10 C 24/2022 - 226

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudce JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci písemnou omluvu tohoto znění: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce] [jméno FO], [Anonymizováno]“ publikovaný [datum] v [Anonymizováno] na serveru [Anonymizováno] v článku „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]: [jméno FO] [Anonymizováno]“ autora [jméno FO], a to formou vlastnoručně podepsaného dopisu bez dalších dovětků.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované nechat na své náklady uveřejnit omluvu tohoto znění: „OMLUVA [Anonymizováno]. [jméno FO]: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce] [jméno FO], [Anonymizováno]“ publikovaný [datum] v [Anonymizováno] na serveru [Anonymizováno] v článku „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]: [jméno FO] [Anonymizováno] [jméno FO]“, a to následujícím způsobem: Omluva bude uveřejněna na serveru [Anonymizováno] po celou dobu zveřejnění předmětného článku, nejméně však po dobu 90 dní a titulek i samotný text musí být zpracován stejným fontem a velikostí písma jako titulek a text původního článku.

III. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci písemnou omluvu tohoto znění: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], za svůj výrok, že „... [jméno FO]“ publikovaný [datum] v [Anonymizováno] na serveru [Anonymizováno][Anonymizováno] v článku „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]: [jméno FO] [Anonymizováno]“ autora [jméno FO], a to formou vlastnoručně podepsaného dopisu bez dalších dovětků.

IV. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované nechat na své náklady uveřejnit omluvu tohoto znění: „OMLUVA [Anonymizováno]. [jméno FO]: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], za svůj výrok „[jméno FO]“ publikovaný [datum] v [Anonymizováno] na serveru [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] v článku „[právnická osoba]“, a to následujícím způsobem: Omluva bude uveřejněna na serveru [Anonymizováno] po celou dobu zveřejnění předmětného článku, nejméně však po dobu 90 dní a titulek i samotný text musí být zpracován stejným fontem a velikostí písma jako titulek a text původního článku.

V. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci písemnou omluvu tohoto znění: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], za svůj výrok, že „..[jméno FO]““ publikovaný [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] na serveru [Anonymizováno] v článku „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]: [jméno FO] [Anonymizováno] autora [jméno FO], a to formou vlastnoručně podepsaného dopisu bez dalších dovětků.

VI. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované nechat na své náklady uveřejnit omluvu tohoto znění: „OMLUVA [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO]: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], za svůj výrok „..[jméno FO]“, a to následujícím způsobem: Omluva bude uveřejněna na serveru [Anonymizováno] po celou dobu zveřejnění předmětného článku, nejméně však po dobu 90 dní a titulek i samotný text musí být zpracován stejným fontem a velikostí písma jako titulek a text původního článku.

VII. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci písemnou omluvu tohoto znění: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce] ... [Anonymizováno] [právnická osoba]

VIII. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované nechat na své náklady uveřejnit omluvu tohoto znění: „OMLUVA [Anonymizováno]. [jméno FO]: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce].. [Anonymizováno]“ publikovaný [datum] v [Anonymizováno] na serveru [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] v článku „[právnická osoba], a to následujícím způsobem: Omluva bude uveřejněna na serveru [Anonymizováno][Anonymizováno] po celou dobu zveřejnění předmětného článku, nejméně však po dobu 90 dní a titulek i samotný text musí být zpracován stejným fontem a velikostí písma jako titulek a text původního článku.

IX. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci písemnou omluvu tohoto znění: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], za svůj výrok, že „[jméno FO].“ publikovaný [datum] v [Anonymizováno] na serveru [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] v článku „[právnická osoba]“ autora [jméno FO], a to formou vlastnoručně podepsaného dopisu bez dalších dovětků.

X. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované nechat na své náklady uveřejnit omluvu tohoto znění: „[Datum narození žalobce]“ publikovaný [datum] v [Anonymizováno] na serveru [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] v článku „[Anonymizováno] [právnická osoba]: [jméno FO] to na mě zkoušel po dobrém i po zlém autora [jméno FO]“, a to následujícím způsobem: Omluva bude uveřejněna na serveru [Anonymizováno] po celou dobu zveřejnění předmětného článku, nejméně však po dobu 90 dní a titulek i samotný text musí být zpracován stejným fontem a velikostí písma jako titulek a text původního článku.

XI. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci písemnou omluvu tohoto znění: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce] [Anonymizováno]“ publikovaný [datum] v [Anonymizováno] na serveru [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] v článku „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]: [jméno FO] [Anonymizováno]“ autora [jméno FO], a to formou vlastnoručně podepsaného dopisu bez dalších dovětků.

XII. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované nechat na své náklady uveřejnit omluvu tohoto znění: „OMLUVA [Anonymizováno]. [jméno FO]: Omlouvám se [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce][Anonymizováno].“ publikovaný [datum] v [Anonymizováno] na serveru [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] v článku „[právnická osoba]“, a to následujícím způsobem: Omluva bude uveřejněna na serveru [Anonymizováno] po celou dobu zveřejnění předmětného článku, nejméně však po dobu 90 dní a titulek i samotný text musí být zpracován stejným fontem a velikostí písma jako titulek a text původního článku.

XIII. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 23 800 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 1. 2. 2022 domáhá ochrany osobnosti proti žalované, konkrétně v souvislosti s tím, že žalovaná poskytla jakožto [Anonymizováno] dlužníka [právnická osoba]. rozhovor serveru www.[Anonymizováno].cz, a to dne [datum], přičemž v rámci tohoto rozhovoru se dle tvrzení žalobce šesti výroky dotkla osobnosti žalobce. Konkrétní výroky pak soud rozebírá níže, přičemž žalobce se za to, že byl dotčen na své cti a vážnosti, domáhá ochrany své osobnosti v podobně písemné omluvy poskytnuté žalovanou žalobci formou vlastnoručně podepsaného dopisu bez dovětků, a dále ve vztahu ke každému z výroků uveřejnění žalobcem formulované omluvy na serveru www.[Anonymizováno].cz po celou dobu zveřejnění předmětného článku, nejméně však po dobu 90 dnů při zachování fontu, velikosti písma a titulků jako bylo u původního článku.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a uvedla, že nedošlo k dopadům do osobnosti na straně žalobce, přičemž argumentovala střetem svobody projevu a právě práva na ochranu osobnostních práv. Žalovaná uvádí, že jí vyslovené výroky se zakládají co do skutkových tvrzení na pravdě, a pokud jde o hodnotící soudy, pak tyto rovněž osobnost žalobce neohrozily. Žalovaná poukazuje na to, že žalobce je osobou veřejně známou, tedy že je nutno vyjít z toho, že je povinen snášet větší míru kritiky. Žalovaná se pak rovněž vyjadřuje k jednotlivým konkrétním výrokům a zejm. skutkovým tvrzením, na základě kterých byly tyto výroky proneseny.

3. Z článku na serveru www.[Anonymizováno].cz z [datum], zveřejněného v [Anonymizováno] hodin[Anonymizováno][Anonymizováno] minut, autor [jméno FO], s názvem „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]: [jméno FO] [Anonymizováno]“, soud zjistil, že předmětný článek je tvořen rozhovorem žalované s tímto redaktorem, ve kterém se žalovaná vyjadřuje k průběhu insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba]., jakož i k dalším insolvenčním řízením, které vede. Dále soud zjistil, že v rámci tohoto článku zazněly výroky tak, jak tyto uvádí v žalobě žalobce, a kterými se žalobce cítí na své osobnosti dotčen. Nad rámec tohoto soud dále zjistil, že z kontextu celého článku se podává, že žalovaná se vyjadřovala primárně k průběhu celého insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba]., tedy k neurčitému okruhu osob, tvořenému ať už statutárními orgány, aktuálními nebo tehdejšími, či k neupřesněným vlastníkům aktuálním či bývalým nebo jejich právním zástupcům. Pokud jde o osobu žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], pak soud zjistil, že tento je výslovně - co do vztahu k jeho osobě - uváděn pouze v názvu tohoto článku, tak jak jej autor tohoto článku pojmenoval. Soud zjistil, že výroky, na základě nichž se ochrany své osobnosti žalobce domáhá, nebyly žalovanou učiněny výslovně ve vztahu k osobě žalobce, ale k blíže neurčitému okruhu osob, působících v okruhu společnosti [právnická osoba]. nebo společností s tímto dlužníkem propojených.

4. Z usnesení Krajského soudu v [adresa], čj. [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka]-[datum], jakož i ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalovaná působila v pozici insolvenčního správce dlužníka [právnická osoba]., a to od [Anonymizováno] roku [Anonymizováno], tedy i v době, kdy byl předmětný článek zveřejněn.

5. Z článků s názvy: „[jméno FO] [Anonymizováno]“; „[Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno]“; „[jméno FO] [právnická osoba]“; „[jméno FO]“; „[jméno FO]“; „[Anonymizováno]“; „[Jméno žalobce] ve [Anonymizováno]“; „[Jméno žalované] [právnická osoba].“; „[právnická osoba]?“; „[Anonymizováno]“; „[jméno FO]“; „[právnická osoba]; „[Anonymizováno], říká podnikatel o [Anonymizováno]“ soud zjistil, že žalobce je jakožto [Anonymizováno], když o něm bylo opakovaně [Anonymizováno] v [Anonymizováno], ať už v souvislosti s žádostmi o jeho vydání pro účely vedení trestního řízení do České republiky nebo v souvislosti s jeho rozsáhlými podnikatelskými aktivitami v různých společnostech, a rovněž v souvislosti s tím, že se nachází v zahraničí a v podnikání těchto společností dochází ke sporům se statutárními orgány. Soud tak má za zjištěné, že o žalobci bylo opakovaně [Anonymizováno] [Anonymizováno] v souvislosti s tím, že je stíhán pro podezření, že měl připravit stát na daních o cca [částka]. Dále v souvislosti s tím, že se nachází [Anonymizováno]. [právnická osoba] v souvislosti s jeho rozsáhlými podnikatelskými aktivitami v České republice, [Anonymizováno].

6. Z podnětu k prošetření stavebních úprav podaného na Městskou část [adresa] dne [datum] soud zjistil, že obsahem tohoto podání je po obsahové stránce udání, které měla učinit dle připojeného podpisu sama žalovaná, adresované na stavební úřad na osobu samotné žalované - tedy má soud z tohoto za zjištěné, resp. soud uvěřil tomu, že se jedná o podání anonymní, podané nikoliv žalovanou, v úmyslu činit si sama sobě komplikace. Z podnětu k prošetření stavebních úprav podaných Úřadu městské části [adresa] dne [datum], dále téhož dne [právnická osoba] [adresa], dále Magistrátu města [adresa] dne [datum], dále z podnětu k prošetření činnosti podaného Magistrátu města [adresa]. 5. [Anonymizováno], dále z podnětu k prošetření společnosti [právnická osoba] podaného na technickou inspekci pobočky [adresa], dále z podnětu k prošetření činnosti pana [jméno FO] podaného na [právnická osoba] [adresa], a dále z reakcí obvodního inspektorátu práce z [datum], jakož i z komunikace žalované s Hygienickou stanicí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] z [Anonymizováno] [Anonymizováno] či komunikace e-mailové z [Anonymizováno] žalované s živnostenským úřadem [právnická osoba] [adresa] má rovněž soud za zjištěné, že ve stejném období, v jakém bylo učiněno citované anonymní podání ve vztahu k žalované, byla učiněna celá řada dalších anonymních podání, rovněž domněle podepsané buď žalovanou nebo panem [tituly před jménem] [jméno FO], a soud rovněž uvěřil tomu, že tato podání byla učiněna v úmyslu komplikovat žalované či jejímu okolí běžné či profesní fungování, právě vyvoláním nutnosti bránit se v rámci takto zahájených řízení.

7. Soud tak ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který se týká zejména obsahu článku zveřejněného dne [datum] na serveru www.[Anonymizováno].cz, jak toto soud popisuje výš. Dále ohledně toho, že žalobce je nutno považovat za osobu [Anonymizováno], a dále že žalovaná byla vystavena v roce [Anonymizováno] většímu množství anonymních podání ohledně její osoby či jejího blízkého okolí adresovaných na různé úřady. V podrobnostech soud odkazuje na výše uvedené.

8. Z provedeného dokazování soud učinil skutkové závěry postačující pro právní posouzení předmětu sporu. Soud proto zamítl zbývající návrhy na provedení listinných důkazů, jakož i návrhy na výslechy svědků. Pro množství těchto důkazních návrhů se k těmto soud vyjadřuje souhrnně. Předmětem řízení jsou konkrétní nároky žalobce dovozované z celkem [hodnota] konkrétních výroků, které zazněly v předmětném článku. V rámci řízení však strany skutkově tvrdily a důkazně navrhovaly prokazovat skutečnosti, které s předmětem tohoto řízení nesouvisejí a které jsou pouze dokladem vyhrocených vztahů mezi žalobcem a žalovanou. Tato skutková tvrzení však neměla relevanci pro vyhodnocení toho, zda se předmětnými výroky žalovaná mohla osobnosti žalobce dotknout či nikoliv, když, jak soud rozvádí níže, ve věci bylo možno rozhodnout již na základě samotné povahy těchto výroků či jejich obsahu bez dokazování nad rámec toho, co soud zjistil výše. Soud proto zamítl veškeré listinné důkazy i důkazní návrhy na výslechy svědků z toho důvodu, že tyto směřovaly ke skutečnostem či tvrzením, která nejsou pro toto řízení relevantní. To se týká zejména toho, jaký byl konkrétně průběh insolvenčního řízení [právnická osoba]., včetně jednotlivých dílčích konfliktů, jaké jiné články byly ve vztahu k žalované či žalobci publikovány, jak žalovaná konkrétně v raných fázích insolvenčního řízení vykonávala svoji činnost a k jakým konfliktům tam docházelo, ať už jde o dodávky médií či možnost užívat dosavadní prostory dlužníka. Rovněž soud nepovažoval za relevantní jednotlivá rozhodnutí vydaná v rámci insolvenčního řízení [právnická osoba]. či insolvenčních řízení, která souvisejí s jinými společnostmi, které vlastnil žalobce, nebo s těmito byly propojeny. Ani nebyly pro toto řízení relevantní protokoly z jednání v rámci těchto insolvenčních řízení nebo podání, které různé subjekty v těchto řízeních učinily. Ze stejného důvodu pak soud nepovažoval za potřebné provádět důkazy výslechy navržených svědků, když tyto rovněž směřovaly k prokázání skutečností, které nejsou pro toto řízení relevantní - buď se jednalo o újmu vyvolanou u těchto osob, nikoliv u žalobce, což je případ paní [jméno FO], nebo měly prokazovat tvrzení o tom, že blíže neurčitý komplex osob okolo dlužníka [právnická osoba]. na žalovanou působil, což však rovněž není předmětem tohoto řízení, neboť z předmětného článku se nepodává, že by z tohoto přímo žalovaná obviňovala žalobce, a nároky jiných neurčitých osob předmětem tohoto řízení nejsou.

9. Po právní stránce posoudil soud věc podle těchto ustanovení zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.).: Dle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Dle odst. 2 citovaného ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Dle § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Dle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil. Dle § 2957 o.z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné, kterými jsou úmyslné způsobení újmy násobením účinků jeho uváděním ve veřejnou známost.

10. Žalobce se po skutkové stránce domáhá ochrany osobnosti, která byla narušena výroky žalované pronesenými v rozhovoru publikovaném na serveru www.[Anonymizováno].cz dne [datum] v [Anonymizováno]. pod názvem: „[Anonymizováno] [právnická osoba]: [jméno FO] [Anonymizováno]“. Tyto výroky směřovaly proti žalobci jakožto podnikateli, konkrétně jako vlastníkovi několika [Anonymizováno] působících v ČR, které dosahovaly [Anonymizováno] ročních obratů a zaměstnávaly [Anonymizováno] zaměstnanců, zejm. pak vůči žalobci jako bývalému vlastníkovi, resp. akcionáři dlužníka [právnická osoba]., jehož je žalovaná insolvenční správkyní.

11. Právně posouzeno se tak žalobce domáhá ochrany své cti a vážnosti, kterou jako podnikatel požívá. Hodnota cti či vážnosti člověka je na rozdíl od pojmu důstojnosti pojmově spojena s jeho veřejným, tj. společenským (vč. podnikání) životem, přičemž žalobce po skutkové stránce netvrdí, že byla zasažena obecně jeho důstojnost jako člověka, ale právě jeho čest a vážnost jakožto významného podnikatele.

12. Základními podmínkami vzniku odpovědnosti za zveřejnění znevažující informace je, že zveřejnění informace je: - objektivně způsobilé ohrozit či poškodit osobnost dotčené osoby; a zároveň - že obsah či forma zveřejnění této informace vybočily z mezí řádného výkonu práva na svobodný projev 13. Mezi takovýmto neoprávněným (protiprávním) zásahem a porušením nebo ohrožením osobnostní sféry musí dále existovat příčinná souvislost, vč. toho, že takový zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti vzhledem k ústavně zaručené svobodě projevu nelze tolerovat (srov. například NS 30 Cdo 664/2007). Při zkoumání uvedené podmínky příčinné souvislosti, resp. způsobilosti zveřejněné informace zasáhnout do osobnosti poškozeného je z hlediska výše naznačeného kritéria objektivního posuzování důsledků třeba především prokázat, že předmětná informace je veřejností objektivně vnímána jako informace o poškozeném.

14. Naplnění podmínky toho, že ke zveřejnění předmětných výroků žalované došlo je prokázáno samotným článkem publikovaným na serveru www.[Anonymizováno].cz dne [datum] v [Anonymizováno] hod. pod názvem: „[právnická osoba]“ 15. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem. Dle § 81 o.z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv; každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka, žít podle svého; dle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost života, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Obecně pak platí, že zásah do cti a vážnosti osoby se projevuje v ohrožení či poškození dobrého jména člověka u jiných osob a v ohrožení jeho postavení a uplatnění ve společnosti (např. NS 30 Cdo 1941/2007). Z hlediska samotného posouzení protiprávnosti jednání, které objektivně vykazuje prvek veřejnosti, však již není významné, zda nakonec ke vzniku osobnostní újmy snížením vážnosti či cti člověka skutečně dojde, či nikoli, postačí, že došlo k zásahu do osobnosti objektivně způsobilému narušit osobnostní zájmy chráněné ustanoveními občanského zákoníku. Nevyžaduje se vyvolání následků (např. NS SSR 1 Cz 32/78). Ochranu cti a vážnosti proto poskytuje občanský zákoník výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Z hlediska vzniku protiprávního stavu není rozhodné, zda k újmě skutečně došlo; postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit (srov. NS 30 Cdo 1941/2007). Vlastní subjektivní přesvědčení dotčené osoby o snížení vážnosti či cti v jejích vlastních očích přitom není samo o sobě významné. Rozhodující je zde pouze účinek, jakým je závadné jednání objektivně způsobilé působit na třetí osoby, a zda tyto osoby vnímají takovéto jednání v souvislosti s osobností žalobce (srov. obdobně Vážný 3518 tr.).

16. Při posuzování objektivní způsobilosti konkrétního jednání zasáhnout do vážnosti a cti člověka je třeba přihlédnout ke všem okolnostem věci, nikoliv jen podle použitých výrazů a formulací, ale podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k závadnému jednání došlo (viz NS 30 Cdo 3567/2010). Kupříkladu má-li zásah spočívat ve zveřejnění informace difamačního charakteru, je třeba zkoumat její obsah, smysl a dosah a nelze se spokojit jen se zkoumáním toho, zda urážlivou povahu mají jednotlivé úseky nebo věty sdělení, nebo i jen jednotlivá slova, neboť „slova nebo věty na první pohled urážlivé mohou, hledíc k obsahu a smyslu celého sdělení, této urážlivé povahy pozbýti, a mohou naopak slova nebo věty, jež o sobě nejsou urážlivé, hledíc k souvislosti s obsahem a smyslem celé zprávy, zakládat nejtěžší a nejcitelnější urážky“ (srov. Vážný 4215 tr.). Při tom je třeba vždy hodnotit celý projev uskutečňující se ve formě určitého literárního či publicistického či jiného útvaru, nikdy nelze posuzovat toliko jednotlivý vytržený výrok anebo větu (srov. například IV. ÚS 23/05).

17. Pro posouzení předpokladu zda obsah či forma zveřejnění této informace vybočily z mezí řádného výkonu práva na svobodný projev, je nutno posoudit existenci okolností vylučujících protiprávnost osobnostního zásahu. Omezení základního práva na čest a vážnost pak představuje zejm. výkon jiných, ústavně garantovaných práv, zejm. ochrana práva na svobodný projev, především oprávněné kritiky. Řádný výkon práva na svobodný projev představuje možnou výluku z protiprávnosti zásahu do cti a vážnosti člověka vzhledem ke konkrétním okolnostem. Je proto vždy třeba na základě konkrétních okolností dané věci zvážit, zda určitý výrok dosahuje takové intenzity, že zasahuje do práva na ochranu osobnosti dané osoby, či je situaci přiměřený, tedy zda v daném případě preferovat právo na cti a vážnosti dotčené osoby, nebo upřednostnit právo na svobodu projevu a šíření informací (srov. NS 30 Cdo 664/2007).

18. V tomto smyslu pojem oprávněné (přípustné) kritiky a její meze představuje jeden ze zásadních institutů práva na ochranu osobnosti. Resp. jinak, její řádný výkon představuje výluku z protiprávnosti ve vztahu k zásahu do cti a vážnosti člověka.

19. Při výkonu základního práva na svobodu projevu může dojít k zásahu do cti či vážnosti člověka jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak i zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o určité osobě (srov. NS 30 Cdo 1941/2007). Je proto třeba při zkoumání přiměřenosti konkrétního výroku v první řadě důsledně rozlišovat, zda se jedná o skutkové tvrzení, nebo o hodnotící soud, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Kromě základního rozlišování mezi skutkovými tvrzeními a hodnotícími soudy je navíc nutno zvažovat i všechny další rozhodující skutečnosti, dle soudní praxe se jedná především o obsah výroku, formu výroku, postavení a chování kritizované osoby, a zda se výrok týká její soukromé či veřejné sféry a kdo výrok pronáší a kdy tak činí.

20. Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování. Za skutkové tvrzení je třeba pokládat vyjádření o skutkové podstatě nebo postupu, která se vyznačují objektivním vztahem mezi projevem a realitou a jejichž pravdivost, úplnost a přesnost lze prověřit dokazováním. Pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná (srov. III. ÚS 346/06).

21. Porušení práva na čest a vážnost může být způsobeno jen takovými skutkovými tvrzeními, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobní i mravní integritě člověka a snížit jeho vážnost a čest a která ohrožují jeho postavení, resp. uplatnění ve společnosti, tedy působí difamačně (srov. NS 30 Cdo 5021/2008). Úmysl, aby taková skutková tvrzení působila difamačně, je nerozhodný. Difamující tvrzení je nutno posoudit nikoli jen podle použitých výrazů a formulací, nýbrž podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k tvrzení došlo (srov. například NS 30 Cdo 332/2007). Zásah do osobnosti dotčeného může vyplývat i ze samotného faktu, že zveřejněná informace je nepravdivá (srov. NS 30 Cdo 923/2004). Je-li zjištěno, že zásah do cti a vážnosti člověka má v důsledku zveřejnění skutkových tvrzení o člověku difamující důsledky, poté platí, že základní podmínkou vylučující neoprávněnost osobnostního zásahu je to, že taková tvrzení jsou pravdivá, resp. že příslušná informace odpovídá pravdě. Jinak řečeno, stačí, aby pravdivá byla podstatná část tvrzení (srov. NS 30 Cdo 332/2007). Samo uveřejnění nepravdivého údaje dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby přitom zpravidla zakládá neoprávněný zásah do práva na ochranu její osobnosti. V obecné rovině tedy platí, že kritiku počínání člověka, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován pravdivý údaj (nejde-li o tvrzení, které se dotýká intimní sféry života člověka), nelze zpravidla pokládat za odporující ustanovení občanského zákoníku o ochraně osobnosti, a to i když v kritice bylo použito v odpovídající míře ironizování, odsuzování a zavrhování kritizovaného počínání dotčeného člověka (viz například NS Cdon 24/95, NS 28 Cdo 1524/2002).

22. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud (vlastní kritiku) proto nelze jakkoliv dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci a zda je přiměřený co do své formy a obsahu (srov. například IV. ÚS 154/97). Je tak nutné zejména zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby (srov. například IV. ÚS 154/97, NS 30 Cdo 608/2007). Kritika se tak musí vyvarovat toliko všeobecných soudů, které nejsou opřeny o potřebné konkrétní skutečnosti. I úsudek všeobecného rázu proto musí být podmíněn odpovídajícími existujícími skutečnostmi. Proto i všeobecná výtka závadného chování kritizovaného musí být vždy podložena určitým chováním posuzované osoby projeveným navenek – v opačném případě by se jednalo o kritiku nepřípustnou (srov. NS 30 Cdo 3567/2010). A to zvlášť za situace, kdy je navíc použito ironizování, odsuzování a zavrhování jednání nebo činnosti dotčeného člověka (srov. NS Cdon 24/95). Rovněž nestačí, pokud je kritický přístup podávaný formou obecné úvahy bez dalšího pečlivého zdůvodnění dáván do souvislosti s existencí jednotlivé a samostatné okolnosti, byť nesporné (srov. NS 30 Cdo 1872/2004). Oprávněná kritika nezbytně předpokládá, že tato kritika bude přiměřenou i co do obsahu a formy, a že se tak bude pohybovat v mezích nutných k dosažení sledovaného a zároveň společensky uznávaného účelu. Na druhou stranu přehánění a nadsázka v hodnotícím soudu, byť jsou tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovoleným. Ani nepřípadnost názoru kritika z hlediska logiky a podjatost kritika nedovolují samy o sobě učinit závěr, že kritik vybočil z projevu, který byl jinak přiměřený (srov. například IV. ÚS 23/05).

23. Vybočí-li kritika z mezí své přípustnosti, jedná se o exces, který představuje neoprávněný zásah do osobnosti člověka se všemi s tím spojenými následky, včetně soukromoprávní odpovědnosti osoby, která se takového zásahu dopustila.

24. Ve vztahu k výše uvedeným požadavkům na kvalitu hodnotících soudů podle shora naznačených kritérií je nutno při posouzení oprávněnosti zveřejněné kritiky dále zohlednit i to, zda osoba, která se domáhá ochrany, je osobou veřejného zájmu – tedy osobou, která hraje roli ve veřejném životě, ať už v politice, ekonomii, umění, sociální sféře, sportu, nebo v nějakém jiném oboru. Pro osoby činné v oblasti veřejného života platí, že mimo jiné disponují mnohem snadnějším přístupem k médiím, a mají tak mnohem snadnější možnost vyvrátit to, co ony samy považují za smyšlenky. Obecně platí, že míra ochrany u osob veřejného zájmu je ve vztahu ke kritice jejich veřejné činnosti zásadně snížena oproti ochraně uplatňované na osoby soukromé sféry. To je dáno tím, že osoba veřejného zájmu je veřejně činná, a tudíž nevyhnutelně a vědomě předkládá veřejnosti ke kontrole každé své slovo a čin, a proto musí projevit vyšší stupeň tolerance. V případě těchto osob musí být právo na ochranu jejich osobnosti vždy poměřováno ve vztahu k zájmu na otevřené diskuzi o veřejných tématech (srov. například NS 30 Cdo 464/2016). Prezentace těchto údajů a jejich případná kritika tak musí souviset s veřejnou činností, kterou daná osoba vykonává (srov. například NS 30 Cdo 5173/2008 či NS 30 Cdo 2698/2014).

25. Obecně pak platí, že pravdivost tvrzení musí prokázat jeho původce, což vyplývá z obvyklého rozvržení procesních povinností v civilním sporném řízení, kdy prokazuje ten, kdo tvrdí rozhodující skutečnosti, ze kterých účastník pro sebe dovozuje příznivé právní následky, a k jejich prokázání je povinen navrhovat důkazy. Tedy pravdivost svých tvrzení je povinna primárně prokázat žalovaná.

26. Ohledně žalobou napadeného výroku žalované (podtržena je část výroku, za kterou žalobce žádá omluvu petitem): „[jméno FO].“ soud uzavírá:

27. V daném případě se nejedná o výrok objektivně způsobilý ohrozit či poškodit osobnost žalobce.

28. Žalovaná se pouze obecně vyjadřuje, že v rámci předmětného insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba]. spatřuje problém při vedení tohoto insolvenčního řízení ve špatných vztazích, zejména s paní [jméno FO], která dle jejího názoru jedná z pokynu majitele, patrně žalobce. Tedy žalovaná se vyjadřuje v tom směru, že paní [jméno FO] fakticky funkci statutárního orgánu nevykonává. Pokud jde o osobu žalobce, pak tato se v předmětném výroku vyskytuje pouze sekundárně jakožto osoba, která má ovlivňovat jednání paní [jméno FO] z pozice bývalého vlastníka společnosti, v čemž spatřuje žalovaná problém.

29. Žalovaná se vyjadřuje v tom směru, že obecně podnikání tohoto dlužníka smysl má a je dle jejího názoru do budoucna životaschopné. Pro insolvenční řízení však považuje za problematické vztahy se statutárním orgánem, resp. nedávným statutárním orgánem (pí. [jméno FO]). To, že insolvenční správkyně vyjadřuje v insolvenčních řízeních poměrně běžný jev, kdy statutární orgány, nebo vlastníci či bývalí vlastníci společnosti mají zájmy často rozdílné s insolvenčním správcem, tak není způsobilé v této rovině osobnost žalobce zasáhnout – je to problém obecně známý, spíše opak je výjimkou..

30. Pokud se pak žalovaná vyjadřuje k osobě paní [jméno FO] a tuto označuje za [Anonymizováno] [Anonymizováno], nejedná se o újmu, která by mohla být vyvolána na straně žalobce, neboť předmětem tohoto výroku je paní [jméno FO]. Ve vztahu k této části napadeného výroku je tak přetržena příčinná souvislost, pokud jde o žalobce jakožto poškozenou osobu, vůči němuž tento výrok nesměřuje.

31. Tento závěr podporuje skutečnost, že soud má za zjištěné, že žalobce je osobou veřejně známou v tom směru, že byl vlastníkem či se deklaruje jakožto vlastník či bývalý vlastník [Anonymizováno] [Anonymizováno] podnikatelských subjektů v rámci České republiky, tedy sféru žalobce ani z tohoto titulu nemůže dotknout to, že je označován jakožto osoba, která z pozice majitele dává pokyny statutárnímu orgánu.

32. Tento závěr dále podporuje i to, že žalobce tuto žalobu podal více než 1 rok a 4 měsíce poté, co předmětné výroky v rámci rozhovoru žalované zazněly, což rovněž indikuje, že újma tímto výrokem vyvolaná nebyla žalobce vnímána silně úkorně, tedy že by došlo k zásahu do jeho osobnosti. Dle konstantní judikatury (např. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1752/2019 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.2.2022, č.j. 25 Cdo 725/2020-859) je třeba zohlednit právě i případné otálení žalobce s uplatněním práva u soudu, neboť tato okolnost nepřímo nasvědčuje tomu, že zásahy nejsou poškozenými vnímány silně úkorně. Tyto závěry se pak plně uplatní v případě jednorázového zásahu do osobnostních práv, např. uveřejněním jediného článku, tedy právě v projednávané věci.

33. Soud proto zamítl nároky týkající se ochrany osobnosti žalobce, související s tímto výrokem.

34. Ohledně žalobou napadeného výroku žalované (podtržena je část výroku, za kterou žalobce žádá omluvu petitem): „... [Anonymizováno]“ soud uzavírá:

35. I v tomto případě soud dospěl k závěru, že nejde svou povahou o výrok objektivně způsobilý ohrozit či poškodit osobnost žalobce jakožto dotčené osoby.

36. Žalovaná slovním spojením, že se žalobce, jakožto původní vlastník, a osoby na něj napojené, [Anonymizováno], vyjadřuje pouze svůj pohled, že způsob interakce žalobce jakožto původního vlastníka dlužníka a jeho okolí s insolvenční správkyní žalovaná považuje za nikoliv konstruktivní, věcný nebo jinak - „[Anonymizováno]“. Že jde o [Anonymizováno], které dle ní není pro posuzovanou osobu vhodné.

37. Nicméně obecně je třeba vyjít z toho, že se žalobkyně v obecné rovině vyjadřuje opět k tomu, že její komunikace s žalobcem, jakožto původním vlastníkem dlužníka, resp. s osobami pracujícími pro subjekty, kde žalobkyně vykonává činnost správkyně, a jí, jakožto insolvenční správkyní, vykazuje rozdílné zájmy těchto osob. Pokud žalovaná za této situace jednání žalobce označí za [Anonymizováno], nejedná se o výraz, který by žalobce mohl jakkoliv dehonestovat. Jak uvedeno výše, žalobce je osobou veřejně známou jakožto vlastník (či bývalý vlastník) [Anonymizováno] podnikatelských subjektů v ČR, tedy za této situace nemohl úkorně vnímat to, že jsou tímto způsobem popsány konflikty, které mezi ním a insolvenční správkyní při správě majetku [právnická osoba]. jakožto dlužníka vznikají. Samo označení chování za [Anonymizováno] není totiž natolik pejorativním či hanobícím, aby toto mohlo osobnost žalobce ohrozit. Výraz [Anonymizováno] v sobě nezahrnuje odsouzení, je vyjádřením toho, že jednání není považováno za rozumné z pohledu hodnotící osoby nebo vhodné pro posuzovanou osobu, což však není nic dehonestujícího.

38. I zde k tomuto přistupuje fakt, že žalobce nemohl tuto újmu reálně vnímat jakkoliv úkorně, když žalobu z titulu ochrany osobnosti podává až 1 rok a 4 měsíce poté, co předmětný výrok jednorázově v rámci rozhovoru žalované vůbec zazněl (NS sp. zn. 25 Cdo 1752/2019; sp. zn. 25 Cdo 725/2020-859).

39. Tedy, i pokud jde o nároky na ochranu osobnosti žalobce dovozované z tohoto výroku, soud žalobu zamítl.

40. Ohledně žalobou napadeného výroku žalované (podtržena je část výroku, za kterou žalobce žádá omluvu petitem): „[jméno FO].“ soud uzavírá:

41. Soud i v případě tohoto tvrzení dospěl k závěru, že se nejedná o tvrzení objektivně způsobilé ohrozit či poškodit osobnost žalobce.

42. Předně toto vyjádření nesměřuje přímo vůči osobě žalobce, ale vůči blíže neurčitému okruhu osob, které působí v koncernových společnostech žalobce, přičemž žalovaná se vyjadřuje k tomu, že i v jiných insolvenčních řízeních docházelo ke konfliktům mezi ní jakožto insolvenční správkyní a vlastníky těchto společností či jejich statutárními orgány nebo právními zástupci. Tedy opět pokud jde o podstatu tohoto tvrzení, pak žalovaná znovu popisuje situaci, běžně se vyskytujících konfliktů insolvenčního správce a vlastnické struktury či vedení dlužníka, v rámci jehož úpadku je jakožto správkyně ustanovena.

43. Žalovaná v rámci tohoto výroku použila výrazu, že je vykreslena jako [Anonymizováno], která [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], což je zcela evidentně příměr, kterým vyjadřuje to, že byla vykreslována jako osoba, která chce podnikání dlužníka ničit. K čemuž soud opět uvádí, že jde o jiné vyjádření toho, že vlastnická struktura či statutární orgány dlužníků mají zcela odlišné představy na rozdíl od insolvenční správkyně a nesouhlasí s jejími kroky. Toto je samo o sobě velmi často nedílnou součástí insolvenčního řízení, kdy insolvenční správkyně je nucena činit kroky, s nimiž vlastnická struktura či statutární orgány dlužníka nesouhlasí, mají jinou představu o dalším směřování dlužníka, respektive úpadce, tedy logicky považují kroky insolvenční správkyně za nevhodné.

44. Pokud žalovaná popsala to, že je vykreslována jakožto [Anonymizováno], jedná se o zcela evidentní nadsázku až [Anonymizováno] charakteru a soud uzavírá, že se nemohlo osobnosti žalobce dotknout, ani to, pokud by byl výslovně zmíněn jakožto ten, kdo žalovanou za [Anonymizováno] [Anonymizováno] označuje. Žalobce však za osobu, která takto jedná žalovanou označen nebyl. Cti žalobce se tak nemohlo ani dotknout, že takto jsou popisovány obecně konflikty mezi vlastnickou strukturou dlužníka a žalovanou, bez výslovného uvedení jeho osoby.

45. Pokud žalovaná dále uvádí, že se jí v rámci insolvenčních řízení vždy podařilo okolí přesvědčit, kdo je v jejich příběhu [Anonymizováno] a kdo [Anonymizováno], jde opět o vyjádření téhož pouze formou tohoto příměru. Znovu se jedná o vyjádření toho, že na počátku insolvenčního řízení jsou dány rozdílné zájmy insolvenční správkyně a dlužníka, reprezentovaného statutárními orgány či vlastnickou strukturou, a žalovaná tímto příměrem pouze vyjadřuje to, že v průběhu insolvenčního řízení se jí podařilo již i v minulosti přesvědčit pracovníky dlužníka, že její úmysly s tamními dlužníky jsou řádné. Resp. vyjadřuje tímto příměrem to, že se jí podařilo pracovníky jiných dlužníků přesvědčit o vhodnosti svých postupů a kroků. Pokud za tímto účelem žalovaná použila příměr, kdo je padouch a kdo hrdina, pak se opět jedná zcela evidentně o příměr, nelze z tohoto dovozovat, že by osoba žalobce, pokud by snad byla výslovně zmíněna (což se nestalo), byla označována za padoucha a žalovaná za hrdinu. Jak soud uvádí, jedná se o přirovnání (zde spíše z [Anonymizováno] prostředí), jinak vyjadřující to, čí kroky pro dané insolvenční řízení jsou vhodnější, tedy sama volba tohoto příměru rovněž není objektivně způsobilá vyvolat újmu na straně žalobce.

46. Soud proto nároky žalobcem dovozované z tohoto výroku rovněž v plném rozsahu zamítl, a to jak uvedeno výše, jednak z důvodu přetržení příčinné souvislosti, kdy žalobce není uveden jakožto osoba, která má žalovanou označovat za [Anonymizováno] [Anonymizováno], ani žalobce není označován za [Anonymizováno], a dále pro obecnou povahu těchto výroků, kdy i pokud by tomu tak bylo, či to bylo čtenáři možné takto chápat (že je hovořeno přímo o žalobci), by těmito výroky nemohl být objektivně žalobce na své osobnosti dotčen pro nikoli dehonestující povahu těchto výroků.

47. I zde k tomuto přistupuje fakt, že žalobce nemohl tuto újmu reálně vnímat jakkoliv úkorně, když žalobu z titulu ochrany osobnosti podává až 1 rok a 4 měsíce poté, co předmětný výrok jednorázově v rámci rozhovoru žalované vůbec zazněl (NS sp. zn. 25 Cdo 1752/2019; sp. zn. 25 Cdo 725/2020-859).

48. Žalovaná ke skutkovému základu tohoto tvrzení tvrdila, že negativní postoj se projevil zejména při místním šetření v sídle [právnická osoba]. realizovaném za přítomností věřitelského výboru dne [datum] (tj. po prohlášení konkurzu), kdy zejména někteří zaměstnanci [právnická osoba]. vystupovali vůči žalované poměrně ostře, přičemž postupem času se však napětí mezi žalovanou a zaměstnanci uklidnilo poté, co je žalovaná přesvědčila, že jí nejde o to společnost zničit, ale naopak ji zachránit tím, že ji rychle jako celek co nejdříve v rámci insolvenčního řízení zpeněžení, když dosavadní provoz nebyl udržitelný. Dále uvedla, že původní postoj zaměstnanců [právnická osoba]. přitom nemohl být z logiky věci dán ničím jiným, než tím, jaké informace obdrželi od žalobce resp. jím pověřených osob v návaznosti na skutečnost, že žalovaná již předtím vykonávala funkci insolvenčního správce [právnická osoba]. ([Anonymizováno]). Doplnila, že obdobná situace byla rovněž u samotných zaměstnanců [Anonymizováno].

49. Soud se však prokazováním pravdivosti základu těchto skutkových tvrzení žalované v tomto případě nezabýval, neboť jak uvedeno výše, dospěl zejména k závěru o tom, že předmětné výroky nejsou objektivně způsobilé zasáhnout osobnost žalobce a že tyto navíc vůči žalobci přímo výslovně nesměřovaly, tedy je přetržena příčinná souvislost. Soud proto zamítal důkazní návrhy směřující k prokázání tohoto skutkového děje.

50. Ohledně žalobou napadeného výroku žalované (podtržena je část výroku, za kterou žalobce žádá omluvu petitem): „[právnická osoba].“, a dále ohledně žalobou napadeného výroku žalované (podtržena je část výroku, za kterou žalobce žádá omluvu petitem): „..[jméno FO].“ soud uzavírá:

51. Předmětné výroky se primárně týkají toho, že se žalovaná vyjadřuje k okolnostem průběhu insolvenčních řízení nejenom u dlužníka [právnická osoba]., ale i u jiných dlužníků, jejichž vlastníkem je nebo byl žalobce. Předmětné výroky tak primárně nesměřují proti žalobci jako takovému, žalovaná se nevyjadřuje k osobě žalobce, pouze se vyjadřuje k tomu, jak k ní přistupovali zaměstnanci či pracovníci firem patřících do podnikatelského uskupení žalobce.

52. Soud tak uzavírá, že má za přetrženou příčinnou souvislost s tím, že by se žalovaná dotkla svými výroky přímo žalobce. Z výroku žalované se nepodává, že by žalovaná žalobci kladla za vinu, že takovéto prostředí úmyslně ve vztahu k žalované nastavuje. Žalovaná totiž pouze obecně konstatuje, s jakým prostředím se ve firmách, které podnikatelsky vlastnil či vlastní žalobce, setkává. Neoznačuje žalobce jako viníka této situace.

53. Soud tak uzavírá, že je přetržena příčinná souvislost s ochranou osobnosti žalobce a proto soud zamítl nároky týkající se ochrany osobnosti žalobce, související s tímto výrokem.

54. Na jednání konaném dne 26. 9. 2022 soud poučil stranu žalující ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení týkající se tohoto výroku, nicméně bylo tomu tak za situace, kdy na tomto jednání žalobce nedoložil celé znění předmětného článku a soud se tedy s tímto nemohl seznámit (vycházel pouze z pasáží citovaných stranami). Tento článek byl založen v plném rozsahu (celý čitelný) až po prvém jednání a k důkazu proveden na jednání konaném 22. 11. 2022. Z kontextu tohoto článku, zejména z pasáže začínající otázkou „[Anonymizováno] “ až do začátku pasáže „ [Anonymizováno]“ však soud po provedení tohoto důkazu zjistil, že z kontextu tohoto článku se podává, že žalobkyně se nevyjadřuje k osobě žalobce, ale k blíže neurčitému okruhu osob, které byly ve vedení či pracovaly pro subjekty, ohledně nichž vedla dříve insolvenční řízení a které vlastnicky patřily či patří žalobci.

55. Tedy soud učinil závěr, že výroky nesměřují proti žalobci, ale právě proti neurčitému okruhu osob, které pro něj pracují, tedy že je přetržena příčinná souvislost pokud jde o tvrzené zásahy přímo do osobnosti žalobce. Soud se proto z tohoto důvodu dále nezabýval doplněnými skutkovými tvrzeními ze strany žalované a důkazní návrhy k těmto učiněné zamítal.

56. Ohledně žalobou napadeného výroku žalované (podtržena je část výroku, za kterou žalobce žádá omluvu petitem): „[jméno FO].“ soud uzavírá:

57. Pokud jde o tento výrok, pak v části, kdy se žalovaná vyjadřuje k tomu, že se cítí [Anonymizováno] z ovlivňování v rámci insolvenčních řízení vůči dlužníkům, kteří vlastnicky patřili či patří žalobci, pak se toto sféry žalobce objektivně nemohlo dotknout. Samotný nátlak není ve vztahu k žalobci osobně nikterak vztahován, je vysloven velmi neurčitě bez možnosti zásahu do sféry žalobce, žalobce není uveden jako osoba, která nátlak (ovlivňování) realizovala.

58. Soud tak dospěl k závěru, že osobnost žalobce nemohla být obecně dotčena tím, že žalovaná se vyjadřuje k tomu, že byla neurčitým okruhem osob ovlivňována, že se proto se cítí [Anonymizováno] či unavená insolvenčními řízeními vedenými vůči společnostem, které žalobce vlastnil či vlastní. Zde je přetržena příčinná souvislost s ochranou osobnosti žalobce, žalobce není jako viník uváděn, a nároky týkající se ochrany osobnosti žalobce, související s touto částí výroku, tak nejsou důvodné.

59. Žalovaná se dále obecně vyjadřuje k tomu, že se jí blíže neurčitá skupina snažila ovlivňovat a že se vůči ní začala objevovat různá anonymní udání. Ani toto není výrok bezprostředně zasahující sféru žalobce, není zmiňován jako osoba, která by anonymní udání činila.

60. Sféry žalobce by bylo obecně způsobilé se dotknout to, že je dáván do souvislosti s tím, že se objevila anonymní udání či jiné ovlivňování vůči žalované, pokud by toto bylo lživým. Soud se proto zaměřil na to, zda toto skutkové tvrzení je pravdivé či nikoliv.

61. Pokud jde o základ skutkových tvrzení ohledně anonymních udání, pak žalovaná uvádí, že dne [datum] byla ustanovena do funkce insolvenčního správce [právnická osoba].. V první polovině roku [Anonymizováno] najednou žalovaná, po jednáních se žalobcem na podzim roku [Anonymizováno], zaregistrovala větší množství anonymních podání (anonymních proto, že osoby, jež pod nimi byly podepsány /mimo jiné sama žalovaná/ tato podání prokazatelně neučinily), vykazujících jednotné formátování a styl vyjadřování a směřujících na různé orgány státní správy, kterými bylo poukazováno na různé tvrzené nedostatky, jako např. nedovolené stavební úpravy v domě, kde se nacházel byt žalované. Žalovaná v dané době považovala tato podání za aktivitu svého bývalého obchodního společníka [jméno FO] (který byl také pod některými podáními údajně podepsán), všem daným orgánům situaci uvedla na pravou míru a věc tím považovala za vyřízenou. Nicméně poté, co do insolvenčního řízení [Anonymizováno] vstoupil ([datum]) nový věřitel společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], ev. č. ČAK [Anonymizováno], který od počátku velice aktivně (k nelibosti [Anonymizováno]) napomáhal při rozkrývání skutečného fungování [Anonymizováno] a s ním spřízněných společností, se zanedlouho po jeho vstupu ve vztahu k [tituly před jménem] [jméno FO] objevila rovněž řada anonymních podání obdobného charakteru jako v případě žalované – dle tvrzení žalované zjevně od stejného autora (s ohledem na formát textu, styl vyjadřování apod.), a žalovaná tak došla k závěru, že autorem těchto anonymních podání nejspíše nebude její bývalý obchodní společník [jméno FO], ale někdo jiný. Vzhledem k tomu, že s [tituly před jménem] [jméno FO] se žalovaná do té doby neznala a pracovně se spolu setkali pouze v řízení [Anonymizováno], jediným možným vysvětlení předmětných podání dle žalované bylo to, že pocházejí od žalobce, resp. osob pro něho pracujících. Jakkoliv žalovaná nemá k dispozici žádný přímý důkaz o tom, že autorem anonymních podání je žalobce popř. pro něho pracující osoby, na první pohled zcela zřejmá podobnost s podáními týkajícími se [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i časová souvislost se vstupem [právnická osoba]. do řízení [Anonymizováno], jakýkoliv jiný závěr prakticky vylučuje.

62. Soud podrobil toto skutkové tvrzení dokazování, pokud jde o anonymní podání činěná ve vztahu k žalované. Z těchto se podává, že žalovaná skutečně v první polovině roku [Anonymizováno] čelila většímu množství anonymních podání, kdy například sama sebe měla oznámit, co do požadavku na prošetření vlastních nezákonných stavebních úprav na [adresa] apod. Soud tak má za prokázané, že žalovaná v tomto období skutečně čelila většímu množství anonymních podání, tedy tento skutkový základ jejího tvrzení je pravdivý.

63. Soud tedy zamítl i nároky žalobce požadované z titulu tohoto výroku žalované, neboť jednak tyto výroky nesměřují vůči osobě žalobce, a pokud je čistě v obecné rovině žalobce zmiňován v souvislosti s událostmi týkajícími se anonymních podání vůči žalované, pak soud má za zjištěné, že vůči žalované skutečně tato anonymní podání činěna byla, tedy nejde o informaci lživou, která by se mohla pouze pro svoji nepravdivost osoby žalobce dotknout.

64. Zbývající část skutkových tvrzení, týkajících se zejména [tituly před jménem] [jméno FO], pak skutkově nesouvisela s předmětem tohoto řízení, a soud proto tato neprokazoval, resp. důkazy k nim zamítl.

65. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny: - 7x úkon právní pomoci po 3 100 Kč bez DPH (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, c) – další porada s klientem dne 23. 9. 2022 a 4. 10. 2022 (porady předcházely jednání soudu, příp. doplnění vyžádaného soudem; pro skutkovou rozsáhlost předmětu sporu soud odměnu za porady přiznal, neboť v tomto případě porady uznal za účelně konané za účelem dalšího vedení řízení; konání porad je doloženo zápisem; jedná se vždy o 1 úkon, bez ohledu na délku trvání), d) – vyjádření k žalobě z 28. 4. 2021, soudem vyžádané vyjádření ze dne 11. 10. 2022, g) – 2x účast na jednání soudu), když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.) - 7x náhrada hotových výdajů po 300 Kč bez DPH (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) - právní zástupce žalované není plátce DPH Celkové náklady žalované ve výši 23 800 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení