10 C 27/2022- 122

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO], [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 570 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobce a) na úhradu 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 7. 2021 do zaplacení a co do požadavku žalobce b) na úhradu 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 7. 2021 do zaplacení, zastavuje. II) Zamítá se žaloba v části společného a nerozdílného požadavku žalobce a) a b) na úhradu 450 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 7. 2021 do zaplacení. III) Žalobci a) a b) jsou povinni uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobu domáhali po žalované náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Každý z žalobců se na tomto nároku domáhal částky 60 000 Kč s příslušenstvím. Žalobci se dále společně a nerozdílně domáhali nároku na náhradu škody ve výši 450 000 Kč s příslušenstvím, přičemž uváděli, že v řízení u [název soudu] sp. zn. [spisová značka], které zahájili vůči společnosti [právnická osoba], trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. V tomto řízení se přitom žalobci domáhali navrácení neoprávněně čerpané zálohy ve výši 170 000 Kč. Toto řízení pak souviselo, dle tvrzení žalobců, s řízením [název soudu] sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého vůči žalobcům, v tamním řízení v pozici žalovaných, uplatnila společnost [právnická osoba] nároky ze směnky, které souvisely právě s poskytnutím částky 170 000 Kč, které jakožto půjčku tato společnost půjčila žalobcům, avšak poskytla tuto částku přímo společnosti [právnická osoba] Žalobci pak dovozují, že pokud by řízení u okresního soudu trvalo přiměřeně dlouhou dobu, pak by v tomto byli úspěšní a v důsledku toho by byly důvodnými jejich námitky ve směnečném řízení a nevznikla by jim tak škoda ve výši 450 000 Kč. Konkrétně ke vzniku škody ve výši 450 000 Kč pak žalobci uváděli, že tato jim vznikla tím, že dne 14. 1. 2021 uzavřeli dohodu o narovnání se [právnická osoba] nájem a k úhradě této částky se právě zavázali. Takto žalobci žalobní tvrzení specifikovali v podané žalobě a upřesnili na jednání konaném soudem 28. 6. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila zejména vyjádřením z 10. 6. 2022, a dále na jednání konaném 28. 6. 2022. Žalovaná uzavřela, že v naříkaném řízení vedeném u [název soudu] pod. sp. zn. [spisová značka] nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a k tomuto nedošlo ani v řízení u Krajského soudu [obec], sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná rovněž sporovala, že by v těchto řízeních došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Pokud jde o nemajetkovou újmu za délku řízení, pak ve vztahu k oběma těmto řízením, zejména však ve vztahu k řízení vedenému [název soudu], žalovaná namítla promlčení žalobou uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy z délky řízení. Pokud jde o žalobci požadovaný nárok na náhradu škody ve výši 450 000 Kč, pak žalovaná uzavřela, že není dán odpovědností titul. Řízení vedené okresním soudem netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a navíc absentuje příčinná souvislost s tvrzenou škodou. Žalovaná tak žalobou uplatněné nároky zcela odmítla.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobci u žalované nároky uplatnili dne 28. 1. 2021.

4. Na jednání konaném dne 28. 6. 2022 pak žalobci vzali v návaznosti na vznesenou námitku promlčení žalobu co do požadavků na náhradu nemajetkové újmy pro každého ze žalobců, tedy co do částky 60 000 Kč zpět, a soud proto s odkazem na § 96 o. s. ř. výrokem I. rozsudku řízení této části zastavil.

5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu: Z usnesení [název soudu] ze dne 19.1.2021, sp. zn [spisová značka], a z usnesení [název soudu] z 19.1. 2021, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalobci se proti společnosti [právnická osoba] domáhali, žalobou podanou 5. 2. 2015, v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] úhrady částky 170 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku zaplatili jako zálohu na náklady spojené se smlouvou, kterou s tímto žalovaným uzavřeli dne 23.1.2014 a kterážto smlouva v sobě zahrnovala smlouvu o budoucí smlouvě o dílo na stavbu rodinného domu, dále smlouvu o dílo na zhotovení projektové dokumentace a smlouvu příkazní směřující k zajištění podkladů pro stavbu a zajištění finančních služeb. Žalobci v řízení požadovali navrácení této částky, neboť jednak tvrdili nemožnost plnění spočívající v tom, že žalobci sami nemohli zajistit převod pozemku, na kterém by se mělo stavět, a následně tvrdili, že od smlouvy odstoupili. Okresní soud prvoinstančně žalobu zamítl a k podanému odvolání poté [název soudu] usnesením ze dne 27. 6. 2019 rozhodnutí soudu prvé instance zrušil pro nedostatky ve skutkových zjištěních, zejména pokud jde o způsob fungování společnosti [právnická osoba] ve vztahu k tomu, zda z tohoto lze dovozovat na neplatnost smluv a zejména ve vztahu k tomu, zda tato společnost skutečně zjevně zneužívá svého práva způsobem, který ve smyslu § 8 občanského zákoníku nepožívá ochrany. Soud dále zjistil, že toto řízení skončilo pro zpětvzetí žaloby ze strany žalobců právě usnesením [název soudu] z 19. 1. 2021, a to správní mocí k 16. 2. 2021. Z rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 17. 12. 2019 a z rozsudku [název soudu] ze dne 9. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že společnost [právnická osoba] podala proti žalovaným, kterými byli žalobce a) a žalobce b), dne 16. 5. 2017 návrh na vydání směnečného platebního rozkazu pro částku 341 080 Kč. Ve věci byl vydán směnečný platební rozkaz [název soudu] dne 25. 5. 2017 a rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací], ze dne 17. 9. 2017, pak bylo rozhodnuto tak, že tento platební rozkaz se zrušuje. K podanému odvolání pak rozhodl [název soudu] rozsudkem ze dne 9. 12. 2020 pod č.j. [číslo jednací], a to tak, že změnil rozhodnutí soudu prvé instance, že směnečný platební rozkaz z 25. 5. 2017 se ponechává v platnosti. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 14. 3. 2021. Z rozhodnutí soudů v tomto směnečném řízení pak soud zjistil, že soudy neshledaly důvodnými námitky pro zamítnutí nároků založených na směnce vůči žalobcům a) a b), v pozici žalovaných, ani z důvodu, že by smlouva o půjčce uzavřená se společností [právnická osoba] byla neplatným právním jednáním jako celek, ani z důvodu, že by tato smlouva o půjčce byla neplatnou proto, že předmětem a účelem půjčky mělo být poskytnutí finančních prostředků na smlouvu, která byla uzavřena žalobci se společností [právnická osoba], která měla žalobcům poskytnout součinnost, avšak tuto neposkytla, ani neshledaly soudy důvodnou námitku, že nemohlo dojít k naplnění smlouvy o dílo, kterou uzavřeli žalobci a společnost [právnická osoba], tedy že tak nemohlo dojít k naplnění účelu smlouvy o půjčce a důvodnými nebyly ani námitky, že žalobci jednali v omylu, či že důvodně odstoupili od smlouvy o dílo či od smlouvy o půjčce. Soud dále zjistil, že prvoinstanční soud, který rozhodoval ve směnečném řízení, shledal důvodnou námitku, že jednatel společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] musel vědět, že za smluvených podmínek není možné zajistit pro žalobce úvěr, tedy, že je nereálným následný převod pozemku do jejich vlastnictví, přičemž toto muselo být zřejmým již při uzavření smlouvy mezi společností [právnická osoba], tak i při uzavření smlouvy se společností [právnická osoba] Odvolací soud však v tomto směru naopak uzavřel, že ani tato námitka žalobců, ve směnečném řízení v pozici žalovaných, není důvodnou, neboť ze smlouvy o půjčce ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] nikterak nevyplývá, že by se žalobkyně zavázala k financování výstavby domu. K financování tohoto domu se nezavázala ani společnost [právnická osoba] a odvolací soud uzavřel, že nárok uplatňovaný ve směnečném řízení je založen na směnce, jejíž kauza je dána smlouvou o půjčce, a ve vztahu k této smlouvě o půjčce, jakkoliv na základě této plnila společnost [právnická osoba] přímo společnosti [právnická osoba], tak pak se z této smlouvy stále podává, že žalobci v pozici osob, kterým byly finanční prostředky poskytnuty, byli povinni tyto finanční prostředky dle smlouvy o půjčce vrátit. Bez ohledu na to, zda by si například finanční prostředky na financování výstavby ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] zajistili jinak. Z dohod o narovnání uzavřených dne 14. 1. 2021 pak soud zjistil, že žalobci uzavřeli se společností [právnická osoba] dohodu o narovnání, kterou byly vypořádány nároky vyplývající ze směnek vystavených ve prospěch této společnosti, přičemž žalobci se zavázali uhradit této společnosti částku 450 000 Kč; soud dále zjistil, že téhož dne, tj. 14. 1. 2021 byla uzavřena dohoda o narovnání žalobci a společností [právnická osoba], kterou je konstatováno, že žalobci již zaplatili této společnosti 170 000 Kč, čímž jsou vzájemné vztahy účastníků dohody narovnány a žalobci se zavazují vzít žalobu vedenou [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] zpět. Pokud jde o příčinnou souvislost mezi řízením vedeným [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], respektive délkou tohoto řízení, ve vztahu k výsledku řízení vedeného Krajským soudem [obec] pod sp. zn. [spisová značka] pak tedy soud učinil zjištění, že rozhodnutí soudu v tomto směnečném řízení neodviselo od vyřešení předmětu řízení, které bylo řešeno soudem okresním, respektive výsledek řízení před soudem okresním neměl dle závěrů [název soudu], který rozhodoval jakožto odvolací soud ve směnečném řízení, význam pro výsledek sporu založeného na směnečných nárocích společnosti [právnická osoba]

6. Jelikož pro rozhodnutí ve věci bylo relevantní vyhodnocení důkazu pro účely skutkových zjištění, týkajících se příčinné souvislosti mezi tvrzenými průtahy v řízení vedeném [název soudu] a výsledkem směnečného řízení u Krajského soudu [obec], pak soud nehodnotil zbývající důkazy, které byly v řízení provedeny a které směřovaly k prokázání jiných tvrzení. Soud tak zejména nehodnotí jednotlivé protokoly o jednání před [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka], neboť soud vyšel z rozhodnutí vydaných v tomto řízení a na nich učinil závěry dostatečné. Soud nehodnotil ani podmínky pro poskytování hypotečních úvěrů mBanky, neboť tyto důkazy neměly relevanci pro posouzení příčinné souvislosti, jak tuto soud popisuje. Ze stejného důvodu pak soud nehodnotí dokument o předání rozpracované dokumentace ze strany [právnická osoba] ve vztahu k žalobcům. Soud rovněž nehodnotil potvrzení o provedené platbě ve výši 450 000 Kč, neboť toto by se týkalo až vzniku škody samotné, a rovněž soud nehodnotil komunikaci právního zástupce společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] s právním zástupcem žalobců, když toto rovněž nemělo relevanci pro otázku příčinné souvislosti. Konečně soud nehodnotil ani obsah směnky vystavené žalobci ve prospěch společnosti [právnická osoba] se splatností dne 20. 2. 2014, neboť ani na základě této nebylo možno učinit relevantní závěry k otázce příčinné souvislosti.

7. Soud zamítl návrh na provedení důkazů připojením spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], neboť dle skutkových tvrzení se jedná o spor paní [příjmení], která byla prvoinstančně nepravomocně úspěšná ve sporu se společností [právnická osoba], avšak ani žalobce nebyl schopen skutkově dotvrdit, jaký toto má vliv alespoň na směnečné řízení, které je vedeno vůči této osobě. Tedy ani z tohoto důkazu nebylo možno ani teoreticky zjistit žádné relevantní skutečnosti pro příčinnou souvislost délky řízení vedeného okresním soudem a řízení směnečného ve vztahu k žalobcům.

8. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

12. Žalobci se žalobou původně domáhali nároku na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ve výši každý 60 000 Kč. V této části však žalobci vzali žalobu zpět a řízení bylo zastaveno.

13. Žalobci se dále v řízení domáhali náhrady škody ve výši 450 000 Kč s příslušenstvím. Po skutkové stránce žalobci tuto škodu vymezili tak, že zahájili řízení se společností [právnická osoba], a toto bylo vedeno pro zaplacení částky 170 000 Kč u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci se v tomto řízení domáhali navrácení této částky, jakožto nedůvodně uhrazené zálohy na smlouvu uzavřenou se společností [právnická osoba], neboť tato smlouva nemohla být nikdy naplněna, protože žalobci jednak neměli šanci získat pozemek, na kterém by se stavba stavěla, a jednak od této smlouvy odstoupili. Žalobci pak tvrdili, že kdyby toto řízení u [název soudu], které zahájili již 5. 2. 2015 skončilo včas, pak by nebylo proti nim, jakožto žalovaným, zahájeno směnečné řízení společností [právnická osoba], které tato společnost zahájila dne 16. 5. 2017. Žalobci dovozovali, že pokud by řízení u okresního soudu skončilo včas, pak by toto bylo dokončeno rozhodnutím ve věci a oni by v tomto byli úspěšní se svým požadavkem na zaplacení částky 170 000 Kč. A jelikož těchto 170 000 Kč bylo uhrazeno společnosti [právnická osoba] právě ze strany společnosti [právnická osoba], které jsou personálně propojeny, pak by společnost [právnická osoba] nebyla úspěšná ve směnečném řízení právě proto, že by bylo prokázáno, že příslušná částka nenáleží ani společnosti [právnická osoba] Za příčinu vzniku škody tak žalobci označili délku řízení u [název soudu] sp. zn. [spisová značka].

14. Jelikož se žalobce domáhá náhrady škody, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem v podobě průtahů v řízení, vyšel soud zejm. ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 30Cdo 3728/2016, z nichž se podává Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1791/2011 (R 7/2013), dospěl k závěru, že odpovědnost státu za majetkovou škodu je nutno odlišit od odpovědnosti za porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a z něj odvozovaného nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk. uvedl:„ (O) dpovědnost státu za škodu způsobenou průtahy v restitučním sporu by mohla být dána jen tehdy, kdyby nečinnost soudu v tomto sporu byla rozhodující příčinou, pro kterou oprávněná osoba přišla o možnost uspokojení nároku na náhradu škody způsobené porušením povinnosti vydat věc vůči povinné osobě. Stát v takovém případě odpovídá osobě oprávněné v restitučním vztahu za to, že nepostupoval tak, aby jí poskytl ochranu práva, tedy za doby nečinnosti, případně průtahů. V takové době řízení odpovídá za škodu vzniklou oprávněnému stát.“ V usnesení ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1549/2013 tento závěr již Nejvyšší soud výslovně vysvětlil tak, že„ v případě takového nároku na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první OdpŠk) nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu.“ V rozsudku ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1943/2013, následně shrnul:„ (P) ro zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů v řízení, je třeba odečíst relevantní období nečinnosti soudu od celkové délky řízení a takto stanovit, v jaké době mohlo reálně ke skončení řízení dojít. I zde však platí, že se zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat. Nelze mechanicky odečítat jednotlivé dny, které mezi úkony soudu ve věci uběhly.“ 15. Pro posouzení nároku na náhradu majetkové škody může být zvažována příčinná souvislost pouze s nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízení. Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 3553/15 dospěl k závěru, že prodloužení soudního řízení v důsledku uplatnění opravných prostředků a rozdílnosti právních názorů mezi soudy je přirozenou – byť v přehnané míře nežádoucí – součástí soudního procesu. Ústavní soud se tak ztotožnil s názorem, podle něhož za„ průtahy“ pro účely posouzení vzniku nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem nelze samy o sobě považovat situace, kdy v průběhu řízení došlo k vydání rozhodnutí, které bylo později zrušeno, neboť ani existence ustálené judikatury publikované ve sbírce soudních rozhodnutí nevylučuje, aby soudy nižších stupňů v projednávané věci rozhodly odlišně. Také v takovém případě je vyjádření rozdílného právního názoru či poukaz na odlišné skutkové okolnosti přirozenou součástí soudního řízení, již nelze považovat za průtah ani tehdy, když se vyšší soudní instance s daným závěrem neztotožní a rozhodnutí z důvodu odklonu od ustálené judikatury zruší.

16. Žalobce k poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. na jednání konaném dne 28. 6. 2022 doplnil, že má za to, že řízení u okresního soudu mělo být skončeno nejpozději do května 2017, kdy by ještě délku řízení bylo možno vnímat jakožto přiměřenou, a škoda by k tomuto okamžiku nevznikla právě proto, že žalobci předpokládali příznivý výsledek řízení, kdy by jim byla přiznána pohledávka za společností [právnická osoba] k tomuto datu, přičemž by pak tento výsledek použili k relevantní obraně ve směnečném řízení, které následně zahájila společnost [právnická osoba] vůči žalobcům u Krajského soudu [obec] pod sp. zn. [spisová značka].

17. Soud se v tomto případě zaměřil přednostně na naplnění požadavku existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou.

18. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5.2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Otázka existence příčinné souvislosti je předně otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována.

19. Soud v tomto ohledu uzavírá, že není splněna podmínka příčinné souvislosti.

20. Předně je tomu tak z důvodu, že žalobcům vznikla povinnost uhradit společnosti [právnická osoba] částku 450 000 Kč z toho důvodu, že se k tomuto zavázali dobrovolně dohodou o narovnání ze 14.1.2021. Tato dohoda o narovnání přitom není výsledkem směnečného řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ale je výsledkem svobodného rozhodnutí žalobců, takto narovnat vztahy se společností [právnická osoba], a to i pokud jde o jiné směnky, které ani předmětem tohoto směnečného řízení nebyly. Žalobci se tak zavázali uhradit částku 450 000 Kč nikoliv v příčinné souvislosti s délkou řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ale naopak v příčinné souvislosti s tím, že jim byla jednak uložena platební povinnost v řízení jiném, a to směnečném řízení Krajského soudu [okres], sp. zn. [spisová značka]. Zejména je však příčinná souvislost s délkou řízení u okresního soudu přetržena skutečností, že dohodu o narovnání chtěli žalobci eliminovat i další, teoretické budoucí nároky z jiné směnky, které vůči žalobcům společnost [právnická osoba] měla.

21. Příčinná souvislost pak mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem, respektive průtahy v řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a škodou, která měla žalobcům vzniknout výsledkem pro ně nepříznivého řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu [obec] pod sp. zn. [spisová značka] pak není naplněna i z dalších důvodů. Jak uvedeno výše, závěry o existenci příčinné souvislosti jsou závěry skutkovými. Po právní stránce pak soud toto vyhodnotil tak, že je třeba zjistit, zda se z provedeného dokazování podává skutkově tvrzená příčinná souvislost mezi délkou řízení [název soudu] a výsledkem směnečného řízení u [název soudu]. Z provedeného dokazování však soud zjistil, že předmětem řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byl nárok žalobců vůči společnosti [právnická osoba] na vrácení částky 170 000 Kč z důvodu, že smlouva uzavřená s touto společností má být neplatnou pro nemožnost plnění, respektive, že od této žalobci platně odstoupili. Naopak předmětem řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byly směnečné nároky uplatněné jinou společností, společností [právnická osoba] ve vztahu k žalobcům jakožto žalovaným. U krajského soudu žalované nároky byly založeny na směnce vystavené žalobci ve prospěch této společnosti a jejich kauza spočívala ve smlouvě o půjčce, kterou uzavřeli žalobci se společností [právnická osoba] Relevantním skutkovým zjištěním je tak zejména závěr soudu o tom, že rozhodnutí soudů rozhodujících ve směnečném řízení bylo vystavěno na tom, že pro rozhodnutí o směnečných nárocích společnosti [právnická osoba] nemá relevanci, jaké vztahy mají žalobci ke společnosti [právnická osoba], případně, zda smlouvy uzavřené žalobci a společností [právnická osoba] jsou platné či nikoliv, nebo zda plnění na základě těchto smluv je možné či nikoliv, či zda došlo k odstoupení od této smlouvy, a dokonce nejsou závislé ani na tom, zda personální propojení společností [právnická osoba] a [právnická osoba] by bylo důvodem pro to, aby společnost [právnická osoba] byla nucena žalobcům vrátit částku 170 000 Kč [název soudu], jakožto soud odvolací, který rozhodoval ve směnečném řízení, totiž uzavřel, že nároky společnosti [právnická osoba] vůči žalobcům jsou založeny na základě směnky, jejíž kauzou je smlouva o půjčce, a námitky založené tvrzenými pochybeními ve vztahu k této smlouvě o půjčce ze strany žalobců nejsou relevantní, a to ani s ohledem na jiné vazby této společnosti nebo na jiné smluvní vztahy žalobců se společností [právnická osoba] Tedy, jinak řečeno, soudy rozhodující ve směnečném řízení konstatovaly, že pro jejich rozhodnutí nemá výsledek řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] žádný význam, neboť posuzují otázky od tohoto řízení odlišné (obsahově se toto podává právě z rozhodnutí [název soudu], jak toto soud rozebírá výše v rámci závěru o skutkovém stavu).

22. Po provedeném dokazování přitom soud poučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., že nemá z provedeného dokazování za prokázanou příčinnou souvislost tvrzených průtahů v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] s výsledkem řízení vedeným u Krajského soudu [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci na toto poučení soudu reagovali tak, že založili druhou směnku, kterou vystavili ve prospěch společnosti [právnická osoba], avšak ani provedením tohoto důkazu nebylo možno učinit závěr o tom, že příčinná souvislost je prokázána Z tohoto důkazu bylo pouze možno zjistit náležitosti směnky a to, že tato směnka je znehodnocena, dále se z této směnky podává, že žalobci byli motivováni uzavřít dohodu o narovnání se společností [právnická osoba] tak, aby tato po nich nevymáhala ještě směnku druhou. Závěr o tom, jak ovlivnila délka řízení u okresního soudu výsledek řízení směnečného, ani z tohoto důkazu prokázat možno nebylo.

23. Soud tak uvádí, že žalobci neunesli povinnost důkazní ve vztahu k prokázání příčinné souvislosti tvrzeného odpovědnostního titulu a tvrzené škody a soud proto žalobu v části požadavku na úhradu 450 000 Kč, společně a nerozdílně oběma žalobcům, zamítl.

24. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná (v částce 2x 60 000 Kč bylo řízení zastaveno z viny žalobců a v částce 450 000 Kč soud žalobu zamítl), proto jí soud přiznal dle § 142 odst. 1 a 146 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání soudu a účast na tomto. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšným žalobcům (rovným dílem; soud neshledal důvody pro uložení solidární povinnosti, část nároků byla žádána rovným dílem) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení