10 C 283/2023- 30

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 84 352,13 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 720,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 81 631,8 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 342,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 838,22 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně jdoucího z částky 20 124,53 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 22,38% ročně jdoucího z částky 20 124,53 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 040,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 686,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně jdoucího z částky 34 682,59 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 23,19% ročně jdoucího z částky 34 682,59 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 29. 6. 2023, ve znění doplnění ze dne 30. 10. 2023, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení nároku sestávajícího ze dvou dílčích pohledávek v celkové výši 84 352,13 Kč (31 554,06 Kč + 24 700 Kč). Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokovaných pohledávek sestávajícího z kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 4 524,55 Kč (838,22 Kč + 3 686,33 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 383,19 Kč (2 342,91 Kč + 4 040,27 Kč), smluvního úroku ve výši 22,38 % ročně z částky 20 124,53 Kč počítaného od 15. 12. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 34 682,59 Kč, počítaného od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 20 124,53 Kč, počítaného od 15. 12. 2022 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z částky 34 682,59 Kč, počítaného od 15. 12. 2022 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že obě nárokované pohledávky i jejich příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne 14. 12. 2022 sjednala se společností [právnická osoba], (dále jen„ postupitel“), o čemž byla žalovaná informována zvlášť zasílaným dopisem. K úhradě dlužných plnění byla žalovaná po datu postoupení vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradila ničeho. Postoupené pohledávky byly dle žalobních tvrzení založeny„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 8. 1. 2021 (dále jen„ Smlouva [číslo]“) a„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 2. 10. 2020 (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z titulu těchto smluv, resp. jejich prostřednictvím sjednaných závazků, postupitel žalované vyplatil částky 27 000 Kč, resp. 51 000 Kč, s tím, že plnění poskytnuté ze Smlouvy [číslo] bylo úročeno sazbou 22,38 % ročně a plnění ze Smlouvy [číslo] bylo úročeno sazbou 23,19 % ročně. Ještě před datem sjednání obou závazků také postupitel, v souladu s § 84-§ 89 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému k datům sjednání obou smluv (dále jen„ z. s. ú.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalované ověřil, že je tato, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopna poskytnutá plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytla sama žalovaná, která byla o této své povinnosti řádně poučena, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ Zákaznických karet“ a postupitelem vyhodnoceny. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalované postupitel vyměřil žalované ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] celkem 21 měsíčních splátek po 2 676 Kč a ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] celkem 21 měsíčních splátek po 5 477 Kč. Datum poslední splátky bylo ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] stanoveno na 8. 10. 2022 a ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] na 2. 7. 2022 Celkem vyměřené sumy, určené postupitelem ke splácení, zahrnovaly ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] též smluvní úrok ve výši 20 122 Kč, náklady za administraci ve výši 1 500 Kč a inkaso výši 4 861 Kč. Ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] pak celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 49 169 Kč, poplatek za administraci ve výši 1 500 Kč a inkaso ve výši 10 619 Kč. Žalovaná nicméně, po zaplacení částky 24 279,67 Kč, přestala plnění poskytnuté na základě Smlouvy [číslo] splácet a, po zaplacení částky 61 304,33 Kč, nesplatila ani plnění poskytnuté z titulu Smlouvy [číslo].

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly žaloba (30. 10. 2023) i předvolání k jednání (4. 12. 2023) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené: 4. (ad nárok ze Smlouvy [číslo]) Z textu Smlouvy [číslo] datovaného k 8. 1. 2021, vzal soud za prokázané, že postupitel, oproti podpisu, vyplatil žalované částku 27 000 Kč. Poskytnutou částku, navýšenou o pojistné ve výši 2 709 Kč a poplatek ve výši 26 483 Kč (celkem tedy 56 192 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 20 122 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 1 500 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 4 861 Kč), se žalovaná zavázala splatit formou celkem 21 měsíčních splátek po 2 672 Kč. První splátku byla žalovaná povinna splatit do jednoho měsíce od data podpisu.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalované vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaná sdělila v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k 8. 1. 2021. Jako přílohu uvedeného dokumentu žalovaná doložila rozhodnutí Úřadu práce, [číslo jednací] ze dne 15. 1. 2020, kterým jí byl, počínaje od 1. 1. 2020, na dceru, [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], přiznán rodičovský příspěvek ve výši 28 300 Kč měsíčně. V předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaná uvedla, že je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, dosáhla učňovského vzdělání a žije v nájemním bytě. Příjem žalované byl t. č. představován podporou v mateřství/rodičovství, jejíž výši zde žalovaná označila částkou 11 500 Kč měsíčně. Současně zde také žalovaná, bez bližší specifikace, dále zaznamenala, že„ další čisté příjmy“ její domácnosti činí 27 642 Kč, celková výše příjmů tedy t. č. měla činit 39 142 Kč. Z takto popsaných příjmů žalovaná, dle zde uvedených údajů, částkou 5 477 Kč měsíčně splácela dluh u postupitele a také své osobní výdaje, jejichž výši vymezila částkou 4 000 Kč měsíčně. Existenci dluhů ze závazků u jiných subjektů žalovaná popřela a doplnila též, že nemá bankovní účet.

6. V dokumentu, označeném jako„ Tabulka umoření“, postupitel zaznamenal, že žalovaná na pohledávku ze závazku ze Smlouvy [číslo] splatila celkem 24 279,67 Kč. 7. (ad nárok ze Smlouvy [číslo]) Z textu Smlouvy [číslo] datovaného k 2. 10. 2020, vzal soud za prokázané, že postupitel poskytl žalované částku 51 000 Kč, z níž bylo v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy [číslo] žalované v hotovosti vyplaceno 39 303 Kč, zatímco 11 697 Kč bylo využito k refinancování„ spotřebitelského úvěru“ [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o pojistné ve výši 2 709 Kč a poplatek ve výši 61 288 Kč (celkem tedy 114 997 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 49 169 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 1 500 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 10 619 Kč), se žalovaná zavázala splatit formou celkem 20 splátek po 5 477 Kč a jedné splátky po 5 457 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné měsíčně. První splátku byla žalovaná povinna splatit do jednoho měsíce od data podpisu.

8. Při posuzování majetkových poměrů žalované vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaná sdělila v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k 1. 10. 2020. Jako přílohu uvedeného dokumentu žalovaná doložila rozhodnutí Úřadu práce, [číslo jednací] ze dne 15. 1. 2020, kterým jí byl, počínaje od 1. 1. 2020, na dceru, [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], přiznán rodičovský příspěvek ve výši 28 300 Kč měsíčně. V předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaná uvedla, že je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, dosáhla učňovského vzdělání a žije v nájemním bytě. Příjem žalované byl t. č. představován výlučně podporou v mateřství/rodičovství, jejíž výši zde žalovaná označila částkou 28 300 Kč měsíčně. Jiné příjmy zde žalovaná nezaznamenala. Z takto popsaných příjmů žalovaná, dle zde uvedených údajů, částkou 3 300 Kč měsíčně splácela dluh u postupitele, částkou 3 000 Kč měsíčně dluh u blíže neoznačeného třetího subjektu a také své osobní výdaje, jejichž výši vymezila částkou 4 000 Kč měsíčně. Dále zde také žalovaná doplnila též, že nemá bankovní účet.

9. V dokumentu, označeném jako„ Tabulka umoření“, postupitel zaznamenal, že žalovaná na pohledávku ze závazku ze Smlouvy [číslo] splatila celkem 61 304,33 Kč.

10. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 14. 12. 2022 a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (2 listy), vzal soud za prokázané, že právo nárokovat pohledávky ze Smluv [číslo] (pohledávka [číslo]) a [číslo] (pohledávka [číslo]), ve smyslu čl. I. odst. 1 tohoto dokumentu, přešlo na žalobkyni (oproti zaplacení úplaty). O přechodu práva nárokovat předmětné pohledávky byla žalovaná informována dopisem datovaným k 16. 12. 2022. K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, k 13. 1. 2023.

11. Naposledy byla žalovaná k úhradě nárokovaného plnění upomenuta zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 1. 6. 2023, která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k 2. 6. 2023.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smluv [číslo] [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

17. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

22. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

23. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

31. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazků, sjednaných mezi postupitelem a žalovanou. Obsahem předmětných závazků byl především příslib postupitele poskytnout (bezprostředně) oproti podpisům Smluv [číslo] [číslo] úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky, vč. pojistného za akcesoricky sjednané pojištění, ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1727 o. z. Předmětné závazky tak soud, co do základu, s přihlédnutím k jejich obsahu právně kvalifikoval jako úročené zápůjčky, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měly sjednané zápůjčky též charakter spotřebitelských úvěrů, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upravených nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující úročená finanční plnění širokému okruhu zájemců za účelem dosažení zisku, předmětné závazky sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

32. S ohledem na právní povahu sjednaných zápůjček tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazků ze Smluv [číslo] [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

33. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

34. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

35. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nepřezkoumal a nevyhodnotil potenciální rizika. Výhradu tak je třeba vznést především ve vztahu ke zjištění, že se postupitel vůbec nezabýval otázkou výdajů žalované, resp. její celkovou majetkovou situací a v tomto směru se v rozporu se standardy náležité odborné péče spolehl výlučně na sdělení samotné žalované, jež tato, bez jakýchkoli objektivních podkladů (typicky by se nabízela např. nájemní smlouva, vzhledem k tvrzenému nájemnímu bydlení), uvedla ve vyplněných„ Zákaznických kartách“ (ke standardům přezkumu tzv. úvěruschopnosti viz např. již výše citovaný viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). A to navzdory skutečnosti, že žalovaná, dle vlastních sdělení, měla t. č. na náklady své osobní spotřeby vynakládat mimořádně nízké částky (vždy jen 4 000 Kč měsíčně), jež v podstatě odpovídaly částce tzv. životního mima (t. č. 3 860 Kč, ve smyslu § 1 t. č. účinného nařízení vlády č. 61/2020 Sb.), a žít tedy na samé hranici uspokojování toliko těch nejzákladnějších potřeb. Byť je třeba brát částku tzv. životního minima toliko jako ukazovatel rámcový, neboť se individuální potřeby jednoho každého jedince přirozeně liší, se zohledněním individuálních poměrů (k jejichž povaze však postupitelem ve vztahu k žalované nebylo ověřováno ničeho, ačkoli žalovaná t. č. pečovala o cca jeden rok starou dcerku, jejíž výživa si přirozeně taktéž musela určité náklady vyžádat, tyto však žalovaná v „ Zákaznických kartách“ nijak nespecifikovala). Žalovaná nadto zjevně nebyla již dřív schopna splácet ani své starší dluhy, neboť v rámci závazku, založeného ze Smlouvy [číslo] (prvé v pořadí), bylo ujednáno mj. i refinancování staršího dluhu žalované. Ani to nicméně postupitele nepřimělo k podrobnějšímu přezkumu majetkových poměrů žalované. Ba právě naopak, tento ani ne tři měsíce po poskytnutí plnění ze závazku ze Smlouvy [číslo] za situace, kdy toto plnění dosud nebylo splaceno, žalované vyplatil ještě plnění ze Smlouvy [číslo]. Jakkoli pak základní nedostatky, týkající se přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované ze strany postupitele, soud spatřuje v přezkumu výdajů, je na místě vytknout i dílčí nedostatky, týkající se i přezkumu příjmů žalované, resp. členů její domácnosti. V této souvislosti soud kvituje, že postupitel obstaral rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku. Na stranu druhou však soud nepominul, že v souvislosti se sjednáním závazku ze Smlouvy [číslo] (druhého v pořadí) žalovaná, v rozporu s předloženým rozhodnutím Úřadu práce ČR, uvedla výši rodičovského příspěvku před zvýšením (účinným však cca rok před datem vystavení příslušné„ Zákaznické karty“) a nadto zde označila ještě„ další čisté příjmy“ její domácnosti, které však blíže nespecifikovala a ani nijak nedoložila.

36. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazky ze spotřebitelských úvěrů, založených ze Smluv [číslo] [číslo] soud kvalifikoval jako absolutně neplatné, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl povědomí o rizikovosti provedených transakcí, poskytl spotřebitelské úvěry bez vyhodnocení všech rizik. Závazky ze Smluv [číslo] [číslo] z úřední povinnosti prohlášené za neplatné, tak pozbyly právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jejich titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazky z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z. akceptoval jako důvodný pouze co do částky 2 720,30 Kč, odpovídající rozdílu plnění, jež bylo žalované poskytnuto oproti podpisu Smlouvy [číslo] (27 000 Kč), a jež žalovaná na toto plnění splatila (24 279,67 Kč). Takto vymezený nárok pak žalobkyně nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z. Naopak, dílčí nárok z plnění, jež bylo žalované poskytnuto oproti podpisu Smlouvy [číslo] (51 000 Kč), již před datem podání žaloby (a dokonce i před datem postoupení) zanikl v důsledku splnění, ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z., neboť žalovaná na tento dílčí tzv. kvazi závazek splatila 61 304,33 Kč, a tento tedy dokonce„ přeplatila.“ 37. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, v rozporu s § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni (ani postupiteli) tedy, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (kapitalizovaný i nekapitalizovaný), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl. 38. [příjmení] uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) částku 81 631,80 Kč (odpovídající rozdílu nárokovaných a nepřiznaných plnění z vyplacených jistin) a (ii.) veškeré smluvní úročení (kapitalizované i nekapitalizované) soud, obdobně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazků založených ze spotřebitelských úvěrů ze Smluv [číslo] [číslo] které však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatná právní jednání od samého počátku nevyvolávala zamýšlené právní účinky.

39. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěla převažující měrou žalovaná, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaná nicméně v řízení zůstala pasivní a nečinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit.

40. Splatnost plnění, uloženého žalované k úhradě výrokem I., soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v zákonné, třídenní lhůtě.