10 C 22/2020-80

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mg. Alžbětou Pasternakovou v právní věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 6 760 Kč žalobkyni a) a o zaplacení částky 6 760 Kč žalobci b) takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 6 760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 6 760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) k rukám právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 10 194 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) k rukám právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 10 194 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně a) je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 500 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce b) je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 500 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou ze dne [datum] domáhali po žalované úhrady částky 13 520 Kč společně a nerozdílně z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobci (a další navrhovatelé, kteří nejsou žalobci) podali dne [datum] ke Katastrálnímu úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce] (dále je„ KÚ“) návrh na zahájení řízení o povolení vkladu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí. KÚ jejich návrh svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zamítl. Žalobci kvůli tomuto rozhodnutí byli nuceni podat ke Krajskému soudu v [obec] (dále jen„ KS“) žalobu o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem. KS žalobě vyhověl, svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] povolil vklad vlastnického práva podle původního návrhu a v tomto rozsahu nahradil napadené rozhodnutí KÚ. Právní řád ČR v podstatě nedal žalobcům jinou možnost, jak se domoci přezkumu pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu než žalobou podle V. části o.s.ř. Žalobci pak v červnu 2019 u žalované uplatnili nárok na náhradu škody ve výši 13.520 Kč způsobené při výkonu veřejné moci, přičemž se jednalo o náklady vynaložené v rámci soudního řízení před Krajským soudem v [obec]. Žalovaná přípisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] odmítla jejich nárok jako nedůvodný. Žalobci se domnívají, že na rozsudek KS, který nahradil rozhodnutí původní zamítavé rozhodnutí KÚ, je nutno nahlížet jako na rozhodnutí, které zrušilo rozhodnutí KÚ a otevřelo žalobcům právo na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb, byť rozsudek KSexplicitně nekonstatoval nezákonnost nahrazeného rozhodnutí. Pokud jde o samotné rozhodnutí KÚ a jeho odůvodnění, že vkladová listina nesplňovala podmínku návaznosti na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí dle § 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona, žalobci již v řízení před katastrálním úřadem očekávali tuto námitku a proto současně s návrhem na vklad přiložili listinu nazvanou Vysvětlení s chronologickým přehledem. V této listině se žalobci snažili KÚ vysvětlit důvody, proč navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru. Uvedli zde všechny okolnosti, které bránily dřívějšímu podání návrhu na vklad. O tom, že byl návrh na vklad v pořádku a předložené listiny dostatečné, svědčí právě rozsudek KS, který nahradil rozhodnutí KÚ a vklad povolil.

2. V průběhu ústního jednání žalobci navrhli připuštění změny žaloby s tím, že každý z nich se domáhá úhrady částky vynaložené na právní zastoupení a soudní poplatek v řízení před KS samostatně a nikoli souhrnně vynaložené částky společně a nerozdílně. Soud usnesením vyhlášením při jednání změnu žaloby připustil. Žalobkyně a) se tak nadále domáhala zaplacení částky 6 760 Kč sestávající z nákladů právního zastoupení ve výši 5 260 Kč a poloviny soudního poplatku ze žaloby ve výši 1 500 Kč. Žalobce b) se tak nadále domáhal zaplacení částky 6 760 Kč sestávající z nákladů právního zastoupení ve výši 5 260 Kč a poloviny soudního poplatku ze žaloby ve výši 1 500 Kč. Výše nákladů právního zastoupení vyplývá z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění (dále jen„ AT“). Tarifní hodnotou byla podle § 9 odst. 4 písm. d) AT částka 50.000 Kč. Právní zástupce vykonal dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby), přičemž sazba mimosmluvní odměny činila 2 480 Kč za jeden úkon po snížení o 20% dle § 12 odst. 4 AT (za zastupování více osob týmž právním zástupcem) a dva režijní paušály za shora uvedené úkony 600 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutí KÚ považuje za správné. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným rozhodnutím je zrušení nebo změnění nezákonného rozhodnutí příslušným orgánem. Tato podmínka nebyla splněna, neboť rozhodnutí podle V. části o.s.ř. nemá povahu přezkumu zákonnosti rozhodnutí správního orgánu. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 4043/2015 ze dne 8.9.2016. Žalovaná dále upozornila, že KÚ zkoumá vkladové listiny pouze z omezených zákonných důvodů, přičemž předložená vkladová listina nesplňovala podmínku, že navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí. Tento nedostatek nebylo možno překlenout listinou vyhotovenou zákonným zástupcem navrhovatelů. Jiná by byla situace, kdyby se k otázce respektování pohledávky na vklad kladně vyjádřil v katastru evidovaný vlastník – žalobce b). Rozsudek KS sice konstatuje splnění zákonných podmínek, argumentačně se nicméně nijak nevypořádal s podmínku zápisu uvedenou v § 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona, jejíž nesplnění vedlo k zamítavému rozhodnutí KÚ. Skutkový stav:

4. Žalobkyně a), žalobce b) a dále nezletilý [jméno] [příjmení] a nezletilý [jméno] [příjmení] podali dne [datum] u Katastrálního úřadu, [stát. instituce], návrh na vklad vlastnického práva k pozemkům p. [číslo] v k.ú [obec] (dále též jen jako„ předmětné pozemky“) pro žalobkyni a) ve výši 1/3 spoluvlastnického podílu, pro [jméno] [příjmení] ve výši 1/6 spoluvlastnického podílu a pro [jméno] [příjmení] ve výši 1/6 spoluvlastnického podílu. Přílohou návrhu na vklad byly darovací smlouvy uzavřená mezi manžely [příjmení] jako dárci na straně jedné a žalobci a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako obdarovanými na straně druhé, rozsudky Městského soudu v [obec] se souhlasem s nabytím spoluvlastnického podílu nezletilým [jméno] [příjmení] a nezletilým [jméno] [příjmení] a dále listina s vysvětlením s chronologickým přehledem. Uvedené má soud za prokázané návrhem na vklad opatřeným podacím razítkem ze dne [datum]. Z vysvětlení s chronologickým přehledem ze dne [datum] soud zjistil, že otec nezletilých navrhovatelů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v tomto přípise podrobně popsal vývoj událostí - nezbytnost vyčkání na schválení právního jednání v případě nezletilých obdarovaných, postupné úmrtí obou dárců a výsledky dědických řízení, které vedly k tomu, že v katastru je jako vlastník předmětných nemovitostí uveden [celé jméno žalobce], byť závazek z původní darovací smlouvy ze den [datum] smrtí manželů [příjmení] nezanikl.

5. KÚ dopisem ze dne 18.1.2017 seznámil navrhovatele s tím, že navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápis v katastru, neboť [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] již nejsou v katastru evidováni jako vlastníci předmětných pozemků a jako jejich vlastník je evidován [celé jméno žalobce]. Z tohoto důvodu považuje za nezbytné návrh na vklad zamítnout.

6. Právní zástupce navrhovatelů se dopisem ze dne 23.1.2017 ohradil proti názoru KÚ s tím, že navrhovatelé předloženými listinami dostatečně doplnili návaznost na dosavadní zápisy v katastru. Katastr se nijak nevypořádal s informacemi uvedenými v chronologickém přehledu, který byl předložen právě proto, aby doplnit a odstranil logické mezery mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem s tím, že dědickými usneseními Městského soudu v [obec] po zemřelých dárcích, na které vysvětlení odkazuje, již KÚ disponuje. Dále v tomto dopise upozornil na skutečnost, že závazek převést vlastnické právo k předmětným pozemkům původních podílových vlastníků manželů [příjmení] jejich smrtí nezanikl.

7. KÚ ve svém dopise ze dne 17.2.2017 sdělil navrhovatelům, že setrvává na svém původním stanovisku.

8. Z rozhodnutí katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že KÚ návrh na vklad zamítl s odůvodněním, že převodci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nejsou ke dni podání návrhu na vklad evidováni jako vlastníci předmětných nemovitostí a nejsou tak oprávněni nakládat s předmětem převodu. Vlastníkem pozemků je na základě dědického usnesení [celé jméno žalobce] (tj. žalobce b). Navrhovaný vklad tak nenavazuje na dosavadní zápis v katastru, čímž není splěna podmínka ust. § 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona.

9. Žalobci podali dne 5.4.2017 u Krajského soudu v [obec] žalobu podle části V. o.s.ř. jíž se domáhali nahrazení shora uvedeného rozhodnutí Katastrálního úřadu tak, že soud povolí vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Žalobci byli v tomto řízení již v okamžiku podání žaloby zastoupeni advokátem [anonymizováno] [příjmení].

10. Rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v právní moci dne [datum], Krajský soud v [obec] rozhodl tak, že povoluje vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem tak, jak bylo uvedeno v návrhu na vklad ze dne [datum] s tím, že v tomto rozsahu nahrazuje shora uvedené rozhodnutí Katastrálního úřadu. Své rozhodnutí soud zdůvodnil tak, že skutečnost, že je v katastru zapsán jako vlastník někdo jiný než převodce, sama o sobě nepostačuje k zamítnutí návrhu na vklad. Případnému zamítavému rozhodnutí totiž musí předcházet zjištění, zda skutečně nedošlo ke změně vlastníka. V daném případě soud vyšel ze zjištění, že v mezidobí mezi uzavřením předmětné darovací smlouvy a podáním návrhu na vklad nejprve zemřel dárce [jméno] [příjmení] a předmětné pozemky nabyla jeho manželka [jméno] [příjmení] – druhá dárkyně. Ale i ta zemřela před podáním návrhu na vklad a předmětné pozemky nabyl [jméno] [příjmení] – žalobce b). Obdarovaní nicméně neuplatnili svou pohledávku na převod předmětných nemovistosti v dědickém řízení, a ta proto nebyla zahrnuta do pasiv dědictví, jak by vyžadoval řádný chod věcí. To však nemůže být rozhodujícím faktorem, neboť s takovýmto opominutím nespojuje zákon zánik závazku dárce převést dar na obdarované a tímto závazkem jsou vázání dědici dárce. Na žalobce b) tak přešel závazek z darovací smlouvy ve vztahu k podílu nabytému dědictvím. Katastrální úřad tak měl posoudit splnění podmínek pro vklad ke dni doručení návrhu na vklad a rozhodnout o vkladu podle darovací smlouvy. Přechod vlastnického práva na dědice nebrání, aby byl po smrti dárce povolen vklad pro obdarované dle darovací smlouvy uzavřené za života dárce. Na daný případ dopadají závěry učiněné Městským soudem v Praze v rozhodnutí sp.zn. 33 Ca 228/94 a Nejvyšším soudem v rozsudku č.j. 21 Cdo 2674/2008 O náhradě nákladů soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu s odůvodněním, že všichni účastníci řízení sledovali stejný procesní zájem, a to povolení vkladu. Dalšími účastníky tohoto řízení byli též nezletilí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které soud přibral z úřední povinnosti do řízení.

11. Jak žalobkyně a), tak žalobce b) zaplatili [anonymizováno] [příjmení] za právní služby poskytnuté ve shora uvedeném řízení vedeném u Krajského soudu v [obec] pod sp.zn. [spisová značka] částku 6 000 Kč, což má soud za prokázané příjmovými doklady ze dne 30.3.2017 vystavenými [anonymizováno] [příjmení].

12. Žalobci dopisem ze dne 10.6.2019, doručeným Katastrálnímu úřadu pro [anonymizováno] dne 14.6.2019, uplatnili nárok na náhradu škody ve výši 13 520 Kč s tím, že tuto částku vynaložili na náklady právního zastoupení v řízení vedeném před Krajským soudem v [obec] pod sp.zn. [spisová značka]. Návrh obsahuje podrobné vyčíslení vzniklých nákladů. KÚ toto podání obratem postoupil žalované, o čemž žalobce písemně vyrozuměl.

13. Žalovaná dopisem ze dne 1.9.2019 nárok žalobců odmítla jako nedůvodný s odůvodněním, že nebyla splněna podmínka odpovědnosti státu za škodu a to, nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup. Pokud tedy žalobcům vznikla škoda, stalo se tak v důsledku jejich vlastní nečinnosti, neboť otáleli s podáním návrhu na vklad vlastnického práva. Právní hodnocení věci:

14. Stát odpovídá podle § 1 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

15. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

16. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 3 tohoto ustanovení nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Ze shora uvedeného vyplývá, že soud je zrušujícími či měnícími rozhodnutími vázán ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř.

19. Podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona u příslušného úřadu uvedeného v § 6 zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Soud považuje obranu žalované zakládající se na tvrzení, že nárok je nedůvodný, neboť rozhodnutí KÚ nebylo pro nezákonnost zrušeno, když řízení podle páté části osř. nemá povahu přezkumu zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, za nedůvodnou. V této souvislosti odkazuje soud na nález Ústavního soudu I. ÚS 2505/11, podle kterého rozsudek vydaný dle ust. § 250j o.s.ř., jímž se nahrazuje rozhodnutí správního orgánu, ve své podstatě představuje zrušení nahrazovaného rozhodnutí. Účel právní úpravy řízení podle V. části o.s.ř. spočívá v poskytnutí přístupu k soudu tomu, jehož právo bylo dotčeno rozhodnutím správního orgánu, a tak se domoci ochrany vůči zásahům orgánů veřejné moci opravným prostředkem v řízení před nezávislým soudem; tato právní regulace představuje doplněk k přezkumnému řízení prováděnému ve správním soudnictví podle soudního řádu správního. Řízení podle V. části o.s.ř. vykazuje řadu specifik, některá z nich odrážejí povahu předcházejícího řízení a zejména charakter hmotněprávního vztahu, jehož obsahem je právo (nárok) tvořící předmět řízení. Přitom si toto řízení zachovává výrazné prvky přezkumného řízení; soudu je svěřena pravomoc nejen přezkoumat pravomocné správní rozhodnutí v plné jurisdikci, zabývá se proto nejen právní ale i skutkovou stránkou věci v plném rozsahu, ale rozhoduje též ve věci samé. Soud má pravomoc - na rozdíl od klasického správního soudnictví - nahradit nesprávné rozhodnutí správního orgánu, pokud po provedeném řízení dospěje k závěru, že je důvod rozhodnout v meritu věci odlišně, rozhodnutím vlastním. Vazba rozhodnutí soudu a jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu je vyjádřena v § 250j o.s.ř. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud soud dospěje k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem, přičemž tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Byť zákon výslovně nekalkuluje se zrušením původního rozhodnutí správního orgánu, jeho nahrazení rozsudkem soudu však neznamená nic jiného, než že rozsudek má vždy stejné právní účinky, jaké se podle zákona jinak spojují s nahrazovaným rozhodnutím správního orgánu, tedy účinky rozhodnutí správního orgánu zanikly a samotné jeho rozhodnutí lze považovat za zrušené. Tím se pak otevírá úspěšným účastníkům právo na případnou náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. Rozhodnutí Ústavního soudu dále poukazuje na skutečnost, že vkladové řízení je řízením solučním, kdy účastníci nemají protichůdné postavení, tedy že nejsou "ve sporu". Právní úprava obsažená v V. části o.s.ř. pak nezohledňuje specifika tohoto řízení, kdy soluční povaha vkladového řízení pojmově vylučuje aplikaci § 142 o.s.ř. při posuzování náhrady nákladů řízení. Náhrady vzniklé majetkové újmy se lze domáhat - jsou-li splněny zákonné předpoklady - podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

21. Konstrukce podmínek odpovědnosti státu je podle shora citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. založena na splnění tří předpokladů, kterými jsou: 1) deliktní jednání státu (v daném případě nezákonné rozhodnutí), 2) škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a 3) příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Odpovědnost státu je objektivní, bez ohledu na zavinění.

22. V řízení bylo prokázáno, že rozsudkem KS v [obec] byl povolen vklad vlastnického práva tak, jak žalobci původně v řízení před KÚ navrhovali a bylo tím nahrazeno rozhodnutí KÚ, jímž byl návrh na zápis zamítnut. Zdejší soud je tímto rozhodnutím vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. Původní rozhodnutí KÚ lze považovat za nezákonné a zrušené ve smyslu ust. § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Otázku nezákonnosti původního rozhodnutí nemůže zdejší soud posuzovat samostatně ani jako otázku předběžnou (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 2778/2010). Námitku žalované, jenž argumentuje usnesením Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 4043/2015 soud považuje za nepřípadnou, neboť závěry zde obsažené na tuto věc nedopadají, neboť uvedené rozhodnutí se týká zejména účastenství a náležitostí žaloby podle V. části o.s.ř.

23. Žalobci vynaložili v průběhu řízení u KS v [obec] celkem částku 12 000 Kč na právní zastoupení a částku 3 000 Kč na soudní poplatek ze žaloby dle položky 18 odst. 1 b) sazebníku poplatků, což má soud za prokázané doklady o platbách a faktem, že o žalobě bylo rozhodnuto, když zaplacení soudní poplatku je podmínkou projednání věci. Z rozhodnutí nevyplývá, že by žalobci byli osvobození od soudních poplatků. O náhradě nákladů řízení před KS v [obec] bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to s ohledem na povahu řízení. Z uvedeného tak vyplývá, že všichni účastníci řízení si nesli náklady řízení sami a nebyly jim nikým refundovány.

24. Náklady vynaložené žalobci ve shora uvedeném řízení lze dle názoru soudu považovat za škodu na jejich straně, neboť tyto náklady by jim nevznikly, kdyby KÚ jejich návrh nezamítl a oni se nemuseli obrátit na soud s žalobou podle části V. o.s.ř., což byl jediný způsob, jako rozhodnutí KÚ zvrátit a domoci se vkladu dle svého návrhu.

25. Pokud jde o náklady právního zastoupení, žalobci se domáhají správně náhrady nákladů nikoliv ve výši fakticky vynaložené, která je vyšší než náklady řízení vypočtené dle advokátního tarifu, kdy je zohledněna skutečnost, že byli zastupování týmž právním zástupcem. Žalobkyně a) a žalobce b) se tak každý samostatně důvodně domáhají náhrady částky 6 760 Kč odpovídající nákladům vynaloženým v řízení vedeném před KS v [obec], tj. -) 4 960 Kč za právní zastoupení za dva úkony právní služby, kdy tarifní hodnotou byla podle § 9 odst. 4 písm. d) AT částka 50.000 Kč, čemuž pak odpovídá mimosmluvní odměna ve výši 2 480 Kč po snížení o 20% dle § 12 odst. 4 AT (za zastupování více osob týmž právním zástupcem) -) z částky 600 Kč za dva režijní paušály, tj. 300 Kč -) za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, tj. 1 500 Kč.

26. Žalobci splnili i další zákonnou podmínku, a to uplatnění nároku u žalované před samotným podáním této žaloby. Žalobci se tak oprávněně domáhají přiznání náhrady škody u soudu. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal úspěšným žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci měli ve věci plný úspěch a proto jim náleží plná náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Přiznaná částka na náhradě nákladů řízení je v případě každého z žalobců tvořena -) soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, -) odměnou za zastupování advokátem ve výši 6 000 Kč za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, uplatnění nároku u žalované, podání žaloby, vyjádření k odporu žalované, účast u jednání dne 21.1.2021), kdy odměna za jeden úkon právní služby podle ust. § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) ve spojení s ust. § 11 odst. 1 AT činí 1 200 Kč po snížení o 20% dle § 12 odst. 4 AT, neboť se jednalo o společné úkony při zastupování dvou osob -) částkou 750 Kč odpovídající náhradě hotových výdajů ve výši 1 500 Kč za 5 shora uvedených úkonů právní služby po 300 Kč za každý dle § 13 odst. 3 AT, což -) částkou ve výši 600 Kč odpovídající z náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT strávený cestou k soudu z místa sídla advokáta a zpět (dvanáct půlhodiny á 100 Kč) -) částkou ve výši 300 Kč odpovídající cestovních výdajů vynaložených za cestu k soudnímu jednání (jízdné vlakem a MHD v [obec] v celkové výši 600 Kč) -) a 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 543,50 Kč, tj. celkem 10 194 Kč po zaokrouhlení.

28. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

30. Soud při jednání dne 21.1.2021 připustil změnu žaloby a to tak, že nadále se každý z žalobců domáhal náhrady vynaložených výdajů samostatně. Změnou žaloby vznikla žalobcům povinnost uhradit soudní poplatek ve výši odpovídající rozdílu již uhrazeného poplatku a poplatku odpovídajícímu nově uplatněnému nároku. V tomto řízení byly projednány v podstatě dva samostatné nároky dvou žalobců, které byly spojeny do jednoho řízení. Každý z žalobců tak byl povinen zaplatit samostatně soudní poplatek za řízení, přičemž pro výpočet výše poplatku je rozhodující výše žalované částky. V daném případě činí poplatek v případě každého z žalobců 1 000 Kč podle Položky 1. písm. a) Sazebníku poplatků. Každý z nich již uhradil 500 Kč a je tak povinen uhradit zbylých 500 Kč, a to v souladu s ustanovením § 9 odst. 6 zák. č. 549/1991 Sb., podle kterého v takovýchto případech rozhoduje soud o uložení povinnosti zaplatit poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí.