10 C 182/2024 - 56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce]. Ing. [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město jednající [Jméno žalované], sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 21 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 21 000 Kč se 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 85 750 Kč od [datum] do [datum] a 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 21 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobce se podanou žalobou dne [datum] domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 85 750 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [sp. zn.]. Žalobce v předmětném řízení vystupoval jako obžalovaný. Trestní řízení bylo ve vztahu k žalobci ukončeno dne [datum]. Žalobce pak dne [datum] uplatnil u žalované svůj nárok. 2 Podáním ze dne [datum] následně vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to do částky 64 750 Kč, když tato částka mu byla ze strany žalované dobrovolně uhrazena dne [datum]. 3 Soud usnesením ze dne [datum], č. j. 10 C 182/2024-35, řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil co do částky 64 750 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 4 Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], ve kterém učinila nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil žádostí doručenou žalované dne [datum], předmětem žádosti bylo více nároků než jen nárok na zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení, který žalobce učinil předmětem tohoto soudního řízení. Mimosoudní projednání žádosti žalobce o náhradu nemajetkové újmy žalovaná ukončila stanoviskem ze dne [datum], kterým uvedené žádosti vyhověla plně co do nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení a částečně co do nároku, který není předmětem tohoto řízení. Stanovisko bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne [datum]. K tomu dále uvedla, že žalobce se žádostí domáhal z titulu nepřiměřené délky řízení částky 64 750 Kč. V tomto rozsahu žalovaná žalobci plně vyhověla, jak jeho právnímu zástupci sdělila dne [datum], tj. ve lhůtě určené k tomu zákonem č. 82/1998 Sb. Žalobce ovšem žalobou, kterou podal předčasně (dne [datum], ač půlroční lhůta určená zákonem č. 82/1998 Sb. uplynula až dne [datum]), uplatnil nárok i v řízení před soudem. Žalobou se ovšem žalobce domáhá vyšší částky, než která byla předmětem mimosoudního projednání, kdy mimosoudně žalobce za přiměřené zadostiučinění označil částku 64 750 Kč, kterou žalovaná stanoviskem ze dne [datum] prohlásila za důvodnou a dne [datum] ji i žalobci vyplatila, ovšem žalobou se žalobce domáhá částky 85 750 Kč. Rozdíl, tj. částka 21 000 Kč, nikdy nebyla předmětem mimosoudního projednání. Formálně vzato by žalobce měl být vyzván k uplatnění tohoto nároku za současného přerušení řízení do skončení mimosoudního projednávání tohoto nároku, nejdéle na dobu šesti měsíců od doručení žádosti žalované, žalovaná nicméně nedostatek uplatnění částky 21 000 Kč hojí tím, že finguje její mimosoudní projednání v reakci na soudem doručenou žalobu s tím, že v této části považuje nárok za promlčený. Žalobce uvádí, že byl pravomocně zproštěn obžaloby dne [datum]; toto tvrzení žalovaná prohlašuje za nesporné. Žaloba, kterou byla rozdílná částka 21 000 Kč poprvé uplatněna, byla žalované doručena dne [datum], soudu podána dne [datum]; u obou těchto dat platí, že před nimi marně uběhla půlroční lhůta určená v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a že nárok žalobce je tedy v této části promlčen. V této části tedy žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou. 5 Soud při jednání konaném dne [datum] vyzval žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby tvrdil a předložil důkaz, kterým prokáže, že u žalované uplatnil částku 21 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou uplatněnou žalobou ve výši 85 750 Kč a částkou uplatněnou u žalované podáním doručeným žalované dne [datum] ve výši 64 750 Kč, když nestačí jen tvrdit, ale musí současně dokazovat (předložit o tom důkaz), že tento nárok u žalované uplatnil. Současně soud žalobce poučil, že pokud zůstane procesně nečinný či pokud řádně nenavrhne důkazy, případně svá tvrzení neprokáže, může to pro něj znamenat neúspěch ve sporu. 6 Právní zástupce žalobce při jednání k výzvě soudu doplnil, že v uplatnění nároku se nemusí žádná částka uvádět, když se jedná o uvážení rozhodujícího orgánu. K tomu dále uvedl, že kdyby tomu tak nebylo, tak by ani odvolací soud neměl možnost měnit částky v souladu s ustanovením § 31a odškodňovacího zákona. Zákonodárce toliko říká a velmi stroze, že má být uplatněn nárok, ale neříká, v jaké formě. Žalobce dále uvedl, že precizně rozvedl dle sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu, jak k uplatněné částce dospěl, kdy se jedná toliko o početní chybu, kdy místo 5 let a 11 dnů bylo uvedeno 4 roky a 11 dní, přičemž v samotné žádosti jsou i uvedena data, ze kterých žalobce vycházel. I sama žalovaná ve svém vyjádření uvádí, že žalobce provedl špatný výpočet a že k němu nepřihlíží, kdy k důkazu navrhuje stanovisko žalované ze dne [datum]. Žalobce tak má za to, že se jedná o přepjatý formalismus a má za to, že řádně uplatnil svůj nárok u žalované. 7 Z podání stran je nesporné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum], a to v částce 64 750 Kč, kterou žalovaná žalobci vyplatila dne [datum]. Dále bylo mezi účastníky řízení nesporné, že žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby dne [datum]. 8 Z trestního spisu Okresního soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [sp. zn.] bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby. Proti rozsudku si dne [datum] státní zástupkyně podala odvolání. Při veřejném zasedání dne [datum] Krajský soud v [adresa] usnesením ze dne [datum] zamítl odvolání státního zástupce. Veřejného zasedání se účastnil žalobce i jeho obhájce. Rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] a usnesení Krajského soudu v [adresa] dle doložky nabyly právní moci dne [datum]. 9 Z žádosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se u žalované mj. domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku naříkaného řízení v částce 64 750 Kč, kdy uvedl, že trestní řízení trvalo 4 roky a 11 dní. K samotné nepřiměřené délce řízení v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, provedl výpočet, kdy dospěl k částce 64 750 Kč. K samotnému průběhu řízení uvedl, že ve věci žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-452, tak že se žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu zprošťuje. Ve věci byl žalobce postaven před soud na základě obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-52, ad 1) pro pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a dále ad 2) pro pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst.1 tr. zákoníku, tedy pro trestné činy, za které bylo možno uložit souhrnný trest odnětí svobody v trvání až deset let. Ve věci podala proti zprošťujícímu rozsudku intervenující státní zástupkyně odvolání, o němž bylo rozhodnuto Krajským soudem v [adresa] usnesením ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-476 tak, že se odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu zamítá. 10 Ze stanoviska žalované ze dne [datum] včetně doručenky bylo zjištěno, že žádost žalobce byla žalované doručena dne [datum]. Žádostí žalobce mj. uplatnil nárok na za nesprávný úřední postup – nepřiměřenou délku řízení ve výši 64 750 Kč. Žalovaná v rámci stanoviska žalobci sdělila, že k této částce žalobce dospěl výpočtem, se kterým se žalovaná zcela neztotožňuje; svým vlastním nicméně dospěla k závěru, že tento požadavek je plně důvodný. Nesprávnost při výpočtu je pak při správnosti celkového výsledku podružná; žalovaná proto tomuto nároku plně vyhověla, kdy částka 64 750 Kč bude poukázána na účet uvedený v žádosti. Stanovisko bylo doručeno právnímu zástupce žalobce dne [datum]. 11 Z výpisů z bankovních účtů právního zástupce žalobce a žalované bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet právního zástupce žalobce připsána částka 64 750 Kč. 12 Z doručenky k usnesení ze dne [datum], č. j. 10 C 182/2024-15, obsahující výzvu k vyjádření žalované k žalobě bylo zjištěno, že usnesení bylo žalované doručeno dne [datum]. 13 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně skončení naříkaného soudního řízení, tedy kdy bylo pravomocně skončeno. Naříkané trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum], kdy ostatně toto bylo i mezi účastníky řízení nesporné. Dále soud učinil závěr o datu předběžného uplatnění nároku, kdy nárok žalobce uplatnil u žalované dne [datum], a to k projednávanému nároku ve výši 64 750 Kč, ostatně toto bylo rovněž mezi účastníky řízení nesporné. Samotná žaloba pak byla podána u soudu dne [datum]. Žalovaná pak stanoviskem ze dne [datum] přiznala žalobci částku 64 750 Kč, kdy stanovisko bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne [datum] a finanční prostředky byla žalobci proplaceny dne [datum]. 14 Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení jsou tato zjištění postačující pro právní posouzení předmětu sporu a soud proto nerozvádí jiná zjištění. 15 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 32 OdpŠk (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle ustanovení § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“). Podle ustanovení § 14 odst. 1 citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 16 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované co do částky 64 750 Kč předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 17 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 18 Žalovaná však vznesla ve vztahu k uplatněnému nároku námitku promlčení, a to konkrétně co do částky 21 000 Kč, která z pohledu žalované nebyla u ní řádně uplatněna. Soud se proto nejprve zabýval důvodností této námitky promlčení a zda není v rozporu s dobrými mravy. 19 Výslovně formulované ustanovení § 26 OdpŠk určuje vztah OdpŠk k občanskému zákoníku – jde o vztah speciality založený na tom, že zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek. 20 Podle ustanovení § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá a je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží subjektivní promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 21 V ustanovení § 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk je tak modifikován konec běhu subjektivní i objektivní promlčecí lhůty v případech, kdy je újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedodržení zákonné či přiměřené lhůty pro učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí. Vydáním rozhodnutí se přitom má na mysli vydání takového rozhodnutí, kterým se určité řízení končí. V případě předvídaném ve větě druhé odst. 3 neskončí běh promlčecí doby dříve než šest měsíců od konce řízení, jehož nezákonnou nebo nepřiměřenou délkou měla být způsobena nemajetková újma. 22 Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty tak je v tomto případě den, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, což je rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] a usnesení Krajského soudu v [adresa], které dle doložky nabyly právní moci dne [datum]. V případě újmy způsobené nepřiměřenou délku řízení přitom vzniká újma již v průběhu tohoto řízení, neboť právě to zasahuje do práva účastníka řízení na rozhodnutí v přiměřené době (je vystaven trvající nejistotě ohledně výsledku řízení). Jelikož předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je pravomocné ukončení věci (ukončení účasti účastníka), počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta ode dne, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí vztahující se k tomuto účastníkovi. 23 Podle ustanovení § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 24 V obou případech se jedná o lhůtu počítanou dle občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), tedy lhůtu hmotněprávní (viz IŠTVÁNEK, František, Pavel SIMON a František KORBEL. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář – ustanovení § 35 - [Systém ASPI]). 25 Podle ustanovení § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. 26 V posuzovaném případě tak žalobci vznikala nemajetková újmy způsobená délkou trvání řízení již v průběhu tohoto řízení, tedy právě tím, že řízení bylo stále vedeno a nebylo v tomto rozhodnuto. Toto se jednoznačně podává i ze žalobních tvrzení. Žalobce tak o vzniku nemajetkové újmy (dle žalobních tvrzení) a o tom, že za tuto odpovídá stát, věděl již v průběhu řízení. Nejpozději se pak o vzniklé újmě a o tom, kdo za tuto odpovídá, dozvěděl okamžikem konečné pravomocného rozhodnutí, což je dne [datum]. 27 Řízení vedené Okresním soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [sp. zn.] skončilo vůči žalobci tedy dne [datum]. Tento den je nutno považovat za konec naříkaného řízení pro účely kompenzačního řízení. Subjektivní promlčecí lhůta na náhradu nemajetkové újmy tak počala běžet fakticky dnem [datum]. Žalobce následně dne [datum] svůj nárok z nepřiměřené délky řízení uplatnil u žalované v částce 64 750 Kč, kdy zbývající částku 21 000 Kč uplatnil až prostřednictvím žaloby doručené žalované prostřednictvím soudu dne [datum]. Žaloba podaná dne [datum] v rozsahu částky 21 000 Kč tak byla podána po uplynutí promlčecí lhůty a nárok uplatněný žalobcem je v částce 21 000 Kč promlčen. 28 K tomu soud dále uvádí, že z ustanovení § 15 OdpŠk vyplývá, že žalobce se může u soudu domáhat náhrady škody (újmy) pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Už jen ze samotného výkladu tohoto ustanovení je zřejmé, že žalobce je povinen ve své žádosti uplatněné u žalované uvést částku, kterou požaduje, neboť v případě, že by tomu tak nebylo, nešlo by rozpoznat, zda nárok žalobce byl zcela odškodněn. K tomu soud dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 30 Cdo 579/2021, ze kterého vyplývá, zákon sice nepředepisuje náležitosti podání, kterým se poškozený na příslušný úřad obrací, a je proto třeba vycházet z toho, že z něj musí být zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu či označení nezákonného rozhodnutí, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy a tvrzení o vztahu příčinné souvislosti. Poškozený musí vyčíslit výši náhrady, aby bylo zřejmé, jakou částku požaduje (viz Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 181). Požaduje-li zadostiučinění v jiné formě než v penězích, jako je konstatování porušení práva nebo omluva, je povinen tuto formu specifikovat i co do jejího obsahu. Na této skutečnosti pak ničeho nemůže změnit ani skutečnost, že žalobce se měl dopustit, jak tvrdí ve svých podáních, matematické chyby, neboť by bylo nelogické, aby žalovaná přiznala žalobci vyšší částku, než kterou žalobce uvedl ve své žádosti. Argumentace žalobce ohledně toho, že odvolací soud má možnost měnit částky v souladu s ustanovením § 31a OdpŠk je nepřiléhavá, a to s ohledem na skutečnost, že i odvolací soud je vázán žalobním petitem a nemůže přiznat částku vyšší, než která byla uplatněna žalobou. 29 Soud žalobci ani nepřiznal úrok z prodlení z částky 64 750 Kč, neboť z ustanovení § 15 OdpŠK vyplývá závěr, že šestiměsíční lhůta počítaná od uplatnění nároku poškozeným slouží žalované k tomu, aby věc projednala a rozhodla o tom, zda škodu (újmu) nahradí. Žalovaná v daném případě nárok žalobce posoudila a zcela jej uspokojila, o čemž žalobce informovala stanoviskem doručeným právnímu zástupci žalobce dne [datum], tedy v poslední den šestiměsíční lhůty. Na tom pak nemůže z pohledu soudu ničeho změnit skutečnost, že finanční prostředky ve výši 64 750 Kč byly žalobci vyplaceny až následující den, tj. [datum], a to toliko z administrativně-technických důvodů spojených s vyplacením finančních prostředků ze státního rozpočtu, když bylo zřejmé, že žalovaná tyto finanční prostředky žalobci vyplatí. 30 Soud se dále zabýval tím, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, v rámci níž dovolací soud uvedl k otázce možné aplikace korektivu dobrých mravů na žalovanou vznesenou námitku promlčení, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, sp. zn. 21 Cdo 486/2002; sp. zn. 25 Cdo 2905/99; s p. zn. 33 Cdo 1864/2000; sp. zn. 25 Cdo 484/99 nebo sp. zn. 21 Cdo 992/1999). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2905/99). 31 Soud dále odkazuje na závěry přijaté dovolacím soudem ve věci sp. zn. 30 Cdo 2651/2010, kde tento uzavřel, že uplatnění námitky promlčení ze strany státu či územního celku lze posuzovat z hlediska souladu takového právního úkonu s dobrými mravy, přičemž uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, neboli pokud by se jednalo o tzv. šikanózní výkon práva, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací k výkonu práva založeného zákonem je úmysl poškodit či znevýhodnit jiného. 32 Soud tedy v tomto případě dospěl k závěru, že žalovanou uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není. 33 Nárok žalobce uplatněný žalobou v částce 21 000 Kč je tak promlčen a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 34 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 35 V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za 3 režijní paušály po 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod. K tomu soud dále uvádí, že částečné zpětvzetí žaloby nebylo způsobeno chováním žalované, když žaloba byla ze strany žalobce podána předčasně dne [datum], když teprve až dne [datum] uplynula lhůta pro dobrovolné plnění ze strany žalované, která ostatně stejného dne doručila právnímu zástupci žalobce stanovisko, ve kterém bylo žalobci sděleno, že jím vznesený požadoval z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky je oprávněný a že jej žalovaná uspokojí v žádosti uplatněné výši, tj. v částce 64 750 Kč.

Poučení