10 C 232/2022-73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] všichni zastoupeni [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO], [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 63 900 Kč s přísl., 63 900 Kč s přísl. a 11 106 Kč s přísl. takto:

Výrok

I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobce a) na úhradu 7 200 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zastavuje. II) Zamítá se žaloba žalobce a) na úhradu 56 700 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení. III) Řízení se částečně, co do požadavku žalobce b) na úhradu 900 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zastavuje. IV) Zamítá se žaloba žalobce b) na úhradu 63 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení. V) Zamítá se žaloba žalobce c) na úhradu 11 106 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení. VI) Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. VII) Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. VIII) Žalobce c) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce a) se žalobou ze dne [datum], žalobce b) se žalobou ze dne [datum] a žalobce c) se žalobou ze dne [datum] domáhají každý sám pro svoji osobu finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Všichni žalobci byli shodně věřiteli, kteří v naříkaném řízení, jakožto dědickém řízení po zesnulém [anonymizováno] [jméno] [příjmení], uplatnili přihláškou svou pohledávku. Naříkané dědické řízení bylo zahájeno [datum] a všichni žalobci přihlásili své pohledávky do dědického řízení [datum]. V naříkaném řízení bylo [datum] rozhodnuto o tom, že dědictví je předluženo a následně [datum] bylo rozhodnuto o likvidaci dědictví, a to s právní mocí k [datum]. V žalobách žalobci uvádí, že každý ze žalobců zvlášť byl již za délku naříkaného řízení odškodňován, konkrétně všichni ze žalobců byli odškodněni za období od [datum] do [datum], a to všichni shodně částkou 40 500 Kč. Žalobci dále uvádí, že ve vztahu k jinému z věřitelů, který se rovněž účastnil naříkaného dědického řízení, bylo v rámci kompenzačního řízení rozhodnuto o zadostiučinění za období následující po [datum] a že v návaznosti na toto rozhodnutí pak žalobcům bylo poskytnuto ze strany žalované dobrovolně odškodnění ještě za další období následující po [datum]. V žalobách žalobci uvádí, že každý ze žalobců se domáhá dodatečného odškodnění za období do [datum], tj. za prvé období, kdy byl dobrovolně odškodněn žalovanou, a to doplacením do výše odškodnění, tak jak bylo následně rozhodnuto v navazujícím odškodňovacím řízení jiného věřitele. V žalobách žalobci uvádí, že konkrétně žalobce a) se domáhá odškodnění za období od [datum], tj. ode dne přihlášení pohledávky do [datum] ve výši 63 900 Kč, když uvádí, že za toto období mu správně náleží nárok ve výši 104 400 Kč, přičemž částku 40 500 Kč již obdržel; žalobce b) se domáhá rovněž odškodnění za období od [datum], tj. od přihlášení pohledávky do dědického řízení do [datum] a rovněž žalobce b) uvádí, že za toto období mu správně náleží nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 104 400 Kč, přičemž 40 500 Kč mu již bylo plněno, proto nárokuje žalobu 63 900 Kč; žalobce c) se pak domáhá finančního zadostiučinění za období trvání naříkaného řízení od [datum], tj. od podání přihlášky pohledávky do dědického řízení do [datum] a rovněž uvádí, že za toto prvé období mu správně náleží odškodnění ve výši 104 400 Kč, částka 40 500 Kč mu již byla plněna, žalobou však nárokuje pouze 11 106 Kč, neboť do dědictví přihlásil pohledávku ve výši 159 166 Kč, tedy možná výše finančního zadostiučinění je limitována významem řízení, který je u něj dán takto přihlášenou pohledávkou.

2. Na jednání konaném dne [datum] pak žalobce a) změnil svá skutková tvrzení tak, že se domáhá odškodnění za období od [datum] do [datum] v měsíční částce odškodnění 900 Kč, tedy nárokuje po zohlednění plnění ve výši 40 500 Kč částku 56 700 Kč a v částce 7 200 Kč tak žalobce a) vzal žalobu částečně zpět. Žalobce b) nově uvedl, že se domáhá odškodnění za období trvání naříkaného řízení od [datum] do [datum], přičemž rovněž vychází z částky měsíčního odškodnění 900 Kč za 1 měsíc trvání řízení a žalobou tak nárokuje částku 63 000 Kč, tedy žalobu bere částečně zpět co do částky 900 Kč včetně příslušenství. A žalobce c) nově uvedl, že se domáhá odškodnění za dobu trvání naříkaného řízení od [datum] do [datum], žalovanou částku neměnil. Usnesením vyhlášeným na témže jednání pak soud tuto skutkovou změnu žalobních tvrzení připustil.

3. V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem a) a žalobcem b) soud řízení částečně zastavil výroky I. a III. s odkazem na § 96 o. s. ř.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, pokud jde o žalobce a) podáním z [datum]. Uvedla, že žalobce a) byl již 2× odškodněn, a to za období [datum] až [datum] částkou 40 500 Kč a za období od [datum] do [datum] částkou 107 550 Kč. Ve vztahu k žalobci b) se žalovaná vyjádřila podáním z [datum], uvedla, že tento žalobce byl odškodněn za období od [datum] do [datum] částkou 40 500 Kč, a za navazující období od [datum] do [datum] částkou 109 800 Kč. Ve vztahu k žalobci c) se žalovaná vyjádřila podáním ze dne [datum], přičemž uvedla, že tento žalobce byl odškodněn za období od [datum] do [datum] částkou 40 500 Kč, a za navazující období od [datum] do [datum] částkou 107 550 Kč. Shodně ve vztahu k nárokům všech tří žalobců pak žalovaná namítla, že každý ze žalobců se stal účastníkem naříkaného řízení až dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace, což v projednávaném případě nastalo [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o nařízení likvidace ze [datum]. Do doby právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví tak žalobci nebyli účastníky řízení a za toto období jim odškodnění za délku naříkaného řízení proto nenáleží. Poskytnutá částka 40 500 Kč, která byla každému ze žalobců poskytnuta, je tak zadostiučiněním dostačujícím. Žalovaná dále namítla, že žalobci se domáhají újmy, která jim vznikala od roku [rok] do roku [rok], tedy takto časově svou újmu omezili a ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku se jedná již o nárok promlčený, když žalobcům nic nebránilo nad rámec dobrovolného odškodnění za toto prvé období žalovat odškodnění vyšší, jak požadují až nyní. Žalovaná dále namítá, že pokud žalobci se nedomáhali v roce [rok] vyššího odškodnění, pak je třeba poskytnuté zadostiučinění považovat za dostačující, neboť žalobcům v tomto směru zcela evidentně postačovalo.

5. Ze žádostí o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a stanoviska [žalovaná] soud zjistil, že žalobce a) žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne [datum], žalobce b) dne [datum] a žalobce c) rovněž dne [datum].

6. Ve vztahu k žalobci a) soud zjistil, že tento se obrátil na [žalovaná] se žádostí o odškodnění za nepřiměřenou délku naříkaného řízení podáním z [datum] a že mu na základě stanoviska z [datum] byla vyplacena částka 40 500 Kč (zjištěno ze stanoviska z [datum]), a to konkrétně platbou ze [datum] (zjištěno z bankovního výpisu ze [datum]). V návaznosti na upřesnění žalobních tvrzení žalobce a) ze dne [datum] pak – v rozsahu relevantním pro toto řízení - zjistil, že žalobce a) byl odškodněn za dobu trvání naříkaného řízení od [datum] do [datum] částkou 40 500 Kč.

7. Pokud jde o žalobce b), soud zjistil, že tento se obrátil na žalovanou žádostí z [datum] o poskytnutí zadostiučinění za délku trvání naříkaného řízení s tím, že na základě stanoviska z [datum] bylo žalobci poskytnuto zadostiučinění ve výši 40 500 Kč, a to dne [datum] (zjištěno ze stanoviska z [datum] a výpisu z účtu z [datum]). V návaznosti na toto soud – v rozsahu relevantním pro toto řízení - zjistil, že žalobce b) byl odškodněn za dobu trvání naříkaného řízení v rozsahu od [datum] do [datum] částkou 40 500 Kč, a to rovněž v návaznosti na upřesnění žalobních tvrzení žalobce z [datum].

8. Ve vztahu k žalobci c) soud zjistil, že tento se obrátil na žalovanou podáním z [datum] se žádostí o odškodnění za újmu vyvolanou délkou trvání naříkaného řízení a na základě stanoviska z [datum] byl odškodněn částkou 40 500 Kč, a to dne [datum] (zjištěno ze stanoviska ze dne [datum] a výpisu z bankovního účtu ze [datum]). V návaznosti na doplnění žalobních tvrzení tohoto žalobce z [datum] pak soud z těchto dokladů – v rozsahu relevantním pro toto řízení - zjistil, že žalobce c) byl odškodněn za délku trvání naříkaného řízení v období od [datum] do [datum] částkou 40 500 Kč.

9. Soud ve věci nehodnotil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. [číslo jednací], ani rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], neboť tato nalézací řízení se týkala jiných poškozených a nebylo po skutkové stránce těmito důkazy co prokazovat.

10. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne [datum] zemřel pan [jméno] [příjmení]. [datum narození]. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] bylo zahájeno dědické řízení po zesnulém [jméno] [příjmení]. Žalobce a), žalobce b) /ten ještě společně s manželkou/ a žalobce c) přihlásili své pohledávky do dědictví společnou přihláškou celkem 60 věřitelů, sepsanou společným zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] a doručenou soudu dne [datum]. Řešením dědického řízení byl pověřen soudní komisař [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Byl zjišťován majetek zesnulého, soud notáře kontaktoval ohledně stavu dědického řízení. Dne [datum] notář sděluje, že dosud nebyl určen okruh dědiců zůstavitele a nadále probíhá zjišťování majetku zůstavitele včetně jeho dluhu. Do dědictví se přihlásily desítky věřitelů se svými pohledávkami. Do [anonymizováno] [rok] probíhalo notářem další zjišťování majetku zůstavitele. Usnesením ze dne [datum] byla soudem ustanovena společnost [právnická osoba] správcem cenných papírů. V mezidobí komunikoval notář s dědici ohledně odmítnutí dědictví ([anonymizováno] [rok]). Přípisem z [datum] žádal notář správce části dědictví o sdělení, kdy lze očekávat předložení ocenění cenných papírů zůstavitele v USA. Notář poté pokračoval ve zjišťování dalšího majetku zůstavitele. Průběžně komunikoval i se soudem ohledně stavu dědického řízení ([anonymizováno] [rok]). Přípisem ze dne [datum] urgoval notář odpověď správce části dědictví stran ocenění cenných papírů. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání ve věci projednání dědictví po zůstaviteli, při němž byli účastníci seznámeni s předběžným rozsahem majetku a závazku zůstavitele. Přípisem ze dne [datum] urgoval notář odpověď u správce části dědictví. Dne [datum] se konalo další jednání s účastníky dědictví před notářem. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Brně k rozhodnutí o schválení právního úkonu za nezletilého (odmítnutí dědictví). O tomto bylo rozhodnutu Městským soudem v Brně rozsudkem ze dne [datum]. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Při tomto jednání byli účastníci seznámeni s předběžným rozsahem majetku a závazků zůstavitele s tím, že tito byli poučeni o právu a lhůtě k odmítnutí dědictví. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Účastníci byli seznámeni s aktivy a pasivy dědictví s tím, že bez ohledu na dosud probíhající šetření bude zřejmě dědictví předluženo. Bratr po zemřelém dědictví odmítl. Přípisem ze dne [datum] sděloval notář Městskému soudu v Brně, že řízení nemůže být dosud ukončeno, neboť se zjišťuje okruh dědiců, a to již ve čtvrté dědické skupině. Z tohoto důvodu žádal notář o prodloužení lhůty k provedení úkonu v dědickém řízení o šest měsíců. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] byla tato lhůta prodloužena o tři měsíce. Následně v [anonymizováno] [rok] byli zjišťováni dědici v další dědické skupině. Z přípisu místopředsedy Městského soudu v Brně ze dne [datum] vyplývá, že ve věci byly na straně soudního komisaře zjištěny průtahy s tím, že žádal o urychlení jednání ve věci a předložení Městskému soudu v Brně k rozhodnutí, jinak bude podán notářské komoře podnět k zahájení kárného řízení. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto jednání byli dědici opětovně poučeni o rozsahu dědictví, o aktivech a pasivech a o možnosti odmítnout dědictví. Bratři zůstavitele dědictví odmítli. Další ústní jednání bylo nařízeno na [datum]. Bratr matky zůstavitele odmítl dědictví po zůstaviteli. městským soudem bylo usnesením Středisko cenných papírů vyzváno ke sdělení, jaké cenné papíry se nacházely na účtu manželky zůstavitele; na toto bylo odpovězeno přípisem došlým notáři dne [datum] a proti tomuto usnesení podalo středisko cenných papírů dne [datum] odvolání. Věc byla předložena Krajskému soudu v Brně dne [datum]. Tento usnesením ze dne [datum] napadené usnesení zrušil a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. Přípisem ze dne [datum] žádal notář jako soudní komisař o prodloužení lhůty k provedení úkonu v dědickém řízení. Tato byla usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] prodloužena o tři měsíce. Usnesením notáře ze dne [datum] byl ve věci ustanoven znalecký ústav z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a dále znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady věcí movitých. Přípisem ze dne [datum] žádal notář o prodloužení lhůty k provedení úkonu v dědickém řízení; lhůta byla prodloužena o tři měsíce. Dne [datum] byl notáři předložen znalecký posudek týkající se ocenění nemovitosti a následně dne [datum] znalecký posudek týkající se ocenění věcí movitých. Dne [datum] vzhledem k zániku pověření činnost notáře a ukončení jeho činnosti předložil [anonymizováno] [příjmení] spis Městskému soudu v Brně. Novým notářem byl pověřen dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Usnesením notáře ze dne [datum], ze dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném. Usnesením ze dne [datum] bylo notářem jako soudním komisařem rozhodnuto o určení obvyklé ceny majetku ve společném jmění zůstavitele a pozůstalé manželky k určení, které věci z věcí zůstavitele a pozůstalé manželky, jež náležely do společného jmění manželů, náleží do dědictví. Následně dne [datum] sděloval notář k žádosti jednoho z věřitelů, že ukončení dědického řízení nelze v brzké době očekávat s tím, že bude pravděpodobně následovat likvidace dědictví; dále sděloval, že není zřejmé, kdo a do jaké výše odpovídá za jeho pohledávky. Usnesením notáře ze dne [datum] bylo rozhodnuto o přiznání odměny za podání znaleckého posudku. Dále pak usnesením ze dne [datum], a to znaleckému ústavu. Přípisem ze dne [datum] byl zástupce některých věřitelů vyzván k odstranění rozporů ve výši přihlášené pohledávky. Následně v [anonymizováno] [rok] zjišťoval notář další pohledávky zůstavitele u příslušných institucí. Dne [datum] se konalo jednání za účasti zástupce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, kdy byl konstatován soupis aktiv a pasiv dědictví a ze strany tohoto zástupce s ohledem na předlužení dědictví byla navržena likvidace dědictví. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo určeno, že v době smrti zůstavitele byla obvyklá cena jeho majetku 4 086 409,23 Kč a výše dluhů 78 905 028,32 Kč a že je tak dědictví předluženo o 74 818 619,09 Kč. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla nařízena likvidace dědictví a věřitelé vyzváni k tomu, aby oznámili soudu, resp. notáři své pohledávky do jednoho měsíce, jinak tyto zaniknou; toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Současně byli věřitelé vyzváni, aby do jednoho měsíce uplatnili své pohledávky. Následně dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Brně na základě jeho žádosti ze dne [datum]. Z přípisu ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] se podává, že každému z žadatelů o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění byla přiznána částka 40 500 Kč s tím, že v daném řízení došlo k průtahům. Posléze byl dne [datum] spis opět předložen notáři. V [anonymizováno] [rok] byly jednotlivé instituce notářem vyzývány k převedení finančních prostředků na účet Městského soudu v Brně v souvislosti s likvidací dědictví. Usnesením ze dne [datum] byl ve věci ustanoven znalec ke stanovení aktuální obvyklé ceny podílu tří čtvrtin rodinného domu a k ocenění jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených. Znalecký posudek byl notáři předložen dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném. Dne [datum] žádal notář Městský soud v Brně o povolení k provedení zpeněžení zůstavitelova majetku v rámci likvidace dědictví – podílu tří čtvrtin rodinného domu a podílu tří čtvrtin pozemku. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] bylo nařízeno dražební jednání na den [datum] za účelem zpeněžení nemovitostí. První kolo dražby se konalo dne [datum], kdy se dostavil jeden dražitel, který nemovitost vydražil za částku 2 525 000 Kč. Přípisem ze dne [datum] žádal notář o vrácení spisu z Ministerstva spravedlnosti, kterému byl zapůjčen. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] byl vydražiteli udělen příklep za nejvyšší podání v částce 2 525 000 Kč. Následně dne [datum] notář oznamoval Katastrálním úřadu pro Jihomoravský kraj, že vlastníkem nemovitosti se stal vydražitel, a to ke dni [datum]. Na základě přípisu ze dne [datum] [žalovaná] opět žádalo o zapůjčení spisu z důvodu žádosti některých věřitelů o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Na to reagoval notář podáním ze dne [datum] s tím, že nelze v současné době spis zapůjčit, neboť probíhá zpeněžování majetku zůstavitele. Dne [datum] se konalo jednání před notářem, kdy právní zástupkyně manželky zůstavitele předala do úschovy soudního komisaře listinné cenné papíry. Následně ohledně majetku zůstavitele, a to cenných papírů, dluhopisů, dotazoval notář příslušné společnosti a úřady, za jakých podmínek lze získat finanční plnění z daných dluhopisů, popřípadě zda lze zpeněžit cenné papíry. Dalšími přípisy pak žádal notář další instituce o převedení výtěžku v souvislosti s odkupem podílových listů na účet městského soudu. Na to pak bylo těmito subjekty reagováno přípisy ze dne [datum], [datum], [datum]. Přípisem ze dne [datum] sděloval komisař manželce po zůstaviteli, že preferuje prodej celého souboru movitých věcí. Na to manželka zůstavitele reagovala podáním došlým notáři dne [datum]. K další žádosti notáře o předložení výtěžku z dražby ze dne [datum] sdělovala [právnická osoba] [anonymizováno], že částka jakožto výtěžek z dražby akcií byla již poukázána na účet Městského soudu v Brně, o čemž notáře informovali. Dne [datum] předložil notář spis Městskému soudu v Brně s návrhem na vydání usnesení o vyslovení souhlasu s prodejem věcí zůstavitele mimo dražbu. Usnesením ze dne [datum] udělil Městský soud v Brně notáři souhlas se zpeněžením majetku zůstavitele prodejem mimo dražbu. Poté se soud opakovaně doručoval toto usnesení jednomu z dědiců zůstavitele – [jméno] [příjmení]. K dotazu zástupce některých z věřitelů notáře dne [datum] sděluje, že poté, co nabylo právní moci usnesení o schválení prodeje majetku zůstavitele mimo dražbu dne [datum], učinil soudní komisař veřejnou výzvu k podání návrhu na uzavření smlouvy o prodeji majetku zůstavitele; na základě této výzvy se však žádný zájemce nepřihlásil. Před touto výzvou soudní komisař nabídl celý soubor věcí k odkupu manželce zůstavitele; tato sdělila, že má o věci zájem, vyjma motocyklu. Soudní komisař žádal soud o vydání stanoviska, zda je v souladu s usnesením vydaným soudem prodej souboru movitých věcí za částku 4 000 Kč a o vyslovení souhlasu s tímto prodejem. Městský soud v Brně proti tomuto prodeji neměl námitek. Dne [datum] se konalo jednání před notářem. Při jednání byl zkonstatován majetek zůstavitele, který byl nabídnut k prodeji manželce zůstavitele s tím, že tato uhradila kupní cenu na účet Městského soudu v Brně. Následně dne [datum] byla sepsána na předmětné movité věci kupní smlouva mezi notářem [jméno] [příjmení] a manželkou zůstavitele [jméno] [příjmení]. Přípisem ze dne [datum] žádal notář o sdělení zůstatku na účtu likvidace dědictví. Přípisem ze dne [datum] a urgencí ze dne [datum] žádal Městský soud v Brně od notáře sdělení stavu dědického řízení. Přípisem ze dne [datum] notář urgoval svoji žádost u Městského soudu [obec] na sdělení zůstatku účtu likvidace dědictví. Následně, jak vyplývá z přípisu ze dne [datum], byl připravován rozvrh likvidace dědictví a byli zjišťováni procesní nástupci původních věřitelů, kteří v mezidobí ztratili právní subjektivitu, a to ještě v [anonymizováno] [rok]. Přípisem ze dne [datum] sděloval notář výši částky, která byla získána prodejem zůstavitelova majetku v rámci likvidace dědictví s tím, že tato je rozdělena mezi věřitele. Dále notář vyzýval, zda je popírána některá z přihlášených pohledávek. Přípisem ze dne [datum] žádal právní zástupce některých věřitelů o sdělení stavu dědického řízení. Z úředního záznamu ze dne [datum] se podává, že notář si s [anonymizována dvě slova] telefonicky domluvil schůzku za účelem vyjasnění otázek kolem věřitelů a jejich pohledávek na den [datum], resp. [datum]. Dne [datum] sděluje notář zástupci některých věřitelů stav účtu likvidace dědictví (2 777 085,87 Kč). Notář následně dále řeší otázku okruhu věřitelů. zejm. s ohledem právní nástupnictví. Dále komunikuje s [žalovaná] a Obvodním soudem pro Prahu 2 ohledně zapůjčení spisu pro kompenzační řízení. Spis je od [anonymizováno] roku [rok] do [anonymizováno] [rok] zapůjčen pro účely kompenzačního řízení; [datum] je žádáno jeho navrácení dědickým soudem. Zástupce některých věřitelů žádá o sdělení stavu řízení [datum]. Soud dotazuje notáře na stav řízení [datum]. Notář v následujícím období opět řeší otázku okruhu věřitelů. resp. jejich právních nástupců; jsou rozsáhle zjišťovány údaje z jiných dědických řízení. Spis je od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] zapůjčen pro další z kompenzačních řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Notář v následujícím období opět řeší otázku okruhu věřitelů. resp. jejich právních nástupců; jsou rozsáhle zjišťovány údaje z jiných dědických řízení. Soud dotazuje notáře na stav dědického řízení dne [datum]; notář odpovídá [datum] s tím, že spis po dobu skoro 2 let zapůjčen a v řízení je cca 80 věřitelů, což ukončení věci komplikuje; řízení tak ukončeno není. Na [datum] je nařízeno jednání; je voláno cca 50 účastníků nebo zástupců. Jednání se koná [datum], jsou probrána aktiva a pasiva dědictví s konstatováno právní nástupnictví po celkem 13 věřitelích; je konstatováno, že budou zcela uspokojeny pohledávky státu a pouze částečně pohledávky ostatní; přihlášené pohledávky nikdo nepopřel; je sděleno, že k rozvrhu ke v likvidaci částka 2 777 085,87 Kč a jsou konstatovány jednotlivé výše pohledávek všech 88 přihlášených věřitelů. Další jednání se koná [datum], a to s dědici věřitelů, kteří se předchozího jednání neúčastnili (dostavil se jen jeden). Soud dotazuje notáře na stav řízení [datum], toto urguje [datum]; notář odpovídá [datum], řešil právní nástupnictví věřitelů. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] je rozhodnuto ve vztahu k celkem 99 účastníkům o rozvrhu výtěžku likvidace (výrok I.), o potvrzení dědictví movitých věcí ČR (výrok II.) a nákladech řízení (výrok III.). Na rozhodnutí není doložka právní moci, toto je rozesláno a notář komunikuje s věřiteli ohledně podkladů pro výplatu přiznaných částek. Spis je poté zapůjčen pro účely kompenzačního řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Ze spisu se nepodává, že by dědické řízení bylo pravomocně skončeno.

11. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že každý žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

16. Soud v tomto směru předně poukazuje na nutnost rozlišit mezi délkou trvání naříkaného řízení jako takovou a dobou, po kterou byl který žalobců účastníkem naříkaného řízení. Naříkané řízení jako takové bylo zahájeno [datum] v návaznosti na úmrtí [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Toto naříkané řízení stále není pravomocně ukončeno, tedy k dnešnímu dni trvá 21 let a 3 započaté měsíce. Celkovou délku naříkaného řízení přesahující 21 let pak soud shledal nepřiměřeně dlouhou, k čemuž vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona O tomto závěru hovoří samotné kritérium písmene a), tedy celková délka řízení, kdy samotný fakt, že naříkané řízení přesáhlo dobu 20 let, hovoří pro závěr o nepřiměřenosti celkové délky řízení, neboť tato není odůvodněna žádným z dalších kritérií. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, pak řízení bylo sice nadstandardně složitým po stránce skutkové, i po stránce procesní, avšak toto ještě neodůvodňuje, aby řízení přesáhlo dobu 20 let. Ani složitost právní ani počet soudních instancí délku řízení přesahující 20 let neodůvodňuje. Jednání žádného ze žalobců se na délce řízení nepodílelo tou měrou, aby celkovou délku řízení odůvodňovalo. A pokud jde o kritérium významu řízení, pak toto naopak hovoří pro závěr o tom, že řízení mělo být jednoznačně ukončeno v době kratší. Závěr o nepřiměřenosti celkové délky řízení pak podtrhuje zejména kritérium písmene d) - postupu soudů, zejména notáře během naříkaného řízení. V období naříkaného řízení lze shledat dvě zásadnější období průtahů. Prvé z nich spadá do období zahájení naříkaného řízení, kdy i jak se podává z průběhu naříkaného řízení, úkony notáře nebyly činěny plynule, lze shledat delší období nečinnosti, což se v posledku podává i z přípisu místopředsedy Městského soudu v Brně z [datum], který uzavírá, že v řízení byly v této jeho části zjištěny průtahy a byl zvažován podnět k zahájení kárného řízení s notářem. Druhým obdobím průtahu je období od [anonymizováno] roku [rok] do [anonymizováno] [rok], kdy byl spis po dobu jednoho a tři čtvrtě roku zapůjčen pro účely kompenzačního řízení a ve věci nebyly činěny žádné úkony směřující k ukončení věci. Tedy toto kritérium jednoznačně hovoří pro závěr o existenci nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

17. Tento závěr soudu pak potvrzuje i to, že k oběma žádostem každého ze žalobců rovněž žalovaná shledala odpovědnostní titul ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobce dobrovolně odškodnila způsobem uvedeným výše.

18. Odpovědnostní titul tak je dán.

19. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/ 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tato nejistota je nutně spojena s okamžikem, kdy naříkané řízení a jeho výsledek mohou mít na poškozeného reálně faktický dopad a kdy se poškozený o zahájení řízení nebo o tom, že řízení probíhá, dozví. Bez vědomosti o probíhajícím řízení, které je způsobilé do jeho právního postavení zasáhnout, nemůže být poškozený ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku a nemůže mu tedy v jejím důsledku vznikat ani nemajetková újma.

20. S ohledem na tento účel odškodnění nemajetkové újmy vyvolané naříkaným řízením je pak ve vztahu ke všem žalobcům jednotlivě nutno uzavřít, že až do doby, než byla navržena likvidace dědictví, nemohli být žádný ze žalobců ve stavu nejistoty ohledně výsledku dědického řízení, neboť výsledek dědického řízení nemohl mít bezprostřední dopad do jejich práv a povinností v tom směru, že by se rozsah jejich práv a povinností v návaznosti na ukončení a výsledek naříkaného řízení nějak změnil. Všichni žalobci byli v postavení věřitele zesnulého a do doby, dokud nebyla navržena likvidace a následně i rozhodnuto o likvidaci dědictví, pak rozsah uspokojení jejich pohledávky od výsledku dědického řízení přímo neodvisel. Tedy, jinak řečeno, do doby navržení likvidace dědictví, respektive následného rozhodnutí o likvidaci dědictví, neodvisela míra uspokojení pohledávek žádného ze žalobců od výsledku tohoto dědického řízení, tedy nemohli trpět jeho délkou a obavami o výsledek tohoto dědického řízení ve vztahu k jimi uplatněné pohledávce. A až poté, co byla navržena likvidace dědictví, respektive o této bylo rozhodnuto, mohli žalobci být vystaveni újmě z délky řízení tím, že byli vystaveni nejistotě o tom, jak bude o míře uspokojení jejich pohledávky v rámci rozvrhového usnesení při likvidaci dědictví fakticky rozhodnuto.

21. Zák. č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.), ve znění účinném na počátku roku 2011 (návrh na likvidaci dědictví dne [datum]; právní moc usnesení o likvidaci dědictví dne [datum]) upravoval dědické řízení v § 175a a násl., zejm. pak účastenství v ust. § 175b tehdy účinného znění o.s.ř. Účastníkem řízení o dědictví mohl být i věřitel zůstavitele, avšak zůstavitelův věřitel byl účastníkem jen určité části dědického řízení a jeho účast na řízení se omezovala jen na určité úkony. Jednalo se o tyto případy: a) jde-li o přenechání předluženého dědictví věřitelům na úhradu dluhů (§ 175p); b) jde-li o likvidaci dědictví (§ 175t až 175v); nebo c) jestliže dědici uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví, podle které by měli odpovídat za zůstavitelovy dluhy jinak, než to vyplývá z § 470 ObčZ. O.s.ř. tak v těchto případech povolávalo zůstavitelova věřitele za účastníka řízení, neboť výsledek řízení o dědictví může mít vliv na jeho práva, popřípadě na jeho právní postavení. Účast zůstavitelova věřitele na řízení má zajistit, aby mohl v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně své pohledávky procesní práva a plnit procesní povinnosti a aby usnesení o dědictví odpovídalo hmotnému právu též ohledně jeho pohledávky za zůstavitelem. Pokud jde o zdejší případ – likvidaci dědictví – pak věřitelé zůstavitele se stávají účastníky řízení, jakmile některý z dědiců, věřitelů nebo stát podal návrh na nařízení likvidace dědictví. Byla-li nařízena likvidace dědictví bez návrhu, stávají se účastníky dnem vydání usnesení podle § 175t odst. 1 o.s.ř. Stejně jako v případě účastenství osob, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, ani ohledně zůstavitelových věřitelů nevydává soud zvláštní rozhodnutí o tom, zda se určitý věřitel stal účastníkem dědického řízení nebo zda jím přestal být. Jeho závěr v tomto směru se projeví jen tím, že soudní komisař (soud) se zůstavitelovým věřitelem jedná jako s účastníkem řízení nebo že s ním jako s účastníkem řízení přestane jednat, dospěje-li k závěru, že není účastníkem řízení o dědictví. (Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. 1189 - 1199: R. Fiala).

22. Jakkoli tedy zásadně pro vznik nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu není zásadní otázka účastenství v řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo, pak v tomto případě se naopak okamžik vzniku újmy na straně všech žalobců od okamžiku, kdy se stali účastníky naříkaného dědického řízení, přímo odvíjí. Jak uvedeno výše, totiž teprve okamžikem, kdy byla navržena ze strany státu likvidace dědictví, k čemuž došlo dne [datum], začal pro každého ze žalobců jakožto poškozeného mít reálný význam výsledek naříkaného řízení a o tento se tak mohli obávat a být v nejistotě ohledně výsledku naříkaného řízení. Tedy teprve od tohoto okamžiku mohli začít trpět délkou řízení způsobem, který lze podřadit pod újmu vyvolanou nepřiměřenou délkou naříkaného řízení dle § 13 OdpŠk.

23. Soud tak ve vztahu ke všem žalobcům uzavírá, že jelikož až dne [datum] byl ze strany státu podán návrh na likvidaci předmětného dědictví, pak teprve tímto okamžikem ve vztahu ke každému ze žalobců začala běžet odškodnitelná délka naříkaného řízení, jelikož žalobci byli až od tohoto okamžiku účastníky dědického řízení. Tedy teprve tímto okamžikem jim tak mohla začít vznikat újma odškodnitelná z titulu vytrpěné nepřiměřené délky naříkaného řízení, když se míra uspokojení jejich pohledávky až od tohoto okamžiku přímo odvíjela od výsledku dědického řízení (rozvrh po ukončení likvidace; namísto prostého určené okruhu dědiců).

24. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

25. Každý ze žalobců koncipoval svou žalobu v návaznosti na závěry přijaté v kompenzačním řízení vedeném ve vztahu k jiným věřitelům Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto jiném kompenzačním řízení soudy dospěly k závěru, že ve stejném naříkaném řízení je adekvátní částkou odškodnění za vytrpěnou nemajetkovou újmu vyvolanou délkou řízení, která je nepřiměřená, roční částka odškodnění 18 000 Kč, ponížená o 40 % z důvodu složitosti věci a o dalších 20 % z důvodu sdílené újmy žalobců, kteří v tamním řízení byli manželi. S odkazem na § 13 o. z., pak soud shledal ve vztahu k žalobcům pouze tu odchylku, že neshledal důvody pro ponížení základní částky odškodnění o 20 % pro sdílenou újmu, neboť se jedná o kritérium významu řízení a žalovaná v tomto směru ponížení odškodnění ve vztahu k žalobcům zdejším nenavrhovala.

26. Z důvodů uvedených níže pak soud uzavírá, že i pro každého ze žalobců shledává adekvátní roční částku odškodnění ve výši 18 000 Kč (poníženou o 50 % za prvé 2 roky trvání řízení), tedy měsíční částku odškodnění ve výši 1 500 Kč, tj. částku 1 500 Kč za každý další měsíc trvání řízení. Rovněž soud shledal odůvodněným ponížení této základní částky o 40 % z důvodu složitosti věci.

27. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. Naříkané řízení sice přesáhlo dobu 21 let, nicméně ve vztahu ke každému ze žalobců toto trvá od [datum], tedy 12 let. Za takto odškodňovanou délku řízení v daném rozmezí 15- 20 000 Kč za 1 rok trvání naříkaného řízení považuje soud základní částku odškodnění ve výši 18 000 Kč za plně odpovídající, když přiznání vyšší částky ročního odškodnění neodůvodňuje výjimečné hodnocení žádného z kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona.

28. Pokud jde o modifikaci této základní částky odškodnění, pak soud uzavírá, že tuto nemodifikoval pro jednání žádného ze žalobců, neboť žádný z nich se na celkové délce řízení ani negativně ani pozitivně nepodílel. A rovněž tuto nemodifikoval pro význam předmětu řízení pro žádného ze žalobců, neboť typově se jedná o řízení s běžným významem řízení a žalobci argumentovaný subjektivní význam daný tím, že jde o finanční prostředky, je fakticky významem typovým, který je běžný. Pro tato dvě kritéria tak soud základní částku odškodnění nemodifikuje. Pokud jde o kritérium postupu soudů, zejména notáře během řízení, pak soud pro toto kritérium již dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu. Tímto jsou zohledněna obě období, kdy soud shledal v naříkaném řízení průtahy, a ve zbytku lze konstatovat, že činnost soudu i notáře byla plynulou a odpovídala zejména složitosti věci. Soud tedy pro toto kritérium základní částku odškodnění rovněž nemodifikoval. Zbývajícím kritériem je pak kritérium složitosti řízení. Soud základní částku odškodnění ponížil o 20 % pro nadstandardní skutkovou složitost věci. Předmětem řízení bylo dědické řízení po zůstaviteli, který byl vlastníkem mnoha finančních instrumentů, zejména cenných papírů, kdy notář musel i za součinnosti správce části dědictví zjišťovat hodnotu tohoto majetku a tento obtížně zpeněžovat. Rovněž došlo k zpeněžení nemovitostí zůstavitele formou dražby, část majetku zůstavitele se nacházela i v zahraniční, konkrétně v USA. Na skutkové složitosti věci se promítlo i to, že notář musel postupně oslovovat dědice z jednotlivých dědických skupin, a poté co dědictví odmítli i dědici ve čtvrté dědické skupině, stal se dědicem po zůstaviteli stát. V řízení byly vypracovány 4 znalecké posudky, což rovněž řízení zatížilo. Pro skutkovou složitost naříkaného řízení tak soud základní částku odškodnění ponížil o 20 %. Soud dále ponížil základní částku odškodnění o dalších 20 % pro procesní složitost naříkaného řízení. Tato se projevila tím, že v řízení nakonec vystupovalo 99 účastníků, z naprosté většiny věřitelů původního zůstavitele, což se na procesní složitosti projevilo zejména při doručování rozhodnutí, svolávání jednání a především pak v tom, že soud v celkem 13 případech musel řešit otázku právního nástupnictví po jednotlivých věřitelích, přičemž zejména tato činnost délku naříkaného řízení zásadně protáhla. Soud již nemodifikoval základní částku pro právní složitost věci ani pro počet soudních instancí. Celkově tak soud modifikoval základní částku odškodnění o 40 %, a to fakticky pro jediné kritérium složitosti řízení (skutkovou a procesní).

29. Žalobce a) se podanou žalobou domáhá odškodnění za dobu trvání naříkaného řízení ode dne [datum] do [datum]. Jak uvedeno výše, odškodnitelná újma mu vznikala za dobu trvání naříkaného řízení počínaje dnem [datum] (návrh ČR na likvidaci dědictví), tedy má za žalované období nárok na odškodnění újmy za dobu 12 (započatých měsíců), tj. [datum] [anonymizováno] [číslo] [rok]. Pro žalobce a) se přitom jedná o samý počátek naříkaného řízení (prvé 2 roky jeho trvání pro tohoto žalobce), tedy roční sazba bude vedle modifikačního odškodnění pro kritéria dle § 31a odst. OdpŠk (viz výše minus 40%) dále ponížena o 50% (prvý rok trvání řízení). Odůvodněný nárok žalobce a) tak činí za žalované období 450 Kč měsíčně ([číslo]; z toho 40% a výsledek dále ponížen o 50%), tj. celkem 5 400 Kč. Žalobci a) se přitom za celé žalované období již dostalo dobrovolné odškodnění ve výši 40 500 Kč, tedy odškodnění dokonce vyšší, proto soud žalobu žalobce a) v celém rozsahu zamítl.

30. Žalobce b) se podanou žalobou domáhá odškodnění za dobu trvání naříkaného řízení ode dne [datum] do [datum]. Jak uvedeno výše, odškodnitelná újma mu vznikala za dobu trvání naříkaného řízení počínaje dnem [datum] (návrh ČR na likvidaci dědictví), tedy má za žalované období nárok na odškodnění újmy za dobu 18 (započatých měsíců), tj. [datum] – [datum]. Pro žalobce b) se přitom jedná o samý počátek naříkaného řízení (prvé 2 roky jeho trvání pro tohoto žalobce), tedy roční sazba bude vedle modifikačního odškodnění pro kritéria dle § 31a odst. OdpŠk (viz výše minus 40%) dále ponížena o 50% (prvý rok trvání řízení). Odůvodněný nárok žalobce b) tak činí za žalované období 450 Kč měsíčně ([číslo]; z toho 40% a výsledek dále ponížen o 50%), tj. celkem 8 100 Kč. Žalobci b) se přitom za celé žalované období již dostalo dobrovolné odškodnění ve výši 40 500 Kč, tedy odškodnění dokonce vyšší, proto soud žalobu žalobce b) v celém rozsahu zamítl.

31. Žalobce c) se podanou žalobou domáhá odškodnění za dobu trvání naříkaného řízení ode dne [datum] do [datum]. Jak uvedeno výše, odškodnitelná újma mu vznikala za dobu trvání naříkaného řízení počínaje dnem [datum] (návrh ČR na likvidaci dědictví), tedy má za žalované období nárok na odškodnění újmy za dobu 18 (započatých měsíců), tj. [datum] – [datum]. Pro žalobce c) se přitom jedná o samý počátek naříkaného řízení (prvé 2 roky jeho trvání pro tohoto žalobce), tedy roční sazba bude vedle modifikačního odškodnění pro kritéria dle § 31a odst. OdpŠk (viz výše minus 40%) dále ponížena o 50% (prvý rok trvání řízení). Odůvodněný nárok žalobce c) tak činí za žalované období 450 Kč měsíčně ([číslo]; z toho 40% a výsledek dále ponížen o 50%), tj. celkem 8 100 Kč. Žalobci c) se přitom za celé žalované období již dostalo dobrovolné odškodnění ve výši 40 500 Kč, tedy odškodnění dokonce vyšší, proto soud žalobu žalobce c) v celém rozsahu zamítl.

32. Vzhledem k výše uvedenému se soud dále nezabýval vznesenou námitkou promlčení ani tím, zda podané žaloby nejsou předčasnými s ohledem na dvě již proběhlá, dobrovolná, odškodňovací řízení, za situace, kdy naříkané řízení není pravomocně ukončeno.

33. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba každého ze žalobců v celém rozsahu zamítnuta, resp. částečně zastavena, proto jí soud přiznal dle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř. ve vztahu ke každému ze žalobců náhradu nákladů řízení, a to takto: ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. za písemné vyjádření ke každé ze žalob před spojením řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1/3 režijních paušálů za úkony učiněné po spojení věci, konkrétně šlo o 2 úkony (příprava a účast na jednání soudu), tedy celkem 600 Kč, tj. na každého žalobce připadá 200 Kč Souhrnná výše nákladů na jednoho žalobce tak tedy činí 500 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšným žalobcům ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení