10 C 250/2025 - 64

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k nemovité věci takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota] o výměře 31 m, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 65 m a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 8 m, které vznikly oddělením od stávajících pozemků parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jakož i rozdělením pozemku parc. č. [hodnota], všech zapsaných v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví číslo [hodnota], pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], a to na základě geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. [hodnota] o výměře 31 m, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 65 m a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 8 m, vzniklých oddělením od stávajících pozemků parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jakož i rozdělením stávajícího pozemku parc. č. [hodnota], všech zapsaných v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro [Anonymizováno][Anonymizováno]kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], a to na základě předloženého geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum]. S očíslováním nově vzniklých parcel vyslovil katastrální úřad souhlas dne [datum].

2. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem souboru nemovitostí na adrese [adresa], [adresa], které užívá společně se svojí rodinou. Žalovaní pak mají ve společném jmění manželů soubor nemovitostí na adrese [adresa], [adresa]. Žalobkyně nabyla nemovitosti do svého vlastnictví postupně tak, že je nejprve v roce 1993 na základě výsledku dědického řízení nabyla, a to včetně oplocení pozemků, do podílového spoluvlastnictví se svým bratrem [adresa], nar. [datum], přičemž každý z nich nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny. Bratrův spoluvlastnický podíl pak žalobkyně nabyla na základě darovací smlouvy uzavřené mezi nimi dne [datum]. Tím se žalobkyně stala výlučným vlastníkem nemovitostí, kterým je dodnes. V průběhu let nedošlo k žádným změnám, které by zahrnovaly posunutí oplocení pozemků. Žalobkyně je vždy užívala a dodnes užívá ve stejném rozsahu, jak je zdědila.

3. Dne [datum] byla hranice mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaných v terénu přeměřena [tituly před jménem] [jméno FO]. Výsledky tohoto zaměření byly později vyznačeny v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum]. Tímto přeměřením bylo zjištěno, že se průběh hranic pozemků v terénu liší od stavu zapsaného v katastru nemovitostí. Ve skutečnosti jsou totiž žalobkyní po celá léta drženy a užívány i části pozemků parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které jsou podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí evidovány na žalované jako vlastníky. Podle názoru žalobkyně však v průběhu času došlo k mimořádnému vydržení těchto částí pozemků žalovaných. Žalobkyně má za to, že v době chopení se držby svých nemovitostí neměla nepoctivý úmysl, když je děděním v roce 1993 nabyla, co do jejich vymezení oplocením, ve stejném rozsahu, resp. podobě, v jaké se nacházejí dnes, a od té doby nemovitosti bez přerušení drží a užívá již více než 30 let. Naopak žalovaní části pozemků, dodnes připlocené k pozemkům žalobkyně, nikdy neužívali. V důsledku toho tak dle názoru žalobkyně došlo nejpozději v roce 2019 (k [datum]) k vydržení částí uvedených pozemků žalovaných, a to podle § 1095 ve spojení s § 3066 občanského zákoníku. Žalobkyně se dle svých slov nejprve pokusila o vyřešení sporné záležitosti smírnou cestou, žalovaní ovšem smírné řešení odmítají.

4. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznali. Učinili nespornými skutečnosti tvrzené v žalobě týkající se nabytí a užívání nemovitostí ze strany žalobkyně, jakož i její vlastnictví a umístění oplocení. Žalovaní mají za to, že k mimořádnému vydržení částí jejich pozemků za stávajícím oplocením žalobkyní, jak je tvrzeno v žalobě, nedošlo. Žalovaní pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] nabyli kupní smlouvou s právními účinky vkladu ke dni [datum] a pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] pak nabyli kupní smlouvou s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Prakticky od počátku, kdy žalovaní tyto pozemky získali do svého vlastnictví a začali je užívat, seznali během neformálních sousedských rozhovorů vědomost žalobkyně a jejího manžela, že se za uvedeným oplocením nacházejí části jejich pozemků, ohledně nichž se nyní určení vlastnictví žalobkyně domáhá podanou žalobou. Tato skutečnost ostatně musela být žalobkyni také sdělena katastrálním úřadem během tzv. digitalizace, která proběhla nejpozději v roce 2014. Předchozí vědomí žalobkyně o ní nakonec potvrzují i důvody provedení geodetického zaměření hranic pozemků, o nichž se žalobkyně v žalobě nezmiňuje. Nikdo z účastníků nikdy neprojevil žádnou vůli stav, kdy žalobkyně užívala připlocené části pozemků žalovaných, jakkoli řešit či měnit, například platbou nájemného, posunutím oplocení nebo koupí zaplocených částí pozemků žalobkyní od žalovaných. Žalovaní části svých pozemků za plotem žalobkyně z důvodu jejich nepřístupnosti ke své újmě neužívali, ačkoli pravidelně platili daň z nemovitostí za všechny své pozemky ve výměře podle údajů katastru nemovitostí. Tento nesouladný stav byl účastníky celou dobu pokojně mlčky tolerován až do okamžiku doručení předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], respektive ústního upozornění žalobkyně, které této výzvě bezprostředně předcházelo. Že úmysl žalobkyně držet připlocené části pozemků žalovaných nebyl poctivý, je podle žalovaných právě ve vztahu k podané žalobě spojeno se zmíněným dlouhodobým dosavadním pokojným stavem vzájemně tolerované a k újmě žalovaných působící, nijak nekompenzované nemožnosti užívání pozemků v plném rozsahu jejich výměry, jehož trváním před předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně hodlala dosáhnout splnění podmínek pro vznik mimořádného vydržení částí pozemků žalovaných. Žalobkyně nejpozději v roce 2005, případně v roce 2014 věděla, že užívá části pozemků žalovaných za stávajícím oplocením, a proto nemohla uplynout doba podle § 3066 občanského zákoníku. Držba těchto částí pozemků žalovaných nebyla ze strany žalobkyně poctivá, neboť žalobkyně se na podkladě trvajícího poklidného stavu faktického užívání částí pozemků žalovaných, k nimž naopak žalovaní neměli žádný přístup, připravovala uplatnit proti žalovaným argument mimořádného vydržení jakožto právní důvod nabytí vlastnického práva k nim. Ze všech těchto důvodů žalovaní navrhli, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím poznatkům o skutkovém stavu.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec [adresa], katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitých věcí uvedených na tomto listu vlastnictví. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec [adresa], katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaní mají ve společném jmění nemovité věci uvedené na tomto listu vlastnictví, mimo jiné i pozemky parc. č. st. 27/2, parc. č. 29/1 a parc. č. [hodnota].

7. Z usnesení zdejšího soudu sp. zn. D [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po [adresa], nar. [datum], zemř. [datum], na jejímž základě žalobkyně nabyla nemovitosti dnes vedené na shora zmíněném listu vlastnictví č. [hodnota], a to včetně oplocení, do podílového spoluvlastnictví spolu se svým bratrem [adresa], nar. [datum], přičemž každý z nich nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny. Z darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a jejím výše jmenovaným bratrem vzal soud za prokázané, že na jejím základě žalobkyně nabyla do svého vlastnictví bratrův spoluvlastnický podíl na týchž nemovitostech, tedy stala se jejich výlučnou vlastnicí.

8. Z obsahu geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo zjištěno, že jej vypracoval autorizovaný zeměměřický inženýr [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum]. Jsou v něm zakresleny nově vytvořené pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ohledně nichž se žalobkyně domáhá určení vlastnického práva a které vznikají oddělením od stávajících, v katastru nemovitostí zanesených pozemků žalovaných parc. č. st. [Anonymizováno]/2[Anonymizováno]a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jakož i pozemku žalovaných parc. č. [hodnota], zapsaných v katastru nemovitostí na výše uvedeném listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa].

9. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi prodávajícím [jméno FO], nar. [datum], a žalovanými vzal soud za prokázané, že na jejím základě žalovaní nabyli do svého společného jmění pozemky dnes označené parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obci [adresa]. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi prodávajícím [jméno FO], nar. [datum], a žalovanými soud zjistil, že na jejím základě žalovaní nabyli do svého společného jmění pozemek dnes označený parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obci [adresa].

10. Z listiny nadepsané „Souhlasné prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemků“ soud zjistil, že jde o návrh předložený žalobkyní, na jehož základě by mělo dojít k prohlášení ohledně průběhu hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalovaných, žalobkyně i městyse [adresa] s tím. Listina je datována dnem [datum], ale není podepsána. Přiložen je výkres zachycující průběh hranice dotčených pozemků, které se souhlasné prohlášení týká.

11. Z fotografií na č. l. 7 až 10 soudního spisu bylo zjištěno, že zachycují stav a průběh oplocení mezi funkčním celkem nemovitostí žalobkyně a funkčním celkem nemovitostí žalovaných v k. ú. [adresa], obci [adresa], v letech 2001 a 2002. Jelikož otázky umístění i vlastnictví tohoto oplocení byly mezi stranami nesporné, soud z dané fotodokumentace neučinil žádné další poznatky.

12. Z dopisů ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že se jimi žalobkyně obrací v právním zastoupení na žalované s výzvou, aby žalovaní ještě jednou zvážili podepsání souhlasného prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemků, s tím, že nedojde-li k tomu ve lhůtě 14 dnů od doručení této výzvy, obrátí se žalobkyně na soud s žalobu na určení vlastnictví dotčených částí pozemků. Součástí dopisů je skutková geneze případu i jeho právní hodnocení. Z připojených dodejek se podává, že výzva byla doručována oběma žalovaným poštou s datem podání [datum] a ve vztahu k žalovanému i prostřednictvím datové schránky, přičemž k doručení datové zprávy došlo dne [datum].

13. Z obsahu žalovanými předložené emailové komunikace mezi právními zástupci stran bylo zjištěno, že si účastníci vyměňují svá stanoviska ohledně problematiky, která tvoří předmět tohoto řízení. Žalovaní zde deklarují, že nemají zájem vstoupit do soudního sporu s žalobkyní, navrhují korekci průběhu společné hranice tak, aby měli možnost lepšího přístupu (průjezdu) ke svým nemovitostem. Na tento návrh reaguje žalobkyně tak, že to není z technických důvodů přijatelné, neboť by tím došlo k podstatnému zúžení dosavadní příjezdové uličky, která je potřebná pro manipulaci s většími vozidly za účelem provádění oprav a údržby domu a pozemků žalobkyně, včetně složení pevných paliv. Přiloženy jsou rovněž fotografie zachycující pohled na nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a žalovaných a zmíněnou uličku, jakož i snímek ortofotomapy, na němž je znázorněna šířka dotčené uličky.

14. Soud neprovedl důkaz výslechy žalovaných ani svědeckou výpovědí manžela žalobkyně, a to z důvodu, že případné prokázání vědomosti žalobkyně, počínaje od roku 2005, o tom, že není vlastníkem té části pozemků vlastnicky evidovaných v katastru nemovitostí na žalované, které jsou nyní připloceny k nemovitostem žalobkyně, není rozhodné pro posouzení otázky mimořádného vydržení (k tomu viz dále).

15. Soud zvážil argumentaci účastníků a výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Podle § 1091 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z. platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím 5 let ode dne nabytí účinnosti (nového) občanského zákoníku, jde-li o věc nemovitou.

17. Nejvyšší soud se k institutu mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. již vyjádřil v celé řadě svých rozhodnutí, v nichž zaujal následující stěžejní právní závěry, v nichž se podrobněji vyslovil mimo jiné k podstatě a podmínkám pro mimořádné vydržení. V rozsudku sp. zn. [Anonymizováno] Cdo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] (uveřejněném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) Nejvyšší soud vyložil, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před [datum]) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele ovšem tíží toho, kdo vydržení popírá. Na tato východiska Nejvyšší soud navázal kupř. v usnesení sp. zn. [Anonymizováno] Cdo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], když uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale mnohem benevolentněji posuzovaná „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Jde o „jinou, novou míru kvality přesvědčení držitele, odlišnou od poctivé i nepoctivé držby“. V pozdějších rozhodnutích se pak Nejvyšší soud zabýval otázkou, ke kterému okamžiku se posuzuje držba „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ pro mimořádné vydržení. Konkrétně v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 ze dne [datum] uvedl, že zákon v ustanovení § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v ustanovení § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí, totiž že „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu.“ Nejvyšší soud tak uzavřel, že podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. K tomu Nejvyšší soud doplnil, že pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva, nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží. Teprve v takovém případě se považuje držitel za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu. Musí se ale navíc vždy jednat o žalobu podanou osobou odlišnou od držitele, která jeho držbu nebo její poctivost sporuje, poněvadž účelem analogické aplikace ustanovení § 995 o. z. je chránit vlastníka, a nikoliv postihovat držitele za uplatňování jeho práv (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [Anonymizováno] Cdo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum]).

18. K právě vyložené judikatuře Nejvyššího soudu se sluší podotknout, že Ústavní soud již měl možnost posoudit její ústavní konformitu, přičemž ve svých rozhodnutích setrvává na závěru, že nejde o protiústavní výklad zákona, resp. že právní názor Nejvyššího soudu optikou ústavního pořádku bez pochyb obstojí (srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 94/25, IV. ÚS 812/24, III. ÚS 476/24, II. ÚS 3019/23 či sp. zn. II. ÚS 2116/23). Zde je ještě vhodné také poznamenat, že ani použití institutu mimořádného vydržení v intencích § 3066 o. z. (tj. započtení vydržecí doby držitele či jeho právního předchůdce přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku) nevyvolává neústavní retroaktivní účinky, neboť „[b]yť předmětné přechodné ustanovení představuje určité beneficium pro vydržitele, nelze pominout, že pro účely zajištění ochrany dosavadních vlastníků stejné ustanovení obsahovalo ochrannou lhůtu pěti let, na základě které mimořádné vydržení nemovité věci mohlo dovršit nejdříve [datum] (i když dvacetiletá vydržecí doba uplynula dříve)“ (bod 24 usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3202/24 ze dne [datum]).

19. Z nesporných tvrzení účastníků, zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení na pozadí výše připomenuté judikatury Nejvyššího soudu je zřejmé, že v souzeném případě došlo k mimořádnému vydržení žalobkyní částí pozemků žalovaných. Mezi účastníky byly učiněny nespornými skutečnosti tvrzené v žalobě týkající se nabytí a užívání nemovitostí ze strany žalobkyně, jakož i její vlastnictví a umístění oplocení. Potud soud tato shodná tvrzení účastníků vzal za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. Uvedené znamená, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na opakovaně zmíněném listu vlastnictví č. [hodnota] již v roce 1993, kdy je zdědila a chopila se jejich držby spolu se svým bratrem, což ostatně také vyplynulo z provedeného dokazování (rozhodnutím dědického soudu). Optikou výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu bylo na žalovaných, kteří sporovali splnění podmínek mimořádného vydržení, aby prokázali nepoctivý úmysl žalobkyně v té době, tj. v roce 1993, kdy se žalobkyně držby částí pozemků, dnes vlastnicky evidovaných na žalované, chopila. Za tím účelem byli žalovaní soudem poučení podle § 118a o. s. ř., avšak tomuto poučení nebyli schopni dostát, když dle svých slov nemohou navrhnout, resp. nemají k dispozici žádný důkaz, který by na nepoctivost žalobkyně v roce 1993 ukazoval. Žalovaní tedy ohledně nepoctivého úmyslu žalobkyně v době chopení se držby neunesli důkazní břemeno, které je tížilo.

20. Na tomto místě je třeba doplnit, že nepoctivý úmysl žalobkyně v době chopení se držby předmětných částí pozemků v roce 1993 sám nevyplynul z provedených důkazů. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 ze dne [datum] ohledně nepoctivého úmyslu, který je překážkou pro mimořádné vydržení, uvedl, že lze přihlédnout i k judikatuře Nejvyššího soudu k § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ovšem s tím, že jde-li o mimořádné vydržení, je třeba držbu posuzovat benevolentněji, nestačí tedy nedbalost držitele (zde žalobkyně) při uchopení držby. Přiměřeně se tak uplatní i právní závěry dobové judikatury (rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1594/2004 ze dne [datum] či rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 496/2004 ze dne [datum]). Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu. V souzené věci je nepochybné, že žalovaná se chopila (v intencích oplocení) připlocených částí v té době cizích pozemků v rozsahu výrazně menším než 50 % výměry pozemku nabytého děděním (769 m2 – a to ještě bez zohlednění výměry stavební parcely, jejíž nezastavěná část tehdy tvořila s tímto pozemkem jeden funkční celek v podobě zahrady), nelze proto usuzovat na nikoliv poctivý úmysl žalobkyně jako nabyvatele. Krom toho, z usnesení zdejšího soudu sp. zn. D 58/92 ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se chopila souboru nemovitostí včetně oplocení, které je v rozhodnutí soudu výslovně zmíněno. Ve spojení s poznatkem, že oplocení zůstalo neměnné po značně dlouhou dobu, prakticky od nepaměti, každopádně přesahující dobu, po kterou pozemky žalobkyně užívá, tedy že je užívá tak, jak je zdědila podle soudního rozhodnutí, se jedná o „okolnosti výrazně svědčící v [její] prospěch (např. sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena)“ (viz cit. judikát NS 22 Cdo 2307/2022; srov. také bod 11 usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1079/25 ze dne [datum], v němž se krom oplocení také zmiňuje například dlouhá nečinnost souseda). Všechny tyto poznatky naopak ve svém důsledku vypovídají o tom, že žalobkyně se v roce 1993 chopila držby připlocených částí v té době cizích pozemků v nikoli nepoctivém úmyslu.

21. Obrana žalovaných spočívající na argumentaci vědomostí žalobkyně a jejího manžela, že se za oplocením nacházejí části pozemků žalovaných, kterou musela žalobkyně nabýt na základě sdělení katastrálního úřadu během tzv. digitalizace, která proběhla nejpozději v roce 2014, není s ohledem na výše nastíněná judikaturní východiska přiléhavá. Tato obrana povědomím žalobkyně (ovšem v řádné desetileté vydržecí době, ne až v roce 2014) by měla své místo pouze u vydržení řádného (s ohledem na požadavek jiné kvality držby), kdežto u vydržení mimořádného vychází zákon z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění svého práva proti držiteli, takže se kvalita držby zkoumá pouze v době, kdy se jí držitel chopil, a nikoli později. To, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem (subjektem drženého práva) je, nemá samo o sobě za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Jinak řečeno, v poměrech posuzovaného případu to znamená, že zjištění případné vědomosti žalobkyně, ať už v roce 2005 nebo 2014, není pro splnění podmínek mimořádného vydržení určující. Jediným způsobem, jak by žalovaní byli mohli mimořádnému vydržení částí jejich pozemků žalobkyní zabránit, by bývalo bylo včasné podání žaloby napadající držbu žalobkyně nebo její poctivost, tedy buď žaloby na ochranu vlastnického práva podle § 1040 an. o. z., popřípadě žaloby na určení jejich práva, event. určení, že žalobkyni držené právo nenáleží. K tomu ovšem nedošlo, jak je ostatně dobře patrné z vyjádření žalovaných, kteří v tomto ohledu prohlásili, že nikdo z účastníků nikdy neprojevil žádnou vůli stav, kdy žalobkyně užívala připlocené části pozemků žalovaných, jakkoli řešit či měnit a tento nesouladný stav byl účastníky celou dobu pokojně mlčky tolerován až do okamžiku doručení předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], respektive ústního upozornění žalobkyně, které této výzvě bezprostředně předcházelo. Zde soudu nezbývá než konstatovat, že v duchu zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým) bylo na žalovaných, aby byli předešli mimořádnému vydržení částí jejich pozemků žalobkyní, resp. aby situaci kolem oplocení zavčas byli řešili, a to i soudní cestou. Nestalo-li se tak, nastoupily účinky mimořádného vydržení konzervující účastníky zachovalý stav.

22. Ve světle řečeného tudíž soud uzavřel, že žalobkyně ke dni [datum] (s ohledem na přechodné ustanovení § 3066 o. z.) vydržela části pozemků žalovaných, jak jsou zachyceny ve výrokové části tohoto rozhodnutí, pročež žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků označených na základě předloženého geometrického plánu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

23. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaní jsou tedy povinni nahradit žalobkyni její účelně vynaložené soudní výlohy v plném rozsahu.

24. Náklady řízení právně zastoupené žalobkyně podle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši [částka] sestávající z 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, podání samotné žaloby a účast na jednání) při sazbě mimosmluvní odměny [částka] za 1 úkon právní služby dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 4 režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši [částka]. Dále pak náklady žalobkyně tvoří cestovní výdaje advokáta vynaložené v souvislosti s cestou z místa svého sídla ([adresa]) k soudnímu jednání konanému dne [datum] v budově Okresního soudu v Klatovech a zpět. Právní zástupce žalobkyně k cestě použil osobní motorové vozidlo, jehož charakteristiky se podávají z doložené kopie osvědčení o registraci vozidla. Při délce trasy 80 km (tam i zpět), kombinované spotřebě vozidla 7,6 l na 100 km, ceně pohonných hmot ve výši [částka] za 1 litr motorové nafty a sazbě základní náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši [částka] za 1 km jízdy [§ 157 odst. 4, § 158 odst. 3 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb.] dosahují cestovní výdaje celkové výše [částka]. Advokátovi dále přísluší náhrada za čas strávený cestou ze svého sídla do sídla Okresního soudu v Klatovech a zpět v rozsahu 4 půlhodin ve výši [částka] podle § 14 advokátního tarifu (tj. [částka] za jednu půlhodinu, byť i započatou). Konečně žalobkyni náleží i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % z odměny advokáta za zastupování, přiznané náhrady hotových výdajů, cestovních výdajů i náhrady za promeškaný čas v celkové výši [částka] (s přihlédnutím k zákonnému zaokrouhlení daně na celé koruny nahoru dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Celkem tedy náklady řízení žalobkyně dosahují částky [částka].

25. Při úvaze o lhůtě ke splnění uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.