10 C 269/2022 - 375

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0], [Anonymizováno] obě zastoupeny advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o zrušení výživného takto:

Výrok

I. Řízení se, co do nároku na snížení povinnosti žalobce přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Anonymizováno], na částku 500 Kč pro období od 16. 8. 2019 do 15. 9. 2020, zastavuje.

II. Řízení se, co do nároku na snížení povinnosti žalobce přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [Anonymizováno], na částku 500 Kč pro období od 16. 8. 2019 do 15. 9. 2020, zastavuje.

III. Žaloba se, co do nároku na snížení povinnosti žalobce přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Anonymizováno], na částku 500 Kč pro období od 16. 9. 2020 do 30. 4. 2021, zamítá.

IV. Žaloba se, co do nároku na snížení povinnosti žalobce přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [Anonymizováno], na částku 500 Kč pro období od 16. 9. 2020 do 30. 4. 2021, zamítá.

V. Žalobce je povinen přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Anonymizováno], pro období od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022, částkou 1 000 Kč splatnou měsíčně vždy ke každému poslednímu dni příslušného měsíce.

VI. Žalobce je povinen přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [Anonymizováno], pro období od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022, částkou 1 000 Kč splatnou měsíčně vždy ke každému poslednímu dni příslušného měsíce.

VII. Žaloba se, co do nároku na snížení povinnosti žalobce přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Anonymizováno], v rozsahu od 999 Kč do 500 Kč pro období od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022, zamítá.

VIII. Žaloba se, co do nároku na snížení povinnosti žalobce přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [Anonymizováno], v rozsahu od 999 Kč do 500 Kč pro období od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022, zamítá.

IX. Žalobce je povinen přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Anonymizováno], pro období od 1. 2. 2022 do 30. 9. 2022, částkou 500 Kč splatnou měsíčně vždy ke každému poslednímu dni příslušného měsíce.

X. Žalobce je povinen přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [Anonymizováno], pro období od 1. 2. 2022 do 30. 9. 2022, částkou 500 Kč splatnou měsíčně vždy ke každému poslednímu dni příslušného měsíce.

XI. Žaloba se, co do nároku na snížení povinnosti žalobce přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Anonymizováno], v rozsahu 499 – 0 Kč, pro období od 16. 8. 2022 do 30. 9. 2022, zamítá.

XII. Počínaje od 1. 10. 2022 není žalobce povinen dále přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Anonymizováno].

XIII. Žalobce je, počínaje od 1. 10. 2022, povinen přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [Anonymizováno], částkou 1 000 Kč splatnou měsíčně vždy ke každému poslednímu dni příslušného měsíce.

XIV. Žaloba se, co do nároku na snížení povinnosti žalobce přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [Anonymizováno], pro období od 16. 8. 2022 do 30. 9. 2022, v rozsahu 499 - 0 Kč, zamítá.

XV. Žaloba se, co do nároku na snížení povinnosti žalobce přispívat na výživu [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [Anonymizováno], pro období od 1. 10. 2022, zamítá v rozsahu 999 - 0 Kč. XVI. V rozsahu výroků I. – XV. se mění rozsudek OS v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. XVII. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, zavázaným společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč, a to počínaje od právní moci tohoto rozsudku a formou splátek po 1 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni v kalendářním měsíci, pod ztrátou výhody splátek a k rukám [tituly před jménem].

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 16. 8. 2022, ve znění doplnění z 12. 9. 2022, 25. 11. 2022, 9. 1. 2023,3. 4. 2023, se žalobce domáhal úpravy výživného, jež mu bylo, vždy částkou 4 000 Kč měsíčně, uloženo žalovaným vyplácet rozsudkem nadepsaného soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Takto konkrétně žalobce navrhl, aby soud pro období od 16. 8. 2019 do 15. 8. 2022 výživné pro jednu každou žalovanou snížil na částku do 500 Kč měsíčně a následně, počínaje od 16. 8. 2020, aby mu již povinnost platit výživné nebyla ukládána vůbec. Popsaný nárok žalobce odůvodnil tak, že (i.) z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, vč. konstatované invalidity III. stupně, není způsobilý dosahovat předpokládaných výdělků, přičemž sám žije toliko ze sociálních dávek, a že (ii.) obě žalované v průběhu roku 2022 nabyly způsobilost živit se samostatně, a tudíž je již do budoucna nelze považovat za „nezaopatřené děti“. 2. (ad i.). Ohledně svých zdravotních neduhů i nepřiznivé sociální situace žalobce uvedl, že mu byly diagnostikovány chronický zánět i poškození srdečního svalu, srdeční selhání, varixy i související neduhy diabetologického rázu (diabetes typu 2), vč. poškození zraku. S těmito neduhy se začal léčit již v roce 2018, absolvoval celou řadu vyšetření (mj. u svého obvodního lékaře, v Oblastní nemocnici v [adresa], u diabetoložky, na oční klinice v [Anonymizováno], v centru srdečního selhání ve [Anonymizováno], na oddělení vaskulární sonografie [Anonymizováno] aj.) i hospitalizací (mj. v Oblastní nemocnici v [adresa] na Interní klinice či na oční klinice [adresa], jeho zdravotní stav se ale i nadále zhoršoval a na přelomu let 2021 a 2022 zdravotní problémy vyvrcholily, což žalobce dával i do souvislosti s psychickým tlakem, jemuž byl vystaven v důsledku trestního stíhání pro neplacení výživného a soudního řízení vztahujícího se k vypořádání společného jmění manželů. Právě v návaznosti na popsané zdravotní neduhy byla, posudkem vydaným Českou správou sociálního zabezpečení pod sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 10. 11. 2022, u žalobce konstatována invalidita III. stupně s poklesem pracovní způsobilosti o 70 %, a to se zpětnou účinností, počínaje od 23. 8. 2019. Následně podanou žádost o přiznání invalidního důchodu nicméně příslušné orgány zamítly s poukazem na skutečnost, že nebyla splněna podmínka spočívající v uplynutí zákonem předepsané doby, po kterou měl žalobce platit odvody na sociální zabezpečení.

3. Co do majetkových poměrů žalobce uvedl, že je v plném rozsahu odkázán na plnění ze sociálních dávek, a navíc již dřív, v návaznosti na řízení o vypořádání společného jmění, přišel i o stálé bydlení. S tím, že v období od 1. 5. 2021 do listopadu roku 2022 pobíral jednak dávky hmotné nouze, doplněné o příspěvek 1 000 Kč na diabetologickou dietu, a současně také příspěvek na bydlení, který pobíral až do prosince roku 2022. V tomto období tak příjmy žalobce činily toliko 5 379 Kč měsíčně, tedy cca 180 Kč na den, z nichž však 1 800 Kč bylo vypláceno ve formě poukázek. Naopak, výdaje žalobce z téhož období sestávaly z výdajů na telefon a internetové připojení ve výši 900 Kč, na benzín a palivo ve výši 1 800 Kč, 500 Kč na plyn, na potraviny ve výši 1 800 Kč a na další vydání např. na hygienické prostředky či dopravu ve výši 300 Kč. Ve finanční tísni se nicméně žalobce ocitl již v roce 2020, kdy mu byla, z důvodu neplacení záloh, odpojena elektřina a on si za účelem přístupu k ní (mj. k nabíjení svítilny, tabletu či telefonu) za 3 500 Kč musel koupit benzínový generátor, do něhož musel kupovat palivo za již uvedenou částku 1 800 Kč za měsíc. K vaření a ohřevu vody žalobce v témže období využíval plynové bomby, k vytápění pak kotel na tuhá paliva, konkrétně na brikety. Jinak také žalobci vypomáhali přáteli a příbuzní, kteří jej v době mrazů načas i ubytovali. takto popsané majetkové poměry žalobce nadepsaný soud již dřív vyhodnotil v řízení o vypořádání žalobcova společného jmění manželů vedeném pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl žalobce osvobozen od soudních poplatků. Po skončení tohoto řízení o vypořádání společného jmění manželů nadto žalobcova bývalá manželka, matka žalovaných, odpírala vyplatit vypořádací podíl ve výši 1 179 755,80 Kč, který účelově snížila na částku 213 625,87 Kč, čehož dosáhla účelovým postupem, v jehož rámci jí žalované účelově postoupily své nároky z nevyplaceného výživného. K datu 3. 4. 2024 žalobce vlastnil pouze dva nepojízdné automobily určené k likvidaci, věci základní potřeby, kolo, tablet a mobil a jeho jediný příjem t. č. představoval příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně, vyplácený zpětně, s účinností od listopadu 2022. Mezi své dluhy žalobce k 3. 4. 2023 zahrnul splátky soudního poplatku ve výši 100 Kč, dluh z pokuty uložené ve správním řízení ve výši 15 000 Kč a dluh za nezaplacenou elektřinu ve výši 58 000 Kč, t. č. již exekučně vymáhaný, byť se původně jeho bývalá manželka zavázala, že tento bude splácet sama. 4. (ad. ii.) Co se týče poměrů žalovaných, žalobce doplnil, že žalovaná 1) již k 9. 6. 2022 vykonala státní závěrečnou zkoušku na [Anonymizováno], pročež již může v plném rozsahu nastoupit do pracovního procesu. Žalovaná 2), která se již v únoru 2021 odstěhovala od matky a žije s přítelem, dle informací žalobce, jako jediný společník, drží podíl ve společnosti [jméno FO], IČO [IČO], která vykazuje roční obrat převyšující 3 miliony korun, a zde dokonce zaměstnává vlastní matku. Obě žalované nadto se žalobcem přerušily jakékoli styky a sám žalobce považoval jejich chování vůči své osobě za nadmíru neuctivé, a to do té míry, že je hodnotil jako „devastující“. V této souvislosti také žalobce zdůraznil, že právě žalované, ve spolupráci s jejich matkou, usilují o to, aby jej i po psychické stránce zcela zničily, což navenek demonstrovaly mj. tím, že na něho, navzdory jeho špatnému zdravotnímu stavu, podaly trestní oznámení pro neplnění vyživovací povinnosti. Kdy žalované současně pohledávky z nezaplaceného výživného převedly na matku, která tyto započetla na oprávněný nárok žalobce z vypořádávaného společného jmění manželů. Právě za neplnění vyživovací povinnosti k oběma žalovaným v období od 16. 9. 2020 do 30. 4. 2021, jak sám připustil, byl žalobce pravomocně odsouzen rozsudkem nadepsaného soudu č. j. [spisová značka], s ohledem na dodatečně a zároveň zpětně konstatovanou invaliditu nicméně uvedl, že bude ve vztahu k tomuto trestnímu řízení usilovat o nařízení obnovy.

5. Žalované se k žalobě vyjádřily podáními z 21. 11. 2022, 31. 1. 2023, 31. 3. 2023 a 15. 1. 2024. Touto cestou předně namítly, že se žalobce domáhá úpravy vyživovací povinnosti i za období od 16. 8. 2019 do 15. 9. 2020, o němž již co do úpravy žalobcovy vyživovací povinnosti nadepsaný soud rozhodoval v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 15. 9. 2020, v důsledku čehož uplatněný nárok, pro období od 16. 8. 2019 do 15. 9. 2020, naráží na překážku věci tzv. pravomocně rozsouzené. Současně také žalované uvedly, že za neplnění vyživovací povinnosti k nim byl žalobce shledán vinným ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy, ve smyslu § 196 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a to rozsudkem nadepsaného soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum], potvrzeným usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka].Přičemž návrh na obnovu tohoto trestního řízení nadepsaný soud zamítl usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum], jež bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum].Samotné výživné, vč. výživného dlužného, nadto, ani následně, nebylo ze strany žalobce hrazeno.

6. K namítané změně poměrů na straně žalobce žalované uvedly, že žalobce v tomto ohledu poukazuje na zdravotní neduhy (chronický zánět srdečního svalu, diabetes typu II., poškození oční sítnice) , které mu byly diagnostikovány již v průběhu roku 2018, tedy již před datem předchozí úpravy vyživovací povinnosti z roku 2020 (účinné od vyhlášení rozsudku nadepsaného soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]), a nejedná se tudíž o „nové“ okolnosti, jež by bylo na místě dodatečně zohledňovat. Tím spíše ne za situace, kdy diagnóza v podobě diabetu typu II. byla zohledněna již při úpravě vyživovací povinnosti v roce 2020 a ostatní ze zmiňovaných neduhů již i ve shora označeném trestním řízení. Samo konstatování invalidity žalobce, byť totiž dle názoru žalovaných za novou skutečnost považovat nelze, jelikož jde pouze o právní/úřední deklarování skutkových okolností, jež v konkrétním případě, jak je uvedeno výše, nastaly již před předchozí úpravou výživného. Bylo tedy na žalobci, aby na své, již existující, zdravotní neduhy poukázal již v řízení vedeném nadepsaným soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V této souvislosti dále žalované rozporovaly i závěry posudku [Anonymizováno], a to s poukazem na zjištění učiněná v rámci shora označeného řízení obnově trestního řízení. Zde totiž, jak žalované doplnily, bylo prokázáno, že [tituly před jménem], která předmětný posudek o invaliditě vystavila, nepracovala se všemi relevantními podklady, neboť, jak v trestním řízení, po konfrontaci se znalcem, [tituly před jménem], uvedla, měla-li by k dispozici lékařskou zprávu o kardiologickém vyšetření žalobce z 28. 2. 2020, jakož i souhrnnou lékařskou zprávu za únor 2020( kde je zaznamenána míra tzv ejekční frakce o 45 %), stanovila by míru invalidity žalobce za rok 2020 I. nebo II. stupněm a III. stupněm až počínaje od roku 2022, dle v tomto roce zpracované lékařské zprávy. Z titulu konstatované invalidity se nadto žalobce, jak žalované namítly taktéž, mohl domáhat též přiznání invalidního důchodu, jakožto dávky, z níž lze výživné taktéž splácet, a proto, v režimu tzv. potenciality příjmů, ve smyslu § 913 odst. 2 o. z., bylo na místě případně zohlednit, že žalobci, jeho vinou, (v důsledku neodpracování potřebného počtu let) na výplatu invalidního důchodu nevznikl nárok. K majetkovým poměrům žalobce žalované dále namítli, že tento 13. 2. 2023 obdržel od jejích matky, jako bývalé manželky, na vypořádání společného jmění manželů částku 213 625,87 Kč, a že jím uváděné náklady na služby mobilního operátora ve výši 900 Kč jsou přehnaně vysoké, neboť standardní, resp. základní tarif, mj. i za připojení internetu, lze poptat i za 326 Kč.

7. Ke svým osobním a majetkovým poměrům žalovaná 1) uvedla, že v roce 2022 skutečně vykonala státní závěrečnou zkoušku na [právnická osoba], a studium tak bez jakýchkoli průtahů řádně dokončila v akademickém roce 2021/2022, jehož konec připadl k 30. 9. 2022. Následně však, od 13. 9. 2022, po dohodě s vyučujícími a v návaznosti na své předchozí dobré studijní výsledky, nastoupila do prezenční formy doktorského studia v programu „[Anonymizováno]“. Zde jí, počínaje od října 2022, bylo přiznáno měsíční stipendium ve výši 10 000 kč měsíčně (vyplácené zpětně) a již v měsíci září 2022 také začala živnostensky podnikat, přičemž klienti jí již počínaje od 31. 8. 2022 začali proplácet dílčí faktury. Proto namítla, že na vyplácení dřív stanoveného výživného netrvá až počínaje od počátku října roku 2022 (později korigováno na počátek září 2022), zatímco za období předchozí považuje nárok na vyplácení dřív přiznaného výživného za důvodný. Ke svým poměrům v rozhodném období, tj. v období od 1. 5. 2021 do 31. 8. 2022, žalovaná 1) doplnila, že v tomto období prezenčně studovala na [právnická osoba]. V Praze však nebydlela, zůstala bydlet u matky a za účelem minimalizace nákladů tam pouze dojížděla (s měsíčními náklady cca 2 000 Kč za pravidelnou přepravu na trase [adresa] a za přepravu hromadnou dopravou v [Anonymizováno]). V návaznosti na probíhající studium také žalované 1) vyvstávaly náklady na studijní pomůcky (cca 1 000 Kč) a vedle toho měla přirozeně i výdaje související s uspokojováním obvyklých potřeb, typicky na stravování (cca 4 500 Kč měsíčně), na péči o zdraví (cca 1 500 Kč měsíčně), na ošacení (cca 2 000 kč měsíčně), na služby mobilního operátora (cca 600 Kč měsíčně) či na další volnočasové aktivity (cca 2 000 Kč měsíčně), celkem tedy cca 13 600 Kč měsíčně . V témže období si sama žalovaná 1) přivydělávala a její příjmy zahrnovaly účelové stipendium za práci v univerzitní knihovně (v období do května 2022 šlo v průměru o 7 218,75 Kč), jednorázové stipendium za práci na mezinárodním kongresu skotských literatur (5 000 kč dne 12. 8. 2022) a ubytovací stipendium (8 x 400 Kč za rok 2022), celkem tedy za prvních osm měsíců roku 2022 šlo v průměru o částku 6 218,75 Kč (při celkových příjmech 49 750 Kč).

8. Ke svým majetkovým poměrům žalovaná 2) uvedla, že sice je jediným společníkem shora jmenované společnosti [jméno FO] jejíž obrat za rok 2020 dosáhl výše 3 084 000 Kč. Zároveň nicméně namítla, že v této společnosti nemá žádné výkonné pravomoci, jež přísluší jednatelce, a že hospodaření této společnosti bylo až do roku 2021 ztrátové. Zisk za rok 2021 dosáhl výše 100 433 Kč, nebyl však rozdělen a zůstal společnosti. Jinak žalovaná 2) v akademickém roce 2022/2023 studovala prezenční magisterský program na [právnická osoba], konkrétně první ročník. Mezi výdaje žalované 2) patřily výdaje na dopravu do školy, resp. do [Anonymizováno] (cca 750 Kč měsíčně za dopravu na trase [adresa] a za dopravu městskou hromadnou dopravou po [Anonymizováno]), neboť obdobně jako žalovaná 1) nejprve dojížděla od matky, následně však od února roku 2021 poptala v [Anonymizováno] nájem v režimu spolubydlení s další osobou (s celkovým nájemným ve výši 15 500 Kč měsíčně vč. služeb), výdaje na studijní pomůcky (cca 1 000 kč měsíčně), výdaje na stravování (cca 5 000 Kč měsíčně), výdaje na zdravotní pomůcky a související s péčí o zdraví (cca 2 500 Kč měsíčně), výdaje na ošacení (cca 2 000 Kč měsíčně), výdaje na úhradu služeb mobilního operátora (cca 600 Kč měsíčně)a výdaje na volnočasové aktivity (cca 2 000 kč měsíčně), celkem tedy cca 21 600 Kč měsíčně. S tím, že tyto výdaje se v podstatném rozsahu nezměnily ani pro rok 2023. Oproti tomu si žalovaná 2) při studiu přivydělávala na základě spolupráce se [adresa], realizovaném na základě příkazní smlouvy z července roku 2022, a tento její přivýdělek v roce 2022 dosahoval průměrné výše 7 000 Kč měsíčně (za měsíc srpen 2022 šlo nicméně o částku pouze 5 000 Kč), v roce 2023 došlo k jeho navýšení, na částku cca 10 000 Kč.

9. Obě žalované též poukázaly na špatné vztahy se žalobcem. Potvrdily, že se žalobcem od data jeho rozvodu s matkou nekomunikují, tento postoj však odůvodnily s odkazem na skutečnost, že se žalobce, přinejmenším od července roku 2021, vůči nim i matce choval urážlivě, vyhrožoval jim a současně je též ponižoval. Toto závadové chování žalobce dosáhlo takové úrovně, že za ně byl postižen v přestupkovém řízení, vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] u městského úřadu v [Anonymizováno], a nadepsaný soud mu také cestou předběžného řízení, usnesení č. j. [spisová značka] ze dne [datum], uložil, aby již matku žalovaných nekontaktoval.

10. Cestou podání z 9. 1. 2023 žalobce sdělil, že podanou žalobu „zpřesňuje“ v tom rozsahu, že úpravu vyživovací povinnosti k žalovaným nově navrhuje až počínaje od 15. 9. 2020 a nikoliv již od 16. 8. 2019. Takto provedený procesní úkon soud vyhodnotil jako zpětvzetí části žalobního návrhu (úpravy vyživovací povinnosti za období od 16. 8. 2019 do 15. 9. 2020), ve smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř., neboť jeho obsahem je „redukce - omezení“ (shodně viz např. závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 20/99 ze dne 3. 10. 2000, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 139/2000 USn.) původního žalobního nároku, obdobně jako v případě, pokud by byla nárokována určitá finanční částka a následně finanční částka nižší. Za žalobcem udávané zpřesnění by bylo možno považovat pouze takovou úpravu, jež by neměla na rozsah uplatněného nároku vliv, resp. úprava, jež by vymezila nárok jednoznačně (např. za situace, kdy by byl nárok původně uplatněn ve více variantách či s písařskými chybami apod.). S přihlédnutím k popsanému tedy soud akt „zpřesnění“ vyhodnotil jako akt zpětvzetí a vzhledem ke zjištění, že žalobce k částečnému zpětvzetí uplatněného nároku, ve smyslu § 96 odst. 4 o. s. ř., přistoupil ještě před datem prvého jednání (to proběhlo 3. 3. 2023), soud výroky I. a II. rozsudku, bez zjišťování stanoviska žalovaných, řízení o uplatněném nároku, ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř., zastavil právě v rozsahu částečného zpětvzetí (vždy ve vztahu k jedné ze žalovaných). Procesní zavinění na částečném zastavení řízení nese právě žalobce, který původní nárok uplatnil při vědomí, že část tohoto nároku je právě pro období od 16. 8. 2019 do 15. 9. 2020 již „kryta“ rozsudkem nadepsaného soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. Jinak řečeno/napsáno, žalobce část nyní uplatněného nároku, konkrétně za období od 16. 8. 2019 do 15. 9. 2020, uplatnil ve vztahu k období, v němž již soud v tomto řízení, vázaný překážkou věci pravomocně rozhodnuté, ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř., není oprávněn rozhodovat, neboť by tak pouze, mimo systém opravných prostředků, přezkoumával závěry již dříve vydaného, t. č. pravomocného rozsudku (ve vztahu k výživnému viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 459/2010 ze dne 28. 5. 2010). K částečnému zpětvzetí uplatněného nároku žalobce přistoupil za situace, kdy již žalované ve vyjádření z 21. 11. 2022 ve vztahu k uplatněnému nároku, právě v rozsahu částečného zpětvzetí, námitku překážky věci pravomocně rozhodnuté vznesly, o čemž se sám žalobce informoval při nahlížení do spisu dne 1. 12. 2022. Vinu za částečné zastavení řízení tedy soud, ve smyslu procesního neúspěchu, ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., přičetl žalobci, který tímto krokem pouze předešel zastavení řízení pro absenci jedné z podmínek řízení (svojí povahou neodstranitelné), ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř.

11. Žalobce se, i se svým tehdejším zástupcem, zúčastnil jednání konaného dne 3. 3. 2023. Následně, k podnětu žalobce, soud, usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum], řízení přerušil vzhledem ke zjištění, že žalobce inicioval obnovu ve vztahu k trestnímu řízení vedenému u nadepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl žalobce za období od 1. 3. 2020 do 30. 4. 2021 shledán vinným ze spáchání jednání, spočívajícího v neplacení výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně pro každou ze žalovaných. Po skončení řízení o obnově (v podrobnostech viz níže), uzavřeného formou zamítnutí žalobcova návrhu, soud, usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum], přistoupil k pokračování v tomto řízení. K datu 22. 12. 2023 tak soud na termín 23. 1. 2024 nařídil jednání, k němuž předvolal zástupce žalobce i žalovaných. Zástupkyně žalobce nicméně podáním z 4. 1. 2024 sdělila, že již zastupování žalobce ukončila. Nato soud, k datu 11. 1. 2024 (doručení do datové schránky vykázáno 17. 1. 2024 – čl. 298) žalobce k jednání na 23. 1. 2024 předvolal napřímo. Žalobce však, podáním z 18. 1. 2024 (čl. 332), požádal o odročení a uvedl, že u České advokátní komory poptává nové právní zastoupení, určené sociálně slabým jedincům. Soud této žádosti vyhověl a jednání z 23. 1. 2024 odročil na 5. 3. 2024, o čemž žalobce vyrozuměl a žalobce toto vyrozumění, dne 22. 1. 2024 (doručenka na čl. 339), ve své datové schránce převzal. K jednání dne 5. 3. 2024, nařízenému na 9:00, se nicméně žalobce bez jakékoli omluvy nedostavil. V předchozím podání z 22. 1. 2024 pouze požádal, aby s jím zaslanou lékařskou dokumentací nebyl blíže seznamován zástupce žalovaných. K tomuto podání také žalobce připojil předvolání k veřejnému zasedání ve věci vedené u nadepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka], nařízenému stran přeměny dřív uloženého podmíněného trestu. S tím, že lze konstatovat, že s nyní vedeným řízením otázka přeměny trestu žalobce nijak nesouvisí. Dodatečně zaslanou omluvu žalobce z jednání nařízeného v této věci na 5. 3. 2024 již soud vyhodnotil jako opožděnou, jelikož byla (viz doručenka na čl. 346) do datové schránky soudu dodána až 5. 3. 2024 v cca 16. hodin, tedy bez mála 7 hodin po avizovaném začátku jednání. Z tohoto důvodu soud k této opožděné omluvě nepřihlédl (ostatně obsahuje toliko výhrady proti postupu nadepsaného soudu v řízení sp. zn. [spisová značka] související s přeměnou trestu) a jestliže dne 5. 3. 2024 v této věci proběhlo jednání, je na místě neúčast žalobce kvalifikovat jako neomluvenou, se všemi s tím spojenými důsledky. Při jednání dne 5. 3. 2024 tak soud mj. uzavřel dokazování a jednání sice odročil na 15. 3. 2024, nicméně toliko za účelem vyhlášení rozhodnutí. I k tomuto jednání soud žalobce předvolal a tento si předvolání ve své datové schránce, k 6. 3. 2024 převzal (k datu sepsání rozhodnutí nebyla doručenka žurnalizována). Ani k vyhlášení rozhodnutí, nařízenému na 12:30, se žalobce dne 15. 3. 2024 nedostavil. S tím, že omluvy, doplněné o žádost o odročení, jež žalobce soudu zaslal ve dnech 14. 3. 2024 (po 17. hodině) a 15. 3. 2024 (v 11:00) vyhodnotil jednak jako opožděné a zároveň nedůvodné, neboť neobsahovaly žádný relevantní důvod pro případné odročení jednání, navíc určeného toliko k vyhlášení rozsudku, po ukončení dokazování. V omluvě ze 14. 3. 2024 totiž žalobce toliko opětovně namítl, že sporuje okolnosti přeměnu svého podmíněného trestu z rozhodnutí nadepsaného soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] a v omluvě z 15. 3. 2024 uvedl, že byl bývalou manželkou, matkou žalovaných, protiprávně (již 10. 10. 2022) připraven o bydlení a nadto měl být poškozen, když nadepsaný soud v řízení sp. zn. [spisová značka] nezohlednil účast žalovaných na podnikání blíže nejmenované právnické osoby. Tyto „omluvy“, jimiž se žalobce pokoušel odůvodnit odročení jednání z 15. 3. 2024, však, jak je zmíněno již výše, na nyní vedené řízení nemají žádný vliv, neboť toto řízení neslouží ani k přezkumu otázky, zda bylo/nebylo na místě přeměnit dřív uložený podmíněný trest odsouzeného, a ani k přezkumu t. č. již více než 3 roky pravomocného rozsudku ve věci sp. zn. [spisová značka].

12. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, hodnotil níže uvedené důkazy. 13. [tituly před jménem], matka žalovaných, v procesním postavení svědkyně vypověděla, že dokud žalované žily s ní, ve společné domácnosti, nesla veškeré náklady na jejich výživu právě ona. K datu podání její svědeckého výpovědi (pozn. 5. 3. 2024) již nicméně žalovaná 1) pracovala a vůči žalobci žádné výživné nenárokovala. Do zaměstnání žalovaná 1) nastoupila v srpnu 2022 a právě v té době ji také svědkyně přestala finančně podporovat. Konkrétně žalovaná 1) nastoupila do [Anonymizováno], kde působí jako osobní asistentka. Žalovaná 2) naopak t. č. stále studovala na [Anonymizováno] a na jaře či v létě roku 2024 měla naplánované státní závěrečné zkoušky. O svém dalším směřování nebyla žalovaná t. č., dle mínění svědkyně, ještě rozhodnuté, zvažovala ale, zda nastoupí do programu doktorského studia, nebo do zaměstnání. Ačkoli již žalovaná 2) se svědkyní t. č. nežila, a nepožadovala ani pravidelná finanční plnění, žádala svědkyni o příspěvky na jednorázové výdaje ve výši dle aktuální potřeby, v rozmezí, jež svědkyně vymezila částkami 3 000 6 000 Kč měsíčně. Poslední konkrétní příspěvek pro žalovanou 2) svědkyně specifikovala částkou 2 500 Kč, určenou k zaplacení tréninkového programu, další příspěvek, v blíže nespecifikované výši, žalované 2) poskytla též na koupi učebnic. Jinak žalovaná 2) žila s přítelem v [adresa] a jako fyzioterapeutka si, v rámci živnosti, přivydělávala u [Anonymizováno], kteroužto pracovní pozici jí zprostředkoval „[Anonymizováno]“, jehož konkrétní název si svědkyně nevybavila. Sama svědkyně t. č. žila sama a pracovala ve společnosti provozující květinářství, kde zároveň působila i jako jednatelka. Zde si vydělávala cca 30 000 kč měsíčně. Ohledně svých kontaktů se žalobcem svědkyně, jež tyto kontakty vnímala úkorně a sama se označila za „oběť“, uvedla, že ji samotnou, ale i žalované, žalobce opakovaně, avšak nevyžádaně, kontaktuje prostřednictvím SMS zpráv, jež mívají i vulgární povahu. Poslední takový kontakt, jak svědkyně doplnila, proběhl den před jejím výslechem, samotného soudního jednání se však SMS netýkaly. Otázku vypořádání společného jmění manželů svědkyně ve vztahu k žalobci považovala za vypořádanou od roku 2022/20223, kdy mu vyplatila vypořádací podíl ve výši cca 200 000 Kč.

14. Rozsudkem nadepsaného soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne 13. 10. 2020, bylo žalobci uloženo platit každé ze žalovaných měsíční výživné ve výši 4 000 Kč, počínaje od 1. 1. 2019. Současně nadepsaný soud rozhodl též o povinnosti žalobce doplatit dlužné výživné, t. č. ve výši 80 000 Kč pro každou ze žalovaných. V rámci svého rozhodování nadepsaný soud, co do hodnocení majetkových poměrů žalobce i jeho poměrů osobních, vč. případných zdravotních omezení, vyšel z tzv. potenciality příjmů (viz bod 28 odůvodnění), neboť žalobce, který t. č. nepobíral žádné důchody ani jiné sociální dávky, navzdory poskytnutému procesnímu poučení nepředložil žádné důkazy. Soud proto vyšel ze zjištění, že se mzda v oborech, v nichž je žalobce, jako vysokoškolák, kompetentní (elektronika/elektrotechnika), pohybuje v rozmezí cca 30 – 60 000 Kč (viz body 15 – 17 odůvodnění). Otázka zdravotních neduhů žalobce (diabetes, nemoci srdce, ztráta zraku) zůstala za řízení sp. zn. [spisová značka] pouze v režimu tvrzení žalobce, bez předložených důkazů (viz body č. 3 a 28 odůvodnění). Obě žalované t. č. studovaly na již výše uvedených vysokých školách (viz body č. 7 a 8 odůvodnění), náklady jejich výživy od 1. 1. 2019 nesla v plném rozsahu jejich matka (viz bod č. 27 odůvodnění), jejíž příjmy ve společnosti [jméno FO] činily cca 27 000 Kč měsíčně (viz bod č. 12 odůvodnění). Žalované doložily své tehdejší výdaje, vč. výdajů na dopravu (viz body č. 9 – 11 odůvodnění), předloženo bylo i majetkové přiznání společnosti [jméno FO], která t. č. vykazovala ztrátu (viz bod č. 14 odůvodnění). Tento rozsudek nadepsaný soud vydal poté, co ve věci proběhlo mj. i jednání konané dne 21. 7. 2020, jehož průběh zachycuje předložený protokol. Při tomto jednání žalobce mj. odkázal na své zdravotní neduhy (problémy se srdcem, diabetes, problémy se zrakem) a potvrdil, že počínaje od 1. 1. 2019 hradila veškeré náklady jejich t. č. ještě společné domácnosti jeho manželka – matka žalovaných. Plnění vyživovací povinnosti vůči žalovaným tehdy žalobce podmínil předchozím majetkovým vypořádáním s manželkou.

15. Nadepsaný soud, rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (poté, co byl zrušen trestní příkaz z č. j. [Anonymizováno] vydaný v téže věci), shledal žalobce vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy, ve smyslu § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto přečinu se žalobce dopustil tak, že v době od 1. 3. 2020 do 30. 4. 2021, ačkoli byl t. č. pracovně způsobilý a mohl každé žalované vyplácet výživné ve výši 4 000 Kč, stanovené rozsudkem nadepsaného soudu, č. j. [spisová značka] ze dne [datum], neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost ani k jedné ze žalovaných, nepracoval a nechal se toliko zaevidovat na Úřadu práce, kde však t. č. byla evidována volná pracovní místa, odpovídající vzdělání a kvalifikaci žalobce. Zde uvedený rozsudek následně, k odvolání žalobce, v plném rozsahu potvrdil Krajský soud v Praze, usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Na náhradě nákladů proběhnuvšího trestního řízení nadepsaný soud žalobci, usnesením č. j. [spisová značka], uložil uhradit 4 000 Kč.

16. Trestní řízení shora označené bylo vedeno k podnětu žalované 2), která trestnou činnost žalobce ohlásila na úřední záznam č. j. [Anonymizováno] ze dne 17. 2. 2021. Ta uvedla, že žalobce t. č. dlouhodobě neplatil výživné, ji, matku, která t. č. nesla veškeré náklady chodu rodinné domácnosti, i žalovanou 1) dlouhodobě vystavoval excesům souvisejícím s užíváním alkoholu, sám nepracoval, a ještě je častoval výhrůžnými a vulgárními SMS zprávami. První hlavní líčení v této věci proběhlo dne 16. 6. 2021 a nadepsaný soud při něm, v pozici svědkyň, vyslechl obě žalované i jejich matku, které se vyjádřily k jejich tehdejším osobním a majetkovým poměrům. Žalovaná 1) tehdy uvedla, že žalobce výživné neplatí a náklady její i sestřiny výživy nese výlučně jejich matka, u které ona sama v té době žila. S tím, že žalobce, požívající ve zvýšené míře alkohol, je toliko příležitostně častuje hanlivými SMS zprávami. Sama žalovaná 1) t. č. studovala na [Anonymizováno] její jediný příjem představovalo stipendium za práci pro fakultu, ve výši cca 4 – 5 000 Kč. Dle povědomí žalované 1) žalobce nepracoval dlouhodobě, toliko výjimečně docházel na brigády. Na jeho starší podnikatelskou činnost si nepamatovala, což odůvodnila tak, že v té době byla ještě malá. V době podání svědecké výpovědi žalovaná 1) prodělávala autoimunitní onemocnění, za účelem, jehož potlačení brala vitamíny, jejichž 50 denní dávka stála 2 600 Kč. Žalovaná 2) v témže hlavním líčení vypovídala ohledně žalobce a jeho poměrů obdobně, jako žalovaná 1). Nad rámec již uvedeného toliko doplnila, že si žalobce t. č. měl stěžovat na zdravotní neduhy, které ale po dobu, kdy ještě všichni žili ve společné domácnosti, neléčil. K datu podání svědecké výpovědi žalovaná 2) studovala [Anonymizováno], obor [Anonymizováno] a z důvodu nedobrých vztahů se žalobcem docházela na psychoterapie. Matka žalovaných v hlavním líčení vypověděla, že společnou domácnost i se žalovanými opustila v dubnu 2019. Našly si nové bydlení, žalobce zůstal v jejich rodinném domě a po odchodu jí zasílal vulgární i výhružné SMS: Co se týče zdravotního stavu žalobce, matka žalovaných uvedla, že tento zdravotními neduhy trpí, konkrétně jmenovala diabetes a srdeční nedostatečnost. Zda však žalobce některý z těchto neduhů léčil, nevěděla, doplnila pouze, že dřív žalobce žádné zdravotní potíže neléčil, a navíc konzumoval alkohol Práci žalobce matka žalovaných charakterizovala jako IT práci od počítače, jíž ale pravidelně přestal vykonávat cca 8 – 10 let nazpět, poté ještě chodil na příležitostné brigády, avšak s těmi přestal v rozmezí let 2017/2018. Od té doby, co žalobce přestal pravidelně vydělávat, začala rodinu živit výlučně ona a žalobce měl uvádět, že se již napracoval dost a nyní jej má živit ona.

17. Ve věci obnovy shora označeného trestního řízení byl žalobce, resp. jeho zástupkyně, předvolán k veřejnému zasedání na termín 30. 3. 2023. Nadepsaný soud nicméně návrh na povolení obnovy zamítl usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 9. 8. 2023, které následně, ke stížnosti žalobce, potvrdil Krajský soud v Praze usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 24. 10. 2023 (pozn. závěry z konfrontace znalce, [tituly před jménem] a posudkové lékařky ČSSZ [tituly před jménem], o níž byla zde označená rozhodnutí opřena, viz níže). 18. (k poměrům žalované 1) Dle vystaveného potvrzení ze dne 14. 11. 2022 žalovaná 2) t. č. (pro akademický rok 2022/2023) studovala prezenční doktorský studijní program „[Anonymizováno]“. Poté, co, dle předložené pozvánky, v červnu téhož roku skládala státní závěrečnou zkoušku v obdobně nazvaném oboru magisterského studia. Na doktorsky studijní obor byla žalovaná 1) přijata po absolvování přijímacího zkoušky, k níž byla, podle předložené pozvánky, pozvána na 14. 6. 2022.

19. K datu 25. 8. 2022 byla žalovaná 1), počínaje od 8. 8. 2022, v živnostenském rejstříku, na dobu neurčitou, evidována jako držitelka živnostenského oprávnění v režimu „volné ohlašovací živnosti“, mj. pro obory překladatelská a tlumočnická činnost, zprostředkování obchodu a služeb aj.

20. Za účelem dopravy v městské hromadné dopravě v [Anonymizováno] si žalovaná 1) pořizovala časové kupony se čtvrtletní platnosti. Konkrétně žalovaná 1) předložila dva kupony s platností od července do září roku 2022 a od počátku října 2022 do počátku ledna 2023. každý z kuponů stál 360 Kč.

21. Podle předloženého vyúčtování za období od 16. 8. do 15. 9. 2022 žalovaná 1) za služby mobilního operátora t. č. měsíčně platila 605 Kč.

22. Jednotlivě přiznávané účelová stipendia, související s prací pro [Anonymizováno], byla žalované 1) vyplácena na základě dílčích rozhodnutí, jež k důkazu předložila, jde o rozhodnutí ze 13. 5. 2021 (částka 5 500 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), ze 12. 11. 2021 (9 600 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), ze 28. 1. 2021 (6 300 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), ze 12. 8. 2022 (5 000 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), ze 14. 9. 2021 (6 750 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), z 11. 4. 2022 (10 500 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), z 9. 3. 2021 (2 250 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), z 8. 6. 2022 (1 800 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), z 8. 10. 2021 (8 400 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), z 15. 2. 2022 (9 600 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), ze 7. 3. 2022 (9 600 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), z 10. 5. 2022 (10 500 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), ze 6. 12. 2021 (19 200 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), ze 13. 6. 2021 (5 100 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), z 9. 7. 2021 (5 400 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou), z 15. 4. 2021 (5 400 Kč za činnost zvláštního zřetele hodnou). Tytéž příjmy, vyjma platby z 28. 1. 2021, žalovaná 2) evidovala v předloženém výpisu ze svého bankovního účtu z období od 22. 4. 2021 do 9. 9. 2022, naopak zde, nad rámec uvedených, evidovala platbu 6 300 Kč z 27. 8. 2021.

23. Vyplacená stipendia ubytovací žalovaná 1) taktéž evidovala v předloženém výpisu z bankovního účtu, za období od 28. 4. 2021 do 22. 12. 2022 šlo o částku 11 560 Kč.

24. Z pozice dodavatele žalovaná 1) k 31. 8. 2022 vystavila anonymizovanému odběrateli zálohovou fakturu č. [hodnota] znějící na částku 22 000 Kč. Vyfakturovanou částku, dle předloženého potvrzení o provedené bankovní transakci, anonymizovaný dodavatel zaplatil 12. 9. 2022. 25. (k poměrům žalované 2) Dle vystaveného potvrzení ze dne 2. 9. 2022 žalovaná 2) t. č. (pro akademický rok 2022/2023) studovala první ročník prezenčního studia na [Anonymizováno].

26. K datu 25. 8. 2022 byla žalovaná 2), počínaje od 21. 7. 2022, v živnostenském rejstříku , na dobu neurčitou, evidována jako držitelka živnostenského oprávnění v režimu „volné ohlašovací živnosti“, konkrétně pro obory poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti a provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti.

27. Oproti podpisu listiny, označené jako „Příkazní smlouva“, datované k 1. 7. 2022, se [právnická osoba] zavázal žalované 2) vyplatit 5 000 Kč za měsíc srpen 2022 a následně 7 000 Kč za měsíce září 2022 až červen 2023 (pozn. v textu smlouvy zjevná písařská chybaviz čl. V. 1). Žalovaná 2) se oproti tomu pro jmenovaný spolek, v období od srpna 2022 do června 2023 (čl. VI), zavázala vykonávat fyzioterapeutické služby a další činnost podrobněji specifikovanou v příloze smlouvy (viz čl. II. 1 a 2). Na takto popsaný právní poměr následně, pro období od 1. 8. 2023 do 30. 6. 2024 (čl. VI.), navázal právní poměr z „Příkazní smlouvy uzavřené mezi [adresa] a [Jméno zainteresované osoby 2/0]“, ze dne 1. 8. 2023. Oproti podpisu tohoto dokumentu (pozn. založeny jen 3 strany z 5) se žalovaná 2) jmenovanému spolku opět zavázala poskytovat své služby a ten se za ně zavázal platit 10 000 Kč měsíčně (čl. V. 1).

28. Shora jmenovaný spolek žalované sjednané plnění průběžně vyplácel, jak dokládají potvrzení o bankovních transakcích z 18. 10. 2022 (7 000 Kč), 14. 9. 2022 (5 000 Kč) a 21. 11. 2022 (7 000 Kč).

29. Oproti podpisu listiny, označené jako „Smlouva o nájmu bytu“, datované k 10. 2. 2021, se anonymizovaní pronajímatelé zavázali žalované 2) a další, taktéž anonymizované osobě, za nájemné ve vši 12 000 Kč měsíčně a úhradu služeb ve výši 3 500 Kč měsíčně (čl. IV. 1 a 2), přenechat k užívání byt v [adresa] (čl. I. 1), a to na dobu určitou, do 31. 1. 2022 (čl. V. 1), s výhradou případného prodloužení a valorizace nájemného (čl. V. 2)

30. V notářském zápisu sp. zn. [Anonymizováno], zakladatelské listině společnosti [jméno FO], byla žalovaná 2) zapsána jako jediný společník jmenované společnosti, se 100 % podílem vkladu na základním kapitálu ve výši 10 000 Kč (čl. IV. a V.2). Jako jediná jednatelka a správkyně vkladů jmenované společnosti byla zapsána [tituly před jménem] – pozn. dnes [jméno FO] (čl. IX. 1 a X. 2). Za rok 2020 společnost [jméno FO] vykázala celková aktiva a pasiva o hodnotě 640 tisíc Kč a vlastní kapitál o hodnotě – 722 tisíc Kč. V předložené výsledovce bylo pro období roku 2020 zaznamenáno, že společnost [jméno FO] vykázala ztrátu – 308 tisíc Kč, v nákladech společnosti byly t. č. zaznamenány mj. náklady mzdové, ve výši 530 000 Kč. Za rok 2021 již společnost [jméno FO] v přiznání k dani z příjmů vykázala zisk 100 433 Kč, při obratu 3 900 927 Kč. Podle přiložené výsledovky nicméně zisk za rok 2021 (při mzdových nákladech 516 000 Kč) nebyl dále rozdělován.

31. Výdaje žalované 2) blíže dokumentují záznamy o dílčích uskutečněných platbách z jejího bankovního účtu, konkrétně: záznam o platbě ve výši 1 548 Kč ze dne 17. 1. 2023, za potraviny a spotřební zboží ve společnosti [Anonymizováno], záznam o platbě ve výši 1 290,59 Kč ze dne 5. 1. 2023, za potraviny a spotřební zboží ve společnosti [Anonymizováno], záznam o platbě ve výši 1 035,80 Kč ze dne 23. 1. 2023, za potraviny a spotřební zboží ve společnosti [Anonymizováno], záznam o platbě ve výši 230 Kč ze dne 5. 12. 2022, za [Anonymizováno], záznam o platbě ve výši 1 280 Kč ze dne 25. 8. 2022, za přednabytí dopravního kuponu v aplikaci „[Anonymizováno]“, záznam o platbě ve výši 1 875 Kč ze dne 3. 10. 2022, za přednabytí dopravního kuponu v aplikaci „[Anonymizováno]“, záznam o platbě ve výši 2 400 Kč ze dne 30. 11. 2022 za platbu u zubaře, záznam o platbě ve výši 2 044,70 Kč ze dne 1. 1. 2023, za platbu za cvičební program, záznam o platbě ve výši 25 000 Kč ze dne 19. 2. 2022, za lékařský zákrok na oční klinice v [Anonymizováno].

32. Podle předloženého vyúčtování za období od 16. 8. do 15. 9. 2022 žalovaná 2) za služby mobilního operátora t. č. měsíčně platila 599 Kč. 33. (ke zdravotnímu stavu a poměrům žalobce)Zdravotní stav žalobce dokumentují předložené lékařské zprávy: v souvislosti s hospitalizací žalobce v Oblastní nemocnici v [adresa], v období od 4. 4. 2018 do 12. 4. 2018, vystavil [tituly před jménem] lékařskou zprávu, kde konstatovala, že žalobce trpěl hypertenzí, dušností a tachykardií (pozn. tato zpráva též na čl. 57). v lékařské zprávě (nedatované – čl. 53 pg) [tituly před jménem] konstatoval, že žalobce absolvoval MRI srdce a scintigrafii plic. v lékařské zprávě (nedatované – čl. 54) [tituly před jménem] konstatoval diagnózu srdeční selhání a vyjma vyšetření srdce též zaznamenal, že zdravotní stav žalobce projednalo též diabetologické konsilium, jež konstatovalo diagnózu diabetes 2. typu. v lékařské zprávě (nedatované – čl. 54pg) [tituly před jménem] konstatoval mj. prvozáchyt plicní arteriální hypertenze, zopakoval diagnózy srdeční selhání a diabetes 2. typu, a současně ještě poukázal na diagnózu chronická žilní insuficience. v lékařské zprávě z 12. 4. 2018 [tituly před jménem] konstatoval předepsanou medikaci a doporučil vyšetření žalobce na kardiologii, diabetologii a oftalmologii (k vyšetření očního pozadí). v lékařské zprávě (nedatované – čl. 57) byly opětovně konstatovány diagnózy srdeční selhání a diabetes 2. v lékařské zprávě z 27. 2. 2023 je zaznamenáno, že se žalobce tohoto dne podrobil kontrole ledvin na 2. Interní klinice – centru srdečního selhání při [právnická osoba]. v lékařské zprávě z 10. 2. 2023 je zaznamenáno, že se žalobce tohoto dne podrobil vyšetření na diabetologické ambulanci v nemocnici [adresa]. v lékařské zprávě z 8. 12. 2022 je zaznamenáno, že se žalobce, z důvodu očních komplikací provázejících diabetes 2. typu, podrobil vyšetření v Diabetologickém očním centru při [právnická osoba]. v lékařské zprávě z 25. 10. 2022 je zaznamenáno, že se žalobce tohoto dne podrobil vyšetření na ECHU na [podezřelý výraz]. Toto vyšetření dále žalobce doložil též záznamem o jeho výsledcích. v lékařské zprávě z 30. 9. 2020 je zaznamenáno, že se žalobce tohoto dne podrobil plánované kontrole na [podezřelý výraz]. v lékařské zprávě z 4.10. 2022 je zaznamenáno, že se žalobce podrobil odběrům na diabetologické ambulanci – [Anonymizováno]. v lékařské zprávě z 2. 6. 2022 je zaznamenáno, že se žalobce, z důvodu očních komplikací provázejících diabetes 2. typu, podrobil vyšetření v [podezřelý výraz]. v lékařské zprávě z 31. 5. 2022 je zaznamenáno, že se žalobce tohoto dne podrobil plánované kontrole na [podezřelý výraz].

34. Rozsah a míru jednotlivých stupňů srdečního selhání (I. – IV.) dokumentuje tabulka předložená žalobcem.

35. Posudkem sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 30. 5. 2022, s účinností k 21. 2. 2022, shledal posudkový lékař OSSZ [adresa] žalobce invalidním ve III. stupni, s poklesem pracovní způsobilosti o 70 %, a to s odkazem na diagnózu „oboustranné kardiální srdeční selhání“. Tento posudek byl však v námitkovém řízení změněn posudkem sp. zn. [Anonymizováno], v němž posudková lékařka ČSSZ, [tituly před jménem], invaliditu III. stupně, s poklesem pracovní způsobilosti o 70 %, stanovila zpětně, již k 23. 8. 2019, opět s odkazem na diagnózu srdeční selhání.

36. V návaznosti na konstatovanou invaliditu podal žalobce žádost o přiznání invalidního důchodu, tuto však ČSSZ, rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 1. 8. 2022, zamítla a poukázala na skutečnost, že žalobce nebyl po zákonem určenou dobu účasten v systému důchodového pojištění. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil odvoláním (pozn. námitkami) datovaným k 27. 8. 2022. Podané námitky však Česká správa sociálního zabezpečení zamítla rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2023 a rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne 1. 8. 2022 potvrdila.

37. Úřad práce žalobci vystavil průkaz ZTP účinný v období od 22. 2. 2023 do 21. 2. 2033.

38. Pro účely trestního řízení znalec, [tituly před jménem], vypracoval znalecký posudek č. [Anonymizováno] (tento neobsahuje znaleckou doložku ve smyslu § 127a a ani § 127 o. s. ř., soud jej proto provedl jakožto listinný důkaz), v němž vyhodnotil, že žalobce byl v období od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2021 v nepříznivém zdravotním stavu, což bylo způsobeno především „ischemickou chorobou srdeční“ s opakovaným „kardiálním selháním“. Vzhledem k uvedené diagnóze odpovídal zdravotní stav žalobce, v období od srpna 2019 do února 2020, dočasné pracovní neschopnosti a počínaje od března 2020 do 18. 11. 2021 (pozn. datum vystavení posudku) invaliditě I. stupně s poklesem pracovní způsobilosti o 40 %. Od března 2020 do 18. 11. 2020 tak byl žalobce, dle závěrů znalce, v mezích své odborné způsobilosti, schopen lehké fyzické či duševní práce na zkrácený úvazek v trvání 6 hodin denně, s individuálním pracovním tempem a přestávkami.

39. Znalce [tituly před jménem] nadepsaný soud stran zdravotního stavu žalobce a jeho pracovní způsobilosti vyslechl též při veřejném zasedání dne 12. 4. 2024, v souvislosti se žalobcovým návrhem na obnovu trestního řízení sp. zn. [spisová značka]. Ten po seznámení se shora označeným posudkem sp. zn. [Anonymizováno] uzavřel, že, ohledně období od 1. 3. 2020 do 30. 4. 2021 (k období roku 2022 se již nevyjádřil, neboť nebylo kryto zadáním znaleckého úkolu), setrvává na závěrech jím vystaveného znaleckého posudku č. 548/30/2021. Toliko s tou výhradou, že pokud by tehdy jeho znalecký úkol zněl mj. i na stanovení stupně invalidity, stanovil by ji maximálně v úrovni II. stupně, neboť t. č. mohla pracovní způsobilost žalobce poklesnout o cca 50 %, z nichž 40 % (s přihlédnutím k ejekční frakci srdce o kapacitě 45 %) odpovídá onemocnění srdce a 10 % připadá na problémy se zrakem. Takto konstatovaný závěr však dle znalce nemohl mít ve vztahu k žalobci žádné dopady, jelikož mu nárok na invalidní důchod tak jako tak nevznikl. Ve vztahu k již uvedenému posudku ČSSZ dále znalec uvedl, že s jeho závěry shoduje v tom ohledu, že v období od srpna roku 2019 zhruba do března roku 2020, kdy došlo i k hospitalizaci žalobce, tento nebyl pracovně způsobilý vůbec, na rozdíl od [tituly před jménem] však znalec tento stav hodnotil jako stav dočasné pracovní neschopnosti a nikoli invalidity III. stupně. Následně také, počínaje od března 2020, došlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobce, a ten tehdy, jak je již uvedeno, mohl vykazovat maximálně II. stupeň invalidity. V této souvislosti také znalec poukázal na lékařskou zprávu kardiologa z února roku 2020 a dále též na lékařskou zprávu, v níž ošetřující lékařka konstatovala, že k hospitalizaci žalobce došlo i proto, že žalobce t. č. nebral předepsané léky. Závěrem svého výslechu znalec dále sdělil, že v případě 50 % poklesu pracovní způsobilosti žalobce by své závěry revidoval maximálně v tom smyslu, že by žalobce, ´vzhledem k jeho kvalifikaci, shledal způsobilým k lehké duševní práci v trvání nikoli 6, ale pouze cca 4 hodin denně. Ani dodatečně stanovená invalidita III. stupně pak dle odborného názoru znalce zcela nevylučovala jeho pracovní uplatnění, neboť při 70 % poklesu pracovní způsobilosti by byl i nadále schopen v rozsahu 30 %, byť by bylo jeho pracovní uplatnění omezeno v tom smyslu, že by mu bylo na místě zajistit tzv. úlevové zaměstnání a byla by vyloučena jeho evidence na Úřadu práce.

40. Následně, k pokynu Krajského soudu v Praze, jako soudu stížnostního, nadepsaný soud, při veřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023, provedl konfrontaci posudkové lékařky, [tituly před jménem], a znalce, [tituly před jménem]. [tituly před jménem] pak v rámci konfrontace připustila, že sice měla o povědomí o přechodném zlepšení zdravotního stavu žalobce po únoru roku 2020, nedisponovala však, na rozdíl od [tituly před jménem], s lékařskou zprávou právě z února roku 2020 a ze srpna 2020, přičemž pokud by tyto zprávy měla, hodnotila by, obdobně jako [tituly před jménem], t. č. pracovní způsobilost na rozmezí I. a II. stupně invalidity, a to do září 2021, kdy žalobce podstoupil oční operaci, která by sama o sobě neměla na stanovení stupně invalidity významný vliv, žalobce by nicméně po jejím absolvování mohl setrvat v dočasné pracovní neschopnosti. Oba lékaři se nicméně jednoznačně shodli na závěru, že počínaje od února 2022, kdy byla žalobci ejekční frakce srdce naměřena v hodnotě 23 %, tento již vykazoval stav odpovídající III. stupni invalidity. Znalec, [tituly před jménem], dále při veřejném zasedání dne 9. 8. 2023 doplnil, že zdravotní omezení vyvolaná kardiologickými onemocněními bývají proměnlivá a mohou se měnit i z hodiny na hodiny, vyslovil však odborný názor, že ischemická porucha srdeční, jíž trpí žalobce, zpravidla představuje relativně setrvalý stav a znovu zopakoval, že pracovní způsobilost žalobce v jím posuzovaném období mohla dosahovat maximálně 50 %, což by bylo zdůvodnitelné příslušnou metodikou. Situaci, kdy byla žalobci v únoru 2022 naměřena ejekční frakce pod 30 %, již označil jako vážnou, zopakoval však výhradu, že pro toto období již nebyl v trestním řízení zadán znalecký úkol.

41. Podle vystaveného seznamu byly žalobci, v rozmezí září 2020 až listopadu 2022, pravidelně vypláceny sociální dávky v podobě „Příspěvku na živobytí“, v období od září 2020 do února 2021 činila výše tohoto příspěvku 4 990 Kč, v období od března 2021 do června 2021 3 620 Kč (tyty částky byly vypláceny jako celek poštovní poukázkou nebo na bankovní účet), v období července 2021 do března 2022 3 620/3 600 Kč (tyto částky byly vypláceny na půl v poukázkách a napůl hotově – poštovní poukázkou), v období od dubna 2022 do června 2022 částkou 3 870/3 800 Kč (tyto částky byly vypláceny na půl v poukázkách a napůl hotově – poštovní poukázkou) a v období od července 2022 do listopadu 2022 částkou 4 110 Kč/4 218 Kč (tyto částky byly, co do výše 1 900 Kč, vypláceny v poukázkách a, co do výše 2 210 Kč/2 318 Kč hotově – poštovní poukázkou).

42. Podle vystaveného přehledu žalobce dále pobíral též příspěvek na bydlení vyplácený úřadem práce. Tento příspěvek byl škůdci vyplácen v období od října roku 2020 do prosince roku 2022. Celkem bylo v tomto období žalobci vyplaceno 46 161 Kč. Výše příspěvků se měsíčně pohybovala v rozmezí od 970 Kč do cca 1 800 Kč. Konkrétně, v období od dubna roku 2021 až do prosince roku 2022 se v rozmezí cca od 1 650 Kč do 1 880 Kč.

43. Pro účely přiznání příspěvku na bydlení ve druhém čtvrtletí roku 2021 žalobce vyplnil formulář vystavený Úřadem práce. Zde zaznamenal, že žije ve vlastním bytě a mezi náklady bydlení zahrnul měsíční platby za elektřinu ve výši cca 1 500 Kč měsíčně a poplatky za rozhlasové a televizní vysílání ve výši 199 Kč měsíčně. Sám žalobce též v rukou psaném seznamu zaznamenal, že náklady za elektřinu odpovídají za nákladům za palivo do elektrocentrály.

44. Rozsudkem nadepsaného soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo matce žalovaných uloženo, aby žalobci vyplatila vypořádací podíl ze zaniknuvšího společného jmění manželů ve výši 1 179 755,80 Kč. Tento rozsudek následně přezkoumal Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, který rozsudek soudu nadepsaného změnil toliko ve výroku o náhradě nákladů řízení, jež byla žalobci, ve prospěch matky žalovaných, uložena k úhradě (na částku 172 308 Kč).

45. V řízení sp. zn. [spisová značka] nadepsaný soud žalobce, usnesením z čl. 295 (pravomocného k 7. 10. 2021), osvobodil od soudních poplatků, a to s odkazem na zjištění, že t. č. žalobce měsíčně pobíral toliko příspěvek na bydlení (1 759 Kč) a mimořádnou okamžitou pomoc (3 520 Kč), zatímco měl t. č. předepsanou vyživovací povinnost ve výši 8 000 Kč, splácel místní poplatky ve výši 650 Kč a byly vůči němu vymáhány dluhy ve výši 613 000 Kč. S tímto postupem nadepsaného soudu matka žalovaných, přípisem z 8. 7. 2021, vyslovila nesouhlas a namítla, že žalobce t. č. jinak nedoložil tvrzené zdravotní problémy, předepsané výživné neplatí a nesplácí ani své dluhy. Pro účely téhož řízení také [jméno FO], nar. 28. 8. 1955, vystavil čestné prohlášení, jehož prostřednictvím přislíbil na vyplacení vypořádacího podílu žalobce ze společného jmění poskytnout matce žalovaných bezúročnou půjčku do výše 2 000 000 Kč.

46. Přípisem z 2. 9. 2022 matka žalovaných žalobci sdělila, že na jeho vypořádací podíl ze společného jmění manželů započítává plnění odpovídající dlužnému výživnému pro obě žalované za období od 1. 1. 2021 do 31. 7. 2022 (2 x 76 000 Kč), které jí obě žalované postoupily, plnění odpovídající náhradě nákladů řízení sp. zn. [spisová značka] u nadepsaného soudu (44 206,35 Kč), plnění odpovídající náhradě nákladů řízení sp. zn. [spisová značka] u Krajského soudu v Praze (40 026,80 Kč), plnění odpovídající náhradě nákladů řízení sp. zn. [spisová značka] u nadepsaného soudu (3 600 Kč) a plnění za umoření pohledávek exekvovaných vůči žalobci v řízeních sp. zn. [spisová značka] u exekutora [tituly před jménem] a sp. zn. [spisová značka] u exekutora [tituly před jménem] (celkem 170 000 Kč). O skutečnosti, že jí žalované postoupily nároky na plnění za výživné ve shora označených obdobích matka žalovaných žalobce již dřív vyrozuměla přípisem z 8. 8. 2022. O provedení dalšího zápočtu na jeho vypořádací podíl ze společného jmění manželů matka žalovaných žalobce vyrozuměla přípisem z 31. 1. 2023. Zde žalobci sdělila, že si vyjma zápočtů již výše označených započítává též nároky z plnění odpovídající náhradě nákladů řízení sp. zn. [spisová značka] (21 309 Kč a 172 308 Kč) a plnění odpovídajících výživnému pro obě žalované za srpen 2022, kteréžto nároky jí žalované postoupily (2 x 4 000 Kč).

47. Již dřív, k datu 16. 2. 2022, soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], přípisem č. j. [spisová značka], potvrdil, že matka žalovaných přislíbila splácet dluh v rámci této exekuce vymáhaný.

48. Předložené potvrzení o provedené bankovní transakci dokládá, že matka žalovaných, k datu 13. 2. 2023, vyplatila na účet žalobce částku 213 625,87 Kč, odpovídající jeho podílu z vypořádaného spolčeného jmění manželů.

49. V dokumentu, označeném jako „Souhrnný výpis si účtování“, je zaznamenáno, že žalobce v období od 16. 12. 2021 do 16. 11. 2022 za služby mobilního operátora společnosti [Anonymizováno] platil cca 880 Kč měsíčně.

50. Žalobce předložil fotokopie celkem 9 účtenek za benzín v hodnotách 164,50 Kč, 164,20 Kč, 219,10 Kč, 163,58 Kč, 159,71 Kč, 165 Kč, 160 Kč, 169 Kč a 160 Kč, vystavených v období od 4. 6. 2021 do 27. 6. 2021, celkem tedy v hodnotě 1 525,09 Kč. 51. (Ke vztahům žalobce, matky žalovaných, [jméno FO], a žalovaných) Manželství žalobce a matky žalovaných bylo rozvedeno rozsudkem nadepsaného soudu č. j. [spisová značka] ze dne 26. 4. 2019. Jako příčinu rozvratu manželství nadepsaný soud určil žalobcovy sklony k nadměrnému požívání alkoholismu, zároveň ale poukázal i na skutečnost, že žalobce t. č. nepracoval a opakovaně rodinu zadlužil.

52. V souvislosti s vypořádáním společného jmění manželů žalobce matku žalovaných oslovil emailem z 8. 4. 2019. Zde ji opakovaně vulgárně osočil a urážel ji s tím, že potřebuje po svém boku osobu, která ji bude ponižovat a fyzicky ubližovat. Vyjma těchto invektiv žalobce v témže e-mailu matce žalovaných navrhl, aby si společné jmění manželů rozdělili bez dalšího napůl.

53. Žalované předložily výpis SMS komunikace (čl. 189 – 192, 303), jíž žalobce vedl s jejich matkou. V průběhu této komunikace žalobce mimo jiné: uvedl, že nejrůznějšími způsoby, např. formou trestního stíhání či usiluje o zničení matky žalovaných a celé její rodiny (SMS zpráva ze srpna 2020, čas 21:42, SMS zpráva, nedatovaná zpráva na čl. 192 z času 14:27, SMS zpráva z 15. 6. 2021 z času 12:13, SMS zpráva z 9. 3. 2021 z času 15:59), opakovaně matku i žalované častoval vulgárními výrazy (např SMS z 14. 8. 2020, čas 16:09, nedatovaná SMS z čl. 189 – časy 16:10 a 16:23,nedatované SMS z čl. 189pg z časů 17:36 – 17:59, ,17:07 – 17:11nedatovaná SMS z čl. 190 pg z času 22:37 či tamtéž z času 21:30, nedatovaná SMS z čl. 191 z času 19:58), opakovaně matce sděloval, že se zříká žalovaných (např. nedatované SMS z čl. 189pg z časů 17:36 – 17:59, či z času 18:05, nedatovaná SMS z čl. 190 z času 19:32, SMS z 21. 12. 2020 z času 11:17, nedatovaná SMS zpráva z čl. 192 pg z času 21:50), sděloval, že na žalovanou 2) a její matku podal hned „několik“ trestních oznámení (nedatovaná SMS z čl. 303, z času 19:37).

54. Žalované 1) žalobce, při příležitosti jejího svátku, k blíže neurčenému datu zaslal sérii SMS (printscreen na čl. 209), v nichž jí sděloval, že se jí zříká jako dcery a vyčítal jí, že se o něho ona ani její matka nepostaraly v době, kdy byl v nemocnici. Byť by mu měly být za předchozí péči vděčny. V další sérii SMS, taktéž nedatovaných (opět na čl. 209), žalobce žalované 1) mj. sděloval, že se za ni stydí, vulgárně urážel jejího právního zástupce a vyhrožoval jí též trestním stíháním.

55. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 3. 9. 2020 nadepsaný soud žalobci uložil, aby se zdržel setkávání a nežádoucího sledování, obtěžování či kontaktování matky žalovaných. Toto rozhodnutí nadepsaný soud vydal s odkazem na spisový materiál z již dřív vedených soudních řízení a záznamy dodatečně předložené SMS komunikace (tyto byly obsaženy na celkem 71 listech…). 56. [právnická osoba] shledal žalobce, usnesením č. j. [Anonymizováno] ze dne 7. 7. 2021, vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, jehož se dopustil tím, že od května 2020 do cca poloviny března 2021, a dále v květnu a červnu 2021, matku žalovaných i přes opakovaně projevený nesouhlas kontaktoval elektronickými prostředky, tuto též urážel a také jí vyhrožoval újmou na zdraví. Další přestupkové řízení, iniciované matkou žalovaných, ohledně jejíhož oznámení policejní orgán 18. 9. 2018 vystavil potvrzení č. j. [Anonymizováno], tentýž správní orgán vůči žalobci zahájil též pod sp. zn. [Anonymizováno], opět pro podezření ze spáchání přestupku na úseku ochrany občanského soužití, jehož se měl žalobce dopustit tím, že měl dne 9. 3. 2019 obě žalované vulgárně urážet (pozn. výsledné rozhodnutí již předloženo nebylo). 57. (k návrhu na doplnění dokazování) Soud ve vztahu k důkazním návrhům nepominul, že se žalobce ve vyjádření z 3. 4. 2023 domáhal též provedení svědeckého výslechu partnera žalované 2). Doplnění dokazování v tomto rozsahu nicméně žalobce podmínil výhradou, že jej navrhuje jen, nepovede-li k prodloužení řízení, a soud proto, ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř., k tomuto návrhu, jakožto podmíněnému procesnímu úkonu, nepřihlédl. 58. (ke skutkovým závěrům - obecně) V návaznosti na skutková zjištění shora uvedená vzal soud za prokázané, že ve věci vyživovací povinnosti žalobce k oběma žalovaným rozhodl naposledy rozsudkem ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž žalobci uložil platit každé žalované měsíční výživné ve výši 4 000 Kč. K datu vyhlášení tohoto rozsudku obě žalované studovaly na vysokých školách, kam dojížděly, neměly vlastní stálé ani pravidelné příjmy a jejich výživu v plném rozsahu zajišťovala pouze jejich matka, [tituly před jménem] [jméno FO], jejíž manželství se žalobcem nadepsaný soud rozvedl rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum], a to především z důvodu žalobcových sklonů požívat ve zvýšené míře alkohol. Matka žalovaných k datu 15. 9. 2020 pobírala příjem ve výši cca 27 000 Kč. Výši žalobcových příjmů nadepsaný soud v řízení sp. zn. [spisová značka] reálně nezjistil, neboť žalobce, vinou procesní pasivity a neúčasti u soudních jednání, z tvrzených sociálních i zdravotních obtíží (např. diabetes, srdeční a zraková onemocnění) nedoložil ničeho. Nadepsaný soud proto t. č. vyšel ze závěru, že je žalobce v plném rozsahu práceschopný a s odkazem na tzv. potencialitu příjmů určil žalobcovy příjmy částkou 40 000 Kč, vzhledem k dostupné nabídce volných pracovních míst a žalobcově kvalifikaci (Ing., elektrotechnik). Výživné, v předepsané a ani nižší výši, nicméně žalobce v období od 1. 3. 2020 do 30. 4. 2021 neplatil a nadepsaný soud jej proto, rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum], shledal vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy, ve smyslu § 196 odst. 1 tr. zákoníku, v jehož výroku, konkrétně v tzv. skutkové větě, žalobce shledal způsobilým plnit vyživovací povinnost ke každé ze žalovaných částkou 4 000 Kč měsíčně. Tento rozsudek nadepsaného soudu následně nabyl právní moci poté, co jej, k odvolání žalobce, potvrdil Krajský soud v Praze usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Následnou, žalobcem iniciovanou obnovu tohoto trestního řízení nadepsaný soud zamítl usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum], které následně, ke stížnosti žalobce, potvrdil Krajský soud v Praze usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. 59. (k poměrům žalované 1) Žalovaná 1) až do září 2022 studovala prezenční magisterský, vysokoškolský obor na [Anonymizováno] a následně, počínaje akademickým rokem 2022/2023, prezenční doktorský studijní program „[Anonymizováno]“. Přibližně v období do poloviny září roku 2022 neměla žalovaná 1) stabilní ani stálé příjmy, jediné její příjmy představovalo průběžně vyplácené ubytovací stipendium (rozpočteno na jednotlivé měsíce v řádu stokorun měsíčně) a nenároková stipendia, přiznávaná jednotlivě, vyplácená za práci ve fakultní knihově či na akcích pořádaných [Anonymizováno] (rozpočteno na jednotlivé měsíce za období od dubna 2021 do září 2022, v podrobnostech bod 22 odůvodněná, v průměru cca 6 600 Kč měsíčně). Ve zbytku, jak potvrdila [jméno FO] v rámci své svědecké výpovědi (a dřív při podání svědecké výpovědi v trestním řízení sp. zn. [spisová značka] i sama žalovaná 1), vyživovala, vč. obvyklých nákladů za stravu, šatstvo, dopravu a drogerii, žalovanou 1) právě ona (matka), neboť žalobce na výživu žalovaných dlouhodobě nepřispíval ničeho. Konkrétně takto matka žalovanou 1) vyživovala až do přelomu srpna a září 2022 (následně se již žalovaná 1) výživného dobrovolně vzdala), kdy žalovaná 1) začala pracovat pro [Anonymizováno]. V srpnu 2022 si také žalovaná 1) nechala zřídit živnostenské oprávnění, z jeho titulu začala poskytovat služby a její klient jí právě k 12. 9. 2022, na dřív vystavenou zálohovou fakturu, vyplatil 22 000 Kč. V době, kdy studovala magisterský studijní obor na [Anonymizováno] žalovaná 1) ke studiu do [Anonymizováno] pravidelně dojížděla, neboť žila u matky v [Anonymizováno]. Za dopravu přímo v [Anonymizováno] žalovaná čtvrtletně platila 360 Kč. Mezi další náklady souvisejícími s „běžným provozem“ žalované 1) patřily též náklady na úhradu služeb mobilního operátora ve výši 650 Kč měsíčně. 60. (k poměrům žalované 2) Žalovaná 2) byla a je až do konce akademického školního roku 2023/2024 studentkou [Anonymizováno], konkrétně (prezenčně vyučovaného) magisterského oboru [Anonymizováno], kde, dle svědecké výpovědi její matky, měla na jaře/v létě roku 2024 skládat státní závěrečné zkoušky. Vedle studia si žalovaná 2), z titulu živnostenského oprávnění získaného červenci roku 2022, přivydělávala, poskytovala služby [adresa], s nímž takto pro období od srpna 2022 do června 2023 a následně pro období od července 2023 do června 2024 sjednala příkazní smlouvy. Za poskytované služby jmenovaný spolek žalované 2) v srpnu 2022 zaplatil 5 000 Kč, následně, v období od září 2022 do července 2023, žalované 2) platil 7 000 Kč měsíčně a pro období do června 2024 bylo toto plnění navýšeno na 10 000 Kč měsíčně. Do února roku 2021 žila žalovaná 2), obdobně jako žalovaná 1), u matky, od února 2021, z titulu sjednané nájemní smlouvy, se nicméně spolu se svým partnerem nastěhovala do nájemního bytu, za jehož užívání spolu s partnerem, vč. úhrady služeb, měsíčně platili 15 500 Kč. Současně také žalovaná 2) působila jako jediný společník ve společnosti [jméno FO]., která až do roku 2021 nevykazovala zisk a zisk za účetní rok 2021 (cca 100 000 Kč) dále nerozdělila. Tato společnost zaměstnávala matku žalovaných, která v ní zároveň působila jako jediná jednatelka. Své běžné výdaje v roce 2022 a na počátku roku 2023 žalovaná 2) podrobněji rozvedla (dle dodatečného tvrzení zůstaly v následujícím období beze změn) s odkazem na potvrzení o předložených transakcích podrobně popsaných v bodu č. 31 odůvodnění, z něhož lze vzít v souhrnu za prokázané, že „běžné“ týdenní výdaje žalované 2) se t. č. pohybovaly v rozmezí 1 000 – 1 500 Kč a žalovaná 2) vedle nich hradila též např. náklady na pořízení ISIC známky ve výši 230 Kč ročně, náklady služeb mobilního operátora ve výši 599 Kč, náklady dopravy po [Anonymizováno] a na trase [adresa] ve výši cca 1 250 Kč/1 875 Kč. Tyto běžné výdaje byla žalovaná 2), počínaje cca od července 2023, jak nepřímo v rámci svědecké výpovědi potvrdila [jméno FO] (uvedla, že t. č. již žalované 2) přispívá toliko na vyšší jednorázová vydání), schopná pokrýt ze svých příjmů, matka jí nicméně i nadále přispívala jednorázově v rozmezí 3 000 – 6 000 Kč měsíčně, především v závislosti na existenci případných vyšších jednorázových výdajů. Mezi ty lze, z doložených, zařadit náklady na dentální zákrok v ceně 2 400 Kč (z listopadu/prosince 2022), na operaci očí v ceně 25 000 Kč (únor 2022), na pořízení cvičebního programu v ceně 2 044 Kč (v lednu 2023) na učebnice či na cvičební program v ceně 2 500 Kč výslovně označený její matkou (z doby před podáním její svědecké výpovědi, okolo března 2024). 61. (ke zdravotnímu stavu a pracovní způsobilosti žalobce) Co se týče zdravotního stavu žalobce, tento počínaje od roku 2018 dochází na vyšetření na diabetologii a kardiologii (v podrobnostech viz lékařské zprávy z bodu 33 odůvodnění). V této souvislosti byly žalobci diagnostikovány srdeční selhání (s proměnlivou intenzitou dle tzv. ejekční frakce o naměřených hodnotách mezi 45 % až 23 %), diabetes 2. typu a oční postižení, související s diabetem, několikrát též došlo k jeho hospitalizaci a v září 2021 mj. prodělal operaci očí. Průběh a závažnost popsaných onemocnění žalobce, v rozhodném období od 1. 5. 2021 do současnosti, lze popsat jako proměnlivý a soud jej považuje za doložený zejména z výpovědí, jež v trestném řízení (i v řízení o jeho obnově) podali znalec v oboru posudkového lékařství, [tituly před jménem], a posudková lékařka ČSSZ, [tituly před jménem]. Jmenovaní lékaři se, po provedené konfrontaci v řízení o obnově trestního řízení sp. zn. [spisová značka], shodli, že v období od května 2021 (vztaženo k období rozhodnému pro toto řízení) cca do února 2022 bylo možné zdravotní stav žalobce z posudkového hlediska hodnotit jako stav na úrovni mezi I. a II. stupněm invalidity (s omezením pracovní způsobilosti o 40 – 50 % v závislosti na využité metodice), počínaje od února 2022, jak se jmenovaní lékaři taktéž shodli, pak jako stav invalidity III. stupně spojený s poklesem pracovní způsobilosti o 70 %. Především [tituly před jménem] v tomto ohledu revidovala své závěry z posudku/rozhodnutí vystaveného ČSSZ pod sp. zn. [Anonymizováno], v němž stav III. stupně invalidity ve vztahu k žalobci konstatovala již k srpnu roku 2019. Změnu svého stanoviska [tituly před jménem] konstatovala s odkazem na skutečnost, že neměla k dispozici lékařské zprávy, jež v období února 2020 a srpna 2020 dokládají přechodné zlepšení zdravotního stavu žalobce. Pro účely tohoto řízení byl podstatný též konstantní názor znalce, [tituly před jménem] (v podrobnostech viz body 39 odůvodnění), že by v případě invalidity I. či II. stupně a souvisejícího 50 % poklesu pracovní způsobilosti žalobce konstatoval, že tento je, byť s pravidelnými pauzami, v rámci své profesní kvalifikace, způsobilý vykonávat lehčí duševní práci v trvání cca 4 hodiny denně. Pro případ konstatované invalidity III. invalidity spojené se 70 % poklesem znalec, [tituly před jménem], uzavřel, že ani v takovém případě by pracovní uplatnění žalobce nebylo zcela vyloučeno, bylo by však realizované jen v zaměstnáních se specifickým statutem, jež nelze poptávat z pozice běžného uchazeče o zaměstnání, registrovaného na Úřadu práce. 62. (k majetkovým poměrům žalobce) V rozmezí měsíců září roku 2020 až prosince roku 2022 žalobce pobíral sociální dávky zahrnující příspěvek na bydlení, jehož výše se v relevantním období od května roku 2021 do prosince roku 2022 pohybovala v průměru okolo 1 700 Kč. Současně žalobce v témže období pobíral též příspěvek na živobytí, jehož výše v období od března 2021 do června 2021 činila částku 3 620 Kč (tyty částky byly vypláceny jako celek poštovní poukázkou nebo na bankovní účet), v období od července 2021 do března 2022 částku 3 620/3 600 Kč (tyto částky byly vypláceny na půl v poukázkách a napůl hotově – poštovní poukázkou), v období od dubna 2022 do června 2022 částku 3 870/3 800 Kč (tyto částky byly vypláceny na půl v poukázkách a napůl hotově – poštovní poukázkou) a v období od července 2022 do listopadu 2022 částku 4 110 Kč/4 218 Kč (tyto částky byly, co do výše 1 900 Kč, vypláceny v poukázkách a, co do výše 2 210 Kč/2 318 Kč hotově – poštovní poukázkou). Celkem se tedy měsíční příjmy žalobce v uvedeném období pohybovaly mezi cca 5 300 Kč a 6 000 Kč. K datu 13. 2. 2023 matka žalovaných žalobci vyplatila též jeho vypořádací podíl ze zaniknuvšího společného jmění manželů, jehož výše, po uskutečněných zápočtech, činila 213 625,87 Kč. Navzdory konstatované invaliditě III. stupně (žalobce obdržel i kartu ZTP), z již uvedeného posudku/rozhodnutí sp. zn. [Anonymizováno], pak nebyl žalobci přiznán invalidní důchod, o čemž ČSSZ s definitivní platností rozhodla k 30. 6. 2023, rozhodnutím č. j. [Anonymizováno], v němž potvrdila závěr, že žalobce nebyl před vznikem invalidity v systému sociálního pojištění účasten ani po minimální, zákonem předepsanou dobu. Mezi své pravidelné výdaje, vyjma běžných výdajů na potraviny a základní spotřební zboží, žalobce zahrnul též náklady na úhradu služeb mobilního operátora ve výši 880 Kč měsíčně a náklady paliva na provoz elektrocentrály ve výši cca 1 500 Kč měsíčně, kterou využíval k výrobě elektřiny poté, co byl pro neplacení odpojen od rozvodné sítě.

63. Ve vztahu k dokazování je třeba dále uvést, že žalobce doložil své majetkové a osobní poměry jen cca do počátku roku 2023. Ve vztahu k období navazujícímu, odpovídajícímu cca období od ledna/února 2023 do data vyhlášení rozsudku, tj. do 15. 3. 2024, již žalobce nedoložil ničeho. Uvedený nedostatek by jistě bylo na místě překonat cestou procesního poučení, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Za řízení nicméně nenastal zákonný prostor pro to, aby soud takové procesní poučení mohl poskytnout, jelikož toto je možné poskytnout toliko účastníkovi přítomnému při soudním jednání (obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2762/2010 ze dne 26. 6. 2012). V této souvislosti vzal soud v úvahu, že na první procesní poučení k doplnění důkazů, poskytnuté mu při jednání dne 3. 3. 2023, žalobce reagoval a své majetkové i osobní poměry za období od poloviny roku 2021 do počátku roku 2023, jak byly shrnuty výše, doložil. Následně nicméně došlo k přerušení řízení a poté, co soud v listopadu roku 2023 rozhodl o pokračování v řízení, žalobce, jak je rozvedeno v bodu 11 odůvodnění, zaujal k řízení obstrukční postoj, kdy se, ač řádně předvolán (a neomezen ve svéprávnosti, naopak, komunikující přes datovou schránku), bez řádné a včasně omluvy nedostavil k jednání konanému dne 5. 3. 2024, kde by mu jinak bylo možné odpovídající procesní poučení k doplnění důkazů ještě poskytnout. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že vinou žalobce soud neměl prostor k poskytnutí procesního poučení, vztahujícímu se k doložení jeho osobních a majetkových poměrů za období cca od února roku 2023 do března roku 2024, a žalobce tak v tomto směru neunesl tzv. důkazní břemeno.

64. Podle § 910 odst. 1, 2 a 4 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. (2) Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. (4) Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.

65. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

66. Podle § 913 odst. 1 a 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. (2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

67. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

68. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

69. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

70. Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. (2) Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.

71. V návaznosti na skutkové závěry shora rozvedené soud dále, v rámci právního posouzení, uvážil, zda a v jakém rozsahu lze podanou žalobu shledat důvodnou. V tomto ohledu soud předně nepominul, že žalobce je otcem žalovaných. Tedy osobou, která má k žalovaným obecně, ve smyslu § 910 odst. 1 a 4 o. z., zákonem založenou vyživovací povinnost. Bez ohledu na skutečnost, zda již nabyly či nenabyly zletilosti, neboť právní úprava, v § 911 o. z., jako klíčové a jediné kritérium pro přiznání práva na výživné stanoví nikoli věk, ale způsobilost sám sebe živit, v plném rozsahu. Žalované pak za řízení, jak soud shrnul v bodech 59 a 60 odůvodnění, doložily, že obě až do září 2022 a žalovaná 2) následně až do současnosti, studovaly na vysokých školách, a to v prezenčním studiu magisterských oborů. Nadto se, vzhledem k věku obou žalovaných, jednalo/jedná o vysokoškolské studium bezprostředně navazující na jejich studium středoškolské, které probíhá/probíhalo plynule (zejména žalovanou 1) je možno, vzhledem k navazujícímu doktorskému studiu, považovat za „studijní typ“) a jehož účelem je/byla odůvodněná příprava žalovaných na jejich budoucí povolání, v rámci zvyšování profesní kvalifikace, nikoli tedy pomyslného „prodlužování mládí“ (v této souvislosti viz např. závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14 ze dne 30. 9. 2014, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 182/2014 USn.). Ostatně, žalovaná 2) již při studiu získané poznatky, přinejmenším od července roku 2022, reálně využívá v rámci služeb, jež z titulu sjednaných smluv poskytuje [adresa] a takto si, při studiu, již bez mála dva roky přivydělává. I žalovaná 1) studiem nabytých znalostí a dovedností také reálně dále využívá. Již jako studentka na [Anonymizováno]oboru zaměřeného na [Anonymizováno]) totiž pracovala, byť „brigádně a nepravidelně, ve fakultní knihovně a nyní, při zaměstnání ve [Anonymizováno], jak uvedla její matka, působí i jako doktorandka na navazujícím doktorském studiu. Z popsaného tedy jednoznačně vyplývá, že se obě žalované (žalovaná 1) do září 2021) věnovaly/věnují studiu a jejich možnost zcela se uživit vlastními silami byla/je tudíž přirozeně omezena, resp. v podstatě vyloučena. Byť, a toto je třeba vzhledem k věku i zralosti žalovaných kvitovat, tyto si již v době studia přivydělávají/přivydělávaly.

72. Pokud nicméně soud v odstavci předchozím konstatoval, že obě žalované již při studiu pracovaly/pracují, bylo třeba vzít v úvahu, že doložené příjmy ani jedné ze žalovaných nepostačovaly k úhradě veškerých potřeb, typicky spojených s potřebami dívek jejich věku. V tomto ohledu může soud opět odkázat na skutkové závěry z bodů č. 59, resp. 60 odůvodnění a konstatovat, že zde uváděné výdaje lze považovat za výdaje (v rozmezí cca 13 – 15 000 Kč, při zohlednění růstu běžných spotřebitelských cen rozmezí let 2020 až 2024) standardní, přiměřené. Zejména ve vztahu k žalované 1) je možno dokonce konstatovat, že tato po dobu studia žila relativně skromně, neboť na vysokou školu dokonce dlouhodobě dojížděla z místa svého bydliště u matky, čímž do značné míry limitovala vlastní „studentská život“. Žalovaná 2) sice již od konce roku 2021 bydlí s partnerem v nájemním bytě, na rozdíl od žalované 1) si ale také i při studiu, zejména počínaje od července loňského roku, vydělává podstatně víc (nejprve 7 000 Kč nyní již 10 000 Kč měsíčně), než si kdy při studiu vydělávala žalovaná 1) a matka tak žalované 2), jak sama uvedla, aktuálně již na výživu přispívá, ač pravidelně, spíše doplňkově, zejména na mimořádné výdaje, které nicméně je třeba při výpočtu výživného zahrnout do výživného běžného, jakožto jednotné dávky spotřebního charakteru (shodně viz dosud citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 5 Cz 42/88 ze dne 28. 2. 1989, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 5/1991 civ.). Lze tedy uzavřít, že žalované, ač v rozhodném období měly vlastní příjmy, v rozhodném období nikdy nevydělávaly tolik, aby se, vzhledem k vytížení „prezenčním“ studiem, byly schopny samy uživit, a bylo tudíž na místě, aby ve vztahu k nim oba jejich rodiče plnili svou zákonnou vyživovací povinnost. Na tomto místě je také třeba vyvrátit žalobcovu námitku, dle které žalovaná 2), jakožto jediný společník společnosti [jméno FO]., měla mít takové příjmy, z nichž se mohla sama uživit. Toto tvrzení totiž vyvrací předložená účetní a daňová dokumentace, dle které nebyl zisk společnosti dále rozdělován.

73. Nadepsaný soud pak ve věci úpravy vyživovací povinnosti žalobce k žalovaným rozhodoval naposledy v roce 2020 (15. 9. 2020), kdy žalobci, rozsudkem ve věci sp. zn. [spisová značka], vyměřil výživné ve výši 4 000 Kč pro každou ze žalovaných. Pokud se tedy žalobce podanou žalobou domáhal úpravy (snížení), dřív stanoveného výživného (se zpětnou účinností), bylo možné takové žalobě vyhovět jen za předpokladu, že by na jeho straně či na straně žalovaných – vyživovaných, ve smyslu § 923 odst. 1 o. z., po datu poslední úpravy vyživovací povinnosti nastaly takové okolnosti, jež by úpravu výše výživného odůvodnily. Přičemž, v rámci úpravy výživného lze přistoupit i k úpravě (snížení/či zvýšení) zpětné, jelikož: „Účelem zpětné změny výše výživného (ať již jeho zvýšením, či snížením) je snaha ex post reflektovat změnu poměrů, ať již na straně oprávněného, či povinného, ke které došlo před přijetím rozhodnutí. Princip právní jistoty je pak chráněn časovou limitací možnosti této změny na tři roky zpětně. Speciální ochrana nezletilých dětí se pak projevuje v tom, že i při snížení výživného se nevrací již spotřebované výživné …(citace viz nález Ústavního soudu č. j. III. ÚS 474/20-2 ze dne 3. 11. 2020). Za daných podmínek se proto dále zabýval tím, zda v projednávaném případě pro úpravu výživného, vč. úpravy zpětné, nastaly předpoklady. Vzhledem ke skutečnosti, že v rozhodném období potřeby žalovaných nedoznaly významnějších změn (toto nebylo ani tvrzeno), soud rozhodné období, v návaznosti na vývoj žalobcovy pracovní způsobilosti, ale i další faktory, toto rozhodné období rozdělil do 5 časových úseků, konkrétně na období (i.) od 16. 8. 2019 do 15. 9. 2020 (za toto období vzal žalobce žalobu zpět), (ii.) od 16. 9. 2020 do 30. 4. 2021 (toto období „sbíhá“ s trestním řízením sp. zn. [spisová značka]), (iii.) od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022, (iv.) od 1. 2. 2022 do 30. 9. 2022 a (v.) od 1. 10. 2022 do současnosti. 74. (pro období od 16. 9. 2020 do 30. 4. 2021). Z hlediska nyní vedeného řízení již byla otázka výše výživného pro obě žalované pro toto období pravomocně určena v trestním řízení vedeném nadepsaným soudem pod sp. zn. [spisová značka], kde bylo konstatováno, že byl žalobce v uvedeném období, resp. v období od 1. 3. 2020 do 30. 4. 2021, způsobilý na každou ze žalovaných platit výživné ve výši 4 000 Kč. Tento závěr, řešený v trestním řízení jako tzv. předběžná otázka (shodně viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 624/2011 ze dne 31. 8. 2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 42/2012 tr.), nalezl odraz ve skutkové větě výroku t. č. již pravomocného rozsudku nadepsaného soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Výrokovou částí rozsudku v trestní věci, ve smyslu popisu dílčích znaků skutkové podstaty konkrétního trestního činu (za podmínek projednávané věci přečinu zanedbání povinné výživy, ve smyslu § 196 odst. 1 tr. zákoníku), pak je soud, rozhodující v tomto řízení, vázán ve smyslu § 135 odst. 1 tr. zákoníku, a nepřísluší mu závěry zde uvedené dále přezkoumávat (shodně viz např. dosud citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 31. 8. 2004). Jinak řečeno/napsáno, v nyní vedeném řízení nebylo možné, pro období od 16. 9. 2020 do 30. 4. 2021, ke zpětné úpravě výživného vůbec přistoupit, neboť bylo nezbytné akceptovat, že tuto otázku již dřív nadepsaný soud rozhodl v řízení trestním, ve prospěch konstatování, že byl žalobce v období od 16. 9. 2020 do 30. 4. 2021 způsobilý ve prospěch každé žalované platit 4 000 Kč měsíčně. Z tohoto důvodu soud, za zde opakovaně specifikované období, podanou žalobu, ve vztahu ke každé žalované zvlášť, zamítl výroky III. a IV. rozsudku. 75. (pro období od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022) Již v tomto období nepochybně došlo ke změně poměrů na straně žalobce, neboť, jak uzavřel znalec, [tituly před jménem], a, odlišně od posudku dřív vystaveného pro ČSSZ, ve shodě s ním nakonec i [tituly před jménem] (viz body 39 a 40 odůvodnění), v tomto období žalobcova pracovní způsobilost poklesla o 40 % až 50 % a dosáhla úrovně I. až II. stupně invalidity, kdy pokles pracovní způsobilosti představuje součet poklesu vyvolaného onemocněním srdečním (40 %) a onemocněním očí (10 %). Toto zjištění znalec, [tituly před jménem] dále doplnil i konstatováním, že v případě takového omezení pracovní způsobilosti by byl žalobce, při své pracovní kvalifikaci, schopen pracovat pouze 4 hodiny denně a s přestávkami. Nikoli tedy 6 hodin, jak původně uvedl ve znaleckém posudku zpracovaném pro účely řízení trestního, sp. zn. [spisová značka], což nadepsaný soud překvapivě nevzal v řízení o obnově trestního řízení vůbec v úvahu, a stejně tak nadepsaný soud v řízení trestním sp. zn. [spisová značka] již dřív vůbec nezohlednil, že částku 4 000 Kč jako výživné pro žalované nadepsaný soud v řízení sp. zn. [spisová značka] stanovil jako mzdu pro řádnou 8 hodinovou pracovní dobu a nikoli pro pracovní dobu 6 hodinovou, kterou znalec, [tituly před jménem], označil ve znaleckém posudku zpracovaném právě pro účely trestního řízení sp. zn. [spisová značka].

76. Pokud tedy byl žalobce, v řízení nadepsaného soudu sp. zn. [spisová značka], shledán plně pracovně způsobilým (tedy schopen práce ve standardní 8hodinové pracovní době) a jeho mzda zde byla, v mezích tzv. potenciality, ve smyslu § 913 odst. 2 o. z., vypočtena částkou 40 000 Kč, je evidentní, že pro období od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022 již žalobce takového příjmu, ani v mezích tzv. potenciality, dosahovat nemohl. Byť je třeba uvést, že určení konkrétního příjmu žalobce v rozhodném období představovalo nanejvýš obtížný úkon, ač za využití tzv. potenciality.

77. Sám žalobce v tomto období, jak je shrnuto v bodu 62 odůvodnění, žil pouze ze sociálních dávek a jeho měsíční příjem se pohyboval cca okolo částky 5 300 Kč měsíčně, kterážto nicméně, a zde se lze ztotožnit se žalovanými, neodráží tzv. potencialitu příjmů žalobce. V období od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022 totiž žalobce, jak je uvedeno výše, mohl alespoň v omezeném rozsahu pracovat (cca 4 hodiny denně) a pokud by dřív řádně pracoval, vznikl by mu též nárok na invalidní důchod I. či II. stupně (soud vycházel, ve prospěch žalobce, jako osoby objektivně zdravotně znevýhodněné, z pro něho příznivějšího závěru o II. stupni invalidity, tento závěr totiž [tituly před jménem] označil za odůvodnitelný příslušnou metodikou). V tomto ohledu soud nemohl pominout ani zjištění, že žalobce, již před stanovením diagnóz srdeční selhání a diabetes 2. typu, vč. navazujících očních obtíží (cca od roku 2018), dlouhodobě nepracoval, zůstával doma, nechal se živit manželkou (matkou žalovaných) a navíc ještě ve zvýšené míře požíval alkohol, což v trestním řízení, ve věci sp. zn. [spisová značka], již 16. 6. 2021 (viz bod 16 odůvodnění) v procesním postavení svědkyň potvrdily žalované i jejich matka. Pro účely řízení je však třeba hodnotit jako nanejvýš problematické, zda a jaké zaměstnání mohl objektivně zdravotně znevýhodněný žalobce poptat a v jaké výši by mu byl, při předchozím „běžném“ pracovním vytížení, stanoven invalidní důchod II. stupně. Částka invalidního důchodu totiž není (viz § 41 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2019) stanovena jako částka pevná, ale jako součet pevného základu a variabilní složky (10 % průměrné měsíční mzdy za konkrétní rok + výpočtový, měsíční základ násobený v závislosti na stupni invalidity hodnotou 0,5 %, 0,75 % a 1,5 %). Z tohoto důvodu soud, v mezích kvalifikovaného odhadu, ve smyslu § 136 o. s. ř., ve vztahu k žalobci vyšel z dostupných informací o průměrné výši invalidního důchodu II. stupně pro období let 2021 - 2022 (cca 9 – 10 444 Kč – údaj k 11. 6. 2024 dostupný na Průměrný důchod invalidní II. stupeň od 1. ledna 2021 - hodnoty | [právnická osoba]). Ani výši příjmu, který by žalobce ve zde uvedeném období mohl pobírat, nelze, dle názoru soudu, vzhledem k jeho specifickým potřebám, exaktně určit. Nepochybným faktem totiž je, že 50 % pokles pracovní způsobilosti nelze prostě matematicky promítnou jako polovinu příjmu dřív určeného v řízení sp. zn. [spisová značka] (40 000 Kč), ačkoli byl tento určen jen o necelý rok až rok a půl dřív. Mezi oběma veličinami, stanoveným příjmem a poklesem pracovní způsobilosti, totiž nepanuje vztah nepřímé úměry. Jinak řečeno, za práci v polovičním rozsahu, nadto při nutnosti dodržovat specifický zdravotní režim, není možné očekávat i poloviční mzdu (tj. 20 000 Kč). Naopak, reálně lze uvažovat spíše mzdu ještě nižší, jejíž výši soud opět mohl, byť v návaznosti na shora uvedené zjištění o znalecky stanovené hodnotě poklesu pracovní způsobilosti a dřív stanoveném výdělkovém potenciálu, pouze odhadnout, ve smyslu § 136 o. s. ř. Tento odhad soud stanovil částkou v rozmezí cca 8 000 – 10 000 Kč. Je tedy možné uzavřít, že v období od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022 žalobce mohl mít, v mezích tzv. potenciality, měsíční příjmy ve výši 17 – 20 000 Kč. Při zohlednění tehdejších poměrů žalobce, jeho běžných výdajů (viz bod č. 62 odůvodnění – tyto byly pohodlně uhraditelné, vč. žalovanými namítané nepřiměřené platby za služby mobilního operátora), tak soud částku výživného pro žalované v tomto období určil ve výrocích V. a VI. rozsudku jako cca 10 – 15 % z potenciálně vypočtených příjmů, tj. cca částku 1 000 Kč pro každou z nich. Za situace, kdy se žalobce pro uvedené období domáhal snížení až na částku 500 Kč měsíčně, soud uplatněný nárok, v rozsahu snížení v intervalu 999 – 500 Kč, ve vztahu k plnění výživného pro každou ze žalovaných zamítl výroky VII. a VIII. rozsudku.

78. Jestliže pak žalované (mj. s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 459/2010 ze dne 28. 5. 2010) namítaly, že žalobce byl objektivně zdravotně znevýhodněn již v roce 2018, tato znevýhodnění nenamítl již v řízení sp. zn. [spisová značka] a nyní by k nim tudíž nemělo být přihlíženo, soud se s takovým právním názorem neztotožnil. Předně je třeba konstatovat, že v řízení sp. zn. [spisová značka] byl žalobce shledán plně pracovně způsobilým, a jestliže je tedy nyní (pro období cca rok po vykonatelnosti rozsudku ve věci sp. zn. [spisová značka]) je uvažováno zdravotní omezení, představuje toto zdravotní omezení „novou“ skutečnost, kterou žalobce přirozeně není oprávněn namítat ve vztahu k revizi vyživovací povinnosti z období před vykonatelností rozsudku ve věci sp. zn. [spisová značka], na stranu druhou neexistuje žádná překážka bránící tomu, aby žalobce objektivně existující zdravotní znevýhodnění nemohl namítat pro revizi své vyživovací povinnosti v období cca 1 rok po vykonatelnosti rozsudku ve věci sp. zn. [spisová značka]. V tomto ohledu musí mít soudní rozhodování, ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., i určitý lidský rozměr a jen stěží lze, z titulu rozhodnutí o vyživovací povinnosti, soudním rozhodnutím „vyrobit“ od samého počátku nesplatitelnou pohledávku, jejíž „splatitelnost“, resp. „nesplatitelnost“ je dána natolik citlivou okolností, jakou je stav lidského zdraví (jakkoli rozpad mezilidských vztahů mezi ním a žalovanými zavinil naopak především žalobce sám) . Jinak řečeno, jen stěží mohl soud, resp. soudce, v podstatě toliko z formálních důvodů „zavřít oči“ a dělat, že objektivně existující zdravotní znevýhodnění žalobce nevidí a v rozporu s faktickým stavem konstatovat, že byl žalobce v období od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022 zcela zdráv a mohl vydělávat 40 000 Kč měsíčně. Jakkoli by jistě bylo nanejvýše příjemné žít ve světě, kde by soud mohl vlastním rozhodnutím „udělat z osoby nemocné osobu zdravou“. 79. (pro období od 1. 2. 2022 do 30. 9. 2022) V tomto období, jak se opět shodli [tituly před jménem] i [tituly před jménem] (opět viz body 39 a 40 odůvodnění), došlo k podstatném zhoršení zdravotního stavu žalobce a tento, vinou zhoršení srdečního onemocnění, dosáhl úrovně, v níž byla pracovní způsobilost žalobce omezena o 70 %, na úrovni III. stupně invalidity. Znalec, [tituly před jménem], též případně připomněl, že osoba ve III. stupni invalidity již není úředně pracovně umístitelná. Tato okolnost tedy tím spíše musí mít vliv na úpravu výše vyživovací povinnosti žalobce k žalovaným. Soud proto pro uvedené období (v návaznosti na závěry podrobně rozvedené již v bodech 76 a 77 odůvodnění), za situace, kdy se dle závěrů provedeného dokazování v tomto období potřeby žalobce ani žalovaných objektivně nezměnily, a žalobce opět pobíral toliko sociální dávky (ač mohl při alespoň průměrném pracovním úsilí dosáhnout na invalidní důchod III. stupně), opět v mezích tzv. potenciality vypočetl žalobcův potenciální příjem částkou 15 633 Kč (jako průměrný invalidní důchod III. stupně v roce 2022 – údaj k 11. 6. 2024 dostupný na Průměrný důchod invalidní III. stupeň - vývoj a graf | [právnická osoba]). Částku výživného pro žalované tak v období 1. 2. 2022 do 30. 9. 2022 soud určil jako 500 Kč pro každou ze žalovaných. V tomto směru vzal soud, nad rámec již výše uvedeného, v úvahu, že žalované v tomto období začaly pravidelněji pracovat a obě měly vlastní příjmy ve výši cca 7 000 Kč měsíčně. Pro toto období, jak případně poznamenala matka žalovaných, již výživné nepředstavuje plnou náhradu nákladů výživy, ale toliko doplněk v tom rozsahu, na který nepostačovaly jejich příjmy.

80. Jak je uvedeno výše, pro období od 1. 2. 2022 do 30. 9. 2022 soud výživné žalobce stanovil částkou 500 Kč měsíčně, a to výroky IX a X. rozsudku. Ve zbytku uplatněného nároku soud tento pro období od 16. 8. 2022 do 30. 9. 2022 (od 16. 8. 2022 žalobce žádal o úplné zrušení povinnosti platit výživné), v rozsahu 499 – 0 Kč, zamítl výroky XI. a XIV. rozsudku. 81. (pro období od 1. 10. 2022 do současnosti) Žalovaná 1) se počínaje od 1. 10. 2022 (později od 1. 9. 2022, první pravidelný příjem nicméně obdržela až v polovině září 2022, a v tomto období se tedy stala definitivně nezávislou na vyživovací povinnosti rodičů) vzdala práva na výživné, a soud proto výrokem XII. rozhodl, že žalobce od 1. 10. 2022 není povinen na výživu žalované 1) přispívat. Poměry žalované 2) se v tomtéž období nezměnily, tato pouze, od srpna 2023, začala pobírat vyšší příjem, ve výši nikoli 7 000 Kč, ale již 10 000 Kč měsíčně. Výživné pro žalovanou 2) tak v tomto období již zahrnuje v podstatě toliko příspěvek na mimořádná vyšší vydání, jak uvedla matka žalované 2) v rámci podané svědecké výpovědi. Žalobce byl a je v tomtéž období i nadále ve III. stupni invalidity, se 70 % poklesem pracovní způsobilosti, avšak i nadále bez nároku na invalidní důchod. Jakoukoli jinou změnu svých osobních či majetkových poměrů v tomto období již žalobce nedoložil, jak soud uvedl v bodu č. 63 odůvodnění. Soud proto příjmy žalobce, v mezích tzv. potenciality, ve smyslu § 136 o. s. ř., odhadem stanovil opět částkou odpovídající průměrné výši invalidního důchodu III. stupně (pro rok 2022 šlo o 15 633 Kč měsíčně, pro rok 2023 a dál šlo o 17 014 Kč měsíčně, údaj k 11. 6. 2024 dostupný na Průměrný důchod invalidní III. stupeň - vývoj a graf | [právnická osoba]). Dále také vzal soud v úvahu, že žalobce v tomto období od matky žalovaných obdržel částku cca 213 000 Kč, podstatná část z ní ale s vysokou pravděpodobností poslouží k zaplacení dluhů žalobce (vč. starších dluhů na výživném v rozsahu, v jakém nebyly započteny na vypořádací podíl ze společného jmění manželů). Z uvedených důvodů proto soud, počínaje od 1. 10. 2022, stanovil ve výroku XIII. výši výživného pro žalovanou 2) částkou 1 000 Kč, neboť zohlednil, že žalobce již není povinen platit výživní pro žalovanou 1) (jde tedy o součet 500 Kč + 500 Kč) a matka žalované 2) v tomto období přispívala v rozmezí 3 000 6 000 Kč (při zohlednění, že t. č. měla cca dvojnásobnou mzdu, bydlí ve vlastním domě a není zdravotně omezena). Nárok na úplné zrušení povinnosti žalobce platit ve prospěch žalované 2 výživné soud výrokem XV. rozsudku zamítl.

82. Ve věci nákladů řízení soud rozhodl tak, že právo na jejich náhradu ve výsledku nepřiznal žádnému z účastníků řízení, resp. žalovaným bylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno ve výši 0 Kč, při respektování výroku vyhlášeného rozsudku (dodatečně soud své výpočty z data vyhlášení zpřesnil). Co se týče tarifní hodnoty projednávané věci, tuto soud, v intencích aktuální aplikační praxe (viz závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2108/21 ze dne 8. 2. 2022), určil, ve smyslu § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen a. t.“), částkou 240 000 Kč, odpovídající pětinásobku ročního součtu částek výživného pro jednu každou žalovaných. Tento postup soud za podmínek projednávané věci vyhodnotil jako o to případnější, že žalobcova vyživovací povinnost k žalovaným byla přezkoumávaná v období od srpna 2019 do března 2024, tedy za necelých 5 let + ještě do budoucna, neboť žalovaná 2) ani k datu vyhlášení rozsudku nebyla zcela způsobilá se sama živit.

83. V rámci uplatněného nároku se pak žalobce, pro období od 16. 8. 2019 do 16. 8. 2022, domáhal snížení výživného pro každou žalovanou z částky 4 000 Kč měsíčně na částku 500 Kč měsíčně a následně, od 16. 8. 2022 do budoucna, zrušení povinnosti jakékoli výživné platit. Při plnění výživného pro každou ze žalovaných částkami po 4 000 Kč měsíčně by tedy žalobce na výživném pro každou žalovanou, v období od 16. 8. 2019 do 15. 3. 2024, zaplatil 220 000 Kč (za celkem 55 měsíců), celkem tedy pro obě žalované 440 000 Kč. Tuto částku žalobce z titulu podané žaloby usiloval snížit o celkem 7 000 Kč měsíčně za období od 16. 8. 2019 do 16. 8. 2022 (tedy o 252 0000 Kč – 7 000 Kč x 36), a následně, v období od 16. 8. 2022 dál, ji zcela eliminovat, tedy snížit o 8 000 Kč měsíčně (do 15. 3. 2024 o 152 000 Kč – 8 000 Kč x 19), celkem tedy snížit o 404 000 Kč. Soud podané žalobě vyhověl toliko částečně a výživné v období od 16. 8. 2019 do 30. 4. 2021 nesnížil vůbec. I částečné zpětvzetí žaloby za období od 16. 8. 2019 do 15. 9. 2020 soud, ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., jak již uvedl výše v bodu 10 odůvodnění, vyhodnotil jako procesní neúspěch žalobce, který takto pouze zamezil částečnému zastavení řízení pro existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté. V období od 1. 5. 2021 do 31. 1. 2022 soud celkové výživné pro obě žalované snížil na celkem 2 000 Kč (došlo ke snížení o 54 000 Kč – 9 x 6 000 Kč) a v období od 1. 2. 2022 do současnosti, resp. do 15. 3. 2024, na 1 000 Kč (došlo ke snížení o 175 000 Kč – 25 x 7 000 Kč). Celkem tudíž došlo ke snížení o 229 000 Kč ze 404 000 Kč a lze uzavřít, že žalobce , striktně v tomto období, v řízení převažující měrou uspěl (v poměru cca 56 % ku 44 %). Na stranu druhou ale soud dále nepominul, že úprava žalobcovy vyživovací povinnosti je tímto rozsudkem založena i do budoucna a žalobce tedy ani pro futuro s uplatněným nárokem neuspěl v plném rozsahu, což by míru jeho procesního úspěchu dále snížilo. Za daného stavu věci proto soud, po zpřesnění starších výpočtů, konstatuje, že se míra procesního úspěchu žalobce pohybuje v rozmezí 0 – 12 %, a jeho, byť převažující procesní úspěch, je možno určit jako nepatrný. Z tohoto důvodu soud považuje za nejracionálnější, aby žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.

Poučení