10 C 20/2022-116

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] trvale bytem [adresa žalovaného] o zaplacení částky 26 975,61 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 975,61 Kč spolu s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím z částky 700 Kč od 17. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 4 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], náhradu nákladů řízení ve výši 14 786,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, jež byla nadepsanému soudu k projednání postoupena dne 10. 12. 2021, ve znění dodatečných vyjádření a doplnění ze dnů 8. 7. 2020, 29. 3. 2022, 2. 5. 2022, 3. 6. 2022, 14. 6. 2022 a 15. 7. 2022, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 26 975,61 Kč, sestávající z částek smluvních pokut ve výši 21 875,61 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, nákladů upomínání ve výši 4 400 Kč a příslušenství zahrnujícího paušálně stanovenou náhradu nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 1 200 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucí z částky 700 Kč od 17. 8. 2018 do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tak, že tento, jako pohledávku, z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, účinné k 15. 3. 2019, nabyla od společnosti [právnická osoba] (dále jen„ postupitel“). O aktu postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn zvlášť odeslaným dopisem. Postupitel pak, s odkazem na vlastní všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) se žalovaným dne 3. 4. 2012 sjednal„ Smlouvu o úvěru [číslo]“ (dále jen„ Smlouva [číslo]“), na základě které žalovanému poskytl podnikatelský úvěr ve výši 154 888 Kč, účelově vázaný na pořízení motorového vozidla. Poskytnuté finanční plnění se žalovaný zavázal zaplatit formou 48 měsíčních splátek po 5 944 Kč, blíže vymezených v souběžně vyhotoveném splátkovém kalendáři. S tím, že po dobu trvání závazku ze Smlouvy [číslo] postupitel přechovával velký technický průkaz motorového vozidla, na jehož pořízení byl poskytnutý úvěr čerpán. Žalovaný nicméně předepsané splátky řádně a včas nesplácel, v důsledku čehož mu postupitel, z titulu příslušných ujednání Smlouvy [číslo] VOP, počal účtovat shora vypočtenou smluvní pokutu, odpovídající sazbě 0,30 % denně z nezaplaceného plnění, a poplatek 400 Kč za jednu každou z celkem 11 upomínek zaslaných v období od 22. 11. 2014 do 19. 5. 2015. Následně, poté co postupitel shledal akt neplacení podstatným porušením sjednaného závazku, tento od sjednaného závazku k datu 16. 8. 2018 odstoupil, a to za současného naúčtování poplatku ve výši 500 Kč, představujícího paušální náhradu za administrativní úkony související s odstoupením. O aktu odstoupení postupitel žalovaného vyrozuměl cestou doporučeného dopisu, v němž byl žalovaný v návaznosti na zde provedené vyúčtování vyzván k zaplacení všech dosud nezaplacených plnění tak, jak jsou tato vymezena výše. Po datu odstoupení však již žalovaný na vzniknuvší dluh nezaplatil ničeho, byť byl k úhradě upomínán, naposledy předžalobní výzvou, odeslanou k 6. 12. 2019. V mezidobí, po datu postoupení, také postupitel žalovanému vrátil velký technický průkaz motorového vozidla, na jehož pořízení byl poskytnutý úvěr čerpán, neboť k tomuto okamžiku ztratil právní titul k jakékoli dispozici s ním.

2. Žalovaný, již v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, datovanému k 29. 1. 2020, sdělil, že uplatněný nárok neuznává, neboť úvěr doplatil k datu 12. 7. 2016.

3. V rámci následně zaslaných písemných vyjádření, doručených 7. 3. 2022, 4. 4. 2022, 25. 5. 2022 a 1. 8. 2022, jakož i v rámci argumentace při soudních jednáních, žalovaný doplnil, že mu již byl v mezidobí vydán originál velkého technického průkazu motorového vozidla, na jehož pořízení byl poskytnutý úvěr čerpán, což mělo dle názoru žalovaného prokazovat, že byl tento úvěr, ve smyslu předpokladů vymezených ve VOP, řádně splacen, neboť v opačném případě by mu postupitel originál předmětného velkého technického průkazu, jakožto zástavu, nevydal. Absenci podkladů, týkajících se splácení úvěru žalovaný odůvodnil s odkazem na skutečnost, že od data splacení uplynula již dlouhá doba, přičemž relevantní právní předpisy (zákon o účetnictví a zákon o DPH) mu ukládají povinnost archivovat příslušné účetní doklady toliko 5 let.

4. Soud provedl dokazování, v jehož průběhu, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

5. Oproti podpisu Smlouvy [číslo] datované k 3. 4. 2012, se postupitel, s odkazem na VOP (čl. 9), jejichž vyhotovení bylo žalovanému předáno k okamžiku podpisu, zavázal žalovanému poskytnout částku 134 888 Kč (označenou jako„ úvěr“), odpovídající částce kupní ceny automobilu tov. zn. Volkswagen Transporter 4T [příjmení] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], TP AP [číslo] (dále jen„ Automobil“). Částku kupní ceny se postupitel zavázal složit přímo na bankovní účet prodávajícího -„ Dealera“ (čl. 2). Poskytnuté finanční plnění, navýšené o poplatky za pojištění a poplatek za poskytnutí ve výši 20 000 Kč, se žalovaný zavázal splatit formou 48 měsíčně splatných splátek po 5 944 Kč, blíže vymezených v souběžně vystaveném splátkovém kalendáři, a to v rozmezí dat 3. 5. 2012 až 3. 4. 2016, vždy k 3. dni v měsíci (čl. 4). Pro případ předčasného ukončení právního vztahu ze Smlouvy [číslo] si smluvní strany dále mj. ujednaly, že za administrativní náklady související s předčasným ukončením bude postupitelem účtován paušální poplatek 500 Kč (čl. 10 [číslo] - poslední položka tabulky - [číslo]). K textu Smlouvy [číslo] žalobkyně předložila i text listiny označené jako„ Splátkový kalendář“, datované k 3. 4. 2012 a podepsané oběma smluvními stranami, s tím, že je zde vymezeno celkem 48 splátek splatných v rozmezí dat 3. 5. 2012 až 3. 4. 2016.

6. VOP, ve znění účinném po [číslo], obsahují ujednání týkající mj. i otázek splácení poskytnutého plnění, sankcí souvisejících s opožděnými platbami splátek, deponací velkého technického průkazu Automobilu, odstoupení a zvláštní úpravy promlčení nároků z poskytnutého plnění. Stran splácení (čl. 2) tak zde byl blíže upraven způsob započítávání částek jednotlivých splátek, jež postupitel započítával v pořadí (1) dlužné splátky, (2) sankční platby (smluvní pokuty), (3) zálohy a (4) budoucí splátky). Pro případ, kdyby žalovaný přestal předepsané splátky splácet ve stanovených termínech, zde (čl. 2) bylo zakotveno oprávnění postupitele nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále též smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každou zaslanou upomínku k úhradě. Případné porušení povinností založených čl. 2 – 5 VOP bylo kvalifikováno jako akt podstatného porušení povinností ze Smlouvy [číslo] opravňující postupitele k odstoupení, s účinností k datu doručení oznámení o odstoupení či k datu zvlášť označeném v takovém oznámení (čl. 6). Velký technický průkaz Automobilu se žalovaný, po registraci Automobilu, zavázal předat postupiteli (čl. 3), který se mu jej zavázal zaslat zpět ve lhůtě do 5 dnů od řádného ukončení právního poměru ze Smlouvy [číslo] s tím, že do doby před vrácením byl žalovaný oprávněn požádat toliko o fotokopii, za jejíž vystavení si postupitel účtoval 250 Kč. Samotný závěr VOP (čl. 8 7.) obsahuje prohlášení žalovaného, jehož obsahem je prodloužení promlčecí doby veškerých práv a povinností založených Smlouvou [číslo] vč. práv vzniknuvších v návaznosti na odstoupení.

7. V návaznosti na podpis Smlouvy [číslo] postupitel, oproti podpisu žalovaného, vystavil listinu označenou jako„ Matriční list klienta - podnikatelský subjekt“, jehož obsahem je soubor údajů týkajících se podnikatelské činnosti žalovaného a dále též„ PLNÁ MOC“ k odhlášení Automobilu z úřední evidence. Existenci podnikatelské činnosti žalovaného si postupitel dále ověřil též z výpisu ze živnostenského rejstříku, pořízeného k 3. 4. 2012.

8. Odeslání částky 134 888 Kč na bankovní účet prodávajícího, realizované dne 5. 4. 2012, je evidováno ve výpisu z bankovního účtu postupitele.

9. Za poskytnutí kopie velkého technického průkazu Automobilu postupitel, cestou faktury č. [anonymizováno] [číslo], žalovanému k 21. 1. 2015 vyúčtoval částku 200 Kč.

10. V souvislosti s neplacením splátek k předepsaným datům splatnosti postupitel žalovanému průběžně účtoval smluvní pokuty, a to prostřednictvím jednotlivě vystavovaných faktur, v nichž byla vždy označena dlužná částka, období prodlení a vyúčtovaná smluvní pokuta. Konkrétně se jednalo o faktury č. FVU [číslo] ze dne 22. 10. 2014 (smluvní pokuta 278,63 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 4. 12. 2014 (smluvní pokuta 493,32 Kč), č. FVUI [číslo] ze dne 31. 12. 2014 (smluvní pokuta 454,76 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 4. 2. 2015 (smluvní pokuta 507,63 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 4. 3. 2015 (smluvní pokuta 420,20 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 6. 4. 2015 (smluvní pokuta 460,01 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 1. 5. 2015 (smluvní pokuta 396,12 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 4. 6. 2015 (smluvní pokuta 449,60 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 15. 9. 2015 (smluvní pokuta 1 476,52 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 7. 10. 2015 (smluvní pokuta 1 301,74 Kč + 311,68 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 9. 11. 2015 (smluvní pokuta 1 141,25 Kč + 433,97 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 10. 12. 2015 (smluvní pokuta 1 141,25 Kč + 456,43 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 12. 1. 2016 (smluvní pokuta 1 194,74 Kč + 549,88 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 11. 2. 2016 (smluvní pokuta 1 230,41 Kč + 494,85 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 10. 3. 2016 (smluvní pokuta 1 230,41 Kč + 457,16 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 13. 4. 2016 (smluvní pokuta 1 176,91 Kč + 549,41 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 11. 5. 2016 (smluvní pokuta 1 230,41 Kč + 489,75 Kč), č. FVU [číslo] ze dne 13. 6. 2016 (smluvní pokuta 1 765,37 Kč) a č. FVU [číslo] ze dne 13. 7. 2016 (smluvní pokuta 1 783,20 Kč). Celkem tedy postupitel žalovanému na smluvních pokutách naúčtoval 21 875,61 Kč.

11. Za celkem 11 upomínek postupitel žalovanému vyúčtoval 11 x 400 Kč, přičemž vyúčtování bylo opět provedeno formou dílčí fakturace, konkrétně vystavením faktur č. FVUL [číslo] ze dne 8. 11. 2014 za upomínku ze dne 8. 11. 2014, č. FVUL [číslo] ze dne 23. 11. 2014 za upomínku ze dne 23. 11. 2014, č. FVUL [číslo] ze dne 8. 12. 2014 za upomínku ze dne 8. 12. 2014, č. FVUL [číslo] ze dne 8. 1. 2015 za upomínku ze dne 8. 1. 2015, č. FVUL [číslo] ze dne 8. 2. 2015 za upomínku ze dne 8. 2. 2015, č. FVUL [číslo] ze dne 23. 2. 2015 za upomínku ze dne 23. 2. 2015, č. FVUL [číslo] ze dne 8. 3. 2015 za upomínku ze dne 8. 3. 2015, č. FVUL [číslo] ze dne 23. 3. 2015 za upomínku ze dne 23. 3. 2015, č. FVUL [číslo] ze dne 8. 4. 2015 za upomínku ze dne 8. 4. 2015, č. FVUL [číslo] ze dne 23. 4. 2015 za upomínku ze dne 23. 4. 2015 a č. FVUL [číslo] ze dne 5. 5. 2015 za upomínku ze dne 5. 5. 2015. Samotné upomínky žalobkyně nepředložila a stran aktu jejich odeslání byl doložen poštovní podací arch ze dne 5. 5. 2015, prokazující však odeslání toliko poslední z uvedených upomínek (stran odeslání ostatních upomínek viz bod [číslo] tohoto rozsudku).

12. V evidenci zaslaných splátek, označené jako„ Pohyby na bankovních účtech“ ([příjmení] 1 -3), je zaznamenáno, že žalovaný poslední ze splátek předepsaného plnění splatil k 12. 7. 2016 a celkem na splátkách zaplatil 158 095 Kč. Z dat jednotlivých splátek také lze vysledovat, že žalovaný opakovaně předepsané splátky nezaplatil k určenému termínu a činil tak se zpožděním, v rozmezí dat 1. 9. 2014 až 10. 5. 2016 formou částek vyšších (zpravidla 6 000 Kč k1. 9. 2014, 3. 3. 2015, 3. 4. 2015, 30. 4. 2015, 3. 6. 2015, 14. 9. 2015, 6. 10. 2015, 6. 11. 2015, 11. 1. 2016, 10. 2. 2016, 9. 3. 2016, ale jednou i 6 244 Kč - 25. 9. 2014, 6 300 Kč - 21. 10. 2014, 6 100 Kč - 30. 12. 2014, 6 400 Kč - 3. 2. 2015), i nižších (5 000 Kč - 9. 12. 2015, 5 500 Kč 12. 4. 2016, 5 830 Kč - 10. 5. 2016) a jednou (k 24. 4. 2014) též formou souhrnné platby 12 000 Kč. Obdobně, vč. jednotlivých splátek a dlužných částek (odpovídajících jednak dlužným plněním částečným a dále též částkám celkem 7„ celých“ splátek“), odpovídajících údajům z předložených faktur, je splácení poskytnutého finančního plnění zaznamenáno též v dokumentu označeném jako„ Pohyby na bankovních účtech“ (Strana 1 z 7).

13. O aktu odstoupení od Smlouvy [číslo] postupitel žalovaného, s odkazem na„ hrubé porušení“, upozornil písemným oznámením ze dne 7. 8. 2018. Účinnost odstoupení postupitel konkretizoval k datu 16. 8. 2018. Oznámení postupitel podal k poštovní přepravě, příslušnou zásilku si však žalovaný v úložní době (počínaje od 9. 8. 2018) nevyzvedl a obálka i se zásilkou byla následně postupiteli vrácena zpět.

14. K datu odstoupení také postupitel vypracoval„ Výsledné vyúčtování“, jehož jednotlivé položky i celková suma odpovídají nárokovanému plnění. I toto vyúčtování postupitel zaslal žalovanému, avšak i tentokrát mu byla obálka i se zásilkou vrácena jako nedoručená. Paušální poplatek ve výši 500 Kč, za náhradu nákladů souvisejících s odstoupením, postupitel žalovanému vyúčtoval k 16. 8. 2018, za současného vystavení faktury č. [anonymizováno] [číslo].

15. Žalovaný k výzvě soudu předložil velkých technický průkaz č. [anonymizováno] [číslo], ve kterém byl od data 16. 5. 2012 evidován jako„ držitel“ Automobilu. Odeslání velkého technického průkazu automobilu k rukám žalovaného postupitel evidoval ve svém interním systému odeslané pošty k datu 6. 5. 2019.

16. Oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Smlouva o postoupení pohledávek [číslo]“ ze dne 12. 3. 2019, doloženého spolu s jeho přílohou [číslo] kde je pod [číslo] zaznamenána i nárokovaná pohledávka, se postupitel zavázal převést na žalobkyni pohledávky označené v příloze [číslo] (čl. I.1) a předat jí i dokumentaci, jež se k jedné každé pohledávce vztahovala (čl. II. odst. 3 písm. a)). Za převedené pohledávky se žalobkyně zavázala složit úplatu, jejíž výši si smluvní strany ujednaly určit v dodatečně sjednané dohodě (čl. IV.1). Platnost a účinnost takto sjednaných práv a povinností postupitel a žalobkyně stanovili k datu podpisu (čl. IX. 14). Zde předpokládanou dohodu o úplatě postupitel a žalobkyně, dle předložené listiny - označené jako„ dohoda“, ujednali ještě 12. 3. 2019 O složení úplaty vystavil postupitel soudu předložené, písemné potvrzení, datované k 15. 3. 2019.

17. O aktu převodu pohledávky byl žalovaný informován písemným oznámením, označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“, datovaným k 25. 3. 2019, jež bylo, dle předloženého poštovního podacího lístku, k poštovní přepravě podáno dne 7. 4. 2019.

18. Naposledy žalobkyně žalovaného k úhradě nárokovaného plnění vyzvala cestou upomínky označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 5. 12. 2019, jež byla, dle předloženého poštovního podacího lístku, k poštovní přepravě podána dne 6. 12. 2019.

19. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výpisem z interního systému kontroly odeslané pošty postupitele, jímž žalobkyně zamýšlela doplnit dokazování stran odeslání celkem 10 upomínek k úhradě z rozmezí dat 8. 11. 2014 - 23. 4. 2015 (čl. 108). V tomto směru vzal soud v úvahu procesní aspekty projednávané věci. Již v předvolání na prvé jednání ve věci, nařízené na termín 20. 5. 2022, byli oba účastníci poučeni o koncentraci řízení, ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Před koncem tohoto prvého jednání pak byli účastníci řízení o koncentraci řízení, ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., opětovně poučeni (v souladu se závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4616/2010 ze dne 4. 9. 2013, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek jako R 98/2013 civ.) a soud, po přednesu žaloby a vyjádření k žalobě, v souladu s § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., účastníkům sdělil svůj předběžný právní názor a zároveň účastníky poučil, že určitá jejich tvrzení nepovažuje za prokázaná s tím, že jim v tomto směru, za podmínek § 118a odst. 3 o. s. ř., poskytl 15 denní lhůtu k doložení některých z jejich tvrzení. Jedním z tvrzení, která měla být doložena, pak byla otázka existence a odeslání všech 11 shora označených upomínek. A to s ohledem na skutečnost, že předložené faktury za vyúčtované pohledávky existenci odeslání upomínek bez dalšího nedokládají. Žalobkyně nicméně ve stanovené lhůtě předložila toliko již shora uváděný poštovní podací arch z 5. 5. 2015, byť si musela být vědoma, že jeho obsah prokazuje pouze odeslání jedné, poslední upomínky, a ona tak stran odeslání dalších 10 upomínek neunáší tzv. důkazní břemeno. Za této situace, musela-li si být žalobkyně vědoma, že stran odeslání 10 upomínek důkazní břemeno neunáší, již soudu při druhém jednání, konaném k 21. 6. 2022, nevznikla povinnost dále žalobkyni, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., poučovat o neunesení důkazního břemena ve vztahu k nedoložení aktu odeslání celkem 10 upomínek a dále prolamovat již nastanuvší koncentraci řízení (obdobně viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1290/2021 ze dne 1. 6. 2021). Navzdory této skutečnosti však soud, při jednání dne 21. 6. 2022, nad rámec procesních povinností, žalobkyni učinil zaprotokolovanou procesní nabídku, že jí bude procesní poučení stran doložení odeslání celkem 10 upomínek ještě jednou poskytnuto. Žalobkyně nicméně tuto procesní nabídku odmítla a jestliže výpis z interního systému kontroly odeslané pošty předložila dodatečně, až k 15. 7. 2022, nelze již k tomuto důkaznímu prostředku, ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., přihlížet z důvodu již nastanuvší koncentrace řízení, resp. uplynutí 15 denní lhůty k doložení, jíž byl okamžik koncentrace řízení, co do doložení odeslání upomínek, dodatečně odložen. Žalobkyní uváděná skutečnost, že jí postupitel předmětný výpis poskytl až dodatečně, s odkazem na ochranu bankovního tajemství, pak na shora předestřeném závěru ničeho nemění. V této souvislosti bylo třeba vzít v úvahu, že, ve smyslu § 1880 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu 12. 3. 2019 (dále jen„ o. z.“), bylo hmotně právním oprávněním žalobkyně, jako postupníka, požadovat od postupitele veškeré podklady sloužící k uplatnění nároku z postoupené pohledávky. Pokud pak žalobkyně, navzdory již poskytnutému procesnímu poučení, tohoto oprávnění řádně a včas nevyužila, nelze přirozeně toto opomenutí přičítat k tíži probíhajícího soudního řízení a přirozeně ani žalovaného.

20. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaná níže předestřená skutková zjištění. Postupitel se, proti podpisu Smlouvy [číslo] ve znění VOP, zavázal žalovanému poskytnout částku 134 888 Kč účelově vázanou na zaplacení kupní ceny Automobilu, a to k rukám prodávajícího. Této své povinnosti postupitel dostál k 5. 4. 2022, kdy na bankovní účet prodávajícího částku kupní ceny složil. Žalovaný se pak, proti podpisu Smlouvy [číslo] ve znění VOP, zavázal poskytnuté plnění splácet měsíčními splátkami po 5 944 Kč, splatnými vždy k 3. dni v měsíci (počínaje od 3. 5. 2012 do 3. 4. 2016), zahrnujícími i platby pojistného a úhradu poplatku za poskytnutí ve výši 20 000 Kč. Dodatečně také žalovanému, ve smyslu čl. 3 VOP, vznikla povinnost zaplatit 250 Kč za poskytnutí fotokopie velkého technického průkazu Automobilu. Žalovaný však těmto svým povinnostem nedostál a ačkoli splátky hradil, činil tak nepravidelně a poplatek za poskytnutí fotokopie velkého technického průkazu automobilu nezaplatil vůbec. Postupitel proto, s odkazem na čl. 2 VOP, počal účtovat smluvní pokutu, kterou v období od 22. 10. 2014 do 13. 7. 2016 průběžně fakturoval, a to až do chvíle, kdy její výše dosáhla částky 21 875,61 Kč. Současně také postupitel žalovaného k 5. 5. 2015 k zaplacení upomenul, za což si, v souladu s čl. 2 VOP, naúčtoval 400 Kč Ani přes zaslanou upomínku však žalovaný žádné ze zde označených plnění nezaplatil a postupitel, poté co žalovaný k 12. 7. 2016 zaplatil poslední splátku jistiny poskytnutého plnění (vč. poplatku za poskytnutí a pojištění), dopisem ze 7. 8. 2018, ve smyslu čl. 6 1. VOP, právní poměr ze Smlouvy [číslo] k 16. 8. 2018 jednostranně ukončil a částku dosud nezaplacených plnění, vč. poplatku za předčasné ukončení ve výši 500 Kč, ve smyslu čl. 10 [číslo] Smlouvy [číslo] vyúčtoval v dopisu ze dne 16. 8. 2018. Oba naposled uvedené dopisy, ze dnů 7. 8. 2018 i 16. 8. 2018, postupitel odeslal na doručovací adresu žalovaného, avšak obě zásilky se vrátily zpět, jako nedoručené. Následně, k 12. 3. 2019, postupitel, oproti podpisu„ Smlouvy o postoupení pohledávky [číslo]“ ze dne 12. 3. 2019 a přijetí úplaty, pohledávku za žalovaným převedl na žalobkyni, načež žalovanému, k 6. 5. 2019, odeslal originál velkého technického průkazu, který, ve smyslu čl. 3 VOP, do té doby u sebe deponoval. O aktu převodu pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 3. 2019, načež byl dodatečně, výzvou ze dne 5. 12. 2019, žalobkyní bezvýsledně upomenut k zaplacení.

21. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně byla za řízení, s odkazem na § 118a odst. 3 o. s. ř., vyzvána aby v 15 denní lhůtě doložila, že postupitel žalovaného cestou celkem 11 upomínek vyzval k zaplacení dlužných splátek a navazujících plnění. V reakci na toto poučení však žalobkyně doložila toliko jeden poštovní podací arch ze dne 5. 5. 2015 a faktury za vystavené upomínky. Odeslání dalších 10 upomínek proto soud neshledal prokázaným a pro účely vymezení skutkového děje vyšel z toho, že postupitel žalovaného vyzval k úhradě toliko jednou upomínkou, přičemž k dodatečně předloženému výpisu z interního systém odeslané pošty postupitele soud nemohl, vzhledem k nastanuvší koncentraci řízení, přihlížet. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně stran odeslání celkem 10 upomínek nesplnila svou procesní povinnost a neunesla tzv. důkazní břemeno.

22. Žalovaný pak byl v návaznosti na svou procesní obranu, s odkazem na § 118a odst. 3 o. s. ř., mj. vyzván, aby doložil, že nárokované plnění dřív splatil. Při uložení tohoto procesního poučení vzal soud v úvahu, že ze sjednaného závazku (úvěru – viz níže), žalovanému vznikla hmotně právní povinnost plnit předepsané splátky, resp. navazující plnění a pokud žalovaný namítal, že tuto svou hmotně právní povinnost splnil, byl procesně odpovědný za prokázání takového tvrzení (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5299/2015 ze dne 1. 2. 2017). Žalovaný nicméně k výzvě soudu stran této skutečnosti nedoložil ničeho s tím, že i jemu soud, obdobně jako žalobkyni, poskytl procesní nabídku, že mu bude poskytnuto opětovné procesní poučení, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Této procesní nabídky však žalovaný nevyužil a ohledně tvrzení o splacení nárokovaného plnění tedy lze konstatovat, že žalovaný v tomto rozsahu své tzv. důkazní břemeno rovněž neunesl.

23. Závěr o neunesení tzv. důkazního břemene žalobkyně i žalovaného pak vyplývá z projednací zásady, jíž je civilní řízení sporné obecně ovládáno (viz zejména § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 120 odst. 2 o. s. ř.). Právě zásada projednací totiž v civilním soudním řízení vymezuje břemena důkazní i tvrzení jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která, pod sankcí neúspěchu ve věci, stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou, resp. toho z účastníků, kterého tížila v řízení sporná hmotně právní povinnost (shodně viz např. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 385/15 ze dne 8. 12. 2015). Z projednací zásady také dále plyne i tradičně traktovaný závěr, že„ co není v řízení dokázáno, jako by nebylo“.

24. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění účinném k 3. 4. 2012 (dále jen„ obch. zák.“), právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad na kterých spočívá tento zákon.

25. Podle § 2 odst. 2 písm. b) obch. zák. podnikatelem podle tohoto zákona je (b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění 26. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

27. Podle § 302 obch. zák. odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty.

28. Podle § 344 obch. zák. od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon.

29. Podle § 392 odst. 1 obch. zák. u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.

30. Podle § 400 obch. zák. změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby.

31. Podle § 401 obch. zák. strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby.

32. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

34. Podle § 504 obch. zák. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

35. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

36. Podle § 121 odst. 3 podpůrně aplikovatelného zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k 3. 4. 2012 (dále jen„ obč. zák.“) příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

37. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. (2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

38. Podle § 544 odst. 1 a 2 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. (2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

39. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

40. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

41. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

42. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

43. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 142/1994 Sb.

44. Výše paušální náhrady za mimosoudní vymáhání nároku ze sporu mezi podnikateli je zakotvena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

45. Z hlediska časové působnosti relevantních právních norem lze práva a povinnosti ze Smlouvy [číslo] s ohledem na datum jejího podpisu, ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z., podřadit pod režim obch. zák., ve spojení s podpůrně aplikovatelnou úpravou obč. zák., ve smyslu § 1 odst. 2 obch. zák. Naopak, akt převodu nárokované pohledávky, taktéž s přihlédnutím k datu jeho uskutečnění, lze právně kvalifikovat v režimu o. z.

46. Pro právní stránce soud uplatněný nárok kvalifikoval jako nárok ze smlouvy o úvěru, ve smyslu § 497 obch. zák., a to úvěru podnikatelského a zároveň účelově vázaného. Práva a povinnosti ze sjednaného závazku tak zahrnovaly především povinnost postupitele poskytnout žalovanému zpoplatněné finanční plnění, účelově vázané na nakup Automobilu, a jí korespondující povinnost žalovaného takto poskytnuté plnění, navýšené o poplatek za poskytnutí, ve smyslu § 499 och. zák., splatit. V této souvislosti pak vzal soud dále v úvahu, že jak postupitel, tak i žalovaný, sjednali závazek za účelem realizace své podnikatelské činnosti. Postupitel, jakožto subjekt poskytující finanční plnění účelově vázaná na nákup motorových vozidel, žalovaný, jakožto živnostensky evidovaný podnikatel, ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) och. zák., který si Automobil pořídil za účelem realizace své podnikatelské činnosti, což mj. stvrdil i v rámci předsmluvních jednání s postupitelem, vyplněním shora označeného„ matričního listu“. Postupitel své povinnosti ze sjednaného závazku dostál a na účet prodávajícího vyplatil sjednané plnění, ve výši 134 888 Kč. Naopak, žalovaný, v rozporu s § 504 obch. zák., své povinnosti ze sjednaného závazku nedostál a předepsané splátky ke sjednaným datům opakovaně nezaplatil, v důsledku čehož se s povinností hradit takové splátky ocitl v prodlení, ve smyslu § 517 odst. 1 obč. zák. Byť současně nelze pominout, že žalovaný, ač dodatečně a mimo sjednané termíny (poslední splátka byla splacena až 12. 7. 2016 a nikoli 3. 4. 2016), všechny předepsané splátky nakonec zaplatil a vzhledem k mechanismu pořadí, jakým postupitel, ve smyslu čl. 2 VOP, započítával došlé platby, došlo k řádnému splacení částky poskytnuté kupní ceny Automobilu, ke kterému ostatně žalovaný nabyl vlastnické právo již dřív, na základě nezávisle sjednané kupní smlouvy (bez ohledu ne nezaplacená plnění tvořící v souhrnu nárokovanou částku).

47. V důsledku existence prodlení na straně žalovaného tak postupiteli, ve smyslu § 544 odst. 1 a 2 obč. zák., vzniklo oprávnění nárokovat smluvní pokutu v dopředu sjednané výši. A to bez ohledu na skutečnost, že bylo právo postupitele na smluvní pokutu zakotveno toliko ve VOP a nikoli přímo v textu Smlouvy [číslo]. V této souvislosti totiž soud nemohl pominout skutečnost, že žalovaný, v souladu s § 273 odst. 1 obch. zák., text VOP oproti podpisu Smlouvy [číslo] převzal a závazek z této smlouvy sjednal v postavení podnikatele, obchodního profesionála, na kterého lze stran míry odpovědnosti při sjednávání„ podnikatelských“ závazků klást podstatně vyšší nároky, než na osobu jednající mimo režim podnikatelské činnosti – spotřebitele (pro srovnání viz závěry Ústavního soudu z nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod [číslo] USn.). Uplatněný nárok na smluvní pokutu ve výši 21 875,61 Kč proto bylo na místě vyhodnotit jako důvodný, obdobně jako nárok na paušální náhradu 400 Kč za jednu prokazatelně zaslanou upomínku k zaplacení dlužného plnění i za poplatky odpovídající smluvně zakotveným poplatkům za pořízení fotokopie velikého technického průkazu Automobilu (200 Kč - nárokováno v nižší než sjednané výši) a za náklady související s předčasným ukončením právního poměru ze Smlouvy [číslo] (500 Kč). Zde je také třeba doplnit, že jak poplatek za zaslanou upomínku, tak i poplatek za předčasné ukončení, de facto představují sankční plnění přímo vázaná na prodlení žalovaného, a jako taková v podstatě, přinejmenším z hlediska účelu, taktéž co do právní povahy odpovídají smluvní pokutě.

48. Postupitel pak, po právu, v souladu s ujednáním čl. 6 VOP, k datu 16. 8. 2018 využil, svého smluvního oprávnění, a poté, co žalovaný nezaplatil vyúčtovanou smluvní pokutu a další plnění, ve smyslu § 344 obch. zák. odstoupil od práv a povinností sjednaných z titulu Smlouvy [číslo] čímž takto založený právní poměr ex tunc ukončil, aniž by to však mělo vliv na právo nárokovat smluvní pokutu, ve smyslu § 302 obch. zák. Zároveň také lze akceptovat, že postupitel, ve smyslu § 517odst. 2 obč. zák., právě k datu odstoupení, resp. k datu následujícímu, počal nárokovat zákonný úrok z prodlení a zároveň též paušální náhradu mimosoudního vymáhání ve výši 1 200 Kč (odpovídající výši t. č. stanovené), jako příslušenství, ve smyslu § 121 odst. 3 o. z. S tím, že žalobkyně následně nárok na všechna takto označená plnění, vč. příslušenství, ve smyslu § 1880 odst. 2 o. z., nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., a po právu, důvodně, ji u soudu uplatnila cestou žaloby vůči žalovanému. S tím, že pokud postupitel až následně, po datu postoupení pohledávky, žalovanému zaslal velký technický průkaz Automobilu, nelze takový postup, ve smyslu čl. 3 VOP, hodnotit důkaz o řádném ukončení právního vztahu ze Smlouvy [číslo]. Tím spíše za situace, kdy postupitel již dřív, před odesláním velkého technického průkazu Automobilu, žalovanému sdělil, že právní vztah ze Smlouvy [číslo] ukončuje z důvodu porušení smluvně sjednaných práv a povinností. Z tohoto úhlu pohledu tak je třeba akt zaslání velkého technického průkazu Automobilu považovat za přirozenou (byť notně opožděnou) reakci na skutečnost, kdy postupitel, z důvodu odstoupení od Smlouvy [číslo] ztratil právní titul k tomu, aby předmětný velký technický průkaz deponoval a vystavoval se tak případnému postihu za jeho protiprávní zadržování.

49. Jako důvodnou naopak soud nevyhodnotil námitku žalovaného, že od data zaplacení poslední předepsané splátky uplynul již delší časový úsek, přičemž mu žádné právní předpisy neukládají, aby si listiny týkající placení splátek za Automobil archivoval. Zde je však třeba uvést, že žalovaný v tomto bodě poukazoval na předpisy (zákon o účetnictví, zákon o DPH), jež se vztahují k veřejnoprávním evidencím podnikatelské činnosti, které nemají ve vztahu k povinnostem z uplatněného nároku žádnou vazbu, neboť veřejnoprávní evidence zakládají povinnost vůči kontrolním orgánům státu, zatímco povinnosti týkající se projednávané věci jsou dány právním vztahem smluvních stran ze Smlouvy [číslo]. V tomto směru pak soud nemohl pominout, jakkoli námitce týkající se delšího časového odstupu nelze upřít jistou relevanci (zejména ohledem na případné promlčení), že žalovaný, ve smyslu § 401 obch. zák., při podpisu Smlouvy [číslo] v čl. 8 VOP dopředu prohlásil, že se promlčecí doba práv a povinností ze Smlouvy [číslo] promlčuje nikoli ve standardní zákonné promlčecí době, ale v promlčecí době desetileté. Uplatněný nárok, který se jako celek stal splatným k datu odstoupení, tj. k 17. 8. 2018, tak k datu podání žaloby, tj. k 18. 12. 2019, nade vší pochybnost promlčený nebyl. Skutečnost, že k prodloužení promlčecí doby došlo dopředu a na základě prohlášení zakotveného ve VOP, není za podmínek projednávané věci na újmu platnosti takového prohlášení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 786/2009 ze dne 23. 11. 2010). Obdobně jako případě ujednání o smluvní pokutě totiž platí, že žalovaný příslušné ujednání VOP odsouhlasil jakožto podnikatel, obchodní profesionál, na kterého nelze bez dalšího přesouvat ochranu určenou pro spotřebitele (ke spotřebitelské ochraně v obdobných případech viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 51 Co 759/2009 ze dne 12. 1. 2010).

50. Důvodným také soud neshledal dílčí nárok na zaplacení částky 4 000 Kč za celkem 10 toliko údajně zaslaných upomínek, neboť, jak bylo popsáno v rámci skutkového hodnocení, žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by tyto byly žalovanému odeslány.

51. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se právo na jejich náhradu přiznává žalobkyni, která v řízení převažující měrou uspěla a, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., žalovaného před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému zaplacení. [jméno] procesního úspěchu žalobkyně v projednávané věci, konkrétně 72 %, byla určena jako rozdíl míry procesního úspěchu žalobkyně (cca 86 % nárokované částky vč. příslušenství) a míry procesního úspěchu žalovaného (cca 14 % nárokované částky vč. příslušenství). Tarifní hodnotu projednávané věci soud určil dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), stran úkonů právní pomoci učiněných do podání žaloby, a dle § 7 a. t., stran úkonů právní pomoci učiněných po podání žaloby. Co se týče posouzení povahy uplatněného nároku, vzal soud v úvahu, že, dle zjištění z vlastní úřední činnosti, žalobkyně, jakožto subjekt podnikající v oblasti obchodování s pohledávkami, disponující odpovídajícím profesním i personálním zázemím, ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t., uplatňuje u nadepsaného soudu ročně přinejmenším stovky obdobných nároků, typově zahrnujících práva z postoupených pohledávek, založených nejrůznějšími formami úvěrů, spotřebitelských i podnikatelských. Za daného stavu věci proto podanou žalobu bylo na místě vyhodnotit jako podání tzv. formulářové povahy s tím, že specifický charakter projednávané věci je dostatečně zohledněn, neboť úkony právní pomoci poskytnuté po podání žaloby jsou již honorovány dle standardního tarifu. Náhrada nákladů řízení pak v konkrétním případě zahrnuje náhradu za soudní poplatek ve výši 1 080 Kč a náhradu za odměnu zástupce žalobkyně, a to v rozsahu účelně vykonaných úkonů právní pomoci. Náhrada odměny za zastupování sestává z (i.) odměny za celkem 9 úkonů právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy, sepis písemných vyjádření ze dne 29. 3. 2022, 2. 5. 2022 a 14. 6. 2022, učiněných k výzvě soudu, a za účast na celkem 3 soudních jednáních), tj. 3 x 300 Kč, ve smyslu § 14b odst. 1 a. t., a 6 x 2 180 Kč, celkem 9 paušálních náhrad, 3 x 100 Kč, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a 6 x 300 Kč, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t., to vše, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) a. t., navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem tedy o 3 3376,8 Kč Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí 20 536,80 Kč, z níž je žalovaný, se zohledněním míry procesního úspěchu ve věci, povinen uhradit 14 786,50 Kč. Jako účelně provedený úkon právní pomoci soud neshledal písemné vyjádření, jež žalobkyně k 8. 7. 2020 zaslala jakožto reakci na odpor žalovaného. V této souvislosti bylo třeba vzít v úvahu, že žalobkyně na zaslaný odpor (nadto velmi stručně, aniž by cokoli rozvedla nad rámec žaloby), reagovala o své vůli, aniž by k tomu byla vyzývána.

52. Lhůtu k úhradě plnění, vymezených ve výrocích I. a III., soud určil jako zákonnou, třídenní, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s.ř.

Poučení