10 C 238/2021-54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO], [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 167 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Zamítá se žaloba na zaplacení 167 500 Kč. II) Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 167 500 Kč za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 41/2011. Žalobkyně uvedla, že v řízení šlo o náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup nemocnice předcházející úmrtí otce žalobkyně, což značí zvýšený význam řízení pro žalobkyni. V rámci zadostiučinění má být zohledněn ekonomický vývoj mezd a cen od doby vydání stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Soudy se v řízení dopustily řady pochybení, což zakládá odpovědnostní titul. Žalobkyni byla na základě předběžného uplatnění nároku dne 12. 10. 2021 zaplacena částka 82 500 Kč v souladu se stanoviskem ze dne 12. 10. 2021. Žalobkyně považovala za adekvátní částku 250 000 Kč, proto se domáhala zbývající částky.

2. Žalovaná se bránila žalobě tím, že na základě stanoviska dne 12. 10. 2021 žalobkyni dostatečně odškodnila částkou 82 500 Kč. Žalovaná vyšla se sazby 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Žalovaná dovodila, že se jednalo o řízení složité (opakované znalecké zkoumání postupu při ošetření pacienta, výslech řady svědků a značné množství listinných důkazů, rozhodováno o žádostech o osvobození od soudních poplatků, vypořádání námitek i návrhů na určení procesní lhůty) se zapojením více stupňů do rozhodování (všechny stupně jednou včetně Ústavního soudu) a žalobkyně svou újmu sdílela s dalšími účastníky. Délku řízení ovlivnila i nutnost vyřizování opravných prostředků. Jednalo se o řízení se zvýšeným významem.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dne 10. 8. 2021 uplatnila nárok u žalované, která vyplatila žalobkyni částku 82 500 Kč před podáním žaloby na základě svého stanoviska ze dne 12. 10. 2021.

4. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 37 C 41/2011 soud zjistil, že žalobci: a) [jméno] [příjmení]; b) [jméno] [příjmení]; c) [celé jméno žalobkyně] a d) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. se domáhali žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 15. 3. 2011 náhrady nemajetkové újmy za to, že žalovaná [příjmení] [jméno] [anonymizováno] s [anonymizováno] nepostupovala při ošetření [jméno] [příjmení] (otec žalobkyně) v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, čímž měla ohrozit život [jméno] [příjmení], který následně zemřel, a rovněž tímto byl narušen soukromý a rodinný život žalobců. Žalobkyně a) byla manželkou [jméno] [příjmení] a žalobci b) a c) byli jeho děti a žalobkyně d) jeho sestrou. Žalobci byli společně zastoupeni [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. K žalobě byly přiloženy rodné a oddací listy, lékařské zprávy a záznamy. Dne 18. 3. 2011 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Dne 23. 3. 2011 žalobkyně a) požádala o osvobození od soudních poplatků. Dne 30. 3. 2011 bylo žalobkyni a) přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dne 29. 3. 2011 byly zaplaceny soudní poplatky zbývajícími žalobci. Dne 6. 5. 2011 byla k vyjádření vyzvána žalovaná, která tak učinila dne 8. 6. 2011. Žalovaná sporovala příčinnou souvislost, když měla za to, že [jméno] [příjmení] vyhledal zdravotnické zařízení až v terminálním stádiu onemocnění a nárok žalobců měla též za právně nepřípustný. Do spisu byly založeny opětovně lékařské zprávy. Dne 9. 6. 2011 byla ke vstupu jako vedlejší účastník vyzvána [právnická osoba] Dne 22. 8. 2011 bylo nařízeno jednání na 5. 10. 2011. Dne 26. 8. 2011 požádali žalobci o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání bylo odročeno na 9. 11. 2011 a k jednání byla předvolána i svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Druhá ošetřující lékařka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se z jednání omluvila pro úraz. Dne 9. 11. 2011 se konalo jednání s výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 15. 11. 2011 byla opětovně vyzvána pojišťovna ke sdělení stanoviska ke svému vstupu do řízení jako vedlejší účastník, kdy uvedla, že s žalobou nesouhlasí a chce se účastnit řízení. Dne 30. 11. 2011 se k věci vyjádřila žalovaná a do spisu založila lékařské zprávy. Dne 5. 3. 2012 bylo nařízeno jednání na 18. 4. 2012, při tomto jednání byla vyslechnuta účastnice [příjmení] [jméno] [příjmení] a provedeny lékařské zprávy jako důkazy. Zástupce vedlejšího účastníka navrhl zpracování znaleckého posudku. Jednání odročeno na 3. 5. 2012 za účelem výslechu svědkyně, která se opětovně omluvila. Účastníci na výslechu této svědkyně již netrvali. Slyšen byl svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jednání bylo za účelem zpracování znaleckého posudku odročeno na neurčito. Dne 15. a 16. 5. 2012 navrhli otázky na znalce vedlejší účastnice a žalovaná. Dne 29. 5. 2012 navrhli otázky na znalce žalobci. Dne 14. 12. 2012 se žalobci domáhali ustanovení znalce. Dne 28. 1. 2013 žalobci navrhli určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 4. 2. 2013 byla ustanovena znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 8. 2. 2013 žalovaná podala námitky proti ustanovené znalkyni pro chybějící specializaci, na základě kterých byla znalkyně dne 28. 2. 2013 zproštěna znaleckého úkolu a dne 14. 3. 2013 ustanoven znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 25. 3. 2013 účastníci složili zálohy na zpracování znaleckého posudku. Dne 17. 5. 2013 byl znalecký posudek doručen soudu. Dne 30. 5. 2013 žalobci podali návrh na určení lhůty, který dne 18. 6. 2013 vzali zpět. Dne 18. 6. 2013 bylo nařízeno jednání na 4. 10. 2013, posléze dne 2. 7. 2013 změněno na 6. 11. 2013. Dne 1. 7. 2013 bylo rozhodnuto o odměně znalce. Dne 16. 7. 2013 se k věci vyjádřila žalovaná a doložila odborné články v angličtině. Dne 6. 11. 2013 se konalo jednání s výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Byl navržen doplňující znalecký posudek s ohledem na závěry znalce, že nešlo posoudit přesně klinický obraz pacienta. Oddálení dialyzační léčby neměl znalec za správný lékařský postup. Při jednání byla vyslechnuta i žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a doplněn účastnický výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Za účelem doplnění důkazních návrhů ze strany žalované bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 21. 11. 2013 žalovaná navrhla doplnit dokazování a založila další odborné články v angličtině. Dne 28. 3. 2014 žalobkyně doložila kardiologické lékařské zprávy. Dne 24. 6. 2014 informoval soud účastníky, že nebude zpracován doplněk znaleckého posudku a požádal účastníky o zaslání případných otázek na znalce. Současně bylo nařízeno jednání na 12. 9. 2014. Dne 14. 7. 2014 se k věci vyjádřila žalovaná. Jednání se dne 12. 9. 2014 nekonalo, neboť nebylo vykázáno doručení znalci. Znalec předvolán již dne 15. 8. 2014, doručenka se nevrátila. Jednání odročeno na 26. 11. 2014. Dne 17. 9. 2014 se znalec omlouval svou neúčast způsobenou ztrátou diáře. Dne 21. 11. 2014 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 26. 11. 2014 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut znalec [jméno] [příjmení]. Žalovaná navrhla zpracování revizního znaleckého posudku z důvodu rozporů závěrů znaleckého posudku a výpovědi znalce. Jednání odročeno na neurčito za účelem vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 12. 2. 2015 soud ustanovil znalecký ústav [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována tři slova], k podání revizního znaleckého posudku. Dne 24. 7. 2015 podal znalecký ústav zprávu o zpracování znaleckého posudku, neboť se potýkají nedostatkem odborníků z pneumatologie. Na základě této informace dne 17. 8. 2015 soud zprostil znalecký ústav a ustanovil znalecký ústav [anonymizována dvě slova] [obec]. Dne 14. 12. 2015 byl soudu doručen revizní znalecký posudek, dle kterého byl postup žalované v rozporu se zásadami lege artis, avšak nelze s jistotou určit, že takto vedený léčebný postup byl v příčinné souvislosti s úmrtím pacienta, který se dostal do nemocnice v pokročilém stavu závažného zánětlivého onemocnění, které má vysokou smrtnost i při nasazení adekvátní terapie. Po rozeslání znaleckého posudku bylo dne 12. 1. 2016 rozhodnuto o znalečném a nařízeno jednání na 13. 4. 2016. Dne 3. 3. 2016 bylo opraveno záhlaví usnesení v označení žalobkyně a sídla zástupce žalobce. Dne 13. 4. 2016 se jednání nekonalo, neboť se nedostavil zástupce žalobců a nebyl obeslán zástupce vedlejšího účastníka. Jednání odročeno na 4. 5. 2016, při kterém byl proveden revizní znalecký posudek a zbývající listinné důkazy, zejména lékařské zprávy, jako důkazy. Žaloba byla zamítnuta pro absenci příčinné souvislosti s odůvodněním, že z provedeného dokazování, zejména revizním znaleckým posudkem nebylo zjištěno, že by byla dána příčinná souvislost mezi pochybením žalované a smrtí [jméno] [příjmení], který byl k žalované převezen opožděně. Dne 21. 6. 2016 se žalobci odvolali. Dne 18. 7. 2016 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku, proti čemuž dne 25. 7. 2016 podali námitky. Téhož dne se vyjádřila k odvolání vedlejší účastnice. Dne 25. 8. 2016 k námitkám žalobců soud výzvu k zaplacení soudních poplatků zrušil. Dne 11. 11. 2016 soud doplnil do rozsudku nákladový výrok o nákladech státu. Dne 24. 11. 2016 se žalobci odvolali do doplňujícího usnesení. Dne 2. 2. 2017 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 26. 10. 2017 podali žalobci návrh na určení lhůty k rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 23. 11. 2017 soud nařídil jednání na 30. 1. 2018. Dne 5. 1. 2018 se vyjádřila k věci žalovaná. Dne 26. 1. 2018 se k věci vyjádřili žalobci. Dne 30. 1. 2018 se konalo jednání u odvolacího soudu, který rozsudek ve věci samé potvrdil jako věcně správný a změnil nákladové výroky, že žádný z účastníků ani stát nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně pro splnění mimořádných podmínek podle § 150 o. s. ř., neboť základními důkazy ve sporu byly až znalecké posudky z oboru zdravotnictví, na nichž záviselo rozhodnutí soudu. Dne 26. 9. 2018 se žalobci dovolali. Po rozeslání dovolání byl spis dne 17. 12. 2018 předložen Nejvyššímu soudu, který dne 16. 12. 2020 dovolání odmítl. Dne 2. 6. 2021 byla odmítnuta i ústavní stížnost žalobců, čímž řízení skončilo.

5. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároku a částečnému odškodnění. Soud blíže nehodnotil usnesení Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 673/21, neboť bylo duplicitní ke zjištěním ze spisu posuzovaného řízení. Z vývoje mzdy a nákladů práce ČSÚ a dat o průměrné hrubé měsíční mzdě soud zjistil, že od doby vydání stanoviska Cpjn 206/2010 prošla Česká republika ekonomickým vývoj a životní úroveň vzrostla.

6. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění, která by na rozhodnutí soudu ničeho neměnila. Další skutečnosti nebyly také pro rozhodnutí ve věci podstatné nebo je má soud za vyvrácené, neboť odporují tomu, co bylo v soudním řízení provedeným dokazováním zjištěno.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobkyni od 15. 3. 2011 (podání žaloby) do 2. 6. 2021 (poslední rozhodnutí ve věci; rozhodnutí Ústavního soudu), tj. 10 let a 3 (započaté) měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

13. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk, zejm. pak kritéria písm. d), kdy soud shledal v řízení následující průtahy či pochybení: v posuzovaném řízení se vyskytlo období nečinnosti od 29. 5. 2012, kdy účastníci navrhli otázky na znalce, do 4. 2. 2013, kdy byla znalkyně teprve ustanovena; dále byl nečinný Nejvyšší soud od 17. 12. 2018, kdy mu bylo předloženo dovolání, do 16. 12. 2020, kdy bylo dovolání odmítnuto; soud dále shledal nekoncentrovaný postup při vybírání soudních poplatků, nutnost vydávání doplňujícího usnesení či opravného rozhodnutí, nařízení dalšího jednání z důvodu nepředvolání vedlejšího účastníka (13. 4. 2016 – 4. 5. 2016); ustanovení znalců rovněž mohlo probíhat koncentrovaněji, když docházelo ke zproštění z důvodu nedostatku odbornosti pro zpracování (byť těžkého) znaleckého úkolu. S ohledem na výše uvedená pochybení, která se v řízení vyskytla ve vyšším množství a podílela se na celkové délce již významně, nelze celkovou délku posuzovaného řízení hodnotit ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk za přiměřeně dlouhou. Tento závěr nevyvrací ani vyhodnocení kritérií ostatních, když řízení bylo sice složité (konkrétně viz níže), nicméně nelze uzavřít, že natolik, aby pro složitost řízení, ať už skutkovou, procesní či právní, bylo nutno ještě celkovou dobu řízení shledat jako přiměřenou. Celková délka řízení není odůvodnitelná ani počtem soudních instancí, které se na rozhodování podílely. Ani pohledem kritéria chování žalobkyně, jakožto poškozené, nelze shledat celkovou dobu řízení přiměřenou, když žalobkyně se negativně na délce řízení nepodílela. Konečně kritérium významu řízení naopak závěr o existenci odpovědnostního titulu potvrzuje.

14. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

15. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

16. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 10 – 12 lety bude odškodňováno základní částkou 16 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 333 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

17. Posuzované řízení trvalo vůči žalobkyni 10 let a 3 měsíce, proto výše základní částky činí 147 999 Kč.

18. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Naříkané řízení bylo složité. Do složitosti je nutno zařadit i počet stupňů zapojených do rozhodování, přičemž v dané věci rozhodovaly celkem tři stupně soudní soustavy a Ústavní soud. Podání opravných prostředků si vždy vyžádá časový prostor pro jejich vyřízení, což je třeba zohlednit ponížením základní částky odškodnění. V projednávané věci rozhodoval věcně soud prvního stupně, druhého stupně, soud Nejvyšší i Ústavní soud. K míře snížení lze odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %“ Vzhledem k tomu, že ve věci zdejší rozhodoval i Ústavní soud, bylo zvoleno snížení o 25 %. Do procesní složitosti se promítá též zvýšený počet účastníků na obou stranách sporu a rozhodování o osvobození do soudních poplatků. Vypořádání námitek a návrhů na určení lhůty soud do složitosti nezařadil, neboť potřeba těchto návrhů v projednávaném případě vyplynula z vadného postupu soudů. Pro procesní složitost tak soud v souhrnu základní odškodnění nemodifikoval. Soud dále uzavírá, že řízení bylo nadstandardně složité po skutkové stránce (výslech žalobců a vícero lékařů jakožto svědků, velké množství lékařských zpráv a zejména rozsáhlé znalecké zkoumání včetně revizního). Toto kritérium bylo zásadní pro celkovou délku řízení, neboť právě pro nadstandardní skutkovou složitost řízení nebylo rozhodně možno očekávat ukončení naříkaného řízení v judikaturou předvídaných 2 letech od zahájení řízení; soud proto pro skutkovou složitost snížil zadostiučinění o dalších 30 %. Soud neshledal složitost po právní stránce, pro kterou by bylo třeba odškodnění dále snižovat. Tomu ostatně ani neodpovídají závěry soudů v projednávané věci o absenci příčinné souvislosti. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). – Žalobkyně se na délce řízení kladně podílela tím, že podala (společně s ostatními žalobci) dva důvodné návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu (28. 1. 2013 a 26. 10. 2017), které řízení urychlily. Tyto úkony svědčí též i o tom, že výsledek řízení měl pro žalobkyni vyšší význam, neboť vyjadřovala potřebu brzkého rozhodnutí již v rámci posuzovaného řízení, avšak důvodným návrhům na určení lhůty k provedení úkonu odpovídá lépe zohlednění v rámci chování účastníka. Soud proto zvýšil pro aktivní chování účastníka zadostiučinění o 10 %. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítly průtahy a drobnější pochybení (jak je uvedeno výše). Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již tím, že soud ve věci shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení a stanovením peněžité formy zadostiučinění. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam řízení pro žalobkyni soud zhodnotil tak, že posuzované řízení patří typově mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam pro účastníky (spor týkající újmy v souvislosti s úmrtím otce žalobkyně). Pro typový význam řízení pak soud základní částku odškodnění navýšil o 10%. Z průběhu řízení se navíc podává, že žalobkyně měla zájem na výsledku řízení a brzkém rozhodnutí o žalobě s ohledem na její návrhy, aby se v řízení pokračovalo, což soud zohlednil již v rámci chování účastníka. Na druhou stranu na straně žalobců v naříkaném řízení vystupovaly celkem 4 osoby blízké (dále i matka žalobkyně, její sourozenec a teta). Pro sídlení této újmy soud proto snížil základní částku odškodnění o 10%. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí ÚS sp. zn. III. ÚS 3369/2017 ("Sám Nejvyšší soud se totiž primární otázkou sdílené újmy zabýval v situaci, kdy neúměrnou délkou řízení trpěli společníci právnické osoby. I v dalších úvahách rozvedených ve stanovisku Nejvyššího soudu lze přitom vysledovat, že koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo právě společníků právnických osob) .").

19. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 45 % na výsledných 81 399,45 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku vyšší, konkrétně 82 500 Kč, a to dne 12. 10. 2021, tj. před podáním žaloby, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

20. K námitce žalobce ohledně nesouhlasu s výší základní částky odškodnění a jejímu nutnému navýšení s ohledem na nárůst cen od roku 2010, resp. inflaci lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, kde dovolací soud uzavřel, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (k tomu také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI Stanoviska přitom vyplývá, že základní částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výš než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Obecně platí, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč, tedy nemusí být takto postupováno a lze vyjít z nižší základní částky. V posuzovaném případě přitom řízení trvalo 10 let a 3 měsíce a s ohledem na výše uvedené závěry soudu dovolacího není důvodným přiznání vyšší částky základního odškodnění ani s ohledem na žalobcem namítanou inflaci a růst cen a mezd.

21. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na ÚJ a účast u ÚJ. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení