10 C 18/2022-96

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za níž jedná [anonymizováno 8 slov] [adresa] o zaplacení 548 283 Kč s přísl. a omluvu takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje, co do požadavku žalobkyně na úhradu úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 548 283 Kč od [datum] do [datum].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 278 465,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaslat žalobkyni písemnou omluvu ve znění:„ [Žalovaná] [anonymizováno] [stát. instituce] se tímto omlouvá paní [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], bytem [adresa žalobkyně], že soudy České republiky v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], a před dalšími soudy v téže věci, nepřiměřenou délkou řízení, jejichž byla paní [celé jméno žalobkyně] účastníci, porušily právo paní [celé jméno žalobkyně] na spravedlivý proces.“, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá, co do požadavku na úhradu částky 269 817,10 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, a dále co do požadavku na omluvu v části, kde žalobkyně požaduje formulaci omluvy o jednání soudů obecně v rozporu s ústavním pořádkem a v rozporu s dalšími právními předpisy České republiky a v části, kde žalobkyně žádá formulaci omluvy o závažných průtazích a označení nepřiměřenosti délky naříkaného řízení za zcela zjevně nepřiměřené.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 456 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně (dále též i jen„ žalobce“) se podanou žalobou domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, a to ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že řízení bylo zahájeno [datum] a ukončeno dne [datum], přičemž již jen z délky řízení se podává, že toto trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalobce rekapituluje průběh naříkaného řízení, uvádí, že se jednalo o žalobu bývalého zaměstnavatele proti žalobci v naříkaném řízení v pozici žalované, jíž se tamní žalobce domáhal náhrady škody v souvislosti s poskytnutými úvěry. Žalobce namítá, že postup soudu I. instance byl velice liknavý, že žalobce vynakládal zvýšené úsilí k tomu, aby řízení bylo skončeno, a zdůrazňuje význam řízení pro žalobce jakožto sporu pracovněprávního, a i s ohledem na částku, jejíž úhrada byla po žalobci nárokována. Žalobce rovněž namítá, že spis byl 3,5 roku u žalované a že tato tak zkomplikovala průběh dovolacího řízení. Žalobce uvádí, že proti němu byla zahájena i jiná řízení bývalým zaměstnavatelem a tato byla předmětem odškodňovacích řízení u soudu zdejšího pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. V tomto případě se však nejedná o řízení souběžná a nehrozí tak duplicitní odškodnění. Za nesprávný úřední postup pak žalobce požaduje finanční odškodnění ve výši 548 283 Kč a dále omluvu, jejíž text v žalobě formuluje.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum]. Žalovaná uzavřela, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená. Žalovaná poskytla žalobci omluvu, a dále právě nefinanční odškodnění ve formě konstatování porušení práva. Žalovaná namítala, že význam řízení pro žalobce byl snížený minimálně od roku [rok], kdy došlo k vyloučení části nároku do dalších 7 řízení a naříkané řízení se nadále vedlo pouze o částku cca 350 000 Kč, přičemž k dalšímu snížení významu došlo v roce [rok], kdy zbývající obdobná řízení zahájená vůči žalobkyni v pozici žalované v tamních řízeních byla ve fázi dovolacího řízení pro žalobce neúspěšná, tedy žalobkyni v naříkaných řízeních v pozici žalované bylo zřejmým, že i výsledek tohoto řízení bude pro ni příznivý. Pokud jde o poskytnutou omluvu, pak žalovaná tuto považovala za dostačující.

3. Na jednání konaném dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět, pokud jde o úroky z prodlení od [datum] do [datum], a soud proto výrokem I. v této části řízení s odkazem na § 96 o. s. ř. zastavil.

4. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnil, a to dne [datum].

5. Ze stanoviska ministerstva spravedlnosti ze [datum] pak soud zjistil, že žalovaná se žalobci omluvila za nesprávný úřední postup, avšak nikoliv ve vztahu k řízení naříkanému, ale k řízení vedenému Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka].

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne [datum] byla podána žaloba žalobcem [právnická osoba] proti celkem 7 žalovaným, [anonymizováno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], a konečně jako sedmá žalovaná [celé jméno žalobkyně]. Žalobkyně se domáhá po jednotlivých svých zaměstnancích částek, které měly tvořit škodu, spočívající v nevymahatelných pohledávkách, konkrétně za klientem banky, který je souhrnně označován jako [právnická osoba] a [právnická osoba], jedná se o několik obchodních případů. Samotná žaloba čítá 98 stran a ve vztahu k žalované [celé jméno žalobkyně] je nárokováno zaplacení 1 672 432,07 Kč. Součástí žaloby jsou návrhy na vydání předběžného opatření vůči některým ze žalovaných. Dne [datum] soud zamítá návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením z [datum] soud vyzývá žalobce, aby odstranil vady podané žaloby, pokud jde o vykonatelnost verdiktu. Žalobce tak činí [datum]. Žalobce se odvolává proti zamítnutí předběžného opatření [datum]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] Městský soud v Praze usnesením ze [datum] ruší usnesení soudu prvé instance, věc mu vrací k dalšímu řízení pokud jde o předběžné opatření. Žalovaná 2. [anonymizováno] [příjmení] se vyjadřuje k žalobě [datum]. Soud [datum] znovu zamítá návrh na vydání předběžného opatření. Žalované se poté vyjadřuje [datum], konkrétně [anonymizováno] [příjmení]. Žalobce se odvolává proti zamítnutí předběžného opatření [datum] Městský soud v Praze potvrzuje zamítnutí předběžného opatření [datum]. Usnesením z [datum] je uloženo žalovaným, aby se vyjádřili k podané žalobě. [Žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] je žaloba a usnesení obsahující výzvu k vyjádření doručeno dne [datum]. Žalovaná [příjmení] se vyjadřuje [datum], žalovaný 1. – [datum], poté se znovu vyjadřuje žalovaná 2. – [datum]. Žalovaná 3. se vyjadřuje [datum]. Dne [datum] se vyjadřuje žalovaná5. Žalovaná 7., tj. [celé jméno žalobkyně] se vyjadřuje [datum] [celé jméno žalobkyně] se vyjadřuje poté ještě [datum] [datum] je podán návrh na přerušení řízení ze strany žalobkyně. Usnesením ze dne [datum] přerušuje Obvodní soud pro Prahu 1 řízení do pravomocného skončení trestního řízení ve věci obžalovaných, konkrétně žalovaných v civilním řízení. Trestní řízení je vedeno Městským soudem v Praze pod sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná 7. napadá rozhodnutí o přerušení řízení odvoláním [datum]. Usnesením ze [datum] je vyzýván žalobce soudem k odstranění vad žaloby. Žalobce činí změnu návrhu [datum]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum]. Tento rozhoduje usnesením ze [datum] tak, že se ruší usnesení, kterým bylo řízení přerušeno. [celé jméno žalobkyně] se vyjadřuje [datum]. Žalovaná 1. vznáší námitku promlčení [datum] žalovaní postupně doplňují svá vyjádření. [celé jméno žalobkyně] tak činí [datum]. Soud komunikuje se žalovanými ohledně zmocnění jejich zástupců k zastupování. [datum] podává žalobce další návrh na přerušení řízení. Usnesením ze dne [datum] soud řízení přerušuje do doby skončení trestního řízení vůči žalovaným. [celé jméno žalobkyně] se odvolává [datum]. Věc je předložena městskému soudu [datum] Odvolací soud rozhoduje [datum] tak, že se řízení nepřerušuje, v tomto směru mění rozhodnutí soudu I. instance. Paní [celé jméno žalobkyně] se poté vyjadřuje [datum], navrhuje vydání částečného rozsudku. Žalobce doplňuje své vyjádření [datum]. Soud poté kontaktuje žalobce ohledně doplnění žalobních tvrzení [datum]. Žalobce zasílá vyjádření [datum]. Žalovaní se průběžně vyjadřují. Je řešeno konkursní řízení ve vztahu k paní [jméno] [příjmení], a to v [anonymizováno] [rok]. Druhá žalovaná se poté vyjadřuje [datum]. Paní [celé jméno žalobkyně] se vyjadřuje [datum], a to k doplnění podání žalobce. Jednání ve věci se koná [datum]. Soud vyzývá žalobce, aby doplnil svá tvrzení, označil důkazy ohledně toho, jaká výše újmy vznikla z jednotlivých akreditivů. Jednání je pak odročeno na [datum]. Návazně na toto jednání se žalovaní vyjadřují. Soud poté vyzývá žalobce znovu [datum] k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k vyjasnění škody, kterou uplatnil v trestním řízení, a škody uplatněné v řízení civilním. Žalobce žádá o prodloužení lhůty [datum]. Soud poté znovu vyzývá žalobce usnesením z [datum], aby specifikoval svá tvrzení ohledně podané žaloby. Žalobce se k výzvě soudu vyjadřuje [datum]. Žalovaný 1. se vyjadřuje k doplnění žaloby [datum]. Žalobce poté podává návrh na přerušení řízení [datum]. Řízení je přerušeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 z [datum]. Žalovaná se odvolává, míněno [celé jméno žalobkyně], odvolávají se dále i další žalovaní, a tato odvolání poté doplňují v průběhu [anonymizováno] [rok]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum]. Spis je vrácen bez věcného vyřízení [datum], neboť chybí jeden z dokladů o doručení napadeného rozhodnutí. Žalobce podává [datum] návrh na opravu chyby v napadeném usnesení a v [anonymizováno] [rok] se žalobce vyjadřuje k odvolání proti přerušení řízení ze strany žalovaných. Věc je poté znovu předložena odvolacímu soudu a tento rozhoduje usnesením ze dne [datum] tak, že mění prvoinstanční rozhodnutí tak, že se řízení nepřerušuje. Soud komunikuje v [anonymizováno] [rok] se žalobcem ohledně toho, zda pohledávky uplatňuje v konkursních řízeních a v jakých. Žalobce se vyjadřuje v [anonymizováno] [rok] ke stavu konkursních řízení. Jednání se koná [datum], soud připouští změnu žaloby, soud odročuje jednání za účelem zvážení dalšího procesního postupu, zejména pokud jde o otázku rozdělení řízení ve vztahu k jednotlivým škodním případům. Žalobce se vyjadřuje k procesnímu postupu soudu [datum], paní [celé jméno žalobkyně] se vyjadřuje [datum]. Soud usnesením ze dne [datum] vyzývá dva z bývalých klientů [anonymizována dvě slova] k vyjádření, jak byly uplatněny pohledávky. Soud poté usnesením z [datum] ukládá dvěma společnostem pořádkovou pokutu, neboť neposkytly potřebnou součinnost. Ve věci se vyjadřuje poté žalovaný [příjmení], a to [datum]. Žalobce se vyjadřuje [datum]. Ve spise jsou poté založeny vyčíslení nákladů zastoupení a závěrečné návrhy v písemné podobě některých účastníků. Ve spise je poté založen rozsudek z [datum], kterým Obvodní soud pro Prahu 1 pod čj. [číslo jednací] rozhodl tak, že se zamítá žaloba vůči všem žalovaným, a to rovněž ve vztahu k žalované [celé jméno žalobkyně], v té době již na zaplacení částky 349 218 Kč. Žalobkyně podává odvolání [datum]. Soud vyměřuje soudní poplatek [datum]. Žalovaní se vyjadřují k podanému odvolání žalobkyně, a to postupně všichni, paní [celé jméno žalobkyně] se vyjadřuje k odvolání [datum]. Žalobce upozorňuje v podání z [datum] na neúplnost soudního spisu s tím, že se mu nepodařilo dohledat protokoly z jednání konaných ve dnech [datum] a [datum]. Ve spise je pak na čl. 733 založen protokol o jednání z [datum], který předcházel vydání rozhodnutí ve věci. Z tohoto se podává, že na tomto jednání byly čteny listinné důkazy, řízení koncentrováno a předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen rozsudek tak, jak jej soud již konstatoval. Dále je založen protokol z [datum], tj. z jednání předcházejícího, ve kterém se účastníci vyjadřovali, a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování. Žalobkyně se poté ve věci vyjadřuje [datum]. Jednání odvolacího soudu se koná [datum], na tomto je vyhlášen rozsudek. Rozsudek Městského soudu v Praze je založen pod čj. [číslo jednací], je z [datum rozhodnutí], a tímto se potvrzuje rozsudek soudu I. stupně, kterým byla žaloba zamítnuta. Na tomto rozsudku je vyznačena doložka právní moci k [datum]. Žalobkyně podává dovolání proti tomuto rozsudku [datum]. Soud vyzývá strany k vyjádření k dovolání a žalobce k platbě soudního poplatku. Žalovaní se vyjadřují k podanému dovolání, konkrétně paní [celé jméno žalobkyně] [datum]. Věc je předložena dovolacímu soudu [datum]. Zástupce žalované 2. paní [jméno] [příjmení] pak sděluje Nejvyššímu soudu, že žalovaná 2. zemřela [datum]. Dovolací řízení je pak Nejvyšším soudem [datum] přerušeno do skončení dědického řízení po paní [příjmení]. Spis je poté vrácen [datum] soudu I. instance zpět s tím, aby byl znovu předložen, jakmile bude toto dědické řízení skončeno. Obvodní soud pro Prahu 1 poté kontaktuje notáře za účelem informace o výsledku dědického řízení, a to v [anonymizováno] [rok]. Dědici po paní [příjmení] kontaktují pak Nejvyšší soud s informacemi o ukončení dědického řízení v [anonymizováno] [rok] Nejvyšší soud ČR pak rozhoduje usnesením z [datum] tak, že v dovolacím řízení se pokračuje. Žalobkyně se poté vyjadřuje Nejvyššímu soudu [anonymizováno], [rok] k jeho výzvě z [datum], jedná se o otázku přihlášení pohledávek. Usnesením ze dne [datum] je poté dovolací řízení opět přerušeno, a to pro úmrtí pana [jméno] [příjmení], který byl jedním z dědiců po [jméno] [příjmení]. Spis je opět vrácen [datum] soudu I. instance s tím, že má být vrácen po skončení řízení dědického. K žádosti ministerstva spravedlnosti je tento spis zapůjčen [datum] ministerstvu. Ze spisu se pak podává, že spis byl vrácen [datum] ministerstvem Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Soud dotazuje notáře ohledně výsledku dědického řízení. Dne [datum] pak bere žalobce dovolání zpět. Věc je předložena dovolacímu soudu opětovně [datum]. Předchozí zpětvzetí dovolání žalobce se týkalo žalovaný 1,3,4,5,6,7, a žalobce poté předkládá soudu i zpětvzetí dovolání ve vztahu k žalovanému 2, a to dne [datum] s tím, že je předložena dohoda o vypořádání vzájemných vztahů účastníků řízení. Usnesením z [datum] pak Nejvyšší soud rozhoduje o tom, že bude pokračováno v dovolacím řízení po ukončení dědického řízení, a usnesením z [datum] pak Nejvyšší soud ČR dovolací řízení zastavuje s tím, že ukládá žalobkyni povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení, mimo jiné i žalované 8. [celé jméno žalobkyně]. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci k [datum].

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující. Jedná se o dědický spis, v rámci něhož bylo řešeno dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení]. Toto dědické řízení bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 z [datum]. Z obsahu spisu se podává, že v rámci dědického řízení byla prováděna lustrace majetku zesnulého. Bylo komunikováno se státními orgány a soukromými institucemi ohledně zjištění majetku zesnulého. Rovněž dědický soud komunikoval s Nejvyšším soudem. V rámci dědického řízení bylo zjištěno velké množství movitého majetku, který bylo třeba ocenit, jednalo se až o stovky kusů jednotlivých věcí. Dědické řízení pak končí usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5, čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci [datum].

8. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Jedná se o dědické řízení vedené po zesnulé paní [jméno] [příjmení]. Dědické řízení bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 z [datum]. V rámci tohoto dědický soud zjišťoval majetek zesnulé, a tento oceňoval. Jednalo se o věci nemovité, finanční prostředky na účtech, desítky movitých věcí. Rovněž v rámci dědického řízení byla řešena otázka vypořádání společného jmění manželů. Dědické řízení poté končí usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum], které nabývá právní moci [datum]. V rámci tohoto pak je ještě vydáno opravné usnesení, pokud jde o specifikaci nemovitých věcí, a to dne [datum], toto nabývá právní moci [datum].

9. Z žaloby, která byla podaná žalobkyní u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. [číslo jednací], a dále ze žaloby podané žalobkyní a vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] a z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že žalobkyně se vůči [žalované] [anonymizováno] [stát. instituce] domáhala odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, které proti ní zahájila [právnická osoba], jakožto bývalý zaměstnavatel žalobkyně, přičemž se po žalobkyni v tamním řízení v pozici žalované domáhala náhrady škod, které měla společně s dalšími zaměstnanci příslušného odboru banky způsobit tím, že poskytli úvěry, které jsou nyní nevymahatelné. Soud má z těchto žalob a rozhodnutí však za zjištěné, že v obou těchto kompenzačních řízeních byly řešeny jiné poskytnuté úvěry, tedy předmětem těchto jiných naříkaných řízení, které byly posuzovány v těchto jiných kompenzačních řízeních, byly jiné skutkové okolnosti, které se týkaly poskytnutí jiných konkrétních úvěrů. Soud tak z tohoto činí závěr, že v tamních naříkaných řízeních nebyly řešeny ani otázky tytéž, ani otázky, které by byly bezprostředně významné pro rozhodnutí ohledně zdejšího naříkaného spisu, neboť každé z těchto naříkaných řízení bylo zahájeno žalobou s individuálními skutkovými okolnostmi, které se pouze typově shodovaly, nicméně nebylo jednoznačným, že výsledek jednoho z těchto řízení musí nutně být rozhodujícím pro výsledek jiného naříkaného řízení.

10. Soud zamítl návrh na provedení důkazu spisem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], sp. zn. 20 [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], když žalobce těmito spisy chtěl prokazovat, že jím požadované odškodnění je porovnatelné s odškodněními poskytnutými v jiných případech, k čemuž soud doplňuje, že pro odškodnění nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení toto není relevantní, neboť odškodnění se v těchto případech odvíjí od pravidel stanovených v stanovisku Nejvyššího soudu [stanovisko NS], které není založeno na porovnávacím principu. Na jednání konaném dne [datum] pak žalobce uvedl, že netrvá na provedení důkazů zbývajícími označenými spisy, tj. spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka] až [spisová značka], a ani na provedení důkazů spisy Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka].

11. Soud ve věci nehodnotil duplicitně listiny, které se týkají naříkaného řízení, a dále soud ve věci nehodnotil listiny, které se týkají odškodnění [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [žalovaná], neboť jak uvedeno, porovnání s tímto případem není pro posouzení adekvátní výše odškodnění pro žalobce v tomto řízení relevantním. Konečně soud nehodnotil ani formulaci omluv, jak tyto byly žalobkyni poskytnuty v jiných kompenzačních řízeních, neboť pro formulaci omluvy v řízení zdejším je relevantním obsah naříkaného spisu, od nějž se případná omluva odvíjí.

12. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

13. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

18. Soud vyšel při právním posouzení věci dále z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1437/2019. Z tohoto se podává, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je nezbytné nejprve určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení. Vždy je přitom třeba vycházet z celkové délky řízení, nikoli jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu. Zásadně je tedy třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

19. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum] (doručení žaloby k vyjádření) do [datum] (právní moc posledního rozhodnutí, tj. rozhodnutí NS), tj. trvalo 17 let a 9 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

20. Pokud jde o okamžik, od kterého má soud za to, že došlo k zahájení řízení ve vztahu k žalobkyni, nemá soud (viz výše) za prokázané, že by se žalobkyně konkrétně o posuzovaném řízení dozvěděla před tím, než jí byla dne [datum] doručena žaloba k vyjádření. Obecné povědomí žalobkyně o tom, že její bývalý zaměstnavatel vymáhá škody z tvrzených porušení pracovněprávních povinností po svých zaměstnancích, což dopadá i na postavení žalobkyně, přitom samo o sobě nelze považovat za počátek běhu posuzovaného řízení vůči žalobkyni, když smyslem odškodnění je právě odčinění újmy, jež poškozenému vznikla právě ve vztahu ke konkrétnímu řízení, s jehož detaily byl poškozený zcela konkrétně seznámen a od nichž se teprve může jeho újma odvíjet (je mu známo proč přesně je žalován, o jakou částku, nakolik je argumentace relevantní, že se skutečně řízení dostane do stádia zaslání žaloby žalovaným k vyjádření apod.). K námitce žalobkyně, že je třeba zohlednit délku řízení již od jeho počátku podáním žaloby je třeba uvést, že obecně platí, že rozhodný počátek řízení je spojován s jeho počátkem dle procesních předpisů, posun rozhodného počátku je výjimkou z pravidla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka]). U žalovaného v soudním řízení je třeba za počátek rozhodné doby brát okamžik, kdy se o zahájení řízení dozvěděl, tzn. doručením žaloby. Podstatné je, že sama tvrzená a prokazovaná okolnost, že mezi pracovníky [anonymizováno] (žalobce požadujícího škodu po zaměstnancích v naříkaném řízení) panovala obecně sdílená obava z podávaných žalob nebo to, že žalobkyně věděla, že vůči jinému spolupracovníkovi bylo zamítnuto vydání předběžného opatření, není onou relevantní skutečností, od které lze odvíjet srovnatelnou újmu, která odpovídá újmě z nejistoty z výsledku řízení, které trvá nepřiměřenou dobu a který je třeba kompenzovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). K poučení, kterého se žalobkyni dostalo dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. na jednání konaném dne [datum] žalobkyně žádná v tomto směru relevantní tvrzení neuvedla. Žalobkyně netvrdila například, že byla nahlížet do spisu před doručením žaloby, kdy se seznámila s obsahem žalobních tvrzení, z nichž je odvozována její odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavateli apod.

21. K uvedenému závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, a to zejména kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení, konkrétně soudu prvoinstančního. Zejména je třeba zohlednit skutečnost, že v prvních letech řízení došlo opakovaně k neúčelnému postupu soudu první instance, který rozhodoval celkem 3x o přerušení řízení do skončení probíhajícího trestního řízení, které bylo vedeno vůči žalovaným, a to i přesto, že byl takový postup odvolacím soudem vždy shledán nedůvodným. Tento postup soudu první instance je nutno shledat zcela zásadní pro to, že k samotnému rozhodnutí ve věci samé došlo až rozsudkem z [datum], tedy po více než 11 letech řízení. Na toto prvé rozhodnutí soudu prvé instance pak navazuje řízení odvolací a následně dovolací, které je poté již důvodně přerušeno pro procesní nástupnictví. Jakkoliv toto nelze přesně vyčíslit, lze uzavřít, že nebýt tohoto neefektivního přerušování řízení v prvých 10 letech jeho vedení, pak by nemusela nastat situace, kdy dovolací řízení trvalo od roku [rok] až do roku [rok] (což bylo zapříčiněné zejm. dvěma úmrtími účastníků řízení v této pozdější době vedení řízení), což se na celkové délce řízení podílelo zcela dominantním způsobem. Za další pochybení na straně soudu prvé instance lze považovat to, že nepostupoval zcela koncentrovaně při odstranění vad žaloby, když žalobce byl k jejich odstranění, to jest k doplnění skutkových tvrzení, jakož i k označení důkazních návrhů, vyzýván v průběhu řízení opakovaně, a to ještě několik let poté, co byla žaloba podána. Konečně za období průtahu je nutno označit i samotný konec naříkaného řízení, když druhé z dědických řízení, pro které bylo naříkané řízení přerušeno, končí s právní mocí k [datum], nicméně soudem prvé instance je vyžádán zapůjčený spis od Ministerstva spravedlnosti a následně předložen spis Nejvyššímu soudu tak, že o pokračování - v té době přerušeném dovolacím řízení - je rozhodnuto až usnesením ze dne [datum], tedy po více než 2 letech a 10 měsících. Všechny tyto skutečnosti, pokud jde o postup soudu prvé instance, pak vedou soud k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr pak nevyvrací ani vyhodnocení kritérií ostatních. Řízení bylo složitějším po všech jeho stránkách (viz níže), nicméně nikoliv natolik, aby bylo možno uzavřít, že celková délka řízení byla dána pouze a jen složitostí tohoto řízení. Právě naopak i přes vyšší složitost řízení bylo možno důvodně očekávat ukončení řízení naříkaného v době kratší. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, tak toto naopak hovoří potřebě ukončení řízení v době kratší, když žalobkyně činila úkony, které směřovaly k urychlení řízení (viz níže). A pokud jde o význam předmětu řízení, tak tento rovněž hovoří o závěru, že celkovou délku řízení je třeba považovat za již nepřiměřenou, neboť se jedná o řízení s typově zvýšeným významem, kde je třeba klást na rychlost těchto řízení zvýšený důraz.

22. Pokud jde o hodnocení řízení vložených, konkrétně obou dědických řízení vedených před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], pak v rámci těchto soud nesprávný úřední postup neshledal. Délka těchto řízení je odůvodněna tím, že v těchto byl zjišťován rozsah zůstavitelova majetku, tento oceňován, a lze uzavřít, že obě tato řízení odpovídala jak svou složitostí, tak jednáním zúčastněných osob, tak postupem soudu, tak jejich významem jejich délce v části, která byla pro naříkané řízení relevantní. Ve vložených řízeních tak soud důvody pro shledání nesprávného úředního postupu neshledal.

23. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu již v prvých letech vedení samotného řízení naříkaného, pak soud uzavírá, že ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku je odpovědnostní titul dán.

24. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

25. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

26. Soud se předně zabýval tím, zda u žalobkyně nedochází k duplicitnímu odškodnění. V tomto ohledu soud vyšel z judikatury dovolacího soudu ohledně odškodnění souběžně probíhajících řízení (např. NS sp. zn. 30 Cdo 1021/2010, sp. zn. 30 Cdo 348/2010), z níž se podává, že probíhají-li souběžně dvě nebo více soudních řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu, nikoli tedy jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení. Zohlednění souběžného průběhu úzce souvisejících řízení soud vyloučí nebezpečí duplicitního odškodnění za nepřiměřenou délku každého z nich.

27. Soud v tomto ohledu uzavírá, že odškodněním naříkaného řízení nedochází k duplicitnímu odškodnění žalobkyně za souběžně probíhající řízení ve smyslu citované judikatury Nejvyššího soudu. Předmětem jiných naříkaných řízení, které byly odškodňovány zdejším soudem, byla sice rovněž řízení, která zahájila [právnická osoba] vůči svým zaměstnancům, a to i ve vztahu k žalobkyni jako jedné ze žalovaných, nicméně jednalo se vždy skutkově o jinou škodu, tedy skutkově založenou na jiném konkrétním obchodním případu, který byl u [anonymizována dvě slova] řešen, a kde měla žalobkyně v pozici žalované rovněž pochybit. Nelze tak uzavřít, že tato jiná naříkaná řízení, která byla odškodňována v těchto jiných kompenzačních řízeních, by byla jednoznačně relevantní pro závěr o tom, zda bude žalobkyně v tomto naříkaném řízení úspěšná či nikoliv. Soud proto nemá za to, že odškodněním naříkaného řízení ve zdejším řízení by poskytoval duplicitní odškodnění.

28. Pokud jde o stanovení formy a výše zadostiučinění, pak soud předesílá, že senátem 10C Obvodního soudu pro Prahu 2 již byla řešena právě i žaloba žalobkyně, kterou se domáhala odškodnění za délku řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], přičemž soud pro účely odškodnění vychází, co do základu právního posouzení ze závěrů přijatých v této věci Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], neboť se co do průběhu obou naříkaných řízení jedná o průběh velmi obdobný (řešeno týmž senátem Obvodního soudu pro Prahu 1).

29. Za posuzované řízení v délce trvání 17 let a 9 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 293 122 Kč, když vycházel z částky 17 500 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 17 500 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 458 Kč za každý další měsíc řízení.

30. Tuto částku zvolil soud zejména s ohledem na to, že ji jakožto přiměřenou, tedy spravedlivou, označila v žalobě sama žalobkyně. Částka 17 500 Kč přitom představuje středovou částku odškodnění vymezenou stanoviskem Nejvyššího soudu, a toto odpovídá i tomu, že řízení výrazně přesáhlo dobu 10 let, nicméně nedosáhlo doby přesahující 20 let, a středová částka takto vymezeného rozmezí odpovídá i právě postupu soudu prvé instance v prvé části naříkaného řízení a nutnosti vyčkat skončení dědických řízení v druhé části naříkaného řízení, kterou již k tíži státu přičítat nelze. Rovněž takto zvolená středová částka odpovídá i zvýšené složitosti řízení, jakož i zvýšenému významu a chování žalobkyně, která se snažila řízení urychlit. Na druhou stranu nelze uzavřít, že by některé z těchto kritérií bylo natolik extrémní, že by odůvodňovalo právě přiznání částky základního odškodnění na horní hranici stanoveného rozmezí.

31. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Naříkané řízení bylo zvýšenou měrou skutkové složité a soud pro skutkovou složitost základní částku odškodnění ponížil o 10 %. Skutková složitost věci se projevila zejména množstvím skutkových tvrzení a skutků, z nichž se žalobou uplatněný nárok se stával. Toto se podává již jen z toho, že vylíčení nároku po skutkové stránce zabralo žalobci skoro 100 stran žaloby. V posledku toto pak vedlo i k tomu, že v pozdější fázi řízení bylo vyloučeno celkem 7 nároků do řízení samostatných (jejich odškodnění se však žalobkyně nedomáhá), a to právě proto, aby bylo možno v naříkaném řízení dospět k rozhodnutí ve věci - právě zjednodušením skutkové složitosti věci tím, že bude podstatná část nároků vyloučena do řízení samostatných. Skutková složitost věci se rovněž projevila tím, že žalobci se i přes veškeré úsilí nepodařilo po skutkové stránce v žalobě řádně skutková tvrzení vymezit a označit k nim důkazy, a žalobce musel být z tohoto důvodu soudem opakovaně vyzýván k doplnění žaloby. Řízení bylo dále nadstandardně složitým po stránce procesní a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění dále ponížil o 20 %. Procesní složitost věci se odvíjela právě zejména od toho, že na straně žalované vystupovalo celkem 7 žalovaných, na konci řízení pak žalovaných 8, což se po procesní stránce projevilo zejména tím, že soud musel zejména vyžádávat vyjádření od všech žalovaných, těmto zasílat k vyjádření všechny opravné prostředky, což řízení prodloužilo. V závěrečné fázi řízení pak došlo 2x k přerušení řízení pro úmrtí jedné ze žalovaných a jejího nástupce, což je nutno rovněž podřadit pod procesní složitost věci. S vyšším počtem účastníků pak souvisí i mnohost jejich skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Rovněž se na procesní složitosti řízení projevilo to, že soud musel opakovaně odstraňovat vady podané žaloby. Pokud jde o složitost právní, pak soud dále ponížil základní odškodnění o 10 %, neboť předmětem řízení byl nárok na náhradu škody odvíjející se od plnění pracovněprávních povinností žalobkyně v pozici žalované v naříkaném řízení vůči svému zaměstnavateli, přičemž obecně nároky na náhradu škody, navíc v oblasti pracovněprávní, jsou svou povahu složitější po stránce právního hodnocení výsledků dokazování. Toto se projevilo i tím, že v mnohosti skutkových tvrzení bylo pro soudy náročné právně vyhodnotit relevanci všech skutkových tvrzení tak, aby bylo možno posoudit již jen základní předpoklady pro úspěch žaloby, a to včetně podmínky, zda nárok není uplatněn předčasně, jak nakonec vyšlo najevo. Konečně soud základní částku odškodnění ponížil o 10 % pro počet soudních instancí, které se na řízení podílely, když ve věci rozhodoval jednou soud prvé instance, jednou soud odvolací a jednou soud dovolací, přičemž zejména z důvodu toho, že byly využity všechny tyto opravné prostředky, včetně podaného dovolání, které bylo nakonec vzato zpět, došlo k zásadnímu prodloužení naříkaného řízení, neboť dovolací řízení muselo být 2x přerušeno, tedy skutečnost, že se řízení vedlo na všech stupních obecné soudní soustavy se na délce řízení jednoznačně podílela, a to nikoliv způsobem, který by byl přičitatelný státu, když nedocházelo k rušení i rozhodnutí pro vady rozhodnutí soudů nižších instancí. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Pokud jde o procesní aktivitu žalobkyně v předmětném řízení, pak lze konstatovat, že právní zástupce žalobkyně byl v řízení aktivní, a to včetně podnětů, jimiž se snažil řízení urychlit, ať již žádostmi o nařízení jednání či vyjádřeními, které se týkaly procesního postupu soudu, a to ať už jde o otázky přerušení řízení, souvislosti civilního řízení s řízením trestním či nedostatku žalobních tvrzení Tato podání byla činěna účelně a skutečně ve snaze řízení urychlit. Soud tak uzavírá, že žalobkyně se snažila přispět k urychlení předmětu řízení a soud proto pro toto kritérium zvýšil základní částku odškodnění o 10%. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) Pokud jde o toto kritérium, pak soud pro něj dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu. Jak uvedeno výše, je však třeba shledat v postupu, zejména soudu prvé instance, závažnější pochybení v prvých letech vedení civilního řízení, kdy se soud prvé instance opakovaně pokoušel řízení přerušit i přes závěry odvolacího soudu, že toto přerušení možné není. Rovněž v závěru řízení došlo k nedůvodnému prodloužení tohoto řízení o více než 2 roky, když nebylo dostatečně rychle reagováno na to, že předmětné dědické řízení, do jehož skončení je naříkané řízení přerušeno, již pravomocně skončilo. Obecně pak lze konstatovat, že v době, kdy bylo ještě řízení vedeno před soudem prvé instance, pak soud nepostupoval koncentrovaně, opakovaně odstraňoval vady žaloby a rovněž jednotlivé úkony byly činěny v delších lhůtách, lze dohledat dlouhá období, kdy se pouze střídají vyjádření jednotlivých stran bez úkonu soudu. Soud proto uzavírá, že nad rámec závěru o tom, že pro postup soudu v naříkaném řízení je třeba shledat odpovědnostní titul, je třeba základní částku odškodnění ještě navýšit, a soud v tomto směru považuje za adekvátní navýšení o 25 %. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Typově šlo v naříkaném řízení o spor pracovněprávní povahy, o náhradu škody požadované zaměstnavatelem po zaměstnanci, a to nejprve v částce zhruba 1,6 miliónu Kč, v závěru řízení pak v částce cca 350 000 Kč jen na jistině. Typově se tak i dle judikatury ESLP jedná o řízení se zvýšeným významem, přičemž soud má za to, že ani skutečnost, že došlo před prvním rozhodnutím ve věci k vyloučení celkem 7 nároků do samostatných řízení, se význam řízení pro žalobkyni nesnížil, neboť stále bylo řízení vedeno o nárok svou povahou pracovněprávní, týkající se náhrady škody dosahující částek statisícových. Soud proto pro typový význam řízení zvýšil základní částku odškodnění o 20 %. Pokud jde o subjektivní význam řízení, pak soud naopak přistoupil ke snížení základní částky odškodnění o 10 % (srovnej NS sp. zn. 30 Cdo 2922/2012), a to vzhledem k tzv. sdílené újmě, kdy na straně žalovaných účastníků bylo celkem 7 zaměstnanců (před tím, než po [anonymizováno] [příjmení] do řízení vstoupili její dědici v dovolacím řízení), po kterých na základě stejného skutkového základu jejich zaměstnavatel [právnická osoba] požadoval jakožto po svých zaměstnancích odboru [číslo] náhradu škody za úvěry, které byly nikoliv řádně poskytnuty. I z tvrzení žalobkyně se přitom podává, že tito zaměstnanci újmu sdíleli, když žalobkyně tvrdila, že o řízení věděla právě od svých kolegů, tedy z tohoto soud má za zjištěné, že obavu o výsledek řízení nenesla žalobkyně sama, ale právě s osobami, které byly společně s ní zažalovány, a to až do konce samotného řízení.

32. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 5%. Vzhledem k tomu, že žalovaný neposkytl žádné finanční zadostiučinění, pak soud přiznal žalobkyni nárok na částku 278 465,90 Kč a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 269 817,10 Kč (548.283-278.465) soud žalobu zamítl.

33. Co se týká požadavku žalobkyně na vyslovení omluvy, pak soud uzavírá, že s ohledem na skutečnost, že žalovaná v rámci předběžného projednání nároku konstatovala porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces a žalobkyni se omluvila (ač chybně), nebylo v obecné rovině důvodu, aby se žalobkyni též neomluvila způsobem, který by sama žalobkyně shledala i pro ni přijatelným. Písemná omluva žalobkyni je v podstatě uznání pochybení orgánů soudů, z hlediska zásad slušnosti je takováto kompenzace na místě. Soud však zvolil poněkud jinou formulaci, než tak učinila žalobkyně tak, aby postihl jen podstatu porušení práva žalobkyně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4427/2011). Vzhledem k tomu, že žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] žalobkyni omluvu poskytla, avšak, patrně omylem, s chybným uvedením sp. zn. řízení, jehož se jinak žalobkyně rovněž účastnila (OSP1 [spisová značka] namísto sp. zn. [spisová značka]), pak soud žalobě vyhověl i v tomto požadavku, neboť omluvu žalované nelze považovat za dostačující. V části textu požadované omluvy, který soud nepovažoval za odpovídající odškodnění za pochybení žalované, pak soud žalobu zamítl, neboť omluva má směřovat k satisfakci za konkrétní pochybení, jeho konkrétním vyjádřením, což soud učinil.

34. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal důvodnou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem (8,05% p.a.), když tato je nižší, než byla k prvému dni prodlení výše zákonná (ta činila 11,75%), tedy žalobní požadavek je důvodný a soud nemůže přiznat žalobci více, než je žalobou žádáno. Vzhledem k datu předběžného uplatnění nároku ([datum]) pak byla žalovaná v prodlení až dne [datum], tedy úroky za období předcházející soud zamítl.

35. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

37. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014). Žalobci přitom bylo přiznáno zadostiučinění ve formě omluvy i finanční (byť nikoli v požadované výši).

38. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, vznikly v řízení náklady v celkové výši 18 456 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 4x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; účast u ÚJ dne [datum] /2 úkony, vzhledem k délce/), tj. celkem 12 400 Kč bez DPH a 15 004 Kč s DPH dle § 6,7,9/4a, 11/1 a),d),g) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč bez DPH a 1 452 Kč s DPH -) soud nepřiznal odměnu za sdělení žalobkyně ze dne [datum], že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a za nevyžádané vyjádření ze dne [datum] -) právní zástupce žalobkyně je plátce DPH (ověřeno přes ARES)

Poučení