10 C 212/2022 - 283

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 950 000 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 na náhradě nákladů řízení částku 401 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 8.2.2022 domáhal po žalované ochrany osobnosti. Uvedl, že 28.1.2022 po upozornění některých členů rodiny, kamarádů a dalších osob objevil na stránce www.[Anonymizováno].cz článek s názvem „[Anonymizováno]“, v němž ve fotogalerii je jako č. 8 fotka žalobce, pod fotogalerií je jako popisem uveden text „[jméno FO]“. Žalobce byl sice vyšetřován, ale žádné podezření se nepotvrdilo, trestní soudy potvrdily jeho plné zproštění. Řešená trestní kauza byla hojně medializovaná, přičemž již jen při zadání jména žalobce do vyhledávače lze zjistit, že byl pravomocně zproštěn všech obvinění. Napadený článek je zcela evidentně lživý a způsobilý velmi vážným způsobem přivodit žalobci újmu. Žalobce proto žalovanou vyzval přípisem ze dne 31.1.2022 k odstranění napadeného článku, dále žádal omluvu a přiměřené zadostiučinění, výzva byla žalované doručena 1.2.2022. Žalovaná reagovala stažením závadných informací z webových portálů, další reakce se žalobce do podání žaloby nedočkal.

2. Žalobce se proto po žalované po částečném zpětvzetí žaloby domáhal zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 980 000 Kč.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznala. Nesporovala, že dne [datum] zveřejnila napadený článek v digitálních médiích – www.[Anonymizováno].cz, www.[Anonymizováno].cz, www.[Anonymizováno].cz a www.[Anonymizováno].cz, není pravdou, že by článek vyšel i v tištěných médiích. Zveřejněna byla i fotografie žalobce a žalobcem zmíněný popisek. K pochybení došlo v důsledku hrubé lidské chyby. Na výzvu žalobce doručenou žalované dne 1.2.2022 žalovaná téhož dne příjmení i fotografii žalobce, ač tato byla uveřejněna v souladu se zákonem, z fotogalerie odstranila, dne 8.2.2022 zaslala žalobci písemnou reakci včetně písemné omluvy a dne 10.1.2022 zaplatila žalobci částku 20 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění a náklady právního zastoupení ve výši 8 228 Kč. Naopak žalobce nevyčkal uplynutí jím stanovené lhůty a již dne 8.2.2022 podal k soudu žalobu. Požadovanou částku zadostiučinění ve zbylé výši 980 000 Kč považuje žalovaná s ohledem na okolnosti případu za nepřiměřenou a neopodstatněnou.

4. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), účastnickým výslechem žalobce a předsedy představenstva žalované [jméno FO] (§ 131 o.s.ř.) a výslechem svědků [jméno FO], [Jméno zainteresované osoby 0/0], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (§ 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Žalobce byl zproštěn obžaloby pro skutek, že s dosud neustanovenými osobami zajistit realizaci fyzické likvidace poškozeného [jméno FO] v nočních hodinách z [datum] v prostoru řeky [Anonymizováno] v katastrálním území obce [adresa], tím způsobem, že byla přivedena k výbuchu trhavina [Anonymizováno], která byla přiložena na několika místech na těle [jméno FO], odpálena pravděpodobně na větší vzdálenost a výbuchem došlo k naprosté devastaci těla poškozeného a tím k jeho usmrcení (prokázáno usnesením Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]).

8. Dne [datum] byl uveřejněn článek „[Anonymizováno]“, v němž ve fotogalerii byl pod fotkou č. 1 uveřejněn text „[jméno FO].“; foto č. 8 byla fotografie žalobce s popiskem „[Jméno zainteresované osoby 0/0].“; článek v plném znění byl přístupný pouze členům [Anonymizováno], všem čtenářům byl přístupný první odstavec článku a počátek fotogalerie, v článku samém není žalobce zmíněn, v diskusi nebyly ke dni podání žaloby žádné příspěvky (prokázáno citovaným článkem).

9. Článek byl uveřejněn pouze v internetové verzi regionálních deníků, nikoli v tištěné (prokázáno čestným prohlášením žalované ze dne 23.3.2022).

10. Článek včetně fotodokumentace byl a je dostupný pouze pro předplatitele, první odstavec a první 4 fotografie, na kterých však není žalobce zobrazen, byly volně přístupné všem, podle analytického nástroje Google Analytics článek zhlédlo maximálně 2 887 uživatelů, fotografii žalobce na osmé pozici fotogalerie zhlédlo maximálně 30 uživatelů (prokázáno čestným prohlášením žalované ze dne 10.1.2023).

11. Dopisem ze dne 31.1.2022 vyzval žalobce žalovanou k okamžitému odstranění napadeného článku, ke zveřejnění reakce žalobce dle § 10 tiskového zákona ve znění přílohy (která nebyla připojena), dále obratem, nejpozději do 10 dnů, očekával blíže nespecifikovanou omluvu a zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč též do 10 dnů od obdržení přípisu a dále náhradu nákladů řízení za 2 úkony v celkové výši 8 228 Kč (prokázáno výzvou ze dne 31.1.2022, doručenkou).

12. Žalovaná v reakci uznala svou chybu, v den doručení výzvy žalobce odstranila právně závadný text z fotogalerie k článku, požádala o zaslání textu reakce, kterou žalobce žádá uveřejnit, žalobci se omluvila a nabídla možnost, že se omluvní přímo dopisem, případně aby byla omluva uveřejněna v dotčených on-line denících; dále uvedla, že je ochotna žalobci zaplatit zadostiučinění ve výši 20 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výš 8 228 Kč, požadovanou částku 1 milión Kč považovala za dané situace za nepřiměřený a neopodstatněný (prokázáno reakcí ze dne 7.2.2022, doručenkou).

13. Žalovaná dne 10.2.2022 uhradila žalobci částku 28 228 Kč (prokázáno dokladem o platbě).

14. Žalovaná dne 25.3.2022 uveřejnila na www.[Anonymizováno].cz, www.[Anonymizováno].cz, www.[Anonymizováno].cz a www.[Anonymizováno].cz a dále dne 24.3.2022 v tištěné verzi těchto deníků omluvu žalobci (prokázáno náhledy citovaných stránek).

15. Trestní stíhání žalobce včetně jeho výsledku bylo medializováno (prokázáno článkem [jméno FO], článkem [datum], článkem [podezřelý výraz], článkem [datum], článkem [podezřelý výraz]).

16. Žalobce o svém trestním stíhání ve veřejném prostoru hovořil i po jeho skončení (prokázáno článkem [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno].cz).

17. Místo výkonu práce žalobce bylo [adresa], žalobce souhlasil, aby byl mimo sjednané místo výkonu práce vysílán na dobu nezbytné potřeby na pracovní cesty, a to jak na území ČR, tak i mimo toto území (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 1.10.2021).

18. Žalobce počal pracovat i na Slovensku 25.1.2022 (prokázáno knihami jízd žalobce).

19. Žalobce při své výpovědi uvedl, že se ho celá věc dotkla brutálně, věc s jeho stíháním a obviněním se táhne 20 let, po celou dobu mu to dělalo problémy. O článku se dozvěděl od jiných osob, od [Anonymizováno]. [jméno FO] či pana [Anonymizováno]. Dříve žalobce pracoval v ČR, rozváží zboží pro 10 – 20 klientů, po vyjití článku dělá raději na Slovensku. Záležitost ho stresuje, deptá, komplikuje mu rodinný život. Dříve žalobce trénoval děti, této činnosti raději nechal. Žalobce nemůže říct, jaký vliv měl článek na jeho např. sousedy, neboť již dlouho nežije společenským životem. Neví, zda se o věci dozvěděla firma, ve které pracuje, dřív o tom firma nevěděla. Má za to, že cílem článku bylo poškodit ho.

20. Předseda představenstva žalované [jméno FO] při své výpovědi uvedl, že se jedná o jejich zásadní pochybení, kdy neuhlídali publikaci fotogalerie, editorka připojila starou fotogalerii a neověřila text. Tím porušila etický kodex společnosti. Reakce žalované po zjištění pochybení byla rychlá, článek ihned stáhli, s editorkou zahájili vytýkací proces, byla potrestána srážkami ze mzdy. Žalovaná kontaktovala právního zástupce žalobce, své pochybení nezastírala. Článek je přístupný z placeného on-line přístupu, kdy takto je přístupný jeden, maximálně dva odstavce, a zbytek je zamknutý pro předplatitele, předplatitelů je na celou republiku cca 5 000. Neodemčenou část článku četlo 2 887 čtenářů, problematickou fotografii si prohlédlo cca 40 lidí, ta je částí placeného obsahu. Pro neplatící veřejnost je vidět popisek jen pod první fotografií.

21. Svědek [jméno FO] při své výpovědi uvedl, že někdy koncem ledna si v [Anonymizováno] deníku článek přečetl, byl zděšen a urazil se. Volal panu [jméno FO], ten mu tuto skutečnost potvrdil, svědek mu nabídl své služby. Svědkovi volali kolegové, policie, překročilo to všechny meze. [jméno FO] už o článku věděl, byl na tom psychicky špatně, zmizelo z něj sebevědomí. Svědka na článek upozornil kolega nebo kolegyně, za jeho přečtení rozhodně nic neplatil, stačilo mu úvodní foto, dále nešel. Na fotografii byli tři muži a pod ní uvedeno, že pan [jméno FO], [adresa] a [Anonymizováno] zavraždili podnikatele [jméno FO]. Na této fotografii byl vyobrazen pan [jméno FO].

22. V čestném prohlášení ze dne 27.1.2023 svědek [jméno FO] uvedl, že si v závěru ledna 2022 na webových stránkách [Anonymizováno].cz přečetl článek z [Anonymizováno] deníku o vraždách souvisejících s [Anonymizováno], jehož součástí je i foto pana [jméno FO] s textem „[Jméno zainteresované osoby 0/0]“. 23. [Jméno zainteresované osoby 0/0] (mladší) při své výpovědi uvedl, že mu předmětný článek byl zřejmě poslán na mobilní telefon do aplikace, buď odkaz nebo screenshot, pod fotkou byl jeho otec uveden jako vrah. Otci o tom řekl, ten byl naštvaný, rozhořčený. Otci to v práci činilo potíže, uškodilo mu to. Svědek o článku hovořil s přáteli, s dalšími členy rodiny rozhodně ne.

24. Svědek [jméno FO] při své výpovědi uvedl, že mu někdo volal ohledně [Anonymizováno], že o něm vyšel článek v novinách. Poslal mu fotku ze začátku článku, kde je jeho jméno, že s [jméno FO] a [Anonymizováno] měli někoho zavraždit. Svědek volal žalobci, ten řekl, že o tom ví a že to řeší. Je to již 25 let, co byl žalobce stíhán, a řeší to celých 25 let.

25. Svědek [jméno FO] při své výpovědi uvedl, že mu volal kamarád, zda to není ten jeho kamarád v článku, článek mu poslal formou fotogalerie a bylo tam napsáno, že s [jméno FO] a [Anonymizováno] brutálně někoho zavraždili. Článek byl zpoplatněný. Svědek žalobci volal a ten to již věděl. V restauraci [Anonymizováno] se na to svědka všichni ptali, jestli to teda udělal nebo neudělal, svědek jim říkal, že je to blbost, novinářská kachna. Za týden až 14 dní to vyšumělo.

26. Svědkyně [jméno FO] při své výpovědi uvedla, že se jí označení jejího manžela za vraha dotklo v mnoha ohledech, v osobním životě i v zaměstnání manžela, který se nechal přeložit na Slovensko a časem i změnil zaměstnavatele, neboť se ho nadřízený ptal, jestli na Slovensku někoho zbil. Manžel po vyjití článku znovu vytáhl dokumenty od soudu, byl podrážděný, špatně spal. Trénoval děti nějakých známých, ti s ním poté přerušili kontakt a v trénování nechtěli pokračovat. Svědkyně se v současné době nestýká se zbytkem rodiny a bojí se, že pokud by rodina na tyto informace přišla, mohli by to použít proti ní. Její rodina o stíhání jejího manžela něco věděla, neví, jestli všechno a správně. Sňatek se žalobcem byl v roce 2009, o jeho trestní kauze se svědkyně dozvěděla, když spolu nějakou dobu měli vztah. Svědkyně četla části článku, které měl její manžel k dispozici, ví, že se týkal vraždy v [Anonymizováno] pana [jméno FO], bylo tam psáno, že pan [jméno FO] brutálně zabil pana [jméno FO] s ještě dvěma pány, pod fotkami byl manžel označen jako vrah.

27. Svědek [jméno FO] při své výpovědi uvedl, že ho žalobce trénoval v boxu. Byl o něm článek týkající se devadesátek, snad o vraždě nějakých podnikatelů, [Anonymizováno] byl jeden z obviněných, dopodrobna neví. Článek četl v aplikaci na telefonu, poslal mu ho nějaký známý, byly to spíš fotky než článek. Na fotkách byl [Anonymizováno], toho poznal, dále šlo o fotky článku. Se žalobcem svědek mluvil o tom, že článek četl. Svědek nezpozoroval, že by se žalobce po vyjití článku choval nějak jinak.

28. Svědek [jméno FO] při své výpovědi uvedl, že [Anonymizováno] uveřejnil fotografii žalobce, kde z něho udělal homosexuála a pak ho označil vrahem. Foto viděl svědek na internetu. Označení žalobce vrahem viděl svědek v novinách jako zprávu nebo mu to někdo poslal jako odkaz. Bylo to uvedeno tak, že svědek viděl titulek v novinách. V novinách byl zmíněn pan [jméno FO], pan [jméno FO] a třetí osoba, pan [jméno FO] či pan [adresa]. Svědek ví, že trestní kauza skončila tak, že pan [jméno FO] byl zproštěný.

29. Svědek [jméno FO] při své výpovědi uvedl, že byl dříve zaměstnavatelem žalobce, zaměstnanci se na jeho kauzu ptali. Věc ohledně předmětného článku si svědek dohledával na netu a ve starém mobilním telefonu. Bydlí v [adresa], tedy mu [Anonymizováno] deník automaticky vyskočí na googlu. Svědkovi někdo přeposlal upoutávku na článek, bylo z ní patrno, se že pan [jméno FO] s panem [Anonymizováno] podíleli na vraždě pana [jméno FO]. V upoutávce bylo několik fotografií, na kterých byli pánové [jméno FO], [jméno FO], [adresa], možná i jiné osoby. Z textu vyplynulo, že ti tři zavraždili pana [jméno FO]. Svědek se divil, že po tolika letech někdo napíše takový nesmysl, kdyby si to vygooglili, viděli by, jak to je. Svědek neví, kdy se o článku dozvěděl, zda to bylo měsíc či později od jeho vyjití. S ohledem na to, že mu lidi onu upoutávku posílali, tak to asi viděl bezprostředně. [jméno FO] kvůli tomu nevolal, protože v televizi probíhalo tolik pořadů, že to bral jako folklor. Z článku bylo zřejmé, že ti tři jsou pachatelé.

30. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

31. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

32. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle ust. 2956 a násl. občanského zákoníku.

33. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

34. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

35. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

36. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

37. Podle ust. § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

38. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

39. Žalobce se v řízení po žalované domáhal zaplacení nemajetkové újmy v penězích.

40. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

41. Články 10 i 17 Listiny vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky, jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, např. při aplikaci občanského zákoníku. Při aplikaci těchto zákonných ustanovení musí mít soudce vždy na paměti ústavní dimenzi aplikace zákona, která se projevuje poměřováním obou ústavních práv (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1158/07).

42. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1996 sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2711/2006).

43. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97).

44. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze – jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 – abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

45. Svoboda projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03).

46. Legitimitu zveřejnění však nelze dovodit a ústavní ochranu svobodě projevu nelze poskytnout informaci, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá. Na nutnosti dbát těchto zásad nic nemění skutečnost, že jistá část tisku má sklon před fakty (ověřenými skutečnostmi) dávat přednost až "bombastické" síle výrazů, jimiž "své názory" tlumočí a prezentuje, neboť zasáhne-li do ústavně garantovaných práv jednotlivců nebo jiných ústavou či zákonem chráněných hodnot a zájmů, musí být připravena nést z takových jednání důsledky, byť má na nich založenou svou marketingovou strategii a dokonce i samotný účel své existence. Z toho důvodu je zcela nepřípustné, pokud se tyto subjekty při takovém způsobu jednání, téměř permanentně zasahujícím do osobnostních práv jednotlivců, dovolávají ochrany svobodou projevu (svobodou tisku), neboť zlému úmyslu nelze v žádném případě takovou ochranu poskytnout. … Míra jejich ochrany (spočívající ve fazetě svobody projevu a svobodného podnikání) musí být nezbytně oslabována či dokonce úplně vyloučena u subjektů, jež účel své existence, činnost a marketingovou strategii zakládají převážně na publikaci difamačních ("bombastických", "šokujících či "pikantních"), na cti utrhačných a lidskou důstojnost snižujících, "informacích" o osobách veřejně činných, osobách známých či společensky významných ("celebritách"), kdy účelem takového chování osoby je toliko sledování svého majetkového prospěchu a zvýšení publicity použitého média (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09).

47. Obdobně jako omezení základního práva či svobody veřejnou mocí, tak i míra ochrany z její strany poskytnutá jednomu základnímu právu na úkor druhého, za situace, kdy se nacházejí ve vzájemné kolizi, musí s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu dostát požadavkům principu proporcionality a musí respektovat ústavní limity, vyjádřené v čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. V opačném případě by poskytnutí nepřiměřené ochrany či nadměrné preference jednomu základnímu právu fakticky představovalo zásah do druhého základního práva, nepřípustně omezující nebo zcela znemožňující jeho realizaci, v rozporu s principem zachování maxima z obou vzájemně si kolidujících základních práv. Není-li takové vyvažování možné, pak soud musí dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 1737/08).

48. O neoprávněný zásah do osobnosti člověka nepůjde mimo jiné tehdy, když bude zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, avšak jen tehdy, pokud tak nebudou překročeny zákonem stanovené meze. Půjde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takový zásah do osobnostních práv však zůstává povoleným pouze za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat (např. zájem člověka na ochranu jeho intimní sféry apod.). Např. při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy nezbytné důsledně vážit, zda by jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (viz NS 30 Cdo 1109/2005).

49. U újmy, která nemá majetkový charakter, je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu. Nastupuje proto princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu (k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Je nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany (srov. NS 30 Cdo 332/2007).

50. Jde-li o požadavek na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích je na soudech zjistit v prvé řadě míru závažnosti zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, tj. ověření toho, zda k němu došlo ve značné míře, což předpokládá zhodnocení jak podle celkové povahy případu, tak podle jeho jednotlivých okolností. Současně je třeba přihlížet i k tomu, že tato forma zadostiučinění je právním institutem do jisté míry výjimečného charakteru, který se uplatní právě jen za splnění zákonem stanovených předpokladů. Přiznání zadostiučinění v penězích soudem tedy předpokládá naplnění řady zákonných podmínek, které současně musí být soudem skutečně seznány a pro daný případ individualizovány. Určujícím je mimo jiné především zjištění, že v konkrétním případě jde o nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato fyzická osoba objektivně zejména vzhledem k povaze, intenzitě, trvání a rozsahu působení nepříznivého následku může pociťovat a prožívat jako závažnou. Soud současně musí uvážit, že právo na náhradu nemajetné újmy v penězích je („pouze“) jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, které vzniká tehdy, kdy ostatní potencionální satisfakční instrumenty k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků protiprávního zásahu do osobnostních práv nedostačují. Je proto na soudu, aby při úvahách o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích se těmito okolnostmi zabýval a do svého rozhodnutí je také promítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 1092/2011).

51. Zadostiučinění v penězích plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.10.2009, sp.zn. 30 Cdo 4431/2007).

52. Žalobce se žalobou domáhal po žalované blíže specifikované omluvy a zaplacení nemajetkové újmy ve výši 980 000 Kč za to, že žalovaná v rámci fotogalerie připojené k napadenému článku označila žalobce chybně za osobu, která spolu se dvěma dalšími osobami brutálně zavraždila podnikatele [jméno FO] [Anonymizováno].

53. Článek byl publikován dne 16.1.2022, žalobce se o něm dle svého tvrzení uvedeného v žalobě dozvěděl od třetích osob dne 28.1.2022. Výzvou ze dne 31.1.2022 vyzval žalobce žalovanou k okamžitému odstranění napadeného článku, ke zveřejnění reakce žalobce dle § 10 tiskového zákona ve znění přílohy (která nebyla připojena), dále obratem, nejpozději do 10 dnů, očekával blíže nespecifikovanou omluvu a zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč též do 10 dnů od obdržení přípisu a dále náhradu nákladů řízení za 2 úkony v celkové výši 8 228 Kč.

54. Žalovaná dne 10.2.2022 na základě výzvy žalobce doručené jí dne 1.2.2022 (s uvedenou lhůtou plnění 10 dní, tedy do 11.2.2022) uhradila žalobci částku 20 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, za své pochybení se omluvila. Po obdržení žaloby pak žalovaná uveřejnila požadovanou omluvu, která v předžalobní výzvě nebyla specifikována, dříve tedy logicky uveřejněna být nemohla. V den doručení výzvy žalovaná závadný text z článku odstranila. Závadný text byl tedy v článku uveden celkově 16 dní, od okamžiku, kdy se o něm žalobce dozvěděl, 4 dny. V textu samotného článku není žalobce vůbec zmíněn.

55. Uvedené skutečnosti nebyly v řízení sporné.

56. Soud se proto v řízení zabýval intenzitou žalobci vzniklé újmy. Žalobce tvrdil, že závadný text zasáhl do jeho rodinného života, toto však nepotvrdila ani jeho manželka [jméno FO], kterou pouze uvedla, že byl žalobce po vyjití článku podrážděný a špatně spal, tedy jednalo se o zásah krátkodobý, dlouhodobý zásah nebyl tvrzen ani specifikován. Jediný ze svědků, kteří v řízení vypovídali, tvrdil zásadní zásah článku do života žalobce svědek [jméno FO], který však byl mimořádně nedůvěryhodný. Z jeho výpovědi dospěl soud k závěru, že se na sebe svědek pouze snaží upoutat pozornost, avšak článek sám pravděpodobně ani nezná a napadené fotografie neviděl, neboť při výslechu tvrdil, že mu stačilo úvodní foto, na kterém byli tři muži včetně žalobce, což však není pravda, dále svědek uvedl, že za přečtení článku nic neplatil. Ve svém čestném prohlášení pak naopak tvrdil, že si článek přečetl a viděl foto žalobce se zcela jiným popiskem, než uvedl při výslechu.

57. Dále žalobce uvedl, že v důsledku vyjití článku raději počal pracovat na Slovensku, z jeho zaměstnavatelem doložené knihy jízd však plyne, že na Slovensku začal žalobce pracovat od 25.1.2022, s článkem se žalobce seznámil dle vlastního tvrzení až 28.1.2022, tedy na změnu pracovního působiště žalobce článek mít vliv nemohl, neboť vyšel až po této změně. [Jméno zainteresované osoby 0/0] (mladší) při výpovědi uvedl, že závadný text činil otci v práci potíže, poškodilo ho to, toto ale žalobce naprosto nepotvrdil, naopak uvedl, že neví, zda o věci jeho zaměstnavatel ví, dříve o jeho stíhání nevěděl.

58. Svědkyně [jméno FO] při výpovědi uvedla, že žalobce trénoval děti nějakých známých, ti s ním po vyjití článku přerušili kontakt a v trénování nechtěli pokračovat. Žalobce sám naopak uvedl, že dříve trénoval děti, této činnosti raději nechal, tedy z vlastního rozhodnutí, nikoli že by v tom nechtěli pokračovat jeho známí.

59. Pokud žalobce tvrdil, že mu článek opět připomněl jeho trestní stíhání, na které chtěl zapomenout, je paradoxní, že na ně sám v roce 2018, a tedy dlouho po jeho skončení, v článku [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Při své výpovědi žalobce uvedl, že věc s jeho stíháním a obviněním se táhne 20 let a po celou dobu mu to dělalo problémy, též svědek [jméno FO] uvedl, že je to již 25 let, co byl žalobce stíhán, a řeší to celých 25 let. Svědek [jméno FO] bral dle své výpovědi věc dokonce jako folklor, ani kvůli tomu žalobci nevolal.

60. Z výpovědí ostatních svědků pak vyplynulo pouze, že se o předmětném článku dozvěděli obvykle od známých, žalobci kvůli němu volali, tento již o článku věděl a byl jím rozhořčen. O článku se pak svědci případně bavili s jinými osobami v restauraci či v rámci sportovní komunity, svědek [jméno FO] pak výstižně shrnul, že takovým osobám říkal, že je to blbost, novinářská kachna, za týden až 14 dní to vyšumělo.

61. Plně lze žalobci přisvědčit, že na internetu lze při zadání jména žalobce dohledat množství článků ohledně jeho trestního stíhání a zproštění viny, tedy si tyto informace mohla před vyjitím napadeného článku dohledat i žalovaná. Stejnou měrou se však s nimi mohly seznámit i osoby, které si napadený článek (resp. napadený text pod fotografiemi) přečetly a měly pochybnosti o odsouzení či neodsouzení žalobce. A stejně tak se o trestním stíhání žalobce a jeho výsledku mohou nadále dozvědět osoby, které o něm dříve nevěděly, včetně například zaměstnavatelů žalobce. Je otázkou, z jakého důvodu žalobce nevyužil práva být zapomenut a nepožádal vydavatele internetových zpravodajství o odstranění takových článků, kdy by na to jistě nárok měl, takový přístup je ve zřejmém rozporu s tvrzením žalobce, že se kauzu snaží zapomenout.

62. Není pochyb o tom, že označením za osobu, která měla brutálně jinou osobu zavraždit, zasáhla žalobkyně do osobnostních práv žalobce. Žalovaná sama uznala, že k excesu v napadeném článku skutečně došlo, žalobci se omluvila a uhradila mu též zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Spornou je tedy pouze výše požadovaného peněžitého zadostiučinění.

63. Obecně platí, že soud musí při úvaze o přiměřenosti navrhované satisfakce za nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu, musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2206/2006). V případě nároku na náhradu při újmě na přirozených právech člověka ve smyslu § 2956 o. z. navazuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. na úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb. vycházející z obdobných kritérií (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4312/2011, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 83/2011, ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2535/2013, ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1694/2021).

64. Při určení výše náhrady je tedy třeba dále zohlednit okolnosti jak na straně poškozeného, tak i na straně škůdce, např. na straně poškozeného jinou satisfakci – omluvu, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení nebo na straně škůdce jeho postoj ke škodní události, lítost, omluvu, formu a míru zavinění a v omezeném rozsahu i jeho majetkové poměry. Tato obecná kritéria, která použil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaném pod č. 85/2019 Sb. rozh. obč., v případě tzv. sekundárních obětí, jsou aplikovatelná i na případy jiných neoprávněných zásahů do osobnostních práv, jako např. práva na ochranu vážnosti, cti, soukromí, dobré pověsti apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2262/2021).

65. V projednávané věci přihlédl soud k tomu, že žalobce byl za osobu, která měla brutálně zavraždit osobu jinou, označen nikoli přímo v textu samotného článku, ale pouze v popisku pod dvěma fotografiemi. V rámci neplaceného obsahu byla přístupná pouze fotografie č. 1, na které žalobce zobrazen není, s popiskem „[jméno FO]“, uvedeno bylo tedy pouze příjmení žalobce. Fotografie žalobce byla na ve fotogalerii jako č. 8, byla přístupná pouze předplatitelům a zhlédlo ji maximálně 30 čtenářů, přitom právě o tuto fotografii je žalobní nárok opřen. Žalobce se závadným textem logicky cítil rozhořčen, žádný déletrvající zásah do jeho osobního, rodinného či pracovního života však prokázán nebyl. Žalovaná se pak ihned po zjištění svého pochybení žalobci v rámci dopisu omluvila, poskytla mu finanční zadostiučinění ve výši 20 000 Kč a uhradila požadované náklady řízení ve výši 8 228 Kč.

66. Při stanovení výše relutární satisfakce soud přihlédl též k dostupným rozhodnutím soudů v obdobných věcech, z nichž nejvhodnějším se jeví věc vedená u zdejšího soudu pod sp.zn. 28 C 112/2017, u Městského soudu pod sp.zn. 22 Co 4/2019 (o věci byli účastníci tohoto řízení informováni na prvém jednání soudu). V citované věci byl žalobce opakovaně označen za vraha ve dvou reportážích žalované celostátní televizní stanice odvysílaných v hlavním zpravodajství dne s vysokou sledovaností a v doprovodném článku, reportáže i článek se celé týkaly žalobce, bylo uveřejněno jeho celé jméno, ročník narození a fotografie. Žalobci byla přiznána částka 300 000 Kč, kdy přihlédnuto bylo i k faktu, že žalovaná neprojevila jakoukoliv sebereflexi.

67. Po zhodnocení veškerých aspektů případu dospěl soud k závěru, že přiměřená náhrada nemajetkové újmy v penězích v daném případě odpovídá částce 50 000 Kč. Žalovaná již žalobci uhradila částku 20 000 Kč, žaloba je proto důvodná pouze co do částky 30 000 Kč, ve zbylé části 950 000 Kč soud žalobu zamítl.

68. O povinnosti žalobce zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náhradu nákladů řízení státu – svědečné ve výši 401 Kč rozhodl soud v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci byl žalobce ve věci zcela neúspěšný, když žaloba byla důvodná toliko co do náhrady nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč z celkové požadované částky 1 000 000 Kč, tedy žalobce neměl úspěch v převažující míře peněžité náhrady, a to natolik, že nelze uvažovat o neúspěchu v poměrně nepatrné části či o závislosti výše plnění jen na úvaze soudu, aby mohlo být použito pravidlo § 142 odst. 3 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2022, č.j. 25 Cdo 3904/2020-281), omluva pak byla žalovanou uveřejněna bezprostředně po obdržení žalobního návrhu, kde byla poprvé specifikována (v předžalobní upomínce zcela absentoval její text). Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků pak nejsou u žalobce dány ani tvrzeny. Celková výše svědečného pak činí částku 401 Kč přiznanou a vyplacenou svědkovi [jméno FO].

69. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 150 o.s.ř. Projednávaná věc byla specifická tím, že žalovaná žalobci již na základě předžalobní upomínky uhradila požadovanou náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč.

70. Podle právního názoru vysloveného např. v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 6 Cmo 472/94 nárok na náhradu nákladů řízení vzniká na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Teprve rozhodnutím soudu o přiznání práva na náhradu nákladů řízení vzniká jednomu z účastníků pohledávka proti druhému účastníkovi. V době před rozhodnutím soudu nemohla být částka představující náklady řízení považována za splatnou pohledávku účastníka. Došlo-li k úhradě částky představující náhradu nákladů řízení před tím, než bylo o nákladech rozhodnuto, může být zaplacená částka požadována jako vrácení bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku.

71. Soud proto jako potvrzení již učiněného úkonu žalované přiznal žalobci, kterého současně co do těchto úkonů považuje za procesně zcela úspěšného, neboť až po jejich učinění došlo k odstranění protiprávního stavu, náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní pomoci po 3 100 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) – písemná výzva k plnění, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.), a 2 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů.

72. Celkové náklady žalobce ve výši 8 228 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) tak, jak zákon vyžaduje, soud však zdůrazňuje, že již byly v plném rozsahu uhrazeny a žalovaná tedy není povinna uhradit je opakovaně.

73. Za zbylé úkony učiněné v soudním řízení soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť byť byl žalobce v řízení zcela neúspěšný, bylo soudní řízení zahájeno z důvodu porušení presumpce neviny žalobce ze strany žalované, žalovaná své pochybení uznala, uložení úhrady nákladů řízení žalobci ve prospěch žalované se tak jeví nepřiměřeným.

Poučení