10 C 236/2023-30

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně jdoucím z částky 13 000 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 1 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně jdoucím z částky 1 000 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, k rukám jeho právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], ve výši 11 201 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 8. 6. 2023, doplněnou vyjádřením ze dne 25. 10. 2023, se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z uvedené částky od 1. 3. 2023 do zaplacení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že částka 14 000 Kč představuje zbytek z jistoty, jíž žalovanému, t. č. ve výši 26 000 Kč, vyplatil v souvislosti se sjednáním nájmu bytu [číslo] na adrese [adresa] (dále jen„ byt [číslo]“). S tím, že tento nájem sjednali pro období od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023, on jej však k 31. 1. 2023, po vzájemné dohodě se žalovaným, ukončil, načež se začal domáhat vrácení jistoty, z níž mu však žalovaný nejprve nechtěl vrátit nic, přičemž poukazoval na skutečnost, že si na složenou jistotu započetl nájemné za ty měsíce, po které původně sjednaný nájem netrval. Následně, v reakci na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 17. 3. 2023, pak žalovaný žalobci nejprve k datu 22. 3. 2023 zaslal své písemné vyjádření. Až poté vrátil ze složené jistoty 7 288 Kč a současně též zaslal vyúčtování, dle kterého si, vyjma dalších položek, na složenou jistotu započetl též náklady blíže nedoloženého úklidu bytu [číslo] ve výši 1 000 Kč a nájemné za měsíc únor 2023 ve výši 13 000 Kč. S takto provedeným zápočtem se však žalobce neztotožnil, neboť dle jeho názoru žalovaný existenci úklidu bytu [číslo] nedoložil a za měsíc únor 2023 mu vůči jeho osobě nárok na nájemné nevznikl, jelikož nájem skončil k 31. 1. 2023. Dle informací žalobce nadto předmětný byt již počínaje od 1. 2. 2023 začal užívat další nájemník. Za daného stavu věci se proto žalobce se shora vymezeným nárokem obrátil na soud.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku vyjádřil podáními ze dnů 17. 9. 2023 a 24. 10. 2023. Takto sdělil, že uplatněný nárok neuznává a navrhl, aby soud žalobu zamítl. V této souvislosti žalovaný namítl, že nárokovaná pohledávka zanikla v důsledku započtení, které vůči této pohledávce uplatnil v reakci na zaslanou předžalobní výzvu. Pro případ, kdyby soud akt představeného započtení neshledal řádným, žalovaný doplnil, že pro účely řízení uplatňuje dvě dílčí kompenzační námitky, jež jsou v jeho prospěch vůči nárokované pohledávce založeny jednak (i.) z titulu čl. VII. odst. 4 sjednané nájemní smlouvy, dle jehož znění je žalobce žalovanému povinen, v důsledku předčasného ukončení nájmu sjednaného na dobu určitou, zaplatit přinejmenším náhradu nájemného za únor roku 2023 ve výši 13 000 Kč, a (ii.) dále též z titulu povinnosti vyplatit náhradu 1 000 Kč za náklady, jež vznikly v souvislosti úklidem žalobcem vyklizeného bytu [číslo].

3. Soud ve věci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl dokazování, v jehož rámci níže uvedená skutková zjištění hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti:

4. Oproti podpisu listiny, nazvané„ SMLOUVA O NÁJMU BYTU“, [číslo] datované k 22. 8. 2022, se žalovaný zavázal přenechat žalobci k užívání byt [číslo] to pro období od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 (čl. III.2). Za sjednané užívání bytu [číslo] se žalobce zavázal žalovanému platit nájemné ve výši 13 000 Kč měsíčně a měsíční zálohu„ na energie a poplatky“ ve výši 800 Kč, přičemž se současně zavázal, že plyn a elektrickou energii bude odebírat pod svým jménem a přihlásí se též jako poplatník poplatku za odvoz komunálního odpadu i televizních a rozhlasových poplatků (čl. IV.1). Skutečné náklady za odebrané energie a plyn se žalovaný žalobci zavázal účtovat jednou ročně, vždy do 30. 6. následujícího kalendářního roku, případně pak do měsíce od skončení poměru z této smlouvy (čl. IV.2). Pro případ, kdyby došlo k ukončení sjednaného poměru před skončením ujednané doby, a to jinak než formou písemné dohody či v důsledku nezpůsobilosti bytu [číslo] k dalšímu užívání nevyvolané však samotným žalovaným, sjednali žalobce a žalovaný ve prospěch žalovaného právo nárokovat vůči žalobci finanční plnění odpovídající nájemnému za dobu nevyužitého užívání, nedohodli-li by se dodatečně jinak (čl. VII.4). V den skončení sjednaného poměru se žalobce zavázal byt [číslo] vyklidit a předat žalobci (čl. VIII.1). Již před podpisem uvedené smlouvy také žalobce, po vzájemné dohodě, složil ve prospěch žalovaného jistotu ve výši 26 000 Kč, určenou k uhrazení případných dluhů na nájemném, jakož i k zajištění plnění jeho dalších povinností plynoucích z užívání bytu [číslo] Částku jistiny, případně jejího zbytku, se žalovaný pro případ ukončení sjednaného poměru zavázal žalobci vyplatit do 10 dnů od data vyklizení a předání bytu [číslo] (čl. IV.4).

5. Žalobce a žalovaný spolu formou SMS zpráv odeslaných v rozmezí dat 23. 1. (pozn. 2023) až 6. 2. (pozn. 2023) komunikovali otázku předání bytu [číslo]. Takto žalobce nejprve navrhl, že by k předání mohlo dojít v pondělí 30. 1. (pozn. 2023) okolo 17:00 (zpráva z 24. 1., čas 15:36), žalovaný však tento termín odmítl (zpráva z 24. 1., čas 19:15) a v rámci navazující konverzace navrhl termín úterý (pozn. 31. 1.), na což žalobce přistoupil s tím, že se může k předání dostavit mezi 14:00 až 15:30 (neoznačená zpráva navazující na konverzaci z 19:15). Tento termín žalovaný akceptoval (neoznačená zpráva navazující na konverzaci z 19:15). Následně žalobce požádal, zda by mohlo být předání odloženo na 15:00 (zpráva z 31. 1., čas 9:40), což žalovaný akceptoval (neoznačená zpráva navazující na konverzaci z 9:40). Ještě dne 31. 1. žalovaný žalobci přislíbil zaslat po datu vyúčtování„ peníze“ (zpráva z 31. 1., čas 17:08). Poté ještě žalovaný žalobce žalovaného dvakráte požádal o označení dodavatele energií (zprávy z 5. 2. a 6. 2), načež žalobce konverzaci uzavřel tak, že požádal o zaslání předávacího protokolu z předání bytu a, pod sankcí případného soudního vymáhání, o vyplacení„ kauce“ ve výši 26 000 Kč (zpráva z 6. 2.).

6. Cestou„ Faktury č. 2023“ [jméno] [příjmení] žalovanému za úklid bytu na totožné adrese, na jaké se nachází byt [číslo] uskutečněný dne 6. 2. 2023, vyúčtovala k datu 7. 2. 2023 k úhradě částku 1 000 Kč.

7. Listinou, nazvanou„ Předžalobní výzva“, datovanou k 17. 3. 2023, žalobce, prostřednictvím svého zástupce, pod sankcí případného soudního vymáhání, vyzval žalovaného k zaplacení dřív složené jistoty za užívání bytu [číslo]. Tato výzva byla, dle předložené podací stvrzenky, k poštovní přepravě podána ještě dne 17. 3. 2023.

8. Na dokument označený v předchozím bodu žalovaný odpověděl zasláním listiny nazvané„ Reakce na předžalobní výzvu“, datované k 22. 3. 2023. Zde sdělil, že jej žalobce o ukončení (doslova„ výpovědi“) poměru, sjednaného za účelem užívání bytu [číslo] toliko jednostranně, telefonicky, informoval a on toto jeho oznámení (doslova„ výpověď“) toliko z dobré vůle akceptoval, a proto formu ukončení užívání bytu [číslo] z hlediska formy vyhodnotil jako ústní dohodu. Vzhledem k formě, v jaké došlo k ukončení užívání bytu [číslo] pak žalovaný, s odkazem čl. VII.4 shora označené smlouvy, namítl, že mu náleží právo nárokovat finanční náhradu za období do 31. 8. 2023, v celkové výši 91 000 Kč (pozn. 7 x 13 000 Kč), jíž si, ve prospěch žalobce, prozatím započítává toliko do výše složené jistoty. Závěrem tohoto dopisu žalovaný doplnil, že dosud neobdržel vyúčtování služeb za užívání bytu [číslo] žalobci jej tudíž zašle až jej bude mít k dispozici.

9. Vyúčtování za služby související s užíváním bytu [číslo] žalovaný žalobci zaslal jako přílohu e-mailu z 30. 3. 2023. V textu vyúčtování lze zaznamenat mj. to, že cena dodaného tepla činila za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 celkem 10 452 Kč, cena dodané elektřiny 488 Kč, cena služeb 22 Kč a vodné a stočné 505 Kč. V návaznosti na tyto ceny žalovaný v uvedeném e-mailu, s přihlédnutím k plněním za leden 2023 (a za využití přílohy s uvedením indexu„ klimatické náročnosti“), uzavřel, že [číslo] (odpovídajících počtu měsíců, po které žalobce byt [číslo] užíval) částky za dodané teplo činí 8 289 Kč a [číslo] z poplatků za služby, vodné a stočné a elektřinu činí 423 Kč. Uvedené částky, 423 Kč a 8 289 Kč, žalovaný dále sečetl s měsíčním nájemným za únor ve výši 13 000 Kč a náklady úklidu bytu [číslo] po vyklizení ve výši 1 000 Kč, přičemž vzniknuvší součet odečetl od částky jistoty a 5 x zaplacených záloh po 800 Kč Částku vzniknuvšího rozdílu, 7 288 Kč, žalovaný přislíbil žalobci vyplatit. Zároveň nicméně konstatoval, že nakonec na jistotu započetl toliko nájemné za období února, kdy nebyl byt [číslo] obýván, byť jej tento postup nezbavuje nároku žádat i o náhradu za ostatní měsíce, po které žalobce byt [číslo] po předčasném ukončení sjednaného poměru přestal užívat.

10. Žalobce dal soudu k úvaze, zda nevyslechnout nájemnici, která byt [číslo] užívala po něm, na tomto návrhu nicméně netrval. Otázku výše nákladů za úklid bytu [číslo] se žalobce rozhodl, k dotazu soudu, akceptovat.

11. E-mailem ze dne 8. 3. 2023 [právnická osoba] [anonymizováno], a. s , žalovaného informovala, že počínaje od 6. 3. 2023 zahájila na odběrné místo, nacházející se na adrese bytu [číslo] dodávky plynu.

12. Podle § 554 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

13. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1981 o. z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

17. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

18. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

19. Podle § 2247 odst. 1 a 4 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. (4) Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

20. Podle § 2254 odst. 1 a 2 o. z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. (2) Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

21. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

22. Podle § 2293 odst. 1 o. z. nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel.

23. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Při právním hodnocení uplatněného nároku soud předně vyhodnotil, že práva a povinnosti, jež spolu žalovaný a žalobce sjednali stan užívání bytu [číslo] vykazují znaky závazku z nájmu bytu, ve smyslu § 2235 odst. 1 o. z., neboť žalobce prostory bytu [číslo] užíval za účelem bydlení a za toto užívání, spolu s platbami záloh na energie, platil finanční plnění - nájemné. S tím, že v rámci tohoto právního poměru žalobce mj., v souladu s § 2254 odst. 1 o. z., složil žalovanému jistotu ve výši 26 000 Kč, odpovídající dvojnásobku nájemného. Takto sjednaný závazek nicméně žalobce a žalovaný k datu 31. 1. 2023 ukončili, což žalovaný žalobci potvrdil mj. i v „ Reakci na předžalobní výzvu“ ze dne 22. 3. 2023. Zde také žalovaný dále potvrdil, že v rámci procesu ukončování nájmu jej nejprve žalobce telefonicky informoval o záměru nájem ukončit, což on následně akceptoval. Již z povahy takto popsaných, vzájemně si korespondujících jednání, tj. sdělení vyjadřujícího záměr ukončit nájem bytu [číslo] sdělení vyjadřujícího schválení takového záměru, lze dovodit, že žalobce se žalovaným, ve smyslu § 1981 o. z., nájem bytu [číslo] ukončili po vzájemné, byť, v souladu s § 559 o. z., neformální dohodě. Jak ostatně správně v „ Reakci na předžalobní výzvu“ uvedl sám žalovaný. Naopak, popsaná konstrukce vzájemně si korespondujících jednání žalobce a žalovaného, v režimu žádost - schválení, vylučuje, že by toto jednání mělo povahu výpovědi (již žalovaný v „ Reakci na předžalobní výzvu“ taktéž uváděl), neboť takové právní jednání má povahu právního jednání jednostranného, jehož účinky nejsou vázány na akt schválení, akceptace, druhé smluvní strany. Skutečnost, zda o aktu předání bytu, jež mělo proběhnout dne 31. 1. 2023, byl sepsán i předávací protokol, jak při jednání namítal zástupce žalovaného (a jehož se dřív domáhal žalobce), není pro účely skončení nájmu rozhodná, jelikož byt je možno, ve smyslu § 2292 o. z., v den ukončení nájmu odevzdat i fakticky, předáním klíčů, a akt předání bytu lze nadto odvozovat i z faktického jednání nájemce, o jehož povaze a účelu za podmínek projednávané věci zjevně nebylo pochyb, jak je možno odvodit z SMS zprávy ze dne 31. 1. 2023 (čas 17:08), jejímž prostřednictvím žalovaný žalobci přislíbil provést vyúčtování a zaslat„ peníze“, v tomto kontextu jistotu, resp. její část. Pro účely projednávané věci tedy soud uzavírá, že žalobce a žalovaný nájem bytu [číslo] ukončili k 31. 1. 2023 na základě předchozí ústní dohody, pro níž zákonná úprava, obecně koncipovaná na principu bezformálnosti (a ve vztahu k nájmu bytu nijak nemodifikovaná), nepředepisuje přísnější, písemnou formu. V návaznosti na ukončení nájmu bytu [číslo] pak žalovanému vůči žalobci, ve smyslu § 2254 odst. 2 o. z. ve spojení s § 1982 odst. 1 o. z., vzniklo právo započíst na zaplacenou jistotu dlužná plnění, související s užíváním bytu [číslo]. Z těchto plnění žalovaný žalobci (za současného zohlednění záloh na služby, související s užíváním bytu [číslo]), což tento co do výše ani důvodu nerozporoval, po právu na jistotu započetl jednak náklady dodatečného úklidu bytu [číslo] ve výši 1 000 Kč a dále také náklady na služby ve výši 8 289 Kč, související s užíváním bytu [číslo] po dobu od 1. 9. 2022 do 31. 1. 2023. Co se týče důvodnosti uvedených zápočtů, dílčí nárok na náklady za úklid je založen v souvislosti se zajištěním povinnosti nájemce předat nájemní byt v odpovídajícím stavu, limitovaným toliko jeho běžným opotřebením, ve smyslu § 2293 odst. 1 o. z., dílčí nárok odpovídající úhradě za služby, související s užíváním bytu [číslo] v období od 1. 9. 2022 do 31. 1. 2023, vypočtený na základě žalovaným dodatečně předloženého vyúčtování, pak je založen ve smyslu § 2247 odst. 1 a 4 o. z.

25. Naopak, jako důvodný soud neshledal zápočet částky 13 000 Kč, odpovídající částce jednoho měsíčního nájemného. Tento žalovaný odůvodnil s odkazem na čl. VII.4 sjednané nájemní smlouvy, dle něhož mu náležela náhrada za nájemné za období, po které žalovaný, v důsledku předčasného ukončení nájmu sjednaného na dobu určitou, byt [číslo] nakonec neužíval. Obecně jistě nelze ničeho namítat proti postupu, kterým je trvání právního poměru„ zajištěno“ plněním např. částky tzv. odstupného, postihujícím právě ty případy, bude-li právní poměr sjednaný na dobu tzv. určitou ukončen předčasně. Ačkoli se ve své podstatě nejedná o smluvní pokutu, sankcionující porušení sjednaných práv a povinností, ale toliko o prostředek de facto postihující výkon práv (obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2070/2018 ze dne 18. 3. 2020). Na stranu druhou však soud nemohl pominout skutečnost, že právní úprava nájmu bytu má ve vztahu k nájemci, ve smyslu § 2235 odst. 1 o. z., tzv. relativně kogentní charakter. Jinak řečeno, zákonem vymezená práva a povinnosti nájemce nelze, ani v mezích smluvní volnosti smluvních stran, limitovat pod úroveň stanovenou zákonem, nebo, v případě povinností, rozšířit nad rámec stanovený zákonem (jako projev tohoto principu viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 ze dne 5. 6. 2019, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 33/2020 civ., dle kterých nelze pro případ prodlení nájemce nárokovat vyšší než zákonnou úrokovou sazbu). Přičemž, obecná právní úprava skončení závazku dohodou, ve smyslu § 1981 o. z., právo nárokovat v této souvislosti finanční náhradu, obdobnou„ odstupnému“, nezakotvuje a právní úprava nájmu a ani nájmu bytu v tomto rozsahu, ve vztahu ke skončení nájmu dohodou, zvláštní úpravu neobsahuje vůbec. Pro účely projednávané věci tedy lze uzavřít, že právo žalovaného na náhradu„ ušlého nájemného“, zakotvené v čl. VII.4 předložené nájemní smlouvy a údajně založené předčasným skončením nájmu sjednaného na dobu určitou (z titulu toliko ústní dohody), nemá svou oporu v zákonné úpravě. Uvedené smluvní ujednání tak nad rámec zákonného režimu rozšiřuje povinnosti žalobce - nájemce, v důsledku čehož jej soud, ve smyslu § 2235 odst. 1 o. z. ve spojení s § 554 o. z., vyhodnotil jako zdánlivé, nevyvolávající zamýšlené právní účinky.

26. Za daného stavu věci proto soud konstatuje, že žalovanému nárok na zápočet částky 13 000 Kč oproti složené jistotě nevznikl, a, ve smyslu § 2254 odst. 2 o. z., byl tudíž povinen k datu skončení nájmu, tj. k datu 31. 1. 2023, tuto částku žalobci vrátit. Pokud tak k uvedenému datu neučinil, ocitl se k datu následujícímu, ve smyslu § 1968 o. z., v prodlení a žalobci od téhož data, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo i právo nárokovat zákonný úrok z prodlení jdoucí z uvedené částky. Nárok na zaplacení částky 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z uvedené částky od data 1. 3. 2023 (určeného žalobcem ve prospěch žalovaného) proto soud vyhodnotil jako důvodný a výrokem I. rozsudku jej žalovanému uložil k úhradě. Naopak, zápočet částky 1 000 Kč za úklid bytu [číslo] po datu skončení nájmu soud, jak je uvedeno již výše, shledal důvodným, a proto uplatněný nárok v tomto rozsahu, vč. korespondujícího zákonného úroku z prodlení, výrokem II. rozsudku zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., tak, že žalobci přiznal v plném rozsahu právo na jejich náhradu. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobce s uplatněným nárokem neuspěl v rozsahu nižším než 10 %, konkrétně v rozsahu cca 8 %, a míru jeho procesního neúspěchu tedy bylo možné považovat za toliko nepatrnou. Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby poskytnuté ve věci soud, s přihlédnutím k hodnotě nárokovaného plnění, ve smyslu § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), určil částkou 1 660 Kč. Náhrada nákladů žalobce v konkrétním případě zahrnuje dílčí náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dílčí náhradu za zastupování advokátem. Náhrada za zastupování sestává z (i.) odměny za 4,5 úkonu právní služby po 1 660 Kč, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), b), d), g) a odst. 2 písm. h) a. t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis jednoduché předžalobní výzvy – jako půl úkon, jedna - písemně doložená porada se žalobcem před jednáním, účast na jednom soudním jednání), (ii.) z pěti paušálních náhrad po 300 Kč za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. - 5 x 300 Kč, (iii.) z náhrady za promeškaný čas, dle § 14 odst. 3 a. t. - 4 x 100 Kč, související s jednou provedenou cestou zástupce žalobce z místa jeho sídla v [obec] k soudnímu jednání do [obec] a zpět, v délce 2 x cca 70 km (při udávaném trvání 51 minut), (iv.) z cestovného cestu v délce 2 x 70 km (1 031 Kč), jíž zástupce žalobce provedl z místa jeho sídla v [obec] k soudnímu jednání v [obec] a zpět, kdy tato cesta byla provedena osobním automobilem tov. zn. Ford Galaxy, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 6,3 l motorové nafty na 100 km (při nákladech amortizace 5,20 Kč za 1 km a normované ceně motorové nafty 34,40 Kč za 1 litr, ve smyslu vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění t. č. účinném), přičemž zástupce žalobce není plátcem DPH. Celkem tak výše náhrady nákladů řízení, vč. náhrady za soudní poplatek, činí 11 201 Kč.

28. Jako účelně vynaložený náklad řízení soud nevyhodnotil zpracování žalobcem označeného vyjádření ze dne 25. 10. 2023, byť se jednalo o vyjádření zaslané k výzvě soudu. V tomto ohledu vzal soud v úvahu, že předmětné vyjádření sloužilo toliko k doložení a dotvrzení skutečností týkajících se data skončení nájmu žalobce, jež bylo na místě uvést a doložit již v žalobě samotné. Pokud však soud přesto žalobce musel k dotvrzení a doložení těchto skutečností vyzývat, a touto cestou zajistit doplnění žaloby, nešlo o úkon právní služby, který by bylo na místě zvlášť honorovat (obdobné závěry viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4715/2017 ze dne 28. 11. 2017). Tím spíše pak ne za situace, kdy příslušné vyjádření reálně obsahuje toliko dva krátké odstavce na méně než půl strany formátu A4.

29. Lhůtu k plnění soud ve výrocích I. a III. rozsudku stanovil jako zákonnou, třídenní, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit k rukám zástupce žalobce.

Poučení