10 C 225/2021-457

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 270 879 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 270 879 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 2. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného částku 91 834 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. s tím, že z důvodu nedostatku finančních prostředků požádal žalovaný žalobce o půjčky v podobě splatnosti leasingových splátek úvěru, jenž žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], dne 23. 4. 2014 v celkové výši úvěru 649 009 Kč. Žalobce za žalovaného bezhotovostně ze svého účtu zaplatil splátky a poplatky v celkové výši 128 870 Kč. Žalobce poskytl žalovanému z důvodů nedostatku finančních prostředků splátky leasingu, když tuto leasingovou smlouvu žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], dne 22. 8. 2017, když předmětem leasingu byl soubor movitých věcí dle přílohy Smlouvy v pořizovací ceně 508 200 Kč s DPH. Celkově pak na tuto leasingovou smlouvu zaplatil žalobce 93 823 Kč. Z nedostatku finančních prostředků žalovaného, zaplatil žalobce ze svého osobního účtu za žalovaného na smlouvu o úvěru, již žalovaný uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], pod [číslo] ze dne 19. 2. 2014, částku 33 528 Kč Žalobce za žalovaného dále zaplatil dne 19. 4. 2019 ze svého osobního účtu částku 945 Kč na účet 7 [bankovní účet], což byla splátka vypočítaná z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018 podaného Finančnímu úřadu pro Karlovarský kraj, pracoviště [obec]. Žalovaný na dané půjčky ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nejprve z opatrnosti vznáší námitku promlčení žalované částky 270 879 Kč s příslušenstvím a dále i námitku rozporu jednání žalobce s dobrými mravy, pokud jde o předmětnou žalobou aktuálně uplatněný nárok. Všechny žalobcem v žalobě uváděné platby byly placeny v rámci dohodnuté přátelské výpomoci a spolupráce mezi žalobcem a žalovaným, který je bratrancem družky žalobce paní [celé jméno svědkyně]. Jednalo se tedy o platby na základě předchozí domluvy stran o spolupráci, kdy žalovaný spolu se svou družkou [jméno] [příjmení] vykonávali bez odpovídající úplaty lesnické a s tím související obchodní činnosti pro firmu ve vlastnictví žalobce s názvem [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), které z toho plynuly veškeré finanční požitky a příjmy a žalovaný tak činil jako zaměstnanec uvedené firmy žalobce a to se svojí vlastní lesnickou technikou a bez placení odpovídajícího nájemného či bezdůvodného obohacení za užívání této své lesnické techniky. Žalovaný byl tedy v dobré víře, že budou prováděny příslušné platby díky jeho činnosti a výdělkům. Nemůže tedy jít ani o půjčky a ani o bezdůvodné obohacení. Rovněž žalovaný vznesl i námitku litispendence, námitku nedostatku aktivní legitimace a tzv. kompenzační námitku a to pouze co do žalované částky 270 879 Kč s příslušenstvím, když by žalovanému svědčila vůči žalobci minimálně ve výši žalované částky pohledávka ve výši obvyklého nájemného za užívání jeho lesnické techniky ve prospěch žalobce a jeho firmy z období trvání uvedené spolupráce.

3. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný podniká jako osoba samostatně výdělečně činná, v oboru činnosti: poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost, pod [IČO]. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], dne 23. 4. 2014 smlouvu o úvěru, když předmětem smlouvy o úvěru byl vyvážecí vlek typu Palms 12d s jeřábem typ 695, výrobního čísla [číslo]. Celková cena stroje byla ve Smlouvě stanovena částkou 811 261 Kč s výší úvěru 649 009 Kč Dohodou o změně splácení o úvěru [číslo] ze dne 14. 12. 2015 došlo k úpravě smluvních podmínek v oblasti jednotlivých splátek dle splátkového kalendáře uvedeného v Předpisu splátek [číslo] rovněž ze dne 14. 12. 2015. Dle této listiny došlo k čerpání úvěru dne 23. 4. 2014. Splátky měly být žalovaným hrazeny měsíčně počínaje dnem 23. 5. 2014 s poslední splátkou dne 23. 7. 2019 na účet [právnická osoba] Žalobce tvrdil, že za žalovaného bezhotovostně ze svého osobního účtu vedeného pod [číslo] u bankovního ústavu [právnická osoba] zaplatil splátky po částkách 13 719 Kč dne 17. 10. 2018, 16. 11. 2018, 20. 12. 2018, 22. 1. 2019, 12. 2. 2019, 9. 4. 2019, 23. 4. 2019, 16. 5. 2019, 13. 6. 2019 a 22. 7. 2019. Žalobce současně v žalobě tvrdil, že za žalovaného zaplatil částku 123 471 Kč, což je v rozporu se součtem daných částek, které činí 137 190 Kč. Dále pak žalobce tvrdil, že zaplatil poplatky spojené s výše uvedenou leasingovou smlouvou a to dne 1. 7. 2019 pod variabilními symboly: [číslo] ve výši 1 819 Kč (když z doložených důkazů vyplývá rozdílná částka a to částka 1 812 Kč) [číslo] ve výši 803 Kč, [číslo] ve výši 1 196 Kč, [číslo] ve výši 1 582 Kč. Žalobce tvrdil, že celkem tak zaplatil částku 5 399 Kč, když z doložených důkazů opět vyplývá rozdílná částka a to částka 5 393 Kč. Na tuto leasingovou smlouvu mělo být dle tvrzení žalobce zaplaceno 128 870 Kč, když z doložených důkazů opět vyplývá jiná částka a to částka 142 583 Kč. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], se sídlem [právnická osoba] 4 [obec], Líbalova ulice [číslo] leasingovou smlouvu [číslo] se splátkovým kalendářem - daňovým dokladem [číslo] ze dne 22. 8. 2017, když předmětem leasingu byl soubor movitých věcí v pořizovací ceně 508 200 Kč s DPH. Splátky měly být hrazeny počínaje dnem 22. 8. 2017 ve výši jednak 184 477 Kč včetně DPH, a dále splátky ve výši 23 017 Kč a poslední splátka byla stanovena na den 1. 8. 2019. Žalobce měl zaplatit bezhotovostním převodem na účet vedený u [právnická osoba] pod číslem [bankovní účet], [variabilní symbol] ze svého soukromého účtu částku 23 017 Kč a to dne 26. 4. 2019, 16. 5. 2019, 13. 6. 2019, 26. 6. 2019. Dopisem ze dne 14. 9. 2018 oznámila leasingová společnost [právnická osoba] postoupení Leasingové smlouvy společnosti [právnická osoba] s tím, že další splátky, ve shodně stanovené výši, měly být hrazeny na účet [bankovní účet]. Dne 17. 6. 2019 měl zaplatit žalobce v souvislosti s touto Smlouvou další poplatky bezhotovostním převodem ve výši 1 755 Kč Celkem na tento leasingový úvěr měl žalobce zaplatit částku 93 823 Kč. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], Smlouvu o úvěru [číslo] dne 19. 2. 2014, resp. 28. 2. 2014, když předmětem leasingu byla částka ve výši 363 000 Kč s DPH, když úvěr měl být vyčerpán do dne 19. 4. 2014. Předmětem financování byl Traktor kolový BELARUS [číslo] výrobního čísla [číslo]. Žalobce měl zaplatit ze svého osobního účtu bezhotovostním převodem na účet [právnická osoba] částku 5 588 Kč a to ve dnech 17. 10. 2018, 16. 11. 2018, 11. 12. 2018, 22. 1. 2019, 12. 2. 2019, a dne 12. 3. 2019, tj. celkem ve výši 33 528 Kč Žalobce měl dále dle jeho tvrzení zaplatit bezhotovostním převodem dne 19. 4. 2019 ze svého osobního účtu částku 945 Kč na účet 7 [bankovní účet], což byla splátka vypočítaná z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018 podaného Finančnímu úřadu pro Karlovarský kraj, pracoviště [obec] pro žalovaného. Dále soud provedl k důkazům listinu doloženou žalobcem nazvanou„ Rozšířené vyhledávání“, na níž jsou uvedené data, částky, protiúčty, symboly, poznámky, čísla účtů, zprávy pro příjemce a celková suma ve výši 270 879 Kč. U čísla účtu je uvedeno jméno žalobce a číslo a v poznámce je uvedeno [celé jméno žalovaného] splátka, [celé jméno žalovaného] Leasing a [celé jméno žalovaného] daň z příjmu 2018. Z této listiny však není prokázáno, že číslo účtu, z nějž byly finance odesílány, patří žalobci, když toliko uvedení jména v kolence listiny pořízené žalobcem ničeho takového neprokazuje. Dále byly k důkazům doloženy platby exekucí za žalovaného a platby DPH za žalovaného, kde jde opětovně o listiny nazvané rozšířené vyhledávání, v poznámce je uvedeno Krištofexekuce a číslo účtu patří [právnická osoba] (dříve [příjmení]). Nicméně to, že [právnická osoba], s.r.o., platila za žalovaného exekuce ani sám žalovaný nikterak nerozporoval. Z přehledu exekucí žalovaného je zřejmé, že na žalovaného bylo vedeno několik exekucí, což je potvrzeno i účastnickou výpovědí žalovaného a svědeckou výpovědí [celé jméno svědkyně].

4. Z dalších provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobce písemností ze dne 16. června 2021 vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. Žalovaný odpovědí ze dne 23. 6. 2021 na písemnou výzvu žalobce reagoval tak, že si žádnou finanční částku od žalobce nezapůjčil. Z emailu ze dne 2. 7. 2019 má soud za prokázané, že žalobce požádal žalovaného, aby na jeho firmu převedl traktor. V tomto emailu žalobce dále píše„ ty podivné částky z roku 2017 z čsob leasing doplaceny“. Účastníci při jednání učinili nesporným, že pracovní poměr žalovaného u [právnická osoba] s.r.o. skončil ke dni 31. 7. 2019, o čemž se strany zpětně dohodly v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Chebu sp. zn. 12 C 339/2019.

5. Z dalších důkazů vyplývá, že [právnická osoba], s.r.o. vykazovala v letech 2017 2019 tržby 4 138 000 Kč a to i díky činnosti žalovaného ve firmě, jeho kontaktům a jeho technice. Když v roce 2017 byl čistý obrat společnosti 418 000 Kč, v roce 2018 činil 2 336 000 Kč. Za rok 2019 činil čistý obrat 1 384 000 Kč. Z došlých odpovědí k dotazům na firmy [právnická osoba], [právnická osoba], Aclesia, spol. s. r. o., a Ing. [jméno] [příjmení], [IČO], vyplývá, že to byl žalovaný, kdo s nimi sjednal zakázky na lesnickou činnost pro roky 2017, 2018 a 2019 za firmu [právnická osoba] a že to byl žalovaný, kdo se svou lesnickou technikou tyto zakázky zrealizoval pro tyto čtyři firmy v letech 2017, 2018 a 2019.

6. V protokolu o hlavním líčení vedeném u OS v [obec] pod sp.zn. 6 T 51/2021 dne 20. 7. 2021 uvedl žalobce (v dané věci vystupujícího jako svědka):„ Začali jsme nějakou spolupráci minimálně s panem [celé jméno žalovaného] v roce 2017, protože on podnikal v oboru lesních prací na svůj živnostenský list, ale úplně se mu nedařilo, měl v tu dobu dluhy, velký exekuce na všechny strany. Na druhou stranu viděl jsem v těch lesních pracích docela zajímavý potenciál, takže jsme se domluvili, připravili jsme spolupráci, takový jako by společný projekt, který měl vést k tomu, že on se v nějakém horizontu zbaví těch dluhů postupně, ty se všechny zaplatí a ta společnost, která se zatím účelem založila, potom bude dál úspěšně fungovat a vydělávat. Takže byla založena společnost tehdy FOREPRO, potom BEIS EUROPE, kde nějakým způsobem začala ta spolupráce. Pan [celé jméno žalovaného] tam byl zaměstnaný, strop byl vytvořen milion, který by byl účetně a právně v pořádku a zároveň v nějakém horizontu, že pan [celé jméno žalovaného] bude na nule, protože ty dluhy tam byly velký, určitě přesahovaly milion, valilo se to ze všech stran. Myslím, že ta společnost se rozjížděla dobře, fungovalo to docela úspěšně, myslím, že reálně tam na rok vycházely tržby třeba dva a půl milionu.“ Dále uvedl, že:„ co to FOREPRO vydělalo, nestačilo na úhradu těch jeho závazků. Já jsem to splácel i ze svých peněz, což jsem za něj zaplatil víc jak 300 000 Kč postupně. Ve chvíli, kdy ty všechny dluhy byly splacený, což bylo shodou okolností kolem toho léta roku 2019, tak tímhle způsobem naprosto nečekaně bez ničeho tu spolupráci ukončili. Náplní firmy FOREPRO byly lesní práce, primárně to byla těžba, to měl pan [celé jméno žalovaného] tu vyvážečku. Od července 2019 se problematikou lesního hospodářství nezabývám. Předtím jsem se tím nezabýval, zabýval jsem se tím, až když jsem se seznámil s panem [celé jméno žalovaného]. Co se týče, jestli rozumím této problematice, tak uvádím, že na stroji s vyvážečkou jezdit neumím, ale umím spočítat, jestli to ekonomicky dává smysl. Než jsem zahájil tu spolupráci, tak jsem se problematice lesního hospodářství nevěnoval.” 7. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] má soud za prokázané, že je partnerkou žalovaného a společně pracovali pro firmu žalobce, tj. firmu [právnická osoba] (dnes BEIS). Dále uvedla, že žalovaný podniká v lesnictví, má vyvážecí soupravy, traktory. Žalobce slíbil, že pomůže žalovanému s jeho podnikáním, že v lesnických pracích viděl potenciál, takže se založí nějaká firma, kde bude pan [celé jméno žalovaného] jako zaměstnanec a firma bude fungovat, bude provádět lesnické práce, kde žalobce bude jako invest a z těch peněz, které se vydělají, tak firma postupně bude splácet dluhy žalovaného. Vše do podnikání vložil žalovaný, to byly jeho stroje, na které měl úvěry, které se splácely a v průběhu fungování firmy se ty stroje platily. Žalovaný domlouval práci výlučně přes své kontakty. Svědkyně dále uvedla, že práci ve firmě vykonávala bez úplaty pro svého partnera, který měl dluhy, a jejich část se měla platit z peněz za práci, kterou odvedl pro [právnická osoba]. Uvedla, že nebyla sjednána žádná půjčka mezi žalobcem a žalovaným a že úvěry měly být spláceny [právnická osoba] nikoliv žalobcem.

8. Svědkyně [celé jméno svědkyně] je partnerkou žalobce a svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně], je její kamarádkou. Obě svědkyně shodně vypovídali v tom smyslu, že někdy na podzim 2019 se v [obec] v kanceláři uskutečnila schůzka mezi účastníky, na které žalobce sjednal se žalovaným půjčku a to tak, že za něj bude platit leasingy do maximální výše 400 000 Kč. Svědkyně shodně popsali průběh jednání, jak vypadala kancelář, co a v jaké výši bylo ujednáno či kdo byl přítomen. Na cokoliv dalšího, nač byly dotázány, přitom odpovídali nejistě nebo že neví či si nevzpomínají.

9. Z dalších provedených důkazů vyplývá, že žalobce s žalovaným mají mezi sebou osobní spory, které se odvíjejí od jejich dřívějšího společného podnikání. Veškeré tyto listiny toliko dokreslují konfliktní vztahy mezi účastníky.

10. Soud zamítl pro nadbytečnost návrh na provedení všech ostatních neprovedených důkazů, neboť tyto skutečnosti již nebyly pro rozhodnutí ve věci relevantní, když z dosud provedených důkazů má soud za prokázané v rozsudku uvedené skutečnosti. Dále nutno poukázat na to, že žalobce k výzvě soudu odmítnul doložit finanční zdroje probíhající mezi žalobcem, žalovaným a [právnická osoba] v letech 2017 2019, které by mohli více objasnit finanční toky v dané věci. Soud zde poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 2851/2013 ze dne 29.1.2014, na nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 987/07 a na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 883/2010 ze dne 16.12.2011. Z posledně uvedeného rozhodnutí vyplývá:„ Obecně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky – jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň„ opěrné body“ skutkového stavu, a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany – nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila.“ A tudíž v neprospěch žalobce, který vysvětlovací povinnost, týkající se výše uvedeného nesplnil.

11. Podle § 2992 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“) byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

12. Podle § 2997 odst. 1 druhá věta ObčZ právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

13. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a že v projednávané věci nejsou splněny podmínky k tomu, aby žalobě bylo vyhověno. V řízení nebylo prokázáno, že žalobce žalovanému zapůjčil částku 270 879 Kč Smlouva o zápůjčce je považována za smlouvu reálnou, což znamená, že k této smlouvě nedochází jen na základě dohody stran, tj. účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy, ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku. Tedy nejen pouhým smluvním ujednáním, ale i předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o zápůjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran, tedy konsensus stran o obsahu smlouvy. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem ze zápůjčky. Pojmovým znakem půjčky je její dočasnost. Pro smlouvu o zápůjčce není předepsána žádná forma. Nutno poukázat na to, že žalobce v žalobě uvedl částku, jenž se ani neshodovala s částkou jednotlivých pohledávek, jež byly žalovány a měly být zapůjčeny. Žalobce původně soudu nepředložil žádné důkazní návrhy, které by prokazovaly, že postupně byly uzavřeny smlouvy o zápůjčkách, ke svým tvrzením ohledně půjček, nikterak neupřesnil, o jaké smlouvy o půjčkách se má jednat a v jaké formě a kdy byly jednotlivé smlouvy uzavřeny a v jaké formě se tak mělo stát. Současně soud poučil žalobce v souladu s § 118a odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žalobce nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti týkající se jím tvrzených smluv o zápůjčkách, tj. kolik smluv o zápůjčkách s žalovaným uzavřel, kdy přesně, na jaké částky, v jaké formě, kdy měla nastat splatnost, za jakých podmínek byly smlouvy o zápůjčkách uzavřeny. Po daném poučení právní zástupce žalobce až při jednání dne 16. 3. 2022 uvedl:„ Smlouva o zápůjčce byla uzavřena před poskytnutím půjček v roce 2018. Takže to bylo uzavřeno, budeme říkat 1. října 2018, protože první splátka byla uskutečněna 17. 10. 2018. Splatnost měla nastat následně po tom půl roku od zaplacení těchto částek, po doplacení těch úvěrových smluv. Žádné podmínky na uzavření smluv nebyly stanoveny, tam bylo stanoveno jen, že bude zaplaceno.“ Nutno upozornit na tvrzení právního zástupce žalovaného, který přes opakované písemné i ústní upozornění nakonec toliko k uzavření smlouvy uvedl„ takže to bylo uzavřeno, budeme říkat 1. října 2018“ Je proto s podivem, když právní zástupce žalobce ani nebyl schopen přesně uvést, kdy přesně měly být smlouvy uzavřeny, avšak po poučení, že neunáší břemeno důkazní, navrhnul svědky, kteří měli být přítomny dohody o zápůjčce. Právní zástupce žalobce ani nebyl schopen uvést jména těchto svědků, když tyto následně až zaslal soudu. Stejně tak i žalobce, až poté co jeho právní zástupce uvedl datum 1. října 2018 jako datum uzavření smlouvy, začal tvrdit ve shodě s ním totožné datum, které do té doby nikdy před soudem nezaznělo. Soud neuvěřil výpovědím svědkyň [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně], neboť při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují). Celkové posouzení uvedených hledisek poskytlo závěr o nepravdivosti tvrzených skutečností. Svědkyně na soud působily nevěrohodně, když na dotazy soudu odpovídaly naprosto shodně s účastnickou výpovědí žalobce, pamatovali si přesně stejné věci a naopak přesně stejné věci se nepamatovaly a vše tak působilo, že se svědkyně a žalobce dopředu přesně dohodli na tom, co budou tvrdit. Svědkyně po 3,5 letech si naprosto přesně pamatovali, jak vypadala kancelář, v jakém pořadí přišli, o co se jednalo a naprosto shodně uváděli chronologickou linku. Naopak shodně si nepamatovali všechny ostatní věci, na které byly dotázány.

14. Listina, jenž měla prokázat veškeré platby, jenž měl žalobce za žalovaného dle výše uvedeného hradit, však ničeho neprokazuje, neboť z ní není zřejmé, že se jedná o osobní účet žalobce. Žalobce byl při jednání dne 16. 3. 2022 a to po sdělení listiny nazvané - Listina-rozšířené vyhledávání, založené ve spise na č. l. 24-25, poučen, že neprokazuje, že se jedná o osobní účet žalobce vedený dle jeho slov pod [číslo] u bankovního ústavu Fio banka. Při jednání téhož dne navrhl právní zástupce žalobce k důkazům„ doložení ohledně toho, že se jedná o výpis z účtu pana [celé jméno žalobce]“, avšak ničeho takového soudu nedoložil, a proto soud nemohl mít za prokázané ani to, že se jednalo o osobní účet žalobce, z něhož měly být placeny výše uvedené platby. Přitom stačilo, aby právní zástupce žalobce doložil jím navržený důkaz. Nebyla tedy prokázána shodná vůle obou stran k uzavření smluv o zápůjčkách a nedošlo ani k účinném přijetí návrhu na uzavření smluv o zápůjčkách, ani nebylo prokázáno to, že finance na uhrazení výše uvedených tzv.“ půjček“ byly hrazeny z účtu žalobce.

15. Soud je dále toho názoru, že věc nelze posoudit ani jako bezdůvodné obohacení. Všechny žalobcem v žalobě uváděné platby byly placeny v rámci spolupráce mezi žalobcem a žalovaným, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Tato spolupráce skončila v červenci 2019. Dle provedeného dokazování je soud toho názoru, že se jednalo platby na základě předchozí domluvy stran o spolupráci, které měly být hrazeny [právnická osoba], s.r.o. a nemůže tak jít v žádném případě ani o bezdůvodné obohacení. Žalovaný spolu se svou družkou [jméno] [příjmení] vykonávali lesnické a s tím související obchodní činnosti pro firmu [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), ve vlastnictví žalobce a žalovaný tak činil za minimální odměnu. Žalovaný činnost pro uvedenou firmu vykonával vlastní lesnickou technikou, bez placení nájemného (žalobce navrhoval, avšak nedoložil žádné smlouvy o nájmu strojů a platby z těchto smluv) a to s obchodními partnery výhradně žalovaného z jeho dřívějšího podnikání v oboru lesnické činnosti. [právnická osoba] nebylo hrazeno ničeho za užívání uvedené lesnické techniky a za domlouvání a za vedení obchodních zakázek realizovaných žalovaným a podle dohody stran takto tedy docházelo z finančních toků plynoucích ve prospěch firmy i díky činnosti žalovaného a paní [příjmení] k úhradě dřívějších finančních závazků žalovaného. Závazky žalovaného byly podle výslovného vyjádření žalobce v protokolu OS v Chebu v trestní věci sp.zn. 6 T 51/2021 ze dne 20. 7. 2021 již v červenci 2019 nulové. Na danou věc je případné uplatnit ustanovení § 2997 odst. 1 věta druhá ObčZ, podle kterého platí, že právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. A současně je nutné aplikovat i ustanovení § 2992 věta první ObčZ, byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat. Požadavek na vydání bezdůvodného obohacení tak není možné úspěšně uplatnit, vyvolal-li je žalobce jednáním na vlastní nebezpečí. Jak přitom vyplývá z důvodové zprávy k danému ustanovení, výraz„ na vlastní nebezpečí“ značí vědomě podstoupené riziko, že se ochuzenému za jeho plnění nedostane žádné protihodnoty. Jednání na vlastní nebezpečí se vyznačuje tím, že ochuzený nemá objektivně žádný důvod spoléhat se, že se mu od příjemce dostane jakékoli protihodnoty, přesto mu však plnění poskytuje. Soud je po provedeném dokazování toho názoru, že žalobce nebyl povinen plnit za žalovaného, byl si toho vědom a činil tak na vlastní nebezpečí, když z protokolu o hlavním líčení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. 6 T 51/2021 dne 20. 7. 2021 a z výslechu žalobce je zřejmé, že domluva byla taková, že plnit na dluhy žalovaného bude [právnická osoba], s.r.o. Žalobce se přímo vyjádřil:„ společný projekt, který měl vést k tomu, že on se v nějakém horizontu zbaví těch dluhů postupně, ty se všechny zaplatí a ta společnost, která se zatím účelem založila, potom bude dál úspěšně fungovat a vydělávat.“ Vše mělo být hrazeno dle domluvy stran pouze ze strany [právnická osoba] s.r.o, a pokud cokoliv za žalovaného hradil žalobce, došlo k tomu bez povinnosti žalobce hradit a současně to bylo na jeho vlastní nebezpečí a náhrada za bezdůvodné obohacení se tak neposkytuje. Ochuzený, tj. žalobce, plnil, přestože si byl plně vědom, že ho povinnost vůči obohacenému, tj. žalovanému, netíží. Právo na vydání bezdůvodného obohacení tak zde není dáno a to i s ohledem na to, že nebylo ani prokázáno poskytnutí financí žalovanému (resp. placení jeho úvěrů, leasingů, daňové přiznání) z účtu žalobce.

16. I přesto, že soud žalobu zamítnul, považuje za nutné vypořádat se s jednotlivými námitkami žalovaného. K námitce nedostatku aktivní legitimace se soud vyjádřil výše. K námitce promlčení soud dodává, že pokud by bylo prokázáno, že byly platně uzavřeny smlouvy o zápůjčkách, tak tyto by nebyly promlčeny s ohledem na § 629 ObčZ, kde je stanovena promlčecí lhůta v době 3 let, nicméně po provedeném dokazování nebylo prokázáno platné uzavření smluv o půjčkách. Ke kompenzační námitce soud dodává, že tuto by považoval za lichou a to s ohledem na ustanovení § 1987 odst. 2 ObčZ a i s ohledem na rozhodnutí NS ČR ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020, kde se jedná o započtení nejisté/neurčité pohledávky a nejisté/neurčité pohledávky tak nelze započíst. Dále soud poukazuje na ustanovení § 98 o. s. ř., kde je stanoveno, že vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. K námitce litispendence soud dodává, že tato byla shledána lichou a to s ohledem na to, že nebylo prokázáno, že by o téže věci, tj. o shodném předmětu řízení a shodných účastnících, již jiné řízení probíhalo.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náklady žalovaného spočívaly v nákladech na jeho zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to podle § 7 bod 6 za 7,5 úkonu právní služby po 9 420 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření z 19. 10. 2021, 3. vyjádření z 14. 1. 2022, 4. účast u jednání u OS v Chebu dne 16. 3. 2022 – 2 úkony, 5. vyjádření z 24. 3. 2022, 6. účast u jednání u OS v Chebu dne 25. 5. 2022 – dopoledne, 7. účast u OS v Chebu při vyhlášení rozsudku dne 25. 5. 2022 – odpoledne – úkonu), celkem ve výši 70 650 Kč, dále podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. má nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 2 400 Kč za 8 výše uvedených úkonů po 300 Kč, podle § 13 odst. 5 téže vyhlášky na cestovné k jednání ze sídla advokáta v [obec] k Okresnímu soudu v Chebu a zpět dne 16. 3. 2022 (530 Kč), 25. 5. 2022 dopoledne (558 Kč), 25. 5. 2022 odpoledne (558 Kč), osobním automobilem [registrační značka], vždy 65 km, podle vyhlášky platné ke dni konání jednání, a to vyhl. č. 511/2021 Sb. a její změny č. 47/2022 Sb. a č. 116/2022 Sb. (při spotřebě vozidla 5,8 litrů na 100 km podle předpisu č. ES 2015, ceně za pohonné hmoty a sazby základní náhrady za 1 km jízdy podle platné vyhlášky) celkem ve výši 1 646 Kč a na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 12 půlhodin po 100 Kč, celkem ve výši 1 200 Kč. Advokát má též nárok podle § 137 odst. 1 občanského soudního řádu na náhradu 21 % DPH z částky 75 896 Kč ve výši 15 938 Kč Celkem tedy náklady řízení žalovaného činí částku 91 834 Kč. Advokátovi nebyl přiznán požadovaný 1 úkon právní služby za vyjádření z 12. 5. 2022, neboť zástupce žalovaného nebyl k podání vyjádření vyzván a toto podání tak bylo nadbytečné. O místě splatnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení