10 C 240/2021 - 259

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: 1) [Anonymizováno] 2) [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení 1 117 500 Kč s přísl., 130 559 Kč s přísl., 125 538 Kč s přísl.; 138 675,41 Kč s přísl.; 58 099 EUR s přísl. a 4 000 USD s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná 2) je povinna uhradit žalobci 338 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a dále 12 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žalobní požadavek žalobce vůči žalované 2) na úhradu 168 250 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, dále žalobní požadavek žalobce vůči žalované 2) na úhradu 493 750 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, dále žalobní požadavek žalobce vůči žalované 2) na úhradu 105 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a dále žalobní požadavek žalobce vůči žalované 2) na úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 338 000 Kč a 12 500 Kč za období od [datum] do [datum].

III. Zamítá se žalobní požadavek žalobce vůči žalované 1) na úhradu 130 559 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

IV. Zamítá se žalobní požadavek žalobce vůči žalované 1) na úhradu 138 675,41 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

V. Zamítá se žalobní požadavek žalobce vůči žalované 1) na úhradu 11 032,67 EUR se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, žalobní požadavek žalobce vůči žalované 1) na úhradu 38 090,33 EUR se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a dále žalobní požadavek žalobce vůči žalované 2) na úhradu 8 976 EUR se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

VI. Zamítá se žalobní požadavek žalobce vůči žalované 1) na úhradu 4 000 USD se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

VII. Zamítá se žalobní požadavek žalobce vůči žalované 1) na úhradu 96 861 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a dále žalobní požadavek žalobce vůči žalované 2) na úhradu 28 677 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

VIII. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení 2 100 Kč a žalované 2) na náhradě nákladů řízení 1 494 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá nároků souvisejících s tím, že od [datum] byl v předběžné vydávací vazbě, a to až do [datum], přičemž v tomto období bylo rovněž vedeno extradiční řízení ve vztahu k jeho osobě. Dále nároky žalobce souvisejí s tím, že dne [datum] požádal o poskytnutí azylu. O tomto bylo vedeno řízení, v němž nejprve [datum] byla jeho žádost zamítnuta, dále [datum] [Anonymizováno] soud v [jméno FO] zrušil toto rozhodnutí správního orgánu a následně Nejvyšší soud k podané kasační stížnosti rozhodnutí [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] potvrdil, a poté teprve dne [datum], tedy dlouho po lhůtě stanovené v § 27 zákona o azylu, byla [Anonymizováno] udělena žalobci dočasná mezinárodní ochrana. Následně poté byl dne [datum] žalobce z vazby propuštěn a [Anonymizováno] rozhodl [datum] o tom, že se nepovoluje vydání žalobce do [jméno FO].

2. Žalobce v řízení nároky postupně doplňoval, a to podáním ze dne [datum], a dále z [datum], a dále tyto rozšířil na jednání konaném [datum]. Soud dvěma usneseními vyhlášenými na jednání konaném dne [datum] změny žaloby připustil a předmětem řízení tak byly tyto nároky: nárok na náhradu nemajetkové újmy v souhrnné výši 1 117 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení od [datum]; dále náklady vynaložené žalobcem v předběžné vazbě ve výši 130 559 Kč s úrokem z prodlení od [datum]; dále škoda tvořená náklady, které žalobce vynaložil na právní zastoupení, a to ve výši 138 675,41 Kč, 58 099 EUR a 4 000 USD, to vše s úrokem z prodlení od [datum]; a dále škoda tvořená náklady, které žalobce vynaložil na právní zastoupení, ve výši 125 538 Kč s úrokem z prodlení od [datum].

3. Žalovaná 1) se k žalobě vyjádřila v tom směru, že za samotnou extradiční vazbu s odkazem na § 9 odst. 2 odškodňovacího zákona stát neodpovídá. Dále namítala, že v řízení vazebním ani v řízení extradičním nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Žalovaná 1) dále namítala, že pokud jsou namítána pochybení ze strany žalobce, týkající se azylového řízení, ať už jde o vydání nezákonného rozhodnutí nebo o nepřiměřenou délku tamního řízení, pak se nejedná o odpovědnost spadající do resortu žalované, ale pod [Anonymizováno].

4. Žalovaná 2) se k žalobě vyjádřila podáním z [datum]. Žalovaná 2), tedy [Anonymizováno], primárně napadalo to, že za legitimovanou považuje s ohledem na skutková tvrzení žalobce jakožto organizační složku státu [Anonymizováno]. Žalovaná 2) namítala, že žalobcem tvrzená újma nemá základ v řízení o azylu, když skutková tvrzení žalobce směřují k tomu, že veškerá újma byla způsobena extradiční vazbou. Žalovaná 2) tak namítala, že není zřejmé, čeho se vůči ní žalobce vlastně domáhá, a že žalobu nepovažuje z tohoto důvodu za dostatečně určitou, neboť žalobce nerozčlenil částku peněžitého zadostiučinění na více možných uplatněných nároků. Žalovaná 2) proto navrhla žalobu zamítnout. Ve vyjádření z [datum] pak žalovaná 2) uvedla, že požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu, ať už v souvislosti se samotnou vazbou a délkou jejího trvání, nebo v souvislosti s délkou azylového řízení a na něj navázané tvrzení o délce vazby, považuje za nepřiměřenou. Žalovaná 2) namítla, že za vydávací vazbu a extradiční řízení obecně Česká republika neodpovídá, a jelikož žalobce tvrdí základ újmy právě ve výkonu předběžné vazby, nelze jej na tomto nároku odškodnit. Pokud jde o zadostiučinění za délku azylového řízení, pak požadovanou částku 506 250 Kč považuje žalovaná 2) za zjevně nepřiměřenou, odkazuje na to, že tato částka neměla mít sankční charakter a že azylové řízení bylo zejména právně složité, neboť šlo o komplikovaný výklad § 16 azylového zákona. Ohledně nákladů řízení pak žalovaná 2) uvedla, že se není možno domáhat úhrady nákladů, o nichž mělo či mohlo být rozhodnuto v řízení původním, a rozporovala účelnost žalobcem specifikovaných úkonů.

5. Z předběžného uplatnění nároku ze dne [datum] a z přípisu žalované 1) z dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněné nároky předběžně uplatnil, a to dne [datum].

6. Ze spisu [Anonymizováno] sp. zn. [sp. zn.] soud zjistil následující. Dne [datum] byla žalobcem podána žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost byla doručena ministerstvu vnitra právě [datum]. [datum] kontaktuje [Anonymizováno] žalobce ohledně toho, že bude navštíven [Anonymizováno]. Správní úkon je poté ministerstvem nařízen na [datum] do objektu vazební věznice [jméno FO]. [datum] jsou poskytnuty bližší údaje k žádosti o mezinárodní ochranu a je sepsán protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Pohovor se koná [datum]. Další správní úkon je nařízen na [datum], k věci se vyjadřuje [Anonymizováno] státní zastupitelství [datum], ministerstvo [Anonymizováno] právnímu zástupci žalobce oznamuje po vzájemné komunikaci termín po prostudování spisu na [datum]. Žalobce byl seznámen s podklady pro rozhodnutí [datum], o čemž je sepsán protokol, a dále [datum], o čemž je rovněž sepsán protokol. Žalobce se vyjadřuje k podkladům [datum]. Ministerstvo [Anonymizováno] poté vydává rozhodnutí [datum], kterým zamítá žádost o udělení mezinárodní ochrany jakožto zjevně nedůvodnou. Žalobce byl následně seznámen s rozhodnutím, o čemž je sepsán protokol z [datum]. Zástupkyni žalobce je doručeno toto rozhodnutí [datum]. Ve spise je potvrzení o tom, že toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení, s tím, že je možné podat do 15 dnů ode dne doručení žalobu ke krajskému soudu. Rozhodnutí tak nabylo právní moci [datum]. Žalobce se dotazuje na stav řízení [datum], ministerstvo sděluje, že ve věci byla [datum] podána kasační stížnost proti rozsudku [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] č. j. [sp. zn.], kde je vedeno příslušné řízení. [Anonymizováno] soud v [jméno FO] kontaktuje ministerstvo [Anonymizováno] [datum], s tím, že byla podána žaloba proti rozhodnutí z [datum], a ministerstvo je vyzýváno k vyjádření a k předložení spisu. Ministerstvo se vyjadřuje [datum], městský soud žádá ministerstvo o vyjádření obratem k doplnění žaloby [datum], ministerstvo se vyjadřuje [datum]. Ve spise je založena kasační stížnost z [datum] a její doplnění ze [datum]. Nejvyšší správní soud rozhoduje rozsudkem ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-19 tak, že kasační stížnost podaná proti rozsudku [Anonymizováno] soudu v [adresa]. 6. 2019, se zamítá. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci [datum]. [datum] žalobce doplňuje z vlastní iniciativy skutečnosti významné pro řízení o žádosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany, rovněž doplňuje tyto skutečnosti [datum], dále [datum], dále [datum]. [Anonymizováno] státní zastupitelství žádá ministerstvo o vyjádření s ohledem na probíhající extradiční řízení a s ohledem na to, že [datum] byla doručena další žádost pro další skutky od generální prokuratury o vydání osoby žalobce. Toto je doručeno ministerstvu vnitra [datum]. Přípisem z [datum] je vyzvána právní zástupkyně žalobce k doplnění příloh, které byly označeny, ministerstvo [Anonymizováno][Anonymizováno]poté dotazuje [Anonymizováno] státní zastupitelství na stav extradičního řízení, a to dne [datum]. Žalobce zasílá ministerstvu [Anonymizováno] [datum] vyžádané podklady, dále se vyjadřuje [datum]. Následuje několik desítek listin, dokládajících doplnění žádosti žalobcem, žalobce poté doplňuje skutečnosti dne [datum]. Ministerstvo [Anonymizováno] poté informuje Vězeňskou službu o tom, že městský soud zrušil rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ve spise jsou založena rozhodnutí z extradičních řízení, žalobce dále doplňuje svou žádost [datum], dotazuje se na stav řízení [datum], ministerstvo odpovídá [datum], žalobce doplňuje další skutečnosti [datum], právní zastoupení žalobce přebírá [tituly před jménem] [jméno FO] [datum]. Je jí umožněno nahlédnutí do spisu [datum], toto nahlédnutí je realizováno, ministerstvo [Anonymizováno] poté vydává rozhodnutí [datum] pod č.j. [sp. zn.]. Tímto rozhoduje tak, že azyl se žalobci neuděluje, avšak uděluje se mu doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu, a to na dobu 12 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Právní úkon je nařízen poté na [datum] a [datum] je protokolárně předáno citované rozhodnutí z [datum] žalobci. Tímto toto rozhodnutí nabývá právní moci. Na čísle listu 729 je založeno rozhodnutí [právnická osoba] z [datum] s doložkou právní moci k [datum]. Ministerstvo poté vyrozumívá o nabytí právní moci zástupkyni žalobce. Rovněž o tomto informuje Vězeňskou službu ČR, jakož i ministerstvo [Anonymizováno]. Ve spise je pak založeno usnesení [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] z [datum], sp. zn. [sp. zn.], kterým se žalobce propouští z předběžné vazby na svobodu, a to právě s odkazem na udělenou doplňkovou mezinárodní ochranu. Ve spise je poté založen ještě rozsudek [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] z [datum], kterým byla zamítnuta žaloba proti nečinnosti ministerstva [Anonymizováno], podaná [datum] žalobcem. Žalobce poté žádá o prodloužení doplňkové ochrany, [datum] je předvolán k pohovoru, pohovor se koná [datum], žalobci je dána možnost se vyjádřit k podkladům [datum], žalobce se seznamuje s podklady [datum], následně se vyjadřuje [datum], ministerstvo [Anonymizováno] poté rozhoduje usnesením z [datum], podle kterého se řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 140 odst. 3 správního řádu vylučuje ze společného řízení, ministerstvo [Anonymizováno] pak [datum] rozhoduje ve věci mezinárodní ochrany tak, že se žalobci doplňková ochrana neprodlužuje. Žalobce je předvolán k převzetí tohoto rozhodnutí. [datum], rozhodnutí je protokolárně předáno žalobci [datum], čímž nabývá právní moci, na tomto rozhodnutí je pak vyznačena doložka právní moci k [datum]. Žalobce podává žalobu proti rozhodnutí ze [datum] k Městskému soudu v [jméno FO], [Anonymizováno] soud v [jméno FO] žádá ministerstvo o vyjádření [datum]. Ministerstvo se vyjadřuje [datum], jednání je nařízeno na [datum], Krajský soud v [jméno FO] pod poté rozhoduje rozsudkem ze dne [datum] pod č.j. [sp. zn.]-59 tak, že žaloba podaná proti rozhodnutí ministerstva vnitra ze [datum] se zamítá. Nejvyšší správní soud poté informuje ministerstvo vnitra o probíhajícím řízení, o kasační stížnosti podané proti rozsudku městského soudu z [datum]. Ministerstvo se vyjadřuje ke kasační stížnosti [datum], Nejvyšší správní soud poté usnesením z [datum] odmítá kasační stížnost pro její nepřijatelnost pod č. j. 10 [sp. zn.]-34. Na tomto rozhodnutí doložka právní moci k [datum].

7. Ze spisu [Anonymizováno] soudu v [jméno FO], sp. zn. [sp. zn.] soud zjistil následující. Dne [datum] byla podána žaloba z téhož dne, a to žalobcem [Jméno žalobce] proti žalovanému [právnická osoba], kterým se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí [právnická osoba] z [datum] a vrácení věci k dalšímu řízení. Jedná se o rozhodnutí, kterým [právnická osoba] zamítlo žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce z [datum] jakožto zjevně nedůvodnou. Ze spisu soud dále zjišťuje, že [datum] Ministerstvo [Anonymizováno] vydalo rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany pod č. j. [sp. zn.], kterým rozhodlo tak, že se žádost o udělení mezinárodní ochrany z [datum] ve vztahu k žalobci zamítá jakožto zjevně nedůvodná. Na rozhodnutí je doložka právní moci [datum]. Žaloba je doplněna [datum]. Soud vyzývá žalovaného [datum] k vyjádření k žalobě. Žalovaný se vyjadřuje [datum]. Vyjádření doplňuje [datum]. Soud poté ustanovuje tlumočníka [datum], nařizuje jednání na [datum], je žádána eskorta z vazby. Ve spise je založeno usnesení [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] č.j. [sp. zn.]-50 z [datum], kterým se vyslovuje, že vydání žalobce do [jméno FO] je přípustné. Rozhodnutí ve věci je poté [Anonymizováno] soudem v [jméno FO] vydáno [datum] pod č. j. [sp. zn.]-65. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci [datum]. Výrokem II. tohoto rozsudku je zrušeno rozhodnutí Ministerstva [Anonymizováno] z [datum], výrokem III. je rozhodnuto o povinnosti náhrady nákladů řízení ve prospěch žalobce. [datum] je podána kasační stížnost. Věc je předložena Nejvyššímu správnímu soudu [datum]. Nejvyšší správní soud rozhoduje rozsudkem ze dne [datum] pod čj. [sp. zn.]-19 tak, že se kasační stížnost zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí nabývá právní moci [datum]. [právnická osoba] poté [datum] vydává rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany č. j. [sp. zn.], kterým rozhoduje tak, že se žalobci neuděluje azyl, ale poskytuje se mu doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu na dobu 12 měsíců. Na rozhodnutí je doložka právní moci [datum].

8. Z rozsudku [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-65 soud zjistil, že rozhodnutí Ministerstva [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.] bylo zrušeno z důvodu, že ministerstvo nesprávně vyhodnotilo podmínky § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu, neboť žalobce již v žádosti uvedl konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu o možné pronásledování nebo o možné hrozící újmě, a nebyl tak správným závěr ministerstva, že lze žádost zamítnout jakožto nedůvodnou. Ministerstvu bylo uloženo se žádostí věcně zabývat.

9. Ze spisu [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] sp. zn. [sp. zn.] soud zjistil následující. Dne [datum] podává [Anonymizováno] státní zastupitelství v [jméno FO] [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] návrh na vzetí žalobce do předběžné vazby podle § 94 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Tomuto předchází úřední záznam z [datum] a protokol o zadržení žalobce na letišti [adresa] po příletu z Izraele. Dle záznamu omezení osobní svobody byl žalobce omezen na osobní svobodě od [datum] od 10:00 hodin. Policejní prezidium poté informuje Policii ČR, pracoviště [adresa] s tím, že zasílají žádost o spolupátrání, zatčení a vydání této osoby na základě [Anonymizováno] zatýkacího rozkazu s tím, že je třeba postupovat podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci, zejména komunikovat s orgány činnými v trestním řízení předepsaným způsobem. Na čísle listu 10 policejního spisu je žádost [Anonymizováno] [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] o spolupátrání, zatčení a vydání osoby žalobce. Je popsáno jednání, kterého se měl žalobce dopustit, souvisí s poskytnutím úvěru velkého rozsahu u [Anonymizováno] banky a je žádáno o sdělení, zda byl žalobce zadržen a zatčen. Policejní prezidium poté sděluje Policii ČR, že Interpol [jméno FO] potvrdil platnost mezinárodního pátrání za účelem extradice do [jméno FO]. Toto se děje ještě [datum]. Žalobce je poučen o svých právech, [datum] je ještě realizován výslech za účasti tlumočníka. Na to právě tedy následuje návrh na vzetí do předběžné vazby [Anonymizováno] státního zastupitelství z [datum]. Vazební zasedání se koná [datum], na tomto je vydáno usnesení, kterým se žalobce bere do předběžné vazby s tím, že tato se započítává od [datum] od 10 hodin. Soud nepřijímá písemný slib zadrženého ani nabídku peněžité záruky. Usnesení o vzetí žalobce do předběžné vazby z [datum] je založeno pod číslem listu 9, má doložku právní moci k [datum]. Ve spise je překlad tohoto usnesení. Žalobce podává stížnost [datum]. Věc je předložena Vrchnímu soudu [datum]. Neveřejné zasedání Vrchního soudu v [jméno FO] se koná [datum]. Vrchní soud v [jméno FO] usnesením ze [datum] pod č. j. [sp. zn.]-39 zamítl stížnost žalobce proti usnesení [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] z [datum]. Žalobce navrhuje nahrazení vazby složením peněžité záruky a písemným slibem, a to [datum]. Ve spise je založen překlad usnesení odvolacího soudu. Žádost o propuštění z předběžné vazby žalobce je předložena městskému soudu [datum]. Neveřejné zasedání [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] se koná [datum]. Usnesení z téhož dne je založeno pod číslem listu 84, je tím zamítnuta žádost žalobce o propuštění z předběžné vazby. Rozhoduje se o tom, že peněžitá záruka ve výši 1 250 000 Kč je nepřípustná, písemný slib se nepřijímá. Žalobce žádá o propuštění z vazby [datum]. Věc je předložena městskému soudu [datum]. Neveřejné zasedání [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] se koná [datum], na tomto je usnesením zamítnuta žádost žalobce z [datum] o propuštění. Písemné vyhotovení je pod číslem [hodnota], následuje překlad rozhodnutí. [Anonymizováno] státní zastupitelství podává [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] návrh na vydání rozhodnutí dle § 95 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Neveřejné zasedání se koná [datum], na tomto soud vyhlašuje usnesení o tom, že vydání žalobce je přípustné podle § 95 odst. 1 za současného přijetí záruk, které jsou v usnesení vyjmenovány. Písemné vyhotovení usnesení ze dne [datum] je pod číslem listu 268, je na něm doložka právní moci [datum]. Žalobce podává stížnost [datum]. Věc je předložena Vrchnímu soudu v [adresa]. 6. 2019. Neveřejné zasedání se koná [datum], na tomto je vyhlášeno usnesení založené pod čl. 307, tímto Vrchní soud v [jméno FO] zrušil rozhodnutí [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] z [datum] a znovu rozhodl tak, že vydání žalobce je přípustné s tím, že jsou znovu specifikovány záruky, které je třeba přijmout. Následuje překlad tohoto rozhodnutí. Žalobce podává dovolání [datum] do rozhodnutí vrchního soudu z [datum]. Dovolání doplňuje [datum]. Nejvyšší soud poté usnesením z [datum] podané dovolání odmítá pod č. j. [sp. zn.]-40. Žalobce žádá o propuštění vazby s návrhem na nahrazení písemným slibem výkonem elektronické kontroly plnění [datum]. Vazební zasedání se koná [datum]. Usnesením z téhož dne pod čl. 470 je zamítnuta žádost o propuštění z předběžné vazby, není přijat písemný slib a zamítnut návrh na elektronickou kontrolu. Žalobce podává stížnost [datum], tuto doplňuje [datum]. Věc je předložena vrchnímu soudu [datum]. Neveřejné zasedání se koná [datum], na tomto je stížnost žalobce zamítnuta usnesením pod číslem listu 537. Následují překlady rozhodnutí. [datum] poté navrhuje [Anonymizováno] státní zastupitelství vydání žalobce k stíhání do [jméno FO] federace dle § 95 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Vazební zasedání se poté koná [datum], zde je žalobce slyšen a je usnesením zamítnuta žádost o propuštění z předběžné vazby, není přijat písemný slib, a zamítnut návrh na výkon elektronické kontroly. Peněžitá záruka je určena částkou 7 000 000 Kč. Písemné vyhotovení tohoto usnesení je založena pod čl. 631 s doložkou právní moci [datum]. Žalobce podává doplnění stížnosti proti zamítnutí žádosti o propuštění z předběžné vazby [datum]. Věc je předložena vrchnímu soudu [datum]. Neveřejné zasedání se koná [datum], na tomto je stížnost žalobce zamítnuta. Jedná se o stížnost proti usnesení o nepropuštění žalobce z předběžné vazby. Následují překlady tohoto rozhodnutí. Žalobce žádá poté o propuštění z předběžné vazby [datum], přikládá rozhodnutí ministerstva vnitra z [datum], kterým mu je poskytnuta doplňková ochrana dle § 14a azylového zákona. [Anonymizováno] soud v [jméno FO] poté rozhoduje usnesením z [datum] pod č. j. [sp. zn.]-735 s právní mocí k [datum] tak, že se žalobce propouští z předběžné vazby na svobodu dle § 94 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci, a to vzhledem k tomu, že na základě rozhodnutí [právnická osoba] byla žalobci poskytnuta doplňková mezinárodní ochrana dle § 14a azylového zákona, tedy vydání do [jméno FO] federace k trestnímu stíhání není možné, proto netrvají vazební důvody. Ministryně [Anonymizováno] poté rozhodla rozhodnutím z [datum] pod čj. MSP-83/2019-MOT-T-126 tak, že se nepovoluje vydání žalobce k trestnímu stíhání do [jméno FO] federace.

10. Ze spisu [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] sp. zn. [sp. zn.] [sp. zn.] soud zjistil následující. Dne [datum] podává [Anonymizováno] státní zastupitelství v [jméno FO] návrh na vydání rozhodnutí podle § 95 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci, kterým navrhuje, aby [Anonymizováno] soud v [jméno FO] vyslovil, že vydání žalobce je přípustné dle § 93 odst.

1. K žádosti jsou přiloženy extradiční materiály, tedy originál žádosti včetně překladu. Žadatelem je [Anonymizováno] prokuratura [jméno FO] federace, osloveným subjektem je ministerstvo [Anonymizováno]. Toto je přiloženo k důkazům. Dalším z podkladů je tedy rozhodnutí o zařazení do trestního řízení jako obžalovaného vydaného v [jméno FO], vyšetřovatelem oddělení pro vyšetřování obzvláště důležitých případů vyšetřovacího oddělení centrálního správního obvodu hlavního vyšetřovacího oddělení vyšetřovacího komitétu [jméno FO] federace pro město [jméno FO] z [datum]. Dále přiloženo rozhodnutí o zvolení preventivního opatření ve formě odnětí svobody z [datum], vydáno soudcem [Anonymizováno] [Anonymizováno] soudu v [jméno FO]. Dále je přiloženo rozhodnutí o zahájení pátrání po obviněném z [datum], vyšetřovatele oddělení pro vyšetřování zvlášť důležitých případů hlavního vyšetřovacího úřadu výboru [jméno FO] federace pro město [jméno FO]. Přiložen je i překlad relevantních částí trestního zákoníku [jméno FO] federace. Dále je přiloženo informace o promlčecí lhůtě trestního stíhání obžalovaného v trestním řízení vedené [Anonymizováno] orgány. Dále jsou přiloženy informace k okolnostech zločinu, kterých se měl žalobce dopustit. Dále je připojen zápis o výpovědi z [datum] na [Anonymizováno] státním zastupitelství v [jméno FO]. Soud nařizuje veřejné zasedání na [datum]. U čísla listu 578 jsou pak přílohy či podklady pro rozhodnutí. Veřejné zasedání nařízené na [datum] se koná, je slyšen žalobce jakožto vyžádaná osoba, a soud na tomto veřejném zasedání vydává usnesení, kterým rozhoduje tak, že je přípustné vydání žalobce dle § 95 odst. 1 zákona č. 104/ 2013 Sb. Písemné vyhotovení tohoto usnesení je na čísle listu 589 s doložkou právní moci ke [datum]. Žalobce podává stížnost proti tomuto usnesení dne [datum]. Na čísle listu 608 je rozhodnutí [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] včetně překladu do ruštiny. Věc je předložena Vrchnímu soudu v [adresa]. 7. 2020. Vrchní soud v [jméno FO] koná neveřejné zasedání [datum] a rozhoduje usnesením z [datum], kterým stížnost žalobce zamítá. Usnesení Vrchního soudu v [jméno FO] je založeno pod čj. [sp. zn.]-635. Na číslo listu 660 následuje překlad rozhodnutí odvolacího soudu do ruštiny.

11. Z rozhodnutí ministryně spravedlnosti z [datum] soud zjistil, že ministryně spravedlnosti rozhodla tak, že nepovoluje vydání žalobce k trestnímu stíhání do [jméno FO] federace, a to ani na základě usnesení [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ze [datum] ani na základě usnesení [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] z [datum].

12. Z usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 3177/2020 z [datum] soud zjistil, že Ústavní soud neshledal pochybení v činnosti soudu v řízení vedených [Anonymizováno] soudem v [jméno FO] pod sp. zn. [sp. zn.] a sp. zn. [sp. zn.] [sp. zn.], pokud jde o rozhodování o ponechání žalobce v předběžné vazbě a stanovení finanční záruky ve výši 7 000 000 Kč, přičemž Ústavní soud se vyjádřil i k tomu, že nepovažuje za ústavně rozporné vzetí žalobce do předběžné vazby v souvislosti s vedeným extradičním řízením a žádostí [jméno FO] federace o vydání žalobce k trestnímu stíhání.

13. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že tento se cítil vydáním rozhodnutí Ministerstva [Anonymizováno] z [datum], kterým mu byla zamítnuta žádost o udělení azylu, dotčen zcela dominantně v tom směru, že neposkytnutím mezinárodní ochrany byl ponechán v předběžné vazbě, ve které setrval až do [datum], kdy byl v návaznosti na druhé rozhodnutí Ministerstva [Anonymizováno] z [datum], kterým mu byla udělena doplňková mezinárodní ochrana s právní mocí k [datum], z vazby propuštěn. Z výpovědi účastníka nebylo možno zjistit jiné konkrétní zásahy, které by původní zamítnutí žádosti o udělení azylu z [datum] ve sféře žalobce toto způsobilo. Z výpovědi žalobce bylo dále možno zjistit zásahy, způsobené zejména tím, že byl vůbec do předběžné vazby vzat, a že s ním bylo vedeno extradiční řízení. V tomto směru soud zjistil, že se žalobce obával, aby nebyl vydán do [jméno FO], kde by čelil krutému zacházení a v souvislosti s tím se obával o život. Žalobce obecně nesouhlasil s tím, že vůbec měl být do vazby vzat, a s tím, že byl vzat do vazby, poté pojil i zásahy ve sféře podnikatelské. Rovněž se samotným vzetím do vazby vázal své reputační dopady, pokud jde o jeho pověst podnikatele. Obecně samotné vzetí do vazby žalobce vnímal jakožto velkou morální újmu. Samotným trváním vazby, jak soud zjistil z výpovědi žalobce, byl žalobce dotčen v tom směru, že vazba pro něj byla obtížná pro zdravotní obtíže, které měl již před vzetím do vazby; jedná se zejm. o problémy se zrakem, kdy nemohl navštěvovat opakovaně kontroly u lékaře, a obecně byl v prostředí, které jeho zrak dále poškozovalo. Rovněž trváním vazby byly zjištěny zásahy ve sféře rodinné, neboť od této byl odloučen, nicméně samotný fakt, že se manželka žalobce obávala přijet do České republiky, aby rovněž nebylo zahájeno i vůči ní extradiční řízení či vzata do předběžné vazby žalobce spojoval se samotnou extradiční vazbou, nikoliv s tím, že mu byla zamítnuta žádost o udělení azylu. Z výpovědi žalobce má dále soud za zjištěné, že délku trvání vazby úkorně vnímal zejména proto, že se mohl pouze v omezeném rozsahu bránit, ať už pokud jde o mezinárodní ochranu, nebo samotná nařčení z trestné činnosti páchané na území [jméno FO] federace. Soud tak uzavírá, že z výpovědi žalobce bylo, pokud jde o zamítnutí žádosti o udělení azylu v březnu 2019, možno zjistit zásahy pouze v tom směru, že žalobce spojoval neudělení azylu s dalším setrváním ve vazbě až do [datum] a v souvislosti s tím přetrvávající obtíže, vazbou vyvolané, spočívající v nevhodném zdravotním prostředí, omezení rodinných kontaktů pouze na telefonáty a nutnost pohybovat se v cizojazyčném prostředí. Z výpovědi žalobce však naopak soud zjistil, že samotné zásahy na úrovni reputace, respektive zásahu do cti a důstojnosti, a dále podnikání, byly vyvolány u žalobce obecně tím, že vůbec s ním bylo extradiční řízení zahájeno a že vůbec byl vzat do vazby, tedy jinak - z výpovědí žalobce soud nezjistil, že tyto zásahy by byly vyvolány zamítnutím žádosti o azyl.

14. Soud ve věci nehodnotil rozhodnutí Komise pro kontrolu spisů Interpolu, neboť žalobce nakonec doplnil, že ve vztahu k činnosti Interpolu se ničeho v tomto řízení nedomáhá. Soud dále duplicitně nehodnotil listiny založené do zdejšího spisu, jejichž obsah se týká průběhu samotného řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany či obou extradičních řízení a rozhodnutí v nich, neboť skutková zjištění soud učinil z obsahu samotných spisů. Soud dále nehodnotil obecný přehled výdajů žalobce vynaložených v době vazby, a to z důvodu, že žalobce nedoplnil konkrétní skutková tvrzení, o jaké výdaje se jednalo a v souvislosti s jakým odpovědnostním titulem tyto byly vynaloženy. Soud dále nehodnotil listiny týkající se předběžného uplatnění nároků, když tato tvrzení byla mezi stranami shodná (žalobce a žalovaný 1).

15. Soud dále nehodnotil výpočet nákladů právních služeb na čísle listu 141, 142, přehledy úkonů právních služeb na čísle listu 143, a dále veškeré faktury vystavené [tituly před jménem] [jméno FO], dále faktury vystavené ze strany [právnická osoba], a dále faktury vystavené [tituly před jménem] [jméno FO], a to včetně těch verzí faktur, které žalobce založil s barevným zvýrazněním úkonů právní služby obsažených v příloze těchto faktur na čísle listu 198 a následujících. To vše z důvodu, že soud viz níže dospěl k závěru, že tvrzené úkony právní služby se vztahují buď k vazbě či extradičnímu řízení, v nichž soud neshledal odpovědnostní titul, anebo žalobce nedotvrdil, které z těchto úkonů se mají vztahovat k řízení azylovému a nezákonnému rozhodnutí či průtahům v něm shledaných.

16. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Dle odst. 2 OdpŠk za vazbu nařízenou v řízení o vydání nebo předání do ciziny se náhrada škody neposkytuje; to neplatí, jestliže škoda v takovém řízení vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů České republiky. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované 1) předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Nároky byl tímto uplatněn ve vztahu k ČR, tedy jsou projednatelné i nároky ve vztahu k žalovanému 2).

18. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Odpovědnostní tituly:

19. Soud se nejprve zabýval žalobcem tvrzenými odpovědnostními tituly.

20. Odškodňovací zákon zná dva možné odpovědnostní tituly – nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí.

21. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

22. Úprava nezákonného rozhodnutí pak stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

23. Úkolem žalobce je odpovědnostní titul tvrdit po skutkové stránce, právní posouzení je věcí soudu.

24. K tomuto soud doplňuje, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 8. 2022, č.j. 10C 240/2021–58 soud žalobu původně mj. pro neurčitost skutkových tvrzení, odmítl, nicméně k podanému odvolání Městský soud v Praze usnesením ze dne 15.11. 2022, č.j. 12Co 332/2022-66 rozhodnutí soudu prvé instance změnil tak, že se žaloba neodmítá.

25. Skutková tvrzení žalobce však zůstala nadále, i přes poučení soudu, nikoli zcela jednoznačně rozlišena v tom směru, jaká pochybení nastala v řízení o vazbě, samotné vazbě a extradičním řízení na straně jedné a jaká pochybení nastala v řízení azylovém (o poskytnutí mezinárodní ochrany) na straně druhé.

26. Soud žalobce dále opakovaně dle § 118a odst. 1 o.s.ř. již poučovat nemohl a rovněž nemohl soud žalobu podruhé odmítnout.

27. Soud proto pro úplnost právně hodnotí veškerá skutkově tvrzená pochybení, aby byla vyloučena pochybnost, že došlo k mylnému výkladu toho, co je dle žalobce pochybením na straně státu. Toto považuje soud za potřebné předeslat, neboť v následujících odstavcích rozebírá možné odpovědnostní tituly v jejich (právně posouzeno) nejširší možné variantě. Žalobce se totiž v řízení k jednotlivým nárokům vyjadřoval způsobem, kterým jednotlivá řízení od sebe důsledně neodlišoval a považoval je za jeden komplex. Jakkoli pak soud tedy níže uvádí, že nemá za to, že by některé z tvrzených pochybení vlastně žalobce ke konkrétním nárokům vůbec vztahoval, soud se zde z opatrnosti vyjadřuje teoreticky k otázce možných odpovědnostních titulů komplexně.

28. Žalobce předně namítá pochybení týkající se řízení ve věci žádosti žalobce, podané dne [datum], o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Žalobce v tomto směru skutkově namítá: - Rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.], kterým byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, je nezákonným rozhodnutím, neboť toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]-65. - Ministerstvo [Anonymizováno] se dopustilo nesprávného úředního postupu, neboť nesprávně vyhodnotilo předpoklady pro rozhodnutí o žádosti žalobce, podané dne [datum], o udělení mezinárodní ochrany v ČR, zejm. nereflektovalo riziko krutého až nelidského zacházení, kterému by byl žalobce v [jméno FO] vystaven, dále nereflektovalo zdravotní stav žalobce, kdy by stíhání v [jméno FO] pro žalobce znamenalo (pro nedostatek péče a kruté a nelidské zacházení) reálné ohrožení jeho zdraví, resp. života, čímž vším porušilo ministerstvo zásadu materiální pravdy zakotvenou v § 3 správního řádu. To pak vedlo k vydání nezákonného rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]. Mezinárodní ochrana tak žalobci měla být poskytnuta již od [datum], neboť měly být správně vyhodnoceny ve prospěch žalobce podmínky pro poskytnutí mezinárodní ochrany. - Ministerstvo [Anonymizováno] nedodrželo lhůtu pro vydání rozhodnutí dle § 27 odst. 7 zákona o azylu, když po kasačním zásahu [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ([datum]) trvalo ministerstvu vydání dalšího rozhodnutí, konkrétně rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.], kterým již byla žalobci (doplňková) mezinárodní ochrana poskytnuta, celkem [hodnota] měsíců, namísto 60 dnů.

29. Za odpovědnostní tituly, které žalobce po skutkové stránce tvrdí ve vztahu k řízení o udělení mezinárodní ochrany v ČR, odpovídá jakožto příslušný úřad dle § 6 odst. 2 písm. b) OdpŠk ČR – Ministerstvo [Anonymizováno], neboť po skutkové stránce žalobce tvrdí, že došlo k pochybení právě v tomto azylovém řízení, které je odvětvím státní správy spadající do působnosti Ministerstva [Anonymizováno]. V tomto směru je nerozhodným, že žalobce tvrdí, že tato pochybení, která jsou tvrzena v azylovém řízení, měla fakticky dopad do řízení extradičního, respektive do vazby. Podstatnou skutečností je to, v oblasti odvětví kterého z úřadu mělo pochybení nastat, a to je právě Ministerstvo [Anonymizováno].

30. Soud v tomto ohledu uzavírá, že rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.], kterým byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, je nezákonným rozhodnutím dle § 8 OdpŠk, neboť toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] a bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]-65 (právní moc [datum]).

31. Postup [právnická osoba], spočívající v nesprávném vyhodnocení předpokladů pro vydání rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [sp. zn.], tedy pro prvé rozhodnutí o žádosti žalobce, podané dne [datum], o udělení mezinárodní ochrany v ČR, nesprávným úředním postupem pojmově není. To že ministerstvo nemělo reflektovat riziko krutého až nelidského zacházení, kterému by byl žalobce v [jméno FO] vystaven, dále nereflektovalo zdravotní stav žalobce, kdy by stíhání v [jméno FO] pro žalobce znamenalo (pro nedostatek péče a kruté a nelidské zacházení) reálné ohrožení jeho zdraví, resp. života, čímž nemělo dostát naplnění zásady materiální pravdy, jsou totiž typicky činnosti, které se odrazily ve vydání samotného rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]. Nemůže se tak pojmově, dle výkladu pojmu nesprávného úředního postupu, jednat ještě (navíc, duplicitně) o nesprávný úřední postup - je třeba se zabývat tím, zda na základě vyhodnocení těchto předpokladů vydané rozhodnutí je nezákonným rozhodnutím dle OdpŠk, což soud výše uzavřel, že tomu tak je. Takto tvrzený nesprávný úřední postup tak není dán.

32. Soud se dále zabýval otázkou, zda Ministerstvo [Anonymizováno] vydalo rozhodnutí v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany ve lhůtě k tomu stanovené ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Žalobce skutkově namítá, že po kasačním zásahu [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ([datum]) trvalo ministerstvu vydání dalšího rozhodnutí, konkrétně rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.], kterým již byla žalobci (doplňková) mezinárodní ochrana poskytnuta, celkem [hodnota] měsíců, namísto 60 dnů. Na dané řízení dopadá úprava zák. č. 325/1999 Sb., o azylu. Dle jeho ust. § 27 odst. 7 jestliže soud rozhoduje nebo již rozhodl o přípustnosti vydání žadatele o udělení mezinárodní ochrany anebo o předání žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do cizího státu podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci, vyřídí ministerstvo věc přednostně; rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany vydá ministerstvo bez zbytečného odkladu, nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení. V posuzovaném případě bylo prvé rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.], kterým byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, zrušeno rozsudkem [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]-65, který nabyl právní moci dne [datum]; Ministerstvu [Anonymizováno] bylo rozhodnutí doručeno rovněž [datum]. Dne [datum] je však podána kasační stížnost, věc je předložena Nejvyššímu správnímu soudu [datum] a Nejvyšší správní soud rozhoduje rozsudkem ze dne [datum] pod čj. [sp. zn.]-19 tak, že se kasační stížnost zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí nabývá právní moci [datum]. [právnická osoba] poté až [datum], tedy po 11 a půl měsíci, vydává rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany č. j. [sp. zn.], kterým rozhoduje tak, že se žalobci neuděluje azyl, ale poskytuje se mu doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu na dobu 12 měsíců (na rozhodnutí je doložka právní moci [datum]). O přípustnosti vydání žalobce do [jméno FO] bylo přitom již rozhodnuto usnesením [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.] – 268, poté ve spojení s usnesením Vrchního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.] – 307, a to tak, že vydání žalobce do [jméno FO] federace je přípustné. Ministerstvo tak bylo povinno rozhodnout ve stanovené 60 denní lhůtě (od právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu /[datum]/, kdy mohlo ve věci ministerstvo reálně znovu rozhodovat), tedy do [datum], resp. do [datum], neboť lhůta pro vydání rozhodnutí byla přerušena po dobu 3 dnů, kdy ministerstvo vyzvalo pokynem ze dne [datum] žalobce k doplnění podkladů a tento je doplňuje [datum] (tedy právě za 3 dny a lhůta opět běží). Druhé rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.] tak nebylo vydáno ve lhůtě dle § 27 odst. 7 zák. č. 325/1999 Sb. Je tak dán odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu spočívající v nevydání rozhodnutí ve lhůtě k tomu zákonem stanovené ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Konkrétně Ministerstvo [Anonymizováno] rozhodlo o 225 dnů později (období od [datum]-[datum]).

33. Žalobce dále namítá pochybení týkající se předběžné vazby a extradičních řízení vedených [Anonymizováno] soudem v [jméno FO] pod sp. zn. [sp. zn.] a sp. zn. [sp. zn.] [sp. zn.]. Žalobce v tomto směru namítá: - Žalobce byl v předběžné vazbě na základě usnesení [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] dne [datum], sp. zn. [sp. zn.] (s nástupem vazby od [datum]), a to až do [datum], kdy byl z vazby propuštěn na základě usnesení Městského soudu v [jméno FO] ze dne [datum], sp. zn. [sp. zn.]. K propuštění došlo z důvodu poskytnutí mezinárodní ochrany ve formě doplňkové ochrany rozhodnutím Ministerstva [Anonymizováno] ze dne [datum], neboť s touto ochranou je předběžná vazba neslučitelnou. Žalobce namítá že byl ve vazbě nedůvodně (nezákonně) již od [datum], neboť správně mělo ministerstvo poskytnout žalobci ochranu již [datum] (nikoli žádost žalobce zamítnout, jak se fakticky stalo), tedy by pak následně nutně musel být žalobce [datum] z vazby ze stejného důvodu propuštěn. - V návaznosti na podání žalobce z [datum] pak soud dotázal žalobce na jednání konaném [datum], zda tedy ve vztahu k samotné předběžné vazbě či extradičním řízením vedeným [Anonymizováno] soudem v [jméno FO] pod sp. zn. [sp. zn.] či [sp. zn.] [sp. zn.] namítá jiná pochybení. Žalobce v tomto směru uvedl, že orgány činné v trestním řízení jej vůbec neměly do vazby vzít, když neměly uvěřit dokumentům z [jméno FO] federace, respektive měly dospět k závěru, že předběžné vzetí do vazby není možným. Ve zbytku pak k výslovnému dotazu soudu žalobce potvrdil, že jiná nezákonná rozhodnutí ani v jednom z extradičních řízení ani v rámci vazby neshledává, a pokud jde o samotné trvání vazby a extradičních řízení, pak jejich nepřiměřenost nenamítá, to vše s výhradou toho, co bylo uvedeno výše, tedy že předmětná vazba byla nezákonnou od [datum], když [datum] správně Ministerstvo [Anonymizováno] mělo namísto zamítnutí žádosti žalobce tomu poskytnout doplňkovou mezinárodní ochranu, v důsledku čehož by žalobce musel být z vazby propuštěn, což se však nestalo.

34. Pokud jde o tato pochybení, pak soud uzavírá, že úřadem ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a) odškodňovacího zákona, který je odpovědný za takto tvrzené odpovědnostní tituly, je Ministerstvo [Anonymizováno], neboť jak nařízená vazba, tak extradiční řízení jsou svou povahou trestním řízením ve smyslu tohoto ustanovení. Soud k tomuto doplňuje, že ve vztahu k Ministerstvu [Anonymizováno] se zabýval vznikem odpovědnosti pohledem tvrzených pochybení, tedy tím, zda došlo k samotnému pochybení v rámci extradičního řízení či vazby - nikoliv pohledem toho, jak jiná pochybení (v řízení azylovém) mohla zasáhnout svými následky do extradičního řízení a vazby (za toto by žalovaná 1) neodpovídala).

35. Problematiku vydání do cizího státu a předběžné vazby upravuje zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, v ust. § 87 a násl.: Dle § 94 odst. 1 jestliže zjištěné skutečnosti odůvodňují obavu z útěku osoby, o jejíž vydání jde, může předseda senátu na návrh státního zástupce a po podání návrhu na rozhodnutí podle § 95 odst. 1 i bez takového návrhu rozhodnout o jejím vzetí do předběžné vazby; ustanovení § 67 a 68 trestního řádu se neužijí. Proti rozhodnutí o vzetí do předběžné vazby je přípustná stížnost. Na rozhodování o zadržené osobě se přiměřeně užije § 77 odst. 2 trestního řádu. Dle § 95 odst. 1 po skončení předběžného šetření soud rozhodne na návrh státního zástupce ve veřejném zasedání, zda je vydání přípustné. Ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření se neužije. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Dle § 91 odst. 1 písm. b) je vydání osoby do cizího státu nepřípustné, pokud jde o osobu, které byla v České republice udělena mezinárodní ochrana, a to v rozsahu ochrany poskytnuté této osobě jiným právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou. Dle § 97 odst. 1 vydání do cizího státu povoluje ministr spravedlnosti. Může tak učinit pouze po právní moci rozhodnutí, že vydání je přípustné; dle odst. 2, i když bylo pravomocně rozhodnuto, že vydání je přípustné, může ministr spravedlnosti rozhodnout, že vydání nepovolí.

36. Podle § 9 odst. 2 OdpŠk za vazbu nařízenou v řízení o vydání nebo předání do ciziny se náhrada škody neposkytuje; to neplatí, jestliže škoda v takovém řízení vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů České republiky.

37. Z citovaného ustanovení se tak podává, že za samotnou skutečnost, že žalobce byl ve vazbě v řízení o jeho vydání, které bylo vedeno [Anonymizováno] soudem v [jméno FO] pod sp. zn. [sp. zn.], v obecné rovině stát neodpovídá, což je dáno tím, že české orgány nejsou oprávněny po materiální stránce přezkoumávat důvodnost trestního stíhání v zahraničí a zabývají se pouze podmínkami pro vydání do ciziny, tedy nenesou odpovědnost za to, že poškozený je ve vazbě v situaci, kdy je řešeno jeho vydání do ciziny a hrozí zmaření tohoto účelu.

38. Aby tak žalovaná 1) mohla odpovídat za to, že žalobce vůbec byl vzat do vazby a že vůbec bylo zahájeno vydávací řízení, muselo by pak na straně českých orgánů dojít k vydání nezákonného rozhodnutí dle § 8 OdpŠk nebo nastat nesprávný úřední postup, jak jej definuje § 13 odškodňovacího zákona.

39. Pokud se tedy žalobce v rámci skutkových tvrzení domáhá toho, že české orgány činné v trestním řízení, konkrétně soudy nesprávně vyhodnotily podmínky a vůbec neměly žalobce do vazby vzít, pak se jedná typicky o činnost, která se právě projevila ve vydaných rozhodnutích. Konkrétně v tom, že žalobce byl vzat do vazby, bylo opakovaně zamítnuto jeho propuštění z vazby a že bylo 2× rozhodnuto o přípustnosti jeho vydání. Nemůže se tak z povahy věci jednat o nesprávný úřední postup a pro vznik odpovědnosti na straně státu by, pokud jde o žalobcem po skutkové stránce vymezená pochybení na straně státu, musel být naplněn druhý z odpovědnostních titulů, a to sice nezákonné rozhodnutí, neboť právě v rozhodnutích vydaných v těchto řízeních či v rámci vazebního řízení ve vztahu k žalobci se tvrzené postupy českých orgánů činných v trestním řízení promítly. Taková nezákonná rozhodnutí, ve smyslu §§ 7, 8 OdpŠk však v extradičních řízeních vydána nebyla.

40. Ze spisu [Anonymizováno] soudu v [jméno FO], sp. zn. [sp. zn.], pak soud zjistil, že toto řízení probíhalo v souladu s pravidly stanovenými zákonem o mezinárodní justiční spolupráci, když ve stručnosti shrnuto byl žalobce vzat do předběžné vazby v souvislosti s žádostí [jméno FO] federace o jeho vydání k trestnímu stíhání, a v této vazbě byl držen, neboť nebyly shledány důvody pro jeho propuštění a nebyly ani důvodnými poskytnuté záruky, případně soudem stanovené záruky (7 000 000 Kč kauce) žalobce nesplnil. Poté, co bylo rozhodnuto o poskytnutí doplňkové mezinárodní ochrany, pak byl žalobce bezprostředně, dne [datum], tedy bez prodlení, z předběžné vazby propuštěn. Řízení jak před soudem prvé instance, tak soudem druhé instance probíhalo zcela plynule a nepřiměřeně dlouhým nebylo pro kritérium řádného postupu soudů, kdy délka řízení odpovídala jeho složitosti i významu a ani chování účastníků neodůvodňovalo dřívější ukončení řízení (kritéria § 31a/3 b) až e) OdpŠk).

41. Ze spisu [Anonymizováno] soudu v [jméno FO], sp. zn. [sp. zn.] [sp. zn.], pak soud ve stručnosti shrnuto zjistil, že i toto řízení mělo velmi plynulý a rychlý průběh. Návrh na vydání rozhodnutí dle § 95 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci byl podán [Anonymizováno] státním zastupitelství [Anonymizováno] soudu v [adresa]. 6. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] soud v [jméno FO] již [datum] koná veřejné zasedání, na kterém rozhoduje o tom, že vydání žalobce do [jméno FO] federace je přípustné. Toto rozhodnutí nabývá právní moci [datum] ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v [jméno FO], konkrétně usnesením Vrchního soudu v [jméno FO] právě z [datum]. Řízení jak před soudem prvé instance, tak soudem druhé instance trvá necelé 3 měsíce a již z tohoto se podává, že nepřiměřeně dlouhým nebylo čistě pro kritérium počtu soudních instancí. I pohledem zbývajících kritérií § 31a/3 b) až e) OdpŠk je nutno uzavřít, že řízení bylo přiměřeně dlouhým, postup soudů byl plynulý a délka řízení odpovídala jeho složitosti i významu a ani chování účastníků neodůvodňovalo dřívější ukončení řízení.

42. Úkolem kompenzačního soudu samozřejmě není přezkoumávat po věcné stránce průběh extradičních řízení, a je tak možné se pouze zabývat tím, zda nedošlo v daných řízení k vydání nezákonného rozhodnutí nebo nesprávnému úřednímu postupu (zejm. nepřiměřenou délkou řízení nebo příp. zjevným excesům). Toto soud neshledal, naopak bylo zjištěno, že řízení probíhala řádně a plynule a nedošlo v nich k vydání žádného nezákonného rozhodnutí.

43. Přiměřenost délky obou řízení je odůvodněna zejm. postupem soudů během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), kdy tyto rozhodovaly zcela plynule, bez průtahů, nelze jim v tomto směru ničeho vytknout. Ani zbývající kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk pak tento závěr nevyvrací. Délka řízení odpovídá jak složitosti řízení skutkové, procesní i právní i počtu soudních instancí (kritérium (§ 31a odst. 3 písm. b) Odpšk); soud se musel zabývat přípustností vydání do [jméno FO], pro tamní stíhání, což je skutkově i právně náročným, procesně bylo řízení komplikovanější právě oním mezinárodním prvkem a nutností předkladů podkladů, jejich získávání ze zahraničí i překladů rozhodnutí, rovněž bylo rozhodováno opakovaně na dvou více soudních instancích, dále i Ústavním soudem; toto celkovou délku řízení rovněž jako přiměřenou odůvodňuje. Chování žalobce (kritérium § 31a odst. 3 písm. c) Odpšk) bylo ve vztahu k délce řízení neutrálním, zejm. nelze uzavřít, že by pro chování žalobce či jeho úkony mělo řízení skončit dříve. Posledním kritériem (§ 31a odst. 3 písm. e) Odpšk) je význam řízení; ten byl typově zvýšeným, jednalo se o možné vydání do zahraničí, nicméně ani pro něj nelze konstatovat, že by řízení bylo nepřiměřeně dlouhým, soud v krátké době (v řízení sp. zn. [sp. zn.] prvoinstančně dne [datum], v řízení sp. zn. [sp. zn.] [sp. zn.] dne [datum]; což v obou případech následně potvrdil soud odvolací a fakticky i Ústavní soud) rozhodl o přípustnosti vydání, tedy v tomto směru žalobce v nejistotě ohledně výsledku nebyl a ani kritérium významu řízení (žalobce výsledek znal v krátké době) tak délku řízení nečiní nepřiměřenou. Soud tedy dospěl k závěru, že vůči žalobci nenastal nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky ani v jednom z extradičních řízení. Pro úplnost soud uvádí, že v prvém z řízení byla řešena i otázka trvání extradiční vazby ([Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno]), a závěr soudu o absenci nesprávného úředního postupu se vztahuje k tomuto řízení jako celku, tedy zahrnuje i tu část tohoto řízení, která se vztahovala k otázkám vazebním.

44. Z provedeného dokazování, zejm. spisem [Anonymizováno] soudu sp. zn. [sp. zn.] a sp. zn. [sp. zn.], se podává, že ani k vydání nezákonného rozhodnutí v rámci ani jednoho z vydávacích řízení, vč. části řízení o vazbě, nedošlo. Vazba byla zrušena až dne [datum], a to nikoliv pro její předchozí nezákonnost, ale protože žalobci byla udělena mezinárodní ochrana rozhodnutím doručeným žalobci [datum]. Tedy nelze uzavřít, že vzetí žalobce do vazby by bylo nezákonným. Rovněž pokud jde o vedená vydávací řízení, pak v těchto bylo rozhodnuto [Anonymizováno] soudem v [jméno FO] dne [datum] v řízení spisové značky [sp. zn.] o přípustnosti vydání žalobce do [jméno FO], což Vrchní soud v [jméno FO] svým rozhodnutím z [datum] potvrdil. Následně dne [datum] rozhodl [Anonymizováno] soud v [jméno FO] v řízení sp. zn. [sp. zn.] [sp. zn.] opět o přípustnosti vydání žalobce do [jméno FO], což Vrchní soud v [adresa]. 9. [Anonymizováno] potvrdil, respektive podanou stížnost v obou případech zamítl. I Ústavní soud shledal obě tato řízení z hlediska ústavnosti jejich průběhu řádnými. Jak patrno, tedy ani ve vydávacích řízeních nedošlo k vydání rozhodnutí, které by nabylo právní moci a bylo pro nezákonnost změněno či zrušeno. Ani odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí dle § 8 OdpŠk tak není dán.

45. Po skutkové stránce pak veškerá tvrzení žalobce o pochybení ČR - i ve vztahu k vazbě a extradičním řízením - směřují k tomu, že v řízení o mezinárodní ochraně bylo vydáno nezákonné rozhodnutí dne [datum] a že došlo k rozhodnutí Ministerstvem [Anonymizováno] v nepřiměřeně dlouhé době, až [datum]. Toto po skutkové stránce žalobce spojuje s vazbou v tom směru, že namítá, že v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany mělo být rozhodnuto již [datum] tak, že se mu mezinárodní ochrana poskytuje, což by dle závěrů žalobce jednoznačně vedlo k tomu, že by [datum] byl z vazby propuštěn. Z tohoto pak po skutkové stránce žalobce dovozuje, že byl nezákonně ve vazbě od [datum] až do svého propuštění z [datum]. Jedná se však právně o jiné odpovědnostní tituly, jak soud uzavřel výše.

46. Po právní stránce tak soud shrnuje a uzavírá, že shledal výše uvedené dva odpovědnostní tituly v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany. Konkrétně tedy vydání nezákonného rozhodnutí dne [datum] a dále nerozhodnutí ve stanovené šedesátidenní lhůtě (do [datum], ale až [datum]). Takto shledaná pochybení a odpovědnostní tituly v řízení o mezinárodní ochraně však neznamenají nesprávný úřední postup či vydání nezákonného rozhodnutí v některém z řízení extradičních, vč. řízení o předběžné vazbě žalobce. Jakkoliv rozhodnutí v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany má v kladném případě dopad v tom směru, že znamená pro poškozenou osobu podmínku pro propuštění z předběžné vazby, jakož tomu bylo i u žalobce, tak nelze dovodit, že by prodlení v řízení o mezinárodní ochraně či vydání nezákonného rozhodnutí v tomto zcela jiném správním řízení automaticky znamenalo, že dochází k vydání nezákonného rozhodnutí i v řízení extradičním či vazebním nebo k nesprávnému úřednímu postupu v tomto extradičním řízení či řízení vazebním. V tomto směru je třeba tato řízení striktně odlišovat. Řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany je správním řízením, ve kterém žadatel či poškozený nemá nárok na to, aby bylo rozhodnuto určitým způsobem, vše záleží na posouzení Ministerstva [Anonymizováno], respektive následně správních soudů. Nelze tak dovozovat, že by žalobce měl právní nárok na to, aby [datum] bylo rozhodnuto kladně o poskytnutí mezinárodní ochrany a aby byl [datum] nutně z vazby propuštěn. Naopak je třeba se zabývat izolovaně řízením o poskytnutí mezinárodní ochrany od řízení o předběžné vazbě a řízení extradičního a posuzovat to, zda v těchto došlo samostatně, resp. přímo k vydání nezákonných rozhodnutí či k nesprávnému úřednímu postupu. Toto, jak uvedeno výše, však soud neshledal. Naopak, pokud jde o vztah k řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany, pak jakmile bylo toto extradičnímu soudu doručeno, pak [datum] neprodleně rozhoduje o propuštění žalobce z předběžné vazby právě pro neslučitelnost s poskytnutou mezinárodní ochranou.

47. Tedy, jinak řečeno, jakkoliv soud dospěl k závěru o tom, že v řízení o mezinárodní ochraně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nerozhodnutí ve stanovené lhůtě, pak toto neznamená, že by bylo možno některé z rozhodnutí vydaných ohledně vazby žalobce či v extradičním řízení považovat za nezákonné, neboť nedošlo k žádnému zrušení takového rozhodnutí v těchto řízeních, a rovněž nelze dovozovat, že by řízení o předběžné vazbě či extradiční řízení byla nepřiměřeně dlouhá, neboť tato řízení mají svůj nezávislý běh a plní zcela jiný účel než řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany, přičemž běh těchto samotných řízení (extradiční, vazební) byl řádný, tedy v něm k nesprávnému úřednímu postupu ani vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo.

48. Vzhledem k tomu, že tak soud nedospěl k závěru, že by v některém z extradičních řízení, vč. řízení o předběžné vazbě žalobce, došlo k nesprávnému úřednímu postupu nebo k vydání nezákonného rozhodnutí, pak s odkazem na § 9 odst. 2 odškodňovacího zákona soud uzavírá, že za škodu či újmu vyvolanou předběžnou vazbou Česká republika neodpovídá. Škoda a příčinná souvislost:

49. Soud se proto dále zabýval otázkou tvrzené škody a příčinné souvislosti.

50. Žalobce se žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 117 500 Kč. Na jednání konaném dne [datum] pak soud žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. upozornil, že je třeba skutkově vymezit, konkrétně s jakým odpovědnostním titulem tuto újmu žalobce váže. Žalobce na toto reagoval podáním z [datum], ve kterém uvedl, že se domáhá 2× částky 506 250 Kč. A to z toho titulu, že v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany bylo vydáno nezákonné rozhodnutí dne [datum], přičemž správně mělo být vydáno rozhodnutí zákonné, kterým mu bude doplňková mezinárodní ochrana poskytnuta, tedy za období od [datum] do [datum] požaduje náhradu nemajetkové újmy. Jelikož žalobce dovozuje, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, pak chce prvou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí, které toto jeho setrvání ve vazbě způsobilo, a to ve výši 506 250 Kč, a jelikož k vydání zákonného rozhodnutí došlo až [datum], požaduje za toto prodlení s vydáním zákonného rozhodnutí, které rovněž vedlo k jeho setrvání ve vazbě v tomto období, rovněž částku 506 250 Kč. Obě tyto nemajetkové újmy pak žalobce kalkuluje jakožto denní sazbu odškodnění 750 Kč za celkem [hodnota] dnů trvání vazbě od [datum] do [datum].

51. Pro úplnost soud předně rekapituluje, že odpovědnostní tituly tvrzené ve vztahu k extradičním řízením a řízení o vazbě či jejímu trvání tak nejsou dány a nemohou být právním důvodem pro přiznání požadované újmy. Soud v tomto směru poukazuje na § 9 odst. 2 odškodňovacího zákona, dle kterého za vazbu nařízenou v řízení o vydání do ciziny se náhrada škody neposkytuje, ledaže v takovém případě škoda vznikla vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem orgánů České republiky. Za samotný fakt, že žalobce byl v rámci řízení o vydání do [jméno FO] vzat do vazby, tak žalovaná neodpovídá a ani za újmu tím vyvolanou. Rovněž tak neodpovídá za újmu vyvolanou délkou trvání předběžné vazby. Ve věci by musel být dán jiný z odškodňovacích zákonem předpokládaných odpovědnostních titulů, jak soud rozebírá výše. S odkazem na výše uvedené pak soud opakuje, že skutková tvrzení žalobce směřující k tomu, že měly orgány činné v trestním řízení jinak vyhodnotit podmínky pro vzetí žalobce do vazby v rámci řízení o jeho vydání do [jméno FO], z povahy věci nemohou být nesprávným úředním postupem a ve věci by muselo dojít k vydání nezákonného rozhodnutí. Rovněž s odkazem na výše uvedené pak soud uzavírá, že ve vazebním řízení ani v žádném z řízení extradičních nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, ani ve vazebním řízení ani v žádném z řízení extradičních nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

52. V úvahu by tak jako odpovědnostní tituly pro takto vymezenou nemajetkovou újmu, po právní stránce, přicházely dva odpovědnostní tituly, které soud shledal v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany – viz výše.

53. V návaznosti na doplnění žalobce z [datum] (po poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.) soud uzavírá, že ze skutkových tvrzení žalobce (žalobce toto výslovně potvrdil i na jednání konaném dne [datum]) se podává, že žalobce se ani nedomáhá fakticky toho, že by některé ze samotných extradičních řízení či samotná předběžná vazba byly stiženy nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení. Tvrzení žalobce ve vztahu k vazbě jsou vždy po skutkové stránce vázána na to, že v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany došlo k vydání nezákonného rozhodnutí dne [datum] a že návazně po zrušení tohoto nezákonného rozhodnutí Městským soudem v [jméno FO] rozhoduje Ministerstvo vnitra až [datum], tedy po uplynutí šedesátidenní lhůty, která je pro toto rozhodnutí zákonem dána.

54. Pokud jde o část tohoto nároku ve výši 105 000 Kč, jakožto rozdílu částky 1 117 500 Kč a 2× 506 250 Kč, tj. 1 012 500 Kč, pak soud uvádí, že žalobce v tomto rozsahu neunesl břemeno tvrzení. Ani k poučení soudu (uděleno na jednání dne [datum]) totiž nevymezil, čeho se částka 105 000 Kč týká, když doplněním z [datum] upřesnil svá tvrzení pouze v části 1 012 500 Kč, tedy k částce o 105 000 Kč nižší, než je částka uplatněná žalobou. Na jednání konaném dne [datum] pak žalobce potvrdil, že však na žalobou původně uplatněné náhradě za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 1 117 500 Kč trvá. Co tvoří 105 000 Kč tak žalobce nijak netvrdí.

55. Soud proto v části žalobního požadavku na úhradu zadostiučinění ve výši 105 000 Kč pro neunesení břemene tvrzení žalobu zamítl. Skutková tvrzení žalobce soud po právní stránce vyhodnotil tak, že primárně směřují do pochybení v oblasti působnosti Ministerstva vnitra, neboť žalobce za příčinu setrvání ve vazbě považuje vydání nezákonného rozhodnutí v azylovém řízení, respektive nepřiměřenou délku tohoto řízení. Soud proto i tento blíže nevymezený nárok na zadostiučinění ve výši 105 000 Kč zamítl ve vztahu k žalované 2), jakožto organizační složce státu, do jejíž působnosti azylové řízení spadá.

56. Zbývající skutková tvrzení žalobce týkající se nemajetkové újmy, která doplněna byla, je pak třeba ve smyslu odškodňovacího zákona vyhodnotit tak, že žalobce se po právní stránce domáhá jednak odškodnění nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 odškodňovacího zákona v řízení o mezinárodní ochraně, kterým je rozhodnutí Ministerstva[Anonymizováno][Anonymizováno] z [datum] – zde nárokuje 506 250 Kč, a jednak z nesprávného úředního postupu ve formě nevydání rozhodnutí v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany v zákonem stanovené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé odškodňovacího zákona - – zde nárokuje rovněž 506 250 Kč.

57. Oba tyto odpovědnostní tituly jsou, jak soud uvádí výše, dány.

58. Nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Ministerstva [Anonymizováno] z [datum], které je odklizeno pro nezákonnost rozsudkem [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-65, a to s právní mocí k [datum].

59. Na rozdíl od nepřiměřené délky řízení, kde se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V souvislosti s výše uvedeným je tak na žalobci jakožto poškozeném, aby prokázal, že nezákonné rozhodnutí vedlo též k zásahu do jeho přirozených práv a že mu vznikla s tím související nemajetková újma, kterou by pociťovala každá jiná osoba v jeho postavení.

60. Žalobce v tomto směru jakožto zcela dominantní zásah tvrdil, že dne [datum] dochází k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je zamítnuta jeho žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany. Žalobce po skutkové stránce tvrdil, že tímto dochází k zásahu do jeho osobnostní sféry, který se konkrétně projevuje tím, že musí nadále být ve vydávací předběžné vazbě, přičemž uvádí, že pokud by nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo a mezinárodní ochrana mu udělena byla, pak by od [datum] musel být z vydávací vazby propuštěn. Tedy žalobce tvrdí zásah na své osobní svobodě a její omezení právě tímto nezákonným rozhodnutím.

61. Žalobce tak tvrdí zcela konkrétní zásah, vyvolaný vydáním nezákonného rozhodnutí, konkrétně, že byl omezen na své osobní svobodě od [datum] až do [datum], tedy že bylo porušeno jeho právo nebýt omezen na osobní svobodě z jiného než zákonného důvodu, případně po jinou než zcela nezbytnou dobu.

62. Soud v tomto ohledu uzavírá, že žalobce byl ve vydávací vazbě do [datum] důvodně, neboť [jméno FO] federace požádala o jeho vydání, nicméně od [datum] lze shledat konkrétní zásah ve sféře žalobce, který důvodně pociťoval újmu, vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí v azylovém řízení v tom směru, že pokud by mu mezinárodní ochrana skutečně udělena byla, pak by velmi pravděpodobně den následující, tj. [datum], byl již z předběžné vazby propuštěn. Soud tak uzavírá, že žalobce dotvrdil konkrétní nemajetkovou újmu a z provedeného dokazování, zejména listinnými důkazy a účastnickým výslechem žalobce má tuto soud rovněž za prokázanou. K tomuto soud doplňuje, že nebylo důvodu žalobci nevěřit, že se cítil dotčen tím, že musí být ve vazbě, a nikoliv na svobodě.

63. V důsledku tohoto vznikla žalobci nemajetková újma a soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk).

64. Soud při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházel - pokud jde o postup při volbě formy a případné výše finančního zadostiučinění - z judikatury týkající se postupu při odškodňování nemajetkové újmy v případě vydání nezákonného rozhodnutí v případech trestních stíhání, vč. judikatury týkající se odškodňování nemajetkové újmy vyvolané nezákonným omezením osobní svobody. Soud si je vědom toho, že v tomto případě stát neodpovídá za samotné extradiční řízení a vydávací vazbu (jako formy trestního řízní), nicméně jedná se o problematiku odškodňování jednoznačně nejbližší. S tím, že soud bude respektovat odlišnou povahu extradičního řízení a vydávací vazby, za níž samotnou jinak ČR neodpovídá.

65. Soud proto vyšel při stanovení výše odškodnění obdobně z rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 (R 67/2016), dle kterého výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení apod.).

66. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30Cdo 2357/2010, dále uvedl, že soudy v České republice nejsou - ani za současné právní úpravy - ve výši odškodnění vázány žádnými pravidly a ani pevnými částkami. Ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Z toho nepochybně plyne, že je toliko na uvážení soudu, aby v každém jednotlivém případě při zvážení jeho individuálních skutkových okolností stanovil adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy vzniklé protiprávním zadržením a vykonáním vazby. Ve prospěch tohoto závěru svědčí i slova ESLP, že „úplné reparaci (restitutio in integrum) brání vlastní povaha bezpráví, které záleží ve zbavení svobody v rozporu s čl. 5 odst. 1 Úmluvy“. Co se týče relevantních kritérií, těmi základními zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody, následky v osobní sféře poškozené osoby. Povahu trestní věci je možno interpretovat zejména jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti omezení osobní svobody jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné - podobně jako ve většině evropských států - vycházet ze sazby stanovené za jeden den odnětí svobody. Judikatura ESLP však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, dospívá k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání odnětí svobody, v jejímž rámci soud promítne okolnosti svého posuzování.

67. Soud nedohledal odškodnění shodné újmy u jiného poškozeného, který by byl odškodňován za to, že setrvával ve vydávací vazbě v rámci extradičního řízení proto, že by mu nebyla udělena požadovaná ochrana v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Soud proto nemohl vyjít z obdobných případů v řízeních shodných, či velmi podobných. Soud proto přistoupil právě k porovnání s jinými případy náhrady nemajetkové újmy, která je případu žalobce nejbližší. V tomto směru proto soud vyšel právě z výše citované judikatury, týkající se odškodnění nemajetkové újmy v případě nezákonného výkonu trestu odnětí svobody či vazby v rámci řízení, v nichž jsou odškodňováni jinak poškození, ve vztahu k nimž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání, respektive vzetí do vazby v rámci standardních trestních řízení v ČR (a kdy je dán odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí). Tento postup považuje soud za dané situace za nejbližší újmě žalobce, a proto nejvhodnější.

68. Soud proto zohlednil samotnou povahu řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany, délku jeho vedení a následky způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk zde soud nepoužil, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011).

69. Pokud jde o povahu řízení o udělení mezinárodní ochrany, v rámci které došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, pak samotný fakt, že k vydání nezákonného rozhodnutí dochází právě v tomto řízení, pro žalobce za normálních okolností zásadní újmu nezpůsobuje. Toto řízení není spojeno svou povahou samo o sobě s možnými negativními zásahy (např. reputačními), jako je tomu například u řízení trestního. Toto kritérium je tak ve vztahu k posouzení odškodnění za tuto nemajetkovou újmu neutrálním.

70. Pokud jde o délku řízení o udělení mezinárodní ochrany, pak předně žalobce nárokuje samostatně odškodnění nemajetkové újmy za samotné průtahy v tomto řízení, a těmito se soud zabývá zvlášť a tyto soud způsobem níže uvedeným odškodnil. Za samotnou délku jako takovou tedy nemůže být žalobci přiznáno odškodnění duplicitní. Pokud jde o chápání délky řízení o udělení mezinárodní ochrany jakožto doby, po kterou trvají zásahy v osobnostní sféře žalobce, pak soud, viz výše, došel k závěru, že nejvhodnějším způsobem odškodnění je využití metodiky denní částky odškodnění, jinak dovolacím soudem určené pro odškodňování omezení osobní svobody v rámci nezákonných trestních řízení v ČR, přičemž tato metodika je založena právě na denní sazbě, tedy sama o sobě (ze své povahy) délku předmětného řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, zohledňuje. Tímto je tedy toto kritérium rovněž vyčerpáno.

71. Zvláštní okolností při odškodňování této nemajetkové újmy je samotná povaha extradičního řízení a s ním související předběžné vydávací vazby. Primárně totiž k tomuto omezení osobní svobody nedochází z popudu orgánů činných v trestním řízení České republiky a poškozený se nachází ve vazbě na žádost cizího státu, jehož je občanem. S odkazem na § 9 odst. 2 odškodňovacího zákona proto i zákonodárce obecně vyloučil odpovědnost České republiky za újmu tímto vyvolanou. V tomto případě však dochází k tomu, že k primární příčině omezení osobní svobody, kterou je žádost o vydání do ciziny, přistupuje právě vydání nezákonného rozhodnutí v azylovém řízení na straně českých subjektů, konkrétně Ministerstva [Anonymizováno], které se negativně do délky trvání vydávací vazby promítne. Jako zvláštní okolnost pak tedy soud musel zohlednit to, že Česká republika primárně neodpovídá za to, že žalobce vůbec byl vzat do vazby a omezen na osobní svobodě (což je zásadní rozdíl oproti nezákonným rozhodnutím vydaným českými orgány činnými v trestním řízení). Tedy jedná se o zvláštní okolnost, která odůvodňuje, aby se žalobci dostalo odškodnění nižšího, než je tomu dle citované metodiky u osob, které byly poškozeny primárně činností orgánů činných v trestním řízení České republiky, které poškozené vlastním nezákonným rozhodnutím do vazby či výkonu trestu odnětí svobody umístily. Z tohoto důvodu tak má soud za to, že na tom, že žalobce byl ve vazbě i v době po vydání nezákonného rozhodnutí, se rovným dílem podílejí dvě příčiny. A to sice samotné extradiční řízení a vydávací vazba zahájená z podnětu jiného státu, přičemž za toto Česká republika neodpovídá, a rovným dílem má negativní vliv na délku trvání této vazby nezákonné azylové rozhodnutí, za jehož vydání naopak orgány ČR, konkrétně Ministerstvem vnitra, odpovídají. Soud proto uzavírá, že žalobci by se mělo dostat odškodnění v poloviční výši, jinak určené zohledněním standardních kritérií, než by tomu bylo v případě osoby poškozené přímo orgány ČR v běžném trestním řízením vedeným pouze orgány ČR.

72. Žalobce tvrdil v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, tedy rozhodnutím Ministerstva [Anonymizováno] z [datum], rozsáhlé zásahy jak ve sféře zdravotní, rodinné, reputační, podnikatelské, tak společenské. Po provedeném dokazování, zejména po účastnickém výslechu žalobce, však má soud za zjištěné, že samotným vydáním nezákonného rozhodnutí byly vyvolány tvrzení zásahy jen některé, a i ty jen částečně. Konkrétně z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že tento se cítil dotčen na své cti, dobré pověsti a reputaci tím, že byl vůbec do předběžné vazby vzat a že s ním bylo vedeno extradiční řízení, tedy nikoliv tím, že by bylo vydáno rozhodnutí Ministerstva [Anonymizováno], kterým mu byla zamítnuta žádost o udělení azylu v [Anonymizováno] roku [Anonymizováno]. Stejně tak podnikatelské zásahy žalobce vázal na to, že byl do vazby vzat a že tak byl znemožněn jeho podnikatelský záměr podepsat smlouvy s obchodním partnerem na podnikání, týkající se provozování letišť. Pokud jde o vydání samotného nezákonného rozhodnutí, pak z účastnické výpovědi žalobce má soud za zjištěné, že žalobce s tímto jednoznačně spojoval újmu, spojenou s tím, že byl nucen nadále setrvat v předběžné vazbě, od [datum] do [datum]. S tímto dalším trváním vazby pak žalobce spojoval zásahy vyvolané již i samotným vzetím do vazby, pokud jde o zdravotní sféru, spočívající v komplikacích se zrakovými problémy, a dále v nemožnosti vídat se se svojí rodinou, od které byl odloučen. Zde je vydání nezákonného rozhodnutí však nutno opět přičítat pouze to, že nemohl fyzicky s rodinou být, nikoliv to, že se jeho manželka obávala přicestovat do České republiky, neboť toto žalobce vázal opět na její obavu, že bude rovněž vzata do vazby, či s ní zahájeno extradiční řízení, nikoliv na to, že by byla zamítnuta jeho žádost o azyl. Další trvání vazby bylo pro žalobce rovněž zasahující v tom směru, že se pohyboval v cizojazyčném prostředí a že z tohoto prostředí jen obtížně řešil své právní záležitosti, ať už se týkající mezinárodní ochrany, či jiných řízení, které žalobce vedl, či žádostí, které podal.

73. Pro zásah, spočívající v omezení osobní svobody předběžnou vazbou i v období po [datum], pak soud dospívá k závěru, že žalobci se musí dostat odškodnění finančního, když nefinanční odškodnění není satisfakcí dostačující.

74. Soud, jak uvedeno výše, přitom vyšel z judikaturou daného rozmezí pro odškodnění nemajetkové újmy vyvolané nezákonným omezením osobní svobody výkonem trestu odnětí svobody či vazbou, jak na toto soud odkazuje výše. Soud vyšel z toho, že takto judikaturou vymezené rozmezí se týká odškodňování nemajetkové újmy v souvislosti s omezením osobní svobody, kdy za toto v plném rozsahu odpovídají české orgány činné v trestním řízení, tedy typicky, když je poškozený nezákonně vzat do vazby, či vykoná nezákonně trest odnětí svobody. V tomto případě však samotné vzetí do vazby nelze přičítat k tíži českých orgánů, na což reaguje i § 9 odst. 2 odškodňovacího zákona, který odškodnění za samotnou předběžnou vazbu v extradičním řízení vylučuje. Důvodem je skutečnost, že pravým důvodem, proč byl žalobce v předběžné vazbě, je žádost [jméno FO] federace, a to opakovaná, o vydání žalobce k trestnímu stíhání, který se měl dle jejich tvrzení na území [jméno FO] federace dopustit trestné činnosti, pro kterou má být stíhán. Na druhou stranu však vydáním rozhodnutí Ministerstva [Anonymizováno] z [datum] skutečně dochází k tomu, že jakkoliv žalobce se nachází v předběžné vazbě z důvodu, který nezakládá odpovědnost České republiky, pak období od [datum] do [datum] je nutno uzavřít, že v této vazbě je po takto dlouhou dobu zároveň i z důvodu dalšího vedení řízení o udělení mezinárodní ochrany po vydání nezákonného rozhodnutí, a zejména je nutno uzavřít, že pokud by skutečně bylo [datum] vydáno rozhodnutí, kterým by Ministerstvo [Anonymizováno] poskytlo žalobci doplňkovou ochranu, jako se tak stalo [datum], tak by žalobce skutečně [datum], či ve dnech bezprostředně následujících, byl bezpochyby z předběžné vazby propuštěn.

75. Je tak třeba na jedné straně zohlednit to, že samotné vzetí do vazby a fakt, že se žalobce vůbec v době řízení o udělení mezinárodní ochrany ve vazbě nachází, je skutečností, kterou k tíži České republiky přičítat nelze. Na druhé straně je však nutno zohlednit skutečnost, že délka trvání této vazby byla negativně ovlivněna i vydáním nezákonného rozhodnutí, neboť nebýt tohoto, pak by žalobce velmi pravděpodobně [datum] byl z vazby propuštěn.

76. Soud proto v rámci svých úvah vyšel z toho, že žalobci by za normálních okolností přiznal odškodnění ve výši 1 000 Kč denně za den trvání omezení osobní svobody. Důvodem je skutečnost, že samotné trvání vazby u žalobce vyvolalo obvyklé zásahy, jako je tomu u osob, které jsou na svobodě nedobrovolně omezeny. Konkrétně se žalobce nacházel v prostředí, které mu neumožňovalo kontakt s rodinou a které pro něj vzhledem k dřívějším zdravotním obtížím nebylo po stránce zdravotní vhodné. Rovněž se nacházel v prostředí cizojazyčném. Na straně žalobce by tak soud v této teoretické úvaze neshledal ani výjimečné okolnosti pro to, aby žalobci přiznal odškodnění na spodní hranici, ani naopak výjimečné okolnosti, které by jinak odůvodňovaly přiznání odškodnění na hranici horní (judikatorního rozmezí 500 – 1 500 Kč/den). Adekvátním by tak bylo odškodnění ve výši 1 000 Kč denně. Vzhledem k tomu, že však za samotný fakt, že žalobce vůbec je ve vazbě v době, kdy se vede řízení o mezinárodní ochraně a kdy je vydáno nezákonné rozhodnutí, Česká republika neodpovídá, je třeba tuto částku dále modifikovat. Jak uvedeno, za samotné vedení extradičního řízení a předběžnou vazba dle § 9 odst. 2 odškodňovacího zákona je odpovědnost státu vyloučena, a jak soud uvádí výše, nedošlo v extradičních řízeních, ani ve vazebním řízení, k nesprávnému úřednímu postupu, či vydání nezákonného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že na újmu vyvolanou žalobci samotnou vazbou, tak mají tedy vliv tyto 2 faktory, přičemž za jeden z nich Česká republika neodpovídá, pak soud považuje za adekvátní, aby žalobci bylo přiznáno zadostiučinění ve výši poloviční, než by tomu bylo v případě, že by žalobce byl omezen nezákonně na osobní svobodě pouze z viny na straně českých orgánů (např. nezákonným rozhodnutím českých orgánů, kterým by byl do vazby vzat, či mu byl nezákonně uložen trest odnětí svobody, který by vykonal).

77. Za adekvátní částku denního odškodnění tak soud považuje částku 500 Kč denně (jedna polovina z 1 000 Kč denně). Žalobce byl v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí na osobní svobodě omezen předběžnou vazbou v období od [datum], tedy ode dne následujícího po vydání nezákonného rozhodnutí, do [datum]. Tedy celkem [hodnota] dnů, z čehož se podává částka zadostiučinění ve výši 338 000 Kč (676x500).

78. Soud proto přiznal žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to rozhodnutí Ministerstva [Anonymizováno] z [datum] ve výši 338 000 Kč, přičemž za újmu takto vyvolanou odpovídá žalovaná 2), tj. Ministerstvo [Anonymizováno], neboť do oblasti její působnosti spadá problematika mezinárodní ochrany, v rámci níž k vydání nezákonného rozhodnutí došlo. Ve zbytku tohoto nároku, co do částky 168 250 Kč (506 250-338 000 Kč), soud pak žalobu, rovněž ve vztahu k žalované 2), jakožto nedůvodnou zamítl.

79. Pokud jde o druhou z tvrzených nemajetkových újem, týkající se průtahu v řízení o mezinárodní ochraně (a proto i setrvání žalobce ve vydávací vazbě), pak soud viz výše uzavřel, že v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nevydání rozhodnutí ve lhůtě k tomu zákonem stanovené dle § 13 odst. 1 věty druhé odškodňovacího zákona.

80. Ministerstvo [Anonymizováno] bylo povinno rozhodnout ve stanovené 60 denní lhůtě dle § 27 odst. 7 zák. č. 325/1999 Sb. (od právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu /[datum]/, kdy mohlo ve věci ministerstvo reálně znovu rozhodovat), tedy mělo být rozhodnuto nejpozději do [datum] (odůvodnění viz výše). Druhé rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.] tak nebylo vydáno ve lhůtě dle § 27 odst. 7 zák. č. 325/1999 Sb. Je tak dán odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu spočívající v nevydání rozhodnutí ve lhůtě k tomu zákonem stanovené ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Konkrétně Ministerstvo [Anonymizováno] rozhodlo o 225 dnů později (období od [datum]-[datum]), tedy bylo v prodlení 10 (započatých) měsíců.

81. Soud se předně zabýval tím, zda na naříkané řízení o mezinárodní ochraně vůbec dopadá odškodnění za případnou nepřiměřenou délku řízení, resp. za nedodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Dle závěrů NS ve věci sp. zn. 31 Cdo 2402/2020 právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum. Toto rozhodnutí navazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20.Dle závěrů NS ve věci sp. zn. 30 Cdo 2606/2021 pak to, zda je určité základní právo či svoboda předmětem řízení, je třeba poměřovat tím, může-li výsledek takového řízení zasáhnout podstatu či smysl základního práva či svobody nebo může-li jím být potenciálně výkon základního práva nebo svobody v konkrétním případě omezen či jinak ovlivněn.

82. Soud v tomto ohledu uzavírá, že toto je naplněno. Předmětem řízení o udělení mezinárodní ochrany je primárně právě otázka poskytnutí mezinárodní ochrany Českou republikou, nicméně v posuzovaném případě toto řízení mělo pro žalobce zcela zásadní význam v tom směru, že se v době jeho vedení nacházel v extradiční vazbě, tedy výsledek tohoto řízení se bezprostředně promítl do toho, zda bude z vazby propuštěn. Tedy toto řízení mělo bezprostřední vliv na právo nebýt omezen na osobní svobodě z jiného než zákonného důvodu a po jinou než nezbytně nutnou dobu. Soud tedy má za naplněnou podmínku, že výsledkem tohoto rozhodnutí tak mohl být (a byl) ovlivněn výkon tohoto základního práva žalobce.

83. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

84. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, resp. nedodržením lhůty zákonné, stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

85. Soud vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok, tj. 1 250 Kč za měsíc trvání nesprávného úředního postupu. Celková délka řízení (necelé dva roky) neodůvodňuje použití sazby vyšší, která je aplikována většinou až u řízení přesahujících 10 let, a ani jiné z kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk použití sazby vyšší neodůvodňuje (viz vyjádření k těmto kritériím níže). Tato základní částka se dle judikatury NS v případech nevydání rozhodnutí ve lhůtě přiměřené ponižuje za první dva roky řízení na polovinu (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). K tomuto zde soud však nepřistoupil, neboť žalobce důvodně očekával vydání rozhodnutí ve lhůtě zákonné.

86. Žalobce se přitom výslovně domáhá odškodnění nikoli za celé řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany, ale odškodnění újmy požaduje skutkově za dobu, kdy nebyla dodržena zákonná lhůta dle § 27 odst. 7 zák. č. 325/1999 Sb. Jak uvedeno výše, Ministerstvo vnitra bylo v prodlení od [datum] - [datum], tedy bylo v prodlení 10 (započatých) měsíců.

87. Základní částka odškodnění za újmu vyvolanou obdobím tohoto prodlení tak činí 12 500 Kč (10x 1 250 Kč).

88. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011.

89. Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

90. Soud v tomto ohledu uzavírá, že nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě neospravedlňuje kritérium složitosti řízení. Žalobce se domáhal poskytnutí mezinárodní ochrany a z obsahu připojeného spisu Ministerstva [Anonymizováno] se nepodává, že by tento prováděl nadstandardní množství listinných důkazů, nebo že by bylo třeba prokazovat věc rozsáhle i jinak. Z průběhu tohoto řízení se rovněž podává, že řízení nebylo složitějším ani po stránce procesní. Pokud jde o kritérium právní složitosti, pak tato se projevila při vydání prvého rozhodnutí z [datum], nicméně již neměla vliv na nedodržení zákonné šedesátidenní lhůty, neboť v tomto případě bylo Ministerstvo vnitra již jednoznačně instruováno v tom směru, že ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o azylu žádost žalobce jakožto zjevně nedůvodnou zamítnout nelze. Ani počet soudních instancí na nedodržení zákonné lhůty vliv neměl.

91. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, pak v období, kdy mělo Ministerstvo [Anonymizováno] v zákonné šedesátidenní lhůtě, tj. od [datum], rozhodnout, soud neshledal, že by nedošlo k vydání rozhodnutí v této zákonem stanovené lhůtě pro chování žalobce. Naopak tento zasílal ministerstvu [Anonymizováno] potřebné podklady a doplňoval tvrzení, tedy nedodržení této lhůty nikterak nezavinil.

92. Kritérium postupu orgánů v předmětném časovém období, zde Ministerstva [Anonymizováno], pak zahrnuje právě to, že nedošlo k dodržení zákonné lhůty, což soud zohlednil tím, že je dán nesprávný úřední postup spočívající v nevydání rozhodnutí v lhůtě zákonem stanovené.

93. Pokud jde o zbývající kritérium významu řízení, pak toto řízení mělo sice pro žalobce ještě druhý (vedle samotného požadavku na poskytnutí azylu), zásadní význam, a to sice přímý vliv na délku trvání vydávací vazby. Nicméně tento subjektivně zvýšený význam tohoto řízení pro žalobce byl zohledněn tím, že žalobce byl již za samotnou délku trvání řízení o udělení mezinárodní ochrany fakticky odškodněn v rámci nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí, kdy soud vyšel při stanovení nemajetkové újmy z toho, že na dobu trvání vazby žalobce mělo v období od [datum] do [datum] negativní vliv právě i vydání nezákonného rozhodnutí. Tedy období tvrzeného průtahu spadá do již jednou odškodněného období a soud zde nemůže duplicitně pro význam řízení, daný délkou průtahu, nemajetkovou újmu navyšovat.

94. Všechna tato kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk tak tedy hovoří pro to, že pro ně základní částka odškodnění nemá být modifikována ani navýšením, ani ponížením, a soud proto tuto ponechal nemodifikovanou.

95. Žalobci se soud na nemajetkové újmě za nedodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí v řízení o udělení mezinárodní ochrany poskytl zadostiučinění ve výši 12 500 Kč. K tomuto soud opakuje, že po stránce skutkových tvrzení se žalobce domáhal újmy, vyvolané tím, že nebylo rozhodnuto právě v této šedesátidenní lhůtě, a tuto soud vymezil po provedeném dokazování právě jakožto období od [datum], kdy se Ministerstvo vnitra dostává do prodlení, do [datum], kdy je rozhodnutí vydáno, neboť žalobce se nedomáhal po skutkové stránce odškodnění za celou dobu trvání řízení o udělení mezinárodní ochrany, ale právě za újmu vyvolanou tímto průtahem, respektive nedodržením této zákonné lhůty. Ve zbytku žalobního požadavku co do částky 493 750 Kč (506 250-12 500) pak soud žalobu zamítl. Soud z opatrnosti opakuje, že organizační složkou ve vztahu, ke které soud o tomto nároku rozhodoval, je Ministerstvo vnitra, do jehož působnosti řízení o mezinárodní ochraně spadá.

96. Žalobce se dále žalobou domáhá částky 130 559 Kč, kterou obecně vymezil jakožto úhradu hotových výdajů, které mu vznikly výlučně v důsledku pobytu ve vazbě.

97. Ze žaloby se podávalo pouze bližší vymezení v tom směru, že jde o částku 124 974 Kč jakožto nákladů vynaložených na stravu a nákupy ve vazbě, a dále finanční prostředky na telefonní paušály ve výši 5 585 Kč. Na jednání konaném dne [datum] pak soud proto žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. upozornil na povinnost doplnit relevantní skutková tvrzení tak, aby bylo zřejmým, na co byla konkrétně daná částka vynaložena, tedy konkrétně z čeho se sestává. Žalobce v doplnění z [datum] pak pouze odkázal na přílohu obsahující výpis výdajů žalobce v době trvání vazby. Bližší tvrzení žalobce neposkytl, pouze odkázal na svůj účastnický výslech. Soud k tomuto uvádí, že žalobce neunesl ve vztahu k tomuto nároku břemeno tvrzení, a proto soud tento nárok v celém rozsahu zamítl.

98. Pokud jde o soupis výdajů žalobce, které učinil v době vazby, a ohledně nichž odkazuje na soupis těchto výdajů prostřednictvím výpisu poskytnutým vazební věznicí, pak tento dokument žalobce přiložil již k žalobě a soudu byl tento známý již v době, kdy žalobci poskytoval poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. To bylo žalobci známo. Žalobce na toto poučení přesto nereagoval, a i přes toto poučení zůstala jeho tvrzení neurčitá. Tedy zejména nelze seznat, z jakých konkrétních položek tyto výdaje tvořící škodu sestávají. V obecné rovině lze sice skutková tvrzení vymezit odkazem na přílohu, nicméně právě proto, že i listina, na niž žaloba odkazovala, konkrétní tvrzení neobsahovala, soud žalobci poučení na jednání konaném [datum] ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytl. Ze založené přílohy se totiž podává pouze datum a částka, kdy měly být jednotlivé částky vynaloženy, nicméně tyto položky jsou specifikovány velmi neurčitě, většinou jakožto nákup, někdy jako léky či osobní výdaje nebo poplatky. Nebyla tak doplněna skutková tvrzení tak, aby mohl soud posoudit, zda skutečně vynaložení těchto hotových výdajů bylo účelným a nezbytným v souvislosti s tvrzeným nezákonným vazebním stíháním žalobce. Není dotvrzeno, o jaký konkrétní výdaj šlo, soud tak nemá co posuzovat.

99. Dalším plnohodnotným důvodem pro zamítnutí tohoto nároku, vedle neunesení povinnosti tvrzení k tvrzené škodě, je skutečnost, že ve vztahu k takto tvrzenému nároku není dán odpovědnostní titul. Žalobce totiž obecně vymezil, že tuto částku požaduje z toho důvodu, že byl ve vazbě. Jak soud uvádí výše, ve vazebním řízení ani v žádném z řízení extradičních nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky těchto řízení a ani nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Ve smyslu § 9 odst. 2 odškodňovacího zákona pak soud za samotné nařízení extradiční vazby a délku jejího trvání neodpovídá. Nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí přitom shledány nebyly, proto ani k takto tvrzenému nároku není dán odpovědnostní titul. I z tohoto důvodu tak soud tyto žalobou uplatněné nároky zamítl.

100. Ve vztahu k tomuto nároku je odpovědnou organizační složkou státu, do jejíž působnosti extradiční řízení a vydávací vazba spadají, Ministerstvo spravedlnosti, proto o tomto nároku soud rozhodoval ve vztahu k žalované 1).

101. Žalobce se dále žalobou domáhá náhrady škody tvořené náklady vynaloženými na právní zastoupení v souvislosti s extradičním řízením, vazbou a řízením o poskytnutí mezinárodní ochrany. Žalobce žalobou uplatnil nároky ve výši 138 675,41 Kč, dále 58 099 EUR, dále 4 000 USD, a dále žalobu rozšířil o nárok ve výši 125 538 Kč.

102. Jelikož tvrzení žalobce nebyla dostatečně určitými pro to, aby tyto nároky mohly být projednány, pak soud na jednání konaném dne [datum] žalobci poskytl poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že je třeba upřesnit, z jakých konkrétních položek přesně tato tvrzená škoda sestává a k jakému z odpovědnostních titulů, konkrétně, žalobce každý z úkonů tvořících tuto škodu váže.

103. Žalobce na toto reagoval podáním z [datum]. V tomto podání se bohužel domáhá částek odlišných, než je tomu v žalobě a jejím původním doplnění z [datum]. Toto soud se žalobcem upřesňoval na jednání konaném dne [datum], žalobce však nadále setrval na původních nárocích, jakkoli tyto následně doplňoval částečně ve zcela jiných částkách, a dále žalobu ještě rozšířil (soud připustil).

104. V návaznosti na toto doplnění lze skutkově vymezit, že žalobce se domáhá částky 138 675,41 Kč v souvislosti s právními úkony vynaloženými v extradičním řízení.

105. Pokud jde o tuto část nárokované škody, pak soud uzavírá, že ve věci není dán odpovědnostní titul, přičemž soud odkazuje na výše uvedené, tedy na výluku stanovenou § 9 odst. 2 odškodňovacího zákona, kdy za vazbu nařízenou v extradičním řízení stát neodpovídá, přičemž dále soud poukazuje na to, že žalobce se fakticky po skutkové stránce ani nedomáhal toho, že by v extradičním řízení jako takovém došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, nebo že by v některém z nich nastal nesprávný úřední postup (soud i přesto tato řízení přezkoumal a uzavřel, že k nesprávnému úřednímu postupu v těchto nedošlo a rovněž v nich nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí). Soud tedy uzavírá, že ve vztahu k takto uplatněnému nároku odpovědnostní titul dán není a soud proto tento nárok zcela zamítl.

106. Ve vztahu k tomuto nároku je odpovědnou organizační složkou státu, do jejíž působnosti extradiční řízení a vydávací vazba spadají, Ministerstvo [Anonymizováno], proto o tomto nároku soud rozhodoval ve vztahu k žalované 1).

107. Žalobce dále na této škodě uplatnil částku 58 099 EUR, přičemž v tomto ohledu soud uzavírá, že pokud jde o částku 11 032,67 EUR, pak žalobce neunesl povinnost tvrzení. Na jednání konaném dne [datum] byl žalobce upozorněn ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že je třeba skutkově jasně vymezit, z čeho tato částka sestává tak, aby soud toto mohl přezkoumat. Žalobce na toto reagoval podáním z [datum], v tomto však pouze uvedl, že tato částka sestává z částky 38 090,33 EUR jakožto nákladů vynaložených v extradičním řízení a částky 8 976 EUR jakožto částky nákladů řízení vynaložených v řízení azylovém.

108. Tedy ohledně částky 11 032,67 EUR žalobce neposkytl vůbec žádná doplňují skutková tvrzení nad rámec neurčitých tvrzení uvedených v žalobě, a neunesl tak povinnost tvrzení co do vzniku škody. Tedy soud v tomto rozsahu žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení. Jediné, co k tomuto nároku žalobce, pokud jde o odpovědnostní titul, uvedl, je, že neurčitě tvrdil (na poslední straně žaloby, před čl. III), že náklady právní služby vynakládal „Za dobu strávenou v předběžné vazbě …“. Jelikož žalobce skutkově tento nárok blíže nevymezil a soud podruhé již žalobu odmítnout nemohl, pak toto soud vyhodnotil tak, že se jedná o náklady související se samotným extradičním řízením a předběžnou vazbou. Ve vztahu k tomuto nároku je tak odpovědnou organizační složkou státu, do jejíž působnosti extradiční řízení a vydávací vazba spadají, Ministerstvo spravedlnosti, proto o tomto nároku soud rozhodoval ve vztahu k žalované 1).

109. Pokud jde o část tohoto nároku ve výši 38 090,33 EUR vázaných na pochybení, které žalobce shledává skutkově v extradičním řízení či v řízení o vazbě nebo vazbě samotné, pak zde soud uzavírá, že není dán odpovědnostní titul a odkazuje na výše uvedené, tedy § 9 odst. 2 odškodňovacího zákona, a to, že žalobce netvrdí nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí v samotném extradičním řízení, resp. v žádném z nich. Soud proto tento nárok zamítl pro absenci odpovědnostního titulu. Ve vztahu k tomuto nároku je odpovědnou organizační složkou státu, do jejíž působnosti extradiční řízení a vydávací vazba spadají, Ministerstvo [Anonymizováno], proto o tomto nároku soud rozhodoval ve vztahu k žalované 1).

110. Pokud jde o část škody ve výši 8 976 EUR, kterou žalobce váže k řízení azylovému (o mezinárodní ochraně), pak byl s ohledem na předběžný názor soudu žalobce na jednání konaném [datum] poučen dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby dotvrdil, k jakým konkrétním průtahům v řízení o mezinárodní ochraně tuto škodu váže. Soud na tomto jednání jasně uvedl, že shledává dva odpovědnostní tituly v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany (nezákonné rozhodnutí a nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě – viz výše) a žalobce proto soud poučil dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby tvrdil konkrétní průtahy, a dále, aby uvedl, jaké konkrétní úkony žalobce učinil k odstranění těchto průtahů a jaké k odstranění tohoto nezákonného rozhodnutí. Žalobce na toto reagoval podáním ze dne [datum], kde uvedl, že znovu zakládá soudu faktury vystavené [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že v těchto červeně označil úkony, které sloužily k odklizení nezákonného rozhodnutí a zeleně úkony, které sloužily k odstranění průtahů, resp. tam, kde faktury rozlišují extradici a azylové řízení žalobce odkázal na toto členění. Ani tak žalobce nesplnil povinnost tvrzení. Žalobce podáním ze dne [datum] uvedl, že v rámci azylového řízení z částky 58 099 EUR připadlo 38 090,33 EUR na úkony v řízení extradičním a 8 976 EUR na úkony v řízení azylovém (11 032,67 EUR žalobce nijak nedoplnil). Jelikož žalobci soud sdělil, že odpovědnostní tituly shledal v řízení azylovém, poučil tak žalobce dle 118a odst. 1 o.s.ř. o nutnosti vymezit úkony tvořící tuto částku (8 976 EUR), jakožto úkony učiněné v řízení azylovém. Žalobce na toto reagoval tím, že odkázal na (barevně či popisem rozlišený) rozpis úkonů právní služby tvořící příloh faktur – jedná se však opět o veškeré žalobcem v EUR doplněné úkony v celkovém souhrnu 47 066,33 EUR (fa 2019-0069: 3 925 EUR; fa 2019-0069: 4 850 EUR; fa 2019-0098: 3 025 EUR; fa 2019-0109: 7 025 EUR; fa 2019-0115: 6 450 EUR; fa 2020-0029: 8 475 EUR; fa 20200068: 1 842,83 EUR; fa 20200085: 4 685,50 EUR; fa 20200123: 3 775 EUR; fa 20200134: 3 040 EUR). Žalobce tedy ani k poučení soudu nedoplnil, jaké úkony jsou zahrnuty v částce 8 976 EUR, žalobce pouze odkazem na přílohu vymezil, že se jedná o veškeré úkony (i ty které předtím označoval jen k řízení extradičnímu, nikoli k azylovému; nyní tuto část patrně označuje jako sloužící k odstranění nezákonného rozhodnutí). Tvrzení žalobce tak doplněna nebyla, žalobce označil souhrn úkonů vyúčtovaných ve výši 47 066,33 EUR a soud tak nemohl posoudit, co tvoří žalovaný nárok 8 976 EUR. Tedy pro neunesení břemene tvrzení soud tento nárok rovněž zamítl. Tento nárok váže žalobce - co do odpovědnostního titulu - k řízení o mezinárodní ochraně; ve vztahu k tomuto nároku je tak odpovědnou organizační složkou státu, do jejíž působnosti azylové řízení spadá, Ministerstvo [Anonymizováno], proto o tomto nároku soud rozhodoval ve vztahu k žalované 2).

111. Žalobce se dále domáhal náhrady škody ve formě právních výdajů ve výši 4 000 USD. I k tomuto nároku byl žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. upozorněn, že je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení, o jakou škodu se jedná. V podání z [datum], kterým žalobce na toto poučení reagoval, však již žádná náhrada škody vyčíslená v dolarech nefiguruje. Žalobce tedy k této části škody neuvedl žádná skutková tvrzení a soud proto tuto část nároku zamítl pro neunesení břemene tvrzení, a to pokud jde o samotný vznik škody, neboť není absolutně zřejmým, z čeho se má tato částka sestávat. Jediné, co k tomuto nároku žalobce, pokud jde o odpovědnostní titul, uvedl, je, že neurčitě tvrdil (na poslední straně žaloby, před čl. III), že náklady právní služby vynakládal „Za dobu strávenou v předběžné vazbě …“. Jelikož žalobce skutkově tento nárok blíže nevymezil a soud podruhé již žalobu odmítnout nemohl, pak toto soud vyhodnotil tak, že se jedná o náklady související se samotným extradičním řízením a předběžnou vazbou. Ve vztahu k tomuto nároku je tak odpovědnou organizační složkou státu, do jejíž působnosti extradiční řízení a vydávací vazba spadají, Ministerstvo [Anonymizováno], proto o tomto nároku soud rozhodoval ve vztahu k žalované 1).

112. Žalobce poté ještě vymezil škodní nárok tvořený náklady na právní zastoupení částkou 125 538 Kč, a to v návaznosti na poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kterého se mu dostalo na jednání konaném [datum]. O tuto částku škody soud řízení rozšířil na jednání konaném dne [datum], včetně úroků z prodlení od [datum].

113. Tato část škody sestává dle žalobních tvrzení z částky 96 861 Kč jakožto nákladů vynaložených v souvislosti s extradičním řízením, konkrétně jde o položky 84 882 Kč a 11 979 Kč. V této části žalobou uplatněného škodního nároku pak soud odkazuje na opakovaně výše uvedené, že ve vztahu k předběžné vazbě a řízení o vazbě s odkazem na § 9 odst. 2 odškodňovacího zákona není ve vztahu k vazbě dán odpovědnostní titul a ve vztahu k extradičním řízením samotné nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup žalobce ani netvrdí ani toto soud neshledal. Soud proto tento nárok zamítl pro absenci odpovědnostního titulu. Ve vztahu k tomuto nároku je odpovědnou organizační složkou státu, do jejíž působnosti extradiční řízení a vydávací vazba spadají, Ministerstvo spravedlnosti, proto o tomto nároku soud rozhodoval ve vztahu k žalované 1).

114. Ve zbývající části je pak tento škodní nárok tvořen částkou 21 780 Kč a 6 897 Kč (součet: 28 677 Kč) a ve vztahu k této poskytl soud na jednání konaném [datum] žalobci poučení v návaznosti na předběžný názor o shledaných odpovědnostních titulech. Soud na tomto jednání jasně uvedl, že shledává dva odpovědnostní tituly v řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany (nezákonné rozhodnutí a nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě – viz výše) a žalobce proto soud poučil dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby tvrdil konkrétní průtahy, a dále, aby uvedl, jaké konkrétní úkony žalobce učinil k odstranění těchto průtahů a jaké k odstranění tohoto nezákonného rozhodnutí. Žalobce na toto reagoval podáním ze dne [datum], kde uvedl, že právní služby poskytovala [tituly před jménem] [jméno FO], že úkony učinila v době, kdy bylo ministerstvo v prodlení, nicméně, že advokátka soupis úkonů žalobci nepředala, tedy žalobce tyto nemůže doplnit. Žalobce tak nedoplnil, jaké úkony tvoří takto nárokovanou část škody, a soud proto tyto nároky pro neunesení břemene tvrzení, ve vztahu ke vzniku samotné škody, zamítl. Tento nárok váže žalobce - co do odpovědnostního titulu - k řízení o mezinárodní ochraně; ve vztahu k tomuto nároku je tak odpovědnou organizační složkou státu, do jejíž působnosti azylové řízení spadá, Ministerstvo [Anonymizováno], proto o tomto nároku soud rozhodoval ve vztahu k žalované 2). Závěr:

115. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení tak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou, a to ode dne [datum] (předběžně uplatněno dne [datum]). Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

116. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

117. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud následovně: žalovaná 1) byla zcela úspěšná, neboť ve vztahu k ní byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta; žalované 1) proto soud přiznal ve vztahu k žalobci plný nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. pokud jde o žalovanou 2), pak tarifní hodnota předmětu řízení činí 398 319,72 Kč (3x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu (506 250 Kč; 506 250 Kč; 105 000 Kč; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + součet škodních nároků 8 976 EUR (přepočet dle kurzu ČNB v září 2023 činí 219 642,72 Kč) a 28 677 Kč); ve vztahu k žalované 2) byl žalobce úspěšný tarifně co do částky 100 000 Kč (neboť výsledek řízení ohledně dvou nemajetkových újem, projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/); ve zbytku byl žalobce neúspěšný; převážně úspěšný tak byl žalovaný 2) v rozsahu 49,79% a v tomto rozsahu soud této žalované náhradu nákladů přiznal 118. Soud přiznal žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, tj. 7 x režijního paušálu 300,- Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne [datum]; 3x jednání u soudu (žalovaná 1/ se omluvila z ÚJ [datum]) + 3x příprava.

119. Soud přiznal žalované 2) náhradu nákladů řízení ve 1 494 Kč, tj. 49,79 % z plné náhrady nákladů řízení jinak ve výši 3 000 Kč, tj. 10 x režijního paušálu 300,- Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne [datum] a [datum]; 4x jednání u soudu prvé instance + 4x příprava.

120. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.