10 C 283/2022-50

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 19 115,23 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 974,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 12 743, 64 Kč, částky 397,51 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 18 067,72 KČ od 16. 9. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 39,92 Kč od 16. 4. 2020 do 15. 9. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25,37 Kč od 16. 5. 2020 do 15. 9. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18,98 Kč od 16. 6. 2020 do 15. 9. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10,55 Kč od 16. 7. 2020 do 15. 9. 2020 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5,28 Kč od 16. 8. 2020 do 15. 9. 2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 30. 5. 2022, ve znění doplnění ze dne 29. 11. 2022, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku ve výši 18 717,72 Kč (sestávající z nesplacené jistiny poskytnutého úvěru ve výši 14 092,72 Kč, nesplacené jistiny poskytnutého úvěru obsažené v nesplacených splátkách ve výši 3 975 Kč, nákladů zesplatnění ve výši 200 Kč a nákladů upomínání ve výši 450 Kč), částky smluvní pokuty ve výši 397,51 Kč a příslušenství sestávajícího ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 18 067,72 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 39,92 Kč jdoucího za období od 16. 4. 2020 do 15. 9. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25,37 Kč jdoucího za období od 16. 5. 2020 do 15. 9. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18,98 Kč jdoucího za období od 16. 6. 2020 do 15. 9. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10,55 Kč jdoucího za období od 16. 7. 2020 do 15. 9. 2020 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5,28 Kč jdoucího za období od 16. 8. 2020 do 15. 9. 2020. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že z titulu„ Žádosti/ Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno]“ ze dne 6. 12. 2016, sjednané s odkazem na její interní„ Úvěrové podmínky [číslo] ze dne 01. 11. 2016“ (dále jen„ Smlouva č. [anonymizováno]“ a„ VOP“), žalovanému poskytla revolvingový úvěr s čerpatelným, úročeným rámcem, který žalovaný poprvé využil k 7. 11. 2017, kdy načerpal 15 000 Kč. Za účelem čerpání úvěrového rámce žalobkyně žalovanému vystavila platební kartu, jejímž prostřednictvím bylo možné poskytnutý revolving čerpat. Takto popsaná práva a povinnosti žalobkyně a žalovaný ujednali poté, co si žalobkyně, v důvěře v pravdivost sdělených údajů, ověřila aktuální majetkové poměry žalovaného i jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost), kdy tato provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, registru NRKI, registru NIP, registru [příjmení], registru ARES, registru CRIBIS i ve svých interních databázích. Dále také žalobkyně vyhodnotila i výši a stabilitu zjištěného příjmu žalovaného. Žalovaný nicméně následně, po načerpání úvěru, nedostál své smluvně převzaté povinnosti hradit předepsané měsíční splátky a poté, co neuhradil celkem pět po sobě následujících splátek, z období od 15. 4. 2020 do 15. 8. 2020, došlo k zesplatnění celého dosud nesplaceného plnění. O aktu zesplatnění žalobkyně žalovaného informovala přípisem ze dne 26. 8. 2020, ve kterém mu zároveň stanovila dodatečnou lhůtu k plnění. Navzdory této výzvě však žalovaný nezaplatil ničeho, byť jej žalobkyně k zaplacení dodatečně vyzvala ještě cestou tzv. předžalobních upomínek ze dnů 21. 2. 2022 a 8. 4. 2022 a byť byl v mezidobí k zaplacení vyzýván též za využití služeb [právnická osoba], a. s., v rámci mimosoudního vymáhání.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu byly výzva k vyjádření i předvolání k jednání řádně doručeny k 28. 11. 2022 (výzva k vyjádření + žaloba), resp. k 16. 1. 2023 a 2. 3. 2023 (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Text písemného vyhotovení Smlouvy č. [anonymizováno], datované k 6. 12. 2016, mj. zahrnuje jednak„ Smlouvu o úvěru na koupi zboží číslo [anonymizováno]“ (sekce A) a„ Smlouvu o úvěrovém rámci“ (sekce B). V rámci sekce A se žalobkyně, s odkazem na VOP a interní„ Sazebník“, žalovanému zavázala poskytnout částku 9 990 Kč, úročenou sazbou 35,46 % ročně, jíž se žalovaný zavázal splatit 15 měsíčními splátkami po 912 Kč, vč. pojistného, splatnými počínaje od 15. 1. 2017. Pro případ, kdyby se žalovaný ocitl stran placení jedené každé splátky v prodlení, byla zde ve prospěch žalobkyně sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z jedné každé dlužné měsíční splátky. Další smluvní pokutu, tentokráte ve výši 0,1 % denně, si žalobkyně a žalovaný ujednali pro případy, kdyby se žalovaný ocitl v prodlení jiné částky než předepsané splátky. Dále také, pro případ, kdyby se žalovaný ocitl v prodlení s plněním 3 a více splátek, a neuhradil-li by toto dlužné plnění ani v dodatečné, zvlášť poskytnuté 30 lhůtě, bylo ve prospěch žalobkyně založeno i právo zesplatnit celé dosud nesplacené plnění s tím, že až do data splacení měla být částka zesplatněného plnění i nadále úročena smluvním úrokem uvedeným výše. V rámci sekce B se žalobkyně, s odkazem na VOP a interní„ Sazebník“, žalovanému zavázala zřídit úvěrový rámec do výše 50 000 Kč a za účelem realizace jeho čerpání vystavit platební kartu. Výši úvěrového rámce se však žalobkyně zavázala přizpůsobit analýze splácení splátek vymezených v sekci A, jakož i zjištěným příjmům a výdajům žalovaného, ověřeným dle údajů ze žalobkyni dostupných databází (jmenovitě jsou zde označeny databáze NRKI a [příjmení]). Poskytnuté plnění se pak žalovaný zavázal splácet splátkami splatnými vždy k 15. dni v měsíci, v rozsahu a počínaje od data dle kritérií vymezených v čl. 13 a [číslo] VOP. Pro případ, kdyby se žalovaný ocitl stran placení jedné každé splátky v prodlení, byla i zde ve prospěch žalobkyně sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z jedné každé dlužné měsíční splátky. Další smluvní pokutu, tentokráte ve výši 0,1 % denně, si žalobkyně a žalovaný opět ujednali i pro případy, kdyby se žalovaný ocitl v prodlení s plněním jiné částky než předepsané splátky. Právo žalobkyně zesplatnit dosud nesplacené plnění bylo v sekci B sjednáno s odkazem na podmínky uvedené již v sekci A.

5. V textu Smlouvy č. [anonymizováno], konkrétně v její„ hlavičce“, žalovaný vyplnil, že je zaměstnán jako nekvalifikovaný/pomocný dělník u [stát. instituce], kde měl t. č. sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou. Svůj čistý měsíční příjem zde žalovaný označil částkou 9 000 Kč, příjem všech členů domácnosti částkou 26 000 Kč. Dále zde také žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti a bydlí ve vlastním bytě/domě, za jehož provoz platí 1 200 Kč měsíčně. Jiné výdaje, vyjma výdajů na bydlení, žalovaný neoznačil.

6. Práva a povinnosti založené ze Smlouvy č. [anonymizováno] žalobkyně shrnula a vymezila v dokumentu, označeném jako„ FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“.

7. Dle čl. 13 VOP povinnost splácet částku čerpaného úrokového rámce vznikala až k okamžiku alespoň částečného čerpání. Výši splátek i úrokové sazby, v návaznosti na konkrétně načerpanou částku, vymezuje tabulka nad čl.

13. Spolu s textem VOP žalobkyně předložila též svůj interní„ Sazebník“.

8. V dokumentu, označeném jako„ přehled plateb“, žalobkyně zaznamenala, že celkem žalovanému vyplatila 65 748,69 Kč, zatímco žalovaný splatil 59 774,61 Kč. První čerpání je zde evidováno k datu 9. 11. 2017.

9. Stav čerpaného revolvingu žalobkyně průběžně zaznamenávala cestou měsíčních výpisů, v nichž evidovala mj. i výši načerpané částky a výši t. č. předepsané splátky. Z vyhotovených výpisů žalobkyně soudu předložila výpisy z 5. 3. 2020 (načerpáno 16 973,97 Kč, splátka 955 Kč), z 5. 4. 2020 (načerpáno 16 329,18 Kč, splátka 955 Kč), z 5. 5. 2020 (načerpáno 16 329,18 Kč, splátka 755 Kč), z 5. 6. 2020 (načerpáno 16 329,18 Kč, splátka 755 Kč), z 5. 7. 2020 (načerpáno 16 329,18 Kč, splátka 755 Kč) a z 5. 8. 2020 (načerpáno 16 329,18 Kč, splátka 755 Kč).

10. K datu 25. 4. 2020 žalobkyně vystavila„ Upozornění ke smlouvě [číslo]“, v němž zaznamenala, že žalovaný t. č. nezaplatil splátku splatnou k 25. 4. 2020. Poté, k datu 26. 5. 2020, žalobkyně vystavila„ Upomínku ke smlouvě [číslo]“, v níž zaznamenala, že žalovaný t. č. nezaplatil splátky splatné k 15. 4. 2020 a k 15. 5. 2020. Nato žalobkyně, k 25. 6. 2020, vystavila„ Upomínku před zesplatněním pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo]“, v níž zaznamenala, že žalovaný t. č. nezaplatil splátky splatné k 15. 4. 2020, 15. 5. 2020 a 15. 6. 2020.

11. Přípisem ze dne 26. 8. 2020, nadepsaným„ Věc: zesplatnění pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém (obnovitelném) úvěru/úvěrovém rámci [číslo]“, žalobkyně žalovanému sdělila, že k 28. 6. 2020 zesplatnila dosud nesplacené plnění, t. č. ve výši 19 179,93 Kč (z toho 14 092,72 Kč na jistině, 200 Kč na poplatku za zesplatnění a 4 887,21 Kč na dlužných splátkách). Zde také žalobkyně žalovanému uložila, aby zesplatněné plnění splatil do 20 dnů od data vystavení. Tento přípis žalobkyně odeslala na dvě adresy. Zásilku, zaslanou na adresu [adresa], si žalovaný, dle fotokopie obálky, nepřevzal a doručující subjekt zásilku vrátil zpět odesílateli-žalobkyni. Zásilku zaslanou na adresu [adresa], si žalovaný, dle fotokopie dodejky, oproti svému převzal.

12. Mechanismus výpočtu nárokovaných kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobkyně představila v písemném přehledu, zpracovaném formou tabulky.

13. Naposledy žalobkyně žalovaného k úhradě nárokovaného plnění vyzvala cestou dvou„ Předžalobních upomínek“, datovaných k 21. 2. 2022 a 8. 4. 2022. Spolu s vyhotoveními předmětných upomínek žalobkyně předložila též dva poštovní podací archy, dle kterých byly tyto upomínky odeslány k 21. 2. 2022, resp. k 8. 4. 2022.

14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [anonymizováno] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [anonymizováno] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

28. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného oproti podpisům Smlouvy č. [anonymizováno] mezi žalobkyní a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému úročené finanční plnění. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného splácet poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména příslibu vyplatit finanční plnění) právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, subjekt nebankovní povahy poskytující za účelem dosažení zisku finanční plnění širšímu okruhu zájemců, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

29. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. [anonymizováno], ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

30. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . [jméno] [příjmení] [jméno], zn. C [číslo]). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

31. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

32. V návaznosti na učiněná skutková zjištění pak soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. Žalobkyni tak je třeba vytknout, že co do zjišťování příjmů a výdajů žalovaného vycházela toliko z prohlášení žalovaného, jež tento učinil v „ hlavičce“ Smlouvy č. [anonymizováno], a to nadmíru nevěrohodným způsobem, neboť tento v příslušných kolonkách, vyjma nákladů bydlení, neoznačil jakékoli jiné výdaje, dokonce ani běžné výdaje spotřebního charakteru, které nicméně, za účelem uspokojení alespoň základních potřeb, každý člověk vynakládat musí. Již jen tento nedostatek tak zakládá podstatnou vadu procesu ověřování tzv. úvěruschopnosti, neboť žalobkyně tvrzení žalovaného, co do příjmů a ani výdajů, dále neověřovala žádnými podklady objektivní povahy (např. pracovní smlouvou či potvrzením od zaměstnavatele, výpisem z bankovního účtu apod.), a nemohla si tudíž učinit, byť alespoň základní představu o tom, zda je žalovaný způsobilý splácet poskytnuté finanční plnění (nadto poskytované průběžně a dlouhodobě). Tento nedostatek za podmínek projednávané věci nemohly zhojit ani lustrace osoby žalovaného, jež žalobkyně prováděla v jí dostupných registrech soukromé i veřejné povahy (viz závěry již výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). V této souvislosti totiž nelze pominout, že lustrace v žalobkyní označených registrech ([příjmení], NRKI atd.), ač s negativním výsledkem, bez dalšího nijak nedokládají míru specifických potřeb jednoho každého jedince a neodráží ani způsob jeho života.

33. Zástupce žalobkyně pak při prvém jednání ve věci, dne 27. 1. 2023, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., na vlastní žádost a po sdělení předběžného právního názoru soudu, obdržel procesní poučení, aby doložil, že žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, resp. jeho majetkové poměry. K tomuto poučení nicméně žalobkyně ve stanovené lhůtě nedoložila ničeho, a lze tedy uzavřít, že stran případného doplnění důkazů ohledně ověřování tzv. úvěruschopnosti žalovaného neunesla tzv. důkazní břemeno. Závěr o neunesení tzv. důkazního břemene žalobkyně v rozsahu shora uvedeném pak vyplývá z projednací zásady, jíž je civilní řízení sporné obecně ovládáno (viz zejména § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 120 odst. 2 o. s. ř.). Právě zásada projednací totiž v civilním soudním řízení vymezuje břemena důkazní i tvrzení jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která, pod sankcí neúspěchu ve věci, stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou, resp. toho z účastníků, kterého tížila hmotně právní povinnost, ohledně jejíž splnění panoval spor (shodně viz např. závěry nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 385/15 ze dne 8. 12. 2015 publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení pod [číslo] USn.). Z projednací zásady také dále plyne i tradičně traktovaný závěr, že„ co není v řízení dokázáno, jako by nebylo“.

34. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy č. [anonymizováno], proto soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla povědomí o rizikovosti provedené transakce (zjištění o nadmíru nevěrohodném tvrzení týkajícím se výdajů žalovaného), poskytla spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy č. [anonymizováno], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný co do částky 5 974,08 Kč, odpovídající částce nesplacené jistiny, dle rozdílu částek žalovanému vyplacených a žalovaným splacených, uvedených v bodu [číslo] odůvodnění.

35. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

36. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících (i.) plnění z jistiny převyšující částku bezdůvodného obohacení (12 743,64 Kč) a (ii.) částku smluvní pokuty (397,51 Kč) soud uplatněný nárok, obdobně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, zamítl, neboť nárok na předmětná plnění byl odvozen z absolutně neplatného závazku ze Smlouvy č. [anonymizováno], který, jak je uvedeno výše, od samého počátku nezakládal v něm zamýšlené právní účinky.

37. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl převažující měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.

38. Splatnost plnění, uloženého žalovanému k úhradě výrokem I. rozsudku, soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v zákonné, třídenní lhůtě.