10 C 201/2022- 147

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 60 422 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 60 422 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 655 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 664 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 19 243 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 25 356 Kč k rukám právního zástupce žalovaných, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 4. 2022 domáhal zaplacení částky ve výši 60 322 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou vykonávající správu domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Žalovaní mají ve společném jmění manželů jednotku [číslo] v domě [adresa], se způsobem využití jako byt. Žalovaní dlouhodobě neplní řádně své povinnosti přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. V letech 2021 i 2022 činily předepsané zálohy na jednotku 4 770 Kč měsíčně, nicméně žalovaní uhradili za každý měsíc pouze 2 115 Kč. Od ledna do prosince 2021 tak na zálohách uhradili pouze 25 380 Kč namísto 57 240 Kč, proto jim za toto období vznikl dluh ve výši 31 860 Kč. Za leden žalovaní zaplatili rovněž pouze 2 115 Kč, a proto mají nedoplatek ve výši 2 665 Kč. Žalovaní dále nezaplatili vyúčtování záloh na služby za rok 2019 ve výši 6 664 Kč, přičemž tato částka byla splatná do 31. 7. 2020 a dále nezaplatili vyúčtování záloh na služby za rok 2020 ve výši 19 243 Kč, které bylo splatné 31. 7. 2021 Celkem proto dluh žalovaných činí 60 322 Kč. Žalobce dále uvedl, že žalované vyzval výzvou ze dne 30. 11. 2020 k zaplacení tehdy aktuálního dluh ve výši 40 795 Kč, žalovaní však na dluh ničeho neuhradili.

2. Žalovaní považovali žalobu za nedůvodnou, neboť se podle nich skutečnosti uvedené v žalobě nezakládají na pravdě. Žalovaní se rozhodli odpojit svoji domácnost od dodávky teplé vody a tepla, což schválily příslušné správní orgány města Beroun. Žalobce byl o této skutečnosti vyrozuměn a žalovaní z tohoto důvodu nehradí od května 2019 za odběr tepla a teplé vody ničeho. Žalovaní dále uvedli, že platí poplatky spojené se správou domu a příspěvek do fondu. Žalovaní nesouhlasili s výpočtem zálohových úhrad za rok 2019 a 2020 na topení a vodu, a nesouhlasili ani s částkou 4 770 Kč měsíčně jako zálohou na jednotku žalovaných, která je podle nich pouze nepodloženým odhadem. Žalovaní potvrdili, že obdrželi výzvu k zaplacení, nicméně odmítli hradit náklady právního zastoupení žalobce s ohledem na to, že žalobce opakovaně vyrozuměli o jejich negativním stanovisku. Žalovaní také nesouhlasili s placením nákladů na teplo, svícení, studenou a teplou vodu ve společných prostorách, protože tyto prostory neužívají. Tato spotřeba by podle nich měla být hrazena výlučně osobami, které prostory využívají. Druhá žalovaná uvedla, že se byt žalovaných nachází ve zvýšeném přízemí, a není vytápěn prostory pod ním. Z tohoto důvodu nejsou v pořádku ani účetní závěrky. Soud by měl zohlednit i to, že ve společných prostorách nejsou topná tělesa. Celkový stav domu je špatný, což ostatní sousedé neřeší. Druhá žalovaná měla rovněž za to, že by soud měl zohlednit, že se vlastníci bytů dohodli, že z prostředků společenství opraví střechu, nicméně další problémy v domě si mají hradit ostatní vlastníci sami.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je právnickou osobou vykonávající správu domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] (viz rovněž výpis z rejstříku Společenství vlastníků jednotek – žalobce). Žalovaní vlastní v domě [adresa] ve společném jmění manželů jednotku [číslo] se způsobem využití byt (viz rovněž informace o jednotce [číslo]). Podlahová plocha bytu žalovaných činí 71 m2. Žalovaní uhradili za dobu od ledna 2021 do ledna 2022 za každý měsíc vždy pouze částku 2 115 Kč, a tato částka představovala platby na zálohy na opravy ve výši 1 420 Kč měsíčně, pojistné ve výši 91 Kč měsíčně, zálohu na elektrickou energii ve výši 25 Kč měsíčně, zálohu na studenou vodu ve výši 412 Kč měsíčně a příspěvek na správu ve výši 167 Kč měsíčně. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z informace o jednotce [číslo] soud dále zjistil, že spoluvlastnický podíl žalovaných na společných částech domu činí 71/518.

5. Z prohlášení vlastníka ze dne 9. 12. 2003 (dále také„ Prohlášení“) má soud za prokázané, že v předmětném domě [adresa] a [adresa] v k.ú. [obec] bylo vymezeno celkem 8 jednotek. Celková podlahová plocha všech jednotek v domě s příslušenstvím činí 594,6 m2 včetně sklepních kójí o výměře celkem 77,6 m2. Vzhledem k tomu, že se podlahová plocha sklepních kójí nezapočítává do podlahové plochy pro určení spoluvlastnického podílu na společných částech domu, činí započitatelná podlahová plocha domu 517 m2. K bytové jednotce žalovaných patří také spoluvlastnický podíl o velikosti 71/518. Podle písm. F, bod 1 tohoto Prohlášení jsou vlastníci jednotek povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Podle písm. F, bod 5 Prohlášení je vlastník povinen platit měsíčně na účet správce zálohy na úhradu nákladů spojených se správou domu a na úhrady za plnění poskytovaná s užíváním jednotky. Podle písm. F, bod 6 Prohlášení stanoví výši záloh a termíny jejich splatnosti společenství vlastníků po projednání se správcem, a to v závislosti na předpokládaných nákladech v příslušném zúčtovacím období. V bodě 8 jsou vymezeny jednotlivé náklady na správu domu, které představují zejména a) náklady na údržbu a opravy společných částí domu, případně pozemku příslušejícího domu, b) daň z nemovitostí, c) pojištění domu, d) mzdové náklady, e) náklady na úhradu energií na společných částech domu, f) odvoz odpadků, g) spotřeba studené vody v jednotkách, včetně stočného, h) spotřebu tepla a teplé vody v jednotkách, i) ostatní náklady vztahující se přímo k domu a j) revize elektro, plynu, komínu a hasebního zařízení. Vlastníci přispívají na tyto náklady buď v poměru podle spoluvlastnických podílů na společných částech domu (ad písm. a) až e)) nebo podle platné vyhlášky/obecných předpisů (ad písm. f) a h)), či podle naměřených hodnot na bytových vodoměrech, není-li spotřeba vody v bytech měřena podle platných předpisů (ad písm. g)), anebo v poměru podle spoluvlastnických podílů na společných částech domu, nerozhodne-li společenství vlastníků jinak (ad písm. i) a j)). Podle písm. F, bod 9 Prohlášení jsou vlastníci povinni hradit správci stanovenou částku za výkon správy domu. Podrobnosti měly být řešeny smlouvou o správě domu, kterou byl povinen uzavřít každý vlastník, případně žalobce s určeným správcem.

6. Z notářského zápisu sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka] sepsaného jménem Mgr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec], dne 13. 3. 2017, její trvalou zástupkyní Mgr. [jméno] [příjmení], kterým byl osvědčen obsah rozhodnutí shromáždění konaného 31. 1. 2017, vyplývá, že žalobce přijal Stanovy předmětného domu. Podle čl. 7 odst. 1 Stanov schvaluje rozpočet na kalendářní rok shromáždění vlastníků nejpozději do konce 4. měsíce kalendářního roku, na který se rozpočet schvaluje. Podle čl. 7 odst. 2 rozpočet zahrnuje dvě části, a to jednak hospodaření s dlouhodobou zálohou na opravy a technické zhodnocení společných částí domu a dále náklady nehrazené z dlouhodobých záloh, a to mimo jiné příspěvky členů společenství na správu domu a pozemku vyjma částí příspěvků určených do dlouhodobé zálohy. Podle čl. 8 odst. 1 platí členové příspěvky pro účely financování nákladů na správu domu a pozemku formou měsíčních záloh, a to v případě nákladů vlastní správní činnosti společenství: stejnou částkou za jednotku a dále v případě ostatních náklady: ve výši odpovídající podílu podlahové plochy jednotky na celkové podlahové ploše všech jednotek v domě, nedohodnou-li se vlastníci jinak. Podle článku 8, bod 2 se z celkového příspěvku na správu domu a pozemku vytváří dlouhodobá záloha. Pravidla pro tvorbu příspěvku, jeho výši a použití schvaluje shromáždění vlastníků. Výši měsíčního příspěvku do dlouhodobé zálohy navrhuje statutární orgán. Podle čl. 8 odst. 4 platí, že pokud není pro daný kalendářní rok společenstvím vlastníků rozhodnuto jinak, platí výše příspěvku na správu domu na pozemku platná v období předcházejícího kalendářního roku. Podle čl. 8 bod 5 společenství vlastníků zajišťuje zejména dodávku tepla, dodávku vody, odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu a další služby, o jejichž poskytování rozhodne shromáždění vlastníků. Podle čl. 8 odst. 6 na náklady na služby jsou členové společenství povinni platit měsíčně zálohy splatné společně s příspěvkem na správu domu a pozemku vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce. Podle článku 8 bod 7 Stanov se náklady na služby rozúčtují na vlastníky jednotek v případě za a) dodávky vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech, za c) provoz výtahů, osvětlení společných prostor v domě, a jejich úklid, popřípadě další sjednané služby podle podlahových ploch jednotek na celkové podlahové ploše všech jednotek a za d) dodávky tepla podle právního předpisu, kterým se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii pro vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody. Podle čl. 9 od 1 jsou orgány společenství jednak shromáždění a výbor společenství. Podle čl. 10 Stanov je nejvyšším orgánem společenství shromáždění, které tvoří všichni členové společenství. Z čl. 10 bod 8 Stanov vyplývá, že společenství rozhoduje o způsobu rozúčtování nákladů na služby s výjimkou nákladů na dodávku tepla. Podle čl. 11 písm. e) shromáždění schvaluje druhy služeb a výši záloh na jejich úhradu, jakož i způsob rozúčtování nákladů na služby na vlastníky jednotek.

7. Podle zápisu ze schůze společenství ze dne 30. 1. 2017 byla projednávána otázka společného užívání nebytových prostor s tím, že někteří spoluvlastníci užívají společné nebytové prostory výhradně pro svoji osobní potřebu bez souhlasu ostatních.

8. Ze zápisu ze schůze Společenství vlastníků ze dne 25. 5. 2017 spolu s prezenční listinou je zřejmé, že společenství vlastníků schválilo navýšení fondu oprav od 1. 7. 2017. Následně shromáždění žalobce schválilo navýšení plateb do fondu oprav od 1. 10. 2017, a to na částku ve výši 20 Kč za m2, jak je zřejmé ze zápisu Společenství vlastníků jednotek ze dne 13. 10. 2017 a prezenční listiny.

9. Podle protokolu ze dne 23. 10. 2018 žalovaní odpojili svoji bytovou jednotku od topné soustavy předmětného bytového domu na základě dohody s teplárnou. V protokolu je konstatováno, že tato skutečnost nemá vliv na topný systém domu.

10. Z dopisu ze dne 23. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaní žádali žalobce o zaslání výpočtového listu. Vyzvali jej rovněž k doložení a vyúčtování nákladů za služby spojené s užíváním jejich bytu. Žalovaní odmítli hradit služby, které nečerpali.

11. Žalobce vyzval žalované k zaplacení částky 48 151,80 Kč jako nezaplacených příspěvků spojených se správou domu a do fondu oprav, jakož i k úhradě nedoplatků služeb (viz předžalobní upomínka z 30. 11. 2020 spolu s doručenkou).

12. Žalovaní dopisem z 28. 1. 2021 informovali žalobce, že od května 2019 neplatí za dodávku teplé vody a tepla, neboť s ohledem na nevyhovující hygienické podmínky v jejich bytě přešli na lokální topení. Dále informovali žalobce, že neplatí ani odvody za užívaní společných prostor v domě, protože do nich nemají přístup. Z dopisu dále vyplývá, že žalovaní neobdrželi pravidelné vyúčtování faktické spotřeby jednotlivých energií.

13. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 10. 5. 2021 potvrzuje, že žalovaní odpojili svůj byt od topné soustavy předmětného bytového domu a odmítají se proto podílet na nákladech bytového domu. Krajský úřad svým rozhodnutím zrušil rozhodnutí Městského úřadu v Berouně ze dne 4. 2. 2021, kterým bylo žalovaným nařízeno odstraněné nepovolené stavby – změny zdroje vytápění v jejich bytě a vybudování nových rozvodů a řízení zastavil s odůvodněním, že věc je třeba řešit správní žalobou u příslušného soudu.

14. Podle vyúčtování salda prostoru [číslo] za období leden 2021 až leden 2022 žalovaní v uvedeném období hradili měsíčně vždy částku 2 115 Kč a dne 30. 4. 2021 uhradili 31 860 Kč, tedy zaplatili žalobci celkem 59 355 Kč. Po vyúčtování záloh„ B“ a„ G“ jim měl vzniknout celkový nedoplatek 60 422 Kč.

15. Z vyúčtování zálohové úhrady za rok 2019 za byt žalovaných ze 4. 5. 2020, resp. z vyúčtování této úhrady z téhož dne a předloženého žalobcem až v průběhu řízení a založeného na č.l. 111 spisu, soud zjistil, že celkový počet pojistného činil 517 m2, celkový náklad na pojistné 7 398 Kč a s ohledem na podlahovou plochu bytu žalovaných 71 m2, byla v tabulce uvedena průměrná cena 15,35 Kč a náklad připadající na žalované měl činit 1 090,13 Kč. Pokud jde o příspěvek na správu, pak ve vyúčtování je uveden celkový počet MJ 16 032, celkový náklad 17 056, počet 2004 MJ na prostor, průměrná cena 1,06 Kč a tedy náklad 2 132 Kč. V případě spotřeby elektrické energie činil celkový počet MJ 196, celkový náklad 5 505,48 Kč, počet 24 osob, průměrná cena 24,34 Kč a náklad na byt žalovaných 674,14 Kč. Ohledně studené vody je ve vyúčtování při celkovém počtu MJ 262, celkovém nákladu 25 760,03 Kč a počtu MJ na prostor 33,6 uvedena průměrná cena 98,32 Kč, a celkový náklad pak 2 396,28 Kč. Vyúčtování neobsahuje náklady na teplo spotřebované na ohřev vody v procentech. Pokud jde o RTN, podle vyúčtování činí celkový počet MJ 40, celkový náklad 3 236,22 Kč, počet MJ na prostor je 6 a proto při průměrné ceně 80,91 Kč má náklad činit 485,43 Kč Celkem pak podle vyúčtování činily celkové náklady na plnění poskytovaná s užíváním bytu žalovaných 26 674 Kč. Na ostatních poplatcích, které podle žalobce představují dlouhodobou zálohu, resp. platbu do fondu oprav, měli žalovaní zaplatit 17 040 Kč, což podle vyúčtování učinili. Podle„ původního“ vyúčtování žalovaní zaplatili na zálohách 40 200 Kč, a celkem tak uhradili 57 240 Kč, a nevznikl jim žádný dluh, resp. jim vznikl přeplatek 13 526 Kč. Po odpočtu měsíčních plateb 20 190 Kč, ohledně nichž není zřejmé, jak žalobce k této částce dospěl, pak má celkový nedoplatek žalovaných činit 6 664 Kč. Pokud by soud vycházel z„ nové“ tabulky na č.l. 111, pak žalobci zaplatili na zálohách pouze 18 960 Kč, na ostatních poplatcích 17 040 Kč, tedy celkem 36 000 Kč. Žalovaným tak měl vzniknout dluh 6 664 Kč.

16. Z vyúčtování zálohové úhrady za rok 2020 za byt žalovaných z 26. 4. 2021 soud zjistil, že podle vyúčtování činil celkový počet MJ pojistného 517 m2, celkový náklad na pojistné 7 398 Kč a s ohledem na podlahovou plochu bytu žalovaných 71 m2, byla v tabulce uvedena průměrná cena 15,35 Kč a náklad připadající na žalované měl činit 1 090,13 Kč. Pokud jde o příspěvek na správu, pak ve vyúčtování je uveden celkový počet MJ 16 032, celkový náklad 17 056, počet 2004 MJ na prostor, průměrná cena 1,06 Kč a tedy náklad 2 132 Kč. V případě elektřiny činil celkový počet MJ 192, celkový náklad 6 937,28, počet MJ 24 osob, průměrná cena 39,04 Kč a náklad na byt žalovaných činí 867,16 Kč. Ohledně studené vody je ve vyúčtování při celkovém počtu MJ 566, celkovém nákladu 54 791,52 Kč a počtu MJ na prostor 32,90 činí průměrná cena 96,80 Kč a celkový náklad 4 385,99 Kč. Vyúčtování neobsahuje náklady na teplo spotřebované na ohřev vody v procentech. Pokud jde o RTN, podle vyúčtování činí celkový počet MJ 40, celkový náklad 3 339,60 Kč, počet MJ na prostor. Celkem pak podle vyúčtování činily celkové náklady na byt žalovaných 27 583 Kč. Na ostatních poplatcích, které podle žalobce představují dlouhodobou zálohu, resp. platbu do fondu oprav, měli žalovaní zaplatit 17 040 Kč. Žalovaní zaplatili celkem 25 380 Kč, a vznikl jim dluh 31 860 Kč. Celkový nedoplatek žalovaných tak má činit 19 243 Kč.

17. Z vyúčtování za elektřinu [číslo] [číslo] [číslo] vždy za období od 15. 1. 2019 do 14. 1. 2020 vyplývá, že celkové náklady na spotřebu elektrické energie činily 5 569,44 Kč. Po odpočtu spotřeby za dobu 1. 1. 2020 – 14.1.2020 dle vyúčtování [číslo] ve výši 79,90 Kč, dle vyúčtování [číslo] ve výši 132,27 Kč a vyúčtování [číslo] ve výši 69,09 Kč vždy včetně DPH a s připočtením spotřeby za dobu od 1. 1. 2019 do 14. 1. 2019 dle periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] ve výši 61,69 Kč, dle periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] ve výši 102,43 Kč a dle periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] ve výši 52,60 Kč vždy včetně DPH, pak celkové náklady za uvedené období činily celkem částku 5 504,90 Kč.

18. Podle vyúčtování za elektřinu [číslo] [číslo] [číslo] vždy za období od 15. 1. 2020 do 20. 1. 2021 činily celkové náklady na spotřebu elektrické energie 7 037,69 Kč. Po odpočtu spotřeby za dobu 1. 1. 2021 – 14.1.2021 dle vyúčtování [číslo] ve výši 116,22 Kč, dle vyúčtování [číslo] ve výši 165,89 Kč a vyúčtování [číslo] ve výši 99,55 Kč vždy včetně DPH a s připočtením spotřeby za dobu od 1. 1. 2020 do 14. 1. 2020 dle vyúčtování [číslo] ve výši 79,90 Kč, dle vyúčtování [číslo] ve výši 132,27 Kč a vyúčtování [číslo] ve výši 69,09 Kč vždy včetně DPH, pak celkové náklady za uvedené období činily celkem částku 6 937,28 Kč.

19. Podle faktury [číslo] za rok 2019 činila celková spotřeba ohřevu pro TUV 52 043,48 Kč, tedy 59 850,01 Kč včetně DPH. Dále z faktury vyplývá celková spotřeba tepla pro ÚT 184 GJ a tepla pro TV 92 GJ s tím, že spotřeba vytápění s připočtením elektřiny OPS činila celkem 107 972,98 Kč, tedy 124 168,93 Kč včetně DPH.

20. Podle faktury [číslo] za rok 2020 činila celková spotřeba ohřevu pro TUV 47 927,70 Kč, tedy 55 116,86 Kč včetně DPH. Dále z faktury vyplývá celková spotřeba tepla pro ÚT 197 GJ a tepla pro TV 90 GJ s tím, že spotřeba vytápění s připočtením elektřiny OPS činila částku 108 795,54 Kč, tedy 125 114,87 Kč včetně DPH.

21. Z individuálního rozúčtování za rok 2019 a 2020 je zřejmé, že žalobce počítal při rozúčtování nákladů na otop v základní složce s celkovou podlahovou plochou domu 517 m2.

22. Podle přehledu pojistného za období od 13. 9. 2019 do 12. 9. 2020 činilo roční pojistné předmětného domu 7 938 Kč.

23. Podle faktury č. [rok] činilo za dobu od 5. 1. 2019 do 30. 12. 2019 vodné při 428 m3 20 102,50 Kč bez DPH a dle faktury [číslo] za 31. 12. 2019 vodné při 2 m3 94,60 Kč bez DPH, tedy celkem 23 226,67 Kč včetně DPH. Podle faktury č. [rok] činilo za dobu od 5. 1. 2019 do 30. 12. 2019 stočné při 428 m3 16 235 Kč bez DPH, a dle faktury [číslo] za 31. 12. 2019 stočné při 2 m3 76,40 Kč bez DPH, tedy celkem 18 758,11 Kč včetně DPH.

24. Podle faktury [číslo] činilo za období od 31. 12. 2019 do 31. 12. 2020 vodné při 840 m3 42 601,75 Kč bez DPH, tj. 45 394,36 Kč včetně DPH a stočné při 840 m3 34 562,45 Kč bez DPH, tj. 36 671,89 Kč včetně DPH 25. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, zejména účastnickou výpovědí žalovaných, protokolem z místního šetření z června 2018, účetní evidencí žalobce a spisovým materiálem Stavebního úřadu města Beroun, neboť tyto důkazy považoval za nadbytečné s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů. Soud rovněž zamítl pro nadbytečnost návrh na provedení důkazu dopisem žalobce z 27. 5. 2022 spolu s měsíčním předpisem příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku, platným od 1. 6. 2022 a platným od 1. 9. 2022, neboť se tyto důkazy týkají jiného než žalovaného období.

26. Na základě shora uvedených listin soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaní mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku [číslo] v domě, v němž žalobce vykonává správu společných částí domu. Žalobce požadoval po žalovaných příspěvek na náklady spojené se správou domu a pozemku ve výši 4 770 Kč za každý měsíc za dobu od ledna 2021 do ledna 2022 včetně a dále nedoplatek ve výši 6 664 Kč dle vyúčtování zálohových úhrad za plnění poskytovaná s užíváním jednotky žalovaných ze dne 4. 5. 2020 za rok 2019 a ve výši 19 243 Kč dle vyúčtování zálohových úhrad za plnění poskytovaná s užíváním uvedené jednotky ze dne 26. 4. 2021 za rok 2019. Žalobce vyzval žalované k zaplacení před podáním žaloby.

27. Při právním posouzení soud vycházel z ust. § 1176 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž platí, že vznikem vlastnického práva k jednotce vzniká vlastníku jednotky povinnost řídit se pravidly pro správu domu a pro užívání společných částí, pokud byl s těmito pravidly seznámen nebo pokud je měl a mohl znát, jakož i zajistit jejich dodržování osobami, jimž umožnil přístup do domu nebo bytu.

28. Podle § 1180 odst. 1 o.z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. podle odstavce 2 téhož ustanovení příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.

29. Podle § 1181 odst. 1 o.z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

30. Podle § 1185 odst. 2 o.z. spoluvlastníci jednotky zmocní společného zástupce, který bude vykonávat jejich práva vůči osobě odpovědné za správu domu. To platí i v případě manželů, kteří mají jednotku ve společném jmění.

31. Podle § 1190, 1. věta o.z. je osobou odpovědnou za správu domu a pozemku společenství vlastníků. Podle § 1194 odst. 1, 1. věta o.z. je společenství vlastníků právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení členství ve společenství vlastníků je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky. Za dluhy společenství vlastníků ručí jeho člen v poměru podle velikosti svého podílu na společných částech.

32. Podle § 1205 odst. 1, 1. a 2. věta o.z. platí, že nejvyšší orgán společenství vlastníků je shromáždění. Statutární orgán je výbor, ledaže stanovy určí, že je statutárním orgánem předseda společenství vlastníků. Podle § 1206 o.z. shromáždění tvoří všichni vlastníci jednotek. Každý z nich má počet hlasů odpovídající velikosti jeho podílu na společných částech; je-li však vlastníkem jednotky společenství vlastníků, k jeho hlasu se nepřihlíží. Podle § 1208, písm. i) o.z. do působnosti shromáždění patří rozhodování v dalších záležitostech určených stanovami nebo v záležitostech, které si shromáždění k rozhodnutí vyhradí.

33. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“), má poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

34. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období.

35. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. náklady na vytápění v případě, že není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, a náklady na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu podle jiného právního předpisu se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek. Pokud k dohodě nedojde, rozúčtují se náklady na vytápění a společnou přípravu teplé vody podle jiného právního předpisu upravujícího podrobnosti pro rozúčtování nákladů na dodávku tepla a společnou přípravu teplé vody v domě. Změna způsobu rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům je možná vždy až po skončení zúčtovacího období. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pokud je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu, rozdělí se náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. Podle odstavce 4 téhož ustanovení náklady na společnou přípravu teplé vody pro zúčtovací jednotku za zúčtovací období tvořené náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev vody a náklady na spotřebovanou vodu se rozdělí na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka se rozdělí mezi příjemce služeb poměrně podle náměrů vodoměrů na teplou vodu instalovaných u příjemců služeb. Neumožní-li příjemce služeb instalaci vodoměrů na teplou vodu nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je neoprávněně ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto příjemce služeb spotřební složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 podlahové plochy zúčtovací jednotky.

36. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odstavce 2 téhož ustanovení musí poskytovatel služeb ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle odstavce 3 téhož ustanovení finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

37. Pravidla měření množství teplé vody a množství tepelné energie pro přípravu teplé vody v zúčtovací jednotce jsou upravena ve vyhlášce č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie (dále jen„ vyhláška“).

38. Podle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům platí, že není-li možné v zúčtovací jednotce s vlastním zdrojem tepla nebo s vlastní předávací stanicí určit odděleně náklady na teplo na vytápění a náklady na teplo spotřebované na poskytování teplé vody, stanoví se tyto náklady podle množství spotřebovaného tepla pro přípravu teplé vody v zúčtovací jednotce zjištěného podle množství paliva na její přípravu, zejména podle spotřeby mimo otopné období, případně, není-li to možné, použitím vzájemného podílu spotřeby tepla na přípravu teplé vody ve výši 40 % a na vytápění ve výši 60 %. Podle odstavce 2 téhož ustanovení na byty a nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu vytápění rozúčtovává poskytovatel služeb základní složku nákladů na vytápění podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce; započitatelná podlahová plocha bytu nebo nebytového prostoru se přepočte na nepřímo vytápěnou započitatelnou podlahovou plochu podle přílohy č. 1 části A bodu 2 k této vyhlášce. Na byty a nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu teplé vody rozúčtovává poskytovatel služeb základní složku nákladů podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce.

39. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaní mají jako vlastníci výše uvedené bytové jednotky povinnost řídit se pravidly pro správu domu a pro užívání společných částí ve smyslu § 1176 o.z., které určuje žalobce jako společenství vlastníků jednotek, neboť mimo jiné zajišťuje správu společných částí domu dle § 1190 o.z. Přestože žalobce v žalobě uvedl, že předepsané zálohy za žalované období od ledna 2021 do ledna 2022 činily vždy 4 770 Kč měsíčně, nedoplnil i přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. svá tvrzení a neoznačil důkazy, že a na základě jaké skutečnosti činily tyto předepsané zálohy na jednotku za rok 2021 a 2022 vždy částku 4 770 Kč měsíčně, resp. nedoložil, kdo stanovil výši záloh právě ve výši 4 770 Kč. Podle písm. F, bod 6 Prohlášení stanoví výši záloh a termíny jejich splatnosti společenství vlastníků po jejich projednání se správcem. Z článku 8, bod 2 Stanov a článku 11 písm. e) Stanov vyplývá, že právo stanovit výši příspěvku na správu domu a pozemku, jakož i určit druhy poskytovaných služeb a vyměřit výši (měsíčních) záloh je Stanovami svěřeno shromáždění vlastníků žalobce. Z provedených důkazů však nevyplývá, že by shromáždění vlastníků žalobce takovéto rozhodnutí přijalo. Zápis Společenství vlastníků jednotek ze dne 13. 10. 2017 pouze prokazuje, že shromáždění žalobce schválilo dne 13. 10. 2017 navýšení plateb do fondu oprav na částku ve výši 20 Kč za m2. S ohledem na podlahovou plochu bytu žalovaných 71 m2 (dle Prohlášení vlastníka) proto měli žalovaní platit měsíčně 20 Kč x 71 m2, tedy částku 1 420 Kč. Protože mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaní hradili žalobci měsíčně 2 115 Kč, nejsou v tomto směru v prodlení a žaloba není v této části důvodná.

40. V případě, že by shromáždění vlastníků žalobce skutečně rozhodlo o výši záloh ve výši 4 770 Kč měsíčně, byli by žalovaní povinni pravidelně měsíčně přispívat touto částkou na správu domu a pozemku a hradit zálohy na plnění spojená s užíváním bytu ve smyslu § 1180 odst. 1 o.z.. Žalovaní by byli povinni hradit žalobci i zálohy na vytápění, jakož i RTN (rozúčtování topných náklad) bez ohledu na to, že odpojili svoji bytovou jednotku od topné soustavy předmětného bytového domu, jak je zřejmé z protokolu ze dne 23. 10. 2018 a Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 10. 5. 2021. Pokud shromáždění žalobce nerozhodlo jinak, nemohou se žalovaní této povinnosti zprostit, neboť s vlastnictvím jsou spojena nejen práva, ale i povinnosti. V tomto směru proto není důvodná námitka žalovaných, že nemusí žalobci ničeho hradit. Jak vyplývá z ust. § 5 vyhlášky č. 269/2015 Sb., i v případě, že je bytová jednotka odpojena od vnitřního rozvodu vytápění domu, trvá povinnost vlastníků přispívat na tyto náklady. I ti vlastníci, kteří společné teplo pro svoji jednotku nevyužívají, mají prospěch z toho, že jsou vytápěny společné prostory domu a dům je tím udržován. Ostatními zdroji vytápění je pak nepřímo vytápěna i bytová jednotka žalovaných. Proto je namístě, aby i žalovaní na tyto náklady přispívali. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 2058/2018„ Vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek.“. Nejvyšší soud dále v usnesení sp.zn. 26 Cdo 1653/2020 konstatoval, že„ …ke stavebním úpravám, jimiž by vlastník jednotky (přímo) zasahoval do vlastnického práva vlastníků ostatních jednotek (a minori ad maius) – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 1. srpna 2014, sp. zn. 26 Cdo 886/2013 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením z 25. listopadu 2014, sp. zn. IV. ÚS 3230/14) – náleží mimo jiných i takové úpravy jednotky, které mění cenu služeb placenou ostatními vlastníky jednotek. V této souvislosti nelze ztratit ze zřetele, že vytápění jednotek v budově tvoří vzájemně provázaný systém, a proto změna ve vytápění, byť jen jediné jednotky, má vliv na vytápění domu jako celku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 9. srpna 2006, sp. zn. 3 As 26/2005). Odpojením kterékoli jednotky od stávajícího systému ústředního vytápění celého domu tak nepochybně vzrůstají náklady na vytápění pro ostatní vlastníky jednotek.“ Z uvedeného vyplývá, že pokud se všichni vlastníci jednotek nedohodli jinak, je na žalovaných, aby přispívali i na tyto náklady.

41. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na úhradu nedoplatků dle vyúčtování zálohových úhrad ze dne 4. 5. 2020 za rok 2019 ve výši 6 664 Kč a ze dne 26. 4. 2021 za rok 2020 ve výši 19 243 Kč, a dospěl k závěru, že ani jedno z vyúčtování není dosud splatné. Jak vyplývá z Prohlášení vlastníka, v předmětném domě [adresa] bylo v předmětném domě vymezeno celkem 8 jednotek, jejichž celková podlahová plocha s příslušenstvím činí 594,6 m2 včetně sklepních kójí. Podle Prohlášení se podlahová plocha sklepních kójí nezapočítává do podlahové plochy pro určení spoluvlastnického podílu na společných částech domu, a tedy započitatelná podlahová plocha domu činí 517 m2. Z prohlášení však současně vyplývá, že spoluvlastnický podíl žalovaných činí 71/518, přičemž není zřejmé, z jakého důvodu není tento podíl 71/517, s ohledem na započitatelnou podlahovou plochu domu, případně 71/594. Podle písm. F, bodu 8 prohlášení pak vlastníci jednotek v domě přispívají na náklady na správu domu a pozemku v poměru podle spoluvlastnických podílů na společných částech domu. Z uvedeného vyplývá, že žalovaní měli přispívat na správu domu a pozemku v poměru 71: 518, a nikoliv 71: 517, jak je uvedeno ve vyúčtování. Pokud tato skutečnost vyplývá ze smlouvy o správě domu ve smyslu ust. písm. F, bod 9 Prohlášení pak tato nebyla navržena k důkazu.

42. Nicméně ohledně pravidel pro rozúčtování mají podle § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. přednost Stanovy žalobce. Podle jejich čl. 8 odst. 1 platí členové příspěvky pro účely financování nákladů na správu domu a pozemku formou měsíčních záloh, a to v případě nákladů vlastní správní činnosti společenství stejnou částkou za jednotku. V případě příspěvku na správu by proto celková částka 17 056 Kč za rok 2019 i 2020 měla být rozdělena na osm jednotek. Přestože není zřejmé, jak žalobce ve vyúčtování dospěl k celkovému počtu MJ 16 032 a počtu MJ na prostor 2004, odpovídá tento výpočet počtu 8 jednotek ku 1 bytové jednotce žalovaných (16 032 / 2004 = 8). Nicméně z provedených důkazů nevyplývá, zda shromáždění žalobce rozhodlo o příspěvku na správu a jeho výši, resp. že tato činí ročně právě celkem 17 056 Kč.

43. V případě ostatních nákladů má pak podle čl. 8 odst. 1 Stanov jejich výše odpovídat podílu podlahové plochy jednotky žalovaných, tj . 71 m2 na celkové (a nikoliv započitatelné) podlahové ploše všech jednotek v domě, tj . 594,6 m2. Článek 8 bod 7 Stanov pak jednolitvé služby a jejich rozúčtování upřesňuje.

44. Pokud jde o osvětlení společných prostor v domě a další sjednané služby, ty měly být rozúčtovány podle podlahových ploch jednotek v poměru k celkové podlahové ploše všech jednotek, tedy k částce 594,6 m2. Nicméně i v případě, že by celková podlahová plocha jednotek činila 517 m2, pak při přepočtu celkových nákladů na pojistné 7 398 Kč a podlahové plochy bytu žalovaných 71 m2, činí průměrná cena správně 14,28 Kč, a nikoliv 15,35 Kč, jak je uvedeno ve vyúčtování. Z tohoto důvodu náklad pojistného připadající na žalované měl činit správně 1 014,01 Kč, namísto částky 1 090,13 Kč, která je uvedena v obou vyúčtováních.

45. V případě elektrické energie je v obou vyúčtováních počítáno s počtem MJ 24 os na prostor, tj. zřejmě 2 osoby x 12 měsíců. Podle článku čl. 8 odst. 1 Stanov však mají být tyto náklady rozúčtovány podle podílu podlahové plochy jednotky žalovaných vzhledem k celkové podlahové ploše všech jednotek v domě. Z tohoto důvodu neodpovídá ve vyúčtování za rok 2019 celkový počet MJ 196 a za rok 2020 pak 192 celkové podlahové ploše všech jednotek v domě. Nicméně i v případě, že by soud dospěl k závěru, že tento celkový počet MJ je správný, pak při celkovém počtu MJ 196, celkovém nákladu 5 505,48 Kč a 24 osobách činí průměrná cena správně 28,09 Kč namísto 24,34 Kč, přestože celkový výpočet je pak správný 674,14 Kč. Nad to dle vyúčtování za elektřinu za rok 2019 (viz bod 17. odůvodnění rozsudku) činily celkové náklady za elektřinu 5 504,90 Kč, namísto 5 505,48 Kč. Proto ani v této části nejsou vyúčtování správná a tedy splatná.

46. Článek 8 bod 7 Stanov dále upřesňuje, že náklady na dodávky vody a odvádění odpadních vod se rozúčtovávají podle naměřených hodnot na podružných vodoměrech. Z faktur č. [rok] a [číslo] však nevyplývá, že celkový náklad na studenou vodu činil 25 760,03 Kč (za rok 2019) a 54 791, 521 Kč (za rok 2020), jak vyplývá z vyúčtování. Proto ani v této části nejsou vyúčtování správná.

47. Pokud jde o dodávky tepla, podle článku 8 bod 7 Stanov mají být tyto náklady rozúčtovány podle právního předpisu, kterým se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii pro vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody, tj. podle ust. zákon č. 67/2013 Sb. S ohledem na to, že nedošlo k ujednání žalobce se všemi vlastníky jednotek v domě, rozúčtují se náklady na vytápění a společnou přípravu teplé vody dle § 6 tohoto zákona, tedy podle jiného právního předpisu upravujícího podrobnosti pro rozúčtování nákladů na dodávku tepla a společnou přípravu teplé vody v domě, kterým je vyhláška č. 269/2015 Sb. Protože jednotka žalovaných má vlastní zdroj tepla a byla odpojena od vnitřního rozvodu vytápění a vnitřního rozvodu teplé vody, je třeba tyto náklady stanovit ve smyslu § 5 této vyhlášky podle množství spotřebovaného tepla pro přípravu teplé vody v jednotce žalovaných zjištěného podle množství paliva na její přípravu, zejména podle spotřeby mimo otopné období, případně, není-li to možné, použitím vzájemného podílu spotřeby tepla na přípravu teplé vody ve výši 40 % a na vytápění ve výši 60 % Náklady na vytápění je pak třeba rozdělit na základní a spotřební složku, jak žalobce učinil v obou vyúčtováních, nicméně tak měl učinit i v případě nákladů na teplou vodu. Tyto složky nákladů však ve vyúčtování uvedeny nejsou. Základní složka nákladů na ohřev teplé vody pak měla být rozúčtována podle poměru velikosti podlahové plochy bytu žalovaných 71 m2 k celkové podlahové ploše bytů v domě, tj. k 594,6 m2, což však rovněž ve vyúčtováních učiněno nebylo. Pokud pak jde o náklady na RTN (rozúčtování topných nákladů), pak na rozdíl od nákladů za rok 2019 je ve vyúčtování za rok 2020 uvedena nesprávná výše celkové spotřeby ohřevu pro TUV 52 720,45 Kč, a to namísto částky 55 116,86 Kč včetně DPH dle faktury [číslo] celková spotřeba tepla pro ÚT a vytápění ve výši 119 675,12 Kč namísto 125 114,87 Kč včetně DPH.

48. Ze všech výše uvedených důvodu je zřejmé, že ani vyúčtování za rok 2019 ve výši 6 664 Kč ani vyúčtování za rok 2020 ve výši 19 243 Kč nebylo učiněno správně, a jejich splatnost dosud nenastala, protože nesplňuje náležitosti uvedené v ust. § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že ve vyúčtováních není uvedena skutečná výše některých nákladů, jak výše uvedeno a vyúčtování není zřejmé a kontrolovatelné z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování, když je v něm uváděn nesprávný počet MJ, a i některé výpočty byly provedeny chybně (např. pojistné), byla žaloba v této části podána předčasně a žalovaní prozatím nejsou povinnosti platit dosud nesplatné nedoplatky vyúčtování ve smyslu § 1180 odst. 1 o.z.

49. Soud ohledně svých závěrů odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 743/2021, v němž soud konstatoval, že„ Ohledně vyúčtování služeb se soudní praxe již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce (vlastník) s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 - ústavní stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/09).“.

50. Soud proto ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že je žaloba není důvodná, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno.

51. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. sy ohledem na to, že žalovaní byli v řízení plně úspěšní a mají proto právo na plnou náhradu jejich nákladů. Náklady žalovaných představují jednak paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaní zpočátku nebyli v řízení zastoupena advokátem. Soud proto žalovaným přiznal paušální náhradu za jeden jejich společný úkon (podání odporu) podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky. Dále náklady žalovaných představují odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), za 4 úkony vždy za každého ze žalovaných 2 832 Kč (tj. z hodnoty sporu odměna 3 540 Kč za jeden úkon, přičemž tuto odměnu je třeba snížit podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na částku 2 832 Kč), a to za převzetí a přípravu věci, sepis odůvodnění odporu a 2 x účast na jednání, neboť právní zástupce zastupoval ve věci oba žalované a činil tak společné úkony při jejich zastupování. Dále představují paušální částku jako náhradu hotových výdajů za 2 x 4 úkony právní služby vždy za každého ze žalovaných po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak soud přiznal žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 25 356 Kč. Její zaplacení soud uložil žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalovaných jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

Poučení