10 C 253/2020-105

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] o 28 985 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci 17.391 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaní zaplatili žalobci společně a nerozdílně 11.594 Kč, se zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.669,14 Kč k rukám zástupce žalobce, a to od 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 6. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovaným uloženo zaplatit mu společně a nerozdílně částku ve výši 28 985 Kč z titulu náhrady škody. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 19. 10. 2018 v 8:50 hodin na adrese [adresa], ve směru chůze k ulici [ulice], přecházel se svým psem – [anonymizována tři slova] přes přechod pro chodce vedoucí přes vjezd do podzemních garáží objektu [anonymizována dvě slova]. V tutéž dobu odbočilo z ulice [ulice] ve směru jízdy do ulice [ulice], konkrétně do těchto podzemních garáží osobní vozidlo tovární značky Volkswagen, typ [anonymizováno], [registrační značka], které srazilo jeho psa. Psovi bylo způsobeno krvácivé poranění – fraktura končetiny, které si vyžádalo [anonymizováno] a opakované ambulantní ošetření. Žalobce jakožto jeho vlastník vynaložil na léčbu žalovanou částku. V době nehody byl vlastníkem a provozovatelem vozidla žalovaný 1) a řidičem byla žalovaná 2). Celá událost byla řešena v rámci přestupkového řízení vedeného [stát. instituce] pod [číslo jednací], kde byl v rámci rozhodnutí ze dne 12. 3. 2019 ve spojení s rozhodnutím Ministerstva dopravy, odboru agend řidičů, [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2019 řešen přestupek žalobce, spočívající v tom, že jako vlastník psa nezabránil jeho pobíhání na pozemní komunikaci. Žalobce byl shledán vinným z porušení § 60 odst. 11 zák. č. 361/2000 Sb., zák. o pozemních komunikacích, byť žalobce argumentoval tím, že pes je vycvičený a poslouchá na povel. V rámci rozhodnutí ministerstva bylo však konstatováno i to, že řidička při odbočování nepřizpůsobila rychlost jízdy daným okolnostem, a to zejména stojícímu kontejneru, přes který řidička dle svých vlastních slov neviděla a ani nedala znamení o změně směru jízdy, přičemž nedbala zvýšené opatrnosti. Žalobce má proto za to, že nepochybně došlo ke vzniku škodné události – vyvolané provozem dopravního prostředku, vzniku škody – ošetření psa a že tyto skutečnosti jsou v příčinné souvislosti. Žalovaná 2) zapříčinila celou situaci, když nepřizpůsobila rychlost a způsob řízení vozidla. Žalobce vyzval k náhradě škody dne 25. 10. 2019 žalovanou 1) a dne 8. 1. 2020 žalovanou 2). Žalovaní však škodu do dnešního dne neuhradili.

2. Žalovaný 1) navrhl žalobu zamítnout, neboť se domnívá, že není pasivně legitimován. Žalovaný 1) je toliko vlastníkem vozidla, nikoliv však jeho provozovatelem, přičemž tato skutečnost je uvedena i v registru vozidel. Žalovaný 1) s vozidlem nenakládá, neužívá jej a nemá jej ve své dispozici, je toliko leasingovým pronajímatelem. Pojistnou smlouvu k pojištění vozidla uzavřel žalovaný 1), žalované 2) to pouze oznámil. Žalovaná 2) je oprávněna k běžné údržbě vozidla, větší změny na vozidle provádět nesmí a v případě závady či havárie může nechat vozidlo opravit pouze v servisu, který určí žalovaný 1). Jelikož tedy není provozovatelem, nemůže ani odpovídat za škodu vzniklou provozem daného vozidla. Nad to žalovaný 1) uvedl, že za nehodu dle něj zodpovídá žalobce, který jí způsobil svým aktivním a protiprávním jednáním, a to zejména tím, že nechal psa volně pobíhat. Žalovaná 2) nemohla předvídat výskyt psa v prostoru vjezdu do garáží ani mu nijak zabránit, neboť výhled byl blokován kontejnerem. I ve správním řízení nebyla žalovaná 2) sankcionována pro porušení dopravních předpisů, ale toliko za to, že opustila místa nehody, aniž by sdělila své údaje. Žalovaný 1) proto odkázal i na judikovaný princip omezené důvěry v dopravě.

3. Žalovaná 2) nárok žalobce neuznala a poukázala na skutečnost, že sám žalobce nehodu zavinil, když nechal svého psa volně pobíhat po pozemní komunikaci, za což byl i shledán vinným v rámci zmíněného přestupkového řízení. Žalobce dle žalované 2) porušil hned několik povinností, a to včetně té prevenční. Pokud zároveň žalobce tvrdí, že pes je vycvičený, měl ho při zvuku automobilu nebo při jeho spatření přivolat k sobě. Za viníka nehody nelze tedy považovat výhradně žalovanou 2). K okolnostem jízdy žalovaná 2) uvedla, že jela téměř krokem, resp. rychlostí přiměřenou legitimnímu očekávání, v rámci kterého nemohla předpokládat, že v prostoru garáží bude volně pobíhající pes. Závěrem žalovaná 2) rozporovala výši vynaložených nákladů, jakož i neprokázání, že tyto výdaje byly skutečně vynaloženy na předmětného psa, když na fakturách chybí označení psa např. povinným čipem.

4. K námitkám žalované 2) žalobce uvedl, že nemohl psa včas přivolat, kdy žalovaná nedala světelný signál ke změně směru jízdy a on tak nemohl předvídat, kam vozidlo bude směřovat. Co se týče prokázání skutečnosti, že náklady vznikly skutečně v souvislosti s nehodou a na daném psovi, sdělil žalobce, že zde existuje přímá časová souvislost s prvním ošetřením, které proběhlo v den nehody a dále je na fakturách uveden ošetřený pes jako„ [anonymizována dvě slova] [příjmení]“, což je pes žalobce. Do 31. 12. 2019 neplatila povinnost identifikovat psa čipem, a proto tento údaj chybí na fakturách. Žalobce nicméně požádal veterinární kliniku o opravu stávajících faktur tak, aby z nich bylo patrné, že ošetření byla provedena pro psa s čipem [číslo] což je číslo čipu psa žalobce, který mu byl implantován již 22. 1. 2009, neboť žalobce s ním jezdil do zahraničí. Dále žalobce poukázal na to, že příjezdová cesta ke garážím křižuje pěší a cyklistickou zónu, což je zřejmé i z místního dopravního značení a v tomto úseku je tak nejvyšší povolená rychlost 20 km/h a řidič vozidla je povinen dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům, kteří mohou užívat pozemní komunikaci v celé její šíři. Kdyby žalovaná 2) jela pomaleji, musela by psa vidět.

5. Žalovaná 2) uvedla, že o obytnou ani pěší zónu se nejedná, a proto nebyla rychlost omezena na 20 km/h. Žalovaná 2) měla v době nehody obuv s plochou podrážkou.

6. V řízení byl zjištěn následující skutkový stav. Předmětem podnikání žalovaného 1) je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Do ledna 2019 to bylo i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (výpis z OR). Žalovaný 1) uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] dne 14. 12. 2017 smlouvu o nájmu věci movité [číslo] na základě které byl společnosti jakožto nájemci předán předmět leasingu – vozidlo Volkswagen [anonymizováno]. Ve smlouvě bylo rovněž ujednáno havarijní pojištění a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u pojišťovny [právnická osoba] Co se týče pojištění je v čl. 5 odst. 1 uvedeno, že pojistnou smlouvu k pojištění dle zák. č. 168/1999 Sb. uzavírá s pojistitelem pronajímatel, tedy v tomto případě žalovaný 1). V čl. 3 [číslo] Všeobecných smluvních podmínek„ full – service leasingu all – inklusive“, které byly nedílnou součástí smlouvy, je uvedeno, že nájemce je oprávněn umožnit užívání předmětu leasingu svému zaměstnanci. Dle čl. 3 [číslo] pronajímateli zůstává velký technický průkaz od vozidla a dle čl. 3 [číslo] uděluje rovněž předchozí písemný souhlas se změnou předmětu leasingu. (smlouva o nájmu movité věci včetně všeobecných smluvních podmínek). Žalobce je vlastníkem psa, narozeného [datum], rasy [anonymizována tři slova] – [anonymizováno] z chovné stanice„ [anonymizována dvě slova]“ (kupní smlouva na štěně, stvrzenka).

7. Dne 19. 10. 2018 v 8:50 hodin došlo na místní komunikaci v ulici [ulice] na [obec a číslo] ve směru k ulici [ulice] k dopravní nehodě, při níž vozidlo Volkswagen [anonymizováno], [registrační značka], řízené žalovanou 2) přejelo nohu psovi žalobce. Žalobce po nehodě odhadl škodu na částku ve výši 25 000 Kč. Pes se pohyboval volně, bez vodítka, ve vzdálenosti asi 2-3 metry od žalobce, když se střetl s vozidlem, které odbočovalo do podzemních garáží, přičemž svou pravou přední částí zachytilo psa a táhlo jej až k závoře u vjezdu do garáží. Zastavením došlo k odmrštění psa na zeď garáží a způsobení krvácivého zranění. Po střetu žalovaná 2) z místa nehody odjela tak, že vjela do prostoru podzemních garáží. Dle policie byl v době nehody povrch komunikace suchý a viditelnost byla dobrá. Pachatel přestupku nebyl policií určen (potvrzení o účasti na dopravní nehodě vydané Policií ČR dne 21. 10. 2018 včetně protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 21. 10. 2018). Žalovaná 2) nahlásila škodu žalovanému 1) dne 2. 1. 2020 v rámci online hlášení pojistné události [číslo] (email ze dne 2. 1. 2020).

8. Z videozáznamu o celkové délce necelých 30 minut, který zabírá vjezd do podzemních garáží, bylo zjištěno, že u zatáčky ve směru k vjezdu se nachází velkoobjemový kontejner modré barvy. Na záběru je vidět několik automobilů, které buď pokračují ve směru jízdy rovně anebo zabočují do prostoru podzemních garáží, přičemž o této skutečnosti dávají světelný signál směru jízdy. V 5. minutě záznamu je vidět, jak se v prostoru vjezdu do garáží pohybuje žena s dětským kočárkem a dalším dítětem, které přecházejí v prostoru, kde bude později sražen pes. V 7. minutě záznamu vbíhá do obrazu pes, hnědé barvy, za kterým jde s odstupem muž – žalobce. Pes, bez vodítka, se nejprve pohybuje po části vjezdu odpovídajícímu chodníku a poté vbíhá do pravé části vjezdu, kde zpoza kontejneru vyjíždí červený automobil, který jej sráží. Ze záběru je patrné, že pes odběhl na třech nohou. Laickým pohledem je zřejmé, že vozidlo se pohybuje nepřiměřenou rychlostí, která neodpovídá skutečnosti, že přes kontejner stojící na rohu, není do prostoru odbočení vidět, ale rovněž na záběru absentuje světelný signál změny směru jízdy, tedy vozidlo nemá spuštěný„ blinkr“. Když vozidlo odbočuje vpravo, míjí rovněž člověka – dělníka, který se pohybuje v prostoru zatáčky a v důsledku tohoto„ úhybného“ manévru se vozidlo mírně stáčí na stranu řidiče, tedy vpravo na záznamu, čímž dochází k zpomalení rychlosti, která je nicméně i po tomto poměrně vysoká, což vypovídá o tom, že vozidlo před minutím člověka a sražením psa jelo opravdu vysokou rychlostí. Po střetu je zřejmé, že řidička – žalovaná 2) zastavuje toliko za účelem otevření závory do vjezdu garáží a až poté, co si žalobce fotí její RZ a mluví na ni, vystupuje z vozu a hovoří se žalobcem. Žalovaná je obuta do bot s několika centimetrovou podrážkou. V tuto chvíli vchází do záběru i zaměstnanec ostrahy. Žalovaná 2) nicméně bez dalšího sedá zpět do vozidla a vjíždí do garáží. Žalobce prohlíží a ošetřuje psa a poté někomu volá (videozáznam). Pracovník ostrahy [anonymizována dvě slova] na [část obce] – [jméno] [příjmení] uvedl, že nehodu viděl toliko z kamerového záznamu, poté viděl žalobce, jak na místě pobíhal a křičel, že mu žalovaná 2) přejela psa. U vjezdu do garáží je provoz celý den. Jezdí tam zaměstnanci, jejich návštěvy, zároveň mixy, neboť probíhala stavba. Lidé tam jezdí jako blázni. V době, kdy se nehoda stala, stál na rohu kontejner, který dosahoval výše asi o něco více než hlava dospělého člověka (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Skutečnost, že žalovaná 2) nemohla za kontejner vidět tak prokazuje nejen tvrzení samotné žalované 2), ale i výpověď svědka a kamerový záznam.

9. Žalobce byl shledán vinným, že jako vlastník domácího zvířete nezabránil jeho pobíhání po pozemní komunikaci v den předmětné nehody, tedy že porušil ust. § 60 odst. 11 zák. č. 361/2000 Sb., za což mu byla rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 12. 3. 2019, [číslo jednací] ve spojení s rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 27. 6. 2016, [číslo jednací] uložena pokuta. V těchto rozhodnutích správních orgánů je popsán nehodový děj a zároveň je zde jako provozovatel předmětného vozidla uveden žalovaný 1), přičemž je zde rovněž konstatováno, že sama žalovaná 2) uvedla, že přes kontejner neviděla, a dále že žalovaná 2) jela vyšší rychlostí než ostatní auta v předmětném úseku, nedala znamení o změně směru jízdy a nedbala zvýšené opatrnosti. Nicméně je v něm konstatováno, že řidička nemohla předvídat, že se na pozemní komunikaci objeví pes (rozhodnutí ze dne 12. 3. 2019, [číslo jednací] a rozhodnutí ze dne 27. 6. 2016, [číslo jednací]). Žalovaná 2) byla shledána vinnou, že při předmětné nehodě neprokázala svoji totožnost a nesdělila údaje o vozidle, ani nesepsala a nepodepsala společný záznam o nehodě, resp. že po střetu se psem žalobce z místa nehody odjela (rozhodnutí ze dne 8. 10. 2019, [číslo jednací]). Ze správního spisu S-MHMP [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná 2) byla v minulosti 5x pokutována za překročení nejvyšší povolené rychlosti (evidenční karta řidiče).

10. Ošetření psa proběhlo ve [právnická osoba] ([anonymizováno] zpráva ze dne 15. 12. 2020). [anonymizováno] ošetření psa spočívalo v několika úkonech v rozmezí od 19. 10. 2018 do 10. 2. 2019. Konkrétně se jednalo o: [anonymizováno] na klinice [anonymizováno], anestezie, vyšetření, stanovení [anonymizováno] po sražení psa autem – 4 732 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]), lékařský materiál, úhrada za hospitalizovaného psa na pozorování po celkovém vyšetření pod anestezií – 1 489 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]), chirurgický zákrok - [anonymizováno] levná zadní noha – 16 276 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]), [anonymizováno] materiál – 717 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]), kontrola ortopedie a převaz – 810 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]), kontrola ortopedie, převaz a rentgen – 486 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]), kontrola ortopedie a převaz – 939 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]), zdravotnický materiál krycí gumovou botu – 259 Kč, doklad [číslo] (účtenka z PC Centrum [obec]), kontrola ortopedie a tablety – 389 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]), kontrola ortopedie a převaz – 744 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]), kontrola ortopedie, převaz a rentgen – 1 382 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]) a kontrola ortopedie, převaz a rentgen – 762 Kč, doklad [anonymizováno] (faktura č. [anonymizováno]) (náklady veterinárního ošetření, dílčí faktury). Veškeré faktury i [anonymizováno] zpráva označují psa jako„ [anonymizována dvě slova], [příjmení], [datum narození] a [anonymizováno] [číslo]. Skutečnost, že toto číslo čipu patří právě psovi žalobce, a že žalobce a [jméno] [příjmení], jsou jeho majiteli, vyplývá z pasu zvířete v zájmovém chovu, platného pro Evropskou unii a výkonnostního průkazu (pas zvířete v zájmovém chovu CZ [číslo], výkonnostní průkaz [číslo]).

11. Žalobce vyzval k náhradě škody dne 23. 10. 2019 žalovanou 2) (předžalobní výzva ze dne 23. 10. 2019, včetně podacího lístku) a dne 8. 1. 2020 žalovaného 1) (předžalobní výzva ze dne 8. 1. 2020, včetně podacího lístku). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní škodu, byť částečně, nahradili.

12. V řízení byly provedeny všechny důkazy. Z jiných než shora uvedených důkazů nebylo zjištěno pro věc nic podstatného. Zejména z videozáznamu předloženého při jednání soudu dne 28. 4. 2021 nebylo zjištěno nic podstatného, neboť není zřejmé z jakého dne a hodiny pochází a jako takový nemůže prokázat, že žalovaná 2) mohla psa v době nehody vidět. Rovněž fotografie dopravního značení předložené žalobcem nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné, neboť dopravní značka„ stezka pro chodce a cyklisty společná“ umístěná na chodníku neupravuje rychlost vozidel jedoucích po pozemních komunikacích, nejedná se o značku obytné zóny (srov. příloha 4 vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích). Soud zamítl návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem k otázce míry spoluzavinění, neboť tato otázka je právním posouzením, znalec tedy není oprávněn se k ní vyjadřovat. Rovněž soud zamítl návrh na provedení znaleckého posudku z oboru zemědělství, veterinářství k určení, zda ošetření psa mělo souvislost s předmětnou dopravní nehodou, neboť je považoval za nadbytečné.

13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci je rozhodné, že žalovaný 1) je provozovatelem vozidla, že žalovaná 2) předmět leasingu v době nehody řídila, a to nevhodným způsobem, kdy nepřizpůsobila rychlost jízdy podmínkám odbočení, kdy měla sníženou viditelnost do prostoru odbočení a nedala znamení o změně směru jízdy, a že žalobce neohlídal pohyb svého psa v prostoru vjezdu do garáží, a to ani vodítkem ani jiným způsobem, což vyústilo ve střet s vozidlem. Ze skutkového zjištění je zřejmé, že pokud by žalobce měl psa na vodítku a žalovaná 2) jela pomaleji a věnovala pozornost prostoru, do kterého odbočovala, k nehodě by nedošlo. Soud má rovněž za prokázané, že žalobce vynaložil na léčbu psa náklady v žalované částce.

14. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustanovení § 2970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které stanoví, že při poranění zvířete nahradí škůdce účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a zároveň dle ust. § 2918 o.z., dle kterého vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Soud se ztotožnil s názorem správních orgánů, které dospěly k závěru, že žalobce tím, že neměl svého psa na vodítku, porušil ust. § 60 odst. 11 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, neboť jako vlastník domácího zvířete porušil povinnost zabránit mu v pobíhání po pozemní komunikaci. Nicméně vzal v potaz i okolnosti na straně žalované 2), která ke vzniku škody, tj. zranění psa, které vyústilo až v [anonymizováno] a opakovanou ambulantní léčbu, výrazně přispěla. Jednání žalované 2) pro které byla uznána vinnou správním orgánem, soud v této věci nehodnotil, neboť pro rozhodnutí v této věci nebylo podstatné. Z předložených důkazů je však zřejmé, že žalovaná 2) v rozporu s ust. § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu při odbočování nedala znamení o změně směru jízdy a nedbala zvýšené opatrnosti. Dle ust. § 5 zákona o silničním provozu je řidič rovněž povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích a dle § 4 téhož zákona je pak povinen chovat se tak, aby neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní a je povinen své chování přizpůsobit stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a svým schopnostem. Žalovaná 2) tyto své povinnosti, vyplývající z jejího postavení řidiče dopravního prostředku nesplnila, neboť nepřizpůsobila rychlost jízdy skutečnosti, že odbočovala do prostoru, kam neměla plný výhled a nemohla tak vědět, co nebo kdo se za křižovatkou nachází, a to zejména s ohledem na velkoobjemový kontejner, který jí bránil ve výhledu. Argument žalované 2), že nemohla předpokládat, že se v prostoru vjezdu do garáží bude nacházet volně pobíhající pes je zcela lichý a nelze jej podřadit pod princip omezené důvěry v dopravě na pozemních komunikacích. Při jakémkoliv odbočování je nutné předvídat situaci tzv.„ za rohem“, zejména pokud je nějakým způsobem omezen výhled. Žalovaná 2) měla minimálně zpomalit, aby měla možnost zareagovat na neznámou situaci v prostoru odbočení, a to bez ohledu na to, zda se tam vyskytoval pobíhající pes či nikoliv. Žalovaná 2) kvůli rychlé jízdě neviděla ani dělníka, který chvíli před střetem vkročil do prostoru odbočení a ze záznamu je zřejmé, že se mu vyhnula rychlým strhnutím vozu, v důsledku čehož pak už ani nemohla stihnout zareagovat na psa. V prostoru odbočení se však mohla rovněž nacházet fronta vozidel, čekajících na vjezd do garáží, který je korigován závorou, což ale žalovaná 2) rovněž nepředpokládala, neboť vjela do prostoru plnou rychlostí. Žalovaná 2) tedy nezachovala míru opatrnosti, kdy naplnila jak objektivní hledisko (porušila dopravní předpisy minimálně tím, že nedala znamení změnu jízdy) a rovněž subjektivní hledisko, kdy mylně předvídala, že se v prostoru vjezdu do garáží nebude nacházet žádné zvíře, ani žádný člověk, a dokonce ani žádný jiný automobil. Koneckonců i rychlejší jízda žalované 2) mohla sama o sobě mít vliv na reakční dobu žalované 2), čemuž odpovídá i„ úhybný manévr“ při registraci přicházejícího dělníka. Zdejší soud tak neshledal, že by žalované 2) svědčil princip omezené důvěry v dopravě, jak nastíněn v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1711/2020 ze dne 21. 12. 2020. Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Nicméně určení rozsahu spoluzavinění poškozeného není podle ustálené judikatury odvislé pouze od počtu okolností, jež mu lze v tomto směru přičítat, nýbrž i od toho, jak významným způsobem se každá z nich podílela na vzniku škody a její výši (pro srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2810/2019). Soud má rovněž s ohledem na výše uvedené za to, že pokud by žalovaná 2) snížila svoji rychlost a přizpůsobila ji ztížené viditelnosti a do prostoru vjezdu vjela skutečně„ krokem“, jak uváděla při správním řízení, bylo v jejích možnostech a schopnostech střetu zabránit. Soud tak má za to, že zavinění nehody jde z 60% k tíži žalované 2) a 40% k tíži žalobce, neboť ten měl mít psa na vodítku nebo alespoň při sobě, ovšem je nanejvýš spekulativní domnívat se, že i pokud by byl pes na průměrně dlouhém nenapnutém vodítku, že by se tak dalo střetu s vozidlem zabránit.

15. Co se týče námitek žalovaných ohledně poctivého styku a zákazu těžit ze svého nepoctivého či protiprávního činu ve smyslu § 6 o.z., jakož i povinnosti prevence zakotvené v ust. § 2900 o.z., soud uvádí, že tato ustanovení jdou v neprospěch jak žalobce, tak žalované 2), neboť u obou spatřuje porušení prevenční povinnosti a tvrzení, že zavinění je jen na jedné straně by znamenalo těžení z protiprávního činu.

16. Ohledně pasivní legitimace žalovaného 1) soud dospěl k závěru, že žalovaný 1) v době nehody byl provozovatelem vozidla, které psa srazilo, a proto za tuto škodu odpovídá dle ust. § 2927 o.z., které stanoví, že kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Takové povinnosti se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Soud se zaobíral podmínkami leasingové smlouvy a zejména tím, jaký rozsah práv a povinností byl převeden na leasingového nájemce a ztotožnil se se závěry Nejvyššího soudu, vyjádřenými v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2563/2005, R 6/2009, kde je stanoveno, že leasingového nájemce nelze považovat za provozovatele, jestliže byl dle smlouvy oprávněn užívat vozidlo pouze obvyklým způsobem, aniž by na něm směl provádět technické úpravy s výjimkou nutných oprav, a zároveň nebyl leasingový nájemce povinen vozidlo pojistit, jelikož pojistné bylo zahrnuto v „ půjčovném“, pak zůstává provozovatelem vozidla jeho vlastník, tedy v tomto případě žalovaný 1). V projednávané věci tyto skutečnosti vyplývají nejenom z leasingové smlouvy, ale i z tvrzení žalovaného 1).

17. Soud proto celou věc zhodnotil dle ust. § 2915 o.z. a rozhodl, že žalovaný 1) a žalovaná 2) odpovídají za škodu způsobenou při sražení psa z 60% společně a nerozdílně, přičemž žalovaná 2) v důsledku porušení zákonné povinnosti dle § 2910 o.z. a žalovaný 1) jakožto provozovatel vozidla dle § 2927 o.z. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

18. Jelikož žalobce požadoval uhradit celkovou částku ve výši 28 985 Kč, přičemž soud shledal jeho zavinění z 40%, rozhodl ve výroku II. o tom, že žaloba se co do částky ve výši 11 594 Kč, představující právě oněch 40% zamítá.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch z 60% a žalovaní z 40%. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 20% (60% - 40%). Jeho náklady jsou tvořeny částkou 1 449,50 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále odměnou advokáta vypočtenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 13 560 Kč + 2 260 Kč (převzetí věci, žaloba, vyjádření ze dne 30. 9. 2020 a ze dne 7. 12. 2020, účast u soudního jednání dne 7. 12. 2020 a 28. 4. 2021 – 6 x 2 260 Kč + dvě jednoduché předžalobní upomínky - 2 x 1 130 Kč), 8x náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč k úkonu dle vyhl. č. 177/96 Sb. tj. 2 400 Kč, s připočtením 21% DPH ve výši 3 826,20 Kč dle ust. §137 odst. 3 o.s.ř. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření k výzvě soudu ze dne 22. 7. 2020, neboť jej nepovažoval za účelně vynaložený náklad, když žalobce měl veškerá svá tvrzení uvést již v žalobě. Celkem činí náklady řízení žalobce částku 23 495,70 Kč, z toho 20% činí 4 669,14 Kč.

20. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1, věta prvá o.s.ř. a dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaných k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobce.