10 C 180/2022 - 198

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 69797111, sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 12 306 316,67 Kč příslušenstvím takto:

Výrok

I Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 57 059,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 9. 2021 do zaplacení, zastavuje. II Žalovaná je povinna uhradit žalobci 102 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 17. 9. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 12 146 757,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 9. 2022 do zaplacení, a dále v požadavku na úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 12 249 257,09 Kč za období od 17. 9. 2021 do 16. 9. 2022. IV Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 766 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 9. 2022 domáhá po žalované nároků souvisejících s nezákonným trestním stíháním žalobce, které bylo vedeno Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu vyvolanou samotným nezákonným trestním stíháním (vydáním nezákonného rozhodnutí) ve výši 6 284 000 Kč, a dále odškodnění za zásahy ve sféře zdravotní, a to ve výši 5 462 680 Kč. Žalobce se dále žalobou domáhá částky 22 500 Kč jakožto nákladů vynaložených na psychologické poradenství, a dále částky 57 059,58 Kč jakožto nákladů vynaložených na účast u úkonů trestního řízení, zejména cestovné. Konečně se žalobce domáhá částky 480 077,09 Kč jakožto ušlého zisku v souvislosti s nutností žalobce účastnit se úkonů trestního řízení. Žalobce se dále domáhal žalobou částky 180 720 Kč jakožto nákladů vynaložených na obhajobu, v této části byla však žaloba odmítnuta, a dále částky 121 000 Kč jakožto nákladů vynaložených na znalecký posudek, v této části bylo řízení částečně zastaveno.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila zejména podáním ze 7. 2. 2023. Žalovaná uzavřela, že ve věci je dán odpovědnostní titul, žalobce však neodškodnila. Pokud jde o požadovaný ušlý zisk, pak žalobcem zaslaná specifikace ušlého zisku neodpovídá realitě, žalobce vychází fiktivně z částky pěti dnů na úkon trestního řízení, toto však nemá vztah k reálnému průběhu trestního stíhání. Pokud jde o požadavek na úhradu částky 22 500 Kč jakožto nákladů na psychologickou pomoc, pak žalovaná namítá, že žalobce nevyužil možnost řešení těchto problémů prostřednictvím prostředků zdravotního pojištění. Pokud jde o náhradu škody ve výši 57 059,58 Kč tvořených náklady žalobce, pak žalovaná namítá, že tyto nebyly vynaloženy účelně, respektive že není dostatečně určitě tvrzeno, k jakým úkonům se vážou, tyto časově neodpovídají a náklady tak nebyly účelné. Pokud jde o samotný požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, pak se žalovaná vyjádřila k nároku vyčíslenému jak za nemajetkovou újmu, tak za zásahy zdravotní, kdy uvádí, že řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, povaha trestního stíhání nebyla zásadní a žalobce netvrdí ani relevantní zásahy do osobnostní sféry. Pokud jde o zásahy do sféry profesní, pak žalovaná poukazuje na to, že společnost, jejímž prostřednictvím žalobce podnikal, byla v insolvenci ještě před zahájením trestního stíhání žalobce.

3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2002, č. j. 10 C 180/2022-62 byla žaloba odmítnuta co do částky 180 720 Kč, jakožto škody uplatňované z titulu úhrady nákladů obhajoby. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 10 C 180/2022-101, bylo řízení částečně co do požadavku na úhradu částky 121 000 Kč, jakožto škody tvořené náklady vynaloženými žalobcem na znalecký posudek, částečně zastaveno. Na jednání konaném dne 28. 8. 2023 pak vzal žalobce žalobu zpět v části požadavku na úhradu cestovních výdajů ve výši 57 059,58 Kč, a soud proto v tomto rozsahu žalobu výrokem I. dle § 96 o. s. ř. částečně zastavil.

4. Z předběžného uplatnění nároku a akceptačního přípisu ministerstva má soud zjištěné, že žalobce žalobou uplatněné nároky žalované předběžně uplatnil, a to dne 16. 3. 2022.

5. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie ČR, OŘP [adresa], SKPV, OHK o zahájení trestního stíhání dne 29. 5. 2017, č.j. [Anonymizováno], a to pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost, která byla následně zamítnuta. Po proběhnuvších hlavních líčeních byl žadatel rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne ze dne 16. 7. 2019, č.j. [spisová značka] zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti tomuto podal státní zástupce odvolání. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 3. 6 2021, č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto, že se řízení vůči žalobci bude konat jako proti uprchlému, neboť žalobci se nedařilo doručovat do [Anonymizováno], ani prostřednictvím jeho obhájce, a byla obava o promlčení trestního stíhání. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 21. 6 2021, č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení dle obecných ustanovení, neboť žalobce kontaktoval 17. 6. 2021 soud a podařilo se mu doručit rozsudek. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č.j. [spisová značka] bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Trestní řízení bylo pravomocně ukončeno dne 16. 9. 2021.

6. Z dokumentu nazvaného kalendář schůzek pak soud zjistil, že žalobce navštívil [tituly před jménem] [jméno FO], psycholožku, v době trestního stíhání celkem 15× a v kombinaci s výslechem této svědkyně soud uvěřil tomu, že se jednalo o porady, které souvisely s duševními útrapami a obavami, kterým žalobce čelil v důsledku zahájeného trestního stíhání. V kombinaci s výpovědí této psycholožky soud rovněž uvěřil, že odměna za realizaci těchto porad byla uhrazena, a to ve výši 15x 1 500 Kč, celkem 22 500 Kč. Pokud jde o nutnost konání těchto porad za účelem zvládání psychických obtíží, pak tato rovněž vyplývá z výpovědi této svědkyně v kombinaci s její zprávou z 28. 11. 2021.

7. Ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře [Anonymizováno] z [Anonymizováno] soud zjistil, že u žalobce byl shledán stav uvědomování si vlastního srdečního tepu, tzv. palpitace, a to v květnu 2019, a dále byla u žalobce diagnostikována hypercholesterolemie, a to v květnu 2018 (zvýšená hladina cholesterolu v krvi). Z lékařské dokumentace soud dále zjistil, že žalobce probíral s lékařem v květnu 2019 stav, kdy byl zvýšeně rozrušený z problémů v práci a ze soudního sporu, což právě způsobilo bušení srdce při stresu. Rovněž má soud za zjištěné, že žalobci byl nasazen v květnu 2019 lék Propranolol, což je lék užívaný k léčbě vysokého krevního tlaku nebo právě nepravidelného srdečního rytmu. Z další lékařské zprávy téhož lékaře ze 6. 12. 2021, založené na číslo listu 136 spisu, soud zjistil, že u žalobce byly diagnostikovány krátkodobé výkyvy krevního tlaku, zejména v období února 2020, soud však nezjistil, že by toto souviselo s konkrétními událostmi v trestním řízení.

8. Z vyhlášky Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2015, čj. [spisová značka] soud zjistil, že 21. 1. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2015, č. j. [spisová značka] soud zjistil, že ve vztahu k této společnosti byl k datu vydání tohoto usnesení zjištěn úpadek této společnosti. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2015, č. j. [spisová značka]- [právnická osoba] soud zjistil, že na majetek této společnosti byl k tomu datu prohlášen konkurs. A z usnesení Městského soudu v Praze z 16. 5. 2017, č. j. [spisová značka] soud zjistil, že konkurs na majetek dlužníka [právnická osoba] byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Soud tak má zejména za zjištěné, že insolvenční řízení, jakož i úpadek, prohlášení konkursu a ukončení insolvenčního řízení ve vztahu k této společnosti byly realizovány před zahájením samotného trestního stíhání, k němuž došlo 29. 5. 2017.

9. Z článku „[Anonymizováno]“, zveřejněného v [Anonymizováno] [datum] soud předně zjistil, že tento [Anonymizováno] [podezřelý výraz].

10. Z příručky zaměstnance společnosti [Anonymizováno] soud zjistil, z článku 6.5, který za tímto účelem žalobce označil, že zaměstnanci této společnosti mohou žádat o poskytnutí neplaceného volna, a to způsobem popsaným v tomto článku s tím, že za toto období nevzniká zaměstnanci právo na odměnu ani na jiné benefity, ani právo na dovolenou, důchodové nároky či roční odměny. Soud tak zjistil pouze, že tato společnost v obecné rovině upravila podmínky pro čerpání neplaceného volna s upozorněním na důsledky jeho čerpání.

11. Z části hodnocení žalobce společností [Anonymizováno] ze září 2018 soud zjistil, že žalobce byl hodnocen v kategorii C s tím, že je uváděno, že je to s ohledem na žalobcovy časté cesty mimo [Anonymizováno], a s tím, že je akcentováno to, že žalobce by se měl soustředit primárně na zájmy zaměstnavatele, kterým je tato společnost.

12. Z potvrzení společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. z 18. 5. 2020 a z e-mailu společnosti [Anonymizováno] z 17. 6. 2019 soud zjistil, že tyto subjekty informují žalobce, že nebyl úspěšný ve výběrovém řízení s blíže nespecifikovaným uvedením, že po odborné stránce by vyhovoval, nicméně že zjištěné informace vedly k tomu, že zvolili kandidáty jiné. Bližší důvody odmítnutí žalobce v těchto výběrových řízení soud nezjistil, pouze, že se jednalo o informace obecně dostupné z internetu.

13. Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil následující. Svědkyně vykonává činnost psycholožky a žalobci poskytovala od roku 2017 poradenství ohledně duševního zdraví a psychických obtíží, které pociťoval právě v souvislosti se zahájením trestního stíhání. Svědkyně popisovala, že žalobce ji kontaktoval a následně opakovaně navštěvoval v souvislosti s psychickými obtížemi, které se projevovaly zejména obavami, úzkostnými stavy, nespavostí, pocitem nesoustředěnosti, roztěkanosti a s příznaky fyzických obtíží, zejména týkajícími se tlukotu srdce. Z výpovědi svědkyně má soud za zjištěné, že po odborném vyšetření ohledně činnosti srdce bylo zjištěno, že tyto potíže žalobce mají psychosomatický původ, a z výpovědi svědkyně má soud za zjištěné, že žalobce trpěl úzkostnou poruchou s panickými ataky, což se projevovalo zejména tím, že byl v nepravidelných a neočekávaných intervalech přepadán pocity úzkosti, které neměly reálný podklad, kterých bylo velmi obtížné se zbavit a které byly doprovázeny právě fyzickými projevy, jako bylo pocení, návaly horka či chladu, bušení srdce, nespavost a podobně. Z výpovědi svědkyně lze mít za prokázané, že tyto psychické stavy v době, kdy byl u svědkyně žalobce vyšetřován, souvisely s tím, že byl trestně stíhán a že tyto skutečnosti byl nucen opakovaně řešit. Rovněž lze mít z výpovědi svědkyně za potvrzené, že tyto stavy se v průběhu trestního řízení u žalobce zhoršovaly. Z výpovědi svědkyně nakonec soud zjistil, že na psychickém stavu žalobce se projevily i předchozí podnikatelské neúspěchy žalobce související se podnikáním společnosti [právnická osoba], jejíž ekonomické problémy byly skutkovým podkladem pro předmětné trestní stíhání a v rámci kteréhož podnikání žalobce přišel o značnou část finančních prostředků. Svědkyně totiž k opakovanému dotazu - na rozdíl od odpovědi, kterou poskytla na dotaz soudu -, k dotazu žalované uvedla, že i toto bylo příčinou psychických obtíží žalobce, neboť obtížně snášel, že nastaly komplikace v rámci tohoto podnikání, které vedly až bankrotu této společnosti; což soud vyhodnotil jakožto věrohodnou odpověď. Vzhledem k tomu, že výslech této svědkyně byl realizován jakožto svědecký výslech, nikoliv výslech znalce, pak soud nemohl učinit závěry, pokud jde o konkrétní diagnózy, tj. svědkyní zmiňovanou posttraumatickou stresovou poruchu nebo generalizovanou úzkostnou poruchu nebo panické ataky jako takové, a soud rovněž nemohl učinit relevantní odborné závěry ohledně těchto duševních onemocnění, tedy toho, zda těmito žalobce skutečně trpí a zda příčinou je trestní stíhání či i faktory jiné a případně, v jakém poměru. Soud má z výpovědi svědkyně rovněž za zjištěné, že trestní stíhání se negativně promítlo v partnerském životě žalobce, a to právě pro psychické obtíže související zejména s jeho nesoustředěností a úzkostnými stavy a celkovým vyčerpáním. Z výpovědi svědkyně lze mít rovněž za potvrzené, že žalobce má vřelý citový vztah ke svým rodičům a že bylo v jeho zájmu se o tyto postarat. Z výpovědi svědkyně soud rovněž zjistil, že četnost porad, které jsou účtovány, odpovídá reálnému počtu schůzek svědkyně s žalobcem za účelem řešení jeho zdravotních problémů. Soud tedy uvěřil, že v tomto rozsahu se porady konaly. Rovněž má z výpovědi této svědkyně soud za potvrzené, že žalobce za konání těchto porad uhradil cenu, která je tímto kalendářem schůzek účtována ve výši 1 500 Kč za jednu poradu, v počtu 15 porad.

14. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce obtížně snášel skutečnost, že je trestně stíhán za finanční problémy, které vznikly v rámci podnikání souvisejícího s činností společnosti [právnická osoba] Z výpovědi žalobce vyplynulo, že tento negativně vnímal již samotný fakt, že předmětná společnost vstoupila v roce 2015 do úpadku/insolvence, který vedl následně k prohlášení konkursu a který byl nakonec v květnu roku 2017 těsně před zahájením trestního stíhání žalobce ukončen zrušením tohoto konkursu. Újmu, kterou žalobce pociťoval, tento subjektivně připisoval trestnímu stíhání. Nicméně z výpovědi žalobce bylo patrné, že neodlišuje činnost státu ve formě insolvenčního řízení vedeného proti této (jeho) společnosti a vliv trestního řízení. Konkrétně soud zjistil, že jak v důsledku insolvenčního řízení, tak trestního řízení došlo k zásahům do osobnostní sféry žalobce. Dle závěru soudu trestní řízení do sféry žalobce zasáhlo rovněž, neboť se obával o možný trest, který mu mohl být uložen, a pociťoval zásahy do své cti související s křivým obviněním. Tímto došlo rovněž k zásahům na straně žalobce, pokud jde o jeho duševní zdraví. Žalobce byl však v důsledku obou těchto faktorů vystaven zejména opakovaným obavám, stavům úzkosti, což vedlo k nespavosti, depresím, celkovému vyčerpání a projevilo se to i somatizujícími projevy v rámci zdraví fyzického, konkrétně bušením srdce, tlakem na hrudi a zvýšeným tepem. I z výpovědi žalobce soud uvěřil tomu, že tyto stavy se u žalobce s délkou vedení trestního řízení zhoršovaly a že přetrvávají dodnes. I z aktuálního projevu žalobce při jednání v rámci řízení kompenzačního bylo zřejmé, že tento je účastí u soudu stresován a že je mu nepříjemné záležitosti znovu probírat. Pokud jde o zásahy profesní, tyto z výpovědi účastníka zjistit možné nebylo. Žalobce sám potvrdil, že k problému s podnikatelskou činností v rámci společnosti [právnická osoba] došlo již v roce 2015 a že v návaznosti na toto musel učinit zásadní rozhodnutí, že je třeba zajistit finanční fungování této společnosti i jeho samého jinak a že se začal ucházet o jiná zaměstnání. Jelikož toto v ČR možné nebylo, tak se ucházel o zaměstnání v [Anonymizováno], v [Anonymizováno] a v [Anonymizováno], přičemž soud má zjištěné, že na přelomu roku 2015 či 2016 zaměstnání v [Anonymizováno] žalobce skutečně získal a v tomto setrval až do března roku 2020. Z výpovědi žalobce tak soud nezjistil, že by probíhající trestní řízení, které bylo zahájeno v květnu roku 2017, negativně ovlivnilo profesní činnost žalobce, pokud jde o možnosti pracovního uplatnění. Rovněž v souvislosti s ukončením činnosti pro stávajícího zaměstnavatele v březnu roku 2020 soud zjistil, že žalobce toto připisuje ukončení projektů, na kterých žalobce pracoval, a dále jiným problémům, nikoliv však trestnímu řízení. Pokud jde o zásahy ve sféře profesní, pak soud uzavírá, že tyto lze shledat pouze na úrovni toho, že pro žalobce bylo obtížným z [Anonymizováno] dojíždět k jednotlivým úkonům trestního řízení, neboť toto jeho činnost pro tamního zaměstnavatele komplikovalo. Pokud jde o zásahy ve sféře rodinné, pak soud shledal, že žalobce vnímal trestní stíhání obtížněji proto, že se snažil zabezpečit svoje starší rodiče, kterým je již přes 80 let a kteří žijí v České republice, což bylo právě pro probíhající trestní řízení a předchozí ukončení jeho podnikatelské činnosti obtížným. Trestní stíhání však nevyvolalo konflikty v rámci rodiny ani ve vztahu k rodičům ani ve vztahu jiného rodinného prostředí. Žalobce nepopisoval žádné zásahy ve sféře volnočasových aktivit ani jiné. Z výpovědi žalobce lze obecně uzavřít, že i vedení trestního řízení bylo pro žalobce ekonomicky náročným. Nicméně z kontextu celé výpovědi žalobce se podává, že hlavní ekonomické problémy způsobilo insolvenční řízení vedené ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], když právě ve vztahu k činnosti této společnosti žalobce popisoval konkrétní problémy, které vznikly zmrazením účtů při výkonu podnikatelské činnosti této společnosti a nemožnosti dostát platebním závazkům v souvislosti s realizovanou objednávkou, což však nesouviselo ani časově ani věcně s řízením trestním, ale s obdobím předcházejícím. Z výpovědi žalobce má soud rovněž za zjištěné, že pro psychické problémy opakovaně navštěvoval, v četnosti, kterou uvádí, tj. zhruba 15× za období trestního stíhání, [tituly za jménem] [jméno FO] za účelem konzultace svých zdravotních problémů, a z výpovědi žalobce má soud za zjištěné, že toto bylo pro tehdejší psychické a duševní útrapy žalobce nezbytným a že mu toto skutečně pomáhalo trestnímu stíhání čelit.

15. Soud ve věci nehodnotil duplicitně listiny z trestního spisu, neboť k důkazu byl v relevantním rozsahu proveden obsah trestního spisu. Dále soud duplicitně nehodnotil listiny týkající se předběžného uplatnění nároku o žalované, a dále soud nehodnotil listinu týkající se příjmů žalobce u společnosti [Anonymizováno],[Anonymizováno]neboť žalobce nedotvrdil skutková tvrzení k ušlému zisku, tedy nebylo touto listinou co prokazovat.

16. Soud zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, který žalobce vznesl na jednání konaném dne 28. 8. 2023 a jímž chtěl prokazovat příčinnou souvislost mezi tvrzenými zdravotními zásahy a trestním stíháním. Předmětné řízení bylo koncentrováno v rámci prvního jednání konaného dne 20. 2. 2023 a žalobce tento důkaz neoznačil ani v koncentrační lhůtě, ani v dodatečné lhůtě stanovené dle § 118a odst. 3 o.s.ř. na jednání konaném dne 3. 4. 2023. Zároveň nebyla naplněna žádná z koncentračních výjimek. Žalobce toto odůvodňoval tím, že se mu nepodařilo obstarat potvrzení obvodního lékaře, což zjistil až nyní, a proto navrhuje tento znalecký posudek, což však nespadá pod kritérium, že bez své viny nemohl tento důkazní návrh včas uvést, neboť toto v jeho možnostech bylo. Rovněž tento důkaz považoval soud za nadbytečný za situace, kdy zdravotní zásahy jsou jednou ze sfér osobnostních zásahů, kterými žalobce trpěl v rámci předmětného trestního stíhání, nicméně ze samotného poškození zdraví žalobce konkrétní újmu v podobě bolestného či ztížení společenského uplatnění nenárokuje a v obecné rovině má žalobcem tvrzené zásahy spočívající ve shledané zvýšené hladině cholesterolu a pocitech bušení srdce, výkyvy krevního tlaku a na naordinování léku Propranolol soud za prokázané v tom rozsahu, že k tomuto došlo v průběhu trestního řízení.

17. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními, toto se týká zejména průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto konkrétně rozebírá, i co do závěru o skutkovém stavu, v rámci právního hodnocení nároku na náhradu odškodnění za nemajetkovou újmu vyvolanou nezákonným trestním stíháním níže a v tomto směru soud na toto odkazuje.

18. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Veškeré žalobcem uplatněné nároky jsou – pokud jde o pochybení na straně státu - po skutkové stránce založeny na tom, že byl žalobce nezákonně trestně stíhán.

22. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

23. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie ČR, OŘP [adresa], SKPV, OHK o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 29. 5. 2017, č.j. [Anonymizováno] pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., které bylo odklizeno výše citovanými rozhodnutími Obvodního soudu pro [adresa] a Městského soudu v Praze.

24. Odpovědnostní titul tak je dán.

25. Žalobce se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným nezákonným trestním stíháním, tedy samotným vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 6 284 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

26. Žalobce se dále žalobou domáhá částky ve výši 5 462 680 Kč. Žalobce tento nárok po skutkové stránce vázal se svými zásahy do sféry zdravotní, proto soud žalobce na jednání konaném dne 20. 2. 2023 ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. upozornil, že je třeba doplnit po skutkové stránce, jaké konkrétní poškození zdraví u žalobce nastalo, tedy konkrétně popsat diagnózu a zejména specifikovat, čeho se žalobce domáhá pro toto poškození zdraví. Na toto pak žalobce reagoval podáním z 23. 3. 2023, ve kterém popsal, že u něj byla diagnostikována hyper cholesterolemie, a to 18. 5. 2018 a 2. 9. 2019 pak palpitace, tj. pocit zrychleného bušení srdce. Obecně pak žalobce popisoval, že se u něj projevovaly stavy úzkosti, panických ataků, špatný spánek, OCD rituál a nebyl schopen vést partnerský život. Po skutkové stránce pak žalobce vymezil, že se nedomáhá odškodnění za bolestné ani za ztrátu lepší budoucnosti, tedy ZSU, ale že se za tato poškození zdraví domáhá jiné nemajetkové újmy s tím, že obecně odkázal na § 2956 občanského zákoníku.

27. Žalobce se tak domáhá částkou 5 462 680 Kč obecně odškodnění nemajetkové újmy související se zásahy do jeho zdravotního stavu. V návaznosti na § 2894 odst. 2 o.z. pak právě v ust. § 2956 o.z. zákon stanoví zvláštní případ, kdy nastupuje povinnost škůdce hradit i nemajetkovou újmu. Tato úprava je základem umožňujícím rozhodovat o různých nárocích na odčinění nemajetkové újmy tím, že dosti široce vymezuje okruh právem chráněných statků v osobnostní rovině, a to odkazem na základní přirozená práva pojmenovaná a chráněná celou první částí zákona.

28. Kvalifikačním momentem je tedy škodlivý zásah do přirozených práv upravených v první části o.z. Demonstrativním výčtem jsou v § 81 odst. 2 o.z. mezi tyto základní hodnoty zařazeny život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Dále část první upravuje situace spojené se zásahem do osobnostní integrity zejména při poskytování zdravotní péče, mezi něž patří např. právo na srozumitelnou informaci o povaze zákroku (§ 94 a § 95), zákaz provedení zákroku bez souhlasu (§ [právnická osoba] až 103), ochrana před převzetím do zdravotnického zařízení bez souhlasu (§ 104 až 110), nakládání s částí lidského těla (§ 111 a § 112) a jeho ochrana po smrti (§ 113 až 117).

29. Po skutkové stránce pak tedy žalobce výše rekapitulovaným způsobem vymezil, že popsané zdravotní zásahy požaduje v tomto řízení odškodnit jakožto jinou nemateriální újmu, tedy nikoliv jakožto samotné poškození zdraví, jak je tomu u bolestného nebo u nároku na ZSU. Soud tedy uzavírá, že s odkazem na § 2956 o. z. je třeba vycházet v takovém případě ze speciálního ustanovení, a to sice § 31a OdpŠk, dle kterého se poskytuje odškodnění i za nemajetkovou újmu, pokaď tato byla vyvolána některým z odpovědnostních titulů předvídaných odškodňovacím zákonem. V tomto případě došlo ve vztahu k žalobci k vydání nezákonného rozhodnutí, jak soud popisuje výše, a žalobci tak za jím popsané zásahy ve sféře zdravotní a ve vztahu k nim specifikované náhradě za vyvolanou nemajetkovou újmu náleží v obecné rovině odškodnění podřaditelné pod § 31a odškodňovacího zákona.

30. Fakticky tak tedy soud posoudil zdravotní zásahy žalobce jakožto zásah do zdravotní sféry při vyhodnocení nemajetkové újmy, která byla u žalobce vyvolána vydáním nezákonného rozhodnutí, a to jakožto posouzení jednoho z kritérií osobnostní sféry, do které bylo u žalobce zasaženo.

31. K posledku k tomuto soud uzavírá, že po tomto upřesnění, které žalobce učinil v podání z 23. 3. 2023, toto koresponduje s článkem IV. odst. 3 podané žaloby, kde žalobce rovněž požaduje jednu nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí ve výši 11 746 680 Kč právě jakožto součet částky 6 284 000 Kč a 5 462 680 Kč.

32. Soud tedy uzavírá, že nadále se zabýval jakožto nárokem na odškodnění nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí právě částkou 11 746 680 Kč.

33. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

34. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

35. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

36. Žalobce byl stíhán pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle ustanovení § 221 odst. 1 a 2 písm. b) tr. zákoníku a za tento trestný čin hrozilo žalobci odnětí svobody v rozsahu až na 3 roky. Svou povahou se nejedná o trestnou činnost zavrženíhodnou, která by byla ve společnosti negativně vnímána, jako je tomu například u trestných činů násilných, ohrožujících život či zdraví nebo se sexuálním podtextem. Soud toto kritérium zhodnotil tím, že vycházel při porovnání z odškodnění přiznaných poškozeným stíhaných v rámci stejné či obdobné trestné činnosti.

37. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

38. Naříkané trestní řízení trvalo 4 roky a 4 měsíce. Soud v tomto směru uzavírá, že nejde o dobu nepřiměřeně dlouhou, neboť je třeba zohlednit zejména skutečnost, že prvoinstanční rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 7. 2019 se podařilo žalobci, který byl v zahraničí a který nebyl kontaktní ani prostřednictvím svého obhájce, doručit až 17. 6. 2021, tedy po 1 a 3/4 roce, když ani součinností s jeho obhájcem toto dříve možné nebylo a kdy bylo nutno řízení dokonce po určitou dobu vést jakožto proti uprchlému. Soud tak uvádí, že délka naříkaného trestního řízení nemá pro posouzení nemajetkové újmy dominantní vliv a soud s tímto kritériem pracuje v rámci porovnání s jinými případy jakožto jedním z porovnávaných faktorů, způsobem uvedený níže.

39. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

40. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

41. Žalobce v rámci žaloby tvrdil tyto osobnostní zásahy. Zásahy týkající se jeho zdravotní sféry. Konkrétně, že došlo ke zhoršení zdravotního stavu, zhoršení krevního obrazu. Toto žalobce doplnil tak, že dne 18. 5. 2018 u něj byla diagnostikována hypercholesterolemie, dne 2. 5. 2019 u něj byl diagnostikován pocit zvýšeného bušení srdce (tzv. palpitace), po psychické stránce se u něj projevovaly stavy úzkosti a panických atak, špatný spánek, bušení srdce, strach, OCD rituály a nebyl schopen vést partnerský život. Žalobce byl nucen navštěvovat psychologa. Tento stav bylo nutno kompenzovat medikací, konkrétně Propranololu, užívaným k léčbě vysokého krevního tlaku. Žalobce dále neurčitě tvrdil zásahy v soukromém životě a životě profesním. Po poučení soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. na jednání konaném dne 20. 2. 2023 pak žalobce doplnil, resp. zopakoval, že byl zasažen jeho zdravotní stav, a to jak po emoční, tak fyzické stránce. Dále, že v důsledku trestního stíhání došlo k ukončení jeho podnikatelské činnosti realizované prostřednictvím společnosti [právnická osoba] Dále, že žalobce byl nucen hledat práci na západě, aby mohl plnit své finanční závazky, tedy byl nucen emigrovat. [právnická osoba], že došlo k narušení jeho kariérního růstu jak v České republice, tak v zahraničí, neboť v rámci širší rešerše bylo zaměstnavateli zjištěno, že je proti němu vedeno trestní stíhání. Žalobce uvádí, že byl neúspěšným v několika výběrových řízeních právě v důsledku trestního stíhání. Dále byl vystaven obavám o to, aby uživil své staré rodiče v době, kdy jej potřebovali, proto se odstěhoval do Holandska.

42. Pokud jde o okolnosti, za kterých k trestnímu stíhání došlo, pak soud z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 7. 2019 zjistil, že nebylo pochybností o tom, že skutek uvedený v obžalobě se stal a že jej spáchal skutečně žalobce jako jednatel společnosti [právnická osoba], a to minimálně ve formě nevědomé nedbalosti, neboť bylo prokázáno, že žalobce panu [Anonymizováno] bezmezně věřil, neboť tento pro něj a pro společnost sjednával zakázky a umožnil tak tomuto pánovi neomezený přístup k účtům společnosti, přičemž spoléhal na jeho solidnost s tím, že čerpá prostředky pouze za účelem podnikatelských aktivit společnosti. Trestní soud měl za pravděpodobné, že žalobce se nechal vmanipulovat do pozice osoby, na kterou ze zákona dopadá odpovědnost za fungování společnosti, fakticky však společnost řídil pan [Anonymizováno], který s finančními prostředky však nakládal ve svůj vlastní prospěch, nikoliv ve prospěch společnosti. Soud tak uzavřel, že jednání žalobce nedosahuje intenzity hrubé nedbalosti, tedy nebyla zde zřejmá bezohlednost k zájmům chráněným trestním zákonem, neboť žalobce poté, co zjistil nekalé jednání pana [Anonymizováno], se snažil o získání podkladů k užití jednotlivých finančních prostředků společnosti. Proto skutek, kterého se žalobce dopustil, tak není trestným činem.

43. Pokud jde o zdravotní zásahy na straně žalobce, pak z výpovědi svědkyně [tituly za jménem] [jméno FO] a účastnickým výslechem žalobce soud zjistil, že trestní stíhání způsobilo na straně žalobce duševní útrapy projevující se zejména nespavostí, úzkostnými stavy, psychickými atakami, obsedantně kompulzivním chováním, neklidem, nesoustředěností, pocity návalu tepla či chladu, nepravidelným tlukotem srdce a obecně stavy depresivními.

44. Z lékařské zprávy [tituly za jménem] [Anonymizováno] soud zjistil, že u žalobce byl dne 18. 5. 2018 zjištěn zvýšený stav cholesterolu (hypercholesterolemie) a 2. 5. 2019 žalobce lékaře navštívil s tím, že pociťuje vlastní srdeční tep, tedy dochází u něj k tzv. palpitaci. Soud má rovněž za zjištěné, že v květnu 2019 byl žalobci předepsán lék Propranolol, související právě s uvědomováním si vlastního srdečního tepu a v souvislosti s tím, že u žalobce byly zjištěny výkyvy v krevním tlaku, což má soud rovněž za zjištěné.

45. Soud má však za zjištěné, že na vzniku těchto fyzických i psychických zdravotních obtíží žalobce se podílelo i předchozí insolvenčních řízení společnosti [právnická osoba], které fakticky po skutkové stránce trestnímu stíhání předcházelo a které žalobce rovněž negativně snášel (tvrzený podvod ze strany [Anonymizováno] a pana [Anonymizováno]). Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že vedení trestního řízení, kdy žalobci hrozilo uložení trestu odnětí svobody, a které subjektivně považoval za dehonestující, tyto zdravotní zásahy zapříčinilo rovněž.

46. Pokud jde o zásahy ve sféře profesní, pak má soud tyto za zjištěné pouze v tom rozsahu, že žalobce, který byl zaměstnán u zaměstnavatele [Anonymizováno] od přelomu roku 2015/2016 až do března roku 2020, byl vystaven nutnosti účastnit se jednotlivých úkonů trestního řízení v rámci České republiky, přičemž k těmto cestoval z [Anonymizováno], což výkon jeho práce komplikovalo. Soud však má za vyvrácené, že by u žalobce byl omezen kariérní růst v důsledku trestního stíhání. Sám žalobce totiž datoval tyto kariérní neúspěchy do období roku 2015 v souvislosti s ukončením činnosti společnosti [právnická osoba], nikoliv v souvislosti s řízením trestním. Rovněž ukončení zaměstnání v březnu roku 2020 u tehdejšího zaměstnavatele žalobce nedával do souvislosti s trestním řízením, ale s ukončením projektů a souvisejí nepotřebností další činnost žalobce pro tehdejšího zaměstnavatele.

47. Pokud jde o profesní zásahy při zaměstnání žalobce u společnosti [Anonymizováno], pak soud pouze zjistil, že žalobce čerpal neplacené volno pro úkony trestního řízení, jichž se účastnil, a z toho plynuly pro něj důsledky v podobě toho, že neinkasoval za toto období odměnu za vykonanou práci a rovněž toto mělo dle příručky zaměstnance [Anonymizováno] vliv na čerpání dovolené, sociální benefity, roční odměny a vyměření dovolené. Rovněž má soud za zjištěné, že o těchto cestách do zahraničí zaměstnavatel věděl a že v rámci interní zaměstnanecké politiky bylo shledáno vhodnějším, aby se žalobce zaměřil více na aktivity zaměstnavatele, nikoliv na své dřívější působení v České republice.

48. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by trestní stíhání negativně ovlivnilo účast žalobce v jiných výběrových řízeních. Ze založených potvrzení a e-mailů z období května 2020 a června 2019 pak soud pouze zjistil, že společnost [jméno FO] [Anonymizováno] respektive společnost [Anonymizováno] odmítla žalobce jakožto uchazeče na konkrétní pozici s blíže nespecifikovanými důvody, které zjistili z prověřování osoby žalobce. Soud v tomto směru však pouze zjistil, že v článku [Anonymizováno] se dá pouze dovodit, že podnikatelskému neúspěchu byla vystavena společnost [právnická osoba] v souvislosti s činností pana [Anonymizováno]. Osoba žalobce však v článku zmiňován není, místo pana [jméno FO] vystupuje v článku [jméno FO]. Pokud tyto jiné subjekty pak dohledaly o žalobci informace, které je vedly k tomu, že žalobce jakožto uchazeče o dané místo neupřednostnily, pak se muselo tedy jednat o informace veřejně dostupné z insolvenčního rejstříku v souvislosti se společností [právnická osoba], kde je žalobce uveden plný jménem, když údaje z insolvenčního rejstříku jsou veřejně dostupné, minimálně přes obchodní rejstřík. Tretsní stíhání ve vztahu k žalobci co do medializace prokázáno nebylo. K tomuto soud doplňuje, že i případné odmítnutí z důvodu probíhajícího trestního řízení není přičitatelné státu, neboť není důsledkem trestního stíhání, ale toho, že konkrétní subjekt nectí presumpci neviny.

49. Soud má dále za vyvrácené, že by v důsledku trestního stíhání došlo k ukončení činnosti společnosti [právnická osoba] Z provedeného dokazování, zejména z rozhodnutí insolvenčního soudu ve věci tohoto dlužníka, a dále z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] z 16. 7. 2019, soud zjistil, že příčinou ekonomických obtíží této společnosti bylo předběžné opatření, které bylo vydáno v rámci civilního řízení vedeného Okresním soudem v [adresa], sp. zn. [spisová značka], a zejména pak skutečnost, že již 19. 5. 2015 byl na předmětnou společnost prohlášen konkurs, který skončil zrušením (po splnění rozvrhového usnesení) již 16. 5. 2017, tedy ještě před zahájením trestního stíhání žalobce. Je tak vyvrácené, aby usnesení z 29. 5. 2017, které až následuje zrušení konkursu na společnost [právnická osoba], bylo příčinou ukončení podnikání žalobce prostřednictvím této společnosti.

50. Z provedeného dotazování, zejména účastnického výslechu žalobce a [tituly za jménem] [jméno FO] pak soud má za vyvrácené, že by žalobce musel emigrovat do zahraničí. Nikdo z nich o tomto nehovořil v tomto duchu. Z obou výpovědí se podává, že žalobce jakožto cizinec hledal zaměstnání i v zahraničí, nikoliv že by byl nucen emigrovat.

51. Pokud jde o zásahy rodinné, pak soud tyto zjistil pouze v úrovni, že žalobce se obával o trestním stíhání zhruba dva roky říci svým rodičům a že se v důsledku trestního stíhání cítil nekomfortně v situaci, kdy se cítil naopak povinován svým rodičům pomáhat, ať už osobně nebo finančně; tedy se obával, že toto nezvládne.

52. Soud nezjistil zásahy na straně žalobce ve sféře volnočasové, tyto nebyl ani tvrzeny.

53. A pokud jde o zásahy finanční, pak zde rovněž nebylo prokázáno, že by v důsledku trestního stíhání byl vystaven žalobce výraznějším finančním zásahům nad rámec obvyklých nákladů vynakládaných na obhajobu. Tento nárok (obhajné) žalobce učinil předmětem tohoto řízení, avšak nedotvrdil jej, proto v této části byla žaloba odmítnuta. Zbývající ekonomické problémy na straně žalobce pak opět souvisely s předchozím neúspěšným podnikání prostřednictvím společnosti [právnická osoba], jak soud rozebírá výše.

54. Z výpovědi žalobce pak soud zjistil, že tento vnímal skutečnost, že je trestně stíhán, úkorně a že byl tímto obecně dotčen na své cti a důstojnosti.

55. Dále je třeba zohlednit, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. rozsudek ze dne 27. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

56. V souhrnu tak soud uzavírá, že z průběhu řízení je patrné, že žalobce subjektivně vnímal dopady trestního stíhání velmi negativně, a to nad míru obvyklou. Rovněž však bylo patrné, že nikoliv jednoznačně odlišuje předchozí podnikatelský nezdar společnosti [právnická osoba], kdy má za to, že byl podveden společností [Anonymizováno], případně panem [Anonymizováno], což nikoliv důsledně odlišuje od toho, že byl následně stíhán právě pro porušení povinnosti při správě cizího majetku. Je tak patrné, že zásahy vyvolané jak úpadkem této společnosti, tak trestním stíháním se u žalobce mísí a sám tyto obtížně odlišuje. Soud však je povinen tyto posuzovat objektivně, tedy tak, jak by tyto zásahy byly vyvolány u jakékoli jiné osoby ve stejném postavení, a takto soud rovněž k porovnání přistoupil.

57. Z tohoto důvodu také soud nemohl zohlednit žalobcův požadavek na přiznání výrazně vyššího odškodnění z důvodu, že žalobce je osobou žijící na západě, kde jsou zcela jiné standardy.

58. Soud dospěl k závěru, že pro délku trestního řízení trvající 4 roky a 4 měsíce a pro shledané zásahy do osobnostní sféry by se žalobci mělo dostat odškodnění finančního, když nepostačuje konstatování porušení práva ani poskytnutá omluva.

59. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

60. Soud pro účely porovnání vyšel z případu řešeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 15 Co 26/2021. Tamní poškozený byl stíhán pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 221 odst. 1 tr. zákoníku, hrozil mu trest odnětí svobody 6 měsíců nebo zákaz činnosti a trestní řízení se vedlo 2 roky a 8 měsíců. U tamního poškozeného byly shledány zásadní zásahy ve sféře zdravotní, konkrétně došlo u tamní poškozené ke zhoršení zdravotního stavu, kdy se rozvinuly úzkostně depresivní stavy, na které musela brát léky, a dále se rozvinuly migrény, na což musela být rovněž nasazena medikace. Kauza tamní poškozené byla rovněž rozsáhlé [Anonymizováno]. Tamní poškozené se dostalo odškodnění ve výši 80 000 Kč. Případ žalobce je s tímto případem porovnatelný povahou trestné činnosti, která je shodná, respektive velmi podobná. Tamní poškozená byla stíhána dobu kratší, a to o 1 rok a 8 měsíců, nicméně na straně poškozené byly shledány zásadnější zásahy vyvolané přímo trestním stíháním. Konkrétně se jedná o zásadní zdravotní zásahy, které byly u tamní poškozené vyvolané přímo trestním stíháním. Naopak u poškozeného byly shledány méně zásadní zásahy ve sféře zdravotní v tom směru, že tyto byly vyvolány nejenom trestním stíháním, ale i předchozím podnikatelským neúspěchem v souvislosti s podnikáním společnosti [právnická osoba] a ve zbytku byly u žalobce shledány spíše méně významné zásahy ve sféře profesní, cti a důstojnosti, případně rodinné na úrovni obav o rodiče. Delší doba trvání trestního řízení u žalobce je tak kompenzována zásadnějšími a konkrétními zásahy na straně tamní poškozené, u které byl přímo diagnostikován úzkostně depresivní stav a stav migrén, tedy tyto faktory se kompenzují a soud má za to, že i žalobci by se mělo dostat odškodnění stejného, tedy ve výši 80 000 Kč.

61. Dále soud vyšel při porovnání z případu řešeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 20 Co 134/2021. Tamní poškozený byl stíhán rovněž pro porušení povinnosti při správě cizího majetku a trestní stíhání tamního poškozeného trvalo 2 roky a 10 měsíců a hrozil mu trest odnětí svobody v rozsahu 6 měsíců nebo zákaz činnosti. Tamní poškozený byl zasažen na své cti a důstojnosti, dobré pověsti a dobrém jménu, rovněž došlo k dílčím zásahům ve sféře rodinné a sociální. U tamního poškozeného byly shledány rovněž zásahy ve sféře zdravotní a dále dílčí zásahy ve sféře pracovní. Kauza tamního poškozeného byla rovněž zásadněji [Anonymizováno]. Pro poskytnutí přiznaného zadostiučinění u poškozeného pak byl zásadní fakt, že byl stíhán jakožto zastupitel obce v souvislosti s výkonem činnosti právě pro obec, neboť byla ohrožena jeho kariéra zastupitele. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 80 000 Kč. Tento případ je porovnatelný s případem žalobce povahou trestné činnosti, která je shodná, respektive obdobná. Trestní stíhání žalobce trvalo o 1 rok a 6 měsíců déle, a pokud jde o zásahy do osobnostní sféry, lze konstatovat, že u obou poškozených byly shledány zásahy do různých sfér osobního života, avšak v obou případech v tom směru, že tyto sféry byly zasaženy nikoliv zcela dominantně. To platí i u žalobce ve vztahu k zásahům zdravotním, kdy je nutno, jak soud uvádí výše, zohlednit i to, že zdravotní sféra žalobce byla narušena již předchozím insolvenčním řízením v souvislosti s neúspěšným podnikáním žalobce prostřednictvím společnost [právnická osoba] O něco delší doba trvání trestního řízení ve vztahu k žalobci je tak kompenzována tím, že tamní poškozený byl odškodněn vyšší částkou z toho důvodu, že byl stíhán jakožto zastupitel, kterýžto faktor (zásadní zásah do pověsti veřejného funkcionáře) u žalobce absentuje, tedy tyto kritéria se rovněž kompenzují a soud má za to, že žalobci by se mělo dostat rovněž odškodnění shodného, tedy 80 000 Kč.

62. Soud konečně vyšel z případu řešeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. 10 C 18/2020. Tamní poškozený byl stíhán pro porušení povinnosti při správě cizího majetku, dále sjednání výhody při zadávání úřední zakázky při veřejné soutěži o veřejné dražbě. Tamnímu poškozenému hrozil výrazně vyšší trest odnětí svobody 2-8 let a celková délka řízení vůči tamnímu poškozenému byla 7 let, tedy rovněž výrazně delší. Tamní poškozený byl zasažen na své cti, vážnosti a důstojnosti zejména proto, že žil na malém městě a o trestním stíhání se vědělo. Kauza tamního poškozeného byla [Anonymizováno]. Jiné zásadnější zásahy shledány nebyly. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč. Případ žalobce je s tímto případem porovnatelný, zejména typem trestné činnosti, která je obdobná. Tamní poškození byl stíhán dobu výrazně delší, tj. dobu 7 let a hrozil mu trest výrazně vyšší, až 8 let nepodmíněného odnětí svobody. Na druhou stranu u tamního poškozeného byly shledány spíše pouze obecné zásahy do osobnostní sféry, u žalobce zdejšího pak byly shledány zásahy o něco konkrétnější, což odůvodňuje to, aby se žalobci i přes delší dobu trvání trestního řízení tamního poškozeného a jemu hrozící vyšší trest dostalo odškodnění vyššího, a toto rovněž odůvodňuje částku 80 000 Kč. Toto porovnání zároveň poukazuje na to, že tato částka není nepřiměřeně nízkou.

63. Žalobce pro porovnání konkrétní případ neoznačil, respektive uvedl v obecné rovině případ ministryně [Anonymizováno], které bylo přiznáno odškodnění 1 600 000 Kč. K tomuto soud uvádí, že případ paní ministryně není k porovnání s případem žalobce vhodným, jakkoliv soud nechce bagatelizovat újmu vyvolanou u žalobce, pak nelze porovnávat zásahy, které byly vyvolány u žalobce - spíše obecnějšího charakteru - se zásahy u bývalého čelního představitele vlády, jehož politickou a jinou odbornou činnost trestní stíhání zcela zásadně ovlivňovalo. K tomuto soudu doplňuje, že z úřední činnosti je soudu známo, že v částce 1, 6 milionů Kč není zahrnuto pouze odškodnění nemajetkové újmy, ale i další nároky (obhajné). Zejména zcela odlišnými zásahy u obou poškozených pak soud dospěl k závěru, že z tohoto případu soud tedy vycházet nemůže.

64. Soud tedy přiznal žalobci odškodnění za nemajetkovou újmu vyvolanou nezákonným trestním stíháním ve výši 80 000 Kč a co do částky 11 666 680 Kč (11 746 680- 80 000) soud žalobu zamítl.

65. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na psychologickou pomoc, a to ve výši 22 500 Kč. Žalovaná tento nárok žalobce dobrovolně neodškodnila.

66. Odpovědnostní titul je zde dán, když v naříkaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (viz výše) a náklady na psychologickou pomoc byly vynaloženy v důsledku trestního stíhání žalobce.

67. Soud v tomto směru vyšel zejména ze svědecké výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a z jí založeného kalendáře schůzek a jí vypracované zprávy z 28. 11. 2021. Po vyhodnocení těchto důkazů soud dospěl k závěru, že má za prokázané, že žalobce absolvoval s touto psycholožkou celkem [hodnota] porad, a to tak, jak jsou tyto sepsány v kalendáři schůzek, tedy v roce 2017: 6. 6., 8. 8. a 27. 12.; v roce 2018: 1. 2., 2. 7., 3. 10.; v roce 2019: ve dnech 15. 4., 20. 5., 6. 9., 15. 6. a 27. 12.; v roce 2020: 17. 6., 13. 9.; a v roce 2021 pak 9. 5. a 9.

8. Četnost konání těchto porad potvrdila svědkyně v rámci svého svědeckého výslechu a nebylo důvodu jí v tomto směru nevěřit. Z výpovědi svědkyně se totiž podává, že žalobce skutečně trpěl psychickými obtížemi v této době právě zaviněnými trestním stíháním, když čelil zejména úzkostným stavům, panickým atakám, symptomatickým projevům projevujícím se tlukotem srdce, dále návaly horka či chladu, pocením, nespavostí, pocity deprese a beznaděje. Četnost těchto porad v průběhu let 2017 až 2021 v celkovém počtu 15 soud neshledává nedůvodnou a i v kombinaci s výpovědí žalobce soud uvěřil tomu, že duševní stav žalobce v době trestního stíhání skutečně nebyl dobrý a že tyto porady byly vynaloženy účelně tak, aby žalobce v posledku trestnímu stíhání úspěšně čelil. Soud rovněž uvěřil žalobci i této svědkyni, že náklady na tyto porady byly uhrazeny a částku ve výši 1 500 Kč za jednu poradu soud považuje za přiměřenou, když tato odpovídá například sazbám jiných odborníků, jako jsou advokáti apod.

68. Soud proto uzavírá, že vyhověl požadavku žalobce na úhradu částky 22 500 Kč jakožto nákladu účelně vynaloženého v souvislosti s nezákonným trestním stíháním a zásahy jím vyvolanými.

69. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené ušlou mzdou žalobce ve výši 480 077,09 Kč. Žalovaná tento nárok žalobce dobrovolně neodškodnila.

70. Žalobní tvrzení žalobce byla formulována tak, že ve vztahu k některým z označených úkonů trestního řízení žalobce účtoval náhradu ušlé mzdy ve výši pěti pracovních dnů (ve vztahu ke každému z těchto úkonů). Toto soud považoval za nedostatečné, a proto žalobce na jednání konaném dne 20. 2. 2023 ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. upozornil, že je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení tak, aby o tomto nároku bylo možno rozhodnout. Toto žalobce však neučinil, a soud proto pro neunesení břemene tvrzení tento nárok v celém rozsahu zamítl.

71. K tomuto soud uvádí, že toto je odůvodněno tím, že bez požadovaného doplnění o tomto nároku rozhodnout nelze, neboť není po skutkové stránce dostatečně tvrzen. Obecný základ žalobních tvrzení v tomto směru spočívá v tom, že žalobci měly uniknout konkrétní částky mzdy ze zaměstnání, které v dané době vykonával. Ani přes poučení soudu však žalobce nedoplnil, kde byl konkrétně zaměstnán a v jaké dny nemohl svou práci přesně vykonávat, a to v souvislosti, s jakým z úkonů trestního řízení, a dále proč a zda vůbec tak tedy nebyl odměněn za absenci v zaměstnání, a to konkrétně, za jaké dny absence v zaměstnání. Takovéhoto doplnění bylo nezbytně třeba, neboť paušální uplatnění nároku na náhradu ušlé mzdy (pětidenní sazba za jeden úkon právní služby) není dostatečně konkrétním, neboť není zřejmým ani odůvodnitelným, proč by mělo paušálně ve vztahu ke každému úkonu trestního řízení být přiznána náhrada ušlého výdělku v rozsahu pěti dnů. Není tedy zřejmým, zda žalobce například čerpal dovolenou, kterou by jinak např. trávil jinak, nebo zda mu bylo poskytnuto neplacené volno nebo naopak volno placené apod. Bez doplnění těchto základních skutkových tvrzení se tak soud tedy nemohl zabývat ani základem tohoto nároku, tedy v rozsahu kolika dní či hodin je odůvodněná absence žalobce v zaměstnání pro označené úkony trestního řízení a bez doplnění toho, kdo byl zaměstnavatelem žalobce a proč mu neposkytl odměnu za dobu účasti u úkonů trestního řízení, pak není možné posoudit, zda požadovaná výše zadostiučinění je adekvátní či nikoliv. Žalobce ani nedoplňuje tvrzení v tom směru, že by mu ušel příjem jiný, pokud v daném období zaměstnán nebyl. Až z účastnické výpovědi žalobce, která následovala po uplynutí lhůty pro doplnění skutkových tvrzení a která navíc byla provedena jakožto důkaz, nikoliv jakožto doplnění skutkových tvrzení, se podává, že žalobce skutečně do března roku 2020 pracoval jako zaměstnanec, avšak toto nikterak blíže nedoplnil, pokud jde o specifikaci zaměstnavatele, výši dosahovaných příjmů a zejména ušlých výdělků v souvislosti s trestním řízením (následně pak, rovněž až po uplynutí lhůt k doplnění skutkových tvrzení žalobce, v podání ze dne 2. 5. 2023 označuje v rámci označení důkazů společnost [Anonymizováno]).

72. Soud tak uzavírá, že celý tento nárok pro neunesení břemene tvrzení zamítl.

73. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými, a to ode dne 17. 9. 2022 (uplatněno dne 16. 3. 2022) v tehdy aktuální výši zákonných úroků z prodlení. Ve zbytku tohoto příslušenství pak soud žalobu zamítl.

74. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

75. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 911 356,67 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí /dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013/ + 861 356,67 Kč za součet škodních nároků. Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 72 500 Kč: 50.000,- Kč /neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/ + přiznaných 22 500 Kč – ve zbytku byla žaloba zamítnuta, odmítnuta nebo řízení zastaveno z viny žalobce. Převážně tak byla v řízení úspěšná žalovaná v rozsahu 84,09% a v tomto rozsahu jí tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

76. Žalované vznikly náklady řízení, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby, a to vždy po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. (a vyhlášky č. 254/2015 Sb.): vyjádření k žalobě; 3x účast na soudním jednání + 3x příprava na toto soudní jednání. Tedy celkem [hodnota] úkonů, tj. 2 100 Kč - jejich zaplacení v rozsahu 84,09 %, tj. v částce 1 766 Kč, uložil soud k úhradě převážně neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.