10 C 185/2025 - 132

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 40 280 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 791,34 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných k 15. dni v kalendářním měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala úhradu: a) částky 20 280 Kč, b) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 791,34 Kč od 9. 10. 2023 do zaplacení.

III. Řízení o žalobě se zastavuje v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení: a) částky 18 208,66 Kč, b) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 208,66 Kč od 9. 10. 2023 do zaplacení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 278 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované původně domáhala zaplacení částky 28 000 Kč, která se skládala z nesplacené jistiny 20 000 Kč spotřebitelského úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, tj. úroku ve výši 40 % měsíčně za 1. měsíc doby čerpání úvěru; úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 000 Kč od 9. 10. 2023 do zaplacení; smluvní pokuty ve výši 12 280 Kč, jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 20 000 Kč za období od 9. 10. 2023 do 14. 6. 2025.

2. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz. Žalobkyně tvrdí, že na této stránce si žalovaná vybrala parametry úvěru podle své volby a následně vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem se smluvní dokumentací, který žalovaná vyjádřila zaškrtnutím příslušného interaktivního pole formuláře. Žalovaná dokončila registraci zadáním 5místného verifikačního kódu ze SMS do žádosti o úvěr. K ověření své identity předložila své doklady totožnosti a zavázala se zaplatit ověřovací platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu. Tímto způsobem byla podle žalobkyně dne 5. 4. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutou jistinu a zaplatit úrok 40 % měsíčně. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované zkoumala na základě výpisů z účtu žalované, současně ji lustrovala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázích CRKI a BRKI. Dne 5. 4. 2023 žalobkyně žalované na její účet poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaná se však podle žalobkyně dostala do prodlení s úhradou úvěru, pročež ji žalobkyně upomínala o úhradu. V poslední upomínce ze dne 5. 10. 2023 žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 8. 10. 2023. I. Elektronický platební rozkaz s tzv. kvalifikovanou výzvou a reakce žalované na ni 3. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) dne 22. 7. 2025 pod čj. EPR [č. účtu]-5 vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalované uložil zaplatit platby požadované v žalobě. Daný elektronický platební rozkaz byl žalované doručen dne 23. 7. 2025.

4. Žalovaná dne 23. 7. 2025, tj. v otevřené lhůtě k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, soudu doručila k čj. EPR [č. účtu]-5 (viz označení věci v doručené datové zprávě) podání tohoto znění: „Dobrý den, prosím, moc se omlouvám, jsem teď bez práce. Pobírám jenom dávky na dítě a na bydlení, to činí 4 000, prosím já nemám. Už mám 4 exekuce. Já vím, že mě to neomlouvá, ale už nevím jak. Ani insolvenci si nemůžu dovolit. Děkuji za pochopení.“ V souladu s § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soud právě citované podání posoudil podle jeho obsahu jako odpor proti platebnímu rozkazu.

5. Odpor je zamýšlen jako jednoduché, proti platebnímu rozkazu (resp. alespoň části jeho meritorního výroku) namířené nesouhlasné podání žalovaného, které není třeba jakkoli odůvodňovat (srov. komentář k § 174 o. s. ř. in Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání [3. aktualizace]. Praha: C. H. Beck, 2024.) Na odpor proti platebnímu rozkazu jsou kladeny minimální obsahové požadavky. Jak uvedl Ústavní soud v bodu 14. nálezu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 2733/13 (publikované jako N 23/72 SbNU 267, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz): „Rozhodování formou platebního rozkazu je výjimkou z ústavního pravidla garantujícího účastníkům řízení rovný přístup k soudu. Jakékoliv další umělé, formalistické či svévolné navyšování formálních či obsahových požadavků kladených na odpor proti platebnímu rozkazu je proto třeba považovat za ústavně nesouladné, neboť by představovalo vytváření zbytečných a nelegitimních překážek pro uplatňování ústavně garantovaných procesních práv“. Soud vyhodnotil, že žalovaná v podání ze dne 23. 7. 2025 vyjádřila nesouhlas s elektronickým platebním rozkazem ze dne 22. 7. 2025 pod čj. EPR [č. účtu]-5. Ve svém podání poukázala na svou nepříznivou finanční situaci, pro kterou podle svého vyjádření není schopna hradit platby uvedené v elektronickém platebním rozkazu. Její podání tak splnilo obsahové požadavky na odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu.

6. Součástí elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 7. 2025 čj. EPR [č. účtu]-5 byla i tzv. kvalifikovaná výzva k vyjádření ve smyslu § 114b o. s. ř., kterou byla žalovaná vyzvána, pro případ, že podá odpor, aby ve lhůtě 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu podala vyjádření, a neuznává-li zcela nároku uplatněný v žalobě, aby ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a aby k vyjádření označila důkazy k prokázání svých tvrzeních. Žalovaná byla současně upozorněna na následek nevyjádření se v určené lhůtě, jímž je vydání rozsudku pro uznání.

7. Lhůta k podání vyjádření k tzv. kvalifikované lhůtě skončila v pondělí 8. 9. 2025. Ještě ve čtvrtek 4. 9. 2025 soud žalované doručil podání ze dne 4. 9. 2025 (č. l. 15), v nímž ji informoval, že její podání ze dne 23 7. 2025 (k němu viz bod 4. výše) vyhodnotil jako odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, jehož podáním se ze zákona elektronický platební rozkazu ruší. Dále žalovanou soud uvedeným podáním znovu vyzval, aby nejpozději do 8. 9. 2025 sdělila, zda uznává nárok uplatněný v žalobě, a aby pro případ, že tento nárok neuznává uvedla důvody, proč má za to, že žalobou požadované platby nedluží buď vůbec, nebo v některé její části. Na tuto výzvu žalovaná reagovala podáním doručeným dne 8. 9. 2025 (č. l. 17), v němž uvedla: „Dobrý den. Jsem ráda, že jste mi takhle vyhověli, ale nevím, co to pro mě znamená. Chtěla bych se pokusit to splácet. Děkuji.“ 8. Uvedenou výzvou ze den 4. 9. 2025 soud hodlal předejít nejasnostem při výkladu podání žalované ze dne 23. 7. 2025 („Dobrý den, prosím, moc se omlouvám, jsem teď bez práce. Pobírám jenom dávky na dítě a na bydlení, to činí 4 000, prosím já nemám. Už mám 4 exekuce. Já vím, že mě to neomlouvá, ale už nevím jak. Ani insolvenci si nemůžu dovolit. Děkuji za pochopení.“). Hodnocení, zda dané podání žalované ze dne 23. 7. 2025 představuje dostatečnou reakci na tzv. kvalifikovanou výzvu totiž není zcela triviální záležitostí. Ani v popsaném následném podání ze dne 8. 9. 2025 (Dobrý den. Jsem ráda, že jste mi takhle vyhověli, ale nevím, co to pro mě znamená. Chtěla bych se pokusit to splácet. Děkuji.“) žalovaná nijak dané nejasnosti neodstranila. Soud je tedy postaven před úkol posoudit, zda podání žalované ze dne 23. 7. 2025 představuje dostatečnou reakci na kvalifikovanou výzvu obsaženou v elektronickém platebním rozkazu. Pokud by o nešlo o dostatečnou reakci, nastala by fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), na jejímž základě by soud musel vydat rozsudek pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.).

9. Soud vyhodnotil, že podání žalované ze dne 23. 7. 2025 představuje takovou reakci na kvalifikovanou výzvu, která vylučuje nastoupení fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.) spojenou s absencí reakcí na kvalifikovanou výzvu.

10. Ústavní soud v minulosti v nálezu ze dne ze dne 31. 5. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 13/15 (N 93/81 SbNU 513, 211/2016 Sb.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz) zamítl návrh na zrušení zákonné úpravy, podle níž soud musí vydat rozsudek pro uznání při nástupu fikce uznání nároku v případě absence včasného vyjádření na kvalifikovanou výzvu. V daném nálezu Ústavní soud zmínil, že vydání rozsudku pro uznání je důsledkem pasivity žalovaného (bod 34. daného nálezu), a zdůraznil nutnost ústavně konformního výkladu (bod 37. nálezu), který vyžaduje restriktivní výklad ustanovení umožňujících vydání rozsudku pro uznání v případě absence reakce na tzv. kvalifikovanou výzvu. Judikatura Ústavního soudu v daném smyslu vyžaduje restriktivní výklad vážící se k požadavku na reakci na kvalifikovanou výzvu, co se týče vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř., na kterých žalovaný staví svou obranu. Jak uvedl Ústavní soud např. v bodech 25. a 26. nálezu ze dne 1. 8. 2016 sp. zn. I. ÚS 1024/15 (publikovaný jako N 139/82 SbNU 229) uvedl: „je třeba připomenout, že nástup fikce uznání je svým účelem vyhrazen pro případy, kdy je žalovaný buď zcela pasivní a na kvalifikovanou výzvu soudu se nevyjádří vůbec, anebo je aktivní jen minimálně a přistoupí toliko k vyjádření pouhého nesouhlasu se žalobou, bez jakéhokoli bližšího odůvodnění svého postoje, tudíž v obou případech je zřejmé, že žalovaný nemá zájem (zřetelně jej nevyjádří) aktivně se podílet na včasném projednání věci a vyřešení sporu. Ústavní soud tedy na základě shora uvedeného shrnuje, že fikce uznání dle § 114b odst. 5 občanského soudního řádu nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Fikcí uznání a následně vydáním rozsudku pro uznání také nelze fakticky sankcionovat žalovaného, zejména jde-li o osobu právně neznalou, za to, že sám neví, jaké jsou ty ‚správné právnické‘ argumenty a námitky proti žalobě, s nimiž by mohl být v řízení úspěšný. Naopak tato právní úprava je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal. K fikci uznání je tedy nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nesporných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně.“ 11. V souladu s právě citovaným nálezem Ústavního soudu je soud toho názoru, že žalovanou nelze rozsudkem pro uznání sankcionovat za to, že ve svém podání ze dne 23. 7. 2025 jako právní laik neuvedla ty „správné právnické“ argumenty. Z jejího podání ze dne 23. 7. 2025 je zřetelný její nesouhlas s povinností uloženou v elektronickém platebním rozkazu, přinejmenším v tom ohledu, že zaplacení je požadováno najednou bez možnosti splátek. Navíc zde žalovaná poukazuje na svou nepříznivou životní situaci a 4 exekuce, což vede k otázce, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, které se týká žaloba, neboť exekuce jsou běžně důsledkem déle trvajících finančních obtíží. Soud tedy vyhodnotil, že žalovaná ve svém podání ze dne 23. 7. 2025 otevřela též otázku, zda byla její úvěruschopnost před sjednáním smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána. Žalovaná sice tuto nenastolila právně pregnantní způsobem, to však po ní není ani vyžadováno.

12. V postupu žalované soud nespatřuje obstrukční snahy protáhnout řízení či nezájem se podílem na projednání věci, o nichž se zmiňuje Ústavní soud. Soud konstatuje, že žalovaná se v podání ze dne 17. 9. 2025 (č. l. 109) zajímala, jestli se musí osobně zúčastnit jednání nařízeného na 31. 10. 2025. V dané souvislosti zmínila, že pobírá jen dávky na bydlení a přídavky na dítě, což podle ní činí 4 000 Kč měsíčně. Soud tedy vnímá, že z finančního hlediska by žalovaná náklady spojené s cestou autobusem na soudní jednání v Českém Krumlově z místa svého trvalého bydliště ve Frymburku a zpět vnímala jako finanční výdaj, jemuž by se, pokud možno, vyhnula. Soud konstatuje, že podle serveru www.idos.cz by zpáteční cesta autobusem mezi Frymburkem a Českým Krumlov stále minimálně 120 Kč, což je částka, jejíž vynaložení může žalovaná ve své finanční situaci hluboce zvažovat. Soud proto žalovanou přípisem ze dne 18. 9. 2025 informoval, že její účast na jednání je dobrovolná a účastnit se jej nemusí, v takovém případě bude její podání ze dne 17. 9. 2025 vnímat jako omluvu z jednání. Žalovaná se jednání nezúčastnila. Soud konstatuje, že za dané situace její neúčast u jednání nelze považovat za nezájem podílet se na projednání věci, ale jako lidsky pochopitelné zvažování, zda vynaloží své omezené peněžní zdroje na cestu k soudu. Svůj zájem na projednání věci vyjádřila skrze podání ze dne 23. 7. 2025 a následnou komunikaci se soudem skrze datové zprávy (viz výše zmíněná podání ze dne 8. 9. 2025 a 17. 9. 2025). Soud konstatuje, že (nejen) u sporů ze spotřebitelských úvěrů může být žalovaný spotřebitel ve sporu úspěšný či částečně úspěšný, aniž by se osobně účastnil jednání. Např. u doložení náležitého zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je břemeno důkazní a břemeno tvrzení na úvěrujícím (žalobci) a dále např. soulad požadovaných úroků s dobrými mravy posuzuje soud z úřední povinnosti. Za této situace ani osobní neúčast u jednání nemůže být vykládána jako neochota podílet se na projednání věci.

13. Z uvedených důvodů soud vyhodnotil, že skutečnost, že žalovaná v otevřené lhůtě k podání odporu soudu doručila své podání ze dne 23. 7. 2025 („Dobrý den, prosím, moc se omlouvám, jsem teď bez práce. Pobírám jenom dávky na dítě a na bydlení, to činí 4 000, prosím já nemám. Už mám 4 exekuce. Já vím, že mě to neomlouvá, ale už nevím jak. Ani insolvenci si nemůžu dovolit. Děkuji za pochopení.“) znamená, že dostatečně reagovala na tzv. kvalifikovanou výzvu a není tedy možno vydávat rozsudek pro uznání, naopak je třeba, aby soud věc věcně posoudil.

II. Částečně zpětvzetí žaloby

14. Podáním ze dne 10. 9. 2025 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 18 208,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 208,66 Kč od 9. 10. 2023 do zaplacení. Žalobu v tomto rozsahu vzala zpět, neboť žalovaná uhradila částku 18 208,66 Kč před podáním žaloby, což žalobkyně z důvodu administrativní chyby nezohlednila v žalobě. Po částečném zpětvzetí žaloby se tak žalobkyně po žalované domáhá zaplacení: částky 9 791,34 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 791,34 Kč od 9. 10. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 12 280 Kč, jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 20 000 Kč za období od 9. 10. 2023 do 14. 6. 2025.

15. V uvedeném podání ze dne 10. 9. 2025 žalobkyně současně k výzvě soudu blíže rozebrala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

III. Skutkový základ

16. Soud na základě dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil.

17. Žalovaná se zajímala o získání spotřebitelského úvěru u žalobkyně. K prokázání své identity žalovaná zaslala žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu (fotokopie občanského průkazu na č. l. 76) a fotokopii svého rodného listu (fotokopie rodného listu na č. l. 76 verte). Dále žalovaná zaslala dne 5. 4. 2023 ze svého bankovního účtu žalobkyni na její účet tzv. verifikační platu ve výši 1 Kč (výpis z účtu žalované na č. l. 120 verte).

18. Pro účely posouzení své úvěruschopnosti o sobě žalovaná žalobkyni sdělila (žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 37), že žije ve společné domácnosti s partnerem a jedním dítětem, které vyživuje, žije v pronajatém bytě ve Frymburku, je zaměstnána u společnosti [Anonymizováno]-[právnická osoba]., jako dělnice s měsíčním příjmem 25 859 Kč, její výdaje jsou 4 860 Kč měsíčně, není v insolvenci, nečelí exekuci a nejsou u ní dány podmínky pro podání insolvenčního návrhu.

19. Za účelem vyhodnocení své úvěruschopnosti žalované umožnila žalobkyni dálkové nahlížení do výpisu ze svého účtu za období od 23. 9. 2022 do 15. 3. 2023 (výpis z účtu žalované na č. l. 38 až 73). Dále si soud vyžádal od [právnická osoba] výpis z účtu žalované za období od 1. 12. 2022 do 30. 6. 2023 (výpis z účtu žalované na č. l. 113 až 125). Z těchto výpisů vyplynuly mj. tyto skutečnosti: v září 2022 žalovaná uhradila splátku svého dluhu ve výši 19 464 Kč; v říjnu 2022 žalovaná uhradila na své dluhy splátky v celkové výši nejméně 104 722 Kč, ze spotřebitelských úvěrů přijala 115 800 Kč, na nájmu zaplatila 25 100 Kč, přijala mzdu 25 456 Kč čistého a příspěvek na bydlení ve výši 2 789 Kč; v listopadu 2022 žalovaná uhradila na své dluhy splátky v celkové výši nejméně 53 265 Kč, ze spotřebitelských úvěrů přijala 88 778,74 Kč, přijala mzdu 24 912 Kč čistého a příspěvek na bydlení ve výši 1 626 Kč; v prosinci 2022 žalovaná uhradila na své dluhy splátky v celkové výši nejméně 62 937 Kč, ze spotřebitelských úvěrů přijala 32 352,74 Kč, přijala mzdu 36 631 Kč čistého a příspěvek na bydlení ve výši 1 626 Kč; v lednu 2023 žalovaná uhradila na své dluhy splátky v celkové výši nejméně 73 608,82 Kč, ze spotřebitelských úvěrů přijala 85 624,73 Kč, přijala mzdu 28 551 Kč čistého a příspěvek na bydlení ve výši 1 626 Kč; v únoru 2023 žalovaná uhradila na své dluhy splátky v celkové výši nejméně 64 695,86 Kč, ze spotřebitelských úvěrů přijala 94 013,39 Kč, přijala mzdu 25 676 Kč čistého a příspěvek na bydlení ve výši 2 940Kč; v březnu 2023 žalovaná uhradila na své dluhy splátky v celkové výši nejméně 99 483,80 Kč, ze spotřebitelských úvěrů přijala 89 941,75 Kč, přijala mzdu 23 350 Kč čistého a příspěvek na bydlení ve výši 2 940 Kč; v dubnu 2023 žalovaná uhradila na své dluhy splátky v celkové výši nejméně 78 466,18Kč, ze spotřebitelských úvěrů přijala 90 603,17 Kč, přijala mzdu 27 577 Kč čistého a příspěvek na bydlení ve výši 2 940 Kč.

20. Žalobkyně a žalovaná vyjádřily vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalovaná tak učinila skrze zadání verifikačního SMS kódu k tomu určeného. Na základě smlouvy žalobkyně žalované poskytla spotřebitelský úvěr s výší úvěrového limitu 30 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Úroková míra činila 40 % měsíčně. Smlouva obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná dostane do prodlení s úhradou (smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 74). Soud konstatuje, že v situaci, kdy se žalovaná zajímala o získání úvěru, za tímto účelem poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu a rodného listu, zaslala žalobkyni verifikační platbu 1 Kč ze svého účtu a posléze přijala poskytnutý úvěr 20 000 Kč, se kterým nakládala podle svého uvážení, bylo v kombinaci se zmínkou o projevení vůle žalované smlouvu uzavřít vložením SMS kódu na smlouvě prokázáno, že žalovaná projevila vůli smlouvu o úvěru uzavřít. Žalovaná ve svém vyjádření v odporu ani následných vyjádřeních nezpochybňuje, že danou smlouvu uzavřela. Soud tedy vyhodnotil, že bylo prokázáno, že žalovaná projevila vůli danou smlouvu uzavřít.

21. Mezi spotřebitelskými úvěry, které žalovaná přijala v dubnu 2023 byl i úvěr, které se týká nyní posuzovaná věc. Jde o úvěr, který v částce 20 000 Kč žalovaná od žalobkyně na svůj účet obdržela dne 6. 4. 2023 (výpis z účtu na č. l. 120 verte). Tato částka byla z účtu žalobkyně odepsána dne 5. 4. 2023 (potvrzení o bezhotovostní platbě na č. l. 77). Na svůj závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaná zaplatila celkem 18 208,66 Kč (tvrzení žalobkyně v podání ze dne 10. 9. 2025 na č. l. 20).

22. Žalobkyně žalované adresovala dopis ze dne 5. 10. 2023, v němž jí informovala o zesplatnění spotřebitelského úvěru a vyzvala ji k úhradě částky 56 417 Kč do 3 dnů od doručení daného dopisu (dopis ze dne 5. 10. 2023 na č. l. 78). Žalobkyně žalované odeslala dne 14. 6. 2025 předžalobní výzvu (předžalobní výzva na č. l. 79, podací lístek na č. l. 80).

23. V době rozhodování soudu je situace žalované taková, že Okresní správa sociálního zabezpečení Český Krumlov ji aktuálně neeviduje jako zaměstnance a neeviduje u ní ani dohodu o provedení prací či dohodu o pracovní činnosti. Žalovaná není poživatelkou jakékoli důchodu vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení (zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov na č. l. 104). Žalovaná nebyla ke dni 17. 9. 2025 evidována v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce České republiky. Tento úřad jí vyplácí přídavek na dítě a příspěvek na bydlení. Za červenec 2025 a srpen 2025 jí byly tyto dávky vyplaceny v celkové výši 3 976 Kč (= 3 006 Kč + 970 Kč) měsíčně (zpráva od Úřadu práce České republiky na č. l. 106 a platební rozpis na č. l. 107).

IV. Hodnocení soudu

24. Žalobkyně vzala svou žalobou částečně zpět. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení o žalobě zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř. [III. výrok tohoto rozsudku]. Podání s částečným zpětvzetím bylo žalované doručeno a žalovaná nevyjádřila proti částečnému zpětvzetí žádné výhrady.

25. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. občanského zákoníku a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Jak soud vyložil výše (bod 20. shora), shledal, že žalovaná projevila vůli uzavřít posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, což platí i pro žalobkyni. Smlouva tedy byla uzavřena.

26. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí: (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Poskytovatel úvěru se při posuzování úvěruschopnosti zájemce o spotřebitelský úvěr nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu).

28. Žalobkyně si v posuzované věci opatřila dostatečný podklad pro ověření tvrzení o finanční situaci žalované, neboť si zjednala přístup k výpisu z účtu žalované za relevantní období předcházející uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

29. Z těchto výpisů z účtu však bylo zjevné, že žalovaná není úvěruschopná. Jak je patrné ze skutkových zjištění rekapitulovaných v bodě 19. výše, finanční situace žalované byla v období od října 2022 do března 2023 (posuzovaná smlouva byla uzavřena dne 5. 4. 2023) taková, že žalovaná se již nacházela v těžko řešitelné dluhové spirále. V období od října 2022 do března 2023 měla žalovaná průměrnou čistou mzdu 27 429 Kč měsíčně. V každém měsíci tohoto období si však brala spotřebitelské úvěry, které značně (zpravidla 3krát až 4krát) převyšovaly její průměrnou čistou mzdu. Jedině přijímání dalších spotřebitelských úvěrů jí umožňovalo hradit splátky stávajících úvěrů, na které vynakládala částky v řádech vyšších desetitisíců měsíčně, v říjnu 2022 dokonce 104 722 Kč.

30. Na základě poskytnutých informací z účtu žalované si mohla a měla žalobkyně vyhodnotit, že žalovaná upadá hlouběji a hlouběji do dluhové spirály a nové úvěry si bere, aby mohla hradit splátky dosavadních úvěrů. Její příjem ze zaměstnání v rozhodné době ani v náznaku na tyto splátky nestačil. Zcela zjevně tak žalovaná nebyla úvěruschopná. I přesto jí žalobkyně poskytla další úvěr ve výši 20 000 Kč na základě posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Z úřední povinnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak soud vyhodnotil, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro porušení § 86 odst. 1 věty druhé daného zákona.

33. Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]: „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“ 34. Žalované byla na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplacena částka 20 000 Kč. Žalovaná žalobkyni před podáním žaloby z této částky vrátila 18 208,66 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni zaplatit 1 791,34 Kč (= 20 000 Kč – 18 208,66 Kč). Po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyně požadovala uhradit celkem 22 071,34 Kč (= 9 791,34 Kč + 12 280 Kč) a její žaloba je tak nedůvodná v požadavku na zaplacení částky 20 280 Kč (= 22 071,34 Kč – 1 791,34 Kč) [II. výrok písm. a) tohoto rozsudku]. Pro neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá žalobkyně nárok na nic jiného než na vrácení dosud nevrácené části vyplacené jistiny, zejména nemá nárok na smluvní úrok či smluvní pokutu upravenou v neplatné smlouvě.

35. K úroku ve smlouvě (40 % měsíčně, tj. 480 % ročně) soud na okraj poznamenává, že takto vysoký úrok je na první pohled v rozporu s dobrými mravy. Posuzovaná smlouva o úvěru je však neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, smluvním úrokem se tak soud nemusel dále zabývat.

36. Co se týče splatnosti jistiny, na jejíž vrácení je nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze odkázat na body 16. a 17. zmíněného rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nejvyššího soudu, kde se lze dočíst: „Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)

37. Jak vyplývá z právě citovaného hodnocení Nejvyššího soudu: splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu. Shodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. [spisová značka]. Protože v posuzované věci nedošlo k dohodě mezi stranami o nové době splatnosti, nastane splatnost dosud nevrácené části jistiny až na základě tohoto rozsudku po jeho právní moci. Žalovaná tudíž v době rozhodování soudu není v prodlení a žalobkyni tak nenáleží žádný úrok z prodlení spojený s platbou jistiny [II. výrok písm. b) tohoto rozsudku].

38. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že není v jejích možnostech hradit na svůj dluh více než 500 Kč měsíčně, neboť má příjem jen z přídavku na dítě a příspěvku na bydlení. Celkem na těchto dávkách žalovaná získává 3 976 Kč měsíčně, jak vyplývá z platebního rozpisu od Úřadu práce České republiky. Soud za této situace vyhodnotil, že částku 1 791,34 Kč není žalovaná zaplatit najednou, proto rozhodl o jejím hrazení ve 4 měsíčních splátkách. První 3 splátky jsou po 500 Kč, poslední (čtvrtá) činí 271,34 Kč. Výše splátky tak respektuje sdělení žalované o tom, jakou maximální splátku je schopná poukazovat.

39. Soud u splátek nestanovil doložku ztráty výhody splátek, neboť by to bylo v přímém rozporu s § 87 odst. 1 větou třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Doložka ztráty výhody splátek je institut, který má dlužníka motivovat k tomu, aby určené splátky hradil řádně a včas. Pokud by se však žalovaná dostala do prodlení s úhradou jakékoli ze 4 určených splátek, sama tato skutečnost neznamená, že by pojednou byla schopna dlužnou celou dlužnou částku (či velkou část z ní) uhradit najednou. Splácení splátek má však podle § 87 odst. 1 věty třetí odpovídat možnostem žalované. Z tohoto důvodu není možné ztrátu výhody splátek stanovovat. Motivací žalované k řádné a včasné úhradě určených splátek tak zůstává hrozba exekuce a rovněž hrozba vzniku úroků z prodlení, nebudou-li splátky uhrazeny v určené splatnosti.

V. Náklady řízení

40. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Žalobkyně nese procesní zavinění na částečném zastavení řízení, neboť brala žalobu zpět nikoli pro pozdějších chování žalované.

41. Ve sporu byla převážně úspěšná žalovaná. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. [spisová značka], za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

42. Žalobkyně byla úspěšná pouze s požadavkem na zaplacení částky 1 791,34 Kč. Podle původní znění žaloby (před částečným zpětvzetím) se žalobkyně (hodnoceno ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni 31. 10. 2025) domáhala zaplacení celkem 48 944,66 Kč, což se skládá z těchto položek částky 28 000 Kč z titulu jistiny a smluvního úroku, 8 664,66 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 000 Kč od 9. 10. 2023 do 31. 10. 2025, částky 12 280 Kč z titulu smluvní pokuty.

43. Žalobkyně tak byla úspěšná z 3,66 % ( 1 791,34 Kč / 48 944,66 Kč). Ve zbylém rozsahu 96,34 % byla úspěšná žalovaná, která tak má nárok na náhradu nákladů řízení z 92,68 % (= 96,34 p. b. – 3,66 p. b.).

44. Plná výše náhrady nákladů řízení žalované by dosáhla výše 300 Kč a šlo by o paušální náhradu nezastoupeného účastníka za jeden procesní úkon (podání ze dne 23. 7. 2025 jakožto podání ve věci samé) podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Podání ze dne 8. 9. 2027 (č. l. 17) pro jeho irelevantní obsah nelze považovat za důvodně vynaložený náklad řízení. To samé platí i pro podání žalované ze dne 17. 9. 2025 (č. l. 108), které je svou povahou pouhým dotazem, zda se musí žalobkyně osobně účastnit jednání.

45. Žalobkyně je tak povinna žalobkyni na náhradě nákladů řízení povinna zaplatit částku 278 Kč ( 92,68 % z částky 300 Kč) do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení