10 C 186/2020- 27

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení [částka] spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši [částka], spolu s kapitalizovanými úroky ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % od 25. 6. 2019 do zaplacení a spolu s úroky ve výši 28% ročně jdoucími z částky [částka] od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalované poskytla v den uzavření smlouvy částku ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit v 60 týdenních pravidelných splátkách po [částka] poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši [částka], sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši [částka] a nákladů na komfortní splácení v hotovosti ve výši [částka] Poslední splátka byla stanovena na 24. 11. 2017. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 26. 6. 2017, poté žalovaná do postoupení pohledávky uhradila ještě částku [částka]. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 s účinností k témuž dni. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná již ničeho neuhradila. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši [částka] představující dlužnou jistinu ve výši [částka] a dlužnou část poplatku ve výši [částka], dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroků ve výši 28 % ročně z částky [částka] od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny [částka] od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. V podáních ze dne 3. 3. 2021 a 14. 4. 2021 žalovaná uvedla, že doplňuje žalobní tvrzení, a to o skutečnost, že žalovaná dne 1. 9. 2017 uznala písemně svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zavázala se jej zaplatit. Uznaná celková částka činila [částka].

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání soudu se pak žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], kterou žalovaná v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši [částka] sestávajícímu se z úroku ve výši [částka], poplatku za zpracování a doručení ve výši [částka] a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši [částka]. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Výše výpůjční úrokové sazby činila při splácení v 60 splátkách 28 %.

5. Ze zákaznické karty má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu s platností do [datum]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, pracovní smlouva/ŽL a 3 výpisy z bankovního účtu. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční čistý příjem žalované činil částku [částka], další čisté příjmy domácnosti činily částku [částka], počet zdrojů příjmů byl uveden číslovkou 1, celkem byl vyčíslen pravidelný měsíční příjem (průměr za poslední 3 měsíce) na částku [částka]. Běžné měsíční výdaje pak tvořily externí splátky zápůjček ve výši [částka], interní splátky PF v částce [částka] a odhadované měsíční výdaje v částce [částka]. Žalovaná dále uvedla, že má kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti a bankovní účet na vlastní jméno. Dále žalovaná uvedla, že žije v [anonymizováno], je [anonymizováno] (nebyla zaškrtnuta kolonka [anonymizováno]), má [anonymizováno] vzdělání, [anonymizováno] vůz a [anonymizována tři slova]. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.

6. Z tabulky umoření má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 8. 2019 žalovaná zaplatila celkem [částka], přičemž poslední platba proběhla k 18. 7. 2017.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne 17. 7. 2019 na adresu [adresa], zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou zaslanou dne 13. 3. 2020 na adresu [adresa], upozorněna na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] byla vyzvána ke splacení zbývající částky zápůjčky a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši [částka], nejpozději do 19. 3. 2020 na účet žalobkyně.

10. Z listiny nazvané Uznání dluhu se splátkovým kalendářem datované k 18. 8. 2017, má soud za prokázané, že tato listina byla adresována žalované s tím, že obsahuje specifikaci dluhu vůči společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. [příjmení] dluhu byla vyčíslena na [částka], zároveň byl v této listině obsažen i splátkový kalendář s poznámkou, že„ (p) okud nebude uhrazena některá ze splátek ve sjednaném termínu, bere dlužník na vědomí, že ztrácí výhodu splátek a je povinen uhradit celý vlastní dluh, nebo jeho zbývající část najedou a že pokud tak dobrovolně neučiní, bude dluh, nebo jeho část, již bez dalšího vymáhána prostřednictvím soudního řízení a to včetně nákladů tohoto řízení“. Uvedený dopis měla žalovaná zaslat zpět na adresu [anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno], [adresa]. Uvedená listina je kopií, která byla podepsána„ v [anonymizováno] [obec]“ dne„ 1. 9. 2017“ podpis je zaznamenaný ve velmi špatné kvalitě, tj. podpis je místy přerušovaný, světlý, zároveň se tento podpis výrazně neshoduje s pěti jinými podpisy, které žalovaná připojila na zákaznickou kartu (dva podpisy) a smlouvu o zápůjčce (tři podpisy); zmíněných pět podpisů má velmi výrazný sklon doleva, kdežto záznam podpisu, tak jak je vyveden na této listině (kopii) nazvané uznání dluhu, má výrazný sklon doprava.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce finanční prostředky ve výši [částka], která byla žalované poskytnuta v hotovosti, což potvrdila i svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách po [částka] (4 916 Kč/měsíčn). Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit i poplatek ve výši [částka], který sestával z úroků v celkové výši [částka], částky za zpracování a doučení ve výši [částka] a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši [částka], celkově se tak žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit částku [částka]. Žalovaná celkem uhradila na svůj dluh částku [částka]. Dále má soud po provedeném dokazování za prokázané, že původní věřitelka nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to zejména z toho důvodu, že neověřila a nezjistila skutečné výdaje žalované.

12. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že žalovaná uznala vůči původnímu věřiteli svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce, když byla soudu předložena toliko kopie listiny, která obsahovala velmi nekvalitním způsobem zachycený podpis žalované, který se v podobě, v jaké byl na předložené listině zachycen, významně odlišoval od pěti velmi identicky provedených podpisů žalované na zákaznické kartě (dva podpisy) a ve smlouvě o zápůjčce (tři podpisy). Zároveň k tomuto soud konstatuje, že žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu dlužné jistiny, souvisejících poplatků, úroků a zákonných úroků z prodlení vyplývajících se smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 30. 9. 2016 mezi původní věřitelkou a žalovanou a nikoli z titulu uznaní dluhu ze dne 1. 9. 2017. Žalobkyně sice soudu sdělila, že doplňuje do žaloby tvrzení ohledně skutečnosti o uznání dluhu žalovanou, ke kterému mělo dojít dne 1. 9. 2017, avšak v souvislosti s touto nově tvrzenou skutečností nikterak neuvedla, že mění žalobní návrh, petit či svůj nárok (žaloba zněla na částku [částka] s příslušenstvím, k uznání dluhu uvedla žalobkyně, že šlo o částku [částka] bez bližší specifikace). Soud tak posuzoval důvodnost žaloby z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce (jak bylo v žalobě tvrzeno) a nikoli z titulu uznaní dluhu. Bylo na žalobkyni, aby případně tvrdila a prokázala, že se svého nároku domáhá z titulu uznaného dluhu. Žalobkyně se však nezúčastnila jednání, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů (zejm. k předložení originálu listiny nazvané uznání dluhu) ani při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Taková výzva a poučení je soudem činěno zásadně při ústním jednání a nedostatečná tvrzení nebo neprokázání tvrzených skutečností není důvodem k odročení jednání, a to ani za situace, kdy o to žalobkyně z takového důvodu, aniž by se k jednání dostavila, požádá.

13. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne [datum], současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.

19. Za rozhodující pro právní posouzení této věci tak soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

20. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že společnost [právnická osoba] při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutou zápůjčku ve výši [částka] zaplatit celkem [částka]. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že společnost [právnická osoba] při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala formálně a spokojila se s tím, že v zákaznické kartě uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že v informacích o příjmech je sice uvedeno, že má žalovaná jeden příjem (tento příjem ovšem nebyl jakkoli doložen – např. kopií pracovní smlouvy, výplatními páskami či jinými listinami), ale následně je zde k tomuto příjmu ve výši [částka] uvedena další částka příjmu ve výši [částka], která není jakkoli objasněna. Žalovaná navíc uvedla, že měla pouze jeden zdroj příjmů, a navíc je v zákaznické kartě zaznamenáno, že žalovaná je [anonymizováno] (není zaškrtnuto ani políčko„ [spisová značka]“), není tedy vůbec zřejmé, z čeho měl další příjem domácnosti plynout. Ačkoli zákon o spotřebitelském úvěru výslovně neukládal věřiteli povinnost uchovávat listiny, na jejichž základě ověřoval úvěruschopnost spotřebitele, tak věřitele zavazoval, že je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to mj. na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele. Je na věřiteli (resp. následně na žalobkyni), aby prokázal, že dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost spotřebitele. Pokud se věřitel, resp. žalobkyně dovolává toho, že informace získané od spotřebitele jsou zaznamenané v zákaznické kartě, tak jde o informace nepodložené a toliko v rovině tvrzení, které nelze v případě pochybností bez dalších důkazů prokázat. Bylo plně v kompetenci původního věřitele, v jaké formě od spotřebitele informace získá a jak je uchová. Věřitel tak mohl chtít informace sdělit nejen ústně (a následně je zaznamenat do zákaznické karty), ale též mohl chtít tyto údaje předložit i prostřednictvím příslušných dokumentů nebo jejich kopií (nájemní smlouvu, pracovní smlouvu apod.), které by i zpětně umožňovaly ověřit pravdivost ústně poskytnutých informací spotřebitelem a případně by umožňovaly i zpětnou kontrolu toho, že nedošlo k omylu při zaznamenávání získaných informací do zákaznické karty. Případná kopie dokumentu ostatně nemusela být vyhotovována ani v listinné podobě, aby se věřiteli nezvyšovaly náklady na administrativní činnost, ale mohla být uchovávána v elektronické podobě (i prostřednictvím prostého nafocení do mobilního telefonu zprostředkovatele úvěru a následného uložení elektronického souboru u věřitele). Není tak nepřiměřeným požadavkem vyžadovat po věřitelích, aby informace zaznamenané v zákaznické kartě prokázali konkrétními relevantními listinami, naopak tento požadavek je zcela v souladu se zákonnou povinností ověřovat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. V případě, že se totiž objeví pochybnosti o správnosti informací zaznamenaných v zákaznické kartě, a věřitel nemá ve své dispozici dokumenty, které by dokazovaly, jak skutečně věřitel informace získal, nelze mít za prokázané, že byly informace o schopnosti spotřebitele splácet úvěr řádně a včas, zjišťovány s odbornou péčí.

21. Dále soud uvádí, že jsou v zákaznické kartě velmi podhodnoceným způsobem uvedeny výdaje žalované. Původní věřitelka sice započítala splátky žalované, které byla povinna v danou dobu splácet (částku [částka] na externí splátky zápůjček a částku [částka] na interní splátky PF, celkem tedy částku [částka]), nicméně dále původní věřitelka uvedla v odhadovaných měsíčních výdajích toliko částku [částka], přičemž žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a je tak zřejmé, že z této částky nemohou být hrazeny náklady domácnosti sestávající z nájemného, energií, potravin, léků, výdajů na oblečení a jiných zcela základních potřeb žalované. Dále je třeba zohlednit i to, že žalovaná by byla na poskytnutou zápůjčku povinna splácet týdně částku [částka], měsíčně by se tak její výdaje zvýšily o téměř [částka]. Celkově by tak ze svého příjmu jen na splátky zápůjček a jiných úvěrů platila částku [částka]. Žalovaná by tak více než 42 % svých příjmů (počítáno toliko z částky [částka], nikoli i z částky [částka], která nebyla jakkoli objasněna), vynakládala na splátky, přičemž běžně vydává občan nevyšší výdaje ze svých příjmů na bydlení (zejména v případě, že bydlí v nájmu – právě jako žalovaná) a za potraviny, případně za obdobné věci denní potřeby (oproti tomu žalovaná měla dle tvrzení žalobkyně na tyto výdaje vynakládat cca pouze 16 % příjmu). Z údajů v zákaznické kartě nelze spolehlivě zjistit, z čeho přesně plynul žalované příjem, jaký ve skutečnosti tento příjem byl a dále nebyly ani v obecném rámci věrohodně zjištěny výdaje žalované, když je zjevné, že z částky [částka] není možné hradit nájemné, potraviny, oblečení, léky aj. nezbytné věci. Uvedená částka přibližně o [částka] přesahovala částku životního minima, která nezahrnuje náklady na bydlení. Na základě výše uvedeného tak nelze konstatovat, že by původní věřitelka s odbornou péčí ověřila, že je žalovaná schopna řádně splácet splátky na poskytnutou zápůjčku.

22. Pokud by tedy společnost [právnická osoba] řádně splnila svou povinnost a postupovala s péčí odborníka, nemohla by bez dalšího uvést neznámý příjem žalované v částce [částka] a dále by nemohla akceptovat údaj o výdajích žalované na domácnost ve výši [částka] a těmto zjištěním by musela přizpůsobit i hodnocení o možnosti žalované splácet úvěr v měsíčních splátkách blížících se částce [částka]. Postup původní věřitelky tak nelze hodnotit jako postup, při kterém by bylo s odbornou péčí zjišťováno, zda bude žalovaná schopna poskytnutý úvěr dle vyměřených splátek řádně splácet.

23. Majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když společnost [právnická osoba] poskytla žalované ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

24. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

25. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku [částka], plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu, vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] zaplatila celkem [částka], k úhradě tak zbývá zaplatit částku [částka] ([částka] – [částka]), která se stala splatnou ke dni 19. 3. 2020, což byla lhůta stanovená v předžalobní výzvě zaslané žalobkyní žalované dne 13. 3. 2020. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 20. 3. 2020, neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

29. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byla žalovaná oproti žalobkyni úspěšná v poměru 83 % a 17 % neúspěšná. Žalované by tak náležela náhrada 66 % nákladů, avšak žalované v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení