10 C 245/2023 - 96

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 88 514 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se, co do nároku na zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], úroku ve výši 40% ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,75% ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], žalobkyně vůči žalované uplatnila nárok na zaplacení částky zůstatku nesplaceného úvěru ve výši [částka] (tzv. nové jistiny), pohledávky ze smluvní pokuty za prodlení ve výši celkem [částka], úroku ve výši 64,6 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 11, 75 % ročně jdoucího z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za období od [datum] dosáhne částky [částka], a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně, jako úředně certifikovaný poskytovatel nebankovních úvěrů, uvedla, že z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (dále jen Smlouva č. [hodnota]), sjednané cestou elektronických prostředků, tzv. na dálku, poskytla žalované úvěr ve výši [částka] (spojený s pojištěním schopnosti splácet). K vyplacení úvěrovaného plnění došlo dne [datum]. Co se týče procesu přecházejícího sjednání Smlouvy č. [hodnota], žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, přičemž provedla tzv. scoring a ověřila si, že žalovaná disponuje platným občanským průkazem, není evidován v insolvenčním rejstříku a nejsou vůči ní vymáhány pohledávky z dřív poskytnutých úvěrů. Dále také žalobkyně vycházela z údajů oznámených samotnou žalovanou, z potvrzení o jejích příjmech i zaměstnání, výpisu z bankovního účtu a z výsledků lustrace provedené v systémech SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splatit prostřednictvím celkem [hodnota] měsíčních splátek po [částka] (zahrnujících i pojistné ve výši [částka]), splatných k 15. dni měsíce, počínaje [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Částky splátek zahrnovaly i smluvní úročení odpovídající 64,6 % ročně z poskytnutého úvěru a byly blíže popsány ve splátkovém kalendáři, který byl cestou poštovní zásilky žalované zaslán spolu s další dokumentací, mj. i s oznámením o schválení úvěru. Žalovaná nicméně splatila toliko [částka] a poté splácet přestala, v důsledku čehož žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a celé dosud nesplacené plnění, vč. již přirostlého úročení, jako tzv. novou jistinu, ve výši [částka], k [datum] zesplatnila. S ohledem na prodlení žalované s plněním na dílčí splátky, jejichž splatnost nastala před zesplatněním, žalobkyni vzniklo též právo nárokovat smluvní pokutu odpovídající částce 2 x [částka], a to za každou splátku, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 30 dnů (za splátky č. [hodnota] a č. [hodnota]), a dále též právo nárokovat paušální náhradu odpovídající částce 2 x [částka] za každou splátku, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 15 dnů (splátky č. [hodnota] a č. [hodnota]). K úhradě zesplatněného plnění (tzv. nové jistiny), včetně zákonného úroku z prodlení a i nadále připočítávaného úročení smluvního, byla žalovaná povinna k datu zesplatnění, avšak tato úhrada nebyla provedena, a žalobkyni tak, v souladu se smluvnímu ujednáními, vzniklo též právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za den, a to za období počínaje od [datum] do zaplacení. Po datu zesplatnění však žalovaná, navzdory zaslání tzv. předžalobaní výzvy, neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly žaloba (k [datum]) i předvolání k jednání (k [datum]) řádně doručeny.

3. Cestou podání, datovaných k [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] a [datum], vzala žalobkyně uplatněný nárok zpět v tom rozsahu, že po aktu zpětvzetí již nárokovala toliko zaplacení částky [částka] ([částka] na nesplacené jistině a [částka] za nesplaceném pojistném ve splátce č. [hodnota]) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně k aktu částečného zpětvzetí přistoupila ještě před datem prvého jednání ve věci (a přirozeně též před zahájením jednání samého), soud, ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 96 odst. 4 o. s. ř., akt zpětvzetí akceptoval bez zjišťování stanoviska žalované, a výrokem I. řízení, v rozsahu zpětvzetí, částečně zastavil.

4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

5. Stran existence úředního povolení k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů žalobkyně předložila výpis ze seznamu, vedeného Českou národní bankou, kde je toto povolení od [datum] evidováno.

6. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalované žalobkyně, oproti podpisu žalované (nahrazeného číselným kodem), vypracovala dokument označený jako „HODNOCENÍ KLIENTA“. V předloženém hodnocení žalobkyně předně zaznamenala, že příjmy žalované t. č. činily [částka] měsíčně a byly představovány mzdou z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou. V položce „Výdaje“ byly zaneseny osobní výdaje žalované ([částka] měsíčně) a náklady bydlení ([částka] měsíčně), existence jakýchkoli závazků zde zanesena není. Položka evidovaných výdajů žalované tak dosáhla výše [částka]. Dle závěrů žalobkyně tudíž žalovaná měsíčně disponovala finančními prostředky ve výši [částka]. Pro účely doložení příjmů a majetkových poměrů žalovaná žalobkyni předložila soudu doložené potvrzení o příchozí platbě ve výši [částka] (dne [datum]), vyplacené společností [právnická osoba] na bankovní účet č. [č. účtu], a dále též výpis z jejího bankovního účtu č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], kde byl k datu [datum] veden zůstatek [částka] (při počátečním zůstatku [částka]). Již jmenované společnost také cestou písemného vyjádření ze dne [datum] potvrdila, že žalované vyplácí mzdu na bankovní účet č. [č. účtu]. V dalším vyjádření, tentokráte ze dne [datum], tatáž společnost potvrdila, že je u ní žalovaná od [datum] zaměstnána na dobu neurčitou (na pozici „operátor ve výrobě“), se mzdou sjednanou ve výši [částka], přičemž konkrétní příjmy žalované činily v [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] částku [částka], v [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] částku [částka] a [Anonymizováno] roku [částka]. Záznam o totožných částkách, vyplacených v období [Anonymizováno] až [Anonymizováno] [Anonymizováno], obsahuje též předložený mzdový list žalované. Stran osobních poměrů žalované bylo žalobkyní, na základě tvrzení žalované, v „HODNOCENÍ KLIENTA“, zaznamenáno, že tato má maturitní vzdělání, je vdaná, avšak žije sama u rodičů. Rejstříkem Solus žalovaná, dle předloženého výpisu, k datu [datum] neprocházela a Nebankovní registr klientských informací žalované přiřadil znak 14 („klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti“).

7. Společnost [právnická osoba]., písemnou zprávou ze dne [datum] potvrdila, že bankovní účet č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] vede ve prospěch žalované. V předloženém výpisu z tohoto účtu je k datu [datum] zaznamenána příchozí platba od žalobkyně ve výši [částka], označená jako „VYPLATA PUJCKY“. Záznam o uskutečnění této platby předložila i žalobkyně, jako výpis z jejího bankovního účtu, kde je tato platba zaznamenána mezi platbami odchozími. O vyplacení částky [částka] si také žalobkyně nechala vystavit písemný doklad.

8. Text samotné Smlouvy č. [hodnota], datované k [datum] (podepsaný zástupcem žalobkyně a opatřený identifikačním kódem žalované), je rozdělen na sekci A) a B). V rámci sekce A) se žalobkyně zavázala vyplatit žalované částku [částka] a zajistit jí služby související s pojištěním způsobilosti splácet. Žalovaná se poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 64,59 % ročně a pojistné, zavázala splatit formou celkem [hodnota] měsíčních splátek po [částka], splatných vždy k 15. dni měsíce. V sekci B) pak byl (čl. 6.3) zakotven mechanismus zahrnující automatické zesplatnění nesplaceného plnění vč. úročení, jež by do data zesplatnění přirostlo, a to pro případ, kdyby se žalovaná s plněním kterékoli splátky či její části ocitla v prodlení po dobu alespoň 65 dnů. Takto zesplatnění plnění (tzv. nová jistina) se stávalo splatným k datu zesplatnění (čl. 6.4), s tím, že pro případ prodlení s plněním na tzv. novou jistinu byla žalobkyně oprávněna tuto částku úročit sazbou zákonného úroku z prodlení (čl. 6.4) a současně též nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky nové jistiny za každý den prodlení (čl. 6.5). Pro případ prodlení s plněním kterékoli splátky bylo v téže sekci ujednáno též oprávnění, umožňující žalobkyni nárokovat smluvní pokutu ve výši [částka] za prodlení s plněním na jednu každou splátku (čl. 6.1) a dále též oprávnění nárokovat náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením v délce alespoň 15 dnů, a to [částka] za jednu každou splátku (čl. 6.2). Základní parametry práv a povinností sjednaných shora, byly, ve formě tabulky, specifikovány též v dokumentu označeném jako „PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“, datovaném k [datum]. S ohledem na distanční formu akceptace Smlouvy č. [hodnota] žalobkyně a žalovaná sjednaly též „Dodatek č. [hodnota]“, který je koncipován jako žádost žalované o sjednání smlouvy distančním způsobem, za využití elektronických prostředků (čl. I.), s tím, že bude žalovaná, po zaslání SMS žalobkyni a uskutečnění iniciační platby, v procesu sjednávání identifikován elektronickým kódem, kterým je opatřen mj. i text „Dodatku“. Proces elektronického sjednávaní pak žalobkyně shrnula v dokumentu nazvaném „Podpis na pak byl opatřen též dokument označený jako „PROHLÁŠENÍ KLIENTA“, datovaný k [datum], jehož prostřednictvím žalovaná mj. potvrdila, že žalobkyni stran svých majetkových a osobních poměrů poskytla úplné a pravdivé informace. Totožnost žalované si žalobkyně, nad rámec zaslaného identifikačního kódu, ověřila z předložené fotokopie občanského průkazu.

9. Po podpisu textu Smlouvy č. [hodnota] žalobkyně vypracovala a žalované na předloženou dodejku (s převzetím ke dni [datum]), zaslala též dokument označený jako „OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU ke Smlouvě o úvěru č. [hodnota]“. Zde byly označeny položky zahrnující vymezení (i.) plnění určeného k čerpání ([částka]), (ii.) celkové částky určené ke splacení čerpaného plnění ([částka], bez pojistného), (iii.) doby trvání a jí korespondujícího počtu splátek (48 měsíců – 48 splátek), (iv.) výše jedné splátky a (vi.) úrokové sazby atd. [adresa] s textem uvedeného oznámení byl žalované zaslán též dokument označený jako „SPLÁTKOVÝ KALENDÁŘ“, kde byla uvedena data splatnosti jednotlivých splátek (měsíčně od [datum]) i způsob, jakým byly částky splátek rozvrženy k plnění na úhradu jistiny a úročení.

10. K pojištění způsobilosti splácet poskytnuté plnění se žalovaná zavázala na základě „PŘIHLÁŠKY DO POJIŠTĚNÍ“ ze dne [datum], opatřené taktéž již výše uváděným identifikačním kódem, nahrazujícím podpis. Pojistné bylo stanoveno měsíčně splatnou částkou [částka]. Existenci přihlášky k pojištění dále žalovaná, identifikovaná elektronickým kódem opakovaně uváděným, k témuž dni potvrdila též v dokumentu označeném jako „Příloha č. [hodnota] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru - Pojištění schopnosti splácet úvěr“. Parametry poskytovaných pojistných služeb a jim korespondujících povinností žalované byly formou tabulky specifikovány v dokumentu označeném jako „Informační dokument o pojistném produktu“.

11. V dokumentu, nazvaném „Karta klienta“, žalobkyně zaznamenala, že žalovaná splatila [částka]. K blíže neurčenému datu se však následně žalovaná, předloženým dopisem, na žalobkyni obrátila se žádostí o odklad 3 splátek, což odůvodnila skutečností, že ukončila pracovní poměr. Této žádosti žalobkyně přípisem z [datum] vyhověla a současně vystavila i soudu předložený, nový splátkový kalendář - „Upravený splátkový kalendář (po provedeném odkladu Splátek) ke Smlouvě č. [hodnota]“.

12. V souvislosti s vymáháním nesplacených splátek žalobkyně vypracovala dokumenty označené jako „VÝZVA K ZAPLACENÍ – UPOZORNĚNÍ NA MOŽNOST ZESPLATNĚNÍ CELÉHO ÚVĚRU“ (z [datum]) a „VÝZVA K ZAPLACENÍ - UPOZORNĚNÍ NA MOŽNOST ZESPLATNĚNÍ CELÉHO ÚVĚRU“ (z [datum]). V návaznosti na zesplatnění nesplaceného plnění žalobkyně k datu [datum] vypracovala dokument označený jako „OZNÁMENÍ“, v jeho rámci žalované sdělovala, že bylo dosud nesplacené plnění zesplatněno a toto je splatné ve lhůtě 10 dnů od data odeslání. Stran odeslání listin, označených v tomto odstavci, žalobkyně nepředložila ničeho.

13. Naposledy byla žalovaná k úhradě nárokovaného plnění vyzvána cestou dokumentu označeného jako „Předžalobní výzva“, datovaného k [datum], v jehož rámci žalobkyně žalované stanovila dodatečnou lhůtu k úhradě v trvání 15 dnů od data odeslání. Předmětná výzva byla, dle předloženého poštovního podacího archu, odeslána téhož dne.

14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

17. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

22. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

27. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou žalobkyně a žalovaná, jako závazek, distanční formou (tzv. na dálku) ujednaly prostřednictvím Smlouvy č. [hodnota], vč. jejího dodatku a přílohy. Co do obsahu sjednaných práv a povinností vzal soud za rozhodný především charakter sjednaného plnění – úročené peněžité částky, jejíž splatnost následovala až po datu podpisu Smlouvy č. [hodnota], a nebyla tudíž předpokladem perfekce jejím prostřednictvím sjednaného závazku. Jako doplněk takto sjednaných práv a povinností se nadto žalobkyně, ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z., žalované zavázala poskytovat též pojistné služby, a to pro případ, pokud by se žalovaná ocitla v situaci, kdy by nebyla schopna poskytnuté plnění splácet. S tím, že se žalovaná poskytnutou částku, navýšenou o smluvní úrok a pojistné, zavázala uhradit prostřednictvím sjednaných splátek. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud závazek založený Smlouvou č. [hodnota] a jejími dodatky i přílohami právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z., doplněný o pojištění, ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. Předmětný úvěr žalobkyně, jako certifikovaná poskytovatelka nebankovních půjček/úvěrů, sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. Žalovaná naopak předmětný úvěr sjednala mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s.ú.

32. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. [hodnota], ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

33. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě zakotvení povinnosti, spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele, je výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž povaha povinnosti, spočívající ve zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. A to ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne 5. 3. 2020), tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti též lze, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovanéhospotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

34. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji lze akceptovat.

35. V konkrétním případě pak žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované sice přezkoumávala, úroveň provedeného přezkumu však nebylo možné shledat za dostačující. V tomto směru lze sice kvitovat, že žalobkyně odpovídajícím způsobem přezkoumala jak povahu zaměstnání, tak i příjmy žalované, vč. jejich výše. S tím, že v tomto ohledu si od žalované vyžádala objektivní podklady, vč. potvrzení zaměstnavatele, a dokladů týkajících se vyplácených mezd. Na stranu druhou však soud nemohl pominout, že stran ověření výdajů vyšla žalobkyně, vyjma předloženého výpisu z bankovního účtu, toliko z výsledků provedených lustrací a ze sdělení, jež sama žalovaná uvedla pro účely vystavení „Hodnocení klienta“ (v rozporu se zásadami vymezenými např. v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). A to navzdory skutečnosti, že žalovaná touto cestou uvedla údaje nadmíru nevěrohodné, jež si, přinejmenším, zasloužily bližší ověření. Předně lze konstatovat, že žalovaná své „osobní“ výdaje v „Hodnocení klienta“ vymezila částkou [částka], odpovídající částce tzv. životního minima (t. č. právě [částka], ve smyslu § 1 t. č. účinného nařízení vlády č. 61/2020 Sb.), tedy zákonem předepsaného limitu, jenž má normativně, bez zohlednění potřeb konkrétního jedince, postačit k uhrazení těch alespoň nejzákladnějších potřeb. Přičemž si zajisté lze položit (byť toliko řečnickou) otázku, nakolik dospělá, manuálně pracující žena („operátorka ve výrobě“ - dělnice) dokáže z této v pravdě minimální částky vyžít. Tím spíše, pokud za podmínek projednávané věci byla výše uváděných výdajů žalované, i v souhrnu s uváděnými výdaji na bydlení ([částka] - tato částka nebyla ověřena nijak), dále zpochybněna též předloženým výpisem z bankovního účtu žalované, kde tato hospodařila bez jakýchkoli rezerv (se zůstatky v řádech stovek, resp. desítek korun), z čehož lze dovodit, že žalovaná žila „od výplaty k výplatě“ a v případě i krátkodobého výpadku příjmů nebyla schopna své standardní životní náklady, v kombinaci s předepsanými splátkami, pokrýt (tedy dlouhodobě splácet - viz podmínky vymezené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023). K tomu ostatně také došlo, neboť žalovaná, dle předloženého dopisu, ukončila zaměstnání, a poté, paradoxně i navzdory sjednanému pojištění, nebyla schopna dále splácet.

36. V návaznosti na hodnocení provedené v předchozím odstavci soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s.ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy č. [hodnota], vč. akcesoricky vzniknuvšího závazku z pojištění (jako závislé smlouvy nezpůsobilé samostatné existence, ve smyslu § 1727 o. z.), je proto na místě kvalifikovat jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., a to pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyžádání podkladů odpovídajícím způsobem mapujících majetkové poměry žalované. Závazek ze Smlouvy č. [hodnota], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované, se zohledněním již uskutečněných splátek, ve smyslu § 2993 o. z., proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky [částka] ([částka] - [částka]), odpovídající částce nesplacené jistiny. Lhůtu k plnění částky [částka] soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., ve výroku II. žalované stanovil ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že tato částka dokonce převyšuje částku posledního známého měsíčního příjmu žalované. Proto bylo na místě úhradu rozložit alespoň do 30 dnů, tedy cca do dvou výplatních období tak, aby žalovaná mohla splácet a zároveň disponovat alespoň základním příjmem pro své živobytí.

37. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, v rozporu s § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (kapitalizovaný i nekapitalizovaný), který proto soud, v rámci výroku III. tohoto rozsudku, zamítl.

38. Ve zbytku soud (se zohledněním zpětvzetí), výrokem III., konkrétně co do částky [částka], uplatněný nárok zamítl, neboť zde vymezené plnění (pojistné za jeden měsíc) bylo odvozena z právního poměru, který měl být založen Smlouvou č. [hodnota], resp. jejími dodatky a přílohami (stran akcesorického pojištění), jenž však, jak soud uvedl výše, jakožto absolutně právní jednání, od samého počátku nevyvolávalo zamýšlené právní účinky.

39. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému z účastníků. V této souvislosti vzal soud v úvahu, že vzhledem k poměru části nároku přiznané k úhradě a části nároku zamítnuté (vč. příslušenství i částek, v jejichž rozsahu vzala žalobkyně uplatněný nárok zpět a takto se, ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., vyhnula hrozícímu neúspěchu, jelikož i tato plnění byla odvozena z absolutně neplatného závazku), v řízení převažující měrou uspěla žalovaná. Tato však nárok na náhradu nákladů soudního řízení (ani nákladů paušálních) neuplatnila a nadto též soud vyhodnotil, že žalovaná sama nepředstavila ani základní obrysy jakékoli formy procesní obrany, v řízení zůstala pasivní a míra procesního úspěchu žalované tak byla v konkrétním případě dána toliko úředním postupem soudu.