10 C 23/2024 - 62

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl soudcem JUDr. Filipem Liškou ve věci žalobce: [Anonymizováno][Anonymizováno], reg. č. [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 5 000 € s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 5 000 € se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 31 532,60 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 5 000 € s příslušenstvím, s odůvodněním, že vykonává majetková práva k fotografiím vytvořeným [Anonymizováno], a že žalovaná v období od 3. 7. 2021 do 19. 9. 2024 použila (sdělovala veřejnosti) bez jeho souhlasu na svých internetových stránkách www.[právnická osoba] fotografii [Anonymizováno] s názvem „[podezřelý výraz]“. Žalobce proto po žalované požadoval zaplacení částky, za kterou na internetových stránkách www.[právnická osoba].cz nabízí licenci k užití svého portfolia fotografií na dobu tří let a která mu v důsledku jednání žalovaná ušla, zahrnující 100% příplatek za užití fotografie bez uvedení jména autora.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s ní v celém rozsahu nesouhlasí. Žalovaná nabízí možnost prezentování zájezdů členských cestovních kanceláří na svých webových stránkách. Přitom je s cestovními kancelářemi uzavírána smlouva o spolupráci s licenčním vlastníkem databáze, společností [právnická osoba] [právnická osoba], IČO [IČO]. Mezi touto společností a žalovanou byla uzavřena smlouva ze dne 22. 12. 2014, na základě které může databázi využívat k vyhledávání a rezervaci zájezdů, nemůže však data měnit. Žalovaná je ve vztahu ke svým webovým stránkám pasivním poskytovatelem služeb informační společnosti a aplikuje se na ní režim „safe-harbour“. Část důkazů žalobce se navíc vztahuje k webovým stránkám [právnická osoba][adresa], které však žalovaná nevlastní. Žalobce není aktivně legitimovaným, neboť již existuje jiná výhradní licenční smlouva. Žalobce dále neprokázal, že [jméno FO] je skutečně autorem fotografie. Výše nároku je navíc nezákonná a neodpovídá obvyklé ceně za užití fotografie. Z procesní opatrnosti žalovaná namítla i promlčení nároku.

3. Jelikož se v dané věci jedná o řízení o drobných nárocích, jedná se o řízení primárně písemné (čl. 3 odst. 1 nařízení ES 861/2007). Soud však podklady doložené účastníky považoval za nedostatečné, vyzval je proto usnesením ze dne 28. 2. 2025 dle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., aby svá tvrzení doložili a v případě, že tak neučiní, poučil je, že se vystavují riziku neúspěchu ve věci. Konkrétně soud žalobce vyzval k prokázání toho, že: a. [jméno FO] je autorem předmětné fotografie; b. žalobce je držitelem výhradní licenční smlouvy, když výhradní licenční smlouva byla udělena jiné osobě a žalobce pouze odvozuje svá práva od ní; c. žalovaná provozovala v předmětném období webovou stránku; d. žalobce se dozvěděl o zásahu až dne 19. 10. 2021 a e. obvyklá cena licenčního poplatku za užití fotografie činí 1 615 € ročně, resp. 2 330 € za tři roky.

4. Žalovanou soud vyzval k prokázání toho: a. kdo a kdy nahrál předmětnou fotografii na webové stránky [právnická osoba] a b. kdy byla žalovaná vyrozuměna žalobkyní o zásahu do práv a kdy a jaké kroky žalovaná v návaznosti na toto oznámení učinila.

5. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že licenční smlouva a následná podlicenční smlouva tvoří provázaný řetězec, na jehož počátku stojí autor fotografie [jméno FO], jehož autorství dokládá původní (nezpracovanou) fotografií. Fotografie byla užita na stránkách [právnická osoba], jejichž provozovatelem je žalovaná, jak vyplývá z kontaktní stránky. Žalobce proto prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou e-mailem ze dne 28. 10. 2021, že dochází k porušení autorských práv. Žalovaná neuznala svou odpovědnost, pouze uvedla, že fotografie byla odstraněna. Zároveň neposkytla nezbytnou součinnost s určením odpovědné osoby. Obvyklou cenu žalobce dovozuje ze svého ceníku.

6. Žalovaná na výzvu soudu uvedla, že určení okamžiku nahrání fotografie a odpovědné osoby z její strany není možné, neboť daná sekce webu není spravována žalovanou. O porušení se dozvěděla dne 4. 11. 2021 a v tu dobu již odkaz nebyl přístupný, považovala tudíž situaci za vyřízenou. Součinnost žalobci nabídla, ten však pouze reagoval výčtem poplatků k uhrazení.

7. Po doplnění listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:

8. Snímkem obrazovky zachycujícím obsah internetových stránek s názvem „[právnická osoba]“ bylo prokázáno, že do portfolia žalobce ([jméno FO]) patří mimo jiné následující fotografie:

9. Z „raw“ (surové) verze fotografie soud zjistil, jak vypadala fotografie před úpravou a že žalobce disponuje metadaty k této fotografii.

10. Ze smlouvy ze dne 30. 6. 2020 soud zjistil, že [jméno FO] poskytl společnosti [Anonymizováno], výhradní licenci k užívání svých fotografií včetně jejich uveřejňování a vymáhání nároků vůči třetím osobám.

11. Ze smlouvy ze dne 30. 6. 2020 soud zjistil, že společnost [Anonymizováno], poskytla výhradní licenci žalobci k užívání fotografií [Anonymizováno] včetně práva vymáhání nároků vůči třetím osobám.

12. Z e-mailu a dopisu ze dne 28. 10. 2021 soud zjistil, že (zástupce) žalobce oznámil žalované zásah do autorských práv zveřejněním fotografie a vyzval ji k upuštění od protiprávního jednání.

13. Z e-mailu ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce zaslal žalované upomínku, neboť doposud neobdržel žádnou platbu, upozorňuje ji na zvyšování nákladů a provádí ilustrativní výpočet nákladů, pokud bude pohledávku vymáhat soudní cestou.

14. Z e-mailu ze dne 30. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce zaslal žalované finální upomínku, kdy ji opět vyzval k plnění a upozornil na zvyšující se náklady.

15. Ze screenshotu webových stránek [právnická osoba] prostřednictvím služby „Waybackmachine“ ke dni 24. 10. 2021 soud zjistil, že u nabídky zájezdu do [Anonymizováno] (hotel [jméno FO] [právnická osoba], [Anonymizováno]) se nachází fotografie „[podezřelý výraz]“.

16. Z ceníku uveřejněného na internetových stránkách www.[právnická osoba].[Anonymizováno] soud zjistil, že žalobce na svých internetových stránkách „[právnická osoba] [Anonymizováno] [jméno FO]“ nabízí licenci k užití svého portfolia fotografií on-line na tři měsíce za 1 385 €, na šest měsíců za 1 465 €, na jeden rok za 1 615 € a na tři roky za 2 330 €. Při použití fotografií bez uvedení jejich zdroje je účtován příplatek ve výši 100 %.

17. Ze screenshotu domény [Anonymizováno].[právnická osoba][adresa] soud zjistil, že se na této doméně nachází fotografie „[podezřelý výraz]“.

18. Z výpisu z registru doménových jmen .cz ze dne 15. 5. 2025 soud zjistil, že jako kontakt u domény [právnická osoba][adresa] je vedena společnost [právnická osoba] [právnická osoba], resp. [jméno FO] a adresa [adresa].

19. Z licenční smlouvy ze dne 22. 12. 2014 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba], poskytla licenci žalované k užití počítačového programu [právnická osoba], který je určen pro [právnická osoba] [Anonymizováno] pro online vyhledávání, následné rezervace a prodej zboží a služeb. Žalovaná může dle této licence využít dílo k provádění objednávek a rezervace zájezdů a využívání dat v jednotné struktuře. Program [právnická osoba] je umístěn a provozován na serveru poskytovatele licence.

20. Ze vzorové smlouvy o spolupráci soud zjistil, že cestovní kancelář uzavírá smlouvu se společností [právnická osoba] [právnická osoba], a smlouvou je upravena spolupráce při publikování údajů v systému poskytovatele a umožnění smluvním parterům CK provádění vyhledávání, rezervace a objednání zájezdů CK. CK dává souhlas s poskytováním nabídky zájezdů do systému „[právnická osoba]“.

21. Z e-mailu ze dne 5. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná zaslala členům legislativní a etické sekce e-mail, ve kterém je upozorňuje na zaslané výzvy od žalobce a tvrzený zásah do autorských práv. Uvádí link, na kterém měla být fotografie zveřejněna a konstatuje, že odkaz již není aktivní. Uvádí, že nabídku vložila pravděpodobně samotná cestovní kancelář a žalovaná o tom není nijak informována. Zároveň nemůže zjistit, kdo z členů nabídku zveřejnil, aby jej kontaktovala. Žádá o sdělení dalšího postupu.

22. Cizojazyčné listiny bez překladu do českého jazyka soud nehodnotil (čl. 6 odst. 1 nařízení o drobných nárocích).

23. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

24. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo v Portugalsku, a ve věci je tak přítomen mezinárodní prvek, soud nejprve zkoumal, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) se mezinárodní příslušnost řídí místem, ve kterém má žalovaný své bydliště nebo sídlo. Protože místo sídla žalované je situováno na území České republiky, jsou k projednání a rozhodnutí věci mezinárodně příslušné české soudy. Rozhodným právem je podle čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) české právo jakožto právo země, pro kterou je uplatňována ochrana dotčených práv k duševnímu vlastnictví (lex loci protectionis).

25. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „aut. zák.“), autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

26. Podle § 18 odst. 1 aut. zák. sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově.

27. Podle § 40 odst. 4 aut. zák. právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.

28. Podle § 41 věty první aut. zák. domáhat se nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a f) a § 40 odst. 3 a 4 je oprávněna namísto autora osoba, která smluvně nabyla výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo které je výkon tohoto oprávnění svěřen zákonem; nároku na přiměřené zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy se tato osoba může domáhat pouze za zásah do majetkových práv autorských.

29. Pro posouzení nároku žalobce je zásadní, že autorské právo je právem absolutním, což znamená, že působí proti všem (erga omnes), a každý je tak povinen vyvarovat se jeho porušování nebo ohrožování. Autorské právo zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 11 aut. zák.) a výlučná práva majetková (§ 12 a násl. aut. zák.). Do okruhu výlučných majetkových práv autora řadí autorský zákon především právo dílo užít. Jiné osoby než autor mohou toto právo vykonávat jedině za předpokladu, že jim k tomu autor licenční smlouvou poskytne příslušné oprávnění. Autorský zákon ani jiné právní předpisy neuvádějí žádnou definici, jež by stanovila, co vše lze podřadit pod pojem užití autorského díla. Ustanovení § 12 odst. 4 aut. zák. nicméně obsahuje demonstrativní výčet práv, jejichž výkonem dochází k užití autorského díla a která jsou podrobněji popsána v ustanoveních § 13 až § 23 aut. zák. Jeden ze způsobů užití autorského díla představuje sdělování díla veřejnosti podle § 18 odst. 1 a 2 aut. zák., tedy zpřístupňování díla či jeho rozmnoženin v nehmotné podobě po drátě nebo bezdrátově, nevyjímaje zpřístupňování díla (jeho nehmotných rozmnoženin) veřejnosti takovým způsobem, že kdokoli má k tomuto dílu přístup z místa a v době, které si zvolí. Sdělováním díla veřejnosti se tak mimo jiné rozumí i zpřístupňování rozmnoženin autorského díla s využitím počítačové (internetové) sítě.

30. K autorství [jméno FO]

31. Žalobce prokázal, že autorem fotografie [podezřelý výraz] je [jméno FO], a to zejména poskytnutím původní (neupravené) fotografie, včetně souvisejících technických detailů (metadat). K tomu, že by autorem byl někdo jiný, nebylo ničeho doloženo.

32. K aktivní legitimaci žalobce 33. Žalobce za řízení předložil dvě smlouvy, a sice výhradní licenční smlouvu uzavřenou mezi [jméno FO] a společností [Anonymizováno] druhou výhradní licenční smlouvu uzavřenou mezi společností [Anonymizováno] a žalobcem.

34. Dle § 2363 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nabyvatel může oprávnění tvořící součást licence poskytnout třetí osobě zcela nebo zčásti, jen bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě.

35. Primární licenční smlouva mezi autorem fotografie a společností [Anonymizováno] však neobsahuje zmocnění společnosti [Anonymizováno], aby výhradní licenci poskytla třetí osobě. Žalobce za řízení nedoložil písemný souhlas [jméno FO] společnosti [Anonymizováno] s poskytováním podlicence, žalobce proto není aktivně legitimovaný vymáhat práva, tím zůstává společnost [Anonymizováno], jakožto primární oprávněný z licenční smlouvy. Požadavek písemného souhlasu s podlicencováním nebyl dodržen.

36. K vlastnictví internetových stránek [právnická osoba]

37. Žalobce prokázal, a ani to nebylo mezi stranami sporné, že vlastníkem domény [právnická osoba] je žalovaná. Dále prokázal, že na jedné podstránce se ke dni 24. 10. 2021 vyskytoval inzerát zájezdu, u kterého byla zobrazena předmětná fotografie.

38. Naopak žalovaná prokázala to, že vlastníkem domény [právnická osoba][adresa] je třetí osoba.

39. K oznámení zásahu do práv žalobce 40. Žalobce prokázal, že žalovanou řádně a včas informoval o tom, že zveřejněním fotografie dochází k zásahu do autorských práv [jméno FO] (e-mail a dopis ze dne 28. 10. 2021).

41. K obvyklé ceně licence 42. Žalobce nijak neprokázal, že by obvyklá cena fotografie činila 1 615 € ročně, resp. 2 330 € za tři roky 43. Jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení obecně tíží důkazní břemeno k prokázání nejen existence, ale i výše bezdůvodného obohacení žalobce, resp. ochuzeného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 552/2022 a ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 32 Cdo 5550/2017). Přeneseno do poměrů projednávané věci to znamená, že důkazní břemeno k prokázání obvyklé výše odměny za poskytnutí licence, resp. jejího dvojnásobku, tížilo žalobkyni. I přes poučení však žalobce k prokázání výše obvyklé odměny žádné relevantní důkazy neoznačila.

44. Obvyklou výši odměny pak v žádném případě nelze odvozovat z ceníků, které si vytvořila sama žalobkyně. Jde o otázku odbornou a obvyklá výše zahrnuje nikoliv ceny jednoho subjektu nýbrž ceny na trhu s obdobnými statky. Pojem obvyklosti je třeba vykládat zejména s ohledem na místo a dobu porušení majetkových práv, podobu a pružnost trhu obdobných statků, celkovou dobu trvání protiprávního stavu a druh licence, který by žalobkyně k nakládání s dílem musela získat. Všechny tyto (typicky znalecké) otázky zůstaly v řízení neobjasněny a žalobkyně k nim žádné důkazy nenavrhla. Pokud by soud přistoupil na argumentaci žalobkyně, otevřel by tak cestu ke zjevně neudržitelnému závěru, kdy by se autor mohl domáhal po tom, kdo bez oprávnění užije jeho dílo, zcela libovolně vysoké částky s odkazem na svůj vlastní „ceník“, aniž by tato částka měla jakoukoliv relevanci k obvyklé tržní ceně obdobných statků.

45. V tomto ohledu se jeví více než přiléhavý právní názor vyjádření v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne z 11. 12. 2013, sp. zn. 19 C 191/2012, publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 7-8/2014, podle kterého „vlastník logotypu má dostupnými právními prostředky zajišťovat ochranu svých autorských práv k logotypu. Jestliže tak nečiní a mj. následkem této nečinnosti dojde k tomu, že logotyp využívá větší množství neoprávněných osob, nemůže po těchto osobách žádat bezdůvodné obohacení, které je odvozeno od skutečnosti, že vlastník tento logotyp nabízí výlučně v režimu exkluzivity (a tedy za cenu řádově vyšší než při neexkluzivním nabízení logotypu).“ Není přitom nejmenšího důvodu v případě sporné umělecké fotografie dovozovat závěry odlišné. V posuzované věci nebylo sporu o tom, že žalobkyně předmětnou fotografii na svém webu umístila, aniž by ji chránila proti neoprávněnému (např. i nedbalostnímu) užití například vodotiskem či jinými technickými prostředky. I z tohoto důvodu žalobkyni nemohlo vzniknout právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odvozené od ceny výhradní licence.

46. Ke sdělování díla veřejnosti poskytovatelem obsahu a uplatnění ochrany „safe-harbor“ 47. Soud se zabýval i tím, zda zpřístupnění nabídky zájezdu obsahující spornou fotografii prostřednictvím vyhledávače integrovaného do internetových stránek žalované představuje sdělování díla veřejnosti ve smyslu § 18 odst. 1 aut. zák.

48. Zda lze určité jednání kvalifikovat jako sdělování díla veřejnosti je třeba posoudit individuálně vzhledem k okolnostem konkrétního případu. Judikatura Soudního dvora řadí mezi tyto okolnosti především úlohu provozovatele internetové služby při zpřístupňování chráněného obsahu a jeho subjektivní vztah k zásahu do autorských práv. Obecně lze konstatovat, že provozovatel internetové služby (zde provozovatel internetového vyhledávače) uskutečňuje sdělování díla veřejnosti, je-li jeho jednání zahrnuto zaviněním, tedy koná-li při plné znalosti důsledků svého jednání s cílem poskytnout třetím osobám přístup k chráněným dílům (srov. například rozsudky Soudního dvora ze dne 7. 12. 2006 ve věci C-306/05, SGAE, bod 42, ze dne 14. 6. 2007 ve věci C-610/15, Stichting Brein, a ze dne 22. 6. 2021 ve spojených věcech C-682/18 a C-683/18, YouTube a Cyando). K obdobným závěrům Soudní dvůr dospěl i ve vztahu ke zpřístupňování chráněného obsahu zveřejněného bez souhlasu autora prostřednictvím hypertextových odkazů nebo prostřednictvím odkazů využívajících techniku framingu (k tomu viz rozsudek ze dne 8. 9. 2016 ve věci C-160/15, GS Media, nebo rozsudek ze dne 9. 3. 2021 ve věci C-392/19, VG Bild-Kunst), avšak s tím rozdílem, že má-li umístění odkazů výdělečnou povahu (je-li takové umístění uskutečňováno za účelem dosažení zisku), lze vědomost zřizovatele odkazu presumovat. Osoba, která na své internetové stránky umístila hypertextový nebo jiný odkaz bývá totiž zpravidla seznámena s obsahem, na který odkazuje. Lze proto očekávat, že provedla nezbytná ověření, aby se ujistila, že dotčené dílo nebylo na stránce, na kterou odkaz vede, zveřejněno protiprávně. Na provozovatele internetových služeb, který obsah služby nemá pod svou kontrolou, však takovou domněnku aplikovat nelze (srov. již citovaný rozsudek ve věci YouTube a Cyando, body 87 až 89).

49. Pro posouzení, zda lze jednání žalované podřadit pod sdělování díla veřejnosti, je tudíž určující, zda žalovaná věděla nebo měla vědět, že její vyhledávač poskytuje veřejnosti přístup k chráněnému obsahu, tedy že do databáze zájezdů přístupné prostřednictvím vyhledávače některá z cestovních kanceláří zúčastněných na provizním systému prodeje umístila fotografie chráněné autorským právem, aniž měla k takovém užití svolení jejich autora nebo od něj odvozeného nositele autorských práv (nabyvatele výhradní licence). Jestliže by v řízení vyšlo najevo, že žalovaná věděla nebo měla vědět, že její vyhledávač poskytuje veřejnosti přístup k protiprávnímu obsahu, například proto, že byla na tuto skutečnost upozorněna nositelem autorských práv, bylo by třeba mít za to, že zpřístupnění chráněného obsahu je sdělováním veřejnosti ve smyslu § 18 odst. 1 aut. zák.

50. Žalovaná prokázala, že zprostředkovává uzavírání zájezdů cestovních kanceláří prostřednictvím počítačového programu – databáze – společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] Nad obsahem jednotlivých nabídek nemá přímou kontrolu, když cestovní kanceláře si své nabídky spravují samy. Poté, co byla žalobcem vyrozuměna o zásahu do autorských práv (odkazem na konkrétní link) tuto situaci prověřila a zjistila, že závadná fotografie se již na odkazu nenachází (resp., že adresa odkazu již není aktivní). O tomto vyrozuměla žalobce. Žalobce přes poučení neprokázal, že by fotografii na webové stránky nahrála přímo žalovaná, či alespoň, že by o zásahu do práv žalobce věděla a ničeho neučinila. V návaznosti na oznámení žalované, že fotografie již není k dispozici, žalobce dodatečných informací nepožadoval (např. kdo fotografii skutečně nahrál), ale pouze pokračoval ve vymáhání (zvyšujících se) částek.

51. Měla-li veřejnost ke sporné fotografii prostřednictvím vyhledávače přístup, ačkoli žalovaná nemohla vědět, že zpřístupňováním fotografie dochází k zásahu do majetkových práv autorských, nelze její jednání považovat za zaviněné (zahrnuté zaviněním alespoň ve formě nevědomé nedbalosti), což znamená, že žalovaná svým jednáním nenaplnila znaky sdělování díla veřejnosti dovozené judikaturou Soudního dvora ve vztahu k výkladu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (tzv. informační směrnice), z něhož vychází ustanovení § 18 odst. 1 a 2 aut. zák. Jinými slovy řečeno, žalovaná do majetkových práv žalobce nezasáhla, a není tak ve věci pasivně legitimována.

52. Že by fotografie byla zpřístupněna po učiněném oznámení a komunikaci se žalovanou (zejména v letech 2022–2024) žalobce ničeho nedoložil.

53. Tvrzení žalobce, že žalovaná neposkytla dostatečnou součinnost při určení osoby povinné, a nevztahuje se tak na ní režim „safe-harbor“, se ukázalo nepravdivým. Žalobce nikdy nevyzval žalovanou ke sdělení konkrétní osoby, či poskytnutí jiné součinnosti, když po ní pouze požadoval uhrazení škody. Žalovaná v průběhu řízení navíc domnělou odpovědnou osobu uvedla.

54. K promlčení nároku 55. Soud nepřisvědčil námitce žalované o promlčení nároku. Nejranějším datem, ze kterého lze usuzovat (alespoň rámcové) povědomí žalobce o existenci fotografie na stránkách žalované je výzva ze dne 28. 10. 2021. O tom, že by žalobce věděl (mohl vědět) o existenci fotografie dříve, nebylo ničeho doloženo.

56. Jelikož tedy žalobce není ve věci aktivně legitimovaný z důvodu chybějícího souhlasu s udělením podlicence, žalovaná není naopak pasivně legitimovaná z důvodu absence porušení povinností při poskytování elektronických služeb, a jelikož nebyla žádným způsobem prokázána obvyklá cena za užití fotografie, soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

57. Na závěr soud uvádí, že se žaloba žalobce jeví jako v rozporu s dobrými mravy. V současné době jen zdejší soud eviduje 17 žalob, kdy všechny z nich jsou řízením o drobných nárocích a většina z nich má za předmět řízení zaplacení částky blížíce se limitu řízení o drobných nárocích (5 000 EUR). Nelze zároveň přehlížet ani to, že žalobce podává žaloby vždy zhruba měsíc před uplynutím 3leté lhůty od zaslání výzvy k upuštění od protiprávního jednání, čímž uměle navyšuje svou „odměnu“ dle sazebníku, a to i za situace, kdy mezi stranami neprobíhají žádná jednání a není tak žádného důvodu otálet (i několik let) s podáním žaloby.

58. O nákladech řízení soud rozhodl podle 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal zcela úspěšné žalované. Náklady řízení činí odměnu advokáta dle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 AT za 4 úkonů ve věci (převzetí zastoupení ze dne 24. 11. 2024 [tarifní hodnota 126 775 Kč, odměna 6 180 Kč), vyjádření ze dne 28. 11. 2024 (tarifní hodnota 126 325 Kč, odměna 6 180 Kč), vyjádření ze dne 19. 3. 2025 (tarifní hodnota 125 000 Kč, odměna 6 100 Kč), vyjádření ze dne 15. 5. 2025 (tarifní hodnota 124 625 Kč, odměna 6 100 Kč)], 2 paušální náhrady dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč a 2 paušální náhrady (u úkonů po 1. 1. 2025) po 450 Kč, dále DPH 21 %, celkem tedy 31 532,60 Kč.

Poučení