 108 odst. 1 zákona o mezinárodní spolupráci ve věcech justičních. Ohledně dalšího vývoje trestního řízení pak soud zjistil, že dne 24. 10. 2019 bylo rozhodnuto [anonymizováno] státním zastupitelstvím [anonymizováno] [část Prahy] ukončení dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení pro skutek, který se týkal žalobce, a Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] usnesením z 28. 11. 2019 zrušilo zajištění finančních prostředků žalobce ve výši 500 000 EUR (k němuž došlo dne 9. 9. 2016); toto pak nabylo právní moci 6. 12. 2019 Trestní řízení poté skončilo usnesením policejního orgánu z 12. 3. 2020, kterým byla věc odložena. Soud dále zjistil, že žalobce podal v mezidobí další žádosti o zrušení předmětného zajištění, a to 4. 10. 2017, 7. 11. 2017, 30. 5. 2018, 14. 1. 2019 a 11. 6. 2019, tedy všechny v době, kdy bylo dočasně upuštěno od úkonů v trestním řízení v ČR. Soud rovněž zjistil, že po věcné stránce o těchto [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] a k přípisům žalobce sdělovalo toto státní zastupitelství i nadřízené [anonymizováno] státní zastupitelství, a to opakovaně, že v době dočasného upuštění od úkonů v trestním řízení o těchto žádostech rozhodnout nelze s tím, že žalobce byl odkázán na polské justiční orgány. Pokud jde o vývoj trestního řízení na území Polské republiky, pak soud zjistil, že policie učinila dotaz právě 21. 9. 2016 ohledně možného kriminálního původu finančních prostředků prostřednictvím Interpolu, resp. Europolu a 22. 11. 2016 bylo touto cestou policejnímu orgánu sděleno, že i společnost žalobce je společností zájmovou. V návaznosti na to pak dává policie právě 23. 11. 2016 podnět k předání věci do Polska. Informaci od polských justičních orgánů pak státní zastupitelství získává 10. 7. 2018, a to doručením rozhodnutí prokuratury v Bialystoku z 26. 6. 2018, které se týká spojení řízení žalobce s řízením vedeným v jiné věci touto prokuraturou. Z tohoto tak orgány činné v trestním řízení dovodily, že věc je v Polsku nadále řešena. Dne 18. 1. 2019 pak žádá státní zástupce prokuraturu v Bialystoku o podání zprávy o způsobu vyřízení převzaté trestní věci a tento dotaz činí rovněž prostřednictvím Eurojustu. Prostřednictvím Eurojustu pak 15. 4. 2019 dozorový státní zástupce získává informaci, že situace v Polsku prozatím nedovoluje obvinit zástupce společnosti žalobce, a toto je sděleno státnímu zástupci i přípisem prokuratury v Bialystoku z 28. 5. 2019, který je doručen 3. 6. 2019, když je sděleno, že vedené trestní řízení se netýká společnosti žalobce, ale pouze společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] Státní zástupce tak opakovaně 20. 6. 2019 činí prostřednictvím Eurojustu dotaz o upřesnění, zda došlo k převzetí věci žalobce či nikoliv a dotaz opakuje 26. 7. 2019 přímo na regionální prokuraturu v Bialystoku. Jelikož polská strana nereaguje, pak státní zástupce 24. 10. 2019 rozhoduje o ukončení dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení týkající se žalobce, věc předává opět policii, a tato ji vylučuje k samostatnému řízení a následně odkládá (dne 12. 3. 2020). Odpověď od regionální prokuratury v Bialystoku obdrží dozorový státní zástupce 27. 11. 2019 a z této se pak jednoznačně podává, že předmětem řízení nejsou skutky týkající se žalobce, a proto polská strana považuje za účelné, aby se řízení ohledně žalobce nadále vedlo na území České republiky. [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] tedy usnesením z 28. 11. 2019 ruší předmětné zajištění finančních prostředků.

9. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud tak zejm. duplicitně nehodnotil listiny založené žalobcem k průběhu zajištění finančních prostředků a k průběhu trestního řízení.

10. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

13. Žalobce po skutkové stránce tvrdil tato pochybení, respektive odpovědnostní tituly na straně státu – tato co do skutkových tvrzení takto i potvrdil na jednání konaném dne 30. 8. 2021: Žalobce se předně domáhal toho, že k zajištění finančních prostředků došlo bez toho, aby k tomu byly splněny předpoklady, tedy že toto bylo nedůvodným, což odůvodňoval zejména tím, že věc ve vztahu k žalobci byla nakonec odložena. Dále se žalobce domáhal toho, že zajištění finančních prostředků trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a toto nebylo zrušeno z úřední povinnosti na základě informací získaných z Polské republiky. A dále se žalobce domáhal toho, že nebylo rozhodováno o jeho žádostech o zrušení zajištění, konkrétně o žádosti ze 4. 10. 2017, 7. 11. 2017, 30. 5. 2018, 14. 1. 2019 a 11. 6. 2019.

14. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

15. Úprava nezákonného rozhodnutí pak stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

16. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci). Tedy z obsahu pojmu nesprávného úředního postupu tedy vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože však zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

17. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

18. Pokud jde o pochybení tvrzené žalobcem v té rovině, že usnesení o zajištění finančních prostředků vůbec nemělo být vydáno a že tímto došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť nebylo zahájeno trestní řízení ve vztahu k žalobci ani v Polské republice ani v České republice, pak k tomuto soud uvádí následující. Vyhodnocení předpokladu § 79a odst. 1 trestního řádu umožňujícího zajištění finančních prostředků se bezprostředně projevilo v obsahu usnesení Policie ČR z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým došlo k zajištění finančních prostředků na předmětném účtu žalobce, a dále v usnesení [anonymizováno] státního zastupitelství ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo omezeno toto zajištění z 9. 9. 2016 právě na částku 500 000 EUR. Jak je patrné z výše uvedeného průběhu trestního řízení, ani jedno z těchto usnesení nebylo zrušeno či změněno pro jeho nezákonnost. Obě tato rozhodnutí byla podrobena soudnímu přezkumu a soud tato rozhodnutí vždy potvrdil. Ve vztahu k oběma těmto usnesením podal žalobce i ústavní stížnost, a obě jeho ústavní stížnosti byly odmítnuty, mimo jiné se závěrem, že nebyla shledána pochybení, které by odůvodňovala co do ústavní roviny ingerenci Ústavního soudu do takto přijatého opatření. Usnesení o zajištění finančních prostředků pak byla zrušena až usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Nicméně, jak soud uvedl výše, k tomuto zrušení nedošlo z důvodu, že by bylo shledáno původní usnesení, respektive některé z nich, nezákonným, ale z důvodu, že po 3 letech trvání tohoto zajištění provedlo [anonymizováno] státní zastupitelství poměření přiměřenosti zásahu do vlastnických práv, k němuž dochází tímto zajištěním, právě s významem takovéhoto zajištění ve vztahu ke společenské škodlivosti trestného činu a k aktuálním informacím, které byly o vyšetřování předmětné trestné činnosti zjištěny. Zde bylo zjištěno, že zásah do vlastnického práva zajištěním finančních prostředků na straně žalobce nadále trvá, naopak důvody nasvědčující tomu, že došlo skutečně ke spáchání trestné činnosti slábnou, když tyto nejsou potvrzovány ze strany Polské republiky, což státní zastupitelství vyhodnotilo tak, že již převažuje zájem na upřednostnění vlastnického práva žalobce nad zájmy souvisejícími se zajištěním výnosu z možné trestné činnosti, a to právě s ohledem na postupně slábnoucí indicie k tomu, že trestná činnost skutečně byla realizována - proto bylo, i s ohledem na dobu trvání zajištění, rozhodnuto v souladu s judikaturou Ústavního soudu právě tak, že se zajištění zrušuje. Důvodem zrušení zajištění tedy není nezákonnost původního nařízení zajištění finančních prostředků, ale převážení ústavním právem chráněného zájmu, konkrétně práva vlastnického, nad dalším ústavním právem chráněným zájmem na ochraně společnosti před trestnou činností a zajišťováním jejich výnosů. Jelikož se tak vyhodnocení podmínek § 79a trestního řádu bezprostředně promítlo v obou usneseních, tj. usnesení Policie ČR z 9. 9. 2016 a usnesení [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 8. 11. 2016, pak není možné na toto tvrzené pochybení (vyhodnocení podmínek pro nařízení zajištění) nahlížet jakožto na nesprávný úřední postup, neboť vyhodnocení těchto kritérií se bezprostředně promítlo v těchto rozhodnutích. Je tedy tak možno v právní rovině uvažovat pouze o odpovědnostním titulu ve formě nezákonného rozhodnutí, avšak jak uvádí soud, ani jedno z těchto rozhodnutí pro nezákonnost následně zrušeno či změněno nebylo. Soud tedy uzavírá, že pokud jde o tvrzení, že zajištěním finančních prostředků došlo k pochybení na straně státu, nenaplňuje toto ani odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu, ani odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí.

19. Soud v tomto směru odkazuje dále i na závěry přijaté v této věci Ústavním soudem pod [anonymizována dvě slova] [ústavní nález], respektive [ústavní nález], kde i [název soudu] sám shledal, že podmínky pro zajištění finančních prostředků naplněny byly a že nelze postup orgánů činných v trestním řízení shledat nesprávným. Soud dále odkazuje např. na závěr přijatý Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 33 Cdo 3310/2013, kde dovolací soud dovodil, že odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění finančních prostředků na účtu u banky, právě podle § 79a odst. 1 trestního řádu, ve smyslu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 8 odškodňovacího zákona, nezakládá bez dalšího sama skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo takovéto rozhodnutí o zajištění vydáno, posléze neskončí odsuzujícím rozsudkem. Tedy že ze samotné skutečnosti, že nedošlo k vydání odsuzujícího rozsudku nelze bez dalšího dovozovat, že by byl nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení či, že by byla nezákonnými rozhodnutí, která byla vydána v rámci takovéhoto trestního řízení. Z výše uvedeného kontextu přitom vyplývá, že okolnosti při zajišťování finančních prostředků svědčily důvodně pro podezření, že finanční prostředky mohly sloužit k legalizaci výnosu z trestné činnosti a mohly souviset s karuselovými podvody, v souvislosti s DPH, neboť, jak uvedeno výše, společnost žalobce převedla z Polské republiky 17. 8. 2016 finanční prostředky, které zkonvertovala na EUR (ve výši 500 000 EUR), a tyto následně chtěla příkazem z 6. 9. 2016 převést zpět do Polské republiky, přičemž zde bylo prokázáno, a žalobkyní samotnou doloženo, že původně tyto finanční prostředky pochází ze spolupráce se společností, která již takovýmto trestním řízením (podezřením) čelí. I z tohoto se tak podává řádnost postupu ohledně zajištění finančních prostředků.

20. Žalobce se dále, jakožto nesprávného úředního postupu, domáhal toho, že nebylo rozhodováno o jeho žádostech o zrušení zajištění předmětných finančních prostředků ze dne 4. 10. 2017, 7. 11. 2017, 30. 5. 2018, 14. 1. 2019 a 11. 6. 2019. Z průběhu trestního řízení přitom bylo zjištěno, že policie v době, kdy bylo trestní řízení vedeno v rámci ČR, o žádostech o zrušení zajištění finančních prostředků rozhodovala. V podrobnostech odkazuje soud na skutková zjištění učiněná výše. Usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 17. 5. 2017 pak došlo ve smyslu § 108 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních k dočasnému upuštění od některých úkonů trestního řízení, právě pro skutek, týkající se i převodu finančních prostředků 500 000 EUR na účet žalobce vedený v ČR, s úmyslem tyto finanční prostředky převést zpět do Polska. Po vydání tohoto usnesení tak nebyly české orgány činné v trestním řízení oprávněny ve věci činit jiné úkony, než úkony neodkladné či neopakovatelné. Nebo právě úkony nezbytné k předání trestního řízení do cizího státu. K ukončení tohoto stavu pak došlo až usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 24. 10. 2019, kterým bylo rozhodnuto ve smyslu § 108 odst. 4 písm. b) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních tak, že se právě ukončuje dočasné upuštění od některých úkonů trestního řízení. Bezprostředně poté pak již došlo k žádosti žalobce ze 14. 11. 2019 ke zrušení zajištění finančních prostředků, a to usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] 28. 11. 2019.

21. Soud proto v tomto směru uzavírá, že není nesprávným úředním postupem, pokud orgány činné v trestním řízení poté, co bylo rozhodnuto podle § 108 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nerozhodovaly o žádostech o zrušení zajištění, neboť v této době bylo předáno trestní řízení do Polské republiky a české orgány činné v trestním řízení byly oprávněny činit pouze neodkladné či neopakovatelné úkony, nebo úkony nezbytné k předání trestního řízení do cizího státu, mezi které žádost o zrušení zajištění nepatří. Definici neodkladných, respektive neopakovatelných úkonů pak zahrnuje ustanovení § 160 odst. 4 t.ř., ze kterého se podává, že neodkladným je takový úkon, který pro nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese, z hlediska účelu trestního řízení, odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, a neopakovatelným úkonem je pak takový úkon, který nebude možno jindy provést před soudem. Žádost o zrušení zajištění pak nesplňuje ani jedno z těchto kritérií, když naopak účelem tohoto zajištění je zachovat finanční prostředky právě pro případ, že by vyšlo najevo, že tyto sloužily k páchání trestné činnosti či legalizaci jejich výnosů. Nelze tak uzavřít, že nerozhodnutím o zrušení tohoto zabezpečení hrozilo zmaření, zničení nebo ztráty důkazu, ani to, že by o tomto nebylo možno rozhodnout později.

22. Soud tak uzavírá, že ani nerozhodováním o žádostech ze dne 4. 10. 2017, 7. 11. 2017, 30. 5. 2018, 14. 1. 2019 a 11. 6. 2019, tedy v době, kdy bylo dočasně upuštěno od úkonů v trestním řízení (tj. v době od 17. 5. 2017 do 24. 1. 2019) není nesprávným úředním postupem a ani v tomto soud tedy odpovědnostní titul neshledal.

23. Pro úplnost soud doplňuje, že o žádostech, které byly podány v době, kdy nebylo dočasně upuštěno od úkonů v trestním řízení, bylo řádně rozhodnuto, konkrétně o žádosti ze 4. 10. 2016 rozhodlo Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] 8. 11. 2016, o žádosti ze dne 6. 1. 2017 pak dne 20. 2. 2017 a o žádosti ze dne 7. 4. 2017 pak bylo rozhodnuto 28. 4. 2017.

24. Dalším nesprávným úředním postupem, který žalobce tvrdil, pak bylo to, že zajištění finančních prostředků bylo udržováno po příliš dlouhou dobu, a toto mělo být zrušeno z úřední povinnosti orgány činnými v trestním řízení. V tomto směru je třeba rozdělit řízení na jednotlivé části, konkrétně od 9. 9. 2016, kdy byly zahájeny úkony trestního řízení, do 17. 5. 2017, kdy byla věc ve smyslu § 105 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních předána do Polské republiky, a kdy bylo současně rozhodnuto podle § 108 odst. 1 tohoto zákona o dočasném upuštění od úkonů v trestním řízení v ČR. Dalším obdobím, kdy bylo řízení vedeno v České republice, je pak až období od 24. 10. 2019, kdy dochází k zrušení usnesení o dočasném upuštění od některých úkonů v trestním řízení, a řízení je nadále vedeno v České republice. Pro zajištění finančních prostředků je pak významným den 6. 12. 2019, kdy k žádosti ze 14. 11. 2019 dochází usnesením z 28. 11. 2019, právě s právní mocí k 6. 12. 2019 ke zrušení zajištění předmětných finančních prostředků. Samotné trestní řízení končí odložení dne 12. 3. 2020. Období od 17. 5. 2017 do 24. 10. 2019 je pak obdobím, kdy bylo trestní řízení vedeno v Polské republice, a toto nelze přičítat k tíži České republiky, neboť Česká republika nemůže odpovídat za postup orgánů zahraničních. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2952/2016 pak v tomto směru není přiléhavým, neboť v tamním případě se jednalo o věc řešenou v zahraničí, avšak nikoli způsobem jako ve věci zdejší, kde úkony trestního řízení byly zahájeny v ČR, ale došlo právě k rozhodnutí dle § 108 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, což v tamním případě nenastalo. Samotné rozhodnutí o předání trestního řízení do Polské republiky ve smyslu § 105 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních pak rovněž nelze vyhodnotit jakožto nesprávný úřední postup, neboť, jak soud popisuje výše, v předmětné věci nastala situace, kdy žalobce zřídil účet u [právnická osoba] a.s. dne 17. 8. 2016 a na tento byly z Polska převedeny finanční prostředky po konverzi ve výši 500 000 EUR Tyto finanční prostředky pak měly být, dle příkazu žalobce, bezprostředně převedeny dne 6. 9. 2016 zpět do Polska, a to v souvislosti s obchody se společností [právnická osoba], tedy společností, která byla již v Polsku prověřována pro podezření z legalizace výnosu z trestné činnosti a s karuselovými podvody ve věci odvodů DPH, a to právě prostřednictvím plateb, které byly realizovány přes zahraniční státy. Bylo tak tedy zcela důvodným předat takového trestní stíhání i ve vztahu žalobce do Polska, neboť tam již bylo ve vztahu k jiným subjektům, s nimiž žalobce měl obchodní vztahy, trestní řízení vedeno, a na území ČR měla být pouze realizována platba na příchozí účet a poté na účet odchozí, přičemž zdrojová trestná činnost, související s DPH, byla páchána právě v Polsku.

25. Pro posouzení, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení v době, kdy bylo trestní řízení vedeno českými orgány činnými v trestním řízení, je pak nutno vyjít z komplexního vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. Pokud jde o období od 9. 9. 2016 do 17. 5. 2017, pak soud uzavírá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení v daném období neshledal nesprávný úřední postup. K tomuto závěru vede soud zejména vyhodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci během řízení, tj. kritéria písmene d), ve spojení s kritérii písmene c), tj. jednání poškozeného, a písmene b), tj. složitosti řízení. Z obsahu policejních spisů i spisů [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] totiž podává, že trestní oznámení Finančně analytického útvaru Ministerstva financí obdržely policejní orgány dne 8. 9. 2016 a již 9. 9. 2016 přistoupily k zajištění předmětných finančních prostředků. Policie následně komunikovala prostřednictvím Interpolu, resp. Europolu s polskými justičními orgány a od těchto získává dne 22. 11. 2016 odpověď, že i společnost žalobce je společností zájmovou, na což Policie ČR reaguje neprodleně tím, že přípisem z 23. 11. 2016 předkládá věc [anonymizováno] státnímu zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] návrhem na předání řízení do Polské republiky. Obvodní státní zastupitelství podává návrh na převzetí věci polským justičním orgánům dne 17. 5. 2017, a zároveň rozhoduje o dočasném upuštění od některých úkonů v trestním řízení. Ani období od konce listopadu 2016 do května 2017 však nelze hodnotit jakožto období, v němž by docházelo k průtahům, neboť je třeba vzít v potaz, že žalobce v tomto období podal celkem tři žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků, o nichž muselo být rozhodováno na všech instancích, dále podal několik podnětů k prověření činnosti [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] státnímu zastupitelství v [obec], a dále ve věci podal i dvě ústavní stížnosti. Jakkoliv nelze žalobci klást k tíži to, že využívá všech právem mu daných možností k ochraně svých práv, pak nelze na druhou stranu přičítat k tíži státu, že se řízení prodlouží o dobu nezbytně nutnou k vyřízení všech těchto prostředků, které žalobce k ochraně svých práv využívá. Pokud došlo v období od listopadu roku 2016 do května 2017 k rozhodnutí o třech žádostech žalobce o zrušení zajištění finančních prostředků, dále k realizaci výkonu dohledu [anonymizováno] státním zastupitelstvím a rovněž k rozhodnutí [název soudu], a to hned dvakrát, což vše s sebou nutně neslo i nutnost pohybu spisu jako takového, pak soud uzavírá, že s ohledem na tuto složitost věci, jednání žalobce (jakožto poškozeného) a postup orgánů veřejné moci během řízení je nutno dospět k závěru, že v tomto období nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Posledním kritériem dle § 31a odst. 3 písm. e) je význam předmětu řízení, přičemž zde lze konstatovat, že řízení o zajištění finančních prostředků pro žalobce významným bylo, nicméně samo toto kritérium nepřeváží vyhodnocení kritérií předchozích tak, aby soud dospěl k závěru, že délka tohoto řízení již byla nepřiměřeně dlouhou.

26. Pokud jde o druhou část řízení, která byla vedena orgány činnými v trestním řízení v rámci České republiky, pak soud nedospěl ani k závěru, že by v období od 24. 10. 2019, kdy dochází ke zrušení usnesení o dočasném upuštění výkonu některých úkonů v rámci trestního řízení, do 6. 12. 2019, kdy nabývá právní moci usnesení o zrušení zajištění, došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Tento závěr je dle názoru zřejmým již z toho, že se jedná samo o sobě o období dlouhé cca 1,5 měsíce a z průběhu trestního řízení je zřejmým, že policie bezprostředně poté, co bylo rozhodnuto státním zastupitelstvím o zrušení dočasného upuštění od výkonu některých úkonů v trestním řízení, věc vylučuje k samostatnému řízení, a poté, co státní zastupitelství obdrží 27. 11. 2019 potvrzení prokuratury z Bialystoku o tom, že věc vůči žalobci skutečně v Polsku vedena není a že má být věc nadále vedena v České republice, pak státní zastupitelství neprodleně dne 28. 11. 2019 rozhoduje o zrušení zajištění, což nabývá právní moci 6. 12. 2019. Tedy v tomto období hovoří pro závěr o přiměřenosti délky této části řízení kritérium § 31a písm. b) a d) OdpŠk, tj. složitosti řízení a postupu orgánu veřejné moci během řízení, přičemž v tomto období nedochází k jednání poškozeného, které by mělo vliv na délku řízení (ani pozitivně ani negativně) a ani s ohledem na význam předmětu řízení nelze dospět k závěru, že jeho pohledem by bylo nutno považovat období cca jednoho měsíce, než dojde k rozhodnutí o zrušení zajištění, za nepřiměřeně dlouhou.

27. Pokud jde o samotné období, kdy bylo trestní řízení předáno do Polské republiky, tj. období od 17. 5. 2017 do 24. 10. 2019, pak soud uzavírá, že nelze dospět k závěru, že by za toto období a délku jeho trvání mohla nést odpovědnost Česká republika. Jedná se o zahraniční orgány činné v trestním řízení, o jejichž činnost se v daném období jednalo, a žalobci bylo přitom i [anonymizováno] státním zastupitelstvím [anonymizováno] [část Prahy], že se má s případnými podněty obracet právě přímo do Polska, přičemž bylo i přímo specifikováno, ve vztahu k jakému polskému orgánu. Samotné rozhodnutí o předání věci do Polska a o dočasném upuštění od některých úkonů v trestním řízení soud rovněž nehodnotí jakožto nesprávné, neboť jak rozebírá výše, podezření souviselo výhradně se skutečnostmi, které nastaly na území Polské republiky a s činnostmi jiných subjektů, které byly pro tuto činnost již prověřovány. Na území České republiky byla pouze přijata platba ve prospěch žalobce a tato měla být bezprostředně převedena opět zpět do Polska. Fakticky tak české orgány činné v trestním řízení neměly ani co na území České republiky šetřit a lze dospět k závěru, že žádost o převzetí věci polskými orgány je zcela odůvodněnou. Z obsahu policejních spisů i spisu státního zastupitelství se dále podává, že odezva ze strany Polské republiky byla delší a ne vždy jednoznačná, nicméně i přesto obvodní státní zastupitelství i policie s těmito orgány komunikovaly za účelem zjištění toho, zda došlo k převzetí věci či nikoliv, to vše právě v souvislosti se žádostmi o zrušení předmětného zajištění. Ani v tomto ohledu tak soud neshledává, že by orgány činné v trestním řízení pochybily a že by bylo možno v tomto směru shledat nesprávný úřední postup.

28. Soud tak uzavírá, že dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědností titul, a proto veškeré žalobou uplatněné nároky zamítl. Toto se týká tedy jak nároku na náhradu paušalizované škody ve výši 3 524 870,05 Kč, neboť soud dospěl k závěru, že nedošlo k pochybení samotným zajištěním finančních prostředků. Dále se toto týká i nároku na náhradu škody ve formě nákladů vynaložených na odstranění odpovědnostního titulu ve výši 3 148 516,80 Kč, když soud dospěl k závěru, že nebylo jaký z odpovědnostních titulů odstraňovat. Konečně se toto týká i nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 500 000 Kč, kterou žalobce vázal v částce 500 000 Kč k samotnému chybnému zajištění, v částce 1 000 000 Kč pak k jeho udržování po nepřiměřeně dlouhou dobu a k jeho nezrušení a dále v částce 1 000 000 Kč k nerozhodování o žádostech, přičemž jak uvedeno výše, soud ani v jednom z těchto případů nedospěl k závěru o tom, že by odpovědností titul byl dán.

29. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu, pak se soud blíže nezabýval vyčíslením výše škody ani otázkou příčinné souvislosti.

30. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, tj. 5x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné 2x vyjádření k žalobě (25. 2. 2021; 25. 5. 2021) 1x přípravu na ÚJ a 2x účast u ÚJ (ÚJ konané dne 30.8.2021 přesáhlo 2 hod.). Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení