10 C 177/2024 - 95

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 186 520 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 186 520 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 55 500 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 952 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši přesahující 14,75 % ročně z 24 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši přesahující 14,75 % ročně z částky 55 500 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši přesahující 12,75 % ročně z částky 8 952 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 36 518,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 186 520 Kč s příslušenstvím (ve znění po částečném zpětvzetí žaloby) z titulu dlužného nájemného, dlužných záloh na služby a náhrady škody. Žalobu odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem bytových jednotek [anonymizováno] a [anonymizováno], obě vymezené v budově č. p. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota] u katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] na adrese [adresa] (dále jen „byt“). Žalobkyně a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu na byt dne [datum] na dobu určitou od [datum] do [datum]. Dne [datum] byl dohodou mezi žalobkyní a žalovaným nájem prodloužen do [datum]. Zároveň bylo ve smlouvě o nájmu ujednáno vyloučení aplikace § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný následně od [datum] do [datum], kdy žalovaný byt předal žalobkyni, obýval bez právního důvodu. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení dlužného nájemného dle § 2295 o. z., kdy žalovaný do [Anonymizováno] nájemné nepravidelně platil, od následujícího měsíce pak již žalobkyni neuhradil ničeho, žalobkyně tedy požaduje dlužné nájemné za období od [datum] do [datum], kdy výše měsíčního nájemného činila 18 500 Kč, a to s účinností od [datum], celková výše dlužného nájemného za období od [datum] do [datum] činí 88 452 Kč, kdy na dlužné nájemné již byla započtena složená jistota ve výši 13 000 Kč. Z dané částky pak žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 2,5 ‰ denně, a to konkrétně z částky 5 500 Kč ode dne [datum] do zaplacení (nájemné za období od [datum] do [datum] ve výši 18 500 Kč, po započtení jistoty ve výši 13 000 Kč, tj. částka 5 500 Kč), z částky 18 500 Kč od [datum] do zaplacení (nájemné za období od [datum] do [datum] ve výši 18 500 Kč), z částky 18 500 Kč od [datum] do zaplacení (nájemné za období od [datum] do [datum] ve výši 18 500 Kč), z částky 18 500 Kč od [datum] do zaplacení (nájemné za období od [datum] do [datum] ve výši 18 500 Kč), z částky 18 500 Kč od [datum] do zaplacení (nájemné za období od [datum] do [datum] ve výši 18 500 Kč), z částky 18 500 Kč od [datum] do zaplacení (nájemné za období od [datum] do [datum] ve výši 18 500 Kč), z částky 8 952 Kč od [datum] do zaplacení (nájemné za období od [datum] do [datum] ve výši 18 500 Kč). Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném dlužných záloh na služby, které žalovaný přestal platit, a to za období od [datum] do [datum], kdy výše měsíčních záloh byla 600 Kč, a to s účinností od [datum], přičemž žalovaný měl po vyúčtování služeb za rok [Anonymizováno] přeplatek ve výši 2 823 Kč, kdy tento přeplatek byl započten na dosud neuhrazené zálohy, celková výše dlužných záloh za období od [datum] do [datum] činí 1 067 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody na bytě, kdy po předání bytu musela provést opravy, které žalobkyně vyčíslila na částku 97 001 Kč (oprava lišt, úklid, výmalba, oprava zdí a sádrokartonu, oprava elektroinstalace a revize elektroinstalace).

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.

3. Soud rozhodl ve věci samé postupem podle ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a u žalovaného soud souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládal, když se žalovaný k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, ačkoli byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu následovně:

5. Žalobkyně je vlastníkem bytu (zjištěno z výpisu katastru nemovitostí). Dne [datum] žalobkyně, prostřednictvím svého jednatele, a žalovaný podepsali nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu, kdy pronajímatelem byla žalobkyně a nájemcem byl žalovaný. Nájem bytu byl sjednán na dobu určitou na období od [datum] do [datum]. V čl. III. odst. 3 nájemní smlouvy byla vyloučena úprava § 2285 o. z. Dle čl. IV. odst. 1 a 2 nájemní smlouvy výše měsíčního nájemného byla stanovena na 17 500 Kč, k tomu 500 Kč představující výši měsíčních záloh na služby. Dle čl. IV. odst. 3 nájemní smlouvy nájemné a zálohy na služby byly splatné na tři měsíce dopředu, a to vždy k 1. kalendářnímu dni tříměsíčního období. Dle čl. IV. odst. 3 byl mezi žalobkyní a žalovaným sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 2,5 ‰ denně z dlužné částky pro nájemné a zálohy na služby. Dle čl. IV. odst. 6 byla složená jistota ve výši 13 000 Kč z předchozí nájemní smlouvy ze dne [datum] převedena na jistotu plynoucí ze současné nájemní smlouvu, jejímž účelem je hradit případné nedoplatky žalovaného na dlužném nájemném, dlužných zálohách a škodách. Dle čl. V. nájemní smlouvy a) bude sepsán protokol o předání a převzetí bytu v němž bude popsán stav bytu, jeho vybavení a příslušenství, b) žalovaný není oprávněn provádět jaké podstatné změny nebo stavební úpravy, včetně vrtání děr do obkladů a dlažby, přemalování stěn a stropu jinou než stávající barvou bez písemného souhlasu žalobkyně, c) žalovaný je povinen nahradit veškeré škody žalobkyni, které vznikly na bytu nebo domě nad rámec běžného opotřebení. Dle čl. VI. nájemní smlouvy je žalovaný povinen odevzdat žalobkyni byt s příslušenstvím ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k běžnému opotřebení a úpravám provedeným se souhlasem žalobkyně, dále je nájemce povinen na své náklady odstranit změny, které byly provedeny bez souhlasu pronajímatele. Dle téhož článku bude při skončení nájmu sepsán protokol o předání bytu. Dále dle téhož článku má žalobkyně požadovat po žalovaném náhradu nájemného v případě, kdy žalovaný neodevzdá byt v den skončení nájmu (vše zjištěno z nájemní smlouvy ze dne [datum], č. l. 10).

6. Dne [datum] podepsali žalobkyně a žalovaný dohodu o prodloužení nájemní smlouvy ze dne [datum], kde bylo dohodnuto, že nájem se prodlužuje do [datum] a výše měsíčního nájemného se navýšila na 18 500 Kč, a to s účinností od [datum] (zjištěno z dohody ze dne [datum] o prodloužení nájemní smlouvy ze dne [datum], č. l. 13).

7. Dne [datum] byla navýšena výše záloh na služby na 600 Kč, a to s účinností od [datum] (zjištěno z emailu žalobkyně žalovanému, č. l. 31). Žalovanému vznikl přeplatek na zálohách na služby za rok [Anonymizováno] v celkové výši 2 823 Kč (zjištěno z vyúčtování záloh na služby ze dne [datum], č. l. 30).

8. Skutečné náklady žalovaného za 7 měsíců v roce [Anonymizováno] byly v celkové výši 4 213,55 Kč. Předepsané zálohy za dané období pak činily částku ve výši 3 890 Kč (zjištěno z vyúčtování záloh za služby za rok [Anonymizováno], čl. 91).

9. Dne [datum] byl sepsán protokol o předání bytu, kde byl zachycen stav bytu a jeho vybavení (zjištěno z protokolu o předání bytu ze dne [datum], č. l. 20).

10. Dne [datum] byl sepsán protokol o předání bytu, kde byl zachycen stav bytu a jeho vybavení (zjištěno z protokolu o předání bytu ze dne [datum], č. l. 34).

11. Z fotografií bytu soud zjistil, že byt po předání bytu měl znečištěné stěny bytu (č. l. 36, 39, 41, 48, 49, 51, 53, 58), v bytě byl značný nepořádek (č. l. 37, 38, 39, 40, 43, 44, 45, 46, 47, 49, 50, 51, 53, 55, 60), v bytě byly navrtány díry (č. l. 36, 37, 41, 48, 52, 54), a dále byly v bytu poškozeny lišty (č. l. 56, 57, 58, 59, 60).

12. Dne [datum] byla vystavena faktura malíře [jméno FO] na výmalbu poničeného bytu na celkovou částku 59 400 Kč (zjištěno z faktury č. [hodnota], č. l. 26).

13. Dne [datum] byla vystavena faktura [jméno FO] za úklid bytu na celkovou částku 6 011 Kč (zjištěno z faktury č. [hodnota], č. l. 32).

14. Dne [datum] byla vystavena faktura společností [právnická osoba] za lišty a lištování, které bylo provedeno na bytu, a to v celkové výši 13 438 Kč (zjištěno z faktury č. [hodnota], č. l. 33).

15. Dne [datum] byla vystavena faktura [jméno FO] za opravu elektroinstalace a provedení revize bytu na celkovou částku 18 152 Kč (zjištěno z faktury č. [hodnota], č. l. 35).

16. Žalobkyně žalovaného upozornila na prodlení s uhrazením prvního čtvrtletí dne [datum], na prodlení s uhrazením druhého čtvrtletní dne [datum] a na prodlení s uhrazením nájemného za část července dne [datum] (zjištěno z předžalobních výzev ze dne [datum], [datum] a SMS konverzace mezi žalobkyní a žalovaným).

17. Soud po právní stránce věc posoudil následovně:

18. Podle ustanovení § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

19. Podle ustanovení § 2237 o. z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

20. Podle ustanovení § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

21. Podle ustanovení § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

22. Podle ustanovení § 2255 odst. 1 o. z. nájemce užívá byt řádně v souladu s nájemní smlouvou.

23. Podle ustanovení § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

24. Podle ustanovení § 2293 odst. 3 o. z. nájemce odstraní v bytě změny, které provedl bez souhlasu pronajímatele, ledaže pronajímatel nájemci sdělí, že odstranění změn nežádá; nájemce přesto nemůže žádat vyrovnání, i kdyby se změnami hodnota bytu zvýšila. Pronajímatel může žádat náhradu ve výši snížení hodnoty bytu, které bylo způsobeno změnami provedenými nájemcem bez souhlasu pronajímatele.

25. Podle ustanovení § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

26. Podle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Dle odst. 2 téhož ustanovení. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

27. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Soud z předložených listin dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, ovšem s výjimkou výše smluvního úroku z prodlení (viz níže). Žalobkyně je dle výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem bytu. Žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu bytu podle ustanovení § 2235 a násl. o. z., a to na dobu určitou od [datum] do [datum], kdy žalovaný byl povinen platit měsíční nájemné ve výši 17 500 Kč a měsíční zálohy na služby ve výši 500 Kč, přičemž tyto platby byly splatné tři měsíce dopředu vždy k 1. kalendářnímu dni tříměsíčního období. Ve smlouvě o nájmu bytu byla vyloučena dispozitivní úprava § 2285 o. z., o konkludentní prolongaci nájmu bytu. Ve smlouvě byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 2,5 ‰ z dlužného nájemného a dlužných záloh na služby. Byl dohodnut přechod složené jistoty z předchozí nájemní smlouvy na současnou (novou) nájemní smlouvu, přičemž výše jistoty činila 13 000 Kč. Dále ve smlouvě byl stanoven zákaz žalovanému provádět v bytě jakékoliv podstatné změny, včetně stavebních úprav, a to bez písemného souhlasu žalobkyně. Ve smlouvě stanovena povinnost žalovaného uhradit jakékoliv škody, které vznikly na bytě, a to nad rámec běžného opotřebení. Dále bylo ve smlouvě stanoveno, že žalovaný odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, s ohledem na běžné opotřebení a na změny provedené se souhlasem žalobkyně. Následně dohodou ze dne [datum] byl nájem prodloužen do [datum], přičemž měsíční nájemné bylo navýšeno na 18 500 Kč, a to s účinností od [datum]. Emailem ze dne [datum] pak byla navýšena výše záloh na 600 Kč, a to s účinností od [datum].

29. Ohledně náhrady nájemného za pozdě odevzdaný byt soud uzavřel, že žalovaný obýval byt bez právního důvodu od [datum] do [datum], přičemž byla vyloučena konkludentní prolongace doby nájmu podle ustanovení § 2285 o. z. Nová nájemní smlouva tak nebyla konkludentně uzavřena, a to i přesto, že žalovaný byt obýval do [datum], tedy více než rok a půl po ukončení doby nájmu. Žalovaný následně platil nájemné, respektive náhradu nájemného, za období do ledna [Anonymizováno], poté již přestal platit. Vzhledem k tomu, že nebyla uzavřena nová nájemní smlouva a žalovaný tak obýval byt bez právního důvodu, uplatní se podpůrně ustanovení § 2251 odst. 1 o. z., který stanoví, že nájemce platí nájemné předem za každý měsíc, a to nejpozději do pátého dne příslušeného platebního období, v tomto případě je platebním obdobím jeden měsíc, vzhledem k absenci uzavřené nájemní smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu nájemného za období od [datum] do [datum] v celkové výši 88 452 Kč, přičemž v této částce je již započtena složená jistota ve výši 13 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na náhradu nájemného v souladu s čl. IV. odst. 6 smlouvy o nájmu.

30. Ohledně smluvního úroku z prodlení soud uvádí, že nezaplatí-li nájemce řádně a včas nájemné (§ 2251 odst. 1 o. z.), je v prodlení (§ 1968 o. z.) a pronajímatel po něm může požadovat úroky z prodlení (§ 1970 věta první o. z.). Dle čl. IV. odst. 3 nájemní smlouvy nájemné a zálohy na služby byly splatné na tři měsíce dopředu, a to vždy k 1. kalendářnímu dni tříměsíčního období. Žalobkyně žalovaného na prodlení s uhrazením prvního čtvrtletí upozornila dne [datum], na prodlení s uhrazením druhého čtvrtletní dne [datum] a na prodlení s uhrazením nájemného za část července dne [datum]. Ustanovení § 1970 o. z. pak upravuje jak úrok z prodlení v zákonné výši, tak smluvní. Podle tohoto ustanovení úrok z prodlení ve výši podle prováděcího předpisu (zákonný) nastupuje bez jakéhokoliv ujednání stran, strany si však mohou výši úroku z prodlení také sjednat (§ 1970 věta druhá o. z.). Z dikce citovaného (dispozitivního) ustanovení je tedy zřejmé, že nařízením vlády stanovená výše úroku z prodlení se uplatní pouze tam, kde strany neujednaly výši úroku z prodlení jinou. Pokud je tedy výše úroků dohodnuta (platně) odchylně od zákonných úroků, má tato dohoda smluvních stran přednost. V takovém případě nelze současně uplatňovat zákonné i smluvní úroky z prodlení.

31. V nedávné minulosti judikatura Nejvyššího soudu mimo jiné dovodila, že pokud je účelem nájemní smlouvy zajištění bytových potřeb nájemce, jsou strany takové smlouvy při sjednávání výše úroků z prodlení pro případ prodlení s placením nájemného omezený relativně kogentní úpravou nájmu bytu vyplývající z ustanovení § 2235 odst. 1 o. z., případně úpravou v § 2239 o. z. Nájemce bytu je totiž v rámci úpravy nájmu bytu a domu v občanském zákoníku chráněn, jedním z projevů této zvláštní ochrany je relativní kogentnost právní úpravy (§ 2235 odst. 1 o. z.) a ochrana vůči smluvní pokutě a nepřiměřeným smluvním ujednáním (§ 2239 o. z.). Optikou této ochrany je pak třeba poměřovat všechna ujednání stran týkající se nájmu. Podle ustanovení § 2239 o. z. nelze utvrdit žádnou povinnost nájemce sjednáním smluvní pokuty. Smluvní pokutu si tedy nelze sjednat ani pro případ prodlení s placením nájemného. A protože smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuta jsou instituty velmi blízké, funkčně téměř totožné, nelze si sjednat pro případ prodlení s placením nájemného nejen smluvní pokutu, ale ani smluvní úrok z prodlení, neboť by tím byl obcházen výslovný zákaz upravený v § 2239 o. z. Z toho rezultovala také právní věta, že při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.; smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši (viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 26 Cdo 2059/2018).

32. Soud pak nepřehlédl, že novelou o. z. provedenou zákonem č. 163/2020 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně ustanovení § 2239 o. z., a to tak, že zákaz sjednání smluvní pokuty ve smlouvě o nájmu bytu nebo domu se zrušuje a nadále platí toto ustanovení v rozsahu, že se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Navzdory této novelizaci i nadále obecně platí, že úrok z prodlení má působit na dlužníka, aby dluh uhradil včas, a zároveň má věřiteli nahradit újmu, která mu vznikla opožděným plněním, aniž by ji musel vyčíslovat a prokazovat. Jde-li o motivační funkci úroků z prodlení, nepochybně platí, že v případě nájmu bytu je nájemce k včasnému placení nájemného rovněž významně motivován i možnou ztrátou bydlení, neboť včasné a řádné neplacení nájemného je jedním z taxativně vymezených důvodů, pro které může pronajímatel nájem vypovědět (§ 2288 odst. 1 písm. a), § 2291 o. z.). Stejně tak je třeba vidět, že v případě prodlení nájemce s placením nájemného má pronajímatel kromě práva na úroky z prodlení i právo dát mu výpověď z nájmu bytu, a jestliže by mu neplacením nájemného vznikla škoda převyšující zákonné úroky z prodlení, může se domáhat její náhrady podle § 1971 o. z. I ve světle takto nastavené právní úpravy (při vědomí zvláštní ochrany nájemce) nutno dovodit, že ujednání o smluvním úroku z prodlení, který je několikanásobně vyšší než zákonný úrok z prodlení (v daném případě sazba 2,5 ‰ denně z dlužné částky odpovídá úroku z prodlení ve výši 91,25 % ročně), je již očividně za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní. K tomu soud dále uvádí, že podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. činila ke dni vzniku prodlení výše úroku z prodlení 14,75 % ročně, resp. 12,75 % ročně. K takovému ujednání proto nelze přihlížet (§ 2239 o. z.), sjednání smluvního úroku z prodlení je tudíž neplatné, přičemž soud k danému přihlédne bez návrhu.

33. Z výše uvedeného důvodu je proto třeba ujednání o smluvních úrocích z prodlení hodnotit jako nepřiměřené, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného spotřebitele (srov. § 1813 o. z.), tudíž jako ujednání nicotné (zdánlivé), k němuž nelze přihlédnout (viz opět § 554 a § 1815 o.z.).

34. Pokud se tak jedná o žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení sjednaného smluvního úroku z prodlení ve výši 2,5 ‰ denně z dlužné částky za každý den prodlení, soud v tomto rozsahu (nad rámec zákonného úroku z prodlení) neshledal žalobu důvodnou a výrokem II. tohoto rozsudku ji zamítl, a to s odkazem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 ze dne 5. 6. 2019, podle něhož při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.; smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši. Byť Nejvyšší soud rozhodoval v době, kdy byla platná jiná právní úprava stran možnosti pronajímatele a nájemce sjednat ve smlouvě o nájmu bytu smluvní pokutu (ustanovení § 2239 o. z.), je soud toho názoru, že uvedený závěr Nejvyššího soudu vyjádřený ve shora citovaném rozhodnutí je třeba respektovat i za stávající nové úpravy, kdy nemožnost sjednání jiného, než zákonného úroku z prodlení je v tomto rozhodnutí explicitně vyjádřena.

35. Soud v této souvislosti dále podotýká, že předmětem nájmu v projednávané věci byla bytová jednotka, která má v zásadě sloužit k zajištění bydlení. Žalobkyně netvrdila, že by tomu v projednávané věci bylo jinak. Z pohledu soudu se tedy jedná o nepřípustné ujednání, k němuž se ve smyslu ustanovení § 2239 o. z. nepřihlíží. Nadto nutno dodat, že sjednaný smluvní úrok z prodlení nejenže významně převyšuje zákonný úrok z prodlení, ale podstatně přesahuje i úrokovou sazbu uplatňovanou v té době bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček.

36. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 o. z. vedle práva na zaplacení pohledávky i právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud při určení splatnosti vyšel z toho, že nájem nebyl prodloužen, přičemž jak bylo uvedeno shora nájemce platí nájemné předem za každý měsíc, a to nejpozději do pátého dne příslušeného platebního období (§ § 2251 odst. 1 o. z.), žalovaný se tak dostal do prodlení vždy 6. den v měsíci předcházející platebnímu období. Je pak věcí žalobkyně odkdy požaduje úrok z prodlení. Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to od okamžiku, jak požadovala žalobkyně, neboť toto neodporuje zákonné úpravě.

37. Ohledně náhrady škody způsobené žalovaným na bytě soud uzavřel, že žalovaný porušil svoji smluvní povinnost, tedy je odpovědný za škodu podle ustanovení § 2913 o. z. Jelikož se jedná o odpovědnost objektivní, soud zkoumal pouze zda žalovaný porušil svou smluvní povinnost, zda vznikla škoda a zda je zde příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody, případně zda je zde liberační důvod podle ustanovení § 2913 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě bylo stanoveno, že žalovaný v bytě nesmí provádět žádné významné změny, včetně stavebních prací, dále, že je povinen nahradit veškeré škody, které vznikly na bytě a dále, že byt má předat ve stavu, v jakém jej převzal, tak žalovaný tyto smluvní povinnosti porušil, když soud má za prokázané, že žalovaný způsobil škody v bytě (poškození lišt, znečištění stěn), dále prováděl stavební práce (vrtání do stěn a zásahy do elektroinstalace) a dále nepředal byt ve stavu v jakém jej převzal (nepořádek v bytu při předání), žalobkyně tak musela vynaložit náklady k odstranění těchto nedostatků, konkrétně 13 438 Kč na opravu lišt, 6 011 Kč za úklid bytu, 59 400 Kč za výmalbu bytu, 18 152 Kč za opravu elektroinstalace a její revizi (vše dle doložených faktur), čímž žalobkyni vznikla škoda ve výši vynaložených nákladů, celkem tedy 97 001 Kč. Kdyby žalovaný neporušil své smluvní povinnosti, žalobkyně by nebyla musela tyto náklady vynaložit, tedy je zde dána příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti žalovaného a vznikem škody žalobkyni. Zároveň není naplněn liberační důvod, jelikož žalovaný tento důvod neprokázal, respektive netvrdil nic, když se k žalobě nevyjádřil.

38. Soud tak žalobě ohledně částky 97 001 Kč rovněž vyhověl.

39. Ohledně nedoplatku služeb a energií soud uvádí, že z vyúčtování záloh na služby za rok [Anonymizováno] má soud za prokázané, že skutečné náklady žalovaného byly v celkové výši 4 213,55 Kč. Na zálohách za rok [Anonymizováno] žalovaný neuhradil ničeho. Na zálohách za rok [Anonymizováno] po započtení přeplatku za rok [Anonymizováno] ve výši 2 823 Kč žalovaný žalobkyni dluží částku 1 390,55 Kč, přičemž žalobkyně v daném řízení nárokuje částku 1 067 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné části (nepatrný neúspěch v podobě příslušenství a jistiny ve výši 545 Kč), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 518,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 354 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do [datum] (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 187 065 Kč sestávající z částky 8 620 Kč za každý ze dvou úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 310 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) uvedený v ustanovení § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 450 Kč ve výši 7 714,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

41. Nad rámec shora uvedené soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal úkon za částečné zpětvzetí žaloby, když tento úkon byl činěn z důvodu špatného výpočtu učiněného žalobkyní, přičemž částečný neúspěch žalobkyně soud nezohlednil, když aplikoval ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.

42. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší neshledal důvody.

Poučení