10 C 232/2024 - 102

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zrušení věcného břemene bytu takto:

Výrok

I. Právo žalovaného užívat bytovou jednotku č. [Anonymizováno] vymezenou v budově [adresa], bytový dům na parcele st. [Anonymizováno] k bytové jednotce dále náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [Anonymizováno] a na pozemku st. [Anonymizováno], oba o velikosti [Anonymizováno] k celku, to vše v k. ú. [jméno FO], obec [jméno FO], [adresa], zapsané na [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště [adresa]; z titulu věcného břemene sjednaného Kupní smlouvou a dohodou o zřízení věcného břemene bydlení a užívání ze dne 6. 12. 1999 (V3 4750/1999), uzavřené mezi tehdejším prodávajícím bytové jednotky, žalovaným - jako oprávněným z věcného břemene a žalobkyní - jako tehdejší kupující a zároveň povinnou z věcného břemene, kdy smluvní ujednání je součástí kupní smlouvy z téhož dne, je promlčeno.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 23 637 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 10. 6. 2024 se žalobkyně domáhala, aby soud zrušil věcné břemeno k bytové jednotce uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to bez náhrady. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě Smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru ze dne 6. 12. 1999 vlastníkem předmětné bytové jednotky. Vlastnické právo k popsané bytové jednotce [Anonymizováno] je omezeno věcným břemenem bytu, oprávnění pro žalovaného. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněný užívat spolu se stranou kupující, žalobkyní, výše označenou bytovou jednotku, včetně příslušenství. Žalovaný své právo užívání výše uvedené bytové jednotky využil naposledy v roce 2006, tedy před 18 lety, kdy do té doby dojížděl do nemovitosti na krátkodobé pobyty velmi nepravidelně. Od roku 2006 v nemovitosti nebyl a své právo bydlení a užívání nevyužil, ačkoliv žalovanému nebylo nijak bráněno a žalobkyně, jako osoba povinná nečinila žádné překážky k výkonu práva žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně fakticky bydlí jinde, je nemovitost nevyužívaná, prázdná, a tudíž nic nebránilo a nebrání, aby žalovaný nemovitost užíval. Od roku 2006 se rovněž žalovaný nijak nepodílel na nákladech spojených s vlastnictvím a užíváním jednotky, označených výše, k jejichž úhradě se smluvně zavázal společně a nerozdílně s žalobkyní. Veškeré náklady hradila žalobkyně sama. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má žalobkyně za to, že došlo k promlčení práva žalovaného, neboť jej nevykonával více než po dobu 17 let a navrhla, aby věcné břemeno bylo zrušeno bez náhrady.

2. Žalovaný se vyjádřil k samotné žalobě nejprve toliko dopisem ze dne 8. 8. 2024, doručeným soudu dne 13. 8. 2024. V tomto uvedl, že neuznává uplatněný nárok, když toto již uvedl v dopisech právní zástupkyni žalobkyně, v nichž toto i vysvětlil. Dále se vyjádřil prostřednictvím svého zástupce vyjádřením ze dne 10. 10. 2024 tak, že nesouhlasí s nepravdivými tvrzeními žalobkyně a s jejím návrhem na zrušení věcného břemene v jeho prospěch. Žalovaný uvádí, že kupní cenu na koupi předmětného bytu ve prospěch žalobkyně v plné výši 310 000 Kč uhradil výlučně žalovaný a uhradil též další poplatky spojené s koupí bytu. V době uzavření kupní smlouvy byli žalobkyně a žalovaný v družském vztahu. Nebylo možné, aby žalovaný jakožto cizinec - občan SRN nabyl předmětný byt do svého výlučného vlastnictví, a proto byl předmětný byt zakoupen žalobkyní jakožto občankou České republiky. Účastníci řízení se posléze v roce 2000 vzali a v roce 2007 se pak rozvedli. Do té doby žalovaný finančně investoval do rekonstrukce předmětného bytu částku ve výši 374 200 Kč a na své náklady pořídil do bytu vybavení. Žalovaný hradil veškeré náklady spojené s předmětným bytem až do roku 2006 na společný účet určený pro úhradu těchto nákladů. Žalovaný přestal tyto náklady hradit od roku 2007, kdy došlo k rozvodu manželství s žalobkyní a žalobkyně žalovanému začala bránit ve vstupu do bytu, když žalobce neměl ani správné klíče od bytu. Policie ČR na popud žalobkyně vydala žalovanému zákaz přiblížení se do bytu a okolí a žalobkyně vyměnila zámky od bytu. Žalobkyně nevyhověla žádosti žalovaného, aby mu vydala nové klíče od bytu, což žalovaný řešil i se svou tehdejší právní zástupkyní advokátkou [tituly před jménem] Burianovou. Žalovaný tedy neměl od té doby do bytu přístup. Za těchto okolností žalovaný nemůže souhlasit s tím, aby došlo k bezúplatném zrušení věcného břemene, které je v jeho prospěch, a to ve prospěch žalobkyně, která by se tak stala zcela bezplatně výlučným vlastníkem bytu nezatíženého žádnou právní vadou. Takovýto postup by byl v rozporu s právem, s dobrými mravy, v extrémním rozporu s principy poctivosti a spravedlnosti, v rozporu s principem důvěry, v rozporu se zásadou „zákaz venire contra factum proprium" a šlo by i o zneužití práva.

3. Soud přípisem ze dne 4. 9. 2024 žalobkyni poučil v souladu s ustanovením § 118a odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“) tak, že věc by mohla být posouzena ve smyslu judikatury NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3614/2020 ze dne 25. 2. 2021, dle které „Jestliže již samo promlčení zapisované služebnosti představuje takové její oslabení, že je lze přirovnat k faktickému zániku, nebude namístě, aby nadále soud ještě rozhodoval o zrušení služebnosti. Nedohodnou-li se oprávněný a povinný na návrhu na výmaz promlčené služebnosti z veřejného seznamu – katastru nemovitostí (§ 618 ObčZ), lze se u soudu domáhat určení, že služebnost je promlčena, a na základě takového soudního rozhodnutí poté dosáhnout jejího výmazu.“ Žalobkyně se k tomuto vyjádřila dne 5. 9. 2024 tak, že při nezměněných skutkových tvrzeních a nezměněných důkazních návrzích navrhla připuštění návrhu žalobkyně na úpravu žalobního petitu o to tak, že na místo původně navrhovaného výroku pod bodem I. aby soud rozhodl v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku a dále pod bodem II. tak, aby soud o uvedeném bodu nerozhodoval, když žalobkyně svůj návrh výroku pod bodem II. bere zpět. Bylo tak rozhodnuto o změně žaloby rozhodnutím ze dne 9. 9. 2024, č. j. 10 C 232/2024-49, když soud připustil změnu žaloby spočívající v navržené změně petitu žalobkyní a to při nezměněných skutkových tvrzeních a nezměněných důkazních návrzích. Toto bylo žalovanému, včetně překladu do jazyka německého, doručeno dne 26. 9. 2024, tj. 3 týdny před jednáním, tedy v dostatečném časovém předstihu.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně je na základě Smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru ze dne 6. 12. 1999 vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v budově [adresa], bytový dům na parcele st. [Anonymizováno] bytové jednotce dále náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. [Anonymizováno] a na pozemku st. 5/3, oba o velikosti 6519/45042 k celku, to vše v k. ú. [jméno FO], obec [jméno FO], [adresa], zapsané na [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště [adresa]. Vlastnické právo k výše uvedené bytové jednotce [Anonymizováno] je omezeno věcným břemenem bytu, oprávnění pro žalovaného. Bezúplatné věcné břemeno bydlení a užívání ve prospěch žalovaného bylo zřízeno v roce 1999 a to na základě Kupní smlouvy a dohody o zřízení věcného břemene bydlení a užívání ze dne 6. 12. 1999 [Anonymizováno]), uzavřené mezi panem [jméno FO], tehdejším prodávajícím bytové jednotky, žalovaným, jako oprávněným z věcného břemene a žalobkyní jako tehdejší kupující a zároveň povinnou z věcného břemene. Smluvní ujednání je součásti kupní smlouvy a dohody o zřízení věcného břemene bydlení a užívání ze dne 6. 12. 1999. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněný užívat spolu se stranou kupující, žalobkyní, výše označenou bytovou jednotku, včetně příslušenství. Dále bylo ujednáno, že veškeré náklady spojené s užíváním, jako jsou úhrada elektrické energie, tepla, odvoz TDO, vodné a stočné, roční daň z nemovitosti, pojištění, příspěvek do fondu oprav, jakož i případné další náklady oprav a rekonstrukcí, přístavby a přestavby ponese žalobkyně i žalovaný jako oprávněný z věcného břemene rukou společnou a nerozdílnou. Věcné břemeno bylo účastníky ve smlouvě oceněno na částku 5 000 Kč ročně.

5. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný své právo užívání výše uvedené bytové jednotky využil naposledy v roce 2006, tedy před 18 lety, kdy do té doby dojížděl do nemovitosti na krátkodobé pobyty velmi nepravidelně. Z dopisu žalovaného ze dne 29. 11. 2023 má soud za prokázané, že tento se vyjádřil tak, že se zrušením věcného břemene nesouhlasí. V dopise uvedl, že své užívání bytu řešil naposledy v roce 2006. Od té doby byt neužíval a nic neřešil. Od roku 2006 v nemovitosti nebyl a své právo bydlení a užívání nevyužil, když uváděl, že mu žalobkyně měla bránit v užívání předmětné bytové jednotky. V čestném prohlášení potvrdili i ostatní obyvatelé a spoluvlastníci nemovitosti, a to rodina [jméno FO], paní Plocková, [jméno FO] a [jméno FO], že žalovaného neviděli zdržovat se v bytě č. [hodnota] po dobu 13 let. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně fakticky bydlí jinde, a nemovitost je nevyužívaná, prázdná. Od roku 2006 se rovněž žalovaný nijak nepodílel na nákladech spojených s užíváním jednotky, označených výše, k jejichž úhradě se smluvně zavázal společně a nerozdílně s žalobkyní. Veškeré náklady hradila od roku 2006 žalobkyně sama. Z plné moci od žalovaného [tituly před jménem] Burianové má soud za prokázané, že plná moc byla podepsána 17. 4. 2007 a byla udělena jako zvláštní plná moc k právnímu zastoupení ve věci věcného břemene k bytu v domě č. p. [Anonymizováno], [jméno FO] proti [Jméno zainteresované osoby 0/0] - mimosoudní jednání. Žalovaný sdělil, že s [tituly před jménem] komunikoval po dobu několika týdnů ohledně předmětného věcného břemene a že u soudu nebo jiného orgánu nebylo uplatněno, že by mu žalobkyně měla bránit výkonu práva z věcného břemene.

6. Z účastnického výslechu žalovaného má soud za prokázané, že v roce 1999 se účastníci seznámili, koupili byt a v roce a v roce 2000 se vzali. Až do konce svazku manželského užívali oba byty, jak v České republice, tak v Německu. V roce 2007 došlo k rozvodu manželství. Dále uvedl, že se s žalobkyní domluvili tenkrát na tom, že byt prodají a rozdělí si získané finance. Žalovaný se neúspěšně snažil o kontakt s žalobkyní, když k dotazu uvedl, že se ji nesnažil kontaktovat na adrese uvedené v záhlaví rozvodového rozsudku. Následně uvedl, že jej ani nenapadlo kontaktovat ji písemně. Žalovaný dále opakovaně uváděl, že se do bytu nemohl dostat přes zákaz Policie. K dotazu uvedl, že se dozvěděl o zákazu vstupování do bytu tak, že asi další přítel žalobkyně mu to řekl. Dále uvedl, že k tomuto nemá žádné listiny, žádné rozhodnutí policejního ani jiného orgánu, natož soudu. Dále uvedl, že před dvěma měsíci navštívil Policii, zkoušel se domoci nějakého důkazu, dokladů, ale nic nedostal. K dotazu soudu, co mělo být předmětem zákazu PČR uvedl, že důvodem zákazu přiblížení bylo, že si chtěl vyzvednout své věci. Žalovaný též konstatoval, že vyzval písemně žalobkyni k vydání klíčů k bytové jednotce, když toto učinil v lednu 2024 k rukám [tituly před jménem] ve svém účastnickém výslechu protichůdně uváděl, že žalobkyně nárokovala výživné, ale on jí ho nevyplácel, když následně tvrdil, že jí před rozvodem nabízel, že jí budu vyplácet výživné, ale ona to odmítla, takže jí nic neplatil. Dále odkazoval na finanční dohody ohledně majetku, kde se ohledně předmětné bytové jednotky dohodli tak, že byt prodají a náklady si rozdělí napůl. K otázce, kdy se takto dohodli uvedl, že je jedno, kdy to bylo, vždycky tvrdil, že chce polovinu. K dotazu jeho právního zástupce, zda si je vědom, že to takhle bylo domluvené a zda s tím žalobkyně souhlasila uvedl, že od ní neměl žádnou odpověď, a tak přesně moc neví, ale vždycky vše platil a chtěl tedy tu půlku.

7. Soud zamítnul návrhy na provedení důkazů, a to výslechy svědků [Anonymizováno], [jméno FO] a [jméno FO], když soudu stačilo k prokázání tvrzení jejich čestné prohlášení. Navíc i sám žalovaný potvrdil, že od roku 2006 bytovou jednotku neužíval a výslechy těchto svědků by tak byly nadbytečné. Dále soud zamítnul návrhy na provedení důkazů, a to kopií dopisu ze dne 31. 1. 2024, kopií stvrzenky ze dne 8. 11. 1999 na částku 310 000 Kč, kopií stvrzenky ze dne 8. 11. 1999 na částku 2 100 Kč, kopií faktury č. 3/2000 ze dne 22. 1. 2000 firmy [jméno FO], kopií potvrzení ze dne 1. 11. 1999 „za účelem platby bytu”, kopií fotografií, když tyto důkazy by nemohly prokázat skutečnosti příznivé pro žalovaného při navrhovaném petitu týkajícím se promlčení věcného břemene. Soud zamítnul návrh žalovaného, aby soud učinil dotaz na [tituly před jménem] [Anonymizováno] ohledně kroků, které udělala na základě udělené plné moci, či zda má nějaké listiny a případně předložení těchto listin, když z doložené plné moci je soudu zřejmé, že žalovaný během jara 2007 s touto jednal, avšak u soudu ani jiného orgánu neuplatnil, že mu žalobkyně měla bránit výkonu práva z věcného břemene, tento důkaz tak nemohl prokázat žádné další relevantní skutečnosti. Dále byl zamítnut návrh, aby soud učinil dotaz na PČR [jméno FO], zda-li bylo v letech 2006-2007 vydáno rozhodnutí o zákazu přiblížení či vstupu do bytu, když tento důkaz nemohl prokázat skutečnosti příznivé pro žalovaného, když buďto žádné vyklizení žalovaného PČR nikdy nebylo provedeno, nebo pokud by takové bylo provedeno, tak by se protiprávního jednání dopustil právě sám žalovaný, který měl být vyklizen PČR. Vyklizení policií znamená, že uživatel, tedy žalovaný, porušil právní režim užívání – mezi to lze jistě přiřadit i domácí násilí, tedy násilí proti členu domácnosti, když je toto zákonem zakázáno. Po takovém vyklizení by tedy bylo nutno chápat neužívání bytu jako na vůli závislé oprávněnému z břemene, když by žalovaný v důsledku vlastního zaviněného jednání, jehož následky mohl předvídat, totiž byt nemohl užívat.

8. Podle § 618 z. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, (dále jen „OZ“) promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem.

9. Podle § 619 odst. 1 OZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

10. Podle § 632 věta první OZ bylo-li do veřejného seznamu zapsáno právo, které může být vykonáváno nepřetržitě nebo opakovaně, promlčí se, pokud není vykonáváno po dobu deseti let.

11. Podle § 633 odst. 1 OZ brání-li osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva, promlčí se věcné břemeno, pokud oprávněná osoba neuplatní své právo do tří let. Podle odst. 2 téhož ustanovení se právo na jednotlivé plnění z reálného břemene promlčuje jako pohledávka.

12. Soud se nejprve zabýval tím, zda v tomto případě existuje ve smyslu § 80 písm. c) OSŘ naléhavý právní zájem na určení a dospěl k závěru, že tento zájem existuje, protože za situace, kdy je tvrzeno, že právo věcného břemene ve prospěch žalovaného je promlčeno, žalobkyně nemá jinou možnost, jak docílit, aby z katastru nemovitostí byl vymazán záznam o existenci tohoto práva, když na základě změny žaloby (tj. dříve žalována konstituce – zrušení soudem) na určovací (deklarace, že právo je promlčeno, jak je žalováno nyní) je podkladem pro výmaz v KN (§ 618 OZ), a proto je dán naléhavý právní zájem na žalovaném určení.

13. Právo plnění, jež podléhá § 632 OZ, se promlčí, buď nebylo-li po stanovené období vykonáváno nebo nebylo-li uplatněno u orgánu veřejné moci v průběhu promlčecí lhůty. Promlčení práva v režimu § 632 věty první OZ nastává při jeho desetiletém nevykonávání. Vykonáváním práva se přitom v řešeném kontextu myslí realizace jeho věcného obsahu. Promlčecí lhůta, jež je v § 632 OZ upravena, proto začíná plynout ode dne, kdy nositel dotčeného práva mohl započít s jeho výkonem v právě uvedeném smyslu. Zapisuje-li se právo do veřejného seznamu konstitutivně, nemůže den, kdy je mohl nositel začít vykonávat, předcházet dni provedení zápisu (neboť teprve zápisem dané právo vzniklo), je však nepochybně možné, aby den první možnosti výkonu práva nastal s určitým časovým odstupem po zápisu. Právě tento den, nikoli den zápisu, pak bude určující pro začátek běhu promlčecí lhůty podle § 632 OZ. Smlouva byla uzavřena v prosinci 1999 a žalovaný při jednání uvedl, že věcné břemeno započal užívat na jaře roku 2000 a přestal jej užívat v roce 2006.

14. Pokud zavázaná osoba z věcného břemene, tedy osoba, která je povinna něco strpět nebo se něčeho zdržet (u služebností podle § 1257 OZ a násl.), brání výkonu práva z věcného břemene, je relevantní, zda se oprávněná osoba aktivním jednáním domáhá práva z věcného břemene, nebo o výkon věcného břemene neprojevuje zájem. Ač je věcné břemeno absolutním majetkovým právem, promlčuje se nevykonáváním. Kdyby zavázaná osoba znemožnila výkon práva z věcného břemene, avšak oprávněná osoba by právo na výkon věcného břemene neuplatnila u soudu nebo jiného orgánu do tří let, právo z věcného břemene by se promlčelo (NS 22 Cdo 431/2006 = Rc 60/2008). Mimosoudní vznesení práva u povinné osoby nevede k nepromlčení věcného břemene (NS 22 Cdo 1848/2013). U tříleté promlčecí lhůty podle § 633 odst. 1 OZ jde o speciální promlčecí lhůtu. Promlčecí lhůta počne běžet dnem, kdy zavázaná osoba začala bránit ve výkonu práva z věcného břemene a oprávněná osoba z věcného břemene se současně dozvěděla nebo měla a mohla dozvědět o tom, že zavázaná osoba brání výkonu práva ze služebnosti. Když jedna z promlčecích lhůt uplyne, právo se promlčí, a nelze je vynutit před soudem, uplatní-li zavázaná osoba v řízení námitku promlčení.

15. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Je prokázáno, že v katastru nemovitostí je záznam o tom, že na předmětné nemovitosti vázne věcné břemeno ve prospěch žalovaného. Současně však bylo prokázáno, že žalovaný předmětnou nemovitost neužívá po dobu 18 let. Soud při jednání poučil žalovaného, že v řízení nebylo prokázáno, že mu žalobkyně znemožnila výkon práva z věcného břemene. Po tomto poučení však žalovaný k důkazům navrhl toliko dva výše zmíněné zamítnuté důkazy, tedy dotaz na [tituly před jménem] [Anonymizováno] a dotaz na PČR [jméno FO]. Jak již soud výše uvedl, z plné moci od [tituly před jménem] [Anonymizováno] má soud za prokázané, že žalovaný s touto jednal ohledně věcného břemene v roce 2007, avšak předložení listin z období jara 2007 od [tituly před jménem] [Anonymizováno] by neprokázalo ničeho k tomu, že žalovaný se dalších 17 let nedomáhal práva z věcného břemene k předmětné bytové jednotce. Stejně tak odpověď z PČR, zda-li žalovaný byl či nebyl vyklizen, resp. bylo vydáno rozhodnutí o zákazu přiblížení či vstupu do bytu v letech 2006-2007 nebylo schopno prokázat, zda-li žalobkyně žalovanému dalších 17-18 let bránila v užívání výkonu práva odpovídající věcnému břemeni, když navíc vykázání by znamenalo, že žalovaný v důsledku vlastního zaviněného jednání, jehož následky mohl předvídat, byt nemohl užívat. Promlčení podle § 633 OZ se uplatní jen tehdy, pokud osoba zavázaná brání výkonu břemene. Soud tak má za prokázané, že žalovaný právo na výkon věcného břemene neuplatnil u soudu nebo jiného orgánu do tří let, tj. nejdéle do roku 2010, a zde nutno zmínit princip práva bdělých jsou chráněna“ (vigilantibus iura scripta sunt); žalovanému nic nebránilo podat žalobu včas. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem došlo k promlčení práva žalovaného, neboť jej nevykonával po dobu minimálně 17 let, kdy pro promlčení práva, dle § 632 NOZ postačuje, pokud není právo, zapsané do veřejného seznamu, vykonáváno nepřetržitě nebo opakovaně po dobu 10 let a dále, pokud tvrdí, že mu bylo bráněno ve výkonu práva z věcného břemene (což prokázáno nebylo) neuplatnil ve lhůtě let 3 let u soudu nebo jiného orgánu právo na výkon věcného břemene z něhož měl být dle jeho tvrzení vyloučen.

16. K námitce žalovaného, že nemůže souhlasit s tím, aby došlo k bezúplatném zrušení věcného břemene soud konstatuje, že nedošlo ke zrušení věcného břemeno, ale k promlčení práva žalovaného užívat byt z titulu věcného břemen. Nutno uvést, že změna žaloby byla stranám řádné doručena, a bylo rozhodováno při nezměněných skutkových a důkazních návrzích. Soud k další námitce žalovaného dodává, že žádné protiprávní a nemravné jednání žalobkyně nebylo prokázáno. Žalobkyně uvedla, že prvotní prostředky na zakoupení bytové jednotky pocházely od žalovaného, ale v žádném případě nikdy ani za trvání manželství, ani před ním nevznikla žádná otázka taková, že by měl být tento byt součástí společného jmění manželů, což by samozřejmě v roce 2000, již možné bylo, protože tehdy byli účastníci manželé a žalovaný by mohl v České republice majetek nabýt. Žalobkyně tvrdila, že při rozvodu manželství se manželé dohodli, že ona si nechá předmětnou bytovou jednotku a žalovaný si ponechá vše ostatní co během manželství nabyl. Toto však nebylo předmětem dokazování, když to ani jedna ze stran nenavrhla.

17. Námitka žalovaného, že se mu nedařilo doručit cokoliv žalobkyni, je lichá. Žalobkyně se zdržovala v Německu na adrese uvedené v rozvodovém rozsudku. Žalovaný však sám ve svém účastnickém výslechu potvrdil, že na této adrese žalobkyni nikdy nekontaktoval. Navíc on sám uvedl, že nikdy žalobkyni nekontaktoval s jakoukoliv písemnou výzvou, že by byt chtěl užívat. Žalovaný sám uvedl, že vyzval písemně žalobkyni k vydání klíčů k bytové jednotce až v lednu 2024 k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno], tj. až ve chvíli, kdy mu byla žalobkyní zaslána předžalobní výzva. Soud tak má za prokázané, že žalovanému nebylo bráněno, aby užíval předmětnou bytovou jednotku, ani nebylo prokázáno jakékoliv jednání žalobkyně, jenž by bylo v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyně, jako osoba povinná ani nečinila žádné překážky k výkonu práva žalovaného.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Žalobkyně měla v této věci plný úspěch, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč a v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí podle § 9 odst. 3, písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 5,5 úkonu právní služby (§ 11, odst. 1, písm. a), d) g) a odst. 2, písm. h) po 2 500 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. kvalifikovaná výzva k plnění s právním rozborem včetně dohody o zrušení věcného břemene, 3. jednoduchá předžalobní výzva – úkonu, 4. sepis a podání žaloby, 5. účast u jednání u OS v Chebu dne 16. 10. 2024 – 2 úkony), celkem částku 13 750 Kč. Náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně představuje částku 1 500 Kč za 5 uvedených úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů spočívající v překladech do německého jazyka podle doložených faktur v celkové výši 3 387 Kč. Nebyla přiznána DPH, neboť zástupkyně žalobkyně není plátcem této daně. Celkem pak náklady žalobkyně představují částku 23 637 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný podle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Poučení