10 C 182/2025 - 40

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o uveřejnění odpovědi, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost uveřejnit odpověď žalobce do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku ve vysílání – pořadu „[adresa]“ ve znění: V pořadu [anonymizováno] „[adresa]“ dne [datum] redaktor [anonymizováno] [jméno FO] uvedl, že mám být nepřítelem pražské zastupitelky [jméno FO] a že jsem se s ní měl dostat do konfliktu. Zásadně tato tvrzení pana redaktora odmítám jako urážlivá. Ohradil jsem se v minulosti vůči zmiňované zastupitelce, protože některými svými výroky dehonestovala práci všech slušných zaměstnanců [anonymizováno] [anonymizováno], což jsem jí taky oficiálně sdělil dopisem již v květnu loňského roku. Nešlo ale o žádný osobní konflikt. Postupoval jsem tak s odpovědností ředitele [anonymizováno] i za všechny jeho dotčené zaměstnance. To ale ze mne určitě jakéhokoli nepřítele nedělá. [Jméno žalobce]“, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost uveřejnit odpověď žalobce do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku na zpravodajském portále www.[anonymizováno].cz ve znění: „V pořadu [anonymizováno] „[adresa]“ dne [datum], který byl uveřejněn na zpravodajském portálu [anonymizováno] pod názvem [Anonymizováno], redaktor [anonymizováno] [jméno FO] uvedl, že mám být nepřítelem [Anonymizováno] zastupitelky [jméno FO] a že jsem se s ní měl dostat do konfliktu. Zásadně tato tvrzení pana redaktora odmítám jako urážlivá. Ohradil jsem se v minulosti vůči zmiňované zastupitelce, protože některými svými výroky dehonestovala práci všech slušných zaměstnanců [anonymizováno] [anonymizováno], což jsem jí taky oficiálně sdělil dopisem již v květnu loňského roku. Nešlo ale o žádný osobní konflikt. Postupoval jsem tak s odpovědností ředitele [anonymizováno] i za všechny jeho dotčené zaměstnance. To ale ze mne určitě jakéhokoli nepřítele nedělá. [Jméno žalobce]“, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení v plné výši částku, která bude určena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] po žalované povinnosti uveřejnit odpověď v návaznosti na informace uvedené v pořadu [adresa] dne [datum], přičemž k danému pořadu vyšel doslovný přepis (podcast), který byl uveřejněn na stránkách žalované (odkaz na daný pořad https://www.[anonymizováno].cz/[Anonymizováno]. V tomto pořadu redaktor žalované měl dle žalobce jej zařadit mezi údajné nepřátele pražské zastupitelky paní [jméno FO]. Redaktor konkrétně uvedl, že „Je taky potřeba říct, že [jméno FO] má víc nepřátel. Dostala se do konfliktu například s odvolaným ředitelem [anonymizováno] panem [jméno FO]“. Vůči tomuto sdělení, jež zaznělo ve vysílání žalované a bylo také přejato do elektronické podoby na stránkách žalované, žalobce uplatnil postupem dle § 35 odst. 1 zákona č. 231/2000 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „ZRTV“) a dle § 10 odst. 1 zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon (dále jen „TZ“) žádost o zveřejnění jeho odpovědi, přičemž žalovaná žádosti ani v jednom případě nevyhověla, což žalobci sdělila dopisem ze dne [datum].

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Žalovaná učinila nesporným následující skutečnosti, že dne [datum] odvysílala na programu [právnická osoba] pořad [adresa] s podtitulem [Anonymizováno]. Stejný pořad [datum] uveřejnila žalovaná jako podcast na svých webových stránkách [anonymizováno].cz, kde je stále uložen (odkaz na daný pořad https://www.[anonymizováno].cz/[Anonymizováno]). V pořadu zazněla ve vztahu k žalobci jediná věta: „Je taky potřeba říct, že [jméno FO] má víc nepřátel. Dostala se do konfliktu například s odvolaným ředitelem [anonymizováno] panem [jméno FO].“ Dne [datum] obdržela žalovaná žádost, přičemž na danou žádost žalovaná odpověděla dopisem ze dne [datum], a to konkrétně tak, že žalovaná odpověď neuveřejní. Žalovaná dále uvedla, že podle § 37 odst. 1 ZRTV musí mít žádost písemnou formu. Z toho vyplývá, že pokud je žádost činěna v právním zastoupení, musí být její součástí písemná plná moc (§ 441 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plnou moc). To se v daném případě nestalo, jak je patrné již z textu žádosti a stát se ani nemůže, neboť k podání žádosti uplynula prekluzivní lhůta. Již na základě této skutečnosti by žaloba měla být zamítnuta. Zamítnuta již z tohoto důvodu by měla být i ve vztahu k druhému meritornímu bodu petitu, v němž žalobce požaduje odpověď na článek uveřejněný na webových stránkách žalovaného www.[anonymizováno].cz, zde s odvoláním na tiskový zákon. Navíc podle § 2 TZ se ten vztahuje jen na periodický tisk, jímž ovšem webové stránky nejsou. Petit by tak ve výroku II. měl být zamítnut také z toho důvodu, že žádným právní předpis nestanoví povinnost uveřejnit odpověď na článek na webových stránkách. Současně uvedla, že výrok redaktora žalované není v kontextu reportáže skutkovým tvrzením ve smyslu § 35 odst. 1 ZRTV, ale hodnotícím soudem. V politickém zpravodajství a publicistice se ostatně výraz nepřátelé běžně používá v přeneseném slova smyslu pro konfliktní vztah mezi aktéry politického, potažmo veřejného života. Takto mu také veřejnost rozumí. Nelze pak přehlédnout, že žalobce významnou dobu vykonával veřejnou funkci, kdy o jeho činnosti se v první polovině roku [Anonymizováno] vedla veřejná diskuse týkajícího způsobu, jakým tuto funkci vykonával. Význam slova nepřítel pak ostatně v obsahovém významu nezná nějaký minimální práh konfliktu, jež by objektivně měl být dosažen, aby o nepřátelství mohlo být hovořeno, a to právě pro svůj hodnotící, nikoliv skutkový charakter. Žalobce se dále domáhá odpovědi na druhou část věty, že se měl dostat do konfliktu s paní [jméno FO], aby to však sám v textu navrhované odpovědi potvrdil („Ohradil jsem se v minulosti vůči zmiňované zastupitelce, protože některými svými výroky dehonestovala práci všech slušných zaměstnanců [anonymizováno] [anonymizováno]…“). Sám žalobce tak ve svém návrhu odpovědi potvrdil, že mezi nimi došlo ke konfliktu. Nelze ani přehlédnout to, že ani jedna z obou částí věty, na níž odpověď reagovala, se nedotýká žalobcovy cti, důstojnosti nebo soukromí (§ 35 odst. 1 ZRTV).

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná dne [datum] odvysílala na programu [právnická osoba] [Anonymizováno] pořad [adresa] s podtitulem [Anonymizováno] stejný pořad dne [datum] uveřejnila jako podcast na svých webových stránkách [anonymizováno].cz, dále, že v pořadu zazněla ve vztahu k žalobci věta: „Je taky potřeba říct, že [jméno FO] má víc nepřátel. Dostala se do konfliktu například s odvolaným ředitelem [anonymizováno] panem [jméno FO]“, dále, že dne [datum] žalovaná obdržela žádost podepsanou [Jméno advokátky], advokátkou, o uveřejnění odpovědi žalobce. Na tuto žádost žalovaná odpověděla dopisem ze dne [datum].

4. Z výzvy ohledně zjištěného střetu zájmů ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se prostřednictvím advokátky [tituly před jménem] [jméno FO] obrátil na žalovanou s výzvou ohledně střetu zájmů pana [jméno FO], přičemž žádal, aby žalovaná přijala nápravné opatření. Součástí této výzvy byla i informace, že [Jméno advokátky] převzala právní zastoupení žalobce.

5. Z podání žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaná obdržela výzvu ohledně tvrzeného střetu zájmů týkající se novináře [jméno FO], žalobci sdělila, že žádný střet zájmů neshledala a nepřijala tedy žádné nápravné opatření. Odpověď byla adresována k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO].

6. Z článku na [anonymizováno].cz s [Anonymizováno] bylo zjištěno, že ve vztahu k žalobci zazněla věta: „Je taky potřeba říct, že [jméno FO] má víc nepřátel. Dostala se do konfliktu například s odvolaným ředitelem [anonymizováno] panem [jméno FO]“.

7. Ze stížnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se obrátil na žalovanou ohledně střetu zájmů pana [jméno FO]. Žádost byla podána prostřednictvím advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], která úvodem informovala, že již podáním ze dne [datum] žalovanou informovala, že převzala zastoupení žalobce.

8. Ze stížnosti k [jméno FO] [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se obrátil na [jméno FO] [právnická osoba] ohledně střetu zájmů pana [jméno FO]. Součástí této výzvy byla i informace, že [tituly před jménem] [jméno FO] převzala právní zastoupení žalobce.

9. Z vyjádření [jméno FO] [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno FO] [právnická osoba] postoupila žalované k vyjádření stížnost ze dne [datum], jejímž předmětem jsou tvrzení o střetu zájmu redaktora [jméno FO].

10. Z žádosti žalobce o odpověď dle tiskového zákona a zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žádost byla podána prostřednictvím advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], která úvodem informovala, že již podáním ze dne [datum] žalovanou informovala, že převzala zastoupení žalobce. Danou žádostí se domáhala zveřejnění shora uvedených odpovědí (výrok I. a II. rozsudku).

11. Z odpovědi na žádost ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná žalobci sdělila, že žádosti o uveřejnění odpovědí nevyhověla. Odpověď byla adresována k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO].

12. Ze stenozápisu ze zasedání Zastupitelstva [anonymizováno] z [datum], zejména strana 120-121, dostupný na https://[Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce v dané době pracoval jako ředitel [anonymizováno] [anonymizováno], kdy na daném zasedání se zastupitelka [jméno FO] dotazovala, „na základě jakého usnesení, či jakého pokynu, jakého zmocnění pan ředitel [jméno FO] parkovací oprávnění vydával. Jaký proces to upravuje? Je to jednoduchá otázka, a tu odpověď pořád nemáme. Druhá otázka – komu tedy Hlavní město [adresa] prostřednictvím pana ředitele poskytuje tento benefit? Je to také úplně jednoduchá otázka, a odpověď také nemáme. Za mě je to úplně skandální, že se tady pan ředitel [jméno FO] staví do role někoho, kdo může takhle rozdávat nějaká povolení, které si vymyslí. Úplně mimo jakýkoli systém, mimo jakékoli usnesení, mimo jakoukoli pravomoc, která mu byla svěřena. Takhle si je tady rozdává po [Anonymizováno]. A pak ještě my jsme skandalizovaní za to, že se snažíme zjistit, na základě jakého usnesení, jakého procesu a komu ta oprávnění rozdával? Jako opravdu? Mně to přijde absolutně za všechny čáry a odpověď na tyto otázky bychom jednoznačně měli dostat. A tady, ne někdy později papírově. Tady, kvůli se tady mimořádné Zastupitelstvo sešlo. Děkuji.“ 13. Z nesporných skutečností a provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.

14. Žalovaná dne [datum] odvysílala na programu [právnická osoba] Plus pořad [adresa] s podtitulem Složka na političku a prapodivný happening: Reportér zmapoval, jak se v Praze vede skrytá kampaň, stejný pořad dne [datum] uveřejnila jako podcast na svých webových stránkách [anonymizováno].cz, v pořadu zazněla ve vztahu k žalobci věta: „Je taky potřeba říct, že [jméno FO] má víc nepřátel. Dostala se do konfliktu například s odvolaným ředitelem [anonymizováno] panem [jméno FO]“, přičemž daná věta byla i uveřejněna na stránkách žalované. Dne [datum] žalovaná obdržela žádost podepsanou [Jméno advokátky], advokátkou, o uveřejnění odpovědí žalobce. Na tuto žádost žalovaná odpověděla dopisem ze dne [datum], kdy odpovědi odmítla zveřejnit. Dále má soud za zjištěné, že již výzvou ohledně zjištěného střetu zájmů ze dne [datum] informovala advokátka žalobce [Jméno advokátky], že převzala právní zastoupení žalobce. Žalobce pak v dané době pracoval jako ředitel [anonymizováno] [anonymizováno].

15. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně ve vztahu k výroku I. rozsudku 16. Podle § 35 odst. 1 ZRTV jestliže bylo v rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na provozovateli vysílání uveřejnění odpovědi. Provozovatel vysílání je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit. Podle odst. 2 odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru, nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.

17. Podle § 37 odst. 1 ZRTV žádost o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení musí mít písemnou formu. Podle odst. 2 ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení obsažené v uveřejněném sdělení dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi nebo dodatečného sdělení. Podle odst. 3 žádost o uveřejnění odpovědi musí být provozovateli vysílání doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v rozhlasovém nebo televizním vysílání, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká. Podle odst. 4 žádost o uveřejnění dodatečného sdělení musí být provozovateli vysílání doručena nejpozději do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení pravomocně skončeno, jinak právo na uveřejnění dodatečného sdělení zaniká. Bylo-li pravomocné rozhodnutí zrušeno, platí předchozí ustanovení obdobně.

18. Podle § 39 odst. 1 ZRTV neuveřejní-li provozovatel vysílání odpověď nebo dodatečné sdělení vůbec nebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení stanovené v § 38, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení na návrh osoby, která o jejich uveřejnění požádala, soud. Podle odst. 2 návrh musí být podán u soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro zveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení u soudu zaniká.

19. Podle § 40 odst. 1 písm. c) ZRTV provozovatel vysílání není povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení, jestliže napadené sdělení, popřípadě jeho napadená část je citací sdělení třetí osoby určeného pro veřejnost nebo jeho pravdivou interpretací a jako takové bylo označeno nebo prezentováno.

20. Žalobce se v řízení domáhal práva na odpověď dle zákona ZRTV ve vztahu k pořadu odvysílaného žalovanou. Žalobce u žalované i u soudu řádně a ve lhůtách stanových zákonem uplatnil svůj nárok na odpověď. Soud nepřisvědčil námitce žalované, že žalobce nedodržel písemnou formu žádosti, když k žádosti nepředložil písemnou plnou moc, neboť žalovaná již z předešlých podání věděla, že advokátka [Jméno advokátky] v dané věci zastupuje žalobce, přičemž i žalovaná do té doby s advokátkou jednala jako se zástupcem žalobce, kdy i reagovala věcně na podání žalobce, přičemž ho žádným způsobem nevyzvala k doložení plné moci. Nicméně v ostatním soud žalované musel dát za pravdu. Z žádosti a stejně tak z žaloby je patrné, že žalobce odpovídá jen na výrok, který odpověď cituje slovy „že mám být nepřítelem [Anonymizováno] zastupitelky [jméno FO] a že jsem se s ní měl dostat do konfliktu“. V reportáži zazněl výrok: „Je taky potřeba říct, že [jméno FO] má víc nepřátel.“ Tento výrok není v kontextu reportáže skutkovým tvrzením ve smyslu § 35 odst. 1 ZRTV, ale hodnotícím soudem. V politickém zpravodajství a publicistice se výraz nepřátelé běžně používá v přeneseném slova smyslu pro konfliktní vztah mezi aktéry politického, potažmo veřejného života, což jistě žalobce v té době byl, když působil na vysoké pozici v rámci [Anonymizováno] [anonymizováno], kde pracoval na pozici ředitele [anonymizováno] [anonymizováno]. Žalobce tedy vykonával veřejnou funkci, kdy o jeho činnosti se vedla veřejná diskuse, a to konkrétně jakým způsobem tuto funkci vykonával, viz zasedání Zastupitelstva [anonymizováno] ze dne [datum], kde byl ze strany zastupitelky [jméno FO] přímo konfrontován, na základě jakých kritérií přiděloval parkovací stání, přičemž daná zastupitelka ve vztahu k žalobci přímo uvedla, že „Za mě je to úplně skandální, že se tady pan ředitel [jméno FO] staví do role někoho, kdo může takhle rozdávat nějaká povolení, které si vymyslí. Úplně mimo jakýkoli systém, mimo jakékoli usnesení, mimo jakoukoli pravomoc, která mu byla svěřena. Takhle si je tady rozdává po Praze“. K tomu soud dále uvádí, že význam slova nepřítel ostatně v obsahovém významu nezná nějaký minimální práh konfliktu, jež by objektivně měl být dosažen, aby o nepřátelství mohlo být hovořeno, a to právě pro svůj hodnotící, nikoliv skutkový charakter. Žalobce se dále domáhal odpovědi na druhou část věty, že se měl dostat do konfliktu s paní [jméno FO], aby to však sám v textu navrhované odpovědi potvrdil („Ohradil jsem se v minulosti vůči zmiňované zastupitelce, protože některými svými výroky dehonestovala práci všech slušných zaměstnanců [anonymizováno] [anonymizováno]…“). Sám žalobce tak ve svém návrhu odpovědi potvrdil, že mezi nimi došlo ke konfliktu. Výrok o konfliktu tedy nebyl ani nepravdivý ani pravdu zkreslující (§ 35 odst. 2 ZRTV). A nebyl ani zkreslující v tom smyslu, že by byl neúplný. Bylo by nepřiměřeným zásahem do svobody projevu provozovatele vysílání, pokud by určitá osoba mohla žádat uvedení dalších informací na výroky, jež pravdu nezkreslují. Nelze přehlédnout ani to, že ani jedna z obou částí věty, na níž odpověď reagovala, se nedotýká žalobcovy cti, důstojnosti nebo soukromí (§ 35 odst. 1 ZRTV). V pořadu zazněla toliko pravdivá informace o konfliktu (a hodnotící soud o nepřátelském poměru) mezi oběma osobami, nikoliv že by jedna ze stran byla tímto vinna či byla v právu či jinak měla navrch nad druhou stranou. Text žalobcovy odpovědi ostatně s ničím takovým ani nepolemizuje, když vedle připuštění skutkového základu konfliktu jen namítá: „To ale ze mne určitě jakéhokoliv nepřítele nedělá.“ Je zjevné, že pokud zastupitelka [jméno FO] slovy žalobce „dehonestovala práci všech slušných zaměstnanců [anonymizováno] [anonymizováno]“ a žalobce se proti tomu ohradil, vznikl konflikt, který odůvodňuje a připouští mluvit o nepřátelském poměru, v kontextu reportáže zjevně v přeneseném slova smyslu či v určité přípustné nadsázce a přiměřeném novinářském zjednodušení. V neposlední řadě je třeba zmínit, že věta tak, jak zazněla v reportáži, hovoří primárně o jmenované zastupitelce jako osobě, která má více nepřátel. Výslovně nehovoří o takovém poměru žalobce k této zastupitelce v tom smyslu, že by žalobce subjektivně nepřátelství vůči ní pociťoval.

21. Soud tak na základě shora uvedeného žalobu ve vztahu k výroku I. rozsudku zamítl.

22. Soud se dále zabýval odpovědí podle tiskového zákona (výrok II. rozsudku).

23. Podle ustanovení § 3 písm. a) TZ jsou periodickým tiskem noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce, podle písm. b) je vydavatelem fyzická osoba nebo právnická osoba, která vydává periodický tisk.

24. Podle ustanovení § 4 TZ za obsah periodického tisku odpovídá vydavatel.

25. Podle ustanovení § 10 odst. 1 TZ, jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.

26. Podle ustanovení § 10 odst. 2 TZ se odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.

27. Podle ustanovení § 12 odst. 1 TZ žádost o uveřejnění odpovědi musí mít písemnou formu.

28. Podle ustanovení § 12 odst. 2 TZ ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi.

29. Podle ustanovení § 12 odst. 3 TZ žádost o uveřejnění odpovědi musí být vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v periodickém tisku, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká.

30. Podle ustanovení § 13 TZ odpověď je vydavatel povinen uveřejnit a) ve stejném periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení, a je-li napadena pouze jeho část, této jeho části, b) s výslovným označením "odpověď", c) na vlastní náklady, d) v témže jazyce, ve kterém bylo uveřejněno napadené sdělení, e) s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi žádá. Vydavatel je povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení a není-li možné odpověď uveřejnit v uvedené lhůtě, pak vydavatel je povinen tak učinit v nejbližším následujícím vydání stejného periodického tisku. Vydavatel je povinen o tomto postupu do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi písemně informovat osobu, která žádost podala, a v této informaci označit vydání periodického tisku, v němž dojde k uveřejnění odpovědi.

31. Podle ustanovení § 14 TZ neuveřejní-li vydavatel odpověď nebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění odpovědi stanovené v § 13 odst. 1 až 3, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď na návrh osoby, která o jejich uveřejnění žádala, soud. Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi u soudu zaniká.

32. Soud v daném odkazuje, co již uvedl k odpovědi dle ZRTV, kdy shodně dospěl k závěru, že již na základě shora uvedené lze žalobu zamítnout a dále uvádí následující, žalobce u žalované i u soudu řádně a ve lhůtách stanových zákonem uplatnil svůj nárok na odpověď. Žalobce se v dané části po žalované domáhal uveřejnění odpovědi podle ustanovení § 14 odst. 1 TZ v reakci na přepis podcastu uveřejněný na internetových stránkách provozovaných žalovanou. Soud se tedy zabýval otázkou, zda je vůbec možné proti žalované uplatnit v tomto případě právo na uveřejnění odpovědi podle tiskového zákona, a dospěl k závěru, že nikoliv.

33. Tiskový zákon upravuje vybraná práva a povinnosti při vydávání periodického tisku vydávaného nebo šířeného na území České republiky. Vydavatel je pro účely tohoto zákona definován jako fyzická či právnická osoba, která vydává periodický tisk. Periodickým tiskem pak tiskový zákon rozumí noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce.

34. Otázkou, zda lze provozovatele internetového zpravodajství podřadit pod pojem vydavatel periodického tisku, se již v minulosti zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1870/2017, kde upozornil na úvodní ustanovení tiskového zákona, zabývající se vymezením pojmů vydavatele periodického tisku a jeho specifických povinností v souvislosti s vydávaným periodickým tiskem. V tomto rozsudku Nejvyšší soud zcela jasně konstatuje, že: „Lze uzavřít, že ustanovení tiskového zákona nedopadají na zpravodajství přinášené internetem (a proto nepostihuje ani případný institut „dodatečného sdělení“). Tiskový zákon s takovouto případnou alternativou sám především expressis verbis vůbec nepočítá, přičemž internetové zpravodajství nelze ani extenzivním výkladem podřadit pod kategorii tisku ve smyslu tiskového zákona.“ 35. V určitém směru bylo shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR překonáno nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2257/18. Ústavní soud v něm dospěl k závěru, že by bylo ústavně nepřijatelné, kdyby v některých situacích mediální právo ochranu poskytovalo a v jiných srovnatelných (obdobných) situacích, s ještě závažnějšími důsledky pro dotčené nositele základních práv a svobod, nikoli. Ústavní soud uzavřel, že neexistuje-li dosud v mediálním právu výslovná konkrétní úprava chránící tato práva a svobody v prostředí internetu, lze analogicky využít právních institutů, které mají obecnou povahu, nejsou vázány výlučně na určitý typ informačního média a jsou způsobilé takovou ochranu poskytnout. Ústavní soud uvedený závěr dovodil ze skutečnosti, že stěžejní je informace samotná, nikoliv nosič, na němž se nachází a prostřednictvím něhož je reprodukována. V případě internetového zpravodajství může být škodlivé jednání navíc daleko závažnější s ohledem na všeobecnou dostupnost a sledovanost internetu. Ústavní soud tedy uzavřel, že: „Žalovaná v řízení před obecnými soudy (obchodní společnost [Anonymizováno]., viz sub 2) je vydavatelkou, která vydává periodický tisk, a tudíž jí svědčí i povinnosti stanovené v § 10 a 11 tiskového zákona. Byť uvedená ustanovení hovoří výslovně o periodickém tisku (míněno ve smyslu tiskového zákona), nelze pominout, že v daném případě tento tisk měl a má svou internetovou mutaci. Dle Ústavního soudu je třeba vztáhnout uvedené povinnosti per analogiam i na ni; nejde přitom o vytváření povinnosti nové, ale jen o modifikaci povinnosti stávající pro poměry zmíněné internetové mutace periodického tisku při zajištění ochrany základních práv a svobod. Podstatné přitom je, že se tak děje za situace, kdy obecné soudy mají povinnost vyřešit střet dvou ústavně zaručených základních práv, resp. svobod – svobody tisku ve smyslu čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny na straně jedné, a již zmíněného práva na lidskou důstojnost, čest a příp. ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny na straně druhé. Ustanovení § 10 a 11 tiskového zákona se použije přiměřeně, a to takovým způsobem, aby případným soudním rozhodnutím uložená povinnost reflektovala specifika tzv. nových médií, jak byla výše popsána“.

36. Na druhou stranu však Ústavní soud v tomto svém nálezu jednoznačně uvedl, že „postup na základě extenzivního výkladu § 2 odst. 1 a § 3 písm. a) tiskového zákona možný není, neboť tomu brání jednoznačné znění těchto ustanovení a v nich obsažených právních norem, navíc úprava práv a povinností vydavatelů (popř. provozovatelů vysílání) neodráží specifickou povahu internetového zpravodajství, jak ostatně přiléhavě upozornil ve svém vyjádření městský soud (viz sub 19).“.

37. S přihlédnutím k výše uvedenému a ke všem okolnostem projednávané věci soud dospěl k závěru, že se proti žalované v projednávané věci nelze domáhat uložení povinnosti podle tiskového zákona. Již z uvedených úvodních ustanovení tiskového zákona je zřejmé, že žalovaná nesplňuje požadovaná kritéria subjektu, na který by měly dopadat povinnosti dle tiskového zákona. Extenzivní výklad úvodních ustanovení tiskového zákona pak nepřipustil ani Nejvyšší soud ČR a ani Ústavní soud. Pokud jde o analogický výklad, který byl Ústavním soudem zmíněn v citovaném nálezu, ani ten nelze v tomto konkrétním případě aplikovat, zejména z důvodu, že žalovaná není vydavatelem žádného periodického tisku. Její internetové zpravodajství tak nemůže být mutací periodického tisku, což je dle citovaného nálezu Ústavního soudu podmínkou pro modifikaci povinnosti vydavatele periodického tisku (viz bod 56. nálezu).

38. Kromě uvedeného nález Ústavního soudu směřuje výlučně na situace, kdy neexistuje žádný právní institut, který by poskytoval ochranu před nezákonným zásahem ze strany médií, v tomto případě však měl žalobce možnost domáhat se ochrany proti údajným nezákonným zásahům do jeho pověsti prostřednictvím institutu ochrany osobnosti. I Ústavní soud konstatoval, že institut práva na odpověď může plnit obdobnou funkci jako institut ochrany osobnosti, konkrétně může plnit obdobnou funkci informační, není však zpravidla s to odčinit veškerou vzniklou újmu, resp. jí předejít. Jinak řečeno uplatněním institutu odpovědi podle tiskového zákona lze požadovat méně než institutem ochrany osobnosti. Žaloba o odpověď podle tiskového zákona je tedy plně nahraditelná žalobou o ochranu osobnosti. Nález Ústavního soudu tak není na projednávanou věc aplikovatelný (shodně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 22 Co 107/2023-75).

39. Obecně lze konstatovat, že institut práva na odpověď dle tiskového zákona je svázán řadou přísných formalit se závažnými následky jejich nesplnění nebo nedodržení. Přísné formální požadavky se váží jednak na čas, kdy lhůty pro uplatnění žádosti u vydavatele a pak u soudu jsou relativně velmi krátké, a především pak prekluzivní (§ 12 odst. 3 a § 14 odst. 2 TZ), a jednak na obsah a formu žádosti a znění odpovědi (§ 10, § 12 odst. 1, 2 a § 13 TZ). Formální požadavky kladené na obsah žádosti o odpověď a na znění odpovědi nejsou samoúčelné. Souvisí s tím, že zákon ukládá vydavateli vyhovět důvodné žádosti zásadně do 8 dnů ode dne doručení žádosti (§ 13 odst. 2 TZ) a svazuje tak žádost a znění odpovědi formalitami umožňujícími vydavateli efektivní a přitom rychlou kontrolu důvodnosti žádosti. Prvek formálnosti je tak imanentní podstatou předmětného prostředku. Je tomu tak také proto, že nárok na uveřejnění odpovědi nelze uplatnit vůči komukoli, nýbrž pouze proti vymezenému okruhu osob, vydavatelů periodického tisku, u kterých je předpoklad určité odbornosti, znalosti mediálního prostředí a příslušných zákonných povinností.

40. I s ohledem na výše uvedené je zjevné, že povinnost uveřejnit odpověď dle tiskového zákona nelze uložit jakémukoliv subjektu bez patřičného zákonného podkladu a rozšiřovat tak okruh povinných subjektů na všechny provozovatele internetových stránek, neboť při takovém výkladu by se tato povinnost musela nutně dotýkat všech těchto provozovatelů. Vzhledem k výše uvedeným formálním požadavkům a při respektování smyslu samotného institutu práva na odpověď soud považuje plošnou aplikaci této povinnosti na tyto subjekty za nepřiměřeně extenzívní.

41. Soud tak žalobu i ve vztahu k výroku II. rozsudku zamítl.

42. Soud závěrem uzavírá, že žaloba jako celek není důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že informace uváděné žalovanou jsou pravdivé, resp. jsou založené na pravdivém skutkovém základu (ve vztahu k hodnotícímu soudu), přičemž i sám žalobce připouští ve své odpovědi konfliktní poměr s dotčenou zastupitelkou, kdy zastupitelka [jméno FO] se veřejně dostala do konfliktu s žalobcem např. při lednovém zasedání zastupitelstva kvůli kauze žalobce. Ze všech těchto důvodů soud žalobu jako celek zamítl.

43. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl v souladu s § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Soud se v této souvislosti zabýval ve světle nálezové judikatury Ústavního soudu otázkou, zda je na místě žalované, která je veřejnoprávní korporací, která je zřízena zákonem a nakládá z velké části z veřejnými prostředky, přiznat náhradu nákladů vynaložených na odborné právní zastoupení advokátem. Ústavní soud se opakovaně zabýval otázkou náhrady nákladů řízení státu zastoupeného advokátem (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 1087/09, IV. ÚS 2513/09 či IV. ÚS 3243/09, nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1625/09, III. ÚS 3100/08 či III. ÚS 3315/09). Přitom dospěl ohledně státu jako účastníka řízení k závěru, že v každém jednotlivém případě, kdy za stát vystupuje ministerstvo jako příslušná organizační složka, je třeba podle konkrétních okolností případu zvažovat, zda je tato složka schopna se v daném sporu účinně bránit za pomoci svých právníků, či zda jde o spor obtížný a dlouhotrvající, kde je k efektivní obraně třeba zkušeného a odborně zaměřeného advokáta. Zastoupení státu advokátem při hájení zájmů státu by přitom mělo být krajním (podpůrným) řešením odůvodněným složitostí a specifičností problematiky. V tomto případě se sice nejedná o spor o rozhlasový (či televizní) poplatek, kde je již ustálenou rozhodovací praxí, že náklady na případné zastoupení advokátem se ani subjektům jako je [jméno FO] televize nebo žalovaný nepřiznávají. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12 (ve vztahu k [jméno FO] televizi), je třeba na žalovanou klást nároky obdobné jako na orgány státní moci. Soud tedy posuzoval, zda jde v tomto případě o spor natolik neobvyklý a specifický, že náklady na zastoupení advokátem lze považovat za účelně vynaložené. Soud vzal v úvahu, že tento spor je sporem, který je upraven v zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání a v tiskovém zákoně, tedy velmi úzce souvisí s předmětem činnosti žalované. Nejde tak o spor, který by se zcela vymykal účelu zřízení a poslání žalované jako veřejnoprávního média. Naopak v oblasti právní úpravy rozhlasového a televizního vysílání a tiskového zákona by žalovaná měla být plně schopna vést tento spor bez externího právního zastoupení, tedy měla by být schopna pokrýt jeho vedení vlastními právními silami. O tom, že toho je žalovaná schopna, svědčí i skutečnost, že se žalovaná byla schopna kvalifikovaně vyjádřit k žádostem žalobce i bez právního zastoupení advokátem. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem, ale pouze na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč (za vyjádření k žalobě, za přípravu a účast při jednání soudu), celkem tedy 900 Kč. Soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

44. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části první věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší, či plnění ve splátkách.

Poučení