10 C 249/2022-39

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 95 022 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 52 063 Kč, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci úrok z prodlení z částky 52 063 Kč ve výši 15% ročně za období od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 42 959 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že dne [datum] bylo u Obvodního soudu pro Prahu 4 zahájeno řízení pod sp. zn. [spisová značka] ve věci určení výchovy a výživy nezletilé dcery žalobce. Žalobce uvádí, že v rámci návrhu matky na určení výchovy a výživy k nezletilé nebyl navržen styk žalobce s nezletilou a žalobce byl proto nucen situaci řešit podáváním návrhů na vydání předběžného opatření. Žalobce namítá, že naříkané řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když k finálnímu rozhodnutí došlo až téměř po 4 letech. Žalobce namítá, že opatrovnická řízení by měla být skončena do šesti měsíců a že nepřiměřeně dlouhé řízení mělo pro něj zásadní význam, neboť ovlivnilo negativně jeho vztah s dcerou. Žalobce se domáhá odškodnění za nepřiměřenou délku naříkaného řízení v období od [datum] do pravomocného skončení od řízení dne [datum]. Konkrétně se žalobce domáhá úhrady částky 95 022 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum]. Žalovaná uvedla, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a že žalobce odškodnila částkou 52 063 Kč. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 15 000 Kč a tuto ponížila o 25 % z důvodu složitosti řízení, jak skutkové, tak procesní, a naopak tuto navýšila o 10 % pro zvýšený význam řízení pro žalobce.

3. Podáním ze dne [datum] žalobce vzal žalobu částečně, co do částky 52 063 Kč, zpět, neboť žalovaná po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku dne [datum] žalobci uhradila částku 52 063 Kč. Soud proto výrokem I. s odkazem na § 96 o. s. ř. řízení v této části částečně zastavil.

4. Ze shodných tvrzení stran soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne [datum].

5. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě soud zjistil, že žalobci byla [žalovanou] dne [datum] uhrazena částka 52 063 Kč.

6. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne [datum] podala matka [jméno] [příjmení] vůči otci [celé jméno žalobce] návrh na určení výchovy a výživy společné nezletilé dcery [jméno] [příjmení]. Tímto návrhem matka navrhovala svěřit dceru do výchovy a výživy matky a uložit otci povinnost hradit výživné ve výši 8 000 Kč. Návrh na zahájení řízení byl žalobci jakožto otci doručen [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud ustanovil nezletilé opatrovníka [jméno] [anonymizováno] [obec a číslo]. Dne [datum] podala matka návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhá svěření nezletilé do své výchovy a uložení povinnosti platit výživné. Usnesením ze dne [datum] soud nařídil předběžné opatření, kterým svěřil nezletilou do výchovy matky a uložil otci povinnost hradit výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně. [datum] přeposílá zástupce otce soudu návrh na úpravu poměru k nezletilé, který byl podán u Okresního soudu Praha-východ s tím, že toto má být považováno za jeho vyjádření ve věci samé. [datum] žádá Obvodní soud pro Prahu 4 zapůjčení spisu z Okresního soudu Praha-východ [datum] podává otec návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhá úpravy styku s nezletilou. Usnesením ze dne [datum] soud nařizuje předběžné opatření, kterým upravuje styk nezletilé s otcem. Matka podává proti tomuto rozhodnutí odvolání. [datum] zasílá [opatrovník] [anonymizováno] [obec a číslo] zprávu o šetření poměrů nezletilé. [datum] matka doplňuje listiny k podanému odvolání. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] Městský soud v Praze rozhoduje usnesením z [datum] tak, že mění rozhodnutí soudu prvé instance s tím, že jiným způsobem vymezuje rozsah styku otce s nezletilou. Soud nařizuje jednání na [datum] pokynem z [datum]. Otec se vyjadřuje [datum] k situaci po vydání předběžného opatření ohledně styku s dcerou. Jednání se koná [datum], jsou provedeny listinné důkazy, jednání je odročeno za účelem ustanovení znalce z oboru psychiatrie a psychologie dospělých a psychologie dítěte. Usnesením ze dne [datum] ukládá soud účastníkům řízení povinnost zaplatit zálohu na znalecký posudek. [datum] podává otec návrh na vydání předběžného opatření. Tento se týká oprávnění otce odcestovat s nezletilou do zahraničí na dovolenou na přelomu [období] [anonymizována dvě slova] [rok]. Usnesením ze dne [datum] soud nařizuje předběžné opatření, kterým upravuje styk otce s nezletilou v době letních prázdnin v roce [rok]. Dne [datum] otec žádá soud o ustanovení znalce. Usnesením ze dne [datum] je ustanoven znalec [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení]. Spis je znalcům zaslán [datum] [datum] podává otec návrh na vydání předběžného opatření, kterým navrhuje rozšíření dosavadního styku upraveného předchozím předběžným opatřením. Usnesením ze dne [datum] je návrh otce na rozšíření styku, který je obsahem návrhu na vydání předběžného opatření, zamítnut. [datum] informuje právní zástupce matky o mimosoudních jednáních otce a matky. Dne [datum] soud urguje zaslání vypracovaného znaleckého posudku. Znalecký posudek je dodán soudu [datum]. Soud nařizuje jednání na [datum]. Usnesením ze dne [datum] je rozhodnuto o znalečném. Otec se vyjadřuje ke znaleckému posudku [datum]. Matka žádá o odročení jednání ze zdravotních důvodů [datum]. Jednání je odročeno na [datum]. Následně žádá o odročení jednání právní zástupce matky z důvodu kolize, jednání je odročeno na [datum]. Dne [datum] podává otec další návrh na vydání předběžného opatření, kterým navrhuje novou úpravu styku s nezletilou. Usnesením ze dne [datum] soud nařizuje předběžné opatření, kterým nově upravuje styk otce s nezletilou. Matka proti tomuto podává odvolání [datum]. Soud vyzývá matku k odstranění vad odvolání [datum]. Matka doplňuje odvolání [datum]. Do spisu je poté založen znalecký posudek vypracovaný [datum] z podnětu matky. Věc je předložena s odvoláním proti vydanému předběžnému opatření odvolacímu soudu [datum] Městský soud v Praze rozhoduje usnesením z [datum] tak, že částečně novou úpravu styku mění a částečně potvrzuje. Původně nařízené jednání je pro konání odvolacího řízení odročeno na [datum] pokynem ze [datum]. Dne [datum] podává otec návrh na úpravu styku s nezletilou. Z nařízeného jednání [datum] se omlouvají znalci, soud toto odročuje na [datum]. Součástí návrhu otce na úpravu styku z [datum] je rovněž návrh na vydání předběžného opatření, kterým se nově upravuje styk otce s nezletilou a tento návrh soud usnesením z [datum] zamítá. Otec podává proti tomuto odvolání [datum]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] potvrzuje rozhodnutí soudu prvé instance. [Opatrovník] [anonymizováno] [obec a číslo] podává [datum] novou zprávu o šetření poměru nezletilé. Jednání se koná [datum], je slyšen znalec [jméno] [příjmení], dále je slyšena matka i otec, jednání je odročeno na [datum] za účelem výslechu nezletilé. Jednání se koná [datum], je slyšena nezletilá, jsou předneseny závěrečné návrhy a jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na [datum], tohoto dne je poté rozsudek vyhlášen. Písemné vyhotovení rozsudku z [datum] je založeno pod číslem listu [anonymizováno]. Výrokem I. byla nezletilá svěřena do střídavé výchovy obou rodičů. Výrokem II. a III. je upravena vyživovací povinnost rodičů, výroky IV. – VI. jsou výroky nákladové. Matka se odvolává dne [datum]. Otec se vyjadřuje k odvolání [datum] věc je předložena odvolacímu soudu [datum] Odvolací soud koná jednání [datum]. Další jednání odvolacího soudu je podle termínu znalkyně [příjmení] nařízeno na [datum], toto se koná. Další jednání odvolacího soudu se koná [datum] Lhůta k vypracování rozsudku odvolacího soudu je řádně prodloužena. Dne [datum] rozhoduje odvolací soud o znalečném. Rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum] je založen pod číslem listu [anonymizováno], na tomto je vyznačena doložka právní moci k [datum] Odvolací soud rozhodl tak, že změnil rozhodnutí soudu prvé instance tak, že svěřil nezletilou do výchovy matky a upravil styk otce s nezletilou v širším rozsahu. Nákladové výroky a výroky o výživném byly zrušeny a věc vrácena soudu prvé instance. Dne [datum] podává matka návrh na zahájení řízení o rozhodnutí o významné záležitosti týkající se nezletilé, konkrétně žádá o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Po rozhodnutí odvolacího soudu je jednání nařízeno na [datum] pokynem z [datum]. Jednání se koná [datum], je slyšena matka i otec, jsou čteny listinné důkazy a jednání je odročeno na [datum] za účelem provedení důkazů zprávou ministerstva práce a sociálních věcí. Otec se vyjadřuje [datum]. Matka se vyjadřuje [datum]. Jednání se koná [datum] a je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na [datum], přičemž tohoto dne je rozsudek skutečně vyhlášen. Rozsudek z [datum] je založen pod číslem listu [anonymizováno]. Tímto bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti otce v částce 6 000 Kč měsíčně a bylo rozhodnuto i o nedoplatku na výživném. Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Tímto rozsudkem soud rozhoduje o výživném v návaznosti na zrušující rozsudek Městského soudu v Praze z [datum] v části týkající se výživného, kdy odvolacím soudem bylo soudu prvé instance vytknuto, že zatížil své rozhodnutí o výživném nepřezkoumatelností v důsledku nedostatku jeho důvodů, neboť se nedostatečně vypořádal s majetkovými poměry zejména na straně otce. Soud prvé instance tak tedy provedl nové zkoumání ohledně majetkových poměrů rodičů a na základě tohoto vyhlásil rozsudek právě [datum]. Proti tomuto rozsudku se odvolává matka [datum]. K odvolání se vyjadřuje otec [datum]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] Odvolací soud nařizuje jednání na [datum], toto je však odročeno z důvodu nouzového stavu na [datum]. Toto jednání odvolacího soudu se koná, následně se poté koná jednání odvolacího soudu [datum] a na tomto je vyhlášeno usnesení po [číslo listu], kterým je rozsudek soudu prvé instance zrušen a věc je mu vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění uvádí, že soud prvé instance opět zatížil své rozhodnutí o výživném nepřezkoumatelností v důsledku nedostatku jeho důvodů. Toto se týká zejména otázky faktické péče obou rodičů v předmětném období a zajišťování potřeb nezletilé a rovněž detailnějšího hodnocení výdělkových a majetkových poměrů obou rodičů. Soud prvé instance zejména nehodnotil období předcházející roku [rok], což je pro rozhodnutí rovněž relevantní. Soud prvé instance tak znovu provede důkazy potřebné k zjištění otázek společného hospodaření, ukončení společné domácnosti a faktické realizace střídavé péče a s tím souvisejících majetkových a výdělkových poměrů a výdajových poměrů obou rodičů. Jednání je nařízeno soudem prvé instance na [datum] pokynem z [datum]. Zástupce matky žádá odročení tohoto jednání pro kolizi. Soud jednání odročuje na [datum]. Toto jednání je z důvodu na straně soudu zrušeno. Následně je nařízeno jednání na [datum]. V mezidobí [datum] soud rozhoduje o znalečném. Otec se vyjadřuje [datum]. Jednání se koná [datum], je slyšena matka i otec a jednání je odročeno na [datum] za účelem výslechu navržených svědků. Tyto svědky, jedná se celkem o 7 osob, soud předvolává na [datum] O odročení tohoto jednání žádá zástupce matky z důvodu nákazou Covid-19 a jednání je odročeno na [datum]. Toto jednání se již koná. Jsou slyšeni svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na [datum], tohoto dne je rozsudek vyhlášen. Písemné vyhotovení rozsudku ze [datum] je založeno pod číslem listu [anonymizováno]. Tímto je uložena povinnost otci platit měsíčně výživné v částce 6 000 Kč a je nově rozhodnuto o nedoplatku na výživném. Rovněž je rozhodnuto o nákladech řízení. Na rozsudku je doložka právní moci k [datum] ve spojení s rozhodnutím soudu odvolacího. Dne [datum] bere matka zpět návrh na zahájení řízení o rozhodnutí o významné záležitosti týkající se [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Usnesením z [datum] pak soud toto řízení zastavuje. Matka podává odvolání proti rozhodnutí ve věci výživného [datum], rovněž otec podává odvolání [datum]. Dne [datum] podává matka návrh na změnu rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilého s návrhem na vydání předběžného opatření. Soud nařizuje jednání na [datum]. Usnesením ze dne [datum] zamítá soud návrh na nařízení předběžného opatření podaný matkou [datum]. Rovněž otec podává odvolání proti rozsudku ve věci výživného [datum]. Matka podává odvolání proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření [datum]. Dne [datum] podává otec návrh na vydání předběžného opatření a návrh na svěření do péče ve vztahu k nezletilé. [datum] podává dále otec návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. Matka doplňuje své odvolání proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud zamítá návrh otce na nařízení předběžného opatření z [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud odstraňuje vady podaného odvolání otcem. Otec se vyjadřuje k návrhu matky [datum]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] s oběma odvoláními proti rozsudku ve věci výživného, jakož i s odvoláním matky proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Otec doplňuje své odvolání [datum]. Jednání odvolacího soudu se koná [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud zrušil usnesení soudu, kterým zamítl návrh matky na vydání předběžného opatření, a věc vrátil soudu prvé instance k dalšímu řízení. Matka poté doplňuje svůj návrh na vydání předběžného opatření [datum]. Ve věci samé, pokud jde o výživné, pak rozhoduje odvolací soud rozsudkem ze dne [datum]. Odvolací soud částečně odvolací řízení zastavil, částečně změnil rozsudek soudu prvé instance tak, že navýšil částku výživného na 8 000 Kč, respektive 9 000 Kč měsíčně. Rovněž změnil rozhodnutí soudu prvé instance, pokud jde o vyčíslení nedoplatku na výživném. Na tomto rozsudku je vyznačena doložka právní moci k [datum]. Spis je poté vrácen obvodnímu soudu, který pokračuje v řízení. Jelikož se však žalobce nedomáhá odškodnění za další dobu trvání tohoto řízení, pak soud další zjištění z naříkaného spisu po tomto datu již nečinil.

7. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

8. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Naříkané řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], kdy mu byl doručen návrh matky na úpravu výchovy a určení výživného k nezletilé z [datum], a trvalo do [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí odvolacího soudu ve věci výživného z [datum]. Naříkané řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci přesně dobu pěti let, což soud vyhodnotil jakožto dobu nepřiměřeně dlouhou.

14. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona.

15. K závěru o nepřiměřené délce řízení soud dospěl zejména vyhodnocením kritéria písmene d), tj. postupu soudu během řízení, konkrétně soudu prvé instance. Jakkoli úkony soudu prvé instance i soudu odvolacího byly činěny plynule a koncentrovaně a ve snaze dosáhnout rozhodnutí ve věci samé, pak soud dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu z důvodu, že jak rozhodnutí soudu prvé instance z [datum], tak z [datum] byly v části týkající se výživného určeného otci a nedoplatku na výživném zrušeny pro vady tohoto rozhodnutí, konkrétně spočívající v nepřezkoumatelnosti odůvodnění tohoto rozhodnutí. Toto se týkalo zejména zjištění majetkových a výdělkových poměrů každého z rodičů v době minulé, pro účely určení nedoplatku na výživném, a dále rovněž otázek týkajících se společné péče o nezletilou, hrazení výdajů na jejich potřeby a faktického výkonu péče. Jakkoliv nelze přesně vyčíslit, o kolik pro tato pochybení byla celková doba naříkaného řízení prodloužena, je nutno uzavřít, že pro tato pochybení došlo k prodloužení celkové doby naříkaného řízení a soud z tohoto důvodu shledal odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu, spočívající v nepřiměřené délce naříkaného řízení. Tento závěr nevyvrací ani vyhodnocení kritérií ostatních. Soud, jak uvedeno níže, dospěl k závěru, že řízení bylo nadstandardně složitým jak po stránce skutkové, tak po stránce procesní, nicméně nikoli natolik, aby toto již celkovou délku řízení odůvodňovalo jakožto přiměřenou. Kritérium právní složitosti a počtu soudních instancí se na celkové délce řízení nepromítly způsobem, který by rovněž délku odůvodňoval jakožto přiměřenou, a pokud jde o kritérium chování žalobce jakožto účastníka řízení, pak tento rovněž délku řízení svým chování nezapříčinil. Zbývající kritérium významu řízení naopak hovoří pro to, aby řízení bylo ukončeno v době kratší, než je doba pěti let, neboť, jak žalobce správně uváděl, jedná se o řízení opatrovnické, ve kterém má být snahou soudu rozhodnout v době co nejkratší.

16. Soud tak uzavírá, že odpovědnostní titul je dán.

17. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

18. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

19. Za posuzované řízení v délce trvání 5 let (a 0 měsíců) tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 60 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení (tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení). Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal. K těmto jednotlivým kritériím se soud podrobně vyjadřuje níže, a příp. pro tyto základní částku odškodnění modifikuje – soud nicméně nedospěl k závěru, že by se některé z těchto kritérií na celkové délce řízení podílelo natolik zásadní měrou (výjimečně), že by toto mělo být zohledněno ještě navíc (vedle modifikace) tím, že bude navýšena i samotná základní částka ročního odškodnění.

20. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011.

21. Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Nařízené řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění ponížil o 20 %. Skutková složitost předmětu řízení se podává zejména z toho, že soud se nezabýval pouze návrhem matky z [datum] na úpravu výchovy nezletilé a určení výživného, ale – ve stejné době - rovněž návrhem otce na úpravu styku, a dále rovněž návrhem matky na rozhodnutí o významné záležitosti týkající se psychologické léčby nezletilé. V řízení dále bylo podáno celkem 8 návrhů na vydání předběžného opatření, z toho 2 ze strany matky a 6 ze strany otce. Po skutkové stránce bylo řízení složité zejména tím, že soud musel detailně zjišťovat majetkové a výdělkové poměry obou rodičů, a to nejen aktuální, ale i historické, zejména předcházející roku 2016 tak, aby mohlo být rozhodnuto řádně i o otázce nedoplatku na výživném. Skutková složitost věci se projevila i tím, že ve věci byly vypracovány celkem 2 znalecké posudky, jeden z podnětu soudu, na tomto se dokonce podíleli 2 znalci, a jeden z podnětu matky. Soud dále snížil základní částku odškodnění o dalších 20 % pro nadstandardní procesní složitost věci. Procesní složitost věci se projevila právě tím, že soud ve věci musel řešit právě zmiňovaných 8 návrhů na vydání předběžných opatření, přičemž proti čtyřem z nich bylo podáno odvolání, a rovněž byla vedena tři odvolací řízení proti rozhodnutí ve věci samé – příprava spisu na odvolací řízení je rovněž procesní stránkou sporu. Dále soud rozhodoval o znalečném a opakovaně odročoval jednání zejména k žádosti i zástupce matky. Jednání bylo odročeno celkem 6×. Soud dále již nemodifikoval základní částku odškodnění pro právní složitost věci, neboť tato se na celkové délce řízení nepromítla. Soud rovněž nemodifikoval základní částku odškodnění pro počet soudních instancí. Ve věci samé sice rozhodoval 3× soud prvé instance a 3× soud odvolací, nicméně prvá dvě rozhodnutí soudu prvé instance byla zrušena pro nepřezkoumatelnost, tedy toto nelze přičítat k tíži žalobce dalším snížením základní částky odškodnění. Celkem 4× bylo ve věci rozhodováno soudem odvolacím i proti rozhodnutím o podaných návrzích na vydané předběžné opatření, nicméně tato odvolací řízení probíhala vždy rychle a plynule, věc byla předložena odvolacímu soudu v krátkých lhůtách a tento rozhodoval bezprostředně. Tedy ani tímto počtem soudních instancí nebyla celková délka řízení zatížena a soud proto základní částku pro počet soudních instancí nemodifikuje. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel ani negativně ani pozitivně, proto soud základní částku odškodnění pro toto kritérium nemodifikuje. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud pro toto kritérium dospěl k závěru o odpovědnostním titulu, konkrétně spočívajícím v tom, že soud prvé instance zatížil prvá dvě rozhodnutí ve věci samé z [datum] a [datum] vadou nepřezkoumatelnosti odůvodnění, a zdejší soud z tohoto důvodu shledal odpovědnostní titul. Tím jsou tato pochybení na straně soudu plně vyčerpána. Ve zbytku soud uzavírá, že jak řízení před soudem prvé instance, tak před soudem odvolacím probíhalo plynule, koncentrovaně a ve snaze dosáhnout rozhodnutí ve věci samé a nelze v úkonech soudu obou instancí shledat období ani dílčích průtahů. Soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dál nemodifikoval. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto zvýšený a z tohoto důvodu soud navýšil základní částku odškodnění o 10 %. Soud nepřistoupil k vyššímu navýšení základní částky odškodnění pro význam řízení z důvodu, že žalobce tento fakticky odvozuje od významu typového, který byl již tímto zvýšením zohledněn. Dále pak z důvodu, že žalobce odůvodňoval význam řízení tím, že nebylo rozhodnuto o otázce výchovy. Z průběhu naříkaného řízení se však podává, že žalobce se dozvěděl o naříkaném řízení dne [datum] a ve věci výchovy bylo fakticky pravomocně rozhodnuto dne [datum], když v části upravující výchovu nezletilé odvolací soud rozsudkem z [datum] změnil rozhodnutí soudu prvé instance z [datum] tak, že rozhodl o výlučné péči matky a rozšířeném styku otce s nezletilou. Tedy tvrzení žalobce, že až do konce roku [rok] nebylo rozhodnuto o otázce výchovy, bylo dokazováním vyvráceno. Soud proto k dalšímu navýšení základní částky pro význam řízení nepřistoupil.

22. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 30 % na výsledných 42 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 52 063 Kč, tedy částku vyšší, soud žalobu ve zbytku žalobního požadavku, co do částky 42 959 Kč, (95 022 – 52 063) zamítl.

23. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Soud proto přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení z částky, kterou žalovaná dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o.z. uznala tímto žalovaná i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky (žalovaná netvrdila v rámci svého vyjádření nic, co by toto vyvracelo). Žalobce žádá úroky ve výši zákonné a od data následujícího po prodlení (toto nastalo již [datum]).

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci plný nárok na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo sice částečně zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby žalobcem, učiněném však pro chování žalované (plnění po podání žaloby a po uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku); žaloba byla jinak podána důvodně, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014); což platí i pro situaci dobrovolného plnění žalované.

26. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; částečné zpětvzetí žaloby; soud nepřiznal odměnu za nevyžádané vyjádření ze dne [datum], soud žalobce vyzýval pouze ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, což není podání ve věci), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) 3x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH