10 C 185/2020-355

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavly Erlebachové a přísedících Ing. Miloše Sladkého a Ing. Jaromíra Jirouše ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neplatnost rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Výpověď z pracovního poměru daná žalovanou dne 25. 5. 2020 vůči žalobci je neplatná.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám právní zástupkyně žalobce náklady řízení ve výši 38 915 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 9. 2020 domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou mu žalovaná jako zaměstnavatel dala písemně 25. 5. 2020 a podle níž měl pracovní poměr žalobce na pozici řidiče záchranné služby skončit ke dni 31. 7. 2020 uplynutím výpovědní lhůty. Výpovědní důvody – žalovanou tvrzené skutečnosti – dle žalobce buď vůbec nenastaly, nebo nastaly se souhlasem žalované, případně nedosáhly intenzity zvlášť hrubého či závažného porušení právních předpisů vztahujících se k žalobcem (zaměstnancem) vykonávané práci. Výpovědní důvod, že žalobce měl ve dnech 23. 3., 8. 4. a 9. 4. 2020 vykázat práci pro zaměstnavatele, ačkoli tomu tak prokazatelně nebylo (pozn. soudu – v odůvodnění rozsudku případě„ výpovědní důvod 1)“), žalobce popíral - výkazy vedl s nejvyšší mírou pečlivosti. K důvodu, že měl opakovaně parkovat svěřené vozidlo v místě svého bydliště (výpovědní důvod 2)), oponoval poukazem na mimořádnou situaci spojenou s hygienickými opatřeními v souvislosti s pandemií Covid-19 a na pokyny žalované o omezení počtu osob a určení doby stravování v zařízení žalované, vlivem kterých žalobci nezbylo než se stravovat mimo toto zařízení a po uzavření restauračních zařízení nařízením vlády 14. 3. 2020 přímo v bydlišti; o tom, kde se bude během stravování nacházet, žalobce žalovanou informoval. Konečně k výpovědnímu důvodu spočívajícímu v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci, a to v některých případech o více než 30 km (výpovědní důvod 3)) odkázal žalobce na zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu – dále v odůvodnění rozsudku jen„ ZSP“), podle něhož patří vozidla záchranné služby mezi vozidla s právem přednostní jízdy, a k případnému překročení povolené rychlostí došlo vždy při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností. Žalobce v minulosti nikdy nebyl ústně, natož písemně upozorněn na údajné porušení svých povinnosti z pracovní smlouvy či z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Dále označil výpověď za účelovou, představuje totiž reakci žalované na výtky žalobce ohledně porušování zákonných ustanovení o délce a rozvržení pracovních směn, které žalobce uplatnil na – výpovědi předcházející (doplněno, že konkrétně 12. 5. 2020 konané) – poradě, při níž k výtkám předložil i právní posouzení. Konečně zdůraznil, že žalovanou vytýkaná pochybení žalobce ze dnů 23. 3. 2020, 5. 2. – 24. 3. 2020 byla zaměstnavatelkou uplatněna po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty (§ 58 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce – dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ ZP“) ode dne, kdy se o důvodu dozvěděla.

2. Žalovaná od počátku řízení navrhovala žalobu zamítnout, výpověď z pracovního poměru měla za důvodně podanou, pracovní poměr žalobce za skončený k 31. 7. 2020. Žalobce v datech uvedených v důvodu 1) vykázal ve výkazu práce a vyúčtování pracovní cesty údajný výkon práce, ačkoli v časech ve výpovědi uvedených parkoval – dle údajů o sledování polohy vozidla prostřednictvím systému GPS – sanitní vozidlo v bydliště a práci zjevně nevykonával. Dne 23. 3. 3020 a 9. 4. 2020 při typu služby„ pohotovost I“ a„ pohotovost III“ měl žalobce po rozvozu pacientů v 15:44 hod. (23. 3.), resp. v 15:02 (9. 4.) přerušit směnu a až v 17:14 hod., resp. 17:15 hod. nastoupit na večerní rozvoz dialyzovaných pacientů. Tím, že se oproti tomu zdržoval doma a práci nevykonával, jen ji vykázal, si nechal zaplatit o 1, resp. o 2 hodiny více práce a zvýšil si platbu na cestovní náhrady z 87 Kč na 131 Kč. Dne 8. 4. 2020 měl sice žalobce dle typu služby„ řidič 6“ a dle svého tvrzení (údajů ve výkazu) po rozvozu pacientů ve 12:48 hod. využít hodiny na oběd a poté se vrátit na pracoviště, avšak dle GPS záznamů byl od 12:48 do 14:42 na domácí adrese a zjevně žádnou práci pro žalovanou nevykonával; vykázal si tím a nechal zaplatit o 1,5 hodiny více práce. Hodnocení, že uvedeným neoprávněným vykazováním práce se tak žalobce dopustil útoku na majetek zaměstnavatele, tím zvlášť hrubého porušení pracovních povinností, podpořila žalovaná odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2596/2011. K výpovědnímu důvodu 2) vyvracela žalovaná argumentaci žalobce o stravování v místě bydliště poukazem na to, že u bydliště mohli řidiči sanitních vozů parkovat v souladu s vnitřním předpisem žalované ze dne 1. 7. 2016 jen v případě směny rozdělené do dvou úseků, jinak to bylo zakázáno, na což byl ostatně žalobce upozorněn na provozní schůzi 7. 3. 2019. Ve výpovědi datované případy se týkaly výrazně delší doby parkování, a to případně i přes noc, než aby šlo o parkování z důvodu stravování v bydlišti. I ohledně výpovědního důvodu 3) žalovaná s argumentací žalobce nesouhlasila. Žalobce pracoval na pozici toliko řidiče dopravní zdravotní služby a charakter jeho jízd ve vytýkaných případech nevyžadoval využití výstražných světel, ani k jejich užití fakticky nedošlo (patrné ze sledovacího systému vozidel ONI, kde by jízda s výstražnými světly byla zaznačena jako„ služební“ oproti„ soukromé“ bez užití světel). Jím řízené sanitní vozidlo tak nebylo vozidlem s právem přednosti v jízdě (§ 41 ZSP), nebyly jím plněny úkoly související s výkonem zvláštních povinností.

3. Žalobce poté doplnil k důvodu 1), že v tam uvedených dnech měl dispečinkem povoleno čerpání půlhodinové přestávky na oběd v místě bydliště, od 6. 4. 2020 to souviselo i s omezením stravovacích kapacit u žalované. V bydlišti provedl i úklid sanity (9. 4. 2020 kvůli znečistění vozidla zvratky přepravované osoby), vše zaznamenal svými poznámkami do rozpisu od žalované, zahrnujícího údaje o typu služby, přepravovaných pacientech, zdravotnických zařízeních. Nebyl-li posléze povolán k dalšímu výjezdu, věnoval se tedy očistě a údržbě sanitního vozu, což mu bylo povoleno dispečerkou a samotným vedením žalované. [příjmení] toho, pokud mezi výjezdy byla doba kratší dvou hodin, směna se nepřerušovala a přestávka se počítala jako výkon práce. Žalovaný v uvedených případech z výpovědního důvodu 1) dvouhodinovou dobu nikdy nepřekročil. Konečně žalobcem vykázaná práce byla žalovanou zjevně schválena, jelikož mu byla za to vyplacena mzda. Parkování přes noc v místě bydliště (důvod 2)) měl žalobce individuálně povolené telefonicky či SMS zprávou od jednatelky žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], s níž o tom komunikoval vesměs služebním telefonem, který již nemá k dispozici, případně vlastním telefonem. Parkovat takto bez svolení by si – stejně jako ostatní řidiči – nedovolil, věděli, že vozidla jsou sledována systémem GPS; uvedený způsob povolování parkování u bydliště byl u žalované zavedenou praxí, údaje o parkování byly lehce dohledatelné v systému GPS a žalovaná tak o těchto případech věděla, aniž by je žalobci před dáním výpovědi jakkoli vytkla. U výpovědního důvodu 3) žalobce upustil od argumentace charakterem jím řízeného sanitního vozu jako vozidla s právem přednosti v jízdě a využívajícího v předmětných případech výstražná světla. Uvedl, že do rychlejší jízdy byl de facto nucen špatnou organizací práce řidičů u žalované, kdy k předem připravenému režimu jízd byli někdy řidiči až během dne nenadále instruováni jen ústně dispečinkem k tomu, aby provedli další přepravu, museli tak zrychlit; při odmítnutí takto přidělené jízdy by jim mohlo být vytýkáno, že nedostatečně plní své pracovní úkoly. Rychlejší jízdy řidičům nebyly vytýkány, případné pokuty si byli povinni hradit sami. V předmětných datech se u žalobce mohlo jednat o mimořádnou jízdu k dialýze nebo zdravotnickému zařízení v [obec] či [obec]. Žalovaná měla o každém pohybu a parkování svých zaměstnanců se sanitním vozem průběžně informace prostřednictvím ONI systému GPS již od roku 2015, když o jeho zavedení a současně o odepření přístupu do jeho údajů běžným zaměstnancům, s tím, že slouží ryze pro vnitřní účely vedení firmy, byli zaměstnanci informování e-mailem z 29. 1. 2015. Kontrola řidičů tak probíhala dávno před březnem 2020, a žalovaná se o řadě případů údajného porušení povinností žalobce mohla dozvědět, resp. dozvěděla před koncem března 2020. K tvrzení o účelovém dání výpovědi žalobci jako„ nepohodlnému“ doplnil, že do zápisu z porady předcházející výpovědi – konané 12. 5. 2020 – žalovaná nezahrnula všechny projednávané body, např. okolnost, že k požadavku řidičů, zda by„ se mohlo postupovat podle zákona“, jim bylo sděleno, že„ zákoník práce v době pandemie neplatí“. Žalobce již dříve při schůzi 7. 3. 2019 upozorňoval i na další nepravosti v činnosti žalované, jako byl chybný požadavek vůči řidičům na přepravu pacientů na předním sedadle vedle řidiče (což odporuje vyhl. Ministerstva zdravotnictví č. 296/2012 Sb. a ČSN EN 1789) nebo na přepravu pacientů napojených na kyslíkovou láhev bez doprovodu. Na neúplnost zápisu z porady konané 12. 5. 2020, jakož i okolnost, že zaměstnancům dlouhodobě nebyl – přes přísliby jednatelky žalované [příjmení] [příjmení] – poskytnut zápis ze schůze konané 7. 3. 2019, žalobce upozorňoval žalovanou dopisem z 10. 7. 2021 (pozn. soudu – zjevně jde o chybu v psaní, když dopis předložený k důkazu žalobcem je datován 10. 7. 2020). Žalobce je přesvědčen, že hlavním důvodem udělení výpovědi je nesoulad jeho názorů s vedením žalované, zejm. s Bc. [jméno] [příjmení]

4. Podle žalované byli řidiči dle vnitřního předpisu z 1. 7. 2016 povinni úklid sanity provádět na konci směny výhradně v prostorách žalované, žalobcem tvrzený důvod potřeby mimořádného úklidu 9. 4. 2020 během dne žalovaná skutkově sporovala. Noční parkování muselo odpovídat vnitřnímu předpisu nebo být výslovně povolené, takové povolení žalobci v předmětných dnech uděleno nebylo. Překračování rychlosti žalovaná rozhodně nehodlala řidičům tolerovat nebo je k tomu nabádat, čemuž koresponduje i to, že řidiči si pokuty museli platit sami. Vedle toho měla žalovaná za to, že jestliže ve smyslu ust. § 69 ZP žalobce neinformoval žalovanou bezodkladně o tom, že trvá na dalším zaměstnávání, a učinil tak až přípisem ze 13. 7. 2020, pak již o neplatnosti výpovědi nelze rozhodnout. Brala sice v úvahu, že jde o specifickou žalobu dle zákoníku práce, nicméně současně ji považovala za určovací dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), k níž ale žalobce netvrdí a neprokazuje naléhavý právní zájem; v tomto směru by měla být jako právně významná řešena otázka dalšího pracovního poměru žalobce po skončení pracovního poměru u žalované. K okamžiku, kdy se žalovaná dozvěděla o porušení povinností žalobce, bylo z její strany tvrzeno, že porušení zjistila až na základě porovnání výkazů práce, předávaných žalované ze strany zaměstnanců 1x měsíčně po skončení příslušeného kalendářního měsíce. Tudíž se o porušení povinností žalobcem v měsíci únoru 2020 mohla dozvědět nejdříve 1. 3. 2020, o porušení v měsíci březnu 2020 se mohla dozvědět nejdříve 1. 4. 2020.

5. Ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. soud mohl za svá skutková zjištění vzít následující shodná tvrzení účastníků: -) uzavření pracovní smlouvy mezi účastníky 2. 3. 2015 o pracovním poměru žalobce v trvání na dobu neurčitou na pozici řidiče vozidla dopravní zdravotní služby (tj. nikoli záchranné služby), -) písemné vyhotovení výpovědi žalované vůči žalobci ze shora uvedeného pracovního poměru, a to dne 25. 5. 2020, dále okolnost předání této výpovědi žalobci uvedeného dne, respektive její přečtení vůči žalobci, který ji však odmítl převzít a podepsat, prezentoval, že s ní nesouhlasí, že se bude soudit, -) žalovanou použité důvody výpovědi, kdy nejprve bylo prezentováno, že těmito důvody je zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, a dále závažné porušení takových povinností vyplývajících z pracovní smlouvy a právních předpisů, zejm. ust. § 38 odst. 1 písm. b) z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce; skutkově bylo uvedeno, že tohoto porušení se žalovaný dopustil jednak: 1) ve dnech 23. 3. 2020 v době od 15:44 do 16:47, 8. 4. 2020 v době od 12:48 do 14:42 a dne 9. 4. 2020 v době od 15:02 do 16:57 vykázal ve výkazu práce, že vykonával práci pro zaměstnavatele, ačkoli tomu tak prokazatelně nebylo; v uvedených dobách bylo sanitní vozidlo, kterým měl žalobce práci vykonávat, zaparkováno v místě bydliště žalobce, takže jím nemohla být a nebyla žádná práce pro zaměstnavatele vykonávána, 2) s prezentací jako opakovaného závažného porušení povinností zaměstnance tím, že parkoval jemu svěřené sanitní vozidlo v místě bydliště, ačkoli v rozporu s nařízením zaměstnavatele byl povinen parkovat jen v místě, určeném zaměstnavatelem, a to nejméně ve dnech 5. – 6. 2. 2020, 10. – 11. 2. 2020, 17. – 18. 2. 2020, 12. – 13. 3. 2020, 17. – 18. 3. 2020 a 23. – 24. 3. 2020, 3) opět jako závažného opakovaného porušení, a to pracovních povinností řidiče sanitního vozu, kdy ve dnech 21. 4. 2020, 4. 5. 2020 a 5. 5. 2020 překročil při řízení služebního vozu v pracovní době nejvyšší povolenou rychlost v obci, v některých případech o více než 30 km; zároveň byl žalovaný upozorněn na dvouměsíční výpovědní dobu, která měla začít plynout první den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy výpověď je doručena nebo její doručení odmítnuto, s tím, že uplynutím výpovědní doby pracovní poměr skončí, -) okolnost, že pracovní poměr měl skončit uplynutím výpovědní doby k 31. 7. 2020, -) okolnost, že žalobce 13. 7. 2020 písemně sdělil žalované, že s výpovědí nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání dle pracovní smlouvy z 2. 3. 2015, písemná reakce žalované z 16. 7. 2020 o odmítnutí dalšího přidělování práce, následné další uplatnění práva žalobcem na přidělování práce ze 13. 8. 2020, případně na náhradu mzdy a nesouhlas s výpovědí (prostřednictvím právní zástupkyně, s upozorněním na vymáhání soudní cestou).

6. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.

7. Ze zprávy společnosti [právnická osoba], podané pro účely tohoto řízení na žádost žalobce, soud zjistil, že zpracovatel zprávy jakožto poskytovatel služeb a hardware v oblasti monitorování vozidel ve vztahu k žalované prováděl monitorování jízd sanitních vozidel sledovacím zařízením ONI system. U každého vozidla je monitorována jeho jízda (začátek jízdy, průběh jízdy včetně průměrné rychlosti a konec jízdy). Protože se jedná o sanitní vozidla využívající zvláštní výstražné zařízení modré barvy umožňující přednostní jízdu, je jednotkami sledování rozšířeno o přesné spuštění tohoto světelného zařízení a jeho vypnutí. Jednotka toto zaznamenává nezávisle na řidiči vozidla, přímo signálem z výstražného zařízení vždy v uvedení tohoto zařízení v činnost. Projevem je pak v záznamu o jízdě vozidla vyznačení jízdy se zapnutým zařízením označení jízdy coby služební, kdežto v ostatních případech jde o označení jako soukromá jízda. Data o jízdě vozidla jsou zobrazována v souborech„ kniha jízd“, řadu jejichž vyhotovení předložila v řízení k důkazu sama žalovaná, případně byly vyžádány soudem od společnosti [právnická osoba] Ve vztahu k údajům o průběhu jízdy nelze z těchto knih jízd vyhodnotit, kudy se pohybovalo vozidlo mezi dvěma zastávkami (vymezenými obcí/městem a případně i ulicí), mezi nimiž byla jízda započata a posléze ukončena. O jízdách mezi zastávkami lze zjistit dobu jízdy (včetně počátečního a konečného časového údaje v rámci dne, a to s přesností na setiny sekundy), maximální dosaženou rychlost, průměrnou rychlost, ujetou vzdálenost, typ jízdy označením„ soukromá“ nebo„ služební“.

8. Z výkazů práce vyhotovených žalobcem a vyúčtování pracovních cest soud ve vztahu k datům uvedeným u výpovědního důvodu ad 1), resp. k jednomu z případů u důvodu ad 2), soud zjistil, že žalobce zaznamenal: -) dne 23. 3. 2020 výkon práce od 5:30 - 18:30 hodin s údajem o náplni práce„ HD + okolí“, -) dne 24. 3. 2020 (k případu parkování žalobce přes noc v bydlišti u výpovědního důvodu ad 2) – 23./ 24. 3. 2020) měl žalobce zaznamenán výkon práce od 8:30 do 14:00 hodin, bez údaje o náplni práce, tj. i bez údaje„ HD + okolí“, -) dne 8. 4. 2020 výkon práce od 5:30 - 16:00 hodin s údajem o náplni práce„ HD + okolí“, dne 9. 4. 2020 při náplni práce„ HD + okolí“ výkon od 5:45 do 19:00 hodin. Uvedené údaje o době výkonu práce byly k těmto datům zaznamenány i ve vyúčtování pracovní cesty, kde v případě 8. 4. 2020 byla zaznamenána cesta mezi [anonymizováno] a [příjmení] [jméno], dne 9. 4. 2020 pak mezi [anonymizováno] a [anonymizováno].

9. Podle poznámek žalobce, zaznamenaných na údajích od žalované v rozpisu služeb (č. l. 50, 51), žalobce dne 23. 3. 2020 při směně„ řidič/pohotovost II.“ vedle předem (zjevně žalovanou) připravených pokynů ohledně jízd s pacienty [příjmení], [příjmení] a [příjmení], rozložených do rozmezí od 6:30 do 17:30 hodin a v úsecích mezi [anonymizována dvě slova] [příjmení], [příjmení] nad [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] doplnil ruční poznámky o dalším pacientovi [příjmení] a cestě mezi chirurgickým oddělením a [anonymizováno], dále o tom, že absolvoval oběd u doma, též úklid sanity. Při směně 8. 4. 2020„ řidič 3“ byly žalobcem zaznamenány údaje o úklidu sanity a přípravě kompletace ochranných pomůcek v době mezi jízdami s pacientem [příjmení] (ohledně níž byla zaznamenána doba od 6 do 6:20 hodin a od 12 do 12:20 hodin) a s pacientkou [příjmení] do [část obce] (v době od 15 do 15:15 hodin). Dále při směně dne 9. 4. 2020 (v rámci služby„ řidič/pohotovost III.“) kromě zjevně předem zadané jízdy v období od 6:30 do 11:30 s paní [příjmení] ([územní celek]) a od 13:00 do 17:30 s pány [příjmení] a [příjmení] ([územní celek]) byly do údajů zaneseny ručně žalobcem též další údaje ohledně pacienta [příjmení], s cestou mezi chirurgickým oddělením a obcí [obec] (14- 14:20 hodin), o absolvování obědu doma se současnou desinfekcí sanity („ poblitá, výměna ložního prádla“).

10. Podle plánu transportu pro inkriminované dny, kdy se měl žalobce dopustit porušení pracovní povinnosti parkováním vozidla v místě bydliště (výpovědní důvod ad 2)), resp. kdy měl vykázat výkon práce, ačkoli měl sanitní vozidlo zaparkováno v místě bydliště (data 23. 3., 8. 4. a 9. 4. 2020, výpovědní důvod ad 1)), bylo zjištěno následující: -) dne 5. 2. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič 3“, rozepsané dva okruhy jízd, a to v prvním případě pro 3 pacienty na trase mezi [obec] – [anonymizováno] a [anonymizováno] (s přípravou pacienta v 5 hodin), dále mezi [anonymizována dvě slova] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (s přípravou pacienta v 5:30 hodin) a mezi [ulice] [anonymizováno] a [anonymizováno] (s přípravou pacienta v 5:40 hodin); ve druhém případě šlo o 2 pacienty a trasy mezi [příjmení] nad [příjmení] a [anonymizováno], dále mezi [anonymizováno] a [anonymizováno], -) dne 6. 2. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič/pohotovost III.“ s tím, že mezi 6:30 a 11:30 byla uvedena pacientka z [obec], v době osmi hodin pak připravenost další pacientky na trase [obec] – [obec] a zpět, -) dne 10. 2. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič/pohotovost III.“, konkrétně se čtyřmi zaznamenanými pacienty, a to v rozmezí mezi 6:30 a 11:30 na trase [část obce] nebo [obec] a„ DPS 805“, dále připravenost pacienta v 7:30 pro trasu [obec] – [obec], dalšího v 8:45 na adrese [adresa], -) dne 11. 2. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič 2“ se 2 okruhy jízd, a to mezi [obec] a [anonymizována dvě slova] a dále mezi [anonymizováno] a [část Prahy] tím, že zpět se měl zastavit ve stejném místě pro druhý transport, -) dne 17. 2. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič/pohotovost III.“, celkem se třemi okruhy jízd a 5 pacienty, a to jak již od 6:30 hodin, tak až do 17:30 hodin, -) dne 18. 2. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič 2“ s rozpisy dvou pacientek na trase [obec] – [obec] a [obec] – [obec] včetně zpátečních jízd, -) dne 12. 3. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič/pohotovost II.“ s transportem celkem 3 pacientů na trase mezi [anonymizováno] a [příjmení] [příjmení], dále odvoz do [obec], rozpis byl od 6:30 až do 17:30 hodin, -) dne 13. 3. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič 1“ – do 14:00 hodin, pouze s jedním uvedeným pacientem, nicméně na trase [obec] – [obec a číslo], -) dne 17. 3. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič 6“ s rozpisem od 6:30 do 17:30 hodin, a to v části od 6:30 do 11:30 převoz na stanoviště dialýzy ([obec]) ze [anonymizováno] a z [obec], dále v 17:30 zpětné odvozy pacientů do [anonymizováno] a [obec], -) dne 18. 3. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič/pohotovost II.“, bez konkrétního zaznamenaného rozpisu, -) dne 23. 3. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič/pohotovost II.“, s rozpisy jízd mezi 6:30 – 11:30 na trase [obec], případně [část obce], dále [obec] do [obec] a zpět, v době od 13:00 do 17:30 pacientka z [obec], -) dne 24. 3. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič 1“ s údajem o jedné pacientce a trase mezi [anonymizováno] a [obec], -) dne 8. 4. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič 6“ s údajem o jednom pacientovi, v době od 6:30 do 11:30 a trase [obec] –„ NIS“, -) dne 9. 4. 2020 měl žalobce přidělenou službu„ řidič/pohotovost III.“ s údaji o době 6:30 – 11:30 a transportu pacientky z [obec], dále v době od 13:00 do 17:30 jízdy mezi [anonymizováno] a [příjmení] [příjmení], resp. i odvoz pacienta do [obec].

11. Z knihy jízd žalobce k datu 8. 4. 2020 soud zjistil, že jízdy započal v 5:3 1:56 hodin ve stanici [obec], [ulice], odkud jel do [obec], následně zpět do [obec] a poté opět do [obec], odkud vyjížděl ve 12: 29:34 hodin, a dojel ve 12:48 hodin na adresu bydliště – [obec], [ulice]. Odtud ve 14:4 2:32 hodin odjel na dresu [obec], [ulice] (dle tvrzení jedno ze dvou možných míst parkování sanit žalované), odkud pokračoval do [obec] – [část obce] a po návratu jízdu ukončil v 1 5:30 hodin.

12. Ohledně parkování sanitního vozu v místě bydliště žalobce (výpovědní důvod označený soudem jako 2)) soud zjistil taktéž z knihy jízd, že v datech: - 5. a 6. 2. 2020 bylo zaznamenáno stání sanitního vozu na adrese [adresa žalobce] 2. do 5:47:44 dne 6. 2. 2020; žalobce tedy zjevně s vozidlem parkoval přes noc v místě bydliště - 10. - 11. 2. 2020 parkoval žalobce v místě bydliště přes noc od 18:21:05 do 6:59:17 - 17. - 18. 2. 2020 parkoval žalobce v místě bydliště přes noc od 19:07:03 do 5:26:25 - 12. - 13. 3. 2020 parkoval žalobce v místě bydliště přes noc od 18:29:55 do 6:20 - 17. - 18. 3. 2020 parkoval žalobce v místě bydliště jednak dne 17. 3. 2020 v době od 13:57:06 do 17:02:50, jednak přes noc od 19:02:49 do 5:32:17 - 23. -24. 3. parkoval žalobce v místě bydliště jednak přes den 23. 3. 2020 v době od 15:44 do 16:47, jednak přes noc od 18:12:19 do 8:27:48 13. Z Vnitřního předpisu o povinnostech řidiče k sanitním vozidlům, vydaného dne 1. 7. 2016 žalovanou, soud zjistil, že v úvodu bylo prezentováno, že předpis se vztahuje na řidiče sanitních vozidel, kteří jsou povinni dodržovat pokyny tohoto předpisu ohledně užívání a základní údržby sanitních vozidel. V předpise bylo zahrnuto též vyjádření, že rychlost sanitních vozidel se řídí základními ustanoveními zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, především jsou řidiči povinni dodržovat ustanovení § 4 písm. c), ukládajícího povinnost řídit se světelnými, případně akustickými doprovodnými signály, dopravními značkami a zařízeními a zařízeními pro provozní informace. Dále pak ustanovením § 18, kde jsou řidiči uloženy základní rychlostní limity. Pokud řidič sanitního vozidla, po povolení jízdy dispečinkem, případně vrchní sestrou, jede za použití zvláštního výstražného zařízení modré barvy, řídí se ustanovením § 41 zákona a je k tomu povinen dodržovat ostatní interní zařízení. Ve vztahu k různým druhům směn bylo upraveno, že pokud má řidič rozdělenou pracovní směnu do dvou pracovních úseků (při navážení a odvážení pacientů z dialýz, pohotovost č. I., II. a III., popřípadě dle požadavků dispečinku) je povinen po první části pracovního úkonu směnu ukončit a opět se přihlásit k pracovnímu výkonu při začátku druhé části. Při této přestávce si může vzít řidič sanitní vozidlo do svého bydliště a zaparkovat ho dle ve vnitřním předpise stanovených právních norem. Za čas mezi směnami nenáleží řidiči nárok na plat ani na cestovní náhrady. Při noční pohotovosti č. I si bere řidič sanitní vozidlo do svého bydliště; za čas strávený dobou pohotovosti mu náleží dohodnutá odměna. Parkování sanitních vozidel mimo pracovní výkon je pouze v prostorách určených provozovatelem. Parkování mimo tyto prostory je oprávněna povolit pouze vrchní sestra nebo vedení společnosti. K úklidu sanitního vozidla bylo stanoveno, že ho provádí každý řidič samostatně na konci směny v prostorách k tomu určených provozovatelem.

14. Podle údajů ze sdělení předsedy představenstva [právnická osoba] [jméno] [příjmení] ohledně změn ve stravování počínaje 6. 4. 2020 soud zjistil, že s odkazem na zájem ochrany zdraví docházelo uvedeným datem ke změnám ve stravování tak, že se v jídelně měly vystřídat 3 směny stravujících se, a to v průběhu 90 minut, přičemž pro dobu od 12: 30-13 hodin bylo počítáno pro místa sanitářů se 3-6 osobami, od 13- 13:15 hodin výslovně pro řidiče [jméno] [příjmení] (pozn. soudu - zjevně pro řidiče žalované) pouze s jednou osobou.

15. Ohledně výpovědního důvodu soudem zaznačeného pod číslem 3) – tj. překročení rychlosti v obci – soud provedl dokazování jednak knihou jízd vozidla užívaného žalobcem, [registrační značka] k datům zmíněným ve výpovědi. Přitom věnoval pozornost pouze údajům o jízdách, u kterých bylo možné s ohledem na lokalizaci počátku a konce jízdy předpokládat, že byly uskutečněny v obci. Soud tak postupoval vzhledem k žalovanou skutkově vymezenému výpovědnímu důvodu označenému soudem číslem 3), totiž, že žalovaný měl nejvyšší povolenou rychlost překročit právě v obci. Jestliže tedy v knize jízd byly zaznačeny případy, kdy mohlo dojít k překročení nejvyšší přípustné rychlosti mimo obec 90 km/h (za dalšího předpokladu absence silnice pro motorová vozidla či dálnice) – např. 102 km/h dne 5. 5. 2020 mezi obcemi [obec] a [obec] při jízdě od 8:31:08 do 8:4 8:03 hodin – pak tyto případy nelze do žalovanou skutkového vymezení výpovědního důvodu vůbec zahrnout.

16. Ze záznamu knihy jízd pak soud zjistil, že 21. 4. 2020 bylo žalobci zaznamenáno dosažení maximální rychlosti 57 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec] (s délkou trasy 1,4 km, doba trvání jízdy 4 min.), 63 km mezi zastávkami [obec] a [obec] [ulice] (s délkou trasy 2,1 km, trvání 11 min.), 59 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 0,7 km trvání 3 min.), 67 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 1,5 km, trvání 3 min.), 79 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 2,5 km, trvání 5 min.), 54 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 2,3 km, trvání 6 min.) a 56 km mezi zastávkami [obec] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 3 km, trvání 5 min.).

17. Podle knihy jízd ke dni 4. 5. 2020 dosáhl žalobce s uvedeným vozidlem rychlosti 61 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 3,2 km) a 115 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec], [ulice] (ovšem s délkou trasy 35,1 km a trvání 47 minut).

18. Podle knihy jízd ke dni 5. 5. 2020 měl žalobce dosáhnout rychlosti 61 km mezi zastávkami [obec] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 4,1 km, trvání 12 min.), 64 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec] (s délkou trasy 4,3 km, trvání 11 min.), 53 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 1,3 km, trvání 8 min.), 53 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 1,5 km, trvání 4 min.), 57 km mezi zastávkami [obec], [anonymizováno] a [obec] (s délkou trasy 1,2 km, trvání 3 min.), 63 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 2,5 km, trvání 5 min.) a 75 km mezi zastávkami [obec], [ulice] a [obec], [ulice] (s délkou trasy 3,2 km, trvání 9 min.).

19. K argumentaci žalobce, že v předmětném období docházelo ze strany dalších řidičů také k situaci, kdy jeli v rámci obce rychlostí převyšující povolený limit, byly k návrhu žalobce provedeny k důkazu další knihy jízd u řady sanitních vozů žalované, přičemž soud vycházel z verzí vystavených přímo společností spravující sledovací systém vozidel žalované, tedy společností [právnická osoba] (viz. č. l. 119 – 216). Z těchto údajů se pak jeví, že mohlo dojít k překročení povolené rychlosti 50 km/h v obci např. řidičem [jméno] dne 5. 5. 2020 (58 km/h mezi zastávkami označenými stejným místem – [obec], [ulice], ujetá vzdálenost 4,5 km, totéž mezi [obec], [ulice] – [obec], [ulice], ujetá vzdálenost 2,5 km), řidičem [příjmení] dne 5. 5. 2020 (79 km/h mezi zastávkami [obec], [ulice] – [obec], [ulice], vzdálenost 4,8 km a doba jízdy 11 minut), stejným řidičem dne 30. 4. 2020 (61 km/h mezi zastávkami [obec], [ulice] – [obec], [ulice], vzdálenost 2,9 km a 7 minut trvání), řidičem [příjmení] dne 1. 5. 2020 (58 km/h, 62 km/h v obci [obec] či [obec] při ujetých vzdálenostech 1,7 – 2,9 km, ale i 70 km/h mezi zastávkami [obec], [ulice] – [obec], [ulice] při ujeté vzdálenosti 2,9 km za 6 minut, nebo 81 km/h mezi zastávkami [obec], [ulice] – [obec] při ujeté vzdálenosti 3,2 km za 5 minut), stejným řidičem 5. 5. 2020 (90 km/h v obci [obec] – 2,6 km za 6 minut) či 16. 4. 2020 (79 km/h mezi zastávkami [obec], [ulice] – [obec], [ulice] při ujeté vzdálenosti 2,9 km za 7 minut); další případy u tohoto řidiče byly zaznamenány k datu 30. 4. 2020 v obcích [obec] či [obec], šlo o rychlost od 59 do 65 km/h. Řada údajů o překročení rychlosti 50 km/h v obci, zejména v obci [obec], vyplývá z knihy jízd také ohledně vozidla [registrační značka] v datech 7. 5., 5. 5., 14. 4., 16. 4. a 30. 4. 2020 (č. l. 162 – 168 spisu); ve směs šlo o rychlosti do 70 km/h při ujetých vzdálenostech do 3 km, s výjimkou jízdy o rychlosti 114 km/h mezi zastávkami [obec], [ulice] – [obec], [ulice], při ujeté vzdálenosti 4 km za 8 minut, atd.

20. Na druhé straně z těchto knih jízd je pro soud potvrzeno, že i mezi zastávkami ve stejném městě mohl řidič ujet vzdálenost a strávit čas na cestě podstatně delší, než koresponduje tomu, že šlo o zastávky ve shodném městě. Např. u řidiče [příjmení] je zaznamenána 7. 5. 2020 rychlost až 104 km/h mezi zastávkami [obec], [ulice] – [obec], [ulice] a to při jízdě trvající až 54 minut a ujeté vzdálenosti 37,7 km. Dále např. 21. 4. 2020 u řidiče [příjmení] rychlost až 80 km/h mezi zastávkami [obec], [ulice] – [obec], [ulice] (vzdálenost 39,5 km a délka trvání 1:06 hodin). Také u řidiče [příjmení] byla zaznamenána 16. 4. 2020 rychlost 115, resp. i 116 km/h mezi stanicemi [obec], [ulice] – [obec], [ulice] při ujeté vzdálenosti 27,3 km za 30 minut, resp. mezi stanicemi [obec], [ulice] a shodnou stanicí při ujeté vzdálenosti 13,8 km za 19 minut. Z výše uvedených zjištění je přitom zjevné, že mezi uvedenými zastávkami bylo možné ujet podstatně kratší vzdálenost za podstatně kratší dobu.

21. Z obsahu zápisu z provozní schůze ze 7. 3. 2019 soud zjistil, že se z provozních záležitostí řešily mj. požadavky žalované na pečlivější zápisy do výkazu práce (záznam SPZ, příchodů, odchodů, pohotovostí, dovolených). V rámci tématu udržování pořádku i v sanitních vozech bylo zdůrazněno, že za úklid a pořádek v přiděleném voze zodpovídá příslušný řidič. Zaznamenáno bylo, že sanitní vozidla mají parkovat u stanoviště AVD na vyhrazených místech s tím, že přes noc má sanitní vozidlo zaparkované u vlastního domu pouze řidič na noční pohotovost nebo řidič s výslovným jednorázovým povolením vrchní sestry. Podle obsahu prezenční listiny účastníků této provozní schůze (č. l. 42) se jí účastnil i žalobce.

22. Z obsahu zápisu z provozní schůze z 12. 5. 2020 (tj. až v době po všech ve výpovědi uvedených skutcích, pro které výpověď byla dána), soud zjistil, že zaznamenávala také pokyny pro řidiče sanitních vozů, a to mj. k zapisování základních míst pohybu sanitního vozidla zkratkami do knihy jízd, pečlivější zápisy SPZ sanitní vozů, příchodů, odchodů, pohotovostí, dovolené atd. do výkazů práce, výslovný zákaz parkování sanitních vozidel u vlastního bydliště přes noc mimo (pohotovostních služeb typu X a nebo ústního povolení vrchní sestry na základě telefonické domluvy u všech ostatních typů služby), zákaz parkování sanitních vozidel u vlastního bydliště mimo (přerušení služby při rozvozu HD pacientů u všech služeb typu X, X1, X2, a všech ostatních dle plánu transportů dispečinku na daný den). Mezi požadavky a připomínkami zaměstnanců bylo mj. zaznamenáno, že mají ztížené mytí vozidel z důvodu nedostatečně dlouhé hadice, že mají krátký časový prostor pouze půl hodiny pro mytí sanitního vozidla a ukončení dokumentace při ukončení služby – k tomu bylo oponováno, že dokumentaci může řidič vyplnit již v průběhu dne, konečně byl konstatován písemný dotaz zaměstnanců k objasnění pracovní smlouvy řidiče, pracovní doby, pohotovosti atd. – k tomu se měl v jednotlivých bodech vyjádřit právní zástupce společnosti. Podle obsahu prezenční listiny účastníků této provozní schůze (č. l. 43) se jí účastnil i žalobce.

23. Z fotografie displeje mobilního telefonu, který žalobce prezentoval jako jeho vlastní telefon, bylo zjištěno, že v úterý 5. 5. byla odeslána zpráva doručená v 17:41 s textem„ [příjmení] [příjmení], z důvodu brzkého výjezdu žádám o sanitu u baráku. Ještě nyní odvážím odpolední dialýzy. Díky [anonymizováno] 1.“ V 17:43 byla doručena odpověď„ Ahoj [anonymizováno], bohužel ne, jsi [anonymizováno], tedy parkuj u AVD, díky za pochopení, M.“ Naopak ke dni 21. 4. bylo na zprávu ohledně žádosti o parkování sanity u baráku z důvodu brzkého výjezdu odpovězeno adresátkou označenou jako [příjmení]„ OK“.

24. Podle obsahu e-mailu odeslaného z adresy [email] dne 29. 1. 2015 řadě adresátů včetně žalobce soud zjistil, že byl jednak rozeslán rozvrh služeb na únor 2015, jednak byly oznámeny změny s hlášením ukončení směny vůči dispečinku, a to od 1. 2. 2015. Stanoveno bylo, že řidič po ukončení práce v terénu (transporty [příjmení]) se nahlásí dispečerce ke zjištění, zda jej ještě potřebuje k dalším transportům, pokud ne, pak zapíše do dokladů o transportech, provede úklid sanity a po souhlasu dispečerky může opustit pracoviště. Dispečerka pak příchod (dle Onisystemu) a odchod dle telefonické domluvy zapíše do elektronického výkazu, který bude dispečink na konci měsíce předávat pisatelce Bc. [příjmení], která je zkompletuje s výkazem předaným řidičem. Adresátům bylo sděleno, že je jim odepřen náhled do programu Onisystem, doporučeno bylo důkladné vedení výkazu práce každým z řidičů. Uvedený systém jako GPS program má sloužit jenom pro vnitřní účely vedení firmy, přístup každého není možný.

25. Listinou z 10. 7. 2020 na č. l. 72 spisu by bylo možné mít za prokázané, pokud by byla nesporná autorizace žalobce a doručení této listiny žalované, že žalobce reagoval na poradu konanou 12. 5. 2020, na to, že po řadě let se řidiči dostali k zápisu z porady rychle po jejím konání. Namítal však okolnost, že v zápise není uvedeno několik bodů. Zároveň bylo namítáno, že nadále řidiči nemají k dispozici zápis z porady konané 7. 3. 2019, kde na poradě bylo vedením tvrzeno, že řidiči mohou převážet pacienty na předních sedadlech na místě spolujezdce, ačkoliv řidiči poukazovali na to, že to odporuje vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 296/2012 Sb., dále, že řidiči mohou převážet pacienty na pojené na kyslíkovou láhev bez doprovodu, ačkoliv řidiči nemají jakoukoliv možnost kontrolovat stav pacienta na zadní části sanitního vozidla. Krom toho žalobce reagoval na jemu danou výpověď z pracovního poměru – kterou však spojoval s údaji vedení o poklesu převozů o 50% a v důsledku toho vyvolané situace„ snižování stavu“ - v kontrastu s následným sdělením, že byl přijat nový pracovník ke kontrole stavu sanitních vozidel a další nový řidič na zapracování nastoupil 18. 6. 2020. Také v korespondenci z 31. 7. 2020 žalobce znovu namítal, že řidiči neobdrželi stanovisko žalované ke shora uvedeným tématům převážení pacientů na předních sedadlech a napojených na kyslíkovou láhev bez doprovodu. Rovněž zmiňoval absenci reakce na připomínky zaznamenané na poradě vedení 12. 5. 2020 a předané v písemné formě. Korespondencí z 12. 11. 2020 žalobce znovu zmínil absenci reakce žalované na uvedené dotazy a připomínky. Zejména poslední dobou z písemných podání vůči žalované bylo zřejmé, že žalobce se prezentuje jako zástupce více řidičů (byť jakkoliv neuvedených).

26. K tématu převážení pacientů na předním sedadle sanitních vozů si žalobce obstaral – zjevně pro argumentaci vůči žalované, obsaženou ve shora uvedené korespondenci – stanovisko VZP ČR, která uvedla, že pro přepravu pacienta a jeho doprovodu v sanitním vozidle je určen prostor pro pacienty. Dovozeno to bylo z požadavku na konstrukci, metod zkoušení, vlastnosti a vybavení silničních ambulancí používaných na přepravu a ošetřování pacientů, stanovených ve vyhlášce MZ č. 296/2012 Sb. a související normou ČSN EN 1789.

27. Z výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že u žalované byl jako řidič zaměstnán cca od srpna 2017 do 31. 8. 2021. K podmínkám možnosti řidiče sanitou odjet k bydlišti a parkovat tam uvedl, že to bylo možné s povolením vedoucí [příjmení], v případě brzkého ráno výjezdu, resp. v noci také v době nařízené noční pohotovosti řidiče. O souhlas žádal vedoucí telefonicky nebo prostřednictvím SMS, většinou ze svého soukromého telefonu, i když řidiči měli k dispozici i služební. K možnosti parkovat přes den u domu byla zavedená praxe, když končil převoz okolo 14:00 a další byl kupř. v 15:45, mohl svědek odjet k domu a počkat až jej zavolají zpět do práce. V tomto směr šlo o zcela zaběhlou praxi, kterou zaregistroval po nástupu k žalované. V době opatření proti šíření Covid-19 se nechodili stravovat do jídelny v nemocnici, dle pravidel stanovených asi právě nemocnicí. Řešili to různě, někdy jsme se najedli i v autě. Svědek neví o tom, že by někdo jezdil na oběd domů. O pracovní náplni na příští den řidiči dostávali mezi 1 5:30 - 16:00 hodin e-mail z dispečinku. Změny mohly nastat ještě stejný den, sdělované zprávou na e-mail. Další změny často dispečink – nejčastěji paní [příjmení] - oznamoval přímo v den výkonu práce. Zvládnout tyto mimořádné úkoly někdy bylo časově náročné, řidiči – i svědek – to řešili s dispečinkem tak, že oznamovali, že jízdu nelze stihnout. Někdy ji dispečink poté předal jinému řidiči, někdy nikoli a řidiči opožděně přijeli na další práci. Svědek nikdy nebyl žalovanou postižen za to, že mimořádný převoz na čas nestihl. Někdy kvůli mimořádným úkolům překročil povolenou rychlost, 1x dostal od městské policie pokutu. Vedení či nadřízení to se svědkem neřešili, svědek sám udělení pokuty sdělil paní [příjmení], která říkala, že jí to je líto, ale že k úhradě pokuty je povinen. Svědek připustil, že jet rychle nemusel, ale učinil tak proto, že chtěl stihnout převoz; zejm. na převozech pacientů k dialýze zdravotní sestry zdůrazňovaly, že nutno přijet na čas. Podle svědka se tyto mimořádné převozy běžnou rychlostí zvládnout nedaly, což se občas se to řešilo na schůzích. Svědek však nikdy s dispečerkou ani s vedením neřešil, že by kvůli nestíhání běžných a k tomu mimořádných převozů potřeboval překročit rychlost; ve vztahu k dispečerce vždy probíral jen to, že v takových situacích převozy nestíhá a přijede třeba o 15 min. déle, někdy žádal dispečink o možnost použití výstražných světel sanity, ale to mu nikdy k dotazu nepovolili. Většinou reagoval tak, že nahlásil, že převoz nestihne včas, a snažil jsem se jet tak, abych rychlost nepřekročil. Výtku o překročení rychlosti zaznamenal u sebe - od dispečerky 1x. Ví, že to takto bylo řešeno i žalobcem, někdy s dalším řidičem ze [obec] – [obec], ví to od nich z vyprávění. Výpověď daná žalobci svědka překvapila, protože on sám nevěděl o žádném takovém prohřešku žalobce, aby mu výpověď dali. Byl to zkušený řidič, vždy ochotný, poradil ostatním. Když on nebo ostatní byli s něčím nespokojení, řešilo se to na poradách, a on byl z řidičů nejaktivnější, tlumočil často jejich názory. Vytýkal např. mimořádné převozy, při kterých nebylo možné stihnout stravu nebo přestávku, vytýkal to, co by se mělo dle zákoníku práce správně dodržovat. Podle svědka by si řidiči při vědomí, že jsou kontrolování přes systém GPS, určitě nedovolili parkovat bez povolení u bydliště; podle něj by to dispečerky zjistily a druhý den by to mohly vytknout. Neví o tom, že by někomu byly hned následující den z dispečinku vytknuty nějaké prohřešky z předchozího dne. Při poslední poradě, které se svědek a žalobce účastnil, bylo ohledně konkrétně zákoníku práce řečeno to, že v době covidu neplatí, nebylo to nijak odůvodněno. K pravidlům ohledně plánování přestávky na oběd uvedl, že po určité době jízdy měli nárok na přestávku, do ní byl ale často zadán další převoz, takže se přestávka nestíhala, délka obědové pauzy byla žalovanou stanovena na 30 min. Stanovená pravidla pro úklid sanity zněla tak, že se měl konat po ukončení jízdy, když už dispečerka pro řidiče neměla převoz, a to v [obec] u garáží, kde bylo jen jedno místo; když skončilo najednou více řidičů, museli na místo čekat. Svědek nemohl potvrdit, že by věděl o případu dání pokynu dispečerkou, aby si řidič sanitu umyl doma; sám jsem takový pokyn nikdy nedostal. Svědkovi se každopádně stalo, že konal mimořádný úklid tzv. v terénu, v případě znečištění vozidla pacientem, pak na cestě hledal např. čerpací stanici, aby auto vyčistil.

28. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že u žalované pracuje asi 2,5 roku (tj. cca od března 2019) jako vedoucí řidič, z tohoto titulu má na starost spíše vozový park než organizaci práce a kontrolování řidičů. Dále vykonává práci běžného řidiče sanitních vozidel. Svoji práci zaznamenává on i ostatní řidiči ve výkaze hodin, podle toho je vyplácena mzda, nemá možnost si údaje kontrolovat s údaji z GPS, výkaz posílal paní [příjmení]. Údaje z GPS má každopádně vždy dispečerka, vidí na ně. Neví o tom, že někomu byly vytýkány nějaké záležitosti na základě znalosti údajů ze systému GPS, ani o tom, zda údaje někdo z vedení kontroluje. K možnosti ponechání sanitního vozidla u bydliště rozlišil svědek parkování po pracovní době, kdy se tak mohlo stát na základě povolení udělovaného paní [příjmení] k telefonické žádosti řidiče, a případně v době pohotovosti řidiče na noční směnu. Pokud jde o parkování vozidla u domu během dne, připustil svědek, že to lze při přestávkách na oběd, pokud obědvá doma. V tom případě k parkování doma nepotřebuje přímo svolení dispečerky, s tou jen řeší, zda má po dopoledním výjezdu další převoz nebo přestávku na oběd; pokud mu přestávku potvrdí, nehlásí jí, jestli obědvá doma nebo v restauraci a kde kvůli tomu zaparkuje. Dispečerka místo parkování vidí v systému. O tom, zda se mu v průběhu dne přeruší směna, se svědek domlouvá s dispečerkou, která mu – podle aktuální potřeby zajistit transporty pacientů – případné přerušení směny výslovně sdělí, toto se pak nepočítá do výkonu práce. Svědek si dobu přerušení zaznamenává ve výkazu výkonu práce, patrně tak činí i dispečerka. Svědek nejprve uvedl, že neví, zda existoval nějaký časový limit přestávky mezi jízdami pro určení, zda se pauza bude počítat do výkonu práce, k výslovnému dotazu však potvrdil, že se všeobecně říkalo, že je-li přerušení výkonu práce (pozn. soudu – míněno jako pauza mezi výjezdy) kratší než 2 hodiny, pak se směna nepřerušuje a doba se počítá za výkon práce. Zároveň neuvedl přesný zdroj, od něhož se o tomto pravidlu dozvěděl, po nástupu k žalované se postupně se všemi záležitostmi seznamoval od tehdejšího vedoucího řidiče a dispečerky. Dále jen k výslovnému dotazu uvedl, že se asi mohlo stát, že některého z kolegů dispečerka odvolala z přerušení směny. Svědek připustil, že se někdy stalo, že překročil povolenou rychlost, snaží se však jet podle předpisů, aby nepřišel o řidičské oprávnění. O kolegovi [anonymizováno] ví, že platil pokutu za překročení rychlosti, svědek to řešil s vedením. Neví, a to ani z vyprávění kolegů, že by za účelem časového zvládnutí přiřazených převozy přistoupili k překročení rychlosti, že by byli takto pod tlakem. Ohledně dostatečnosti času na očistu sanity a na dobu očisty svědek uvedl, že záleželo na stupni znečištění sanity, např. na tom, zda vezl infekčního pacienta apod. [obec] na mytí sanity byl podle svědka dostatečný, a pokud musel na místo čištění čekat, řešil případně administrativní záležitosti, to dělalo více řidičů. Doba čistění sanity se počítala do výkonu práce. [město] čištění byl areál nemocnice v [obec] v nemocnici, to mu bylo řečeno, resp. ukázáno při nástupu k žalované.

29. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že u žalované pracuje cca 4 roky jako dispečerka, pro řidiče připravuje plány jízd. Při tom ohledně jízdy vozidel sanitních vozů a jejich pohybu pracuje s daty z tzv. ONI systému, zde jsou zachycovány fakticky realizované jízdy - kdy sanita stojí, kdy jede a kde zastaví (pozn. soudu – pokud svědkyně zmiňovala též údaje o tom, kudy sanita jede, pak takový údaj – s výjimkou počáteční a cílové stanice – ze záznamu ONI systému zjistitelný není). Uvedené údaje svědkyně sleduje či kontroluje jen namátkově za účelem její vědomosti, jestli už je sanita v cíli, zejm. v případě, kdy její pracovní směna končí dříve, než směna řidičů, s nimiž se tak nemůže telefonicky domluvit, kdy jim skončila jízda. Během směny se s řidiči o údajích o počátku a ukončení jízdy domlouvala prioritně telefonicky, jejich údaje teoreticky mohla v ONI systému zkontrolovat, jako dispečerka však k takové kontrole, tím spíše každodenní, neměla žádnou pracovní povinnost. Svědkyně neporovnávala s údaji z ONI systému ani výkazy práce řidičů, tito své výkazy vyplňovali sami pro účely výplaty mzdy a elektronicky je zasílali vrchní sestře [příjmení]. Podle pravidel žalované o ponechání sanitních vozů v bydlišti řidičů přes noc se tak mohlo stát jen na základě povolení sjednaného telefonicky s vrchní sestrou [jméno] [příjmení]. Svědkyni pak údaje o takové domluvě nahlásili sami řidiči, povolení se nikde nepoznamenávalo – ani v ONI systému, z něhož bylo ale zřejmé, že a kdy řidič doma se sanitou parkoval; záznam o povolení parkování přes noc nikde nedělala ani svědkyně. Řidiči mohli se sanitou parkovat přes den v místě bydliště např. tehdy, jestliže čerpali přestávku na oběd, se svědkyní se o tom domlouvali. Ze strany svědkyně při této domluvě nešlo o výslovné povolení či nepovolení čerpání přestávky v místě bydliště, neboť toto čerpání záleželo na tom, zda byl naplánován program práce řidiče tak, aby přestávku na oběd čerpal a mohl odjet domů, a to konkrétně u řidičů s bydlištěm v [obec]. Ohledně přerušování směn svědkyně vypověděla, že v případ, kdy řidič sloužil tzv. pohotovost, měl za úkol zejména odvést pacienty na dialýzy, a pokud byl další transport realizován odpoledne a s odstupem delším než 2 hodiny, pak se směna přerušovala. Délka pauzy je většinou závislá na domluvě svědkyně s řidičem, kdy od něj zjišťuje, v kolik končil předchozí transport a podle hodiny následujícího transportu se tato přestávka řeší. Může také dojít k odvolání z tzv. přerušení směny, kdy nakonec řidič musí jet k transportu v průběhu přerušení. V takové případě se provedení dalšího transportu počítá za výkon práce a směna se nepřerušovala. Pokud řidič v rámci druhu směny tzv. jezdil dálky, např. transport pacientů až do [obec], pak i čekací pauza v rámci ošetření pacienta se nepočítá jako přerušování směny. K tomu, zda svědkyně při práci s údaji z GPS zaznamenala překračování rychlosti řidičů, uvedla, že na toto monitorování nemá čas, v prvé řadě sleduje, aby obsadila všechny jízdy patřičnými řidiči a sanitkami, řeší plány jízd na den; ani v klidnějších chvílích, kdy přímo neřeší pohyb sanitek a jejich jízdu, nesleduje a nemá důvod sledovat dodržování rychlosti ze strany řidičů, k takovému sledování neměla ani pokyn od vedení. Plán jízd pro řidiče se v průběhu pracovního dne velice často mění, jsou nařizovány mimořádné jízdy. Svědkyně o tom komunikuje s jednotlivým řidičem a v prvé řadě se dotazuje, zda zvládne jízdu. Pokud by řekl, že ji časově nestíhá, zadala by ji někomu jinému. Neví o tom, že by si některý řidič při komunikaci s ní u těchto mimořádných jízd stěžoval na to, že za účelem snahy stihnout mimořádné jízdy či zadané úkoly patrně překročí rychlost nebo že tak učinil. Na řadu vyšetření je třeba přijet s pacientem na čas (CT, magnetická resonanci, ERCP a podobně). K dotazu, zda může vyloučit, že by řidič ve snaze stihnout tyto přesně časově stanovené úkony překračovali rychlost, svědkyně uvedla, že s ní mají domluveno, že zavolají, pokud jízdu nestíhají např. kvůli v koloně apod., svědkyně poté volá na příslušné pracoviště a oznamuje zpoždění.

30. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že jako dispečerka u žalované pracuje přibližně 9 let, avšak jen na podkladě dohody o provedení práce, bývá zde asi 4x do měsíce. Údaje o pravidlech možnosti řidičů parkovat se sanitou v místě bydliště uváděla svědkyně s určitou dávkou nejistoty (opakované užití slova„ asi“), např.„ pokud nemají povolené parkovat doma, asi zde parkovat nemohou, pokud to mají povolené tak ano, případně asi mohou se sanitou parkovat, pokud jsou doma na obědě v rámci přestávky“, nicméně jde o de facto část pravidel, o nichž vypověděla podstatně zasvěceněji a přesvědčivěji svědkyně [příjmení]. Svědkyně [příjmení] zkrátka vnímá z praxe, že si řidiči ráno sanitu vyzvednou a večer ji vracejí na základnu. Doma dle ní mohou parkovat i v rámci tzv. pohotovost, za situace, kdy mají ukončené dopolední transporty a není pro ně transport další, resp. je až na pozdní odpoledne. Pokud jde o tzv. přerušování směn, pak v případě, že řidič má dle sestaveného plánu jízd tzv. pohotovost, odpracuje dopolední část a poté je k dispozici až na večerní dialýzu. Jestliže v mezidobí pro něj není žádná práce, má přerušenou směnu. Z dat systému GPS svědkyně jako dispečerka sleduje údaje o aktuálních jízdách kvůli vědomosti, kde se sanity nacházejí. Teoreticky má možnost kontrolovat podle dat z předchozího dne odkud, kam a kdy řidič jel a kde a jak dlouho stál, ale prakticky kontrolu neprovádí, vedením to po ní není požadováno; neví, zda vedení takové údaje denně kontroluje. Svědkyně coby dispečerka určitě neřeší, a to ani z dat o jízdě sanity, dodržování rychlosti řidičů, je možné, že toto řeší vedoucí. Svědkyně potvrdila nařizování mimořádných výjezdů řidičům do jinak předem stanoveného plánu jízd, a to i v průběhu samotné směny. Osobně se jí nestalo, případně si na to nepamatuje, že by jí řidič řekl, že nestíhá provést takovou mimořádnou jízdu. Pokud by jí v takovém případě řidiči řekli, že jízdu nestihnou, tak svědkyně zadá jízdu někomu jinému. Ale nemůže vyloučit, že se řidič ve snaze stihnout všechny transporty dopustí překročení rychlosti.

31. Aktuální jednatelka žalované (den vzniku funkce dle výpisu z obchodního rejstříku – ke dni 24. 2. 2021) jako účastnice řízení (dále jen„ vyslýchaná“) vypověděla (ohledně výpovědního důvodu 1), případně 2), že kontrolu údajů z GPS systému oproti výkazům zpracovávaným řidiči prováděla ona, řidiči byli povinní jí výkazy předat k poslednímu datu v měsíci, příp. do 2.-3 dne následujícího měsíce, což vesměs plnili. Sledovala stav výjezdů, zda si nepřipisují hodiny nad rámec faktického výkonu práce. Nesrovnalosti u žalobce zjistila až při kvartální kontrole, upozornila na to vedoucího řidiče a po něm vzkazovala žalobci ústní výtku ohledně parkování sanity doma. K dotazu na to, proč k takovým nesrovnalostem u žalobce nebylo dospěno na základě běžných měsíčních kontrol a zda měsíční kontroly byly náležitě prováděny, uvedla, že dle ní šlo o náležitě prováděné kontroly, které však nemohla každý měsíc provádět tzv. řádek po řádku. Podle této kvartální kontroly také byly vybrány dny, o kterých bylo ve výpovědi tvrzeno, že žalobce v nich parkoval u domu bez povolení; nebyla se s to vyjádřit, zda byl takto kontrolován dále i duben 2020. Dále (zejm. k výpovědnímu důvodu 2)) uvedla, že parkovat se sanitou u bydliště přes noc mohl buď řidič mající noční pohotovost, nebo řidič, jemuž k tomu byl dán výslovný souhlas některého z jednatelů či vyslýchané (v předmětné době jednatelkou nebyla). Souhlas byl udělen na základě komunikace SMS, telefonického hovoru nebo e-mailem, udělený souhlas se nikde neevidoval. Vyslýchaná nejprve k dotazu, zda se na ni někdy žalobce obrátil se žádostí o povolení parkování v nočních hodinách u bydliště, uvedla, že nikoli, žádnou SMS od něj neeviduje. Po předložení fotografického zachycení displeje mobilního telefonu žalobce (pozn. – viz zjištění odst. 23 odůvodnění rozsudku) z 21. dubna s oslovením„ [příjmení] [příjmení]“, s žádostí o„ sanitu u baráku z důvodu brzkého výjezdu“ a odpovědní SMS zprávou„ OK“ připustila, si s žalobcem tehdy tykali, oslovoval ji„ [příjmení]“, a též, že se jí takto žalobce dotazoval; rozpor ve výpovědi vysvětlila tak, že se domnívala, že dotaz soudu je kladen ohledně žádosti žalobce o souhlas s nočním parkováním u domu konkrétně v případech, které hrály roli ve výpovědi z pracovního poměru. Předloženou SMS s žádosti označila za naprosto ojedinělý dotaz žalobce na souhlas s parkováním. Ovšem pokud jí poté byla předložena další obdobná SMS žalobce také z 5. května (a se zamítavou odpovědí), pak také připustila, že jde o skutečný dotaz ze strany žalobce, s tím, že si nevybavuje další a má za to, že předestřené byly naprosto výjimečné. Přes den mohl řidič parkovat se sanitou v místně bydliště, pokud měl ten druh směny, kdy byl povinen rozvézt pacienty na dopolední i večerní dialýzu a zároveň měl tzv. pohotovost; v době přestávky mezi těmito transporty mohl být s vozidlem v místě svého bydliště a zároveň také na telefonu, mohlo se to týkat jak řidičů, kteří bydleli mimo [obec], tak i [anonymizováno]. Pokud měl řidič tzv. výpomoc na pohotovosti, pak platilo, že odvážel dialyzované pacienty také v odpoledních hodinách a mohl mít sanitu u sebe. Vyslýchaná na jedné straně uvedla, že doba mezi rozvozem ranní a dopolední dialýzy a rozvozem večerní dialýzy se nepočítala do pracovního programu, avšak po prezentaci, že svědkyně [příjmení] vypověděla o zápočtu přestávky mezi jízdami do max. délky 2 hodin do výkonu práce, uvedla, že na poradách bylo stanoveno, že tato maximálně dvouhodinová doba se řidičům započítává do výkonu práce, ovšem v tom směru, že nemusejí odcházet z práce, mají zůstat na oficiálním stanovišti parkování sanit, věnovat se administrativní činnosti či mytí sanity. Netýkalo se to situace, kdy by řidič odjel domů, nebyl by v místě základny a práci by vůbec nevykonával. Místo pro úklid sanitních vozů, o němž existoval vnitřní předpis, bylo stanoveno na dvoře, v době zimy byla k dispozici i garáž. Ve vztahu k výpovědnímu důvodu 3) lze z výpovědí vyslýchané zmínit, že uvedla, že kontrolu jízdních záležitostí řidičů měl na starost ing. [příjmení], sledoval to každý měsíc, procházel údaje jako o tankování, tak o dalších jízdních momentech, podle vyslýchané včetně dodržování povolené rychlosti. Neví však, zda v tomto směru zjistil, ať už ve vztahu k žalobci, případně i k dalším řidičům, něčeho zásadního o překračování rychlosti ještě před únorem či březnem 2020. Podle vyslýchané nebyli řidiči žalovanou tlačeni do rychlejší jízdy. Ohledně dotazu žalobce, zda vyslýchaná může vyloučit, že by řidiči ve snaze stihnout přidělené úkoly jeli při výkonu práce rychleji nad limit, uvedla, že byl každý z nich odpovědný za svůj způsob jízdy. Pokuta za překročení rychlosti určitě některému z řidičů byla udělena, musel ji sám uhradit; jestliže nedošlo k opakovanému udělení, pak se to dále se zaměstnancem neřešilo. Důvod překročení rychlosti na straně žalobce jako důvod výpovědi byl použit proto, že šlo o hrubé porušení kázně. Vyslýchaná zhodnotila žalobce coby zaměstnance jako velmi konfliktního jak k zaměstnavateli, tak i ke kolegům, neustále polemizoval s dispečinkem, nejraději by práci organizoval sám, prezentoval, že tomu nejlépe rozumí. Stále se odvolával na práva zaměstnance, ale neplnil si povinnosti zaměstnance. O tom, že by byl žalobci zaslán vytýkací dopis, vyslýchaná u výpovědi nevěděla. Mezi danou výpovědí žalobci dne 25. 5. 2020 a provozní schůzí ze dne 12. 5. 2020 dle vyslýchané nebyla žádná souvislost. Nepamatuje si, zda na této poradě byly vzneseny připomínky vůči žalobci. Slyšela, že na ní jedna osoba z vedení žalované řekla, že během pandemie neplatí zákoník práce. Žalovaná byla kontrolována na základě„ udání“ žalobce, šlo o kontrolu z inspektorátu práce, z hygienické stanice, ze strany VZP i policie (zde kvůli jízdě sanity v národním parku). Inspektorát práce dospěl jen k nepatrným pochybením ohledně dodržování 15 minutových přestávek po 4 hodinách výkonu práce, jinak nedošlo k žádnému udělení pokuty, věc byla řešena domluvou. Pochybení neshledala hygienická stanice, ani VZP.

32. Právní posouzení skutkových zjištění soud provedl dle ZSP a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění platném a účinném kde dni vyhotovení a doručení výpovědi, tj. k 25. 5. 2020 (dále jen ZP).

33. Podle § 18 odst. 3 věta první ZSP řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km.h-1; na silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 110 km.h-1 a na dálnici rychlostí nejvýše 130 km.h-1. Podle § 18 odst. 4 ZSP v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1.

34. Podle § 41 odst. 1 ZSP řidič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré nebo modré a červené barvy,2) případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení (dále jen "vozidlo s právem přednostní jízdy"), není povinen dodržovat mj. shora citované ust. § 18 odst. 3 a 4 o rychlostních limitech jízdy; je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

35. Podle § 41 odst. 2ZSP mohou být zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy2) vybavena vozidla mj. (písm. h)) poskytovatele zdravotnické záchranné služby, poskytovatele zdravotnické dopravní služby a poskytovatele přepravy pacientů neodkladné péče.

36. Podle § 33 odst. 1 ZP se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle § 34 odst. 1 ZP musí pracovní smlouva obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně (§ 34 odst. 2 ZP).

37. Podle § 38 odst. 1 písm. b) ZP je zaměstnanec od vzniku pracovního poměru povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

38. Podle § 48 odst. 1 ZP může být pracovní poměr rozvázán jen čtyřmi způsoby, mezi nimi též výpovědí.

39. Podle § 50 odst. 1 ZP musí být výpověď z pracovního poměru písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 (odst. 2 téhož ust.). Podle § 50 odst. 4 ZP dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

40. Podle § 51 odst. 1 ZP byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Podle odst. 2 téhož ustanovení výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

41. Podle § 52 ZP může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď jen z v tomto ustanovení vymezených důvodů, mezi které patří též důvod pod písm. g). Podle něho může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

42. Podle § 55 odst. 1 ZP může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen ve dvou případech, z toho dle písm. b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

43. Podle § 58 odst. 1 ZP může zaměstnavatel pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, dát zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

44. Podle § 69 věta první ZP dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Podle odst. 3 téhož ustanovení rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, a to byla-li dána neplatná výpověď uplynutím výpovědní doby (písm. a)).

45. Podle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

46. Podle § 301 ZP jsou zaměstnanci povinni mj. pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci (písm. a)), dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni (písm. c)) či řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (písm. d)).

47. Podle § 334 odst. 1 ZP písemnosti týkající se mimo jiné skončení pracovního poměru musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Podle § 334 odst. 2 ZP písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Podle § 334 odst. 3 ZP nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

48. Po skutkové a právní stránce soud učinil následující závěry.

49. Na základě nesporných tvrzení účastníků bylo možné uzavřít, že mezi nimi byla písemně sjednána pracovní smlouva dne 2. 3. 2015 o vzniku pracovního poměru žalobce (§ 33 odst. 1 ZP) se sjednaným druhem výkonu práce žalobce (§ 34 odst. 1 ZP) řidiče dopravní zdravotní služby. Dále bylo nesporné, že žalovaná využila možnosti dle § 48 odst. 1 ZP rozvázat s žalobcem sjednaný pracovní poměr výpovědí, učinila tak písemně (v souladu s § 50 odst. 1 ZP) a z důvodů skutkově specifikovaných tak, jak jsou podrobně popsány v odst. 5 odůvodnění rozsudku. Skutkově, aniž by v tuto chvíli soud hodnotil, zda skutky nastaly a představují výpovědní důvody, byla výpověď odůvodněna dostatečně určitě, skutky vymezeny tak, aby je nebylo možné zaměnit s jinými (§ 50 odst. 4 ZP). Pokud by skutky byly v řízení prokázány a dosáhly stupně intenzity porušení povinnosti žalobce jako zaměstnance, a to povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jim vykonávané práci buď zvlášť hrubým způsobem, nebo závažným způsobem (závažné porušení), pak by mohly být výpovědním důvodem dle § 52 písm. g) ZP. Nesporné dále bylo, že žalovaná stanovila ve výpovědi v souladu s § 51 odst. 1 ZP dvouměsíční výpovědní dobu, že výpověď byla žalobci předávána dne 25. 5. 2020, kdy ji odmítl převzít (čímž ovšem ve smyslu § 334 odst. 3 ZP nastaly účinky jejího doručení žalobci). Výpovědní doba tak začala plynout 1. 6. 2020 a po dvou měsících měla být ukončena 31. 7. 2020, kdy by podle ní – jak bylo mezi účastníky nesporné – měl na základě úmyslu žalované pracovní poměr mezi účastníky skončit. Konečně bylo nesporné, že žalobce 13. 7. 2020 sdělil písemně žalované, že s výpovědí nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání.

50. Žalobce se následně žalobou podanou 30. 9. 2020 domáhal neplatnosti rozvázání pracovního poměru předmětnou výpovědí. Tuto neplatnost tedy uplatnil u soudu řádně ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl (k 31. 7. 2020) pracovní poměr skončit touto výpovědí (§ 72 ZP). Soud nepřisvědčil argumentaci žalované, podle jejíhož názoru jednak písemné oznámení žalobce o tom, že trvá na dalším zaměstnávání, nebylo uskutečněno bez zbytečného odkladu po dání předmětné výpovědi. Žalovaná zde poukazovala na ustanovení § 69 věta první ZP. Soud však chce zdůraznit, že citované ustanovení nepředstavuje výslovnou souvztažnost s úpravou nároku zaměstnance domáhat se dle § 72 ZP neplatnosti výpovědi v soudním řízení. Ustanovení § 69 ZP řeší otázku trvání pracovního poměru v závislosti na písemném oznámení zaměstnavatele o požadavku na další zaměstnávání a též nárok na náhradu mzdy. Žalobu na neplatnosti výpovědi však může zaměstnanec jednoznačně uplatnit ve dvouměsíční lhůtě dle § 72 ZP, a to aniž by předtím zaměstnavateli písemně oznámil, že na dalším zaměstnávání trvá. Žalobce přitom oznámení podal ještě před podáním žaloby. Příhodná není ani argumentace žalované, že v současné době není již aktuální judikatura ohledně názoru, že požadavek na další zaměstnávání může zaměstnanec – podal-li včas žalobu na neplatnost výpovědi – vznést dokonce až do doby, než je o neplatnosti výpovědi v soudním řízení rozhodnuto. Tento judikaturní názor je zachováván do současné doby, jak dokládá např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 21 Cdo 833/2021. Zde se Nejvyšší soud znovu věnoval otázce povahy lhůty pro oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání, odkázal například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001 sp. zn. 21 Cdo 2905/2000, uveřejněný pod č. 77 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, z nějž vyplývá, že zaměstnanec může oznámit zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, kdykoliv poté, co mu zaměstnavatel dal neplatnou výpověď, nejpozději však do rozhodnutí soudu, kterým bylo řízení o žalobě zaměstnance o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí pravomocně skončeno a kterým byla určena neplatnost rozvázání pracovního poměru; zaměstnanec může své stanovisko o tom, zda trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, změnit, a to i opakovaně. Přitom zdůraznil, že tento závěr vztahující se k ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, účinného do 31. 12. 2006, je nadále použitelný také pro výklad ustanovení § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, účinného od 1. 1. 2007 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015 sp. zn. 21 Cdo 5101/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2619/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5539/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017 sp. zn. 21 Cdo 621/2017 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018 sp. zn. 21 Cdo 1863/2018).

51. Dále se nelze ztotožnit s názorem žalované, že by měl být v daném řízení řešen naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti výpovědi a v té souvislosti zkoumána jako právně významná otázka, zda žalobce po uplynutí předmětné výpovědní doby byl (dále případně je) v pracovním poměru u jiného zaměstnavatele. Sama žalovaná de facto připustila absenci procesní povinnosti žalobce v předmětném řízení tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadované určení, jestliže sama správně kvalifikovala, že tento typ žaloby není klasickou určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř. Tato úvaha je zcela korespondující právní úpravě ZP, který v ustanovení § 72 zakládá zaměstnanci oprávnění k podání žaloby na neplatnosti výpovědi, aniž by musel mít na určení neplatnosti naléhavý právní zájem.

52. V řízení, v němž soud posuzuje otázku platnosti výpovědi dané zaměstnanci dle § 52 písm. g) ZP, se z hlediska skutkového stavu zabývá zjištěním, zda se zaměstnanec dopustil jednání popsaného ve výpovědi a zda je dána povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, kterou takovým jednáním mohl porušit. Po právní stránce se pak řeší, zda zjištěné jednání skutečně představuje porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a do jaké míry (jakou intenzitou), včetně alespoň nedbalostního zavinění.

53. Nejprve však soud v projednávané věci řešit, a to nejen při námitce žalobce (který uplatňoval opožděné využití skutků nastalých před koncem března 2020 k dání výpovědi ze dne 25. 5. 2020), zda ve smyslu § 58 odst. 1 ZP žalovaná dala žalobci výpověď ohledně všech skutků ve lhůtě do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi dověděla. Splnění této časové podmínky má soud ostatně v řízení zkoumat z úřední povinnosti, jelikož z citovaného ustanovení se nikterak nepodává, že by včasnost dání výpovědi závislá na znalosti výpovědních důvodů zaměstnavatele měla být posuzována jen k námitce zaměstnance uplatněné v rámci soudního řízení.

54. Žalovaná souhrnně ke všem skutkům ve výpovědních důvodech ad. 1) až 3) tvrdila, že se o porušení povinnosti žalobce dozvěděla teprve poté, kdy bylo provedeno porovnání výkazů práce a jízd předaných žalobcem ve vztahu k výpisům ze systému GPS a ONI (pozn. soudu zjevně míněné knihy jízd), a to vždy až po skončení kalendářního měsíce. Dále sama připustila, že o porušení povinností žalobce nastalých v únoru 2020 se mohla dozvědět nejprve 1. 3. 2020, a nastalých v březnu 2020 až 1. 4. 2020. Již jen z těchto tvrzení (která však soud, jak bude dále uvedeno, nepovažuje za plně výstižné k reálné situaci) je pak zjevné, že žalovaná se musela dozvědět o 3 (z celkových 6, počítáno noční parkování) případech údajně nepovoleného parkování žalobce v místě bydliště (výpovědní důvod 2)) dříve než dva měsíce před dáním výpovědi 25. 5. 2020. Týká se to nočního parkování mezi daty 5. - 6. 2., 10. - 11. 2. a 17. - 18. 2. 2020, neboť při argumentaci žalované se o těchto případech musela dozvědět na samém začátku března 2020.

55. Oproti tvrzení žalované má ovšem soud po provedeném dokazování za to, že žalovaná věděla o dalších 3 případech parkování žalobce v místě bydliště (resp. konkrétně v noci z 12. na 13. 3., přes den 17. 3., přes noc 17. – 18. 3., přes den 23. 3. a přes noc z 23. na 24. 3. 2020) taktéž dříve, než uplynuly dva měsíce k dání výpovědi 25. 5. 2020. Jednoznačně bylo prokázáno, že žalovaná žádným způsobem nepotřebovala k vyhodnocení místa parkování žalobce odkazované výkazy práce, které žalobce jako ostatní řidiči skutečně měl a předával jen jednou měsíčně, a to krátce po skončení kalendářního měsíce. Ve výkazech práce se totiž údaje o místě parkování sanitního vozidla vůbec neobjevovaly, řidiči je tam nezaznamenávali, v řízení nevyšlo najevo, že by k takovým záznamům měly jakoukoliv povinnost. Žalovaná tudíž výkazy práce ke sledování dodržování pravidel z vnitřního předpisu žalované o místech parkování sanitního vozidla a podmínkách tohoto parkování v místě bydliště řidiče (z data 1. 7. 2016, k tomu viz detailní zjištění v odst. 13 odůvodnění rozsudku) vůbec nepotřebovala, nemohla z nich zjistit jakékoliv údaje ke kontrole. Naopak měla zcela k dispozici průběžně údaje o pohybu sanitních vozidel včetně míst k parkování ze sledovacího ONI systému, takové údaje byly sledovány dispečinkem také kvůli organizaci jízd jednotlivých sanit, řidiči s dispečerkami o místech parkování případně telefonicky hovořili. Soud má tedy za to, že žalovaná o tom, kde žalobce sanitní vůz parkuje, měla de facto okamžité informace. Z hlediska dodržení dvou měsíční lhůty po nabytí vědomosti zaměstnavatele o porušení povinnosti zaměstnance za účelem dání včasné výpovědi (§ 58 odst. 1 ZP) nemůže být za takového informačního servisu na straně žalované jako zaměstnavatele (oproti znepřístupnění obdobných údajů zaměstnancům, jak vyplývá ze zjištění soudu z emailu nynější jednatelky žalované z data 29. 1. 2015 – viz odst. 24 odůvodnění) postavení zaměstnance znevýhodněno tak, že by okamžik zjištění porušení povinnosti (nepovoleného parkování v místě bydliště) byl spojen s vůlí zaměstnavatele, kdy a v jaké frekvenci bude takovému porušení věnovat pozornost. V tomto směru ostatně soud považuje za nelogické vysvětlení jednatelky žalované v rámci účastnické výpovědi, že prováděla až čtvrtletní kontrolu mj. místa parkování žalobce, jelikož každoměsíční provádění kontroly (tzv. řádek po řádku) by podle ní představovalo kontrolu velkého objemu dat. Pokud bylo přistoupeno až ke čtvrtletní kontrole, je zjevné, že kontrolovaná data byla o to obsáhlejší. Proto soud uzavřel, že žalovaná věděla o místech parkování žalobce již v době tohoto parkování, přičemž k poslednímu případu údajného nepovoleného parkování v bydlišti mělo dojít v noci z 23. na 24. 3. 2020, zároveň dne 24. 3. 2020 žalobce měl pracovní dobu a výkon práce (zjistitelné z knihy jízd, kdy jízdu ukončil v sídle žalované v [anonymizováno] ul. v 13: 24:31 hodin) pouze do cca 13:30 hodin. Již během dne 24. 3. 2020 tedy žalovaná měla informace a věděla o všech vytýkaných případech parkování žalobce v bydlišti, jak je uvedla ve výpovědním důvodu 2). Jestliže tyto skutky pak argumentačně použila ve výpovědi dané 25. 5. 2020, pak ve smyslu § 58 odst. 1 ZP nedala pro tyto skutky žalobci výpověď včas, tudíž ohledně tohoto skutkového výpovědního důvodu každopádně nemůže být výpověď platná a žaloba je v tomto rozsahu důvodná.

56. Přes závěry v předchozím odstavci, a to i pro případ jiného hodnocení okolností, ohledně nichž by bylo lze vyhodnotit dovědění se žalované o parkování žalobce v místě bydliště v datech 12. 3. – 24. 3. 2020, soud uvádí, že dle jeho názoru na základě provedeného dokazování není možné uzavřít, že žalobce se předmětným parkováním v místě bydliště dopustil opakovaného závažného porušení povinností zaměstnance. Z vnitřního předpisu žalované z 1. 7. 2016, jakož i z řady výpovědí (včetně výpovědi svědkyně [příjmení] a ostatně i z výpovědi současné jednatelky) bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce mohl s vozidlem parkovat v místě bydliště mezi rozvozem dopoledních a odpolední (podvečerní) dialýzy, tj. mezi tzv. směnami, za současně stanovené pohotovosti typu I. – III., resp. podle výpovědi jednatelky též tehdy, jestliže měl tzv. výpomoc na takové pohotovosti a odvážel dialyzované pacienty také v odpoledních hodinách. Podle porovnání případů parkování v místě bydliště během dne 17. 3. 2020 a 23. 3. 2020 s údaji z plánu transportu pro tyto dny (odst. 10 odůvodnění) měl žalobce jednak pohotovost II. (23. 3. 2020), jednak měl sice 17. 3. 2020 službu bez výslovné pohotovosti („ řidič 6“), avšak fakticky zadány měl jízdy i ohledně pacientů na dialýzu, a to už počínaje 6:30 hodin, konče pak započetím zpětného odvozu až v 17:30 hodin. V uvedených, a pro shora uvedená data jediných, denních případech parkování žalobce v místě bydliště, tedy žalobce ve smyslu pravidel žalované mohl se sanitou parkovat v místě bydliště. K vytýkanému nočnímu parkování z 12. 3 na 13. 3, z 17. 3. na 18. 3. a z 23. 3. na 24. 3. 2020 pak nelze přehlédnout, jakým benevolentním způsobem sama žalovaná přistupovala k dodržování pravidla o tom, že pokud řidič nemá tzv. noční pohotovost (noční pohotovost v posuzovaném případě u žalobce nebyla ani tvrzena, ani nevyšla najevo), může přes noc parkovat v místě bydliště jen se souhlasem žalované, který de facto zásadně dávala nynější jednatelka [příjmení]. Takový souhlas se totiž uděloval zcela neformálně, nejen SMS zprávou, ale dokonce i telefonicky, výsledek žádosti o souhlas ani udělení souhlasu se žádným způsobem neevidovalo (tvrzení žalobce, výpovědi svědků, výpověď jednatelky). V takovém případě ovšem je pro zaměstnance (žalobce) ve sporu o platnost výpovědi, resp. jemu předcházející případnou výtku či neshodu mezi ním a zaměstnavatelem ohledně uděleného souhlasu, de facto nemožné prokázat, že souhlas – konkrétně telefonický – byl ze strany zaměstnavatele udělen. Dále nelze odhlédnout od nepřesvědčivé pasáže výpovědi jednatelky, která nejprve důsledně tvrdila, že od žalobce jakékoli žádosti o souhlas s parkováním neeviduje, teprve po konfrontaci s dohledanými SMS zprávami týkajícími se jiných než ve výpovědi uvedených dat připustila, že jde o žádosti žalobce o svolení parkování. Za logické by bylo možné považovat prvotní vysvětlení rozporu ve výpovědi jednatelky, že se domnívá, že je dotazována na toliko případy ve výpovědi uvedené a že právě ohledně nich žádné žádosti neeviduje. Logičnost a přesvědčivost tohoto vysvětlení však narušuje tvrzení jednatelky, že žádost ze dne 5. 5. 2020 byla od žalobce zcela výjimečná a ojedinělá, jestliže následně připustila, že i další předestřená žádost byla od žalobce skutečně podána.

57. Ohledně dalších skutků naopak soud uzavřel, že je žalovaná využila k dání výpovědi ve smyslu § 58 odst. 1 ZP včas. Ve výpovědním důvodu ad 1) jsou totiž využité skutky, k jejichž vyhodnocení žalovaná skutečně potřebovala porovnat výkazy práce zpracované žalobcem za období března 2020 a dubna 2020, které žalobce mohl předat nejdříve 1. 4. a 1. 5. 2020, tudíž do doby dání výpovědi z 25. 5. 2020 dvouměsíční doba ani neuplynula, aniž by bylo nutné hodnotit, kdy přesně žalovaná kontrolu výkazu práce žalobce se svými vlastními údaji mj. z ONI systému o pohybu vozidel mohla provést, a zda taková kontrola měla být provedena příp. dříve, než ji žalovaná fakticky provedla. Konečně skutky z výpovědního ad 3) – tvrzené překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci – jsou taktéž datovány (21. 4., 4. a 5. 5. 2020) ve lhůtě, v níž do dání výpovědi 2 měsíce neuplynuly.

58. Ke skutkům ve výpovědním důvodu 1) soud předesílá shora citovanou úpravu § 50 odst. 4 věty druhé ZP, podle něhož nesmí být důvod výpovědi uvedený v písemném vyhotovení výpovědi dodatečně měněn. Citované ustanovení je zcela jistě nutné vykládat tak, že skutkové vymezení důvodu výpovědi nemůže být ze strany zaměstnavatele následně ani v detailech skutků rozšiřováno. Proto se soud v důkazním řízení zabýval jen tím, zda žalobce neoprávněně ve výkazu práce uvedl výkon práce ve dnech 23. 3., 8. 4. a 9. 4. 2020, ačkoli parkoval v místě bydliště, pouze v přesných časech ve výpovědi uvedených. K tomu detailně soud odkazuje na příslušnou pasáž nesporných tvrzení účastníků o obsahu skutkového vymezení tohoto výpovědního důvodu - odst. 5 (údaje v bodě 1)) odůvodnění. Jestliže žalovaná až následně v rámci tohoto řízení (viz úvodní pasáž tvrzení žalované v odst. 2 odůvodnění) de facto dovyložila a rozšířila časové údaje o tom, kdy měl žalobce přerušit směnu mezi rozvozy dialyzovaných pacientů při pohotovosti I. dne 23. 3. 2020 a pohotovosti II. dne 9. 4. 2020, nelze tyto širší údaje vzít v úvahu. Konkrétně výpověď vytýkala vykázání fakticky nevykonané práce za současného parkování žalobce v místě bydliště u data 23. 3. 2020 od 15:44 do 16:47 hodin, kdežto žalovaná v rámci řízení tuto dobu rozšířila do 17:14 hodin, u data 9. 4. 2020 výpověď uváděla dobu od 15:02 do 16:57 hodin, kdežto žalovaná v řízení dobu rozšířila až do 17:15 hodin. Ve výpovědi uvedené rozmezí však představuje dobu, která nepřesahuje 2 hodiny přestávky mezi dopolední a odpolední jízdou s dialyzovanými pacienty, přičemž z výpovědi svědkyně [příjmení] jednoznačně vyplynulo, že taková přestávka se započítávala do výkonu práce. Toto jednoznačné pravidlo připustil ve své existenci i svědek [příjmení], vypověděl o něm též svědek [příjmení] (ohledně posledně jmenovaného svědka se soud sice ztotožňuje částečně s jejím hodnocením ze strany žalované v závěrečném návrhu, kdy svědek toto pravidlo značně iniciativně a bez konkrétního dotazu uvedl v hned v úvodu výpovědi poté, kdy byl dotazován na podmínky pro parkování sanit v místě bydliště řidičů; z tohoto pohledu výpověď působila dojmem, že je svědek na obsah výpovědi nějakým způsobem připraven, ovšem podle názoru soudu při porovnání s ostatními provedenými důkazy toto nemělo vliv na snížení pravdivosti výpovědi svědka; v řadě ohledů včetně onoho pravidla o započtení ne delší než 2 hodinové pauzy do výkonu práce vypověděl svědek shodně s jinými výše uvedenými, včetně dispečerky [příjmení], krom toho část jeho výpovědi nabídla zjištění ne zcela ve prospěch žalobce – např. o výtce žalobci ohledně rychlejší jízdy). Ve světle těchto zjištění z celé řady důkazů pak soud hodnotí jako nepřesvědčivou výpověď jednatelky žalované (která na výsledku řízení logicky má podstatně větší zájem, než uvedení svědci), že v době tohoto přerušení směn při rozvozu dialyzovaných pacientů nebylo míněno, že řidič může odjet s vozidlem do bydliště, má zůstat na oficiálním stanovišti parkování a věnovat se administrativní činnosti či mytí sanity. Připomínáno je, že jednatelka ostatně nejprve tvrdila, že doba mezi rozvozem ranní/dopolední dialýzy a večerní dialýzy se vůbec do pracovního programu vůbec nepočítala, teprve po předestření ze strany soudu o obsahu výpovědi svědkyně [příjmení] a započitatelné maximální 2 hodinové přestávce do pracovní doby, připustila, že takové pravidlo bylo stanoveno na poradách. I proto, dále s odkazem shora uvedená opačná zjištění z výpovědi svědkyně [příjmení], a zejm. pak s ohledem na obsah písemného dokumentu žalované z 1. 7. 2016 (vnitřní předpis o povinnostech řidiče - odst. 13 odůvodnění) s výslovně upraveným oprávněním, že řidič při pohotovosti I., II. a III. si může vzít sanitní vozidlo do svého bydliště, soud neuvěřil této části výpovědi jednatelky.

59. Časové údaje o neprovádění práce a parkování sanity v místě bydliště, obsažené ve výpovědním důvodu ad 1) u dat 23. 3. a 9. 4. 2020 každopádně nepřesahují uvedený 2 hodinový limit (dne 23. 3. 2020 šlo o 1:03 hodin a dne 9. 4. 2020 o 1:55 hodin), proto soud uzavřel, že žalobce vytýkaným jednáním vůbec neporušil povinnosti vyplývající z právních předpisů a vztahující se k jím vykonávané práci. Neporušil ust. § 38 odst. 1 písm. b) ZP osobně konat práci podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době, neporušil ani pravidlo samotné žalované o tom, že nebylo lze vykázat přestávku v rozvodu dialyzovaných pacientů při službách typu I. – III. trvající déle, než 2 hodiny. Tento závěr lze učinit s ohledem na časové údaje i bez toho, že by bylo nutné blíže vyhodnocovat, zda žalobce zároveň v uvedenou dobu oprávněně čerpal půlhodinovou přestávku na oběd (která by pauzu mezi ranní a odpolední jízdou ještě zkracovala), nebo zda se skutečně věnoval očistě sanity, a to zejm. v případě 9. 4. 2020 pro účely mimořádného úklidu při znečištění převáženým pacientem.

60. Ze zmiňovaných skutků ve výpovědním důvodu ad 1) pak zbývá případ z 8. 4. 2020. Ve vztahu k tomuto datu je připomínáno zjištění soudu dle plánu transportů, že měl žalobce přidělenou službu„ řidič 6“ s předběžným rozpisem od 6:00 do 11:30 hodin a údajem o jednom z míst jízdy ve [obec], dále zjištění z knihy jízd, že odpoledne také ještě absolvoval jízdu do [část obce] a zpět, celkově jízdu ukončil v 1 5:30 hodin. Nešlo o případ přidělené služby I. – III., žalobce tak nemohl využít pravidla o parkování v místě bydliště ani o započtení kratší než 2 hodinové přestávky mezi jízdami do pracovní doby (což by při době parkování v bydlišti od 12:48 do 14:4 2:32 hodin jinak bylo splněno). Podle názoru soudu je ale možné akceptovat argumentaci žalobce o využití půlhodinové přestávky na oběd v rámci této doby, neboť uvedené datum se již týká omezeného režimu stravování včetně počtu míst pro řidiče žalované v jídelně nemocnice (k tomu viz zjištění o opatření ředitele z 6. 4. 2020 - odst. 14 odůvodnění, kdy pro řidiče žalované bylo rezervováno jedno jediné místo). Navíc běžnou praxi o tom, že řidič se mohl stravovat doma a pro to využít zákonnou 30 minutovou přestávku v místě bydliště, a to dokonce, aniž by k tomu bylo nutné žádat jakékoli svolení či se domlouvat s dispečerkou, dokládají výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení]. Tudíž z uvedeného časového rozmezí v celkové délce 1 hodina 54 minut je na místě odečíst 30 minut, ve výsledku by tak šlo o 1 hodinu 34 minut. Vyloučit také nelze provedení očisty sanity v rámci uvedené přestávky, když z výpovědi svědka [příjmení] o nutnosti mimořádného čištění podle průběhu jízdy, resp. případných následků transportu pacienta, vypověděl svědek [příjmení]. Krom toho, i kdyby nebylo možné považovat žalobcem tvrzené a do jeho poznámek k transportu jízd zaznačené pracovní výkony v rámci uvedeného časového rozpětí (vedle očisty sanity též příprava a kompletace ochranných pomůcek) za prokázané vlivem toho, že šlo pouze o soukromé poznámky žalobce, které žalované coby zaměstnavateli nějak nepředkládal a nežádal jejich odsouhlasení, pak ve věci rozhodující senát vyhodnotil, že intenzita takového jednání, kdy žalobce by po dobu 1:34 hodin nepravdivě vykázal výkon práce, není zvlášť hrubým ani závažným porušením povinností vyplývajících z právních předpisů, zejm. povinnosti k výkonu práce (§ 38 odst. 1 ZP). S žalovanou lze souhlasit v té části argumentace pro předmětné řízení, že faktické vykázání práce bez jejího provedení se de facto projeví v majetkové sféře zaměstnavatele, který vyplatí zaměstnanci za takto nepravdivě vykázanou práci mzdu. V posuzované věci však vzal soud v úvahu jednak shora uvedenou maximální dobu 1:34 hodin, které by se taková situace (a pro soud ještě nikoli s jistotou) týkala, což představuje dobu nesrovnatelně kratší, než o jakou šlo v žalovanou odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 2596/2011 (šlo o celou směnu). Dále bylo senátem vzato v úvahu i to, že sama žalovaná po vyhodnocení výkazu práce žalobce za duben 2020 nutně musela s předestřenými údaji žalobce též k datu 8. 4. 2020 nejprve souhlasit, jestliže v květnovém výplatním termínu za vykázanou práci žalobce po provedené kontrole odměnila mzdou.

61. Pokud jde o výpovědní důvod ad 3) – překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci ve dnech 21. 4., 4. 5. a 5. 5. 2020 opakovaně, a to v některých případech o více než 30 km/h, pak lze souhlasit s žalovanou, že žalobce v průběhu řízení měnil svá skutková stanoviska k vysvětlení, za jakých okolností a proč k překročení rychlosti došlo. Soud však nepovažuje tuto změnu za projev zcela účelového postoje žalobce a přístupu k vedení řízení ve snaze dosáhnout v něm úspěchu. Je třeba vzít v potaz, že žalobce na rozdíl od žalované nedisponoval nejzásadnějšími listinami ohledně tohoto skutku, a to byly údaje z knihy jízd. Pak lze připustit, že nejprve logicky v obraně proti platnosti předmětné výpovědi uváděl, že rychlá jízda byla konána za použití výstražných světel a ve zvláštním režimu (§ 41 odst. 1 ZSP). K tomu se pojí zjištění soudu o tom, že v některých případech řidiči žalované výstražná světla skutečně používali (údaje ze zprávy [právnická osoba] a zjištění z knihy jízd o některých jiných řidičích), tudíž takto vybavené vozidlo s příslušným použitím světel mohlo rychlostní limity upravené jinak v § 18 odst. 3 a 4 ZSP překročit, aniž by se jeho řidič dopouštěl porušení právních předpisů.

62. Dále soud předesílá, že se neshoduje s názorem žalované, že žalobce (de facto míněno tím, že v průběhu řízení pouze různým způsobem vysvětloval důvody rychlé jízdy) výslovně uznal a učinil nesporným, že by se v inkriminovaných případech vytýkaného jednání dopustil. Na druhé straně nebylo z provedeného dokazování zejm. výslechem svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] prokázáno tvrzení žalobce, že by k rychlé jízdě byli vysloveně nuceni podmínkami nastolenými žalovanou v podobě zařazování mimořádných jízd v častých případech do předem stanoveného programu řidiče. Provedeným dokazováním vyšlo najevo, že vždy byla možnost diskutovat s dispečerkou o reálnosti provedení mimořádné jízdy v rámci běžných pravidel silničního provozu, resp. v pracovní době řidiče a bez zásadního ohrožení včasného příjezdu pacienta k termínovaným úkonům či vyšetřením. Mimořádnou jízdu mohl řidič i odmítnout, ze strany dispečerky byla snaha ji přidělit jiné osobě, případně sama dispečerka oznamovala cílovému zdravotnímu zařízení možné zpoždění příjezdu pacienta. Také nebylo prokázáno, že by ze strany žalované byly konány jakékoli postihy za odmítnutí mimořádné jízdy v časovém presu řidiče nebo za opožděné příjezdy řidiče s pacientem do zdravotnického zařízení.

63. S ohledem na konkrétní formulaci výpovědního důvodu ad 3) měl senát záměr zabývat se pouze s těmi případy, o kterých by bylo prokázáno, že představují v uvedených dnech bezpochyby jízdu žalobce v obci. Proto se soustředil na údaje z knihy jízd (k tomu viz odst. zejm. 16-18 odůvodnění) na údaje o jízdě mezi stanicemi vymezenými shodnou obcí. Nejen z těchto údajů, ale jak bylo popsáno také v příkladných případech jízd jiných řidičů (odst. 19-20 odůvodnění), však vyšlo najevo, že mezi takovými stanicemi mohla jízd trvat v některých případech do několika málo minut, jindy i více než 30 minut, zaznamenaná vzdálenost od necelého kilometru až po údaje i o 35 a více km. V tomto směru pak byla vyžadována stanoviska účastníků k vysvětlení takto markantních rozdílů, dále tvrzení ohledně toho, z jakých konkrétních objektivních údajů je možné z knihy jízd vyhodnotit, že se jízda mezi stanicemi zaznačenými v téže obci konala pouze po území obce. Ani jedna z procesních stran v tomto směru uspokojivá tvrzení odkazující na konkrétní údaje z důkazů (z knihy jízd) však nepředestřela, že sama žalovaná, která na těchto důkazech výpovědní důvod ad 3) konstruovala, uvedla, že je např. velmi obtížné objektivizovat určitou časovou či vzdálenostní hranici jízdy mezi dvěma body v téže obci pro určení, zda vozidlo vyjelo i mimo obec či nikoli. Žalobce na takto požadované údaje cíleně nereagoval, spíše vysvětloval, že – avšak jen zpravidla, tj. nikoli s jistotou – jízdy v rámci zejm. v obci [obec] a [obec] v trvání i přes 40 minut mohly představovat případy příjezdu pro pacienta bez vypnutí motoru sanity a jeho naložení. Ani on žádnou objektivizaci údajů pro vyhodnocení, že se jízda skutečně konala mezi stanicemi v téže obci jenom po území obce, nepředestřel.

64. Uvedené značně zpochybnilo objektivní přínosnost údajů z knihy jízd pro závěr, že se konkrétní jízdy konaly pouze po území obce. K tomu se pojí, že žalovaná navíc ohledně rychlosti jízdy řidičů sanitních vozidel argumentovala tím, že v případě jízdy ve městě [obec] je třeba při údajích o rychlosti vozidla vzít v úvahu, že městem prochází rychlostní komunikace (podle § 18 odst. 4 ZSP by pak mohlo jít o rychlost vozidla až 80 km/hod.). Uvedená argumentace ovšem vedla senát k zásadní snaze o objektivní zjištění, zda tato námitka není uplatnitelná v principu rovnosti jednotlivých zaměstnanců žalované také na případy, které žalovaná využila ve výpovědi vůči žalobci. Proto se zabýval veřejně dostupnými údaji získatelnými dálkovým přístupem internetem (v tomto směru pak dle názoru senátu nejde o skutečnosti, které by bylo třeba výslovně prokazovat, nýbrž se na ně uplatňuje pravidlo § 121 o. s. ř.). Za tím účelem proto věnoval pozornost vedení možných tras mezi stanicemi, které figurovaly v žalobci vytčených případech, a to prostřednictvím webových stránek [webová adresa] a funkci plánovače trasy. Z nich pak je např. zjevné, že např. plán trasy mezi stanice [obec] [ulice] a [obec] [ulice] – pro ve výpovědi vytčený den 21. 4. 2020 a dobu od 13:51:41 do 13:56:25 s maximální rychlostí 79 km/h – je udáván na odkaze: [webová adresa] [anonymizována dvě slova] tak, že vede z [územní celek] krajní posledně ve městě značenou ulicí [ulice] ke kruhovému objezdu (s ulicí [ulice]) a následně mimo obec na nejbližší křižovatku, odkud zabočuje zpět do obce k místu stanovišť sanit žalované v [anonymizováno] a [příjmení] ulici. Veřejně dostupným je také fakt, že za zmíněným kruhovým objezdem je úsek silnice ke křižovatce s odbočkou ke stanovišti žalované situován mimo obec, jelikož za kruhovým objezdem je v blízkosti dopravní značení ukončení obce – viz např.: [webová adresa] Obdobným způsobem jako shora mezi stanicemi [ulice] a [ulice] citovaný plánovač trasy zobrazuje i případy jízd mezi stanicemi např. [ulice] a [ulice], [ulice] a [ulice]. Krom toho v řadě případů jinak zaznamenávajících jízdu mezi stanicemi v [obec] byly uvedené údaje ohledně ulice toliko u jedné z koncových stanic, nikoli u druhé (např. 21. 4. 2020 při jízdách od 7:10:02 do 7: 13:32 hodin, od 7:14:08 do 7: 24:44 hodin, dne 5. 5. 2020 od 9:22 do 9:3 3:31 hodin, od 10:23:33 do 10:3 4:17 hodin, od 10:34:50 do 10:3 9:16 hodin atd.). To při uvedeném zjištění o možném příjezdu či odjezdu sanitního vozu mezi běžným umístěním v [anonymizováno] a [příjmení] a jinými místy v [obec] znemožňuje objektivizaci, že takové jízdy byly konány jen na území obce. Dále lze zmínit, že plánovač tras pro případ jízdy mezi stanicemi [anonymizována dvě slova] a [příjmení] v [obec] (ke k datu 5. 5. 2020 bylo v čase počínaje 18:5 2:52 hodin u žalobce zaznamenáno dosažení max. rychlosti 79 km/h) pro variantu jízdy v obci uvádí vzdálenost jen 1,9 km, kdežto v knize jízd je údaj 3,2 km a pro variantu jízdy v části mimo [územní celek] plánovač tras uvádí bližší údaj k údaji v knize jízd, totiž 2,3 km. Z plánovače tras je také zjevné, že mezi stanicemi [ulice] a [ulice] v [obec] jde o vzdálenost jen cca 330 metrů, přitom žalobci bylo vytknuto, že zde 4. 5. 2020 jel rychlostí překračující 50 km/h. Soud však připomíná, že doba jízdy mezi těmito stanicemi trvala 47 minut ve vzdálenosti 35,1 km. Vše výše uvedené pak de facto činí nemožným z žalovanou předložených knih jízd s jistotou uzavřít, že žalobce se ve vytýkaných dnech dopustil porušení § 18 odst. 4 ZSP ohledně max. přípustné rychlosti v obci 50 km/h, které by v obecné rovině a při druhu práce žalobce – řidič zdravotní dopravní služeb, zpravidla nevyužívající výstražných světel a neplnících zvláštní povinnosti (§ 41 odst. 1 ZSP a contrario) – zjevně mohlo představovat závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci.

65. Na základě shora uvedených skutečností pak senát dospěl k závěru, že v maximální míře lze o případech, kdy žalobce ve vytýkaných dnech překročil přímo v obci rychlost 50 km/h, uvažovat tehdy, pokud v rámci plánovače trasy je jízda mezi zmíněnými stanicemi de facto zaznačena pouze v obci, případně alespoň koresponduje vzdálenostní údaj o jejím trvání. Týká se to den 21. 4. 2020 dvou případů, kde však max. rychlost byla dosažena v rozmezí 54-59 km/h (jízda mezi [anonymizována dvě slova] a [příjmení] ul. počínající 11:08:31 a mezi ulicí [ulice] a [příjmení] počínající 16:57), dále pro den 5. 5. 2020 dvou jízd, kde však max. rychlost byla dosažena v rozmezí toliko [číslo] km/h, a to v jednak v obci [obec] mezi ulicemi [anonymizována dvě slova] a [příjmení] (počátek 10:4 1:32 hodin) a mezi ulicemi [ulice] a [příjmení] (počátek 11: 05:50 hodin). Pro den 4. 5. 2020 nebyl senátem vyhodnocen žádný případ, kdy by bylo možné s jistotou uzavřít, že žalobce jel na území obce rychlostí vyšší než 50 km/h. Uvedené množství případně (celkem 4) a rychlost, které žalobce v rámci překročení limitu 50 km/h patrně dosáhnul pak senát vedl k závěru, že prokázané skutky nemohou představovat svoji intenzitu vážností porušení právní úpravy o nejvyšší povolené rychlosti motorového vozidla v rámci obce ani závažné porušení pracovně právních povinností žalobce, natož hrubé.

66. Soud tedy ve výsledku uzavřel, že ohledně všech skutků výpovědního důvodu ad 2) žalovaná tyto skutky k výpovědi uplatnila po uplynutí zákonem stanovené lhůty dle § 58 odst. 1 ZP, dále že převážná část skutků ve výpovědním důvodu ad 1) nepředstavuje porušení povinností žalobce vyplývajících pro něj z právních předpisů (včetně vnitřního předpisu žalované), že naprostá většina skutků v podobě překročení nejvyšší přípustné rychlosti jízdy vozidla v obci v datech 21. 4., 4. a 5. 5. 2020 nebyla objektivně prokázána, a že skutek ze dne 8. 4. 2020 a výše popsané 4 případy a překročení rychlostního limitu nepředstavují závažné či hrubé porušení pracovně právních povinností žalobce. Jelikož zároveň předmětná výpověď byla dne nesporného postoje procesní stran žalobci dána bez předchozího písemného upozornění, pak nemůže jít o platně danou výpověď. Žalobě tudíž bylo vyhověno.

67. Konečně soud ve stručnosti zmiňuje, že argumentace žalobce o účelovosti podání výpovědi jako projevu snahy žalované se jej tzv. zbavit z důvodu aktivity žalobce ve směru dodržování pravidel stanovených zákoníkem práce případně týkajících se přepravy pacientů v sanitních vozech se každopádně nejeví nepravděpodobná. V tomto směru lze zmínit výrazně negativní hodnocení žalobce ze strany vyslyšené jednatelky, přičemž některá argumentace z její strany zjevně souvisela s negativním vnímáním právě snah žalobce o dodržování pracovně právních podmínek pro zaměstnance a pro samotnou organizaci přepravy pacientů. Dále bylo zjištěno z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], že žalovaná věnovala de facto minimální pozornost kontrole rychlosti na straně zaměstnaných řidičů, případná překročení (množství by se jevilo z knih jízd, bylo-li by možné z nich údaje blíže objektivizovat, poměrně značným) také nijak nepostihovala (viz výpověď [příjmení] o jeho znalosti toliko jedné výtky dispečerky vůči němu, žalobci či jednomu dalšímu řidiči). Ani u žalobce, ani u jiných řidičů nebyla využita opatření v podobě písemných výtek, takové výtky také nebyly využity ohledně údajně nepovoleného parkování. Oproti tomu žalovaná vůči žalobci překročila rovnou k podání výpovědi.

68. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť odůvodňovaným rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšnému žalobci bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 2 000 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 36 915 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) AT, neboť předmětem řízení bylo určení neplatnosti právního jednání, které se týkalo trvání pracovně právního poměru, tj. nejde o předmět penězi ocenitelný) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 500 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokátky, která v řízení učinila 7 úkonů (převzetí a příprava zastoupení z 1. 8. 2020, žaloba, další 2 písemná podání ve věci samé – z 22. 7. 2021 a z 2. 11. 2021, účast u 3 jednání – dne 22. 6., 23. 9. a 2. 12. 2021; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), když s jednáním konaným 23. 9. 2021 se však odměna pojí celkem 3 x (trvání 3 započatých dvouhodin, konkrétně od 8:20 do 14:11 hodin), celkem 22 500 Kč (9 x 2 500 Kč). Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z uvedených 7 úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 2 100 Kč (7 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátkou při cestě ke 3 jednáním (z [obec] do [obec] a zpět) vždy po 6 půlhodinách, celkem 1 800 Kč (3 x 6 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokátky 4 108,30 Kč za 3 jízdy z [obec] do [obec] a zpět, ve vzdálenosti celkem za všechny jízdy 672 km vozem BMW G5X, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 6,3 litrů /100 km, při sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 27,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb.). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokátky, tj. částka 6 406,70 Kč (0,21 x (22 500 + 2 100 + 1 800 + 4 108,30) Kč).

69. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků žádné relevantní důvody.

Poučení