10 C 194/2020-162

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 42 800,10 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na úhradu 42 800,10 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá nároků souvisejících s tím, že jeho vozidlo [anonymizována dvě slova] bylo dne 16. 9. 2019 zajištěno Policií ČR v rámci trestního řízení vedeného proti panu [jméno] [příjmení] a toto vozidlo bylo vydáno žalobci zpět až na základě usnesení policie z 6. 4. 2020, a to dne 21. 4. 2020. Žalobce se domáhá jednak toho, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a dále toho, že zajištění trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Konkrétně se pak žalobce domáhá částky 33 396 Kč jakožto nákladů na právní služby, které vynaložil v souvislosti s vydáním zajištěného vozidla, dále částky 1 321,56 Kč, kterou uhradil za diagnostiku vozidla, která byla později nepoužitelnou, dále částky 4 621 Kč, kterou žalobce hradil na pojistném za toto vozidlo v době jeho zajištění, dále částky 4 845 Kč, kterou žalobce uhradil za autobaterii, její výměnu a odtah vozidla po jeho navrácení, dále částky ve výši 34 556,32 Kč jakožto nájemného, které žalobce uhradil za pronájem obdobných vozidel pro účely výkonu své podnikatelské činnosti v době, kdy předmětné vozidlo bylo zajištěno, a dále se žalobce domáhá částky 2 065,12 Kč jakožto částky, kterou uhradil na silniční daň v době zajištění vozidla. Celkově se tak žalobce domáhá částky ve výši 80 805,10 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze 4. 5. 2021. Uvedla, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a zcela odškodnila žalobce na nároku na náhradě částek vynaložených za nájem jiných vozidel ve výši 34 556,42 Kč, a dále částečně odškodnila žalobce na nákladech právní služby, a to částkou 3 448,50 Kč. Žalovaná vyšla z tarifní hodnoty určené podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu a ze závěru, že stížnost proti zajištění vozidla má být odškodněna poloviční odměnou. Nárok na náhradu částek uhrazených na pojistné a silniční daň žalovaná odmítla s odkazem na přetrženou příčinnou souvislost. Nárok na náhradu škody ve formě diagnostiky odmítla žalovaná s tím, že nebylo prokázáno, že by tato diagnostika musela být uhrazena žalobcem podruhé a nárok na náhradu škody ve formě ceny autobaterie i její výměny a nákladů odtahu pak žalovaná odmítla s tím, že vozidlo bylo předáno provozuschopné, tedy tento nárok není prokázán.

3. Žalovaná uhradila dne 19. 5. 2021 žalobci částku ve výši 38 005 Kč, a soud proto k zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu řízení částečně zastavil usnesením ze dne 1. 6. 2021.

4. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti z 22. 5. 2020 má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnil, a to dne 20. 5. 2020.

5. Z usnesení Policie České republiky ze dne 16. 9. 2019 soud zjistil, že po předchozím souhlasu státního zástupce došlo k zajištění osobního vozidla tov. zn. Porsche Panamera ve vlastnictví žalobce. Žalobce proti tomuto podal 19. 9. 2019 stížnost, kterou podrobně odůvodnil 23. 9. 2019, jak se podává obou těchto písemností. Přípisem ze dne 27. 11. 2019 se pak dotazuje žalobce policie na sdělení stavu rozhodnutí o jeho stížnosti. Policie sděluje přípisem z 27. 11. 2019, že věc byla předložena 7. 10. 2019 k dalšímu opatření Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] Krajský soud v [obec] sděluje žalobci k jeho dotazu přípisem z 27. 11. 2019, že stížnost žalobce soudu doposud předložena nebyla. Krajské státní zastupitelství v Brně pak sděluje žalobci přípisem z 9. 12. 2019, že k výzvě žalobce stížnost soudu předkládá, a to až nyní s ohledem na velký počet stížností v trestním řízení a složitost celého trestního řízení. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 1. 2020 je pak zrušeno usnesení Policie České republiky z 16. 9. 2019 v části, kterou je zajištěno vozidlo žalobce [příjmení] [anonymizováno]. Policie poté usnesením z 6. 4. 2020 rozhoduje o vydání předmětného vozidla zpět žalobci a z protokolu o vydání věci soud zjišťuje, že vozidlo je vydáno zpět žalobci 21. 4. 2020.

6. Z protokolu o vydání věci Policie ČR z 21. 4. 2020 soud zjistil, že žalobci bylo vydáno zpět vozidlo [anonymizována dvě slova] a z protokolu o umístění vozidla do skladu ze 14. 9. 2019 soud zjistil, že tohoto dne bylo předtím vozidlo umístěno do skladu Policie ČR s tím, že byl průběžně kontrolován jeho stav, konkrétně 23. 9. 2019 kontrola pneu a autobaterie, stejná kontrola proběhla dne 9. 1. 2020, dále proběhla kontrola pneu a projetí vozidla dne 11. 3. 2020, a dále kontrola pneu 20. 4. 2020. Rovněž došlo ke kontrole startování dne 23. 9. 2019 a 20. 4. 2020.

7. Z přípisu krajského státního zastupitelství z 28. 1. 2021 má soud za zjištěné, že předmětné vozidlo bylo zajištěno v souvislosti s trestním řízením vedeným proti [jméno] [příjmení], neboť vozidlo bylo označeno jakožto výnos z drogové trestné činnosti na základě výpovědi svědka z Polska. Vozidlo koupila partnerka pana [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] dle svých tvrzení za částku 1 370 475 Kč a rovněž [jméno] [příjmení] je pro tuto trestnou činnost aktuálně stíhána. [příjmení] [příjmení] pak obratem prodává vozidlo dne 14. 2. 2018, tedy za 8 dní od jeho koupě, avšak za částku nižší, konkrétně 1 300 000 Kč. Soud dále zjistil, že vozidlo bylo dne 12. 9. 2019 předáno do autoservisu z důvodu špatného startování a zde bylo vozidlo zajištěno policií dne 16. 9. 2019. Usnesení o zajištění vozidla bylo zrušeno na základě rozhodnutí Krajského soudu v [obec] z 9. 1. 2020, nicméně toto rozhodnutí bylo expedováno až v březnu roku 2020; z důvodu nemoci soudce. Krajské státní zastupitelství rovněž v citovaném přípise uvádí, že trestní řízení vedené proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo skutkově rozsáhlým a složitým a že s ohledem na množství podnětů došlo k přehlédnutí stížnosti žalobce a k jejímu opožděnému předložení Krajskému soudu v [obec]. Vozidlo je pak vráceno 21. 4. 2020 s tím, že jednatel žalobce s tímto odjel a vozidlo je předáno funkční bez poškození.

8. Z kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem z 14. 2. 2018 ve spojení s dokladem o bezhotovostní platbě kupní ceny soud zjistil, že žalobce koupil předmětné vozidlo od [jméno] [příjmení] za částku 1 300 000 Kč dne 14. 2. 2018 s tím, že kupní cena byla uhrazena 15. 2. 2018.

9. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení], právního zástupce žalobce, fa č. 2019, a z dokladů o úhradě z 16. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce uhradil právnímu zástupci za právní služby související se zajištěním vozidla částku 33 396 Kč.

10. Z daňového dokladu vystaveného [právnická osoba] žalobci, [číslo] za diagnostiku vozu soud zjistil, že žalobce uhradil za diagnostiku vozu dne 22. 10. 2019 částku 1 321,56 Kč, což se podává i z potvrzení o platbě k tomuto datu.

11. Z vyúčtování pojistného [právnická osoba], [číslo] z dokladů o platbě z 13. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce hradil pojištění předmětného vozidla za období 16. 2. 2020 až 31. 12. 2020 ve výši 7 632 Kč.

12. Z technického průkazu vozidla [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že toto mělo platnou STK do 15. 2. 2020.

13. Z dokladu vystaveného panem [příjmení] [jméno] soud zjistil, že žalobce uhradil 23. 4. 2020 za výměnu autobaterie a odtah vozu dne 21. 4. 2020 z [obec] do [obec] částku celkem 11 850 Kč.

14. Z dokladu vystaveného [jméno] [příjmení] pak soud zjistil, že žalobce uhradil za autobaterii do předmětného vozidla částku 2 995 Kč dne 22. 4. 2020.

15. Z potvrzení o přijetí zakázky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] týkající se předmětného vozidla soud zjistil, že toto vozidlo bylo přijato do opravy 12. 9. 2019 tím, že špatně startuje a je nutný test akumulátoru či jeho oprava.

16. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující, soud tyto nerekapituluje a odkazuje na plně na výše uvedené.

17. Soud ve věci nehodnotil listiny založené žalobcem, které se týkají obvyklé sazby zapůjčení náhradních vozidel, neboť tento nárok byl žalovanou zcela odškodněn. Soud dále nehodnotil novinové články týkající se péče o autobaterii a vozidlo v případě, že toto je delší dobu nepoužíváno, neboť se jedná o novinové články reportérů, z nichž nelze učinit relevantní odborné závěry. Soud dále nehodnotil ceníky subjektů zabývajících se odtahy vozidel, neboť pokud jde o tento nárok, žalobce neunesl povinnost tvrzení. Soud konečně nehodnotil ani fakturu vystavenou [právnická osoba] za zapůjčení náhradního vozidla, neboť tento nárok byl žalovanou odškodněn.

18. Soud posoudil věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Žalobce v rámci řízení, pokud jde o odpovědnostní titul, na úrovni skutkových tvrzení tvrdil, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o zajištění jeho vozidla a dále že to zajištění trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu.

22. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

23. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

24. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci). Tedy z obsahu pojmu nesprávného úředního postupu tedy vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože však zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. [spisová značka]).

25. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

26. Soud v tomto ohledu uzavírá, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení Policie České republiky z 16. 9. 2019 [číslo jednací], neboť toto usnesení bylo předběžně vykonatelným a na jeho základě došlo k zajištění předběžného vozidla a toto bylo pro nezákonnost zrušeno usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne. 9. 1. 2021, č.j. [spisová značka], když z odůvodnění soudu se podává, že policejní orgán pochybil, pokud správně nevyhodnotil skutečnost, že žalobce je skutečným vlastníkem tohoto vozidla, což bylo přitom jinak řádně doloženo, a ani z ostatních důkazů se nepodávalo, že by vozidlo mohlo vůbec náležet [jméno] [příjmení] jakožto výnos z trestné činnosti. Ve věci je tak dán odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí.

27. Soud dále dospěl k závěru, že ve věci došlo i k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, resp. nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a to konkrétně v řízení o stížnosti žalobce podané proti usnesení o zajištění vozidla z 16. 9. 2019. Zejména z rekapitulace průběhu řízení o této stížnosti a z přípisu krajského státního zastupitelství z 28. 1. 2021 se podává, že došlo hned ke dvěma průtahům v rámci vyřízení této stížnosti, když předmětná stížnost byla v rámci rozsáhlosti spisového materiálu jednak přehlédnuta a opožděně předložena Krajskému soudu v [obec] k rozhodnutí, konkrétně až v prosinci roku 2019, a to až poté, co věc 27. 11. 2019 žalobce urgoval jak na policii, tak na soudu. Dalším průtahem je pak období od ledna do března roku 2020, kdy soud sice rozhodl o zrušení usnesení o zajištění Policie České republiky, a to dne 9. 1. 2020, k vypravení tohoto usnesení však dochází až o 2 měsíce později, a toto je doručeno žalobci teprve 10. 3. 2020. Ve věci je tak dán i odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení o této stížnosti žalobce.

28. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody ve formě nákladů vynaložených na odstranění nezákonného rozhodnutí, a to konkrétně ve výši 33 396 Kč, když vycházel v rámci určení tarifní hodnoty z § 8 odst. 1 advokátního tarifu a z ceny vozidla 1 300 000 Kč a domáhal se odškodnění za 2 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení a sepsání stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu a její odůvodnění. Žalovaná žalobci na tento nárok plnila částku 3 448,50 Kč, a to po podání žaloby, a soud v této části řízení zastavil. Předmětem řízení tak na tomto nároku zůstala částka 29 947,50 Kč.

29. Po skutkové stránce váže žalobce tento nárok na vydání nezákonného rozhodnutí a soud v tomto ohledu konstatuje, že odpovědnostní titul je dán.

30. Náklady vynaložené na odstranění nezákonného rozhodnutí zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

31. Pokud jde o počet úkonů právní služby, pak soud uzavírá, že žalobci vznikl nárok na náhradu jedné mimosmluvní odměny za úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení a dále nárok na 1/2 mimosmluvní odměny, a to za úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. d), 3 tohoto ustanovení, a to za stížnost proti usnesení o zajištění věci z 16. 9. 2019. Pokud jde o odškodnění odměny za podanou stížnost, soud v tomto směru odkazuje zejména na závěry přijaté v usnesení Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 To 161/2006, ze kterých se podává právě nárok na poloviční odměnu.

32. Pokud jde o tarifní hodnotu, pak tato byla správně určena podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť za dané situace lze hodnotu úkonu právní služby směřující ke zrušení zajištění předmětného vozidla skutečně zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. V řízení bylo prokázáno, že žalobce uhradil za předmětné vozidlo částku 1 300 000 Kč dne 15. 2. 2018, nicméně z přípisu krajského státního zastupitelství se podává, že hodnota tohoto vozidla byla ve stejném období vyčíslena rovněž na částku 1 370 475 Kč (kupní cena hrazená paní [jméno] [příjmení] jen o několik málo dní dříve) a sám žalobce dále uvádí, že policie hodnotu vozidla vyčíslila na zcela jinou částku, konkrétně 700 000 Kč. Ke koupi předmětného vozidla žalobcem za částku 1 300 000 Kč přitom došlo rok a půl před jeho zajištěním. Pro stanovení relevantní hodnoty vozidla ke dni učinění úkonu právní služby v září roku 2019 by tak bylo nezbytným hodnotu tohoto vozidla ocenit znaleckým posudkem, neboť z listinných důkazů se hodnota/cena tohoto vozidla - k období realizace úkonů právní služby - nepodává vůbec, a i hodnota vozidla k období předchozímu se podává v různých částkách. Ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu by pak skutečně bylo možno hodnotu věci, která je předmětem úkonu právní služby, zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a proto je správné použití tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu.

33. Žalobci tak vznikly náklady právního zastoupení: Položka; Sazba úkon; Výsledek; DPH; Celkem Náklady - § 11/1: 1x; 1 500,00; 1 500,00; 315,00; 1 815,00 Náklady - § 11/2: 1x; 750,00; 750,00; 157,50; 907,50 RP dle § 13/4: 2x; 300,00; 600,00; 126,00; 726,00 Celkem; 2 850,00; 598,50; 3 448,50 34. Jelikož žalovaná poskytla žalobci právě částku 3 448,50 Kč, pak soud zbytek tohoto nároku ve výši 29 247,50 Kč jakožto nedůvodný zamítl.

35. Žalobce se dále domáhal náhrady škody ve formě nákladů vynaložených na diagnostiku ve výši 1 321,56 Kč.

36. Soud tento nárok zamítl, neboť žalobce neunesl povinnost tvrzení, pokud jde o existenci škody jako takové. Z žalobních tvrzení a provedeného dokazování se totiž pouze podává, že žalobce skutečně uhradil tuto částku za diagnostiku vozidla, nicméně ze skutkových tvrzení není zřejmým, proč takto uhrazenou částku považuje za škodu, tedy zejména chybí tvrzení, zda tato diagnostika nemohla být využita, nebo zda musela být hrazena duplicitně, či zda škoda vznikla jinak. Žalobce se přitom nezúčastnil jednání konaného dne 7. 9. 2021, soud mu proto v tomto směru nemohl poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., a žaloba tak byla pro neunesení povinnosti tvrzení co do vzniku této škody zamítnuta.

37. Žalobce se dále domáhal nároku na náhradu škody tvořené platbou na pojistné vozidla, a to ve výši 4 621 Kč.

38. Soud tento nárok žalobce zamítl pro nesplnění podmínky existence příčinné souvislosti. Samotné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je totiž povinným smluvním pojištěním odpovědnosti za provoz vozidla, jehož základním účelem je pojistná ochrana zdraví a majetku třetích osob, která může být třetím osobám způsobena v souvislosti s provozem vozidla. Konkrétní podmínky pak upravuje zákon 168/1999 Sb., který mimo jiné stanoví, že povinné ručení musí být uzavřeno pro každé vozidlo, které je provozováno, a to včetně vozidel, která jsou například pouze ponechána na pozemní komunikaci, a fakticky v provozu nejsou. Výjimku z povinnosti hradit povinné ručení tak mají pouze vozidla vyjmenovaná v § 5 tohoto zákona, případně povinnost hradit toto pojistné zaniká zánikem pojistného ve smyslu § 12 tohoto zákona Ani jedna z těchto skutečností však nenastala, a žalobce tak byl povinen povinné ručení hradit proto, že je to jeho zákonná povinnost, nikoliv v příčinné souvislosti s tím, že mu bylo vozidlo nezákonně zajištěno nebo že toto zajištění trvalo příliš dlouho dobu, když by toto povinné ručení byl povinen hradit i tehdy, pokud by tyto odpovědnostní tituly vůbec nenastaly.

39. Žalobce se dále domáhá náhrady škody za cenu autobaterie, její výměnu a odtah celkově ve výši 4 845 Kč.

40. Žalobce pak tento nárok blíže specifikuje jednak částkou 2 995 Kč, jakožto cenu nové autobaterie. Soud má z provedeného dokazování však pouze za zjištěné, že žalobce dne 22. 4. 2020 skutečně zakoupil autobaterii, nicméně z provedeného dokazování se nepodává, že k poškození autobaterie došlo ať už v souvislosti s jeho nezákonným zajištěním, nebo s délkou trvání tohoto zajištění. Soud naopak z provedeného dokazování zjistil, že již 12. 9. 2019 bylo vozidlo (opakovaně) s problémy se startování a za účelem opravy či testu akumulátoru předáno do opravy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Dále z protokolu o skladování věci má soud za zjištěné, že v průběhu skladování vozidla bylo pečováno i o dobití této autobaterie, a dále má soud za zjištěné, že dne 21. 4. 2020 vozidlo jednatel žalobce odvezl, tedy že toto bylo funkční vč. startování. Žalobce se přitom nezúčastnil jednání konaného 7. 9. 2021 a nemohl být proto soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., že neunáší povinnost důkazní v tom směru, aby prokázal, že tato škoda skutečně vznikla, zejména že vznikla jakožto příčina ať už zajištěním vozidla, či délky jeho trvání. Soud tak uzavírá, že pokud jde o částku 2 995 Kč tvořenou cenou nové autobaterie, pak žalobce neunesl povinnost důkazní o existenci příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem, jakož i k otázce vzniku škody, a soud proto žalobu v této části zamítl.

41. Zbývající část tohoto nároku pak tvoří částka 1 850 Kč. Soud má v tomto směru pouze za zjištěné, že žalobce uhradil dne 23. 4. 2020 panu [jméno] [příjmení] za výměnu autobaterie a odtah vozu z [obec] do [obec] částku 1 850 Kč. Tuto část nároku pak soud zamítl pro neunesení břemene tvrzení. Z žaloby se totiž podává, že tato škoda měla vzniknout v souvislosti s tím, že žalobce nechal vozidlo odtáhnout na STK, naopak z doplnění žaloby ze dne 27. 8. 2021 se pak podává, že mělo jít o částku uhrazenou za odtah vozidla do provozovny žalobce, nikoliv na STK, což by potvrzoval i přiložený příjmový doklad. Žalobce se nezúčastnil jednání konaného dne 7. 9. 2021 a nemohl tak být soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. v tom směru, že je třeba konkrétně tvrdit, jak tedy škoda vznikla, tedy nákladů za jaký odtah vozidla se žalobce skutečně domáhá. Dále pak žalobce nesplnil povinnost tvrzení v tom rozsahu, že netvrdí ani konkrétní výši škody, pokud jde o samotný odtah vozidla, neboť příjmový doklad zní společně na výměnu autobaterie a odtah vozidla, tedy není zřejmým, jaká částka připadá na odtah samotný. Ani o tomto nemohl být žalobce soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. Soud proto tuto část nároku zamítl pro neunesení břemene tvrzení.

42. Žalobce se dále domáhal škody ve formě nákladů vynaložených na zapůjčení náhradního vozidla celkem ve výši 34 556,42 Kč, nicméně žalovaná žalobce v tomto rozsahu odškodnila, a to po podání žaloby, a soud řízení v této části zastavil.

43. Posledním žalobcem uplatněným nárokem je pak částka ve výši 2 065,12 Kč tvořená částkou, kterou žalobce uhradil na silniční dani.

44. Soud tento nárok žalobce rovněž v celém rozsahu zamítl, a to pro neunesení povinnosti tvrzení i povinnosti důkazní. Jak uvedeno, žalobce se nezúčastnil jednání konaného dne 7. 9. 2021, a nemohl tak být soudem poučen v tom směru, že nezaložil žádný důkaz, ze kterého by se podávalo, že žalobce vůbec silniční daň za předmětné období zajištění vozidla uhradil a v jaké konkrétní výši. Žalobce tak nesplnil povinnost důkazní k tomuto nároku. Zároveň žalobce nesplnil ani povinnost tvrzení co do vzniku samotné daňové povinnosti, a to zejména s odkazem na § 8 a § 9 zákona č. 16/1993 Sb. o dani silniční, tedy zejména ve vztahu k tomu, jaká daňová povinnost vznikla žalobci za měsíce, kdy nebylo možno vozidlo užívat v podnikání ve smyslu § 2 odst. 1 tohoto zákona Ani o tomto žalobce nemohl být soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. Soud proto tento nárok jak pro nesplnění povinnosti tvrzení tak pro neunesení důkazního břemene zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci úspěch částečný, konkrétně žalobce v částce 38 005 Kč, která mu byla uhrazena žalovanou po podání žaloby dne 19. 5. 2021, a kdy s odkazem na § 146 odst. 2 o.s.ř. tak žalobce vzal důvodně podanou žalobu pro chování žalované zpět. Tedy byl v tomto rozsahu, co do výsledku řízení, v této části řízení úspěšným. Naopak žalovaný byl úspěšný v zamítnuté části žaloby co do částky 42 800,10 Kč. Převážně tak byl v řízení úspěšný žalovaný, a to v rozsahu 5,93 %, přičemž tento rozsah úspěchu žalovaného soud vyhodnotil tak, že je zcela nepatrným, tedy že žádný z účastníků nebyl ve věci výrazně úspěšnější, a proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení