10 C 26/2020-483

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] oba zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků: Česká republika – [anonymizována tři slova] [IČO] se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobce], [rodné číslo], [datum narození] bytem [adresa žalobce] a [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] (dále jen„ nabyvatelé“) uzavírají podle ust. §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“) tuto: Smlouvu o převodu pozemků:

I. Česká republika – [anonymizována tři slova] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen„ pozemky“) [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí].

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě. Nárok nabyvatelů podle ust. § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu [číslo jednací], ze dne 12. 6. 2001 a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní měst [obec], [číslo jednací] – PM [číslo], ze dne 27. 4. 2017, ve spojení s rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavního města Praha, [číslo jednací], ze dne 26. 7. 2017, byl oceněn ČR – Státním pozemkovým úřadem v souhrnné výši 2.208.150 Kč (slovy: dva miliony dvě stě osm tisíc jedno sto padesát korun českých) a jeho dosud nevypořádaná část činila ke dni 6. 2. 2020 v souhrnu 2.188.764,83 Kč (slovy: dva miliony jedno sto osmdesát osm tisíc sedm set šedesát čtyři korun českých osmdesát tři haléřů), přičemž [celé jméno žalobce] se na něm podílel podílem ve výši 922 165,68 Kč (slovy: devět set dvacet dva tisíc jedno sto šedesát pět korun českých šedesát osm haléřů) a [celé jméno žalobkyně] podílem ve výši 941 550,85 Kč (slovy: devět set čtyřicet jedna tisíc pět set padesát korun českých osmdesát pět haléřů).

III. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, každý z nabyvatelů v rozsahu id. k celku pozemků.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: Česká republika – [anonymizována tři slova] Nabyvatelé: [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobkyně].

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí].

III. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a p. [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí].

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobců na nahrazení projevu vůči žalovanému k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to jednak pozemků uvedených ve výroku I a II tohoto rozsudku, a dále pozemků v k. ú. [obec] p. [číslo] v k. ú. [obec] p. [číslo] [číslo] v k. ú. [část obce] [parcelní číslo], v k. ú. [obec] p. [číslo] v k. ú. [ulice] [anonymizováno] p. [číslo] v k. ú. [část obce] p. [číslo]. Nárok byl dovozován z tvrzení, že žalobci jsou oprávněnými osobami, případně právními nástupci oprávněné osoby [jméno] [celé jméno žalobce], podle § 4 zákona o půdě na základě rozhodnutí uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, článku II Smlouvy. Nesouhlasí však se způsobem, jakým žalovaný ocenil nevydané pozemky, zejm. pozemek PK parc. [číslo] v k. ú. [část obce], stejně tak jako pozemky parc. č. část [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (v části původních pozemků PK 144 a 145), neboť tyto přešly do vlastnictví státu za účelem uskutečnění výstavby (jednak rozhodnutím odboru výstavby ONV v [obec a číslo], č. j. V [anonymizováno] [číslo], ze dne 1. 4. 1982, pozemky v k. ú. [část obce] pak rozhodnutím odboru výstavby ONV v [obec a číslo], č. j. V [obec] [číslo] ze dne 2. 2. 1984). Žalobci proto požádali 15. 12. 2017 žalovaného o přecenění restitučního nároku, který byl před tím žalobcům vyčíslen nejprve k rozhodnutí z 12. 6. 2001 na částku 19 385,17 Kč pro každého z nich, dále k rozhodnutí ze dne 27. 4. 2017 ve spojení s rozhodnutím z 26. 7. 2017 na částku 51 821,88 Kč pro každého z žalobců. Přitom po odmítnutí požadavku na přecenění nároku (přípisem žalovaného z 23. 1. 2018, zn. SPU [číslo]) žalobci iniciativně ve spolupráci s příslušnými úřady a soudními znalci zadali ocenění nevydaných pozemků znalci [jméno] [příjmení], podle jehož posudku z 27. 2. 2018, [číslo] byly nevydané pozemky oceněny na celkem 4 416 300 Kč vzhledem ke stavebnímu charakteru, každý z žalobců se a této částce podílí , tj. 1 104 075 Kč. Ke dni vyhotovení žaloby 6. 2. 2020 došlo k částečnému uspokojení nároku žalobců mj. před Okresním soudem v Mladé Boleslavi (řízení sp. zn. 20 C 128/2018), tudíž na počátku nadepsaného řízení činilo vyčíslení restitučního nároku žalobce a) 922 165,68 Kč a žalobkyně b) 941 550,85 Kč. Žalobci shledávali na straně žalovaného liknavost a svévoli v uspokojování jejich restitučního nároku dlouhodobým procesem při jeho uplatňování (po dobu 25 let marně usilovali o převod náhradních pozemků, když restituční nárok byl uplatněn již v průběhu roku 1992), stejně jako nesprávným oceněním tohoto restitučního nároku.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, nesouhlasil s oceněním restitučního nároku žalobců odvíjejícím se od hodnocení, že by pozemek PK [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemky původně PK 144 a 145 v k. ú. [část obce] byly posuzovatelné jako stavební – sice byly vyvlastněny za účelem výstavby, avšak nikdy zastavěny nebyly. Ke dni podání žaloby tak žalovaný evidoval nárok žalobce a) ve výši pouze 25 768,75 Kč a žalobkyně b) toliko 45 153,93 Kč. Postup při uspokojování restitučního nároku žalobců nepovažoval za svévolný a liknavý; poukázal na absenci aktivity žalobců ve veřejných nabídkách jako prioritnímu způsobu uspokojení nároku na náhradní pozemky, žalobci se rozhodli dlouho neúčastnit takových nabídek, zároveň až do 15. 12. 2017 nenamítali ničeho oproti výši ocenění restitučního nároku shora citovanými rozhodnutími o nevydání původně odňatých pozemků. Žalovaný též namítal, že žalobci uplatňují své nároky na náhradní pozemky v řadě dalších řízení před jinými soudy, přičemž hodnota žalobci požadovaných pozemků v těchto řízeních vysoce překračuje ocenění jejich nároku.

3. Řízení bylo postupně částečně zastaveno (§ 96 odst. 1 – 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)) na podkladě částečných zpětvzetí žaloby ohledně pozemků [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] a p. [číslo] v k. ú. [ulice] [anonymizováno] (usnesení vyhlášené u jednání dne 8. 10. 2020) a pozemků [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a p. [číslo] v k. ú. [část obce] (usnesení ze dne 8. 6. 2021, č. j. 10 C 26/2020-421). Konečně v době mezi konáním posledního jednání dne 31. 8. 2021 a vyhlášením odůvodňovaného rozsudku vzali žalobci (za souhlasu žalovaného ze dne 3. 9. 2021) žalobu zpět i ohledně pozemků uvedených ve výroku III rozsudku ([parcelní číslo] v k. ú. [obec] a p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec]), proto i ohledně nich soud zmiňovaným výrokem řízení částečně zastavil. Ohledně posledně zmíněných pozemků v průběhu řízení o projednávané věci došlo k jejich vydání jiným oprávněným osobám na základě pravomocných rozhodnutí zdejšího soudu (věci projednávané pod sp. zn. 10 C 132/2018, 3 C 149/2017 a 10 C 141/2018).

4. Ve vztahu k pozemkům, které zůstaly po částečných zastaveních řízení předmětem pro meritorní rozhodnutí soudu, žalobci neshledávali žádných překážek pro jejich převod. Pozemky v k. ú. [anonymizováno] nejsou ani výhledově určené pro výstavbu vleku, jak namítal žalovaný, navíc přítomnost sjezdové tratě nepředstavuje důvod nepřevoditelnosti pozemků. Na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] nejsou umístěné stavby spojené se zemí pevným základem, jde maximálně o stavby drobné, případně by část nezastavěná těmito stavbami mohla být oddělena geometrickým plánem a poté převedena na žalobce. Překážkou převodu není ani dlouhodobá nájemní smlouva. Pozemek je zemědělsky obhospodařovatelný. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je sice zatížen věcným břemenem, to je však souladné s faktickým stavem k využití coby přístupové cesty pro objekty v řízení slyšeného svědka [příjmení] a další fyzické osoby. Navíc sousední pozemek k tomuto předmětnému, tj. [parcelní číslo] ve vlastnictví svědka [příjmení], by bylo lze upravit za účelem sjízdnosti tak, aby předmětný [parcelní číslo] zůstal zatížen toliko stávajícím věcným břemenem. I tento pozemek je věcným břemenem pro účely přístupu ke dvěma objektům zatížen minimálně, zbývající část by bylo možné taktéž oddělit a převést na žalobce.

5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout i ve vztahu ke zbývajícím pozemkům. U p. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] argumentoval platným a účinným územním plánem [územní celek], podle něhož jsou pozemky dotčeny záměrem plánované výstavby lyžařského vleku a sjezdařské trati. Lyžařské vleky jsou přitom považovány za stavby dopravní infrastruktury, s nimiž funkčně souvisí lyžařské tratě, bez nichž vleky nelze řádně provozovat, a opačně; v tomto ohledu žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR) sp. zn. 28 Cdo 35/2018. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je částečně zastavěn stavbami, které zcela nepochybně souvisejí se stavbou rodinného domu na sousedním pozemku st. [parcelní číslo], jde tak o zastavěný pozemek a ve funkčním celku (zde žalovaný odkázal na rozsudek NS ČR z 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018). Pozemek je dlouhodobě pronajat na základě nájemní smlouvy [číslo] z 30. 4. 2018 osobu vlastníci pozemek st. [parcelní číslo]. Na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je jednak ochranné pásmo národního parku, jde o evropsky významnou lokalitu, je zatížen věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch vlastníka objektu – rekreační chalupy na st. [parcelní číslo]. V průběhu řízení navíc zakoupil sousední nemovitosti (další rekreační chalupu s pozemky, včetně výslovně sousedního [parcelní číslo]) nový nabyvatel Ing. [anonymizováno], který ihned projevil zájem o převod též předmětného pozemku [parcelní číslo], jako pozemku klíčového pro plnohodnotné užívání jeho objektu [adresa] s pozemky. Žalovaný poukazoval v případě posledních dvou zmiňovaných pozemků na zjevný nepoměr mezi zájmem žalobců o ně (když jde jen o náhradní pozemky za nevydané, jejich cena je bagatelní oproti výši celého restitučního nároku) a mezi zájmy osob, kterým by vznikly zásadní problémy s užíváním jejich nemovitostí, pokud by pozemky byly převedeny na žalobce. Žalobci nemají o faktické obhospodařování těchto pozemků zájem, dosud přisouzené pozemky obratem převedly na jiné subjekty, náhradní pozemky tak pro ně představují toliko ekonomický profit.

6. S ohledem na shodná skutková tvrzení účastníků mohl soud za svá zjištění dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) považovat následující: a) okolnost, že žalobci jsou oprávněnými osobami, resp. dědici po oprávněné osobě dle zákona o půdě b) že oprávnění plyne z rozhodnutí uvedených v článku II smlouvy o převodu pozemků, ohledně níž je výrokem I tohoto rozsudku nahrazována vůle žalovaného k jejímu uzavření c) že žalobcům nebyly vydány pozemky v rozhodnutích uvedené jako ty, u nichž nebylo určeno jejich vlastnictví, přičemž zejm. u pozemků uvedených v odst. 1 a 2 odůvodnění rozsudku se účastníci ovšem neshodli na jejich ocenění, které se odvíjí od sporného stanoviska stran k otázce charakteru těchto pozemků (stavební versus nikoli stavební) d) že žalobce a) obdržel částečnou finanční náhradu 19 385,17 Kč e) ceny náhradních pozemků -) [parcelní číslo] v k. ú. [obec] – 2 415,60 Kč, -) [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] – 905,08 Kč, -) [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] – 3 016,53 Kč, -) [parcelní číslo] v k. ú. [obec] – 3 913,35 Kč.

7. Provedeným dokazováním pak soud zjistil dále uvedené rozhodné skutkové okolnosti.

8. Z rozhodnutí odboru výstavby ONV v [obec a číslo] ze dne 1. 4. 1982, č. j. V [anonymizováno] [číslo] a ze dne 2. 2. 1984, č. j. V [obec] [číslo] soud zjistil, že k žádosti VHMP – výstavba sídlišť vyvlastnil odbor výstavby výslovně pro účely uskutečnění stavby KSV – [příjmení] [jméno], resp. obytného souboru [příjmení] [jméno] ve prospěch Čsl. státu osobám [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení] pozemky [parcelní číslo] v kat. území [část obce] o celkové výměře 134- 56 m2 a pozemky v k. ú. [část obce] č. parc. 144, který měl výměru 8 492 m2, a č. parc. 145, který měl výměru 8 797 m2. Za vyvlastnění byla stanovena náhrada v prvním případě 5 382,40 Kčs, ve druhém případě 11 857,90 Kčs a 5 928,90 Kčs. V odůvodnění obou rozhodnutí bylo zmíněno, že územním rozhodnutím č. j. 15656/80 ze dne 5. 3. (resp. 3. 5.) 1981 vydaným ÚHA hl.m. [obec] je stanoveno, že na těchto a dalších pozemcích bude umístěna stavba KBV nové [anonymizováno], resp. obytného souboru [příjmení] [jméno] v souladu s cíli a záměry územního plánování, a výslovně, že z tohoto důvodu se pozemky vyňaly ze zemědělského půdního fondu, byly na nich již zahájeny stavební práce – ovšem bez majetkového vypořádání, jsou proto považovány za pozemky stavební. Rovněž bylo uvedeno, že spolumajitelé pozemků – mj. [jméno] [celé jméno žalobce], uvedli, že nesouhlasí s kupní cenou uvedenou v návrhu kupní smlouvy.

9. Z žádosti předchůdce žalobců [jméno] [celé jméno žalobce] ze dne 29. 8. 2001, dále z dopisů Pozemkového fondu ČR vůči tomuto předchůdci žalobců z 27. 9. 2001, 27. 11. 2001, 9. 9. 2002, 18. 9. 2003 atd. (když šlo o vyhodnocení nabídkových kol a výzvy k projednání převodu pozemků), dále z přihlášek k veřejné nabídce z 29. 4. 2002 a 13. 10. 2003 a z výsledků z veřejných nabídek soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalobce] jako právní předchůdce žalobců a dále i sami žalobci se neúspěšně účastnili veřejných nabídek, některé z přihlášek, resp. žádostí, byly ovšem opožděné.

10. Podle přehledu nároků oprávněných osob – žalobců, vyčíslených k 15. 3. 2018 žalovaným, k uvedenému datu žalovaný evidoval z obou shora uvedených rozhodnutí (PÚ [číslo] a PÚ [číslo]) pro žalobce a) dohromady restituční nárok ve výši 51 821,88 Kč (ve vztahu k druhému rozhodnutí šlo o nulový nárok při zaznamenané vyplacené peněžité náhradě 19 385,17 Kč) a pro žalobkyni b) 71 207,05 Kč (když u ní k vyplacení žádné peněžité náhrady ani k jednomu z rozhodnutí nedošlo).

11. Korespondencí z 15. 12. 2017 vyzvali oba žalobci v zastoupení advokátem JUDr. [příjmení] žalovaného k ocenění nevydaného pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 13 456 m2 jako určeného pro stavbu na území hl. m. [obec], jakož i k oznámení ocenění restitučního nároku ve vztahu k nevydání výše uvedených pozemků v k. ú. [část obce], o jejichž nevydání bylo rozhodnuto rozhodnutím č. j. SPÚ 165448/2017-PM [číslo] z 27. 4. 2017, ve spojení s rozhodnutím č. j. SPÚ 341166/2017 z 26. 7. 2017. Reakcí žalovaného z 23. 1. 2018 bylo žalobcům sděleno, že žalovaný vyčkává na aktualizaci metodických pokynů k obnovení přeceňování nevydaných pozemků, žádal žalobce o posečkání s takovým přeceněním. Je zjevné, že žalovaný následně setrval na ocenění restitučního nároků žalobců odvisle od hodnocení nevydaných pozemků jako nestavebních, jak vyplývá ze zjištění soudu o přehledu restitučních nároků obou žalobců a jejich výše v předchozím odstavci odůvodnění.

12. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 27. 2. 2018 [číslo] soud zjistil, že administrativní cena podle platného cenového předpisu k 24. 6. 1991 – tj. podle vyhl. č. 316/90 Sb. a ke dni přechodu vlastnického práva na stát (k 1. 4. 1982) – byla znalcem určena u pozemku PK parcela [číslo] v k. ú. [část obce] (dříve [příjmení]) na 2 354 800 Kč, u části pozemků parc. [číslo] v k. ú. Stodůky (výměna 9 971 m2) na 1 744 925 Kč, parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (výměra 400 m2) na 70 000 Kč a u parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (výměra 1 409 m2) na 246 575 Kč, tj. celkem 4 416 300 Kč. Znalec určil jednotkovou cenu všech těchto pozemků na 175 Kč za m2, vyšel přitom z rozhodnutí o vyvlastnění pozemků pro uskutečnění stavby KBV – [příjmení] [jméno], resp. z obytného souboru [příjmení] [jméno] (viz. citace těchto rozhodnutí v odst. 8 odůvodnění rozsudku), zohlednil, že podle dostupných informací nebyly v místě vybudovány inženýrské sítě, proto použil srážky dle tabulky I. přílohy [číslo] Vyhlášky. Při podílu, který žalobcům přísluší na restitučním nároku z titulu nevydaných pozemků, tudíž ve vztahu ke každému z nich představuje ocenění nároku podle tohoto znaleckého posudku 1 104 075 Kč.

13. K uvedenému ocenění restitučního nároku se přiklonil též Okresní soud v Mladé Boleslavi při projednávání věci sp. zn. 20 C 128/2018, v níž rozsudkem ze dne 28. 2. 2019, č. j. 20 C 128/2018-366 vyhověl žalobě týchž žalobců a nahradil projev vůle žalovaného k bezúplatnému převodu pozemků v k. ú. [obec], [obec] a [obec] (též v k. ú. [obec], kde však následně v odvolacím řízení došlo ke zrušení části rozsudku a zastavení řízení), dále Krajský soud [obec], který rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, č. j. 22 Co 153/2019-415 potvrdil (s výjimkou předešle popsanou) rozsudek okresního soudu mj. s odůvodněním správného ocenění nevydaných pozemků v k. ú. [část obce] (částečně dřív v k. ú. [část obce]) tak, že čtvrtina tohoto ocenění ve prospěch každého z žalobců představuje právě 1 104 075 Kč. Závěry obou soudů byly podrobeny dovolacímu přezkumu, přičemž usnesením ze dne 7. 4. 2020, č. j. 28 Cdo 474/2020-469 NS ČR odmítl dovolání žalovaného a neshledal žádných důvodů pro výtku vůči stanovisku nalézacích soudů o stavebním charakteru odňatých pozemků, a to i u parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (kde žalovaná argumentovala tím, že k jejich zastavění nikdy nedošlo). NS ČR připomněl svoji ustálenou rozhodovací praxi, podle níž je pro ocenění odňatých a nevydaných pozemků rozhodný stav při odnětí státem (k tomu viz zjištění v odst. 8 odůvodnění o odnětí všech pozemků výslovně pro účel výstavby), jakož i v dané věci rozhodný stav, že i tyto pozemky v k. ú. [část obce] nebyly vydány výslovně pro překážku zastavěnosti. S ohledem na výsledek soudního řízení zcela shodných žalobců vůči shodnému žalovanému ve skutkově naprosto související věci, kde se nárok žalobců rovněž odvíjí od týchž vyvlastňovacích rozhodnutí z roku 1982 a 1984 a od shodných rozhodnutí o nevydání vyvlastněných pozemků, má soud jednoznačně za to, že skutkovou otázku ceny restitučního nároku obou žalobců lze považovat za uzavřenou v hodnotě celkem (bez přihlédnutí k dřívějšímu či pozdějšímu uspokojení) 1 104 075 Kč. V souvislosti s tím pak lze poukázat i na ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Jestliže tedy v projednávaném případě žalobci disponují již pravomocným rozhodnutím, které prošlo i dovolacím přezkumem, a v němž je vycházeno z ohodnocení restitučního nároku žalobců tak, že jejich dílčí nároky činí 1 104 075 Kč, pak ve smyslu citovaného ustanovení § 13 o. z. mají nepochybně žalobci legitimní očekávání, aby jejich restituční nároky byly v dalších řízeních řešeny se shodně uzavřenou prejudiciální otázkou o výši restitučního nároku. Proto také soud neprovedl důkaz navrhovaný žalovaným, a to výslech zpracovatele posudku Ing. [příjmení] či dokonce zadání revizního znaleckého posudku.

14. Ohledně všech zbývajících v řízení požadovaných náhradních pozemků soud z informací pořízených dálkovým přístupem do katastru nemovitostí zjistil, že jsou ve vlastnictví ČR se zaznamenanou příslušností hospodařit s majetkem státu.

15. Dále ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] soud z dalších uvedených důkazů zjistil, že pozemek má výměru 1 236 m2, představuje sousední pozemek k [adresa], jenž obklopuje stavební pozemek [číslo] na kterém (a částečně též na [parcelní číslo]) je umístěna stavba rodinného domu (ortofotomapa na č. l. 245, 246). Pozemek je přístupný ze silnice vedoucí ze [obec] přes [anonymizováno] a [anonymizováno] do [anonymizováno], jedná se o zatravněný pozemek s náletovými porosty, dle územní plánovací dokumentace v plochách Z – orná půda (zjištění ze ZP [číslo] 2020 znalce [příjmení] [příjmení]). Na požadovaném pozemku [parcelní číslo] s přesahem na pozemek [parcelní číslo] jsou dle shodného důkazu umístěné stavby. Okolnost, že pozemek [parcelní číslo] se sousedním pozemkem [parcelní číslo], stavba domu na st. [parcelní číslo], který je pozemkem [parcelní číslo] obklopen, jakož i drobné stavby umístěné částečně na předmětném p. [číslo] [parcelní číslo], tvoří zjevně funkční celek, je patrná též z internetového prohlížeče, z webových stránek [webová adresa] (č. l. 416 spisu). Dále podle nájemní smlouvy [číslo] z 30. 4. 2001 bylo zjištěno, že tehdy Pozemkový fond ČR pozemek mj. [číslo] v celé výměře 1 236 m2 (jakož i pozemky [parcelní číslo] o výměře 3 625 m2 a p. [číslo] o výměře 1 777 m2) pronajal nájemci [jméno] [příjmení], [datum narození], za účelem provozování zemědělské výroby, a to od 1. 5. 2001 na dobu neurčitou. Podle sdělení žalovaného ze dne 6. 5. 2021 přešly práva a povinnosti z této nájemní smlouvy na základě usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 4. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], [spisová značka] na pozůstalého syna [jméno] [příjmení], [datum narození]. Následně dne 23. 3. 2021 byl uzavřen dodatek [číslo] k zmiňované nájemní smlouvě ohledně změny osoby nájemce (uvedené sdělení žalovaného je důkazně podpořeno též předloženým dodatkem k nájemní smlouvě, jakož i usnesením z řízení o pozůstalosti, podle něhož [jméno] [příjmení] mladší nabyl jednu ideální k celku pozemků p. [číslo] – jehož součástí je stavba [adresa] – a [parcelní číslo], jakož i práva a povinnosti z nájemní smlouvy). Také z výpisu z katastru nemovitostí pro obec a k. ú. [obec], [list vlastnictví] bylo zjištěno, že s účinky ke dni 11. 12. 2020 na základě usnesení o dědictví sp. zn. [číslo jednací] bylo zapsáno výlučné vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] (tj. sousednímu ve vztahu k předmětnému p. [číslo] zároveň obklopujícímu st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa]) a k pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z písemného vyjádření, doručeného soudu dne 28. 5. 2021, tohoto [jméno] [příjmení] soud zjistil, že na předmětném pozemku [parcelní číslo] se nacházejí stavby zbudované jeho otcem v letech 1990 [číslo], kdy na betonových pásech jsou uloženy stavební buňky, plnící funkci truhlárny, skladu, garáže a dřevníku, tyto buňky jsou spojené tesařskou vazbou v celek cca 8 x 10 metrů, dále se tam nachází spojovací jímka drenáží a svodu dešťových vod se vsakovací jímkou a vsakovacím perem. Tento pozemek je v jejich užívání přes 50 let, již několikrát bylo s pozemkovým fondem jednáno o prodeji, resp. následně domluvena směna pozemku, která kvůli úmrtí otce nenastala. Majitelem popsaných staveb a okolních pozemků je aktuálně [jméno] [příjmení], [datum narození]. Přes pozemek [adresa] rovněž vede původní přístup k jeho nemovitostem. Ze sdělení MÚ [obec], obvodního stavebního úřadu, ze dne 8. 6. 2021 soud zjistil, že tento provedl 21. 5. 2021 na předmětném [parcelní číslo] v k. ú. [obec] místní šetření, při kterém zjistil, že na hranici tohoto pozemku a [parcelní číslo] se nachází sestava dvou staveništních kontejnerů (UNIMO buněk) a dvou tesařsky vázaných přístřešků konstrukčně spojených v jeden celek půdorysného rozměru cca 10 x 7 metrů, užívaný jako dílna se sklady. Zjištění úřadu, že tento celek zasahuje na každý z uvedených pozemků cca polovinou, učinil úřad shodně se soudem z leteckého snímku (pochopitelně bez bližšího zjištění o skutečném průběhu hranice). Obdobně jako ve výše uvedeném písemném vyjádření [jméno] [příjmení], nar. 1969, bylo ve sdělení správního orgánu (právě s odkazem na prohlášení vlastníka stavebního celku buněk) uvedeno, že tento je postaven na ploše z železobetonových panelů, uložených na betonových základových pasech zřízených z důvodu stabilizace terénu pod stavbou) a že v předmětném pozemku [parcelní číslo] je uloženo zasakovací zařízení pro však dešťových vod z domu [adresa]. Podle názoru správního úřadu na předmětný [parcelní číslo] zasahuje také svojí částí stavba skladu zahradního nářadí (a to na styčníku pozemků [adresa]). [jméno] [příjmení] mladší sdělil správním úřadům, že stavby okolo roku 1995 pořídil jako soukromý zemědělec jeho otec, přičemž on nedisponuje doklady o povolení výše uvedených staveb.

16. Pokud jde o [parcelní číslo] v k. ú. [obec], zjistil soud z údajů v katastru nemovitostí jeho výměru 1 096 m2. Z ortofotomap a leteckých snímků (č. l. 260, 261) bylo zjištěno, že v severovýchodní části je k tomuto pozemku sousedícím pozemek [parcelní číslo], ve východní části pak pozemky [parcelní číslo] a st. [parcelní číslo] (zde je jeho součástí stavba – bydlení [adresa]), v jižní části p. [číslo] v západní části [parcelní číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí – [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] soud zjistil, že s právními účinky ke dni 13. 8. 2020 je výlučným vlastníkem části z výše uvedených sousedních pozemků k předmětnému [parcelní číslo], konkrétně [parcelní číslo], [parcelní číslo] a st. [parcelní číslo] (zde je jeho součástí stavba – bydlení [adresa]), Ing. [jméno] [příjmení]; krom toho uvedená osoba je výlučným vlastníkem také pozemků p. [číslo] st. [parcelní číslo] o výměře 88 m2 (zastavěná plocha a nádvoří). Podél severní hranice předmětného [parcelní číslo] vede s odstupem od této hranice cesta, o které bylo z dále uvedeného výslechu svědka [příjmení] [příjmení] zjištěno, že reálně existuje a je používána od západu do místa odbočení na parcelu svědka [parcelní číslo], případně dřívějšího odbočení právě na parcelu předmětnou [parcelní číslo], kdežto od tohoto odbočení dále směrem k východu tato cesta již fakticky neexistuje. Podle leteckého snímku na č. l. 261 je zachyceno parkování vozidla na rozhraní pozemku [parcelní číslo] (nyní ve vlastnictví svědka [příjmení]), vyježděné koleje po předmětném p. [číslo] to u východní části hranice poblíž domu svědka [adresa], dále pokračující k p. [číslo] pozemku st. [parcelní číslo], ve prospěch něhož (nikoli však k pozemku [parcelní číslo] či k st. [parcelní číslo], na kterém stojí stavba svědka [příjmení] [parcelní číslo] – k tomu viz níže obsah smlouvy o věcném břemenu podepsané 3. 12. a 12. 11. 2008) je v katastru nemovitostí zaznamenáno věcné břemeno chůze a jízdy, zatěžující předmětný pozemek [parcelní číslo] a dále pozemek [parcelní číslo]. Z detailu zaznačení tohoto věcného břemene (snímek na č. l. 262 spisu a dále níže uvedený geometrický plán) je pak zjevné, že vedení věcného břemene je k zatížení předmětné [parcelní číslo] umístěno s odstupem od východní hranice s [parcelní číslo] a rozsahem zabírá cca 1/8 pozemku [parcelní číslo]. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene podepsané 3. 12. a 12. 11. 2008 soud zjistil, že tehdy Pozemkový fond ČR jako povinný a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako oprávněný uzavřeli tuto smlouvu pod č. [číslo]. Povinný, který tehdy spravoval nejen předmětnou p. [číslo] též [parcelní číslo] v k. ú. [obec], zřídil věcné břemeno na obou pozemcích, kterému odpovídalo právo chůze a jízdy pro oprávněného jako vlastníka stavby rodinného domu [adresa] na st. [parcelní číslo] v obci [obec] a části obce Blansko. Věcné břemeno a jemu odpovídající oprávnění chůze a jízdy bylo vymezeno geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným dne 22. 8. 2008 [jméno] [příjmení] a potvrzeným katastrálním pracovištěm Jilemnice dne 9. 9. 2008 (č. l. 329 spisu). Z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] (ve spojení s jeho prohlášením v písemné formě na č. l. 365) soud zjistil, je pro něj žalobci požadovaný pozemek [parcelní číslo] potřebný z několika důvodů. [adresa] s pozemky zakoupil v r. 2020 za účelem rekreačního využití, již během procesu uzavírání kupní smlouvy vnímal, že chalupa je obtížně přístupná, resp., že k ní vede jediná přístupová cesta mj. přes předmětný pozemek [parcelní číslo]. Bezprostředně po koupi vyvinul snahu jej od státu získat do vlastnictví, byl upozorněn Krajským pozemkovým úřadem pro [územní celek] na předmětné probíhající soudní řízení. Na snímku mapy v odkaze [webová adresa] [číslo], vysvětlil, že cesta k chalupě [parcelní číslo] zaznamenaná východní strany už takto neexistuje, přijíždí se cestou ze západní strany. Po odbočení z ní pak příjezdová cesta po pozemcích [parcelní číslo] a [parcelní číslo] nadále existuje a je využívána i vlastníkem další stavby na st. [parcelní číslo]. Svědek si je vědom existence věcného břemene i na pozemku v jeho vlastnictví [parcelní číslo] právě ve prospěch st. [parcelní číslo]. Pozemky směrem od [parcelní číslo] a [parcelní číslo] se k chalupě [adresa] ve vlastnictví svědka se výrazně svažují. Jiná přístupová cesta, než označená na [parcelní číslo] a [parcelní číslo], k jeho pozemkům a chalupě neexistuje. Pokud je zřejmé ještě vyježdění kolejí od stavby na st. p. [číslo] to k poli jihozápadně (v levém dolním rohu snímku č. l. 415), jde o přístup souseda k jeho pozemkům zemědělsky obdělávaným v této lokalitě, soused zde jezdí traktorem, cesta nikam nepokračuje. Na druhou stranu předchozí majitel chalupu [parcelní číslo] často nevyužíval, tudíž cesta po p. [číslo] vypadala poměrně pevně. Kdežto svědek užívá chalupu častěji, jezdí sem i na jaře na podzim, tím došlo k rozježdění, začal proto využívat i přístup další nezanedbatelnou část předmětného pozemku [parcelní číslo] (kterou svědek zaznačil na č. l. 382, přičemž představuje další plochu tohoto pozemku, vedle plochy užívané z titulu výše zmíněného věcného břemene ve prospěch jiné než svědkovi nemovitosti – objektu na st. [parcelní číslo]. Část svědkova pozemku [parcelní číslo] u stodoly (pozn. soudu, tj. u sjezdu z příjezdové cesty a po odbočení na tento pozemek svědka) je značně prudká, svažitá, je to prudká zatáčka, proto je vhodné uvažovat o zřízení přístupové cesty přes jinou část [parcelní číslo]. Cesta po pozemcích [parcelní číslo] a [parcelní číslo] (tj. též k další nemovitosti domu na st. [parcelní číslo]) je v terénu jednoznačně znatelná, srovnaná do roviny, je patrné, že zde historicky dlouhodobě existuje a je využívána. Zpevněná kamením je momentálně jen v zatáčce na svědkově pozemku [parcelní číslo] v onom prudkém místě; toto zpevnění zařídil svědek v rámci realizace průzkumného vrtu na studnu, neboť těžká technika se nemohla dostat zpět. V závěru svědek sice připustil, že je možné za použití třeba zásypu kamením zpevnit cestu v části [parcelní číslo] v zatáčce a svahu tak, aby byla v tomto místě přístupná i za mokra pro účely příjezdu k [parcelní číslo]; neřešilo by to však situaci, když přijede více vozidel, třeba svědkovi rodiče a přátelé, jejich vozy je pak třeba zaparkovat na předmětném pozemku [parcelní číslo]. Konečně svědek na st. [parcelní číslo] (pozn. soudu pozemek o rozloze 80 m2, sousedící s poměrně malým pozemkem [parcelní číslo], kde je část přístupové cesty ke stávajícímu domu svědka [adresa] (plánuje v souladu s územním plánem obce Jablonec nad Jizerou, který pro stavby v zóně RI definuje hlavní využití v podobě„ rekreace v objektech pro rodinnou rekreaci – ubytování v rekreačním domě s maximální kapacitou 8 lůžek“, do budoucna výstavbu dalšího objektu k rekreaci po demolici stávající stodoly, jakož i v rámci plánované rekonstrukce současné chalupy [adresa] a stavby nového objektu místo stodoly nahradit stávající vytápění šetrnějším a hospodárnějším pomocí tepelného čerpadla, když efektivní vytápění takovým čerpadlem typu země/voda vyžaduje nutnost existence pozemku s odpovídající výměrou pro instalaci plošného zemního kolektoru, k čemuž svědek hodlá využít právě [parcelní číslo].

17. O pozemcích p. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] bylo zjištěno prostřednictvím údajů veřejně dostupných z katastru nemovitostí, že leží toliko v ochranném pásmu národního parku (nikoli na území národního parku jako takovém), jde o zemědělský půdní fond, pozemky mají výměru 1 007 m2 a 4 161 m2. Pozemky jsou přístupné přes další pozemky z polní cesty, která se v samostatné části [územní celek] napojuje na hlavní silnici, dle územně plánovací dokumentace se nacházejí v plochách tělovýchova a sport – sjezdové tratě s využitím pozemků pro provozování lyžování, ale i pro obhospodařování zemědělského půdního fondu (zjištění ze ZP [číslo] 2020 Ing. [příjmení]). V rámci územního plánu [územní celek] (zjištění ze zprávy odboru územního plánování a stavebního řádu MěÚ [obec]) nejsou tyto pozemky určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbami veřejné dopravní infrastruktury. Je zde sice navrhována stavba dopravní infrastruktury – lyžařský vlek v dokumentaci zaznačený jako ZM28a a ZM28b, včetně ploch změny v krajině (KM5), avšak (podle vyjádření starosty [územní celek], zaznamenaného též v shora zmiňovaném posudku Ing. [příjmení]) se výstavba vleku na těchto pozemcích neplánuje, nepočítá se s využitím pozemků k lyžování.

18. Žalovaný v řízení netvrdil (a to ani bezprostředně před vyhlášením tohoto rozsudku), že by v jiných soudních řízeních došlo již k plnému uspokojení nároku žalobců, který by byl vyčíslen a žalovaným správně pojímán v celkové 1 104 075 Kč pro každého z žalobců. Takové plné uspokojení soud nezjistil ani z provedených důkazů, byť na základě již původní námitky žalovaného ze dne 2. 3. 2020 sledoval stav dalších řízení u okresních či obvodních soudů (např. [obec a číslo] - sp. zn. 20 C 28/2018, [obec] - sp. zn. 4 C 81/2018, [obec] - 9 C 343/2019, [obec] - sp. zn. 9 C 408/2019). V řízení vedeném před Okresním soudem v Mladé Boleslavi (viz odst. 13 odůvodnění) bylo nakonec oběma žalobcům vyhověno ohledně pozemků, jejichž hodnota pro každého z nich představovala částku 162 524,15 Kč (výrok II rozsudku KS v [obec], č. j. 22 Co 153/2019-415), rozsudkem OS v [obec] ze dne 21. 9. 2020, č. j. 25 C 148/2018-814 (pravomocný dle údajů na [webová adresa] ke dni 25. 2. 2021) získali žalobci náhradní pozemek do spoluvlastnictví tak, že výše uspokojeného restitučního nároku u každého z žalobců činila 11 028 Kč, rozsudkem OS v [obec] ze dne 10. 2. 2021, č. j. 14 C 135/2018-359 byl nárok každého z žalobců uspokojen ve výši 8 868,16 Kč (odst. 22 citovaného rozsudku, který nabyl právní moci 26. 7. 2021). I z uvedeného plyne, že ke dni vydání tohoto rozsudku nebyly restituční nároky žalobců ve výši celkem 1 104 075 Kč dosud uspokojeny.

19. Pro posouzení oprávněnosti žaloby vzal soud v potaz zejména následující právní úpravu.

20. Podle § 4 odst. 1, 3 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku, před vydáním rozhodnutí, přechází nárok na dědice.

21. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě nelze pozemky vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn. Za zastavenou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby.

22. Podle § 11 odst. 2 zák. o půdě v případech uvedených v odstavci 1 může být oprávněné osobě na její žádost převeden pozemek přiměřené výměry a kvality, to vše v cenách ke dni 24. 6. 1991 a za podmínek stanovených zvláštním předpisem.

23. Podle § 11 odst. 3 zák. o půdě je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat vydání původního pozemku nebo převod jiného pozemku ve vlastnictví státu, a to v případě, že podle zvláštních předpisů došlo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby k omezení užívání pozemku tím, že pozemek nebo jeho část – mimo jiných případů – je na území pásma hygienické ochrany vodních zdrojů prvního stupně.

24. Podle § 11a odst. 1 zák. o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě věřených nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odst. 2 téhož ustanovení sestavuje pozemkový úřad veřejné nabídky jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu dle § 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně souvisejících zákonů.

25. Podle § 11a odst. 13 zák. o půdě se cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako pozemky stavební. Ustanovení § 6 vyhl. č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odst. 11.

26. Podle § 6 odst. 1 písm. b) bod 4. zák. č. 503/2012 Sb. ve znění účinném ke dni vydání tohoto rozsudku nelze podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb. (tj. zák. o půdě), a nebo zákona č. 44/1988 Sb. převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury (s odkazem na poznámku [číslo] v níž je výslovně zmíněn zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon) nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků určených platnou územně plánovací dokumentaci nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury (opět s odkazem na poznámku [číslo] v níž je výslovně zmíněn zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon); v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování. Dále jsou z převodu vyloučeny mj. dle § 6 odst. 1 písm. c) citovaného zákona zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav. Podle § 6 odst. 2 zák. č. 503/2012 Sb. sdělí příslušný správní úřad na žádost Státního pozemkového úřadu písemně do 30 dnů, zdali pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce jedna z převodu vyloučeny.

27. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě, případně právními nástupci oprávněné osoby [jméno] [příjmení], jejich restituční nároky plynou z rozhodnutí uvedených ve výroku tohoto rozsudku; restituční řízení však bylo zahájeno již v devadesátých letech minulého století, kdy se poprvé právní předchůdce žalobce ucházel o restituci výše uvedených (následně nevydaných) pozemků v k. ú. [část obce] a [část obce].

28. O výši restitučního nároku žalobkyně jako zásadní skutkové sporné otázce soud uzavřel, že představuje částku 1 104 075 Kč pro každého z žalobců, přičemž v podrobnostech zcela odkazuje na odst. 12 a 13 odůvodnění rozsudku.

29. Podmínku pro to, aby se žalobci domáhali podanou žalobou nahrazení projevu vůle žalovaného, totiž závěr o liknavém a svévolném přístupu žalovaného k uspokojení restitučních nároků žalobců či jejich právního předchůdce, shledal soud v projednávané věci za splněnou. Právní předchůdce žalobců uplatil svůj nárok vůči státu již v roce 1992, až v roce 2017 bylo definitivně rozhodnuto o tom, zda budou původně odňaty pozemky vydány. Podstatné pak je, že pozemky odňaté a nevydané bylo nutné posoudit jako stavební, což žalovaný není ochoten připustit dosud – a to i přes výše uvedené pravomocné rozhodnutí soudu, které prošlo i dovolacím přezkumem. V tom, že žalovaný o otázce vydání odňatých pozemků rozhodoval postupně až v roce 2017, a že setrvale prezentuje výši restitučního nároku žalobců mnohonásobně nižší, sodu spatřuje jednoznačně prvky svévoli i liknavosti žalovaného. Žalobci proto mají nárok na převod náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku.

30. U pozemku p. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] soud neshledal žádné zákonné překážky ani další důvody nevhodnosti oproti požadavku žalobců na nahrazení projevu vůle k bezúplatnému převodu těchto pozemků z žalovaného (ze státu) na žalobce. Odkazováno je na přesnou citaci zákonných výluk dle § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., kdy překážkou pro převod je okolnost, že pozemky již vysloveně jsou určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury. Z důkazu v podobě zprávy odboru územního plánování a stavebního řádu [stát. instituce] bylo jednoznačně prokázáno, že předmětné pozemky nejsou určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou ani stavbou veřejné dopravní infrastruktury (byť citovaná úprava neobsahuje vysloveně pojen„ veřejná dopravní infrastruktura“, postačuje určení k zastavění stavbami dopravní infrastruktury). I kdyby stavba vleku byla podřaditelná pod pojem„ stavba dopravní infrastruktury“, pak ze stejného důkazu je zřejmé, že k výslovnému určení těchto pozemků ke stavbě vleku dosud ve schváleném územním nebo regulačním plánu ani v rozhodnutí o místění stavby zatím nedošlo, jde pouze o návrh, přičemž příslušná [územní celek] naopak s výstavbou vleku na těchto pozemcích nepočítá, neplánuje ji. V ostatním směru jsou pozemky nepochybně vhodné k využití jako náhradní, jsou ve vlastnictví ČR s příslušností hospodařit s nimi ve prospěch žalovaného, charakterem jde o zemědělský půdní fond, nejsou umístěny na území národního parku. Proto ve vztahu k nim bylo žalobě vyhověno, byly zařazeny do smlouvy o převodu pozemků, ve vztahu k níž je nahrazována smluvní vůle žalovaného. Soud odkazuje na nesporná tvrzení účastníků o ceně těchto pozemků v odst. 6 písm. e) odůvodnění rozsudku, když hodnota [parcelní číslo] představuje 905,08 Kč, hodnota [parcelní číslo] představuje 3 016,53 Kč, celkem 3 921,61 Kč, z toho při podílu žalobců na těchto pozemcích – každý ideální jako spoluvlastník – představuje vyhovující část odůvodňovaného rozsudku uspokojení restitučního nároku každého z žalobců částkou 1 960,80 Kč.

31. Žalobě naopak nebylo vyhověno ohledně pozemků uvedených ve výroku II tohoto rozsudku. Oba pozemky soud shledal nevhodné k vydání pro účely uspokojení restitučního nároku žalobců převedením náhradních pozemků.

32. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je více než 20 let oficiálně pronajat fyzické osobě, resp. nyní již právnímu nástupci takové fyzické osoby, a to za účelem provozování zemědělské výroby. [příjmení] sousedního pozemku [parcelní číslo], který obklopuje pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], resp. jeho právní nástupce [jméno] [příjmení] mladší po uvedenou dobu nejméně dvou desítek let celý komplex těchto nemovitostí využívají souvisejícím způsobem, na rozhraní předmětného p. [číslo] [parcelní číslo] jsou na základových pasech z betonu (kde má soud za to, že tyto pasy jsou zapuštěny pod úroveň země) umístěné na železobetonových panelech stavební UNIMO buňky, tvořící komplex dílny – truhlárny, skladu, garáže a dřevníku, vše o rozloze 7-8 x 10 metrů. [příjmení] toho se na předmětném pozemku nachází též spojovací jímka drenáží a svod dešťových vod se vsakovací jímkou. Podle vyjádření [jméno] [příjmení] mladšího je předmětný pozemek využíván (byl využíván otcem [jméno] [příjmení] mladšího) dokonce téměř 50 let. Jak soud popsal další zjištění ohledně tohoto pozemku [parcelní číslo] v odst. 15 odůvodnění rozsudku, pak bylo z provedených důkazů vyhodnoceno, že tento pozemek představuje spolu s pozemkem, na kterém je jednoznačně stavba spojená se zemí pevným základem, tj. s pozemkem [parcelní číslo] (a jeho obklopujícím pozemkem [parcelní číslo]) jeden funkční celek.

33. U pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], kde soud odkazuje na podrobná skutková zjištění popsaná v odstavci 16 odůvodnění, vzal soud v úvahu, že je zatížen věcným břemenem ve prospěch pozemku st. [parcelní číslo] pro účely přístupu a příjezdu majitele stavby [adresa] na tomto pozemku, jakožto i reálně využíván (a to výslovně jako jediný možný přístup) ke stejnému účelu novým majitelem domu [adresa] na st. [parcelní číslo] – svědkem [příjmení] [příjmení], který je zároveň vlastníkem dalších sousedících pozemků. Je sice na jednu stranu zřejmé, že uvedené okolnosti sami o sobě nepředstavují každopádně zákonnou výluku možnosti převodu, nicméně v širších souvislostech přesto soud považuje zmíněný pozemek za nevhodný k převodu jako náhradní. Lze jednoznačně připustit, že běžnému způsobu využití zejm. domu [adresa] jeho novým majitelem odpovídá to, že jako rekreační objekt bude oproti předchozímu majiteli využíván častěji (celoročně), dále v širším počtu osob jeho příbuzných. Koresponduje to ostatně i současnému stavu ve společnosti, kdy nastala omezení možnosti cestování do zahraničí, a značné množství obyvatel ČR se uchýlilo a uchylují k trávení volného času v tuzemsku. Z výpovědi svědka, který vylíčil místní podmínky včetně dispozice terénu, jeho výraznou svažitost ve směru ze západní světové strany (od předmětného pozemku [parcelní číslo]) směrem k pozemkům a domu [adresa] ve vlastnictví svědka, má soud za to, že při velmi pravděpodobném způsobu širšího využití rekreačního objektu [adresa] větším množstvím osob a celoročně by charakteru funkční souvislosti pozemků a stavby [adresa] (potažmo zamýšlené další stavby) ve vlastnictví svědka a předmětného pozemku [parcelní číslo], o jehož převod svědek již stát požádal, odpovídala situace, kdy tento pozemek [parcelní číslo] (který by tak byl jako přístupová komunikace či místo k parkování využíván ještě šířeji, než určuje stávající věcné břemeno prve prospěch stavby [adresa]) nebude převeden na žalobce, čímž se otevře možnost k vytvoření oné logické funkční souvislosti pro majitele sousedních pozemků Ing. [příjmení].

34. Soud přisvědčil i argumentaci žalovaného, že by v principu proporcionality mezi mírou uspokojení restitučního nároku žalobců (u [parcelní číslo] v k. ú. [obec] v rozsahu 3 913,35 Kč pro oba žalobce a u pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] v rozsahu 2 415,60 Kč) vůči jejich celkovému nároku (1 104 075 Kč u každého z nich), jakož i k tomu, že v jiných soudních řízeních byly žalobcům přisouzeny pozemky v hodnotě desítek tisíc Kč, případně usilují o převody pozemků v hodnotě přes jeden milion Kč (u OS v [obec] pod sp. zn. 9 C 408/2019 a u OS [obec] pod sp. zn. 9 C 343/2019), neobstála újma, vzniklá výše uvedeným osobám, které tyto pozemky dlouhodobě využívají, jakož i žádají po státu jejich převod do svého vlastnictví.

35. Při rozhodování o právu na náhradu nákladů řízení vzal soud v úvahu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., který pro toto právo zakotvuje základní zásadu úspěšnosti ve věci, neboť stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci byli žalobci v řízení úspěšní v jeho jedné z nejzásadnějších sporných skutkových otázek, totiž, ve výši restitučního nároku (podle znaleckého posudku Ing. [příjmení] představuje původní restituční nárok obou žalobců nejméně 2 208 150 Kč oproti žalovanou dlouhodobě evidované původní výši 71 207,05 Kč u každého z žalobců). Na druhé straně v průběhu řízení žalobci nárokovali převod také řady pozemků, ohledně nichž byla žaloba vzata zpět z důvodů zcela a veřejně zřejmých – z katastru nemovitostí – již před podáním žaloby (pozemky [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], p. [číslo] v k. ú. [ulice] [anonymizováno], které se již před podáním žaloby dle údajů v KN nacházely na území v [anonymizováno], pozemky [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a p. [číslo] úč [číslo] v k. ú. [obec], ohledně nichž byla podána již dřívější žaloba) a částečně zamítnuta pro skutkové důvody, které byly ze strany žalované prezentovány de facto v průběhu celého řízení. Množství pozemků, ohledně kterých došlo ke zpětvzetí žaloby (aniž by žalovaný plnil požadavek v řízení uplatněný, aby bylo možné právo na náhradu nákladů řízení žalobcům přiznat v režimu § 142 odst. 2 písm. c), část věty za středníkem o. s. ř.), a ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, přitom převažuje nad počtem pozemků, kterých se týká vyhovující část rozhodnutí. Vzhledem k tomu proto soud vyhodnotil rovnocennou míru úspěchu i neúspěchu účastníků ve věci a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. K argumentaci žalobců ohledně způsobu rozhodování o nákladech řízení v těchto typech sporů (s odkazem na rozhodnutí Ústavního soud ČR sp. zn. IV. ÚS 3375/17, rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. 22 Co 57/2019-404 či Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2020, č. j. 19 Co 413/2019-1000) lze aktuálně uvést, že zdejší soud hledisko úspěchu ve věci s přihlédnutím k obdobným okolnostem jako výše uvedeným použil i v jiných řízeních (např. sp. zn. 10 C 132/2018, 10 C 141/2018), přičemž nákladový výrok byl odvolacím soudem – Krajským soudem v Hradci Králové potvrzen v rozsudcích sp. zn. 20 Co 241/2020 či 25 Co 7/2021).