10 C 178/2024 - 85

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 43 125 Kč, takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 43 125 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 100 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení o vypořádání společného jmění manželů. Žalobu odůvodnil tím, že v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] – [Anonymizováno] pod sp. zn. [sp. zn.] vystupoval žalobce rovněž jako žalobce. Naříkané řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]. Žalobce žalovaný nárok u žalované uplatnil dne [datum].

2. Usnesením ze dne [datum] soud částečně zastavil řízení co do částky 56 875 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, které žalobce odůvodnil tím, že dne [datum] obdržel stanovisko žalované, na základě kterého mu přiznala odškodnění ve výši 56 875 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum]. Žalovaná na nárok žalobce dobrovolně plnila částku 56 875 Kč, kterou mu přiznala stanoviskem ze dne [datum]. Uvedla, že naříkané řízení trvalo 6 let a 5 měsíců. Vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení. Základní částku pak ponížila o 30 % z důvodu složitosti projednávané věci a že řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy.

4. Soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň žalovaná s tímto postupem souhlasila a žalobce se k výzvě soudu nevyjádřil, přičemž byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum], což ostatně i vyplývá z potvrzení o přijetí podání (čl. 4 odškodňovacího spisu).

6. Ze spisu [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [sp. zn.] bylo zjištěno: dne [datum] byla u Okresního soudu [adresa] – [Anonymizováno] podána žaloba žalobcem (ve zdejším řízení vystupující rovněž jako žalobce) na vypořádání společného jmění manželů, když předmětem daného řízení učinil movité věci, finanční prostředky, závazky, vnosy ze společného jmění manželů na výlučný majetek žalované. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] byl zaplacen soudní poplatek. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení s výzvou k vyjádření k žalobě. Dne [datum] byl dán pokyn k vyvěšení písemnosti na úřední desce. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] byl dan pokyn k vyvěšení písemnosti na úřední desce. Dne [datum] bylo jednání odročeno z [datum] na [datum] z důvodu žádosti žalobce. Dne [datum] byl dán pokyn k vyvěšení písemnosti na úřední desce. Dne [datum] proběhlo jednání, kde bylo následně vyhlášeno usnesení o stanovení 45denní lhůty k doplnění žaloby a jednání bylo odročeno na neurčito. Dne [datum] podal žalobce doplnění žaloby. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení s výzvou k vyjádření k žalobě. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení s výzvou k vyjádření k vyjádření žalované. Dne [datum] podal žalobce vyjádření. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení s výzvou žalované k vyjádření. Dne [datum] podala žalovaná vyjádření. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení s výzvou žalované k vyjádření. Dne [datum] podala žalovaná vyjádření. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] byli účastnici vyrozuměni o nekonání jednání nařízené na den [datum] z důvodu pandemie. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání, následně bylo jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] byli účastníci vyrozuměni o nekonání nařízeného jednání na den [datum] z důvodu pandemie. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení s výzvou na účastníky v jakém stavu je stav mimosoudního řešení věci. Dne [datum] podal žalobce sdělení. Dne [datum] podala sdělení žalovaná. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o nařízení prvního setkání s mediátorem a za tím účelem bylo řízení přerušeno na dobu 3 měsíců. Dne [datum] sdělil ustanovený mediátor, že účastníci řízení se zúčastnili mediace. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání, kde bylo vyhlášeno několik usnesení o částečném zastavení řízení, když žalobce do některých položek, které učinil předmětem vypořádání vzal žalobu zpět, přičemž žalovaná s částečným zpětvzetím souhlasila, následně bylo vyhlášeno usnesení o odročení jednání na [datum] za účelem dalšího dokazování. Dne [datum] proběhlo jednání, následně bylo jednání odročeno na [datum] za účelem dalšího dokazování. Dne [datum] podal sdělení žalobce. Dne [datum] proběhlo jednání, následně bylo vyhlášeno usnesení o odročení jednání na [datum] za účelem dalšího dokazování. Dne [datum] proběhlo jednání, následně bylo vyhlášeno usnesení o odročení jednání na [datum] za účelem dalšího dokazování. Dne [datum] byla podána žádost žalobce. Dne [datum] proběhl výslech svědka dožádaným Okresním soudem v [Anonymizováno]. Dne [datum] podal žalobce žádost o odročení jednání. Téhož dne bylo jednání nařízené na [datum] odročeno na [datum], a to z důvodu na straně žalobce. Dne [datum] proběhlo jednání, následně bylo jednání odročeno na [datum] za účelem dalšího dokazování. Dne [datum] podal žalobce žádost o odročení, téhož dne bylo jednání odročeno z [datum] na [datum] a to z důvodu na straně žalobce. Dne [datum] podala žalovaná žádost o odročení jednání. Dne [datum] byl vyhotoven úřední záznam o tom, že jednání odročeno nebude. Dne [datum] proběhlo jednání, kde bylo vyhlášeno usnesení o povinnosti žalobce a žalované doplnit tvrzení, označit důkazy a doplnit otázky na policejní orgán, a to ve lhůtě 15 dní, následně bylo jednání odročeno na [datum] za účelem doplnění tvrzení, důkazů a dokazování. Dne [datum] žalovaná doplnila tvrzení a důkazy. Dne [datum] doplnil žalobce tvrzení a důkazy. Dne [datum] proběhlo jednání, následně bylo vyhlášeno usnesení o odročení jednání na [datum] za účelem dalšího dokazování. Dne [datum] proběhlo jednání, následně bylo jednání odročeno na [datum] za účelem vyhotovení závěrečných návrhů a rozhodnutí ve věci. Dne [datum] zaslala žalovaná závěrečný návrh. Dne [datum] zaslal závěrečný návrh žalobce. Dne [datum] proběhlo jednání, kde byl vyhlášen rozsudek. Dne [datum] byla vyhotovena žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku z důvodu mimořádné pracovní vytíženosti, nepřítomnosti na pracovišti a obtížnosti věci, téhož dne bylo žádosti vyhověno a lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] podal žalobce blanketní odvolání do rozsudku. Dne [datum] podal žalobce doplnění odvolání. Dne [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] byl soudní poplatek zaplacen. Dne [datum] podala žalovaná vyjádření k odvolání žalobce. Dne [datum] byl spis předložen Krajskému soudu v [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] podal žalobce sdělení k výzvě soudu, zároveň žalobce požádal o odročení jednání. Dne [datum] bylo jednání odročeno na [datum] z důvodu na straně žalobce. Dne [datum] proběhlo jednání. Téhož dne bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání. Dne [datum] proběhlo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] podala žalovaná dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení s výzvou žalované k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne [datum] žalovaná zaplatila soudní poplatek. Dne [datum] podal žalobce vyjádření k dovolání žalované. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dne [datum] Nejvyšší soud vydal usnesení, kterým odmítl dovolání, které nabylo právní moci dne [datum].

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Předmětné řízení vůči žalobci trvalo od [datum], kdy došla žalobu na soud, a trvalo do [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1508/2011), nicméně žalobce omezit samotnou naříkanou délku řízení do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu. Soud tak vyšel z celkové délky řízení od [datum] do [datum], neboť je vázán podanou žalobou. Celková délka naříkaného řízení, jak ji u soudu uplatnil žalobce, trvala 6 let.

14. Lze tak shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když již ze samotné délky řízení je patrné, že tato délka je nepřiměřená, k tomu je rovněž třeba i zohlednit to, že v posuzovaném řízení došlo k prodlevám, přičemž tyto prodlevy by samy o sobě vedly k závěru o nepřiměřené délce řízení, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. S přihlédnutím na shora uvedené není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé.

15. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), i sama žalovaná žalobce finančně odškodnila.

16. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

17. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající 9 let a 7 měsíců (resp. doba řízení, kterou sám žalobce ohraničil, že za ni chce být odškodněn) bude odškodňováno základní částkou 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

18. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12).

19. Základní částku 75 000 Kč (81 250 Kč - pokud by soud nezohlednil omezenou délku řízení, jak k ní přistoupil žalobce, a vyšel by z celkové délky řízení, kdy řízení skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí vydané v dané věci) pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – řízení bylo složitější po stránce skutkové i hmotněprávní, když předmětem řízení byla žaloba o vypořádání společného jmění manželů. Již samo řízení o vypořádání společného jmění manželů je po hmotněprávní a skutkové stránce složité, kdy obě strany mohou v daném řízení navrhovat majetek, který bude mezi nimi vypořádán. Žalobce pak v daném řízení učinil i předmětem vypořádání vnosy do výlučného jmění majetku žalované, což rovněž samotné řízení o vypořádání zkomplikovalo. Žalobce pak v průběhu řízení doplňoval skutková tvrzení a důkazy, v průběhu řízení pak i částečně měnil předmět řízení. Bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování k jednotlivým položkám, které byly předmětem vypořádání, v řízení bylo i provedeno dožádání jiným soudem, u kterého byl vyslýchán svědek. Soud se snažil účastníky vést ke smírnému vyřešení sporu, pročež v průběhu řízení i nařídil účastníkům mediaci, kdy řízení bylo na dobu 3 měsíců přerušeno. Námitka žalobce, že soud v dané fázi nemusel nařizovat mediaci není v naříkaném řízení namístě, neboť v odškodňovacím řízení ve vztahu k samotné délce řízení nemůže soud posuzovat účelnost daného postupu soudu, pročež ji tak nemůže ani hodnotit jako případný průtah v řízení. V řízení bylo rozhodováno i na všech stupních soudní soustavy, a to 1krát soudem I. stupně, 1krát soudem odvolacím a 1krát soudem dovolacím, když i před odvolacím soudem probíhalo dokazování, když před odvolacím soudem proběhla celkem [hodnota] jednání. Z důvodu rozhodování na všech třech stupních soudní soustavy (resp. 2 stupňů, když soud vyjde z toho, že žalobce v daném řízení neuplatnil délku řízení před dovolacím soudem) a složitosti věci, soud přistoupil k ponížení základní částky. Soud dále uvádí, že účastníkům řízení sice nemůže být kladeno k tíži, že využívají svých procesních práv, na druhou stranu žalované nemůže být kladeno k tíži, že řízení se o řádné vyřízení těchto opravných prostředků nutně o nějakou dobu prodlouží. Soud pak v neposlední řadě uvádí, že samotná délka řízení byla i nepatrně ovlivněna tím, že dané řízení muselo být i 2krát odročeno z důvodu v té době probíhající pandemie Covid-19, když tuto skutečnost nelze přičítat k tíži státu. Soud tak pro dané kritérium modifikoval základní částku snížením o 30 %. - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) – soud uzavírá, že žalobce se na celkové délce řízení podílel i částečně negativně, když opakovaně žádal o odročení – celkem 4krát. Žalobce tak žádal o odročení v četnosti, kterou z pohledu soudu již lze označit za komplikující řízení, když s ohledem na počet jednání tento rozsah žádostí o odročení nelze chápat jakožto běžný. Žalobce pak na druhou stranu k urychlení řízení nikterak nepřispěl a soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění modifikoval snížením o 5 %. - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – pokud jde o kritérium postupu soudu během řízení, soud shledal, že soud postupoval ve věci částečně nekoncentrovaně a docházelo k mírným prodlevám v průběhu řízení, a to v první polovině řízení, kdy soud opakovaně přeposílal jednotlivá vyjádření účastníků řízení, aniž by již ve věci nařídil jednání, soud pak i v dané části řízení shledal nepatrný průtah, a to konkrétně: dne [datum] byl dán pokyn k vyvěšení písemnosti na úřední desce a až dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž soud mohl tyto úkony učinit současně. Jiné průtahy soudem v daném řízení nebyly shledány. Prodleva způsobená při vyhotovení rozsudku, kdy soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, je opodstatněná, a to vzhledem k obtížnosti věci. Ohledně přerušení z důvodu mediace pak soud odkazuje na předchozí odstavec, kdy se otázce přerušení věnoval. Soud tak proto základní částku odškodnění pro dané kritérium navýšil o 5 %. - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení tak soud shledal pro žalobce jako standartní, když se jednalo o žalobu majetkového charakteru, nebyl tak důvod pro jeho zvýšení, soud ani neshledal důvody pro jeho snížený význam. K tomu soud dále doplňuje, že ani sám žalobce netvrdil zvýšený význam řízení.

20. Základní odškodnění ve výši 75 000 Kč (resp. 81 250 Kč – pokud by soud nezohlednil omezenou délku řízení, jak k ní přistoupil žalobce, a vyšel by z celkové délky řízení, kdy řízení skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí vydané v dané věci) je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponížit o 30 % na výsledných 52 500 Kč (resp. 56 875 Kč - pokud by soud nezohlednil omezenou délku řízení, jak k ní přistoupil žalobce, a vyšel by z celkové délky řízení, kdy řízení skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí vydané v dané věci). Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku ve výši 56 875 Kč, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

22. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálů po 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. K tomu soud dále uvádí, že nárok žalobce byl u žalované uplatněn dne [datum], přičemž k částečnému zpětvzetí žaloby došlo v důsledku vydání stanoviska žalované ze dne [datum]. Žalovaná tak dobrovolně plnila v šestiměsíční lhůtě určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku žalobce u žalované. Částečně zpětvzetí žaloby ze strany žalobce tak nelze hodnotit, že bylo způsobeno pro chování žalované (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), pročež soud přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení