10 C 184/2025 - 140

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Harmachovou v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal uveřejnit na úvodní straně webových stránek pod adresou https://www.[Anonymizováno].cz omluvu žalobci v tomto znění: Omluva [tituly před jménem] [jméno FO] Omlouváme se panu [tituly před jménem] [jméno FO] : [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Jméno žalované]. přičemž tato omluva bude v den zveřejnění uvedena v rámci přehledem zpráv na adrese https://www.[Anonymizováno].cz. [jméno FO] úvodní straně webových stránek pod adresou https://www.[Anonymizováno].cz pak bude uveřejněna jako první ze zpráv o velikosti typů jako uveřejněné a žalobou napadené texty a zde setrvá na stejném první místě 24 (slovy: dvacet čtyři) hodin. Následně pak bude viditelná po dobu nejméně 30 (slovy: třicet) dnů v sekci hlavní zprávy v rámci přehledu, rovněž na úvodní straně pod adresou https://www.seznamzpravy.cz. se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal odstranit z následujících textů uvedené výroky: [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované ochrany osobnosti. Uvedl, že o něm žalovaná uveřejnila dne [datum] článek s názvem „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“, dne [datum] článek s názvem „[Anonymizováno] [Anonymizováno] „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“ a dne [datum] článek s názvem „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“. Články dle názoru žalobce obsahují nepravdivé výroky, kterými bylo hrubě zasaženo do osobnostních práv žalobce, zejména do práva na čest, dobrou pověst, soukromí a rodinného života. Žalobce proto vyzval žalovanou k zanechání protiprávního jednání a odstranění označených částí textů, čemuž žalovaná nevyhověla.

2. Žalobce se proto po žalované domáhal omluvy a odstranění blíže specifikovaných výroků z článků.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznala. Nesporovala, že provozuje zpravodajský server [Anonymizováno] [Anonymizováno], ani že na něm byl uveřejněn napadené články. Uvedla však, že v nich objektivně zpracovala výsledky vyšetřování a závěry pravomocného soudního rozhodnutí, závěry se opírají o veřejně dostupné informace včetně účetních uzávěrek předmětných společností či evidence skutečných majitelů, a poskytuje dostatečný prostor pro vyjádření zúčastněných osob. Pokud žalobce tvrdí, že je třeba sporný obsah vnímat v kontextu celých textů, je to právě on, kdo v žalobě pouze vytrhává jednotlivé pasáže z kontextu a označuje je za nepravdivé.

4. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Dne [datum] publikovala žalovaná článek „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“, který obsahoval mimo jiné tyto výroky: „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Jméno žalobce]. … [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno].“ (prokázáno citovaným článkem).

8. Dne [datum] publikovala žalovaná článek „[Anonymizováno]“. [Anonymizováno]“, který obsahoval mimo jiné následující výroky: „[Jméno žalobce]

9. Dne [datum] publikovala žalovaná článek „[Jméno žalobce].“ ([Anonymizováno]

10. V článku ze dne [datum] s názvem „[Jméno žalobce] (prokázáno citovaným článkem).

11. Žalobce žalovanou vyzval k zanechání protiprávního jednání a odstranění jeho následků včetně úhrady nákladů na právní zastoupení (prokázáno výzvou ze dne [datum]).

12. Žalovaná v reakci požadavky žalobce odmítla, kdy nesouhlasila, že by daný obsah byl nepravdivý či zkreslený, uvedla, že je nezbytné vnímat celý kontext předmětného obsahu, nikoli pouze na základě izolovaných vět či pasáží (prokázáno reakcí ze dne [datum]).

13. Žalobce byl ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] v období od [datum] do [datum] předsedou představenstva, od [datum] do [datum] statutárním ředitelem, od [datum] do [datum] předsedou správní rady, od tohoto data je předsedou správní rady společnost [právnická osoba]., kterou při výkonu funkce zastupuje [jméno FO], narozený [datum]; jediným akcionářem byla od [datum] do [datum] společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], registrovaná pod jurisdikcí [Anonymizováno] (prokázáno úplným výpisem z OR společnosti [právnická osoba].).

14. Ke dni [datum] byla jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]. společnost [Anonymizováno], registrovaná pod jurisdikcí [Anonymizováno], za kterou na základě plné moci jedná žalobce (prokázáno notářským zápisem ze dne [datum], rozhodnutím jediného akcionáře z téhož dne).

15. Společníkem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] byla v období let 2005 – 2010 paní [jméno FO], narozená [datum] (prokázáno úplným výpisem z OR společnosti [právnická osoba]).

16. Žalobce byl v období od [datum] do [datum] evidován jako skutečný majitel společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], od uvedeného data byl jako skutečný majitel evidován [jméno FO], narozený [datum] (prokázáno výpisem ze stránky [právnická osoba]).

17. Žalobce byl ve společnosti [právnická osoba]. od [datum] do [datum] jediným členem správní rady, od uvedeného data je jím [jméno FO], narozený [datum]; od [datum] do [datum] byla jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]; rozhodnutím jediného akcionáře ze dne [datum] byla společnost [právnická osoba]. ke dni [datum] zrušena s likvidací, k tomuto datu byl přidán dodatek „v likvidaci“, a ke dni [datum] vymazána (prokázáno úplným výpisem z OR společnosti [právnická osoba]. v likvidaci). 18. [jméno FO] byl rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] shledán vinným (stručně řečeno) tím, tím, že v době od [datum] do [datum] v úmyslu nevýhodným způsobem vyvést nemovitý majetek z vlastnictví [Anonymizováno]., tři měsíce poté, co dne [datum] proběhla řádná členská schůze [Anonymizováno]., na níž byl spolu s [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., [právnická osoba]. [Anonymizováno]. a [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. zvolen členem výboru - výkonného orgánu [Anonymizováno]. na čtyřleté funkční období, svolal na den [datum] mimořádnou členskou schůzi [Anonymizováno]. s cílem odstranit z funkce zbývající uvedené čtyři členy výboru. Tuto informaci na pozvánce na mimořádnou členskou schůzi neuvedl. [jméno FO] tuto mimořádnou členskou schůzi [Anonymizováno]. pozval nejméně devět osob, které vydával za nové, řádně zvolené členy [Anonymizováno]., ačkoli v rozporu se stanovami jimi nebyly, neboť jejich členství neschválil výbor [Anonymizováno]. Tyto osoby nechal hlasovat a jejich převahu v hlasování nechal vydávat za odvolání členů výboru a přijetí nových členů výboru včetně jeho jako předsedy. Následně svolal na den [datum] další mimořádnou členskou schůzi za účelem vyloučit dosavadní dlouholeté členy [Anonymizováno]. [jméno FO] této schůzi nechal shora uvedené a i další osoby vydávající se za nové členy [Anonymizováno]. schválit navýšení členských příspěvků na částku [částka] s tím, že kdo tuto částku do [datum] neuhradí, přestane být členem [Anonymizováno]., přestože v uvedeném roce již uhradil dosavadní členský příspěvek v řádném termínu do [datum]. Poté na den [datum] obviněný svolal další mimořádnou členskou schůzi, na níž nechal 23 osob, které nebyly řádně přijatými členy [Anonymizováno]., ačkoli je všechny za členy vydával, schválit prodej nemovitého majetku [Anonymizováno].. Vzápětí dne [datum] uzavřel kupní smlouvu se společností [právnická osoba], IČ [IČO], smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitostem v majetku [Anonymizováno]. v hodnotě [částka] za kupní cenu [částka] za nápadně nevýhodných smluvních podmínek, dovolání bylo odmítnuto (prokázáno usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka]).

19. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“, popř. „rozsudek nalézacího soudu“), byli obvinění [adresa], [jméno FO] a [Jméno žalobce] uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku účinného do [datum], kdy obvinění [Jméno žalobce] a [adresa] se měli uvedené trestné činnosti dopustit ve formě spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný [jméno FO] ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Předmětné trestné činnosti se tito obvinění dopustili jednáním popsaným pod bodem I (obviněný [Jméno žalobce] a obviněný [adresa]) a jednáním popsaným pod bodem II (obviněný [jméno FO]). Podle skutkových zjištění vyjádřených ve výroku písemného vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka] se trestné činnosti měli obvinění podle odvolacího soudu dopustit tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): I. obžalovaný [Jméno žalobce] a obžalovaný [adresa] společně s odděleně trestně stíhaným [jméno FO], odděleně trestně stíhaný [jméno FO] a obžalovaný [Jméno žalobce] v úmyslu získat pro svoji potřebu finanční prostředky zkrácením daně z přidané hodnoty, v období minimálně od [datum] do [datum] vytvořili řetězec společností v České a Slovenské republice, za účelem nákupu nových a ojetých motorových vozidel a dalšího zboží (dále jen "zboží") v jiných členských státech EU s tím, že využili společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“), jako společnost, na kterou v České republice pořizovali zboží z jiných členských států EU, kdy do společnosti [Anonymizováno] dosadili ke dni [datum] jako jednatele obžalovaného [adresa], který byl bez podnikatelských zkušeností a který neplnil své zákonné povinnosti statutárního orgánu, kdy odděleně trestně stíhaný [jméno FO] a obžalovaný [Jméno žalobce] i po dosazení obžalovaného [adresa] jako jednatele fakticky ovládali společnost [Anonymizováno], přičemž obžalovaný [adresa] zcela vědomě nevykonával žádnou činnost související s jeho postavením ve společnosti [Anonymizováno], to vše činili s vědomím, že nebude u této společnosti, vypočtena a přiznána daň z přidané hodnoty při pořízení zboží z jiného členského státu EU a dále nechali vykázat u této společnosti, v příslušných daňových přiznáních k DPH, pořízení zboží v tuzemsku s nárokem na odpočet daně, aby tímto zakryli skutečnost, že zboží bylo pořizováno v jiných členských státech EU a vznikla tak povinnost přiznat daň z přidané hodnoty (podle § 25 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů) (prokázáno usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka]).

20. V rámci řízení před soudem prvního stupně žalobce (obžalovaný) ve svém vyjádření uvedl, že do konce roku 2010 byl společně s bratrem jednatelem ve společnosti xxx, xxx, kde působil jako statutární orgán a tato společnost byla po celou dobu působení vlastněna jeho matkou. [jméno FO] podzim r. 2010 se matka paní [právnická osoba]. rozhodla prodat tuto společnost zahraniční společnosti xxx (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). 21. [jméno FO] byl za výše popsané činy odsouzen Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dovolání bylo odmítnuto (prokázáno usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka]).

22. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka] byl obviněný [Jméno žalobce] uznán vinným zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1, písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve znění platném do [datum], jenž spočíval v zásadě v tom, že jako jednatel v pozici statutárního zástupce současně obviněné právnické osoby obchodní společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], v předmětné době se sídlem na adrese [adresa], v současné době se sídlem na adrese [adresa] (dále „společnost [jméno FO]“) dne [datum] na přesněji nezjištěném místě v Praze na základě smlouvy o převodu obchodního podílu společnosti [právnická osoba] (dále „[právnická osoba]“), uzavřené mezi společností [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] [právnická osoba] a [adresa] Irska, reg. č. [hodnota] (dále „[Anonymizováno]“), jako převodcem, kterou měl podepsat její statutární zástupce [Anonymizováno], nar. XY, s bydlištěm XY, XY, [Anonymizováno], jako neexistující osoba, a obviněnou právnickou osobou společností [jméno FO], jako nabyvatelem, převedl v rámci tohoto obchodního podílu vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na l. v. 1083 vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], v rozsudku uvedené pozemky v hodnotě [částka], na jím ovládanou obviněnou právnickou osobu, ačkoli si byl vědom, že tyto nemovitosti se staly majetkem obchodní společnosti [právnická osoba], na základě trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jenž, jak si obviněný byl vědom, spáchal [jméno FO], nar. XY, tím, že jako předseda výboru [Anonymizováno] [jméno FO], [adresa], č. p. 617 (dále „[Anonymizováno]“), tedy v postavení statutárního orgánu [Anonymizováno], v době od [datum] do [datum] v úmyslu nevýhodným způsobem vyvést nemovitý majetek z vlastnictví [Anonymizováno] poté, co dne [datum] proběhla řádná členská schůze, svolal na den [datum] mimořádnou členskou schůzi, na kterou pozval vícero osob, mezi nimi členy rodiny obviněného [tituly před jménem] [jméno FO], které nepravdivě vydával za členy [Anonymizováno], nechal je hlasovat, a takto odvolat dosavadní výbor [Anonymizováno], poté na den [datum] nechal svolat další mimořádnou členskou schůzi, na které opět osoby, které nepravdivě vydával za členy, mezi nimiž se nacházel i obviněný [Jméno žalobce] a někteří jeho příbuzní, nechal hlasovat o několikanásobném navýšení členského příspěvku, na den [datum] svolal další mimořádnou členskou schůzi, na níž nechal 23 osob, které nebyly řádně přijatými členy [Anonymizováno], ačkoli je za všechny členy vydával, a mezi nimiž se opět nacházel obviněný [Jméno žalobce], schválit prodej nemovitého majetku [Anonymizováno], a vzápětí dne [datum] uzavřel kupní smlouvu se společností [právnická osoba], o převodu vlastnického práva k nemovitostem v majetku [Anonymizováno] v hodnotě [částka] za kupní cenu [částka] za nápadně nevýhodných smluvních podmínek, a dne [datum] podal návrh na vklad vlastnického práva u katastru nemovitostí, přičemž tímto jednáním obviněný [Jméno žalobce] získal pro obviněnou právnickou osobu [jméno FO] prospěch ve výši [částka], a dopustil se jej za tím účelem, aby následně mohl realizovat prodej obchodního podílu společnosti [právnická osoba], vlastnící výše uvedené nemovitosti, kdy již od roku 2014 oslovoval developery s nabídkou prodeje předmětných nemovitostí k jejich zastavění polyfunkčním objektem, ačkoli si byl vědom, že výše uvedený trestný čin [jméno FO] již prověřuje policie, k čemuž dne [datum] podával vysvětlení u policejního orgánu, dne [datum] jménem obviněné [jméno FO] jako budoucí prodávající uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, ačkoli v této době obviněná právnická osoba ještě nebyla společníkem společnosti [právnická osoba], se společností [adresa], s. r. o., nyní [právnická osoba]., jako budoucí kupující, když tato měla v úmyslu stát se z důvodu získání nemovitostí společníkem v obchodní společnosti [právnická osoba], kdy ohledně prodeje obchodního podílu v celkové výši [částka], což následně realizoval uzavřením smlouvy o převodu podílu dne [datum] mezi obviněnou [jméno FO] jako převodcem, a společností ReDeKa jako nabyvatelem, jejímž předmětem byl převod obchodního podílu [právnická osoba] za odděleně sjednanou kupní cenu, na účet obviněné právnické osoby č. [č. účtu] dne [datum] obdržel částku ve výši [částka] a dne [datum] částku [částka], jako úhradu kupní ceny za převod obchodního podílu společnosti [právnická osoba], dovolání bylo odmítnuto (prokázáno citovanými rozsudky, usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka]).

23. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

24. Návrh žalobce na provedení zbylých důkazů soud zamítl pro nadbytečnost, neboť s ohledem na pravdivý obsah napadených článků a nedůvodnost žaloby z dalších důvodů (zejména nedostatek aktivní legitimace žalobce ohledně některých napadených výroků) nebylo třeba další důkazy provádět. Jedná se zejména o nedoloženou diskusi pod napadenými články a další důkazy, které žalobce pouze navrhl, avšak nedoložil.

25. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

26. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle ust. 2956 a násl. občanského zákoníku a podle § 135 odst. 1 o.s.ř.

27. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

28. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

29. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

30. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

31. Podle ust. § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

32. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

33. Podle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

34. Žalobce se v řízení po žalované domáhal omluvy a odstranění napadených pasáží článků.

35. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

36. Články 10 i 17 Listiny vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky, jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, např. při aplikaci občanského zákoníku. Při aplikaci těchto zákonných ustanovení musí mít soudce vždy na paměti ústavní dimenzi aplikace zákona, která se projevuje poměřováním obou ústavních práv (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1158/07).

37. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

38. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97).

39. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze – jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 577/13 – abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20). 40. [adresa] projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 453/03).

41. Legitimitu zveřejnění však nelze dovodit a ústavní ochranu svobodě projevu nelze poskytnout informaci, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá. [jméno FO] nutnosti dbát těchto zásad nic nemění skutečnost, že jistá část tisku má sklon před fakty (ověřenými skutečnostmi) dávat přednost až "bombastické" síle výrazů, jimiž "své názory" tlumočí a prezentuje, neboť zasáhne-li do ústavně garantovaných práv jednotlivců nebo jiných ústavou či zákonem chráněných hodnot a zájmů, musí být připravena nést z takových jednání důsledky, byť má na nich založenou svou marketingovou strategii a dokonce i samotný účel své existence. Z toho důvodu je zcela nepřípustné, pokud se tyto subjekty při takovém způsobu jednání, téměř permanentně zasahujícím do osobnostních práv jednotlivců, dovolávají ochrany svobodou projevu (svobodou tisku), neboť zlému úmyslu nelze v žádném případě takovou ochranu poskytnout. … Míra jejich ochrany (spočívající ve fazetě svobody projevu a svobodného podnikání) musí být nezbytně oslabována či dokonce úplně vyloučena u subjektů, jež účel své existence, činnost a marketingovou strategii zakládají převážně na publikaci difamačních ("bombastických", "šokujících či "pikantních"), na cti utrhačných a lidskou důstojnost snižujících, "informacích" o osobách veřejně činných, osobách známých či společensky významných ("celebritách"), kdy účelem takového chování osoby je toliko sledování svého majetkového prospěchu a zvýšení publicity použitého média (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1586/09).

42. Obdobně jako omezení základního práva či svobody veřejnou mocí, tak i míra ochrany z její strany poskytnutá jednomu základnímu právu na úkor druhého, za situace, kdy se nacházejí ve vzájemné kolizi, musí s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu dostát požadavkům principu proporcionality a musí respektovat ústavní limity, vyjádřené v čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. V opačném případě by poskytnutí nepřiměřené ochrany či nadměrné preference jednomu základnímu právu fakticky představovalo zásah do druhého základního práva, nepřípustně omezující nebo zcela znemožňující jeho realizaci, v rozporu s principem zachování maxima z obou vzájemně si kolidujících základních práv. Není-li takové vyvažování možné, pak soud musí dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 1737/08).

43. O neoprávněný zásah do osobnosti člověka nepůjde mimo jiné tehdy, když bude zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, avšak jen tehdy, pokud tak nebudou překročeny zákonem stanovené meze. Půjde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takový zásah do osobnostních práv však zůstává povoleným pouze za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat (např. zájem člověka na ochranu jeho intimní sféry apod.). Např. při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy nezbytné důsledně vážit, zda by jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (viz NS [spisová značka]).

44. Soud v prvé řadě konstatuje, že na žalobce je v projednávané věci třeba nahlížet jako na osobu veřejného zájmu, neboť byť žalobce není osobou veřejně činnou či známou, samotné články se zcela nepochybně věnovaly věci veřejného zájmu, týkající se veřejných zakázek či prodeje pozemků tenisového klubu. Evropský soud pro lidská práva opakovaně zdůrazňuje, že při porovnávání svobody projevu a práva na soukromí není zdaleka nejdůležitější institut veřejně známé osoby, nýbrž že nejdůležitějším hlediskem je právě věc veřejného zájmu. Pominout pak nelze, že pověst žalobce byla značně pošramocena jím úmyslně páchanou trestnou činností, opět ve věci veřejného zájmu (krácení daně, podvod ohledně převodu pozemků tenisového klubu), za kterou byl pravomocně odsouzen.

45. Lze obecně konstatovat, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj., musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 367/03). To však neplatí v neomezené míře. [adresa] projevu nemá vést k tomu, aby byla jakákoliv osoba – včetně osob veřejně činných – v očích veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňována. Informování o věcech veřejných médii za použití prostředků dotýkajících se lidské důstojnosti, osobní cti či jména určité osoby nemůže být ospravedlněno ani snahou zabránit komukoliv získat mandát pro výkon veřejné funkce. Prosazování aktivistického přístupu nebo kampaně médií zaměřené na konkrétní osobu jen s cílem ji difamovat, nadto způsobem vybočujícím z obecně uznávaných pravidel slušnosti, a znevýhodnit ji tak v politickém boji o veřejnou funkci, nemůže požívat soudní ochrany. Přestože hodnotící soud na adresu veřejně činné osoby nelze jakkoli dokazovat, je nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby. (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2300/18).

46. V prvém článku žalobce napadl výroky „…pavučiny firem z daňových rájů, které zastupovali bílí koně.“ a „a jeho pozemky [jméno FO] za zlomek skutečné hodnoty prodal.“ Prioritně je třeba uvést, že ač žalobce tvrdí, že články je třeba číst jako celek, nikoli výroky vytržené z kontextu, sám se přesně tohoto dopouští. Zejména z prvého napadeného výroku pak zcela není seznatelné, že by měl být vztažen právě k žalobci, toto si žalobce dovodil sám. Dále soud uvádí, že dle § 135 odst. 1 o.s.ř. je vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin, a kdo je spáchal.

47. Obě napadená tvrzení plynou z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ve znění rozhodnutí nadřízených soudů, dle kterého žalobce „jako jednatel v pozici statutárního zástupce současně obviněné právnické osoby obchodní společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], v předmětné době se sídlem na adrese [adresa], v současné době se sídlem na adrese [adresa] (dále „společnost [jméno FO]“) dne [datum] na přesněji nezjištěném místě v Praze na základě smlouvy o převodu obchodního podílu společnosti [právnická osoba] (dále „[právnická osoba]“), uzavřené mezi společností [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] [právnická osoba], [Anonymizováno] a [adresa] [Anonymizováno], reg. č. [hodnota] (dále „společnost [Anonymizováno]“), jako převodcem, kterou měl podepsat její statutární zástupce [Anonymizováno], jako neexistující osoba, a obviněnou právnickou osobou společností [jméno FO], jako nabyvatelem, převedl v rámci tohoto obchodního podílu vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na l. v. [Anonymizováno] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], v rozsudku uvedené pozemky v hodnotě [částka], na jím ovládanou obviněnou právnickou osobu“. Stručně shrnuto za společnost [adresa] zastupovala neexistující osoba, tedy bílý kůň, přitom společnost fakticky ovládal žalobce. S další společností z „daňového ráje“ je spojena též společnost [právnická osoba]., jejímž jediným akcionářem [Anonymizováno]., sídlem [Anonymizováno], a kterou žalobce též fakticky ovládal, tedy tvoří s jinými jím ovládanými společnostmi „pavučinu firem“.

48. Ohledně tvrzení [Jméno žalobce]“. Je tedy přípustným novinářským zjednodušením uvést, že byly pozemky prodány žalobci.

49. Ve zbylých dvou článcích žalobce napadal výroky, dle kterých přepsal firmy na svého otce: „[jméno FO]

50. Dále žalobce napadal tvrzení o „[jméno FO]

51. K tomu soud uvádí, že žalobce byl ve společnosti [právnická osoba]. členem statutárního orgánu, společnost fakticky ovládal, za jejího akcionáře jednal na základě plné moci, ve společnosti [právnická osoba]. byl evidován jako skutečný majitel, opět lze bez dalšího uvést, že (nejméně) o těchto společnostech lze bez dalšího informovat jako o „firmách žalobce“. Skutečnost, že sám nebyl jejich akcionářem, není v daném kontextu relevantní. Současně soud opět konstatuje, že danými výroky nemohlo být nijak zasaženo do osobnostních práv žalobce, nejsou vůči němu nijak urážlivé či dehonestující, je pouze informováno o tom, že města [adresa] a hlavní město [adresa] uzavřela kontrakty se společnostmi, v nichž figuruje žalobce jako osoba, která byla následně odsouzena za daňové podvody, jedná se o kritiku popsaného jednání uvedených měst, nikoli o kritiku žalobce. Zmínky o odsouzení žalobce jsou pak pravdivé, na informacích v článcích je veřejný zájem. Totéž platí pro napadené výroky „V jednom případě dokonce zakázku dal napřímo [jméno FO].“ a oddíl nazvaný „Bez webu a bez spojení“, opět se jedná o kritiku postupu hlavního města Prahy či jejího zastupitele ohledně přidělování zakázek, do osobnostních práv žalobce tyto výroky zasáhnout nebyly způsobilé, žalobce v nich nijak kritizován ani haněn není.

52. V případě napadeného výroku „[Anonymizováno].“ není žalobce aktivně legitimovaný, v článku se k němu vůbec nevztahuje. Pro úplnost lze doplnit, že výrok je zcela pravdivý, uvedená společnost dle výpisu z obchodního rejstříku byla ke dni [datum] zrušena s likvidací a již ke dni [datum] vymazána z obchodního rejstříku, s tím, že dle veřejně dostupné zprávy likvidátora spočíval její majetek v peněžních prostředcích [částka], neměla žádné zaměstnance a pouze měla pohledávku za jediným akcionářem, což dle názoru soudu přesně odpovídá definici pojmu „prázdná schránka“. Žalobce, jak plyne z dokazování, ve společnosti nijak neparticipoval již téměř 2 roky před vstupem do likvidace.

53. Stejně tak není žalobce aktivně legitimován v případě napadených výroků o zapojení jeho matky do byznysu: „[jméno FO] Pokud se matka žalobce cítí být danými výroky dotčena, náleží aktivní legitimace pouze jí. Tvrzení o jejím zapojení „do byznysu“ však plyne ze slov samotného žalobce v rámci jeho vyjádření dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

54. Žalobce není aktivně legitimován ani ohledně tvrzení, že společnost [právnická osoba] „[Anonymizováno] toto by mohla napadnout pouze jmenovaná společnost, žalobce se tento výrok nijak netýká a není způsobilý zásahu do jeho osobnostních práv.

55. Ohledně napadeného tvrzení, že žalobce „[Anonymizováno]“, platí výše uvedené závěry ohledně prodeje pozemků.

56. Konečně pak žalobce napadl tvrzení „[jméno FO]“. Není absolutně zřejmé, proč byl tento výrok napaden, když přesně plyne ze shora citovaných rozsudků, současně se v daném kontextu zdá paradoxním, že žalobce ve své závěrečné řeči uvedl, že nebrojí proti výrokům ohledně jeho odsouzení.

57. Pokud soud opakovaně zmiňuje, že není zřejmé, v čem jsou jednotlivé výroky způsobilé zásahu do osobnostních práv žalobce či jak se k němu vlastně vztahují, je třeba uvést, že byl žalobce k doplnění těchto skutečností vyzván dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Žalobce sice reagoval obsáhlým podáním, v něm však výzvě ani částečně nevyhověl, ve své podstatě se jednalo o zopakování žalobních tvrzení. Paradoxní je, že žalobce sice několikrát zopakoval, že je napadené výroky třeba vnímat v kontextu celých článků, sám je však z kontextu zcela vytrhl.

58. Soud tedy uzavírá, že tvrzení v napadených článcích ohledně žalobce jsou pravdivá a uveřejněná ve veřejném zájmu, zpravodajství bylo vystavěno objektivně. Sdělení publikovaná žalovanou v článcích zcela legitimní a odpovídala zjištěným skutečnostem. Žalovaná nepracovala s informacemi, které by měla z jiného zdroje a měl by ověřovat jejich pravdivost, ale vycházela z odsuzujících pravomocných trestních rozsudků a z veřejně dostupných výpisů z obchodního rejstříku jednotlivých společností. Žalovaná v článcích adekvátním způsobem informovala veřejnost o závažných zjištěních celospolečenského významu, aniž by se dopustila excesu ze svobody projevu. Proto jimi do osobnostních práv žalobce nemohlo být zasaženo, a žalobci nenáleží žádná požadovaná satisfakce, ať již ve formě omluvy či odstranění napadených výroků. Pro úplnost soud uvádí, že text požadované omluvy ve znění „že organizoval rozsáhlé podvody, do kterých byla zapojena i jeho matka“ ze žádného z napadených článků neplyne, informováno bylo pouze o jejím zapojení do byznysu, nikoli do podvodů.

59. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná, a proto ji zamítl.

60. Soud zcela úspěšné žalované přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, spočívající ve 5 náhradách nezastoupeného účastníka po [částka] podle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b), c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ze dne [datum], 2x příprava na jednání soudu a 2x účast na jednání soudu [datum] a [datum], celkem náklady řízení ve výši [částka], které byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). Výši náhrady nezastoupeného účastníka soud určil s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka].

Poučení