10 C 199/2023-50

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 360 100 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Řízení se částečně, co do požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 360 100 Kč za den 9. 11. 2023, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 16 324,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 343 775,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 11. 2023 do zaplacení. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 200 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 23. 10. 2023 domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že předmětem naříkaného řízení bylo vypořádání SJM s jeho bývalou manželkou, zejména pak bytu, který se v tomto SJM nacházel. Délkou řízení bylo zasaženo do sféry žalobce v tom směru, že manželka užívala byt, který byl v nevypořádaném SJM, výlučně, sama, avšak nehradila za jeho užívání žádné poplatky SVJ. Předmětem vypořádání SJM se tak postupně staly dluhy související s užíváním tohoto bytu a nevypořádané SJM komplikovalo situaci žalobce, neboť ten v důsledku dluhů, které vznikaly ve vztahu k SVJ, čelil i exekucím. Naříkané řízení bylo zahájeno podáním žaloby 24. 10. 2012 a pravomocně skončeno schválením smíru 19. 1. 2023. Žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil a žalovaná před podáním žaloby žalobci dobrovolně poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou délkou řízení ve výši 116 875 Kč. Žalobce však považuje za adekvátní odškodnění celkově částku 476 975 Kč sestávající z částky 276 975 Kč, formulované výslovně jakožto zadostiučinění za délku řízení, a navýšenou dále o 200 000 Kč za zásah do práva vlastnit majetek na straně žalobce. Po plnění žalované, poskytnutém před podáním žaloby, se tak žalobce domáhá částky 360 100 Kč s přísl.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním z 9. 11. 2023. Žalovaná uvedla, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobce odškodnila částkou 116 875 Kč. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 15 000 Kč a tuto ponížila o 15 % z důvodu složitosti řízení. Význam řízení shledala žalovaná jakožto běžný, poukázala na to, že již z době zahájení naříkaného řízení žalobce i jeho manželka čelili exekucím.

3. Na jednání konaném dne 12. 12. 2023 žalobce vzal žalobu co do požadavku na úhradu zákonného úroku za den 9. 11. 2023 částečně zpět a soud proto řízení v této části výrokem I. rozsudku s odkazem na § 96 o. s. ř. částečně zastavil, neboť i žalovaná namítala, že v této části je požadavek na přiznání příslušenství nedůvodným.

4. Ze shodných tvrzení stran účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 9. 5. 2023.

5. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalovaná plnila žalobci na základě stanoviska z 13. 9. 2023, tj. před podáním žaloby, na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou délkou řízení částku 116 875 Kč.

6. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že pokud jde o újmu vyvolanou délkou řízení, pak tuto žalobce obtížně snášel právě proto, že předmětem vypořádání v rámci SJM byl mimo jiné byt, který nadále užívala výlučně žalovaná, jakkoliv tento byl stále v SJM, nicméně žalovaná jednak odmítala žalobci umožnit užívání tohoto bytu, na druhou stranu však za užívání tohoto bytu ničeho nehradila. Soud tak zjistil, že délka řízení tak pro žalobce byla zatěžující a vyvolávala u něj újmu v tom směru, že pokračujícím řízením o vypořádání SJM nadále trval stav, kdy nebylo určeno, komu má předmětný byt patřit do vlastnictví a nebyl tak tedy ukončen stav vznikajících, společných dluhů za užívání tohoto bytu. V tomto směru soud shledal na straně žalobce újmu vyvolanou délkou řízení. Ve zbytku soud zjistil, že žalobce trpěl skutečnostmi, které souvisely s jeho dřívějším manželstvím, respektive úpravou poměru k dětem, nicméně tyto se neodvíjely od délky naříkaného řízení. Žalobce popisoval, že mu manželka neumožnila v bytě bydlet, a proto musel bydlet jinde, konkrétně na chalupě, což však nesouvisí s délkou řízení, ale s tím, že manželka fakticky žalobci bydlení znemožnila a žalobce se tohoto právní cestou nedomáhal. Rovněž z účastnické výpovědi žalobce soud nezjistil, že by se délka řízení o vypořádání SJM negativně promítla do jeho vztahu ke čtyřem dětem, když toto rovněž připisoval chování žalované.

7. Ze spisu vedeného [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Žalobce v naříkaném řízení v postavení žalobce podává v zastoupení dne 24. 10. 2012 žalobu proti žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jedná se o žalobu na vypořádání společného jmění manželů. Předmětem vypořádání je jednotka [číslo] v k. ú. [část obce]. Další majetek vypořádáván není. Soud vyzývá žalobce 12. 11. 2012 k odstranění vad podané žaloby a dále k úhradě soudního poplatku. Žalobce zasílá soudu prohlášení o svých majetkových poměrech pro účely osvobození od soudních poplatků 11. 12. 2012 a 21. 1. 2013 žádá o osvobození od soudních poplatků. Prohlášení o majetkových poměrech je pak znovu zasláno 28. 1. 2013 v souvislosti s podanou žádostí. Usnesením z 25. 4. 2013 soud rozhoduje tak, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Žalobce hradí soudní poplatek 7. 5. 2013. Soud vyzývá žalovanou k vyjádření k podané žalobě 10. 5. 2013. Spis je 15. 8. 2013 zapůjčen k vyžádání Městskému soudu v Praze, tento je vrácen 26. 9. 2013. Soud vyzývá 10. 10. 2013 žalovanou znovu k vyjádření k žalobě, žalovaná se vyjadřuje 25. 11. 2013. Žalovaná činí předmětem řízení další nemovité věci, jakož i věci movité a obchodní podíl. Soud vyzývá žalovanou k úhradě soudního poplatku 9. 12. 2013. Žalovaná podává návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, přičemž řízení o tomto návrhu soud zastavuje 17. 1. 2014 pro nezaplacení soudního poplatku. Žalovaná podává návrh na zrušení tohoto usnesení o zastavení řízení o delegaci vhodné, neboť soudní poplatek zaplatila. Soud tedy usnesením pro dodatečné zaplacení soudního poplatku ze 6. 2. 2014 zastavení o návrhu na delegaci vhodnou zrušuje a vyzývá žalovanou 6. 2. 2014, aby svůj návrh odůvodnila. Žalovaná tak činí 11. 2. 2014. Žalobce se k tomuto vyjadřuje a urguje nařízení jednání 25. 2. 2014. Věc je předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o přikázání věci z důvodu vhodnosti. Městský soud v Praze usnesením z 9. 6. 2014 návrh na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 zamítá. Ve věci je nařízeno jednání na 28. 8. 2014. Žalovaná žádá o odročení tohoto jednání pro kolizi právního zástupce. Jednání je odročeno na 2. 9. 2014. Žalovaná sděluje soudu 29. 7. 2014, že podala ke zdejšímu soudu, tj. [název soudu], žalobu na určení, že je společníkem [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]. Dále zasílá repliku 23. 7. 2014. Žalovaná poté doplňuje skutková tvrzení a důkazní návrhy 29. 8. 2014. Jednání se koná 2. 9. 2014. Soud vyzývá žalovanou k doplnění rozhodných skutečností týkajících se movitých věcí umístěných v budově, kterou označuje, a dále ohledně movitých věcí. Jednání je za účelem doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů odročeno na 30. 10. 2014. [název soudu] poté kontaktuje SVJ ohledně sdělení výše dluhů, které tvoří součást SJM. Žalovaná zakládá další důkazy 15. 9. 2014 a dále doplňuje svá skutková tvrzení a další důkazní návrhy 12. 9. 2014. Jednání se koná 30. 10. 2014. Soud na tomto nařizuje účastníkům první setkání s mediátorem. Strany se vyjadřují k osobě mediátora. Usnesením z 3. 12. 2014 je ustanoven mediátorem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná sděluje 16. 2. 2015 výsledky mediace, které nevedly k uzavření dohody stran. Soud kontaktuje s dotazem na výsledku mediace žalobce 10. 3. 2015. Žalobce se vyjadřuje 18. 3. 2015. Jednání je nařízeno na 2. 7. 2015. Jednání se koná 2. 7. 2015, strany se vyjadřují k obsahu SJM, zejména k obsahu finančních účtů. Jednání je za účelem předvolání svědků odročeno na 25. 8. 2015. Na toto soud volá pět svědků. Jednání se koná 28. 5. 2015, jsou slyšeni svědci, konkrétně pět osob. Za účelem výslechu dalších svědků je jednání odročeno na 10. 11. 2015. Žalobce se vyjadřuje 29. 10. 2014 k návrhu na rozšíření vypořádání SJM o [značka automobilu]. Na jednání nařízené 29. 10. 2014 soud volá označené svědky. Jednání se koná 10. 11. 2015, jsou slyšeni celkem čtyři svědci a jednání je odročeno na 9. 2. 2016 za účelem výslechu dalších svědků. Žalobce zasílá seznam navržených svědků soudu 10. 12. 2015. Soud svědky na nařízené jednání obesílá. Žalovaná se ještě vyjadřuje 3. 2. 2016. Jednání se koná 9. 2. 2016, je slyšeno šest svědků a jednání je odročeno za účelem provedení listinných důkazů na 12. 4. 2016. Soud žádá [název soudu] o provedení výslechu jednoho svědka dožádáním. Strany se ještě následně vyjadřují k tomu, které svědky nadále navrhují slyšet. Okresní soud v Pelhřimově nařizuje výslech svědka na 15. 3. 2016. Toto jednání se však nekoná, je odročeno na 30. 3. 2016. Toto jednání již proběhne a svědek je slyšen. Další jednání se koná 12. 4. 2016. Strany se vyjadřují k provedenému dokazování, za účelem výslechu dalších svědků je odročeno na 9. 6. 2016. Soud opakovaně vyzývá SVJ 18. 4. 2016 k specifikaci výše dluhu SJM. Žalobce se poté vyjadřuje rozsáhle k předmětu vypořádání SJM 3. 5. 2016. Soud činí součinnostní dotazy na bankovní ústavy v květnu 2016, a rovněž na dodavatele tvrzených prací. Soudu je oslovenými subjekty založeno několik desítek listinných důkazů, zejména faktur. Žalobce doplňuje svá tvrzení k řízení 30. 5. 2016. Toto dokládá dalšími listinnými důkazy včetně znaleckého posudku. Žalovaná se vyjadřuje k doplněným tvrzením 2. 6. 2016. Další jednání se koná 9. 6. 2016. Strany se vyjadřují k provedeným důkazům a jednání je odročeno za účelem výslechu žalobce na 27. 9. 2016. Žalobce doplňuje soudu přílohy 10. 6. 2016. Žalobce upřesňuje podanou žalobu 25. 7. 2016, dokládá další listinné důkazy. Soud v mezidobí komunikuje s předvolanými svědky a rovněž třetími subjekty, od kterých vyžádal dokumenty, zejména faktury o realizaci prací. Žalovaná se vyjadřuje 20. 9. 2016. Jednání se koná 27. 9. 2016. Jsou prováděny listinné důkazy, strany se vyjadřují, jednání je odročeno za účelem výslechu žalované na 15. 12. 2016. Na jednání byl realizován výslech žalobce. Strany si ještě vzájemně vyjadřují k stavu řízení. Jednání se koná 15. 12. 2016, je slyšena žalovaná, jednání je odročeno na 16. 3. 2017. Zde žádá žalobce o odročení jednání ze zdravotních důvodů, soud tomuto vyhovuje, jednání je odročeno na 16. 5. 2017. Zde žádá o odročení žalovaná, respektive její právní zástupce. Soud jednání tedy odročuje na 7. 9. 2017. Žalobce zasílá soudu další upřesnění žaloby 22. 6. 2017. Jednání se koná 7. 9. 2017. Jsou čteny listinné důkazy, strany uvádí, že zváží zpracování znaleckého posudku k hodnotě podílu v grafickém studium, respektive žalovaná toto uvádí. Jednání je odročeno na 5. 12. 2017 za účelem specifikace důkazních návrhů. Žalobce žádá o odročení tohoto jednání z důvodu nemoci právní zástupkyně. Jednání je odročeno na 15. 2. 2018. Z důvodu na straně soudu je pak jednání odročeno na 22. 3. 2018. Jednání se koná 22. 3. 2018, jsou čteny listinné důkazy, strany se k tomuto vyjadřují a řízení je poté usnesením přerušeno do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesení o přerušení řízení je pak na čísle listu 457, jedná se o přerušení řízení do skončení určovacího řízení ohledně toho, kdo je společníkem [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]. Žalobce podává odvolání do usnesení o přerušení řízení 18. 4. 2018. Věc je předložena 2. 8. 2018 odvolacímu soudu a Městský soud v Praze poté mění rozhodnutí soudu prvé instance 27. 8. 2018 tak, že se řízení nepřerušuje. Žalobce poté upřesňuje žalobu ohledně dluhů v SJM 13. 11. 2018. Jednání je nařízeno a koná se 22. 11. 2018. Je navrhován doplňující výslech žalobce a jednání je za účelem provedení listinných důkazů odročeno na 14. 2. 2019. Žalobce doplňuje žalobu 12. 2. 2019. Jednání se koná 14. 2. 2019, jsou čteny listinné důkazy a soud ukládá účastníkům, aby soudu sdělili, jaké mají být vypracovány znalecké posudky. Jednání je odročeno na neurčito. Žalobce zasílá svůj návrh 28. 2. 2019, žalovaná 4. 3. 2019. Soud poté vyzývá znalce, který vypracoval již posudek pro účel exekučního řízení o zaslání posudku, tento je zaslán, jedná se o stanovení obvyklé ceny bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce]. Posudek je na čísle listu 495. Ve spise je pak založen i posudek ve znění jeho doplňku na čísle listu 527. Soud poté usnesením ze 7. 6. 2019 ustanovuje znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] za účelem ocenění nemovitých věcí, konkrétně dvou jednotek a sedmi pozemků. Znalec žádá o prodloužení termínu 11. 9. 2019 ze zdravotních důvodů, posudek poté zasílá soudu 23. 10. 2019. Soud poté komunikuje se znalcem ohledně specifikace úkonů účtovaných v rámci znalečného. Žalobce se vyjadřuje k znaleckému posudku 19. 11. 2019, navrhuje vypracovat revizní znalecký posudek, neboť oba doposud založené posudky jsou velmi odlišné. Zakládá do spisu posudek [anonymizováno] [příjmení]. Soud rozhoduje o znalečném 6. 12. 2019. Do spisu je založen dále další dokument nazvaný jakožto odborný názor a posouzení obvyklé ceny areálu [anonymizována dvě slova] na [příjmení] v obci [obec]. Žalobce žádá o urychlení dokazování a vyjadřuje se 21. 2. 2020. Dokládá soudu probíhající exekuční řízení. Žalovaná se rovněž vyjadřuje 24. 2. 2020. Jednání se nařizuje na 25. 2. 2020. Toto se koná, je slyšen znalec a jednání je odročeno za účelem doplnění dokazování ohledně stavu pozemků na 26. 3. 2020. Žalovaná se vyjadřuje 11. 5. 2020. Žalobce doplňuje svá tvrzení 27. 5. 2020. Jednání se koná 28. 5. 2020. Účastníci se vyjadřují, jednání je odročeno za účelem dotazu na soudního exekutora ohledně pozemků v [anonymizováno]. Jednání je odročeno na 21. 7. 2020. Soud poté kontaktuje exekutora s příslušnými dotazy ohledně těchto pozemků v červnu 2020. Exekutor reaguje 5. 6. 2020. Do spisu je založeno několik desítek listin týkajících se exekučního řízení a tamních exekučních titulů. Žalobce doplňuje svá tvrzení 1. 7. 2020, žalovaná 9. 7. 2020. Doplňovány jsou opět listiny týkající se exekučního řízení. Žalobce podává návrh na rozdělení parcel 20. 7. 2020. Jedná se o formu vypořádání SJM. Jednání se koná 21. 7. 2020, strany se vyjadřují, jsou čteny listinné důkazy. Vzhledem k plánované dražbě pozemků je pak jednání odročeno na 3. 9. 2020. Žalovaná se ještě vyjadřuje 27. 8. 2020. Jsou opět dokládány listiny z exekučních řízení. Soud za tímto účelem kontaktuje exekutora. Jednání se koná 3. 9. 2020, jsou čteny listinné důkazy, jednání je odročeno za účelem opětovného dotazu na exekutora na 17. 9. 2020. Žalovaná se vyjadřuje 9. 9. 2020. Toto jednání je odročeno na 29. 10. 2020. Do spisu jsou zakládány další listiny, které se týkají souběžně probíhajícího exekučního řízení, které se týká jednoho z pozemků, který má být vypořádán. Z důvodu, že doposud nebylo rozhodnuto, je pak jednání odročeno na 8. 4. 2021. Strany poté zasílají soudu závěrečné návrhy. Soud v mezidobí opět komunikuje s exekutorem. Jednání se koná 8. 4. 2021. Soud ukládá žalované, aby zaslala vyúčtování služeb za rok 2019, případně rok 2020, a za účelem vypracování dodatku znaleckého posudku ohledně aktuální ceny bytu je jednání odročeno na neurčito. Doplněný posudek je soudu zaslán 27. 5. 2021 opět znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Strany se vyjadřují k otázce výslechu znalce. Jednání je nařízeno na 16. 9. 2021. Strany se ve věci vyjadřují v průběhu září 2021, případně doplňují své závěrečné návrhy. Jednání se koná 16. 9. 2021. Účastníci uvádí, že netrvají na výslechu znalce a jednání se za účelem doplnění podkladů a dotazů na exekutora odročuje na 12. 10. 2021. Jedná se o částky, které byly exekučně sraženy žalobci. Strany se v říjnu 2021 opět vyjadřují, případně aktualizují své závěrečné návrhy. Soud ještě dotazuje ČSSZ ohledně srážek z důchodu žalobce. Jednání se koná 12. 10. 2021. Jsou předneseny závěrečné návrhy, řízení je zkoncentrováno, za účelem vyhlášení rozsudku je odročeno na 21. 10. 2021 21. 10. 2021 pak soud rozsudek vyhlásil, písemné vyhotovení rozsudku je pod číslem listu 808, je na něm doložka právní moci k 19. 1. 2023. Do výlučného vlastnictví žalované je přikázána bytová jednotka [číslo] včetně přináležejících podílů na pozemcích a budově. Žalované je uloženo zaplatit žalobci částku 7 646 955,17 Kč, dále je povinna uhradit exekuci vedenou u soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení], která je specifikována. Žalobci je uložena povinnost zaplatit žalované 319 903,72 Kč, dále je rozhodnuto o nákladech řízení. Žalobce podává odvolání 23. 1. 2022. Rovněž žalovaná podává odvolání 27. 1. 2022. Žalobce toto následně odůvodňuje 17. 2. 2022. Soud vybírá soudní poplatky za podaná odvolání. Strany se vyjadřují vzájemně k podaným odvoláním. Věc je poté předložena odvolacímu soudu 10. 5. 2022 s oběma odvoláními. Spis je vrácen 26. 5. 2022 bez věcného vyřízení pro chyby v označení nemovitosti. Soud prvé instance 27. 5. 2022 vydává tedy opravné usnesení. Žalobce reaguje doplněním odvolání 8. 6. 2022. Věc je předložena znovu odvolacího soudu 7. 7. 2022. Strany ještě navrhují provedení důkazu v odvolacím řízení, které zakládají. Jednání odvolacího soudu se pak koná 1. 12. 2022. Na tomto účastníci pak navrhují schválení smíru. Městský soud v Praze schválil usnesením z 1. 12. 2022 smír účastníků, kterým se předmětná jednotka [číslo] přikazuje do výlučného vlastnictví žalované. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 650 000 Kč a uhradit exekuci vedenou exekutorem [anonymizováno] [příjmení], která je specifikována, a je rozhodnuto o nákladech řízení. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci k 19. 1. 2023.

8. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

12. Žalobce se žalobou domáhal odškodnění ve výši 360 100 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci žaloby žalobce uvádí, že původně nárokoval částku 276 975 Kč, jakožto přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení jakožto takovou, a dále navýšení o 200 000 Kč za zásah do práva vlastnit majetek. Na jednání konaném dne 12. 12. 2023 soud poučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, zda tvrdí nějaké rozhodné skutečnosti v tom směru, že částka 200 000 Kč – vyjádřená jakožto nemajetková újma za zásah do práva vlastnit majetek - je něčím jiným než jedním z aspektů, jak se nepřiměřená délka naříkaného řízení promítla do sféry žalobce. Tedy jedním z aspektů nemajetkové újmy za samotný nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení. Žalobce na tomto jednání potvrdil, že se jedná o újmu jedinou, vyvolanou nepřiměřenou délkou řízení, přičemž takto zdůraznil zvláštní aspekt významu naříkaného řízení, který dle jeho vnímání zasahoval do práva vlastnit majetek.

13. Soud se proto v řízení zabýval odškodněním jediné újmy, a to sice nemajetkové újmy vyvolané nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení, vyčísleným po částečném plnění žalovanou na částku 360 100 Kč.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk.

15. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

17. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 24. 10. 2012, kdy podává žalobu k soudu, a končí 19. 1. 2023, kdy nabývá právní moci usnesení, kterým soud schvaluje smír uzavřený účastníky v rámci odvolacího řízení. Naříkané řízení tak trvá 10 let a 3 měsíce, což soud shledal jakožto dobu nepřiměřeně dlouhou.

18. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk, zejména pak kritéria písmene d), postup u soudu během řízení. Až do 21. 10. 2021 bylo naříkané řízení vedeno ve fázi řízení před soudem prvého stupně a jakkoliv nelze v činnosti soudu prvého stupně shledat dílčí průtahy, je nutno uzavřít, že postup soudu nebyl vždy zcela koncentrovaný a nelze uzavřít, že by řízení nemohlo být skončeno v době kratší. Jak bylo řečeno, úkony byly činěny v lhůtách přiměřených, konkrétní období průtahu soud nedohledal, nicméně lze uzavřít, že například jednání, která se ve věci konala, byla využita často k provedení jenom části listinných důkazů a odročení za účelem pokračování dokazování či byla odročována opakovaně za účelem zjištění aktuálního stavu zejm. exekučních řízení, což bylo možno například učinit před jednáním samotným. Konkrétní průběh řízení včetně úkonů, které byly učiněny, soud rekapituluje v rámci zjištění učiněných ze spisu samotného, a soud tedy takto souhrnně pro ne zcela koncentrovaný postup soudu prvého stupně soud dospívá k závěru o tom, že délku řízení přesahující 10 let akceptovat jakožto přiměřenou již nelze. Tento závěr nevyvrací ani hodnocení kritérií ostatních, zejména písmene b) (§31a/3 OdpŠk). Soud dospěl k závěru, že řízení bylo nadstandardně skutkově složitým, zejména pro zjišťování jednak hodnoty majetku spadajícího do SJM, zejména však závazků, které se týkají úhrady nákladů na rekonstrukce penzionu (hrazených ze SJM) a jejich vlivu na vypořádání SJM. Tyto skutečnosti důvodně řízení protáhly, nicméně dle závěru soudu nikoliv natolik, aby řízení muselo přesáhnout dobu 10 let. Stejně tak skutečnost, že žalobce i žalovaná čelili exekucím (mimo jiné v souvislosti s užíváním majetku, který spadal do SJM) složitost věci zvyšuje, nicméně rovněž nikoliv natolik, aby toto odůvodnilo, že vypořádání SJM přesahuje dobu 10 let. Po procesní stránce bylo rovněž řízení složitějším, jak soud rozebírání níže, avšak ani zde ne natolik, aby toto celkovou délku řízení odůvodnilo. Po právní stránce i počtu soudních instancí je nutno shledat celkovou délku řízení rovněž nepřiměřenou (tyto kritéria nejsou nestandardní). Pokud jde o chování účastníků, tak zejména žalobce jakožto poškozený se dvakrát obrátil na soud s žádostí o urychlení řízení, tedy i pohledem činnosti poškozeného nelze uzavřít, že by dobu řízení přesahující 10 let bylo možné ještě akceptovat. A pokud jde o význam řízení, pak tento typově soud shledal běžným; subjektivně pro žalobce zvýšeným, jak soud rozvádí níže; což soud rovněž vyhodnocuje jakožto důvod pro závěr o existenci odpovědnostního titulu.

19. Odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení tak je dán.

20. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

21. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

22. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). [ulice] než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 10 – 12 lety bude odškodňováno základní částkou 16 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 333 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

23. Základní částka odškodnění tak činí 147 999 Kč.

24. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011.

25. Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Soud dospěl k závěru, že řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové. Předmětem vypořádání SJM byla původně pouze bytová jednotka [číslo] v k. ú. [část obce]. Žalovaná však následně učinila předmětem vypořádání SJM i movité věci umístěné v budově [adresa] v k. ú. [obec], dále 7 pozemků v k. ú. [obec] u [obec], dále osobní automobil, dále obchodní podíl ve [právnická osoba] [celé jméno žalobce] – [právnická osoba], dále majetkovou hodnotu obchodního podílu ve výši [číslo] ve [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] s hodnotou ve výši 1 600 000 Kč. Dále učinila předmětem vypořádání závazky vůči SVJ, kde se nachází jednotka [číslo] dále dluhy, pro které probíhají již (dřívější) exekuční řízení. Především pak dále učinila předmětem vypořádání i svůj vnos na koupi bytové jednotky ve výši 1 250 000 Kč, a zejména pak uvedla, že žalobce byl až do 22. 7. 2011 výlučným vlastníkem budovy [adresa], k. ú. [obec] (penzion), přičemž uváděla, že tuto nemovitost manželé společně zrekonstruovali z prostředků v SJM, přičemž se jednalo o rekonstrukci čtyř budov, které slouží jako rekreační zařízení penzionu, kdy na renovaci měla být použita částka 15 000 000 Kč ze SJM. Po skutkové stránce tak bylo řízení nadstandardně složitým zejména proto, že bylo třeba opakovaně zjišťovat hodnotu nemovitých věcí, které byly předmětem vypořádání SJM. Obzvláště zatěžujícím pro průběh naříkaného řízení pak bylo zjišťování hodnoty rekonstrukčních prací na čtyř objektech tvořících penzion v k. ú. [obec], jehož rekonstrukce byla realizována dle tvrzení žalované v částce 15 000 000 Kč z prostředků v SJM. Řízení bylo po skutkové stránce dále komplikované tím, že účastníci řízení - jakožto nadále společní vlastníci jednotky, kterou sice výlučně užívala pouze žalovaná -, nehradili za její užívání platby vůči SVJ, čímž narůstaly dluhy, pro které byly zahájeny exekuce, a rovněž byl současně řešen stav probíhajících exekučních řízení pro závazky dřívější tak, aby se tyto mohly promítnout ve vypořádání SJM. Do skutkové složitosti se promítlo rovněž to, že soud v řízení slyšel celkem 15 svědků a byly soudem vypracovány dva znalecké posudky, respektive jeden jeho doplněk, a založen byl i další znalecký posudek účastníky řízení. Všechny tyto skutečnosti tak odůvodňují ponížení základní částky odškodnění pro skutkovou složitost věci o 20 %. Soud dále ponížil základní částku odškodnění o 10 % pro procesní složitost věci. Tato se promítla zejména v tom, že soud rozhodoval o žádosti o osvobození od soudních poplatků, dále o návrhu na delegaci vhodnou, dále nařídil soud mediaci. Rovněž jeden z výslechů svědka realizován dožádaným soudem. Soud dále opakovaně komunikoval se třetími subjekty, zejména bankovními institucemi a katastrem nemovitostí ohledně podkladů pro vypořádání SJM. Rovněž bylo rozhodováno o otázce přerušení řízení. Po procesní stránce bylo rovněž komplikovanějším to, že řízení bylo celkem sedmkrát odročeno, z toho čtyřikrát z důvodu na straně účastníků řízení, třikrát z organizačních důvodů, zejména pro zjišťování stavu exekučních řízení. Všechny tyto skutečnosti odůvodňují toto ponížení základní částky odškodnění pro procesní složitost věci. Soud dále již nemodifikoval základní částku odškodnění pro právní složitost věci, neboť tato se na délku řízení zásadně nepromítla, a rovněž ani počet soudních instancí se do délky řízení nepromítl, neboť soud prvé instance rozhoduje až 21. 10. 2021 a v rámci odvolacího řízení pak účastníci již uzavírají smír. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Pokud jde o chování účastníků, pak žalobce dvakrát kontaktoval soud se žádostí o nařízení jednání, resp. urychlení řízení. Jedná se sice o úkony, se kterými se žalobce obrací na soud s žádostí o urychlení předmětu řízení, fakticky však tyto na délku řízení pozitivní vliv neměly, neboť úkony, které pak soud učinil, logicky plynuly z dalšího průběhu řízení i bez těchto urgencí. Soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Pokud jde o kritérium postupu soudu během řízení, pak, jak uvedeno výše, soud v činnosti soudu neshledal období ani dílčích průtahů, avšak pro závěr o nikoliv vždy zcela koncentrovaném postupu v rámci řízení soud shledal, že pro toto kritérium je dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky naříkaného řízení. Tímto má soud toto kritérium za vyčerpané a dále pro něj základní částku nemodifikuje. K výtkám žalobce soud uvádí, že je zcela standardním, že soud rozesílá žalobu žalované k vyjádření až poté, co je vyřešena otázka platby soudního poplatku a osvobození od jeho hrazení, což se rovněž promítá i v době, kdy je teprve nařízeno první jednání, neboť předtím musí být všechny tyto úkony učiněny. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Jakkoliv se tedy jedná o řízení s typově běžným významem, soud shledal na straně žalobce subjektivně zvýšený význam řízení, a to zejména v tom, že předmětem vypořádání SJM byly vedle movitých věcí a nemovitých věcí, respektive obchodních podílů, i závazky v rámci exekučního řízení, mimo jiné závazky vznikající za užívání bytu, který byl stále v nevypořádaném SJM a který užívala sama žalovaná. V tomto směru soud shledal, že žalobce skutečně zvýšeně trpěl délkou řízení, neboť po celou dobu trvání naříkaného řízení nebylo určeno, kdo je výlučným vlastníkem této jednotky a kdo tak tedy jakožto vlastník a uživatel má hradit náklady spojené s užíváním této jednotky. Tedy nepřiměřenou délkou řízení bylo do sféry žalobce zasaženo skutečně tím, že do doby, než bylo rozhodnuto (resp. schválen smír) formálně nadále vystupoval i žalobce jakožto vlastník jednotky a osoba povinná hradit za užívání bytu platby, což vedlo k exekucí man jeho osobu. K ukončení tohoto stavu došlo právě až v souvislosti s rozhodnutím v naříkaném řízení. Soud tedy z tohoto důvodu navýšil základní odškodnění pro žalobce o 20 % pro tento subjektivně zvýšený význam. Soud však neshledal zásah do práva žalobce vlastnit majetek. Předmětem naříkaného řízení bylo vypořádání SJM a o tomto účastníky (široce koncipovaném) vypořádání SJM skutečně rozhodnuto bylo, tedy jinak řečeno nikdo do práva žalobce vlastnit majetek negativně nezasahoval. Pokud žalobce namítá, že právo vlastnit majetek bylo zasaženo tím, že v době naříkaného řízení čelil exekucím, pak soud odkazuje na rozhodnutí soudu o neosvobození žalobce od soudních poplatků (na č.l. 52 naříkaného spisu), respektive i na samotnou podanou žalobu, v které žalobce již v době podání žaloby sám uvádí, že společně se žalovanou čelí celkem šesti exekucím a kdy se z usnesení o neosvobození žalobce od soudních poplatků podává, že žalobce těsně před podáním žaloby prodal penzion za částku přesahující 6 milionů Kč se zřízením věcného břemene bydlení právě pro žalobce. Pokud tedy již v době zahájení naříkaného řízení o vypořádání SJM žalobce čelí exekucím, pak soud neshledal důvodně subjektivně zvýšený význam pro žalobcem namítané exekuční řízení související s dluhy za užívání předmětné jednotky vznikající v době trvání naříkaného řízení v tom směru, že nemohl nakládat se svým majetkem, neboť jednak tento stav generálního inhibitoria pro žalobce platil již v době, kdy sám naříkané řízení zahajuje, a jednak pravou příčinou exekucí je skutečnost, že žalobce jako dlužník (či spoludlužník) nehradil své závazky (příčinou exekuce nebyla délka řízení).

26. Základní odškodnění je tak po shora provedených procentních modifikacích na místě ponížit celkově o 10 % na výsledných 133 199,10 Kč. Žalovaná žalobci přitom před podáním žaloby již poskytla zadostiučinění ve výši 116 875 Kč, soud proto žalobci přiznal nárok na zbývajících 16 324,10 Kč a ve zbytku žalobního požadavku, tj. co do částky 343 775,90 Kč soud žalobu zamítl.

27. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

28. Úroky z prodlení soud přiznal žalobci od 10. 11. 2023, neboť nárok byl předběžně uplatněn dne 9. 5. 2023 a řízení v části požadavku na úhradu zákonných úroků z prodlení za den 9. 11. 2023 bylo zastaveno.

29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

31. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

32. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 12 200 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; účast na jednání soudu), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH (dle § 6,7, 9/4 a), d), g) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) 3x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH

Poučení