10 C 176/2021- 32

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 13 530 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 170 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše ve splátkách po 300 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 9 360 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 794,94 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 5 338,79 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 804,7 Kč ve výši 8,05 % od 30. 11. 2019 do zaplacení a spolu s úroky ve výši 23,72% ročně jdoucími z částky 10 804,7 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou smlouvu nazvanou smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě žalované poskytla v den uzavření smlouvy částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit v 58 týdenních pravidelných splátkách po 180 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 4 4400 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a nákladů na hotovostní inkaso ve výši 2 400 Kč Poslední splátka byla stanovena na 27. 8. 2017. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 21. 11. 2019. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž dni. Ode dne postoupení pohledávky žalované ničeho neuhradila. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 3 940 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 3 034,28 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 405,72 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 647,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 554,33 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 3 034,28 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 3 034,28 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou smlouvu nazvanou smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě žalované poskytla v den uzavření smlouvy částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit v 58 týdenních pravidelných splátkách po 240 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 5 920 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a nákladů na hotovostní inkaso ve výši 3 200 Kč Poslední splátka byla stanovena na 8. 12. 2017. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 21. 11. 2019. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž dni. Ode dne postoupení pohledávky žalované ničeho neuhradila. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 10 090 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 7 770,42 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 2 319,58 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 691,41 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 240,61 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 7 770,42 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 7 770,42 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že v době, kdy o půjčky žádala, pracovala v pekárně jako zaměstnanec, ale zároveň jezdila pro zaměstnavatele s pečivem na trhy a musela si od zaměstnavatele toto zboží koupit, denně si tak vydělala i jen třeba 250 Kč. Původní věřitel v okamžiku, kdy se dostala do prodlení se splátkou, již přestal posílat své výběrčí splátek, kteří se navíc často střídali. V době, kdy žádala o půjčky, pracovala za minimální mzdu, částka uvedená v zákaznických kartách tak není čistým příjmem, ale hrubou mzdou žalované. Původní věřitel po žalované chtěl při uzavírání smluv předložit občanský průkaz a rodný list, jiné doklady nechtěl. Půjčené peníze měly sloužit k úhradě nájemného. Náklady na nájemné činily částku 5 000 Kč měsíčně, dále platila zálohy za elektřinu okolo 1 000 Kč, jiné pravidelné platby neměla. Plyn kupovala v bombě. V uvedenou dobu měla exekuci. Partner žalované (nyní již manžel) byl na nemocenské z důvodu úrazu.

3. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaná v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 4 440 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 840 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 2 400 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %.

5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaná v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 1 120 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 3 200 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % 6. Z karty zákazníka ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu s platností do [datum]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalovaná uvedla, že pracuje jako pekařka. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalované činil částku 13 500 Kč, jiné příjmy žalovaná nevykázala. Měsíční výdaje pak tvoří nájem/inkaso ve výši 2 000 Kč a výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 6 500 Kč, celkem tedy částku 8 500 Kč. Použitelný příjem byl vyčíslen na 5 000 Kč s tím, že žalovaná nemá zápůjčku ani u původního věřitele ani u jiné společnosti. Dále žalovaná uvedla, že žije v nájmu je rozvedená, má učňovské vzdělání a dále byla zaškrtnuta kolonka, že sdílí společnou domácnost s partnerem/kou a neživí žádné nezaopatřené děti nebo jiné osoby. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.

7. Z karty zákazníka ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu s platností do [datum]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná jako pracovník v pekárně. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalované činil částku 15 000 Kč, jiné příjmy žalovaná nevykázala. Měsíční výdaje pak tvoří nájem/inkaso ve výši 2 000 Kč a výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 7 000 Kč a splátky úvěru ve výši 810 Kč (celková výše úvěru 6 000 Kč), celkem tedy částku 9 810 Kč. Použitelný příjem byl vyčíslen na částku 5 190 Kč s tím, že žalovaná nemá zápůjčku u jiné společnosti, kromě původního věřitele a nemá žádné nezaopatřené děti. Dále žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je rozvedená, má učňovské vzdělání a dále byla zaškrtnuta kolonka, že sdílí společnou domácnost s partnerem/kou. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne 13. 12. 2019 na adresu [adresa], zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky a žalovaná byla vyzvána, aby do 10 dnů od doručení oznámení uhradila dlužnou částku 14 030 Kč a příslušenství.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 28. 7. 2020 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou zaslanou dne 28. 7. 2020 na adresu [adresa], upozorněna na prodlení s úhradou závazku ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] byla vyzvána ke splacení zbývající částky zápůjček a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 22 971,25 Kč, nejpozději do 12. 8. 2020 na účet žalobkyně.

11. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, má soud za prokázané, že v odstavci 17 obsahuje právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

13. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dnům uzavření jednotlivých smluv. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 7. 2016 a ze dne 28. 10. 2016, současně se však jedná o spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.

20. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

21. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že společnost [právnická osoba], při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutou zápůjčku ve výši 8 000 Kč zaplatit celkem 13 920 Kč a na poskytnutou zápůjčku ve výši 6 000 Kč zaplatit celkem 10 440 Kč. Z předložených karet zákazníka je zřejmé, že společnost [právnická osoba] při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala formálně a spokojila se s tím, že v zákaznické kartě uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. K uvedeným informacím nepředložila žalobkyně žádné doklady, nepředložila ani pracovní smlouvu žalované, ani případně výplatní pásky, ze kterých by byl potvrzen příjem žalované, nepředložila ani žádné listiny, kterými by prokázala, že výdaje žalované na bydlení tj. nájem a inkaso skutečně činily pouze částku 2 000 Kč měsíčně. K tomuto údaji soud podotýká, že ho považuje za nerealisticky nízký, neboť výdaje za bydlení tvoří zpravidla nejvýznamnější položku nákladů, zvlášť v situaci, kdy bydlí daná osoba v nájmu. Uvedená částka 2 000 Kč odpovídá spíše nákladům na energie, případně vodné/stočné, ale sotva může zahrnovat i náklady na nájem nemovitosti. Zároveň soud přihlíží i k tomu, že žalovaná při jednání uvedla, že nájem činil částku 5 000 Kč, což je částka, která více odpovídá nájmu v lokalitě, ve které žalovaná bydlela.

22. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka, a dále uvedla, že nelze po věřiteli u nižších půjček s kratší dobou splácení požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Dále žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované a s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích doplnila, že stačilo, pokud měl věřitel listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce. Tuto argumentaci žalobkyně ovšem nelze považovat za přesvědčivou a důvodnou, neboť jen těžko lze považovat postup věřitele za pečlivý, když zaznamená do karty zákazníka údaje, které svědčí o tom, že jsou podhodnocené a nereálně nízké, aniž by k těmto údajům pořídil pro budoucí potřeby příslušnou kopii předložených listin. Žalovaná zároveň uvedla, že při uzavírání smlouvy po ní chtěl původní věřitel předložit toliko občanský průkaz a rodný list. Soud uvádí, že pořízení kopií předkládaných listin, ze kterých lze mít hodnověrně za prokázané příjmy a výdaje žadatelů o úvěr (výplatní pásky, výpis z účtu, poplatky za energie, nájemní smlouva apod.) není žádnou detektivní prací, a zároveň lze tyto údaje uchovávat i bez vynaložení nepřiměřených výdajů poskytovatelů úvěrů. Bylo plně v kompetenci původního věřitele, v jaké formě od spotřebitele informace získá. Věřitel tak mohl chtít sdělit informace nejen ústně (a ty následně zaznamenat do zákaznické karty), ale mohl chtít tyto údaje předložit i prostřednictvím kopií dokumentů (SIPO, pracovní smlouva, nájemní smlouva apod.), které by ověřovaly pravdivost ústně poskytnutých informací spotřebitelem a případně by umožňovaly i zpětnou kontrolu toho, že nedošlo k omylu při zaznamenávání získaných informací do karty zákazníka. Uvedená kopie dokumentu ostatně nemusela být vyhotovována ani v listinné podobě, aby se věřiteli nezvyšovaly náklady na administrativní činnost, ale mohla být uchovávána v elektronické podobě (i prostřednictvím prostého nafocení do telefonu zprostředkovatele úvěru a následného uložení elektronického souboru u věřitele). Není tak nepřiměřeným požadavkem vyžadovat po věřiteli (žalobkyni), aby informace zaznamenané v zákaznické kartě prokázal konkrétními relevantními listinami. V případě, že se totiž objeví rozpory v informacích zaznamenaných v zákaznické kartě, nebo pochybnosti o relevantnosti uvedených údajů (např. výše nájmu) anebo není fakticky možné přezkoumat, z jakých zdrojů jsou informace v zákaznické kartě strukturovány, a neexistují dokumenty, které by dokazovaly, jak informace věřitel skutečně získal, nelze mít za prokázané, že byly informace o schopnosti spotřebitele splácet úvěr řádně a včas, zjišťovány s odbornou péčí.

23. V souvislosti s tím, jak podrobně musí zkoumat věřitel úvěruschopnost žadatele o úvěr v závislosti na výši poskytovaného úvěru a délce jeho splácení soud uvádí, že je samozřejmě důvodné požadovat vysoké požadavky na ověřování úvěruschopnosti v případě žádostí o úvěry v řádech miliónů, nicméně i u úvěrů, které může žalobkyně považovat za bagatelní, platí, že poskytovatel musí s odbornou péčí ověřovat úvěruschopnost dlužníka. I kvůli tzv. bagatelním úvěrům někteří dlužníci končí v exekuci či insolvenci. Úvěr může být bagatelní ve srovnání s příjmy dobře zajištěného občana, ovšem zcela jiná je situace u žadatele, jehož příjmy jsou na hranici minimální mzdy (tak jako v případě žalované), nebo jehož příjmy plynou toliko ze státních příspěvků (např. rodičovský příspěvek apod.), v takových případech je pro žadatele často nemožné hradit i splátky v řádech stokorun měsíčně. Povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr nelze bagatelizovat výší poskytovaného úvěru. I u úvěrů v nízké hodnotě, tj. u úvěrů v řádech tisíců případně nízkých desetitisíců lze dospět k závěru, že žadatel nebude schopen takový úvěr splácet. 24. [právnická osoba] nesplnila řádně svou povinnost a nepostupovala s péčí odborníka, když považovala za dostatečně zjištěný údaj o nákladech na nájem a inkaso částku ve výši 2 000 Kč, aniž by uchovala k tomuto zjištění relevantní dokumentaci. Navíc žalovaná již tři měsíce po poskytnutí prvního úvěru, který, jak je patrné i z podané žaloby, nebyl řádně a včas splácen, požádala původní věřitelku o další úvěr (ve vyšší hodnotě) a ten byl na základě stejných zjištění původní věřitelky (tj. opět bez dodatečného doložení zjištěných nákladů na bydlení) poskytnut. Ovšem, jak se prokázalo, žalovaná ani tento druhý úvěr nebyla schopná řádně a včas splácet. Příjem žalované byl deklarován ve zcela minimální výši, ani k tomuto příjmu nebyl navíc předložen důkaz, který by potvrzoval skutečný příjem žalované.

25. Postup původní věřitelky tak nelze hodnotit jako postup, při kterém by bylo s odbornou péčí zjišťováno, zda bude žalovaná schopna poskytnutý úvěr dle vyměřených splátek řádně splácet. Majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatné, když společnost [právnická osoba] poskytla žalované ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelské úvěry, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelské úvěry splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěrů tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

26. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že původní věřitelka řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se však nezúčastnila jednání, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované původním věřitelem při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Taková výzva a poučení je soudem činěna zásadně při ústním jednání a nedostatečná tvrzení nebo neprokázání tvrzených skutečností není důvodem k odročení jednání, a to ani za situace, kdy o to žalobkyně, aniž by se k jednání dostavila, požádá. Zároveň soud uvádí, že žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované usnesením ze dne 19. 5. 2021, č. j. 10 C 176/2021-13. Žalobkyně na základě této výzvy předložila soudu toliko rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a odkázala na jeho právní názor. Žalobkyně nepředložila žádné doklady, na základě kterých měla původní věřitelka zkoumat úvěruschopnost žalované, ačkoli byla žalobkyně upozorněna na to, že nepodložené údaje v zákaznických kartách jsou nedostatečné.

27. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

28. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

30. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 6 000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu, vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] zaplatila 6 500 Kč, zaplatila tak již celou poskytnutou jistinu, proto soud rozhodl, že v této části není žalovaná povinna již cokoli žalobkyni platit. Dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla přes neplatnost smlouvy žalované částku 8 000 Kč, plnila tak dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] zaplatila 3 830 Kč, k úhradě tak zbývá zaplatit částku 4 170 Kč (8 000 Kč – 3 830 Kč), která se stala splatnou k 28. 12. 2019, což byl poslední den 10 denní lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k úhradě dluhu, která byla žalované odeslaná dne 13. 12. 2019 (dle domněnky dojití byla výzva žalované doručena dne 18. 12. 2019, což byl i počátek 10 denní lhůty pro zaplacení dluhu). Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 29. 12. 2019, neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a.

32. Podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobkyni uložené plnění ve splátkách, a to zejména s přihlédnutím k neuspokojivé majetkové situace žalované (příjem na hranici minimální mzdy), která jí neumožňuje zaplatit uložené plnění jednou platbou. Soud zároveň zohlednil i to, že takto uloženou povinností nebude ohrožena ekonomická situace žalobkyně, která je robustní společností a přiznané plnění se pohybuje pro žalobkyni v marginálních částkách, přičemž doba plnění není ani po rozložení plateb na splátky nepřiměřeně dlouhá – přibližně rok (výrok I.).

33. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy o zápůjčce jsou neplatné, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení části požadované jistiny a poplatků v celkové výši 9 360 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v celkové výši 1 794,94 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 338,79 Kč a nekapitalizovaného příslušenství z částky 10 704,7 Kč zamítnout. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství. Pro přehlednost soud sečetl zamítnutou část jistiny ve výši 5 920 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 10. 2016 a zamítnutou část jistiny ve výši 3 440 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 7. 2016. Dále soud sečetl kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 240,61 Kč (smlouva ze dne 28. 10. 2016) a ve výši 554,33 Kč (smlouva ze dne 17. 7. 2016), kapitalizované úroky ve výši 3 691,41 Kč (smlouva ze dne 28. 10. 2016) a ve výši 1 647,38 Kč (smlouva ze dne 17. 7. 2016) a základ, ze kterého se počítaly zákonné úroky z prodlení, které nebyly přiznány tj. součet hodnot 7 770,42 Kč (smlouva ze dne 28. 10. 2016) a 3 034,28 Kč (smlouva ze dne 17. 7. 2016). (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byla žalovaná oproti žalobkyni úspěšná v poměru 78 % a 22 % neúspěšná. Žalovaná se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdala, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení