10 C 223/2024 - 71

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vyklizení nemovitých věcí takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit dům [Anonymizováno], který je součástí stav. parc. č. [hodnota] v kat. území a obci [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 123 662 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal, aby žalovaný vyklidil nemovitost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce nabyl dne 9. 10. 2023 od svých rodičů darem předmětné nemovitosti, a to na základě darovací smlouvy ze dne 3. 10. 2023. Součástí bezúplatného převodu bylo rovněž zřízení výměnku ve prospěch rodičů žalobce. Rodinný dům již v době jeho převodu do vlastnictví žalobce neoprávněně užíval žalovaný, který nemá k jeho užívání žádný právní důvod, a proto jej žalobce vyzval prostřednictvím svého právního zástupce k okamžitému vyklizení. Žalovaný nemovitost nevyklidil a užívá ji neoprávněně bez jakéhokoliv právního důvodu.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že žalobcem uplatněný nárok neuznává, ani zčásti. Žalovaný byl dříve vlastníkem předmětných nemovitostí a na základě kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2021 žalovaný prodal předmětné nemovitosti právním předchůdcům žalobce manželům [jméno FO] a [jméno FO], za kupní cenu ve výši 1 500 000 Kč. Současně byl téhož dne, tedy 12. 5. 2021, uzavřen dodatek č. [hodnota] k uvedené kupní smlouvě, na základě kterého výše označení kupující zřídili žalovanému právo doživotního užívání předmětných nemovitostí. Žalovaný tvrdí, že sjednaná kupní cena, resp. její výše zohledňovala právě tu skutečnost, že žalovanému bude kupujícími umožněno doživotní užívání předmětných nemovitostí, tedy byla sjednána v nižší částce, než která by odpovídala kupní ceně předmětných nemovitostí nezatížených právem doživotního užívání žalovaným. Dřívější vlastníci předmětných nemovitostí – manželé [jméno FO], vyzývali žalovaného, aby jim umožnil realizovat práva vyplývající ze zákona a z kupní smlouvy, kdy jim údajně neumožňoval vstup na pozemky a do domu. Na tuto výzvu reagoval žalovaný sdělením tak, že dle názoru žalovaného obsahem tohoto práva bylo a je právo žalovaného jako oprávněného z věcného břemene předmětné nemovitosti užívat. K velkému překvapení žalovaného tento obdržel písemnost, datovanou dnem 17. 11. 2023, označenou jako „Výzva k okamžitému vyklizení nemovitostí a k úhradě bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání — [Jméno žalovaného]“, kterou se na něj obracel opět [Jméno advokáta A], tentokrát v zastoupení nového vlastníka předmětných nemovitostí, pana [jméno FO] mladšího, tedy žalobce, aby bez prodlení, nejpozději do 31. 12. 2023 vyklidil nemovitosti žalobce, neboť je má užívat bez právního důvodu a bez souhlasu vlastníka. Žalovaný dále uvedl, že jak kupní smlouva, tak tento dodatek byl připravován rodiči žalobce a žalovaný byl jimi ujištěn, že jsou tyto dokumenty právně v pořádku. Žalovaný tedy neměl důvod vyhledat právní pomoc a plně spoléhal na poctivost jednání rodičů žalobce. Žalovaný následně písemností ze dne 16. 4. 2024 namítl neplatnost kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2021, ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, z důvodu že mezi stranami, tj. mezi žalovaným coby prodávajícím a jmenovanými manžely, co by kupujícími, při jednání o podmínkách koupě bylo dohodnuto, že kupující zřídí žalovanému právo doživotního užívání ve formě věcného břemene a tento svůj závazek nesplnili, když žalovanému předložili k podpisu takové znění kupní smlouvy, které této dohodě neodpovídalo, uvedli kupující – manželé [jméno FO] žalovaného v omyl. Pokud žalovaný následně namítl neplatnost kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2021, ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, je třeba na tuto kupní smlouvu hledět, jako by nikdy neexistovala, tj. nemá žádné právní následky.

3. K vyjádření žalovaného zaslal žalobce repliku, ve které uvedl, že iniciativa k prodeji domu vzešla ze strany žalovaného, a to zejména z důvodu jeho tvrzeného špatného zdravotního stavu, kdy sám tvrdil, že se o dům a zahradu již nedokáže postarat, a proto chce nemovitosti odprodat. Výši kupní ceny stanovil výlučně žalovaný a rodiče žalobce, tj. [jméno FO] a [jméno FO], ji akceptovali. Po převodu vlastnického práva k nemovitostem do vlastnictví manželů [jméno FO] tito očekávali vystěhování žalovaného. S ohledem na tvrzený zdravotní stav žalovaného byli manželé [jméno FO] shovívaví a žalovaného v domě nechávali dál bydlet zcela bez právního důvodu, pouze z jejich dobré vůle a s představou, že žalovanému bude vystěhování trvat o něco delší čas, než je běžné, nikoliv však několik let. Při sjednávání podmínek prodeje nebylo vůbec jednáno o zřízení věcného břemene doživotního bydlení, výměnku, ani jiného obdobného užívacího práva k předmětné nemovitosti ve prospěch žalovaného. Žalovaný až po určité době, po převodu vlastnického práva, kontaktoval rodiče žalobce, a to prostřednictvím pana [jméno FO] s tím, že by chtěl mít písemné potvrzení o tom, že může v domě nadále bydlet. Manželé [jméno FO] poté přistoupili na podpis dodatku č. 1 ke kupní smlouvě, který je sice antidatován ke dni 12. 5. 2021, tj. ke dni uzavření kupní smlouvy, avšak ve skutečnosti byl dodatek uzavřen až o několik měsíců později po provedení vkladu kupní smlouvy do katastru. Po uzavření dodatku jim žalovaný bezdůvodně zamezoval v přístupu a v užívání vlastních nemovitostí, které do té doby pokojně užívali. Současně chtěli realizovat svůj počáteční úmysl a převést dům s pozemky na syna, tj. žalobce, a zřídit si pro sebe výměnek. Jednání žalovaného, kdy druhou stranu ujišťoval o vystěhování, zcela úmyslně v ní vyvolával dojem o jeho špatném zdravotním stavu a s tím spojený soucit, což mělo pochopitelně vliv na rozhodování a právní jednání manželů [jméno FO], lze posuzovat za uvedení druhou stranu v omyl. Žalobce vznesl námitku neplatnosti dodatku č. 1 ke kupní smlouvě, když neobsahuje žádný odkaz na zákonné ustanovení týkající se služebnosti. Žalobce má za to, že žalovanému nevzniklo ani obligační právo, a i kdyby bylo platně sjednáno, pak taková smlouva (dodatek) nezakládá práva a povinnosti mezi jím a žalovaným.

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný byl vlastníkem nemovitostí dům [Anonymizováno], který je součástí stav. parc. č. [hodnota], poz. parc. [Anonymizováno] na LV č. [hodnota], pro katastrální území [adresa]. Na základě kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2021 žalovaný prodal předmětné nemovitosti, právním předchůdcům žalobce manželům [jméno FO] a [jméno FO] za kupní cenu ve výši 1 500 000 Kč. Dále byl mezi žalovaným a právními předchůdci žalobce uzavřen dodatek č. 1 k uvedené kupní smlouvě, datován dne 12. 5. 2021, na základě kterého kupující zřídili žalovanému právo doživotního užívání předmětných nemovitostí. Manželé [jméno FO], vyzývali žalovaného a to „Výzvou k dodržování zákona“ ze dne 21. 8. 2023, aby jim umožnil realizovat práva vyplývající ze zákona a z kupní smlouvy, kdy jim neměl žalovaný umožňovat vstup na pozemky a do domu a žalovaný byl upozorňován, že manželé [jméno FO] mají z titulu vlastnického práva nemovitosti plně a nerušeně užívat. Manželé [jméno FO] ve výzvě ze dne 21. 8. 2023, uvedli: „Ke smlouvě pak byl uzavřen dodatek č. [hodnota], rovněž dne 12. 5. 2021, na základě kterého je Vám umožňováno doživotní užívání předmětných nemovitostí.“ Na tuto výzvu reagoval žalovaný sdělením ze dne 29. 9. 2023, a to tak, že zcela respektuje vlastnické právo manželů [jméno FO], ale pokud žalovanému svědčí právo doživotního užívání předmětných nemovitostí, pak dle názoru žalovaného obsahem tohoto práva bylo a je právo žalovaného jako oprávněného z věcného břemene předmětné nemovitosti užívat, a to v dohodnutém rozsahu a manželé [jméno FO] byli povinni zdržet se zásahů do tohoto práva žalovaného. Žalobce nabyl dne 9. 10. 2023 od svých rodičů, tj. manželů [jméno FO] a [jméno FO], darem předmětné nemovitosti. Tyto byly darovány na základě darovací smlouvy ze dne 3. 10. 2023 a zápis byl proveden dne 31. 10. 2023 pod č. j. [Anonymizováno]. Součástí bezúplatného převodu bylo rovněž zřízení výměnku ve prospěch rodičů žalobce. Žalovaný obdržel listinu ze dne 17. 11. 2023, označenou jako „Výzva k okamžitému vyklizení nemovitostí a k úhradě bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání — [Jméno žalovaného]“, zaslané žalobcem s tím, aby bez prodlení, nejpozději do 31. 12. 2023 vyklidil nemovitosti žalobce, neboť je má užívat bez právního důvodu a bez souhlasu vlastníka. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí bez právního důvodu. Na tuto výzvu reagoval žalovaný sdělením ze dne 31. 12. 2023 tak, že předmětné nemovitosti vyklidit nehodlá, když žalovaný prodal předmětné nemovitosti rodičům žalobce za sníženou cenu s tím, že rodiče žalobce zřídí žalovanému právo doživotního užívání. Žalovaný písemností ze dne 16. 4. 2024, označenou jako „Námitka neplatnosti smlouvy“, adresovanou manželům [jméno FO] a [jméno FO], namítl neplatnost kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2021, ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, z důvodu že mezi stranami, tj. mezi žalovaným coby prodávajícím a jmenovanými manžely, co by kupujícími, při jednání o podmínkách koupě bylo dohodnuto, že kupující zřídí žalovanému právo doživotního užívání ve formě věcného břemene a tento svůj závazek nesplnili, když žalovanému předložili k podpisu takové znění kupní smlouvy, které této dohodě neodpovídalo.

5. Soudem bylo dále k důkazům provedeno čestné prohlášení paní [jméno FO], která uvedla, že žalovaný se dohodl s právními předchůdci žalobce tak, že jim prodá dům za sníženou cenu, za podmínky, že v něm dožije a toto věcné břemeno bude zapsáno na katastru nemovitostí. Dále bylo dohodnuto, že manželé [jméno FO] pomůžou žalovanému s údržbou zahrady i domu. V čestném prohlášení pana [jméno FO] tento uvedl, že žalovaný se dohodl s právními předchůdci žalobce tak, že jim prodá dům za sníženou cenu a dožije v něm. Od žalovaného věděl, že žalovaný uvažoval o prodeji domu za nízkou cenu s tím, že v něm dožije a nový majitel mu pomůže se zahradou, což bylo také předmětem dohody s manžely [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] ve své svědecké výpovědi potvrdila výše uvedené, když se dále vyjadřovala k chabému zdravotnímu stavu žalovaného. Také uvedla, že žalovaný jí říkal, že sehnal kupce na nemovitost manželé [jméno FO], s podmínkami, za jakých to nabízel jejímu otci, tedy že ho zapíšou do katastru nemovitostí jako věcné břemeno, že tam dožije a že mu pomůžou se zahradou. Svědek [jméno FO] ve své svědecké výpovědi potvrdil to, co uvedl v čestném prohlášení a dále uvedl, že záměr, s kterým se uskutečnil prodej, byl ten, že kupující, kteří nemovitost koupí tam nechají žalovaného dožít. Uvedl, že byl osobně přítomen u toho, když žalovaný a manželé [jméno FO] domlouvali, že žalovaný v nemovitosti po jejím prodeji dožije. Také se vyjadřoval k neshodám mezi žalovaným a manžely [jméno FO]. Dále se vyjadřoval špatnému zdravotnímu stavu žalovaného, který již trvá několik let. Svědek uvedl, že byl u toho, když „přijeli manželé [jméno FO] na dům s nějakým pánem, a ten si tam začal fotografovat obrazy a knihovny. A když se pan žalovaný zeptal, co to má znamenat, tak paní [jméno FO] říkala, že když tam nemůže být, tak ten dům prodá. Na to pan [jméno FO], žalovaný, reagoval, že to je dobře a že on teda jim vrátí 1,5 milionu a že se to dá zpátky. [jméno FO] na to ovšem reagovala tak, to jsem slyšel na vlastní uši, že to samozřejmě prodá za tržní cenu a tomu člověku, který tam fotil zbytek v podstatě toho zařízení, řekl, ať si toho nevšímá, že pánovi tam už patří jenom troška potravin.“ 6. Dále soud k důkazům provedl čestné prohlášení pana [jméno FO], který v tomto uvedl, že čestně prohlašuje, že byl zprostředkovatelem a svědkem dohody mezi žalovaným a manžely [jméno FO]. Od žalovaného měl informaci, že uvažuje o prodeji svého domu s podmínkou, že v něm dožije. Zmínil se bratrovi a jeho ženě a ti měli o dům zájem. Dohoda zněla tak, že žalovaný dům prodá manželům [jméno FO] pod podmínkou, že v něm žalovaný dožije a bude zapsán jako věcné břemeno na katastru nemovitostí. Při jednání soudu svědek sdělil, že v kupní smlouvě mělo být ujednání o věcném břemenu ve prospěch žalovaného. Následně při svém svědeckém výslechu uvedl, že podepsal čestné prohlášení, avšak to, co podepsal o věcném břemenu není pravda. K dotazu právního zástupce žalovaného, zda-li poté co podepsal čestné prohlášení, a bylo předloženo soudu, s ním mluvil jeho bratr či jeho žena, uvedl, že ne, ačkoliv následně z jeho výslechu a výslechu svědkyně [jméno FO] vyplynul opak. Svědek také uvedl, že kopii čestného prohlášení nemá, když z následujícího výslechu vyplynulo, že je k dispozici má. Svědek prohlásil, že je pravda, že žalovaný řekl, že by chtěl mít v té nemovitosti doživotní užívání, že se domlouvali na té smlouvě. Dále uvedl, že ještě před podpisem smlouvy se bavil s žalovaným a se svým bratrem, že tam žalovaný bude moci dožít. Následně uvedl, že do předmětné nemovitosti investoval své peníze, neboť manželé [jméno FO] je neměly k dispozici.

7. Z provedeného svědeckého výslechu svědka [jméno FO] má soud za prokázané, že tento věděl od počátku o špatném zdravotním stavu žalovaného. Dále se vyjadřoval k dodatku č. [hodnota] ke kupní smlouvě, když uvedl, že tento chápal tak, že žalovaný má právo nemovitost užívat, ale ne v ní bydlet. Uvedl, že dodatek sepisoval jejich syn (žalobce) a tento podepisovali 2-3 týdny po sepsání kupní smlouvy a v době, kdy jej podepisoval na dodatku nebylo uvedeno žádné datum. Dále ke sjednanému doživotnímu užívání nemovitosti žalovaným uvedl „Tak já jsem to chápal tak, že dle zdravotního stavu jsem si říkal, tak buď půjde do nějakého pečovatelského domu, protože na to neměl. Štípal jsem mu třísky na zátop, a to ještě mě řekl bratr, abych mu to udělal, takže jsem si říkal, tak půjde do domova důchodců, anebo do pečovatelský péče, ale když byl v takovém zdravotním stavu, tak jsem říkal, tak to tam dlouho nevydrží. To bude tak na dva tři měsíce a budeme tam my.“ 8. Z provedeného svědeckého výslechu svědkyně [jméno FO] má soud za prokázané, že kupní smlouvu sepisoval jejich syn, tj. žalobce. K dodatku ke kupní smlouvě se vyjádřila tak, že tuto též sepsal jejich syn během léta, ale tu antidatovali. Bylo to tak, že ji oslovil švagr, že by žalovaný chtěl v nemovitosti bydlet „do smrti na základě jeho zdravotního stavu, což vypadalo, že to bude na týdny, měsíce tak, jak nám pan [jméno FO] říkal a jestli bychom ho tam nechali dožít.“ Po sepsání dodatku se mělo změnit chování žalovaného a rozhodli se nemovitost darovat svému synovi. K dotazu právního zástupce žalovaného, jak chápala obsah dodatku ohledně doživotního užívání uvedla: „Je to zase blbý, že to takhle řeknu, na smrt nemocnej prostě, proto jsme to napsali, že pro nás to bylo v horizontu maximálně, když to přeženu roka, ale prostě už jsme spíš počítali s tím, že na Vánoce v tom domě budeme my.“ K dotazu soudu uvedla, že se svědkem [jméno FO] před jednáním mluvila o jeho čestném prohlášení, které bylo zasláno soudu.

9. Soud zamítnul návrh na provedení důkazů znaleckým posudkem na předmětné nemovitosti, když žalobce a žalovaný při jednání učinili nesporným, že obvyklá tržní cena předmětné nemovitosti byla v době prodeje vyšší než dohodnutá kupní cena ve smlouvě ve výši 1 500 000 Kč.

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 583 OZ, dle kterého jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

12. Soud po zhodnocení zjištěné skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětné nemovitosti, již získal na základě darovací smlouvy se smlouvou o výměnku ze dne 3. 10. 2023 od [jméno FO] a [jméno FO], svých rodičů. Na základě této smlouvy bylo do katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno doživotního užívání pro rodiče žalobce. Tito ji koupili od žalovaného za kupní cenu 1 500 000 Kč a dále s ním uzavřeli dodatek č. [hodnota] ke smlouvě, v němž se dohodli na doživotním užívaní nemovitostí žalovaným. Soud dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 12. 5. 2021 uzavřená mezi žalovaným a [jméno FO] a [jméno FO], stejně jako dodatek č. 1 ke kupní smlouvě ze dne 12. 5. 2021 jsou neplatné dle ustanovení § 583 OZ a to s ohledem na to, že žalovaný byl uveden v omyl. Žalovaný byl [jméno FO] a [jméno FO] utvrzován o tom, že bude mít v předmětné nemovitosti věcné břemeno doživotního užívání, což vyplývá zejména z výslechů svědkyně [jméno FO] a [jméno FO]. Tito svědci na soud působili věrohodně. Obrana žalovaného zcela koresponduje s výpovědí těchto svědků a s provedenými důkazy. Soud uvěřil výpovědi [jméno FO] a [jméno FO], neboť při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují). Celkové posouzení uvedených hledisek poskytlo závěr o pravdivosti tvrzených skutečností. Věrohodnost výpovědi svědka nebo účastníka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek nebo účastník soudu sděluje zjišťované skutečnosti a k jeho chování při výpovědi (viz též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikovaný v Právních rozhledech, 1998, č. 7). Svědek [jméno FO] naopak na soud působil nevěrohodně, na opakované dotazy vedoucí ke stejné odpovědi odpovídal pokaždé jinak. Z provedeného výslechu je zřejmé, že svědek poté, co se bavil se svědkyní [jméno FO] u soudu „chtěl-měl“ vypovídat jinak, avšak sám se do svých lží zaplétal. To, že žalovaný bude mít v předmětné nemovitosti věcné břemeno doživotního užívání vyplývá též z výslechu svědka [jméno FO], který uvedl, že doživotní užívání nemovitosti sjednané v dodatku chápal tak, že žalovaný bude nemovitost užívat, a nikoliv v ní bydlet. S tím, že též uváděl, že nikdo se o žalovaného nestaral, tak, si mysleli, že v předmětné nemovitosti bude na chvilku, na pár měsíců. Totožně se vyjádřili i svědkyně [jméno FO], která uvedla, že s žalovaným sepsali dohodu o doživotním užívání předmětné nemovitosti, když z jejího výslechu vyplynulo, že si mysleli, že doživotní užívání nemovitosti nebude na tak dlouho. Soud poukazuje na nález Ústavního soudu IV. ÚS 3653/11 (118/2012 USn.) ve kterém tento uvedl: „Zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Pojem dobré mravy nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům. Dobré mravy v tomto pojetí tedy jsou souhrnem etických obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními zásadami a právními principy. Takto provedený výklad pojmu dobré mravy ve svém souhrnu prostupuje i Listinou základních práv a svobod.“ 13. Výše uvedené tvrzení (ohledně prodeje nemovitosti za nižší cenu x sjednání věcného břemene) podporuje i sjednaná kupní cena, za niž žalovaný předmětnou nemovitost prodal [jméno FO] a [jméno FO]. V souladu s ustanovením § 121 OSŘ je obecně známá skutečnost, že nemovitosti v této lokalitě, v této velikosti a kvalitě jsou mnohonásobně vyšší. Když navíc účastníci u jednání učinili nesporným, že obvyklá tržní cena předmětné nemovitosti byla v době prodeje vyšší než kupní cena 1 500 000 Kč. Soud dále dospěl k závěru, že darovací smlouva se smlouvou o výměnku ze dne 3. 10. 2023, na základě níž získal žalobce nemovitost od svých rodičů je neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ s ohledem na to, že toto jednání se příčí dobrým mravům a žalobce tak jen zneužívá svého postavení. Tato byla uzavřena dle názoru soudu toliko proto, aby se [jméno FO] a [jméno FO] vymanili ze závazku doživotního užívání nemovitostí žalovaným, a toto jednání je v rozporu s dobrými mravy.

14. Námitka žalobce, že iniciativa k prodeji domu vzešla ze strany žalovaného, a to zejména z důvodu jeho tvrzeného špatného zdravotního stavu, na věci ničeho nemění. Žalovaný sám uváděl, že chtěl nemovitost prodat, když se o ni sám nebyl schopen starat. Nemovitost tak prodal za nižší kupní cenu, která je odůvodněna zřízením věcného břemene doživotního užívání předmětných nemovitostí. Lichá je i námitka žalobce, že „Po převodu vlastnického práva k nemovitostem do vlastnictví manželů [jméno FO] tito očekávali vystěhování žalovaného.“ Když v dopise zaslaném manželi [jméno FO] žalovanému ze dne 21. 8. 2023 tito uvedli: „Ke smlouvě pak byl uzavřen dodatek č. 1, rovněž dne 12. 05. 2021, na základě kterého je Vám umožňováno doživotní užívání předmětných nemovitostí.“ Právní předchůdci žalobce tedy byly srozuměni se zřízením věcného břemeno a v žádném případě nemohli očekávat jeho vystěhování. S tímto byl srozuměn i sám žalobce, když při jednání vyšlo najevo, že to byl právě žalobce, který sepisoval svým rodičům nejen kupní smlouvu, ale právě i dodatek č.

1. Soud je toho názoru, že i to, že kupní smlouva žádné bližší podmínky předání nemovitosti neobsahovala podporuje tvrzení o zřízení věcného břemene. Právní předchůdci žalobce dále namítali, že přistoupili na podpis dodatku č. 1 ke kupní smlouvě, který je antidatován ke dni 12. 5. 2021, když ve skutečnosti byl dodatek uzavřen až o několik měsíců později po provedení vkladu kupní smlouvy do katastru. Následně při jednání uvedl svědek [Jméno žalobce], že dodatek č. 1 neobsahoval žádné datum, když jej podepisovali, což bylo 2-3 týdny po podpisu smlouvy. Naopak svědkyně [jméno FO] sdělila, že dodatek podepisovali někdy v létě a ve chvíli, kdy jej podepisovali na něj uvedli datum 12. 5. 2021. Nutno uvést, že na věci ničeho nemění přesné datum, kdy byl dodatek podepsán, z výše uvedených tvrzení ze strany žalobce je však zřejmé, že ani žalobce ani právní předchůdci žalobce se neshodli na přesném datu údajného antidatování dodatku.

15. K žalobcem vznesené neplatnosti dodatku č. 1 ke kupní smlouvě, že formulace uvedená v dodatku č. 1, konkrétně v čl. II. odst. 1, tj. „prodávajícímu nemovitostí bude umožněno doživotní užívání výše zmíněných nemovitostí“ neobsahuje žádný odkaz na zákonné ustanovení týkající se služebnosti, věcného břemena, výměnku apod., neobsahuje ani označení těchto institutů, a proto ke sjednání takového práva, ani ve smyslu obligačního práva, nedošlo, neboť ujednání je neurčité. Soud konstatuje, že tato námitka je zcela lichá. Z dodatku č. 1 ke kupní smlouvě je zřejmé, že tento se vztahuje na předmětné nemovitosti, jež jsou tam uvedeny a v bodě II. odst. 1 je jasně uvedeno „Smluvní strany se dohodly, že prodávajícímu nemovitosti bude umožněno doživotní užívání výše zmíněných nemovitostí.“ Tyto jsou specifikovány v bodě I. dodatku č. 1 ke kupní smlouvě. Žalobce ve svém vyjádření uváděl, že dodatek byl uzavřen až o několik měsíců později po provedení vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Kdyby tomu tak opravdu bylo, nebylo by logické, aby v dodatku (dle tvrzení žalobce uzavřenému až o několik měsíců později), nazývali žalovaného jako „prodávajícího nemovitosti“, když nemovitosti by byly už dávno prodány a přepsány.

16. K námitkám žalobce ohledně zdravotního stavu žalovaného soud uvádí, že tyto nejsou relevantní. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že zdravotní stav žalovaného byl již v době prodeje nemovitosti, tj. v roce 2021 vážný. Všichni svědci uvedli, že žalovaný měl problémy s dýcháním, a nemohl ujít ani několik kroků bez zastavení a odpočinku. To, že současný zdravotní stav žalovaného je vážný i nyní vyplývá ze zdravotní zprávy doložené nemocnicí ze dne 27. 11. 2024, kde se uvádí, že žalovaný byl přijat dne 25. 11. 2024 na interní oddělení KKN Cheb pro akutní respirační selhání při exacerbaci CHOPN pro nutnost oxygenoterapie, ATB léčby a léčby CHOPN.

17. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce není vlastníkem předmětných nemovitostí a není aktivně legitimován k podání žaloby na vyklizení, když soud jako předběžnou otázku řešil platnost kupní smlouvy a následně i darovací smlouvy, když u obou dospěl k závěru, že tyto jsou neplatné. Právní předchůdci žalobce se tak nikdy nestali vlastníky předmětných nemovitostí a nemohli převést vlastnické právo k nim na žalobce. Zde nutno podotknout, že i za předpokladu, že by soud dospěl k závěru, že žalobce by byl vlastníkem předmětných nemovitostí, má soud za prokázané, že jak právní předchůdci žalobce, tak samotný žalobce, jednali v rozporu s dobrými mravy, což je odůvodněno výše. Žalobce vyhotovil kupní smlouvu, byl mu znám zdravotní stav žalovaného, vyhotovil dodatek č.[hodnota] ke kupní smlouvě, tedy věděl o závazku jeho právních předchůdců týkajících se věcného břemena doživotního užívání nemovitosti žalovaným. Přesto žalobce podal žalobu na vyklizení, kterou soud shledal v rozporu s dobrými mravy, když nejen s ohledem na zdravotní stav žalovaného by bylo v rozporu s dobrými mravy tohoto vyklidit. K tomuto soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu Cpjn 6/2009 (BA 7-8/2011 s. 62), ze kterého vyplývá, že skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení nemovitosti sloužící k bydlení je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení nebo i zamítnutím žaloby. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobu je nutno zamítnout a žalovaný tak není povinen vyklidit předmětné nemovitosti.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 2384/21 ze dne 19. 10. 2021 tento uvedl, že v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016 Nejvyšší soud dovodil, že žaloba podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je žalobou vindikační. Pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, proč je žaloba na vyklizení (která je svou povahou žalobou vindikační) žalobou, která se týká nemovitosti samotné, a nelze ji považovat za žalobu týkající se "samotného užívání" (jako jsou žaloby o zaplacení za užívání nemovité věci, žaloby týkající se nájmu apod.). Tarifní hodnota tak činí 1 500 000 Kč, jenž byla stanovena jako kupní cena za nemovitost. Žalovaný měl v této věci plný úspěch, soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení, spočívající v nákladech zastoupení žalovaného advokátem, kde odměna činí z tarifní hodnoty 1 500 000 Kč podle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 7 úkonů právní služby po 14 300 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření k žalobnímu návrhu, 3. další porada s klientem ze dne 7. 10. 2024, 4. sepis odpovědi na dotazy soudu, 5. účast u jednání u OS v Chebu dne 27. 11. 2024 – 3 úkony), celkem částku 100 100 Kč. Náhrada hotových výdajů zástupce žalovaného představuje částku 2 100 Kč za 7 uvedených úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Podle § 137 odst. 1 OSŘ má dále zástupce žalovaného nárok na náhradu 21 % DPH, když je plátcem daně z přidané hodnoty, a to z částky 102 200 Kč ve výši 21 462 Kč. Celkem pak náklady žalovaného představují částku 123 662 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalovaného.

Poučení